Čajův a Asuův deníček

Workshopy s Tomasem

2012-01-31T15:37:00.000-08:00

Není nad to obětovat ňákou hodinku učitbě se lezbecké techniky. Neb bez boje nikdá neodejdeš....

A dyž už, tak s těma povolanýma... O podujetí referoval Pok, tak já jen dodám pár fot ze sexperimentu se širokoúhlým objektívem mistra Patrika, kerý navíc jako jeden z mála dokázal proměnit většinu matchballů.... Prosím:

pětiminutovka v Artefaktu (než došla kůže a vůle)

Paťas v Rozřazovacím búlderu

Mr. Pičo el meurte síla milión dell Hodokvas

Motýl Emanuel se promenáduje

kdože s koho? každopádně na souboj titánu si ještě počkáte....

A peklo největší, bouldro ultimo, perla Hřibajek - Antikrist (povinné lezení zády ke stěně):

první NH

na mágování je nutná spolupráce

meditace v druhém NH

No a že sem pondělkem skončil v Hřibech sám, ta sem se sice oháněl, ale poučení opět až o den později, gdy bylo nutné spolu se zaučovatelem maturovat i na lešení, jó furt je se gde ohánět... čjá čjá......

DžávaPromítání

2012-01-29T10:10:00.000-08:00

Nevím, čí to byl nápad, ale rozhodně ten někdo neměl za lubem ideu čistě vizuální prezentace. Abych řek pravdu, sám si to ani nechcu moc představovat. Jako že člověk sedne, něco mele, kefrá, nestihne ni loknout piva a navíc musí dělat jakože se soustředí a přitom poutat pozornost? (no, mě bohatě stačilo před pár lety obhajování Rumáku na Speleofóru). Jo někdy sem možná skeptik, nebo spíš pragmatik? .... nevím... nechám to na borcích... rači k věci:

Ti z vás co se budou v pátek třetího února pohybovat v blízkosti Jesu, tu mám menší tip: Od sedmé večerní se v horním patře putyky Gemer pořádá promítání fotek, či videozáznamů lezbeckého kroužku JAvAAnes a speleoskupiny Sever. Můžete se těšit na prezentaci objevů z jeskyní v Rychlebských horách, Slavačské Muráňské planiny, či Slovinských berezen v podání Vojtina s Dálou a pak nějakou tu taškařici v obrazech z hor, písků a skalek připravené Pjótrem a mnou. Je to tuším první větší promítání vůbec a možná asi i jedna z mála veřejných prezentací našého lezby křepčínu, tak neočákavejte žádné formality (sem slyšel, že je to jen banda niccokčemů, pseudovisionářů a putykopovalečů, keří se nespokojili s džankováním v parcích a hledaj tak ezoteričtější místa mezi budry)....
Co můžete očekávat zcela jistě: je nemožnost si sednout v natřískaném prostoru vyhrazeném k úžívání. Naopak možnost ochutnávat lahodné moky chladící ústní dutinu. No a zcela jistě strávíte večer (či i noc) s partyjou chobotnatců.....
Za Džávu zve Asu.... Broubrou a nashledanou!

Únorové lezecké akce

2012-01-27T02:24:00.000-08:00

Tak a začíná plesová a závodní sezóna uličníci. Únor bude dosti našlapaný, tak si pěkně udělejte poznámky v diáři a račtě šetřit krupicu ať nemáte vítr v kapsách.

1) Frit cup dne 4.2.2011- 20. leté výročí této legendární stěny v Brně se bude slavit formou závodů a následné pitky . Můžete přijít zazávodit a vítá se případná pomoc se stavěním boulderů a sehnáním sponzorů. No pravděpodobně to bude klasika na punk, tak jsem zvědav jak se celá taškařice vyvede.

2) Tesla závody - Aktualizace 8.3. 2012 je stanovené datum. Čekám ta bližší info .Klasika klasik, kdo si ještě nenatáhl řiť při průtlacích na šílených oblinách kdesi v podhloubí plaveckého stadiónu na Lesné, neví co je to pravá boulderová rachota.

3) Boulder club - Kotelna je mrtvá, ať žije Boulder club. Tak nějak bylo správcovství Kotelny dosti komplikované vzhledem k tomu, že prostory byly na hovno a domluva s nájem taktéž. Tak jsem hodil kakáč na bobek a doufám, že v únoru otevřu novou lezeckou klubovnu hned u Vaňkovky. Trochu se to zdržuje tím, že mám možnost využít materiál z jiné stěny a tak těžíme co se dá a bude to absolutní lezecké peklo. Jen aby to n ezbourali dřív,než to postavíme :)

Budu muset trochu zařizovat prostor, takže kdyby měl někdo ve sklepě nějaký cajk k využití do prostor na posezení u stěny, budu velice vítat: stolky, skříňky na lezení, pohovky, ledničku, malou linku na kuchyňku :)) Tak držte palce na brzkou otevíračku.

4) VHS závody na Klajdě +

Maškarní horolezecký ples 25.2.: Přísný duatlon, kde se ukáže jak jste pilně lécali na cestách od Čaje na Klajdě :) Nějaký dobrý obleček si půjčte od Kolomajzny a máte první místo za převlek v suchu.

Budu se těšit chásko a nezapomeňte si radši za mrzký peníz místo krabičky cigaret koupit švihadlo a potýrat své tělo...

Hradní spára - historie

2012-01-25T06:11:00.000-08:00

Minulý týden sme si užili večer s Věrkou, tento týden prozměnu s Pawlem a Ferym. No a že sem hledal článek o průstupu Věrky Hradní spárou (rozhovor i článek u Poka) našel jsem i něco navíc v Rosťových Extrémech.

Pólo na polici v Hradní (ph Pepe, viz Montana)

A že povídání o historii plyně navazuje na rozhovor s Pawlem, tak aspoň symbolicky ukončuji tento týden rozhovorů zmíněným Montána článkem. Po minuloroční šontačce v této cestě, videu a vůbec všech těch kecech kolem to je doufám i tečka za touto klasikou.

Patxi Usobiaga - dva roky poté

2012-01-12T12:12:00.000-08:00

Jeden z nejlepších lezeckých filmů Progresion má notoricky známou pasáž, kde trénuje dvojnásobný mistr světa Patxi Usobiaga docela hardcore stylem neskutečné objemy.( viz.první video) Zničeho nic se před časem hlavní favorit sportovního lezení v SP vytratil a jen přes 8a.nu aj. servery se člověk dozvěděl, že měl Patxi nějaké zdravotní komplikace a přestal závodit.

V druhém videu je vidět jak se s tím vším Patxi popral. Držím palce ať v případě lezeckého zranění nehodíte mádžo do žita a najdete si nějakou cestičku zpátky k lezení. Čau Čaj.

VIDEO PROFILE: BD athlete Patxi Usobiaga multi-pitch climbing in Switzerland's Rätikon from Black Diamond Equipment on Vimeo.

GEN execute

2012-01-08T11:08:00.000-08:00

Je tomu asi 3/4 století co u nás proběhla menší polemika. Né že bych snad chtěl do ní výrazně zasahovat, ale zkoušet se musí a pro mě rozhodně lepčí, než-li v telly koukat. Tak třeba:

nezřízenost v ty večery páteční
neposlušnost hlav zatvrzelých
nepoučitelnost zkušeností nabytých
nezkrotnost divokých přání

suverénně kráčející
s mastnou hubou
s hrdým pohledem
s rázným krokem
se sevřenou rukou

plní sebevědomí
které nečíší z hlouby duše
které nebojuje
které se poddává
které prchá do nejbližší skrýše

vydlážděnou cestou
provlhlými ulicemi
úzkými schodišti
korytem prošlapaným v sněhu
pro snůšku nemocí a bolů
pro vítězství iluzorních směrů
pro povýšenost ranních kocovin
pro bohémství propitých lihovin

pohrdající cností
zahazující rozum
dusící vůli
otupující smysly
stojící v davu
bučíčí
nespokojení
tlačící se v první řadu
nevidící
podráždění
kdože má pravdu?

jsme to my?
my
kteří chceme pokračovat dále?
tam kde nalezneme
tam kde pochopíme
tam kde procitneme
tam kde budeme žít
tam!

táhnoucí prázdnou butylku rumu
v hubě tupě žvýkajíc gumu
co skutečně však sebou vláčíme?

slova námi vyřčená
jež neznají konce
jež podmaní davy
jež vykládaj snáře
jež uhranou silou
jež poplivou tváře
ty slova námi vyřčená

oplzlost slov
řídící klany
oplzlost slov
mocné agrese
oplzlost slov
plné vulgarity
oplzlost slov
vede nás bary
s pokleslou zábavou
krčami
když jinde již nenalijou
šantány
na stezce poklesků
parky
přehlcených hořkosti stesků

ty slova námi vyřčená
lživá a křivá
maska pokrytectví
když duše pivem se očistila
ty slova nocí vyřčená

vlašťovky zimy
tíha svědomí
dopisy bez adres
plameny ďábla
imaginace perverzí
písmenka beznadějí
hudba němých
jídla hladových
pomluvy andělů
hlásky zajíkané
kletby rozmrzelé

ty slova nesrozumitelná
opět a znovu
hlubokým chraplavým přísným hlasem vyřčená
ševelící větrem
trápící mysl
trápící vysoká čela
trápící jistotu našeho těla
ty slova námi vyřčená
pro potěchu druhých
kdož žijí v naivitě světa
kdož zdráhají se vyřknout veta
ty slova námi vyřčená
nejasná a mlhavá
by nemusela být vyřčená celá
by neporanily blízkých jména
by nepohřbily naději světa
ty slova nesrozumitelná

táhneme nocí
za světlem lží
za třpytem flitru
za jasem neónů
za teplem dívčích klínů

naše doteky
ohnivé leč prázdné
smyslně něžné
a přeci tak vzácné
přinášející útěchu
a božskou bázeň
pro radost
pro potěchu
by vše bylo marné
ten klam doteků našich

pamlsky slané
okázalosti křivé
zrna plesnivá
světla temnoty děsivé
s lichostí podnětů lampičky rozbité
kalnosti mravů klosety poblité
jízlivost pohrdání
střízlivost odevzdání
svody hnisu

ty doteky naše
nám smysly dráždící
nám hravost tužící
nám slova měnící
v trpkost laciných skutků
nám naději škrtící
ty doteky naše

tak i dále křepčíme
v putykách levných
marnotratně hýřime nocí
my jenž táhneme svá jha
my kteří nevíme zda sutba po nás ještě cos chtěla
jen tupě v dálavy civíme
a s marností
a sobectvím
jen čela skláníme

krev co proudí nám v žilách
srdce živící
srdce utěšující
srdce ničící
tu smísili jsme pro ukojení kvapíkem
ta zčernala nahého těla dotykem
její jiskra již není tolik zářící
její barva již není tak třpytící
krve co proudí nám v žilách

matička poslaná na popravu
nicota čekající prohru
podpis pro Mefista
dech nejista
poleva bledá
trpkost srdce
výbušnost skomírající mysli
hana pěstí sevřených na bojišti
síra z klopených pohárků
bezvýznamnost soudružnosti korálků

ta krev co proudí nám v žilách
tekutina života
karmínově červená
bledá a rudá
líně proudící
červeň vín
ta krev co proudí nám v žilách
nezřekne se majitele
nikoho nezapře
nikoho nezakryje
nikoho nepopře
řeka co nepřeteče
květina co nedokvete
ta krev co proudí nám v žilách
ta jediná šálí mysl po džbánu vína
ta jediná nabrousí jazyk po sklenici gina
ta jediná tříští jsoucno když je v posteli mela
nezapře sebe
ta krev co proudí nám v žilách

již upadla morálka
není třeba se kát
není již v životě hodnot potřeba
dnes přeci i přes svobodu slova dál vládne strach
ještě nenaučil ses?
dál třeba je krást
nikdo se neptá
nik nepočká
tvůj život
a
k němu kus chleba

čest naše padlá
odznáček z boje
stínitko touhy
chcíplá mršina
cudnost poskvrněná
hrdost pošlapaná
aniž o ni kdo stál -
- čest naše padla

odhodlání vůle
řeřavý uhlík
šavle na raubíře
vidina jistoty
jistota útěchy
oddanost druhům
traktát z nebe
sen nocí probdělé
sklenka ambrózie
štít bez poskrvrny
citadela samoty
pole výčitek přeorané
aroma chuti nepoznané

čest naše padlá
již dál ji není
pro slast vyměněná
pro ligot krátké chvíle zatracená
pro jásot chtíče utopená
čest naše padlá
k ní se již nehlásíme
pro ní se dál neobětujeme
za ní dál bojovat nebudeme
pohrdáním koketujíce
neobrátíme k ní své oči více
ke cti jež za nás padla

a co nám zůstalo?
pro co dnes žijem?

my kštice prašivé
se potácíme od plotů
již neblijem slova
ni bahno z opiátů
to čiší z nás zloba

mrtvá je naděje naše
jen rudá zloba
smutný výraz tváře
vztek a zloba
skomírání mocných údů
zloba

hlava sněžení plná
pachuť hořkého piva
manonem schvácení
čiší z nás zloba

cit bez jména
přelud bohéma
zkřivené rty
půda krví zkropená
palice v ruce
džber fikce
úklad záští zkovaný
polibek odevzdání
úsvit hrubosti
tma naděje

zloba
dál cesta nevede
nikdo víc nesvede
pro vteřinu jepičí
žijem jen pro teď

nehledíc dál než od sklenice k stolu
nesoudíc ni činu ni hříchu ni bolu
přesto stále nespokojení
i když plnost je v břichu
dál souží nás zloba

ty slova lží vyřčená davu
ty doteky klamu
ta krev nečistá
ta čest ztracená
ta zloba trčící z řadu

táhnem je v uzlíčku sebou
při nezřízenostech večerů pátečních
ty nikam neutečou
víc nezbude nám
víc nic
jen nicota
a
my
a naše zloba

Cesta tunelem

2012-01-04T05:56:00.001-08:00

Kolik stromů jsem pokácel, vzpomínám, kolik fetišů pokácel čas. Na prsou vlevo mám srdce z kameňa, vpravo Marinu pěkně an fas. Za svou víru a bezbřehou oddanost pěknejch pár let jsem užil si ráj, Člověk z hlouposti do všeho strká nos, až mu do nosu daj…

Tuto stať sem se odhodlával napsat už koncem června, ale ňák sem se necítil. Plně pohlcen trápením v Hradní, sem hledal výmluvy na to, proč sem si ukrojil zbytečně velký krajíc chleba. Zpětně přemýslím, proč sem v tom kolotočovu vůbec pokračoval.

Stračes v Němé Barikádě

Už to přestávalo být hrou, začínal sem mít klapky na očích. Má vůbec smysl se snažit překonat téměř nedosáhnutelné? Příde mi že to je přeci jen výsadou těch, kteří sou na pomyslném cutting edge a kteří tak posouvají limity. Já tímto, ale nové kvality nepřinesu, nač pak tedy pěstovat onu sebedestrukci? … Zpočátku sem neřešil, nechával sem se podřídit intuici a hecu. Nož se Stračesovým přelezem užíval akorát večírku a po dalším karsotýdnu tuto světovou oblast nechal dva měsíce divoké zvěři na pospas, bych se neutopil sám v sobě…..

Stračes jako Zahradníkův učeň

Ty měsíce sem trávil pískem, ale pro mě také spíš trápení. Hold když to v sobě člověk necítí, tak se jen dál ničí. Pomyslné vysvobození přichází až s Dolomity a kuráž definitívně dodává až výlet do Wallisu. Hory mě dost často dokážou nakopnout (ale i zabít), člověk neřeší pičoviny a věnuje se jen svojí vnitřní eleganci a hladové hubě…. V horách sem vyrostl, kvůli nim začal lézt, možná právě proto mě vždy zachrání, když už nevím kudy kam. Asi jediná milenka, která má vždy pochopení. Kvůli takovým mi pak za to vše stojí….

Jarek v Bothově spáře

S chladnou hlavou jde vše líp, s podzimem přijíždím do karsu a hledám důvod proč ho zase mít chtít rád. A tak sem hledal, neřešil a nakonec toho našel vcelku dost:

Daj bars sa vzpinať, tak volím poklid osamocení za Indií. Geneze i její varinta dávají pocit nejen lezení s nejistýma krokama na hranici pádu, ale navíc v parádní skále, prostoupené jakýmsi paleotokem v dobách, kdy stěna byla ještě součástí pradávné jeskyně… Cítim, že to pude a začínám hledat výzvy. S Pokem nacházíme Nový den. Bouldr nás nepouští, ale jen člověk v sobě znovu najde vůli, je najednou i program a přelez coby dup. Parádní technická lezba s očkem na správném místě, rozhodně si přelez narozdíl od jiných budete pamatovat…

Jenuštík v Parohačce

Pomalu si začínám troufat a ve Starých to snažím vnutit Rychlé Smrti, či Sofii. Smrt až na půl kroku pouští, ale nedáš krok, nedáš nic. Hold jen mé odjakživa slabé prsty se nedokážou kousnout. Borka vedle je jiná píseň, hned z první se dostávám do skoku, ale tam pak jen padám a padám, i když se cítím sebelíp. Nevím, rozhodně sem i nad věcí, ale možná chybí přeci jen špetička síly, kdo ví…. Rozhodopádně je-li Labuť, či Chlopaci za 8a, dal bych i této stejně. Chlapci z bouldrovky možná budou namítat, ale nechť prověří taky svou techniku v té Písni na Vaňousech….

Sofia - někeří si pouze honili trikot a pak jen padali, padali a padali...

Postupně přichází i hecovačka. Janzenem se nechávám ukacat do Appendixu 3, kerý mě nejdřív ani jen trochu nenadchne a sem rozhodnut rozbit držku Burilovi za to že mi kecal o krásách, jenž nejestvují. No… Na druhý omak jako bych pookřál, ještě dvakrát a mám všechny kroky, což se mi v takových obtížích nestává. Nakonec s Janzenem zdkonalujem program natolik, že borec druhým ostrým posílá a já k svému překvapení druhým ostrým dávám s jedním odsedem, což je až převeliký luxus... Až na první, hodně dementní cvakání je cesta ještě just hezčí než Provokace a navíc, čím výš, tím jakože lehčí kroky, i dyž ruce už nemusí dávat, dík neodhoditelnému laktátu… Borec mě ještě vyradí Direkt Janzena, Lege Artis a sem opět překvapen. V prvním případě nereálný bouldr člověk technikou ojebe na tolik, že nechápe a v tom druhém, je to opět super lezba s nejistým poskokem na konci, ale oproti Extázi s hvězdičkou navíc! Chcu Janzena hecnout v Hradní, ale jeho vize prodloužení Levelu 42 na Rorejsech naší cestu opět rozdvojí… No příjemné to ale bylo!

Fidži k sezóně v MK (Montana)

A znovu přichází zkouška, zda už je síla opět nabytá a hlava nejen na pohled chladná. S Pokem se pouštíme do klenby Býčiny. Drobkův strop pro mě byla první cesta v Karsu a hleděl sem s úctou, i když nohy byly pouze v žebříčkách. Kdyby mi někdo tehdy řek, že to polezu aj volně, určitě bych se vysmál! No a teď po přelezu s o to větší radostí, oč víc to kdysi bylo nerálné, cvakám slaňák jako by se nechumelilo. Člověk si musí dopřávat přece i malé radosti. Nu a jedna je v kapse…

Drobkův strop, za ty roky se toho dost změnilo...

Býčina je magická a cesty sou hodně vyzívající. Panychida je na pohled jen taková grcka, ale bouldering intenzivní. Kolem prvního se prověří síla prstů a dál fixy s rozpažkami. Zajímavý je pak vidět, když doběhne Adam jen tak na skok na čtvrt hoďky a cestu vyleze s boulderm ze sedu za 8B (možná lžu) a to ještě navíc ji i sleze a zas vyleze, jako by mu toho machrování nebylo málo. Hm, možná to je jenom lehké, chlácholím se, ale třeba jen chybí síla. Čert to vem!... Třešnička obvykle na konec – Pedrův smrk. Tehdy, kdysi sem si říkal, že to aspoň jednou vyhákuji. Teď už ne, teď totiž vím že to je ona - voie fatale, a ta se musí volně!... Zprvu sem se nechal oblafnout na pohled krásou ony Hradní spáry, ale to byla jen lež pro oči. Naopak tato pohledově vyzývavá plotna, nož hmlistě nejasná linie, nedržící se žádných křivek, je ta, kvůli keré sem chtěl v karsu lézt. Prostě luxus, parádní lezení v hladké plotně s jedním technickým dřepo-bouldrem v položené části a silově vytrvalostním dolezem přes dvouprtovku v bříšku v závěru. Parádní hra, kerá stojí za to, byť jen AF. Ak ne TOP 3 v Karsu, tak určitě v TOP 5!!! Ostatně už rok zpátky nám Pawel plotnu doporučoval. Sice tím myslel vedlejší Top Gun s vylézem jen pod závěrečný krutobouldr, ale tak proč ne. No a Stoupa naopak vychvaloval Hořký měsíc, navíc jako prej lezitelnou těžší devět…. Tak prosím, vyberte si, určitě neprohloupíte!

Kavárenský kout a v dáli Pýčina

Že to chce i vytrvalost, tak je třeba prolízat metry. Třeba na Krkárně. Konečně sem otestoval spoustu klasik této skoro horské skály. Zajímavou Yosemitskou s bouldrem po menších kousavých chytech, Superku s bouldrem ve stropě jeskyně, či famózní plotnu Kavárenského koutu, zcela připomínající skálu vápencových Alp…. Kde sem zlihal, byla opět Karavana mraků. Tentokrát seznávám, že absinthový večírek nebyl to pravé a nakonec sem nebyl schopnej ani jen cestu kroknout… No prostě horem pádem, raz to de, raz ne…

a - L2 Rohačky, b - Parohačka, c - Karavana mraků, d - Krátká, e - L2 Superdirettissimy, f - Pravá strana, g - L4 Weruty

Omrzel mě i Dolomitomaniak, kerý mě kdys nadchl, svou skalou. Ve Veteránské na flash prešahávám poslední lištu a v Run outu se ani po dvou hodinách s Ondrou neodlepíme od druhého očka, prostě nula…. A tak o tom to je, něco de, něco ne. Tady žádnou vysokou hru člověk nehraje….

Parádní podzim nahrává i taškařicím v panu M. Vyzkouším si spouštění se z háčku pro zapomenutý fix, v prej parádně odjištěné cestě udýchám nepřijemný odlezu nad skobou do keré se nedá ani odsednout a naopak pohodičku prožívám v údajné morálovce…. Raz tak, raz tak….hlavně, že se leze se!

Martina Věčně bez peněz

A už se pomalu přesouvám na Holštejn. Sem totiž rozhodnut, že na to seru, užiju super podzimu a Hradní bude až zase za rok. Tato vize mě jaxi uklidňuje a můžu s klidným srdcem zajít i dál než k Pepovi. No zdání vždy klame. Hned na začátku dne potkávám Kristýnu s Alešem a ženšina mě přesvědčuje, že Appendix vyleze člověk kdykoliv, a že naopak se musím ohlížet po opravdových cestách, což se v případě ony Spáry už dá počítat jako poloviční španělská cesta. Slibujou zdatného jističa a já s jinak nejasným víkundem se nechávám ukecat. Tedy budiž… Staniž se….

No a ono to přišlo, né že bych docílil přelezu, ale zažil sem na skalkách nepoznané. Atmosféra, lidi, přelezy a vůbec vše, co spíš patří do pohody bivaku ve stěně a hecu v x-metrovém odlezu nad pochybnou skobou a ne někam za barák….. První den zabojuje Bokula a vyleze Nedokončenou, což vypadá na zajímavé technicko-silové lezení podél tupé hrany. Druhý den to pro změnu hecne Kristýna. Nesmekne ji pata, trochu víc si pořve a Kudlanka v ženském provedení je také na světě. To je ono, posouvání limitů, tak to má být!….

Kristýna v Kudlance

Moje bilance je taky dobrá – 4 pokusy = 4 pády v posledním kroku = 4x vylezené 8a/8a+, což se mi za dva dny ještě nestalo…. Další den jen tak nasát atmošku Holštejna, odjistit Pavla a v úterý s angličanem a děvčaty se Fortuna usměje i na mě. Nechápu…. Ale sem konečně osvobozen, zahazuji okovy. Dostavám sice zjeba od starosty Holštejna za rušení poludňajšieho kľudu, ale to už nezničí vzpomínkou na parádní čtyři dny… O chvíli navíc mizím v rozvernosti nočního Brna s Jarkem a už se práší za kočárem….

Pro ty co by měli zájem, cesta je na pohled pěkná, esteticky jistě nejhezčí v Karsu, nož samotné lezení se mi vůbec nelíbilo, nebyl to můj styl. Technické fligny z písku, skoky a v bouldrech malé chyty, špatné nohy. Původně sme spolu se Stračesem chtěli dát cestě 10-/10, ale nechali sme se ukonejšit, že buď sme slabý, nebo nám to nesedlo….

Hradní spára - možnosti výlezu z posledního odpočinku: a - variant exit - 10-/10 morfo, b - originál exit - 10-, c - Hradní perla exit - 10+

To taková Sněhurka a sedm ostrých pokusů je jiné kafe. Vcelku zajímavé lezení, kde vás to toliko nezabije jak v převislé Hradní. Pro mě to byla super alternatíva, když byla Spára mokrá. Sice letmá známost, ale musím říct, že aspoň o dva levly níž než Hradní. Už sem slyšel dva, či tři lezbce po přelezu říkat cosi o 9+. No nevím, ale kolem 8a to bude, uvidíme, uvidíme….

Co sem zanedbal byl Pustý žleb. Bernýmu se podařilo prolézt všechny cesty na Koňovi, tak věřím, že podá nějaký podrobnější report.

Berný a první opakování cesty Trošku nervy

No a do mě velké mínus patří za to, že sem nestih Rorejsy. Měl sem v plánu se podívat aspoň na Dítě představ a Dědečkovy hodiny. Ale šak co, příšti rok, jako když najdu….. K Dědečkovi od Leona toliko: No co napsat. Většina lidí to asi vylezla bez ulomenýho chytu. Adam to vylez asi před dvěma rokama (jestli si to dobře pamatuju), dal to na OS už s tím vylomeným chytem a říkal, že mu to přišlo jen o něco lehčí než Brandelmoucha a že by tomu dal 8a, ale těžko hodnotit cestu z onsajtu. Je to cesta o dvou bouldrech spodní tak 6B+, horní 7A bych tipoval. Mezi nima je díra, ve které se dá trochu sklepnut, ale ten druhej bouldr je pak stejně kotel. Dolez jsou dlouhý nátahy po relativně dobrých chytech... Jedno madýlko v díře čeká na ulomení. Jsem zvedavej s kým vypadne a jestli ta rezavá skoba vydrží. Jinak jistění je starej nýt a borhák + dvě skoby. Pod borhák jde 2ka friend kdyby náhodou upad, ale myslím, že vydrží. Délka cesty je asi 12 m a převislost tak 5 m. Je to kompaktní, pěkný lezení. Doporučuju.

Leon v Dědečkových hodinách

No a nakonec ještě i něco ze Suchého žlebu. Nejvíc času sem strávil pod Tlustými chlapci. Né že bych se v nich tak trápil, ale za to byli jiní, keří si je chtěli užívat. To už sem se pak ale po pár dnech nasral, dotyčného zliskal a borec naštěstí dalším cestu vylez a rozptýlil tak mé myšlenky na zabíjačku... Bouldr v převisu je pro menší těžší (asi 7Afb), ale plotýnka v závěru stejně prověří i ty delší (6B+fb). Koukám, že je to přesně naopak jak v Dědečkovi, určitě ale také doporučenihodné!… Dokončen byl i projekt vlevo od Jedna, Dvě spadlá jde a sice Pravá úchylka od W+W. Název od toho, že se závěrečná plotna oblízá právě do Jedna, Dvě. Přímý variant prej tak pro Adama, tak uvidíme. No a že sem se pod Chlapci nenudil úplně, zkoušel sem Strop na Saxině, který na jaře přejistil Žanda. Je to vcelku zajimavá lezba po spoďácích ve stropě s nejistým výlezem do plotny. Tipoval bych někde kolem 9+, či víc…

Aleš v Glatamanu

No a vynechal sem Rudice, ale nebojte, té bude přes zimu až až. Jen dodám, že to po více ohlasech vypadá, že Možnost volby se spíš blíži 10- obtížím, než těm 9+ovým….Nějaký dobrovolník na přebouldrování???

Yosemitská a Josefovské údolí

Musím seznat že to byly dobré zkušenosti. Je to vlastně konec jednoho příběhu, jedné z počátku nevinné hry se jménem Provokace, kdy se vše dobré málem obrátilo v tunel. A i když mě bouldrování, či sportovní lezení mnohem víc baví, vždy to nakonec asi budou ty hory, kde člověk pročistí hlavu a za to sem rád. No ale také za vás všechny, kdož šli, byť jen kousek cesty společně, ještě raz dík! Přeji Vám nejlíp žádný tunely, pohoda lezbu, hec a spoustu kamarádů a spolulezců nejen ve skalách v dalších měsících a třeba i letech!….. Bumbumbrua Asu.

phs by Jarek, Kili, Mrnda, Osman, Pete, Stračes, Tim, Asu

Asíkovo novoroční pomyšlení

2012-01-02T08:29:00.000-08:00

Slopem. Aj s novým rokom slopem. Ani Košičanmi se zastrašiť nenechám. A aj keď iba v župnej lige, slopem.…

Nu dobrá, jednou vám (ne)budu lhát a budu upřímnej:

Rok s rokem pošel a všichni ste zas o dost starší. Někerým Zubatá klepe na dveře a je dobré počítat se vším. Teda pokud nemáte dost v piči. V tom případě vás ani nerozhodí zjištění, že vlastně neumíté lézt. Jojo cukroví se žere dobře, ale abys vylez dobře něco na budrech, tak to ne. Někdo by namít, že si za ten sluneční rok posunul limity. No já bych řek, že málo. Vždy by to šlo víc a líp. Jistě to je pohodlností, či dokonce spokojeností s již stávajícím stavem. A tu vám říkám, že to je špatně. Nikdy nikdo nevíte, kam až to můžete posunout. Nebudem si dělat iluze, že zrovna my máme cos společného s tvořením kvalit, natož nových, ale nikde navíc není dopsáno, že to nemůžem posouvat i zpět, což?... No a že sem první, kerý má svědomí čisté jak lilium, tak sem ještě před Silvestrem hodil kamenem, abych zkusil najít onu kančí vulvu. Proč? Právě kvůli přemožení pokušení ony vytříbené zahálky. Sám sem si nedělal iluze. Línej sem totiž dost na to, abych se vůbec kam posouval… Ale deklasování, to už je jiná, to mi de dobře. Vycházeje z komplexu méněcenosti často shazuji klasu a sportovní výkony snižuji ve frašku. Nebo snad ne? (A neříkejte mi jak Mišo, že sem výborný lezec, nebo že ty cesty opravdu sou tak lehké!)….Intermezzo v úvaze.

Intermezzo:

Jean La Pie sní o motykách. (report by M.)

Příklad: Tak sem si vzal na paškál alpský styl a že naopak znovu objevím slepou uličku toho expedičního. Myslím, že se povedlo. Krom mnoha peripetií s přeraženým prstem od nohy z rockotéky, nataženým tříslem z věčného běhání na Brnčalu a zpět na Bielu Vodu, nikdy nedoléčenými průduškami, náročnou cestou Pšonlandem, nedospáním a celkově s optimistickou náladou sem to dokázal! Během dvou dnů a následujicích dvou dalších sme spolu s Márou porenčovali tři a půl délky bezvýznamného projektu v severce Kežmaráku, nazvaného pracovně Opatova grcka (díky slovutné podpoře Košické kompanie, která neumí vysvětlit pravidla hry tak, aby člověk věčně neprohrával, že Fernet?)….

Mám být hrdý? Ano! Spokojený? Ne! Dokázal sem se držet vize a překonával nastolené překážky, ale nedosáhl cíle návratu k pranepodstatě lezení řekněme z poloviny minulého století. Nedokázal sem manifest pohrdání tímto sportem dotáhnout do hořkého konce. Tato nespokojenost mi budiž útěchou….

Stejně se pak zjevil bůh a ukázal jak je zatvrzelej a jak bude těžké dostát mojí vize… Během dvou dnů ten chobot ve trojce vylez Eleganciu, La Šarapatu a ještě nonstop pokračoval v novoroční pitce, bychom ho s kompanií potkali ještě v devět ráno při nástupu k snídani. Já myslel, že jen Košičania můžou konkurovat první lize sovětů. Naopak tímto výkonem Spišiaků bych Miša nominoval nejen do repre lezbecké, ale i žúrovací. Ten hoch jistě ví kde má kanec piču! A proti takým se pak vše hůře dotahuje do konce, natož do toho nasládce hořkého... Konec příkladu.

Pokračování v úvaze: K čemu všechna tato zjištění? K ničemu. Přišel sem totiž na to, že jediné co je potřeba, je vlastně nic….. Nož: Přemýšlení uklidní hlavu, ale neuspokojí duši. Přemýšlením sice člověk eliminuje objektivní nebezpečí, které by jinak nevnímal, ale bez onoho risku, by pak nebylo potěšení. Jak z této patové situace ujít? Jak ji rozčístnout? Vím i nevím… Vím že sme to právě my, kdo si utváříme společnou atmosféru, pod kterou dosahujem ukojení. A tu je důležité si hýčkat, jak říká Čaj, nož bez idee jednotlivců, kteří se na ní podílejí, to bude jen stagnovat a v tu chvíli zvítězí ona mnou hazená myšlenka degradace a znovuobjevování slepých ulic. Prostě krok zpátky… A řekněte sami, bylo by to co k čemu? Nechám to na vás. Ukažte jak se toho zhostit…. Sou přeci předsevzetí, sou však činy! Tak vamos!!!

P.S.: Od tažšej šunky tu máme malú hádanku: o kom sa zpieva v pesničke?

RedRum vol.6

2011-12-25T09:00:00.000-08:00

Nepoví nám sice proč leze tak špatně (možná to jenom nechce říct). Nedovíme se zda chce posouvat vlastní limity. Cekne snad aspoň slova, zda se ma kdos rouhat pro klid hlavy při přelezu? Mám jen tušení, že uštěpačně cos prohodí (vzdělanej je na to jistě dost). Ale skutek? Jojo, mastnou hubu má kdekdo, ale silný pracky aby člověk pohledal! Histórii přeci zajímá jen: zda? a nulama se jaktěživ nezaobírá...! A tak mě napadá: není pak on stejně jako tento sport také naprosto zbytečný? Ne! A sic především proto, že bychom nemohli zkysnout u tohoto zastavení. Prosím:

Čajíkovo vánoční zamyšlení

2011-12-25T06:27:00.000-08:00

Když jsem začínal před jedenácti lety lézt, byla to smělá doba plná nadšení, prádelních šňůr, naražených pat (když se oblézaly dveře na Fritu) a nejedenoho pernamentního puchýře z lezeček typu Genus o tři čísla menších. Rád vzpomínám na ty historky, kdy nám neználkům stačily ke štěstí gumotextilky s uřízlýma špuntama, pár starých Montan s proklatě výživnými články od Filka nebo Rosti Tomance, které jsme hltali ve škole pod lavicí.

Posedávali jsme v útlé skupince na lávce na Fritu a nevěřícně zírali na Káčulovo lezení v převise jen po rukách, triky jak dělal shyby zašifrovanej na žábu mezi fošnama - to byly kousky. Lucka Rajfová byla tajná a vysněná bohyně, která se s námi vůbec nebavila a když jsme žadonili od Mrázi nějaký zaručený trik na to jak vylézt svou první sedmičku, tak nás vždy odbyl jen ušklíbnutím a pak povídal: "Hoši lezte lezte, nešpekulujte a uvidíte sami." Jo cesta Výlov v Rudicích, to byl neskutečný pojem mimo naše chápání.

Časy se od té doby dost změnily.

Nějakým záhadným sociálním koktejlem se v Brně vytvořila atmosféra kamarádů a známých. Různorodé izolované skupinky se seznamují a potkávají týden co týden. Jak mávnutím kouzelného proutku se objevují noví borci a dívky a je každému ukradené zda jsi z VHSky, Tesly, nebo to máš s členstvím na háku. Tato otevřenost, sdílení prožitků, domlouvání se kam za lezením a za kulturou - to je něco, co jsem nikde jinde v České Republice v takové míře nezažil.

Před pár lety by bylo nemyslitelné se nezvaně připojit k VHS vánoční rockotéce, jet na Teslácké poslední slanění nebo týden co týden upalovat do Cafe Podnebí, které se po legendárních eskapádách stalo doslova pojmem. Nikomu zde nepříjde divné, že ke stolu pokaždé příjde pár nových tváří a po pár pivech se najednou získáš pár nových kamarádů. Je to fascinující a moc si toho vážím.

V Brně se totiž dějí věci.

Vlivem kamarádské inspirace mnoho lezců a lezkyň začalo trénovat, přestali se bát vyšších čísel obtížnosti a ono "himbajs šuviks, ono to fakt jde". I pár zatvrzelých zjistilo, že pískařina není jen pernamentní boj o holej, a když máš pěkné doporučení od zkušenějších lezců, tak si v tom Prachově, Ostrově a třebas i v Ádru pěkné zalezeš. No když tak nad tím přemýšlím, tak těch čerstvých pískomilů, devítkových lezců a osmičkových lezkyň za poslední rok přibylo jak hub po dešti.

Co dál?

Tímto zamyšlení jsem chtěl zviditelnit fenomén, který tu vznikl a který si mnozí neuvědomovali. Najednou když uděláš instantní akci ve Chřibech, kterou připravuješ pár dní, tak ti přijede přes 80 závodníků a dokonce celé rodinky. Když uspořádáš promítání filmů, tak ta třicítka nadšenců se taky sejde - což není málo a je to ta nejlepší zpětná vazba pro pár podivínů, kteří si například dají tu práci zpovídat Krasové legendy a potom z diktafónu 14dní přepisovat článek.

Takže co dodat.Nechci se tady s Pokem plácat po ramenou, to vůbec. Věřím však tomu, že je takových nadšených bytostí mnohem více. Zažít ten pocit, když něco pořádáš, přijedou lidi, baví je to a vidíš ty rozzářené očiska a úsměvy, to je k nezaplacení.

Proto vybízím do nového roku: Važme si té naší pěkné atmosféry a pojďme si tady tu brněnskou atmosféru hýčkat a přiživovat dalšími akcemi. Šviháci domluvte setkání na horách, přibližte to co milujete ostatním. Tesláci - závody na jaře na lesné jsou nezapomenutelné, domluvte promítání, diáky ( je tu plno míst, kam rádi zajdeme nejen na lezecký filmy) a nebo jen přijďte s dobrým nápadem, radou co by se mohlo hodit.

Příští rok bude lezecký ples, v lednu budu stavět první lezeckou klubovno-stěnu "Smrtelku" a budou se doufám pořádat "Kejkle 2012". Věřím tomu, že vylézt, očistit a pojmenovat nový boulder je krásná kratochvíle. Budou další Podnebí, promítání filmů, dá se domluvit hájenka na Prachově, kemp na Malé Skále, spaní a toulání se v Jizerkách. Závody v Žulovém vrchu a sešna v Jesu. Cokoliv...

Pojďte do toho! Každý nadšenec je vítán - rádi s Pokem a Asuem pomůžeme, poradíme. Šupneme pozvánku na blogy nebo zkusíme s akcí vypomoci. Stačí fakt málo a je to dost návykové - inu celkem příjemná droga. Jo a ještě abych nezapomněl:

Díky za čitatelskou přízeň a shovívavost - jsme jen rozverní choboti co to mají tak trochu v p... :)

Btw: Do nového roku si nadělte předsevzetí, chtít od lezení to, kvůli čemu jsi s lezením začínal. Někdo toulání v přírodě, jiný dosáhnout svých limitů, dobrodružství a krásné výhledy v horách a ohníčky s kytarou a buřty po náročném lezeckém dni ve Španělsku. A nezapomeňte lezení je HRA! Proto nejvíce bývají spokojení jsou ti svérázní blázni co se sami válejí pod kameny, čistí kvakospáry v Ádru, jezdí na jedno místo proto že je to baví, na stěně a skále dělají ptákoviny a nebo jen píšou chobotiny na blogy a smutek utek.

Tady máte pěknou inspiraci od mé největší inspirace: "Malého, velkého JD".
Čaj.

Sladké hry uplynulého léta

2011-12-24T01:59:00.001-08:00

Příjde mi, že to tak je vždy. Všechny nevinné hry se i v případě absence vína zvrhávaj. Tak nějak to bylo i po letmém flirtu s napohled sličnou děvou. To se navíc jako člověk chvíli snaží, než prokoukne, že by aj sice byla dajná, ale skutek utek… Řek bych, že Stračes má pletky rád, no já rači sklenici píva! Dle toho to pak aj dopadlo. Já sic zamilován až po uši a do všeho bezhlavě, nož udolat onu krasavici za boha ne…. Naštěstí je i spravedlnost a dala-li Stračesovi, dala nakonec i mně. Jojo jako by dnes už neexistovaly pravidla, žádná zábrana a člověk? Ten jen ryje další čárku na skříň… A jak tedy na ní? Takové dobré rady k ničemu zde.

No a jak říká můj mladší brat Čajaldo – Mastné a kyselé, děti!

Tip na čtení: Johny Dawes - "Full of myself"

2011-12-23T08:09:00.000-08:00

Chlap by měl mít na skalách koule.

Johny Dawes - britská legenda morálového lezení, rozporuplný a vášnivý lezec napsal v roce 2011 svou autobiografii. Jestli to bude povedená tak jak Moffatova - budu plakat dojetím. Podle níže sdílených komentů od lezeckých celebrit to je pecka. Už se těším jak malý Darda až rozbalím balíček z Amazonu.

Více není třeba plkat: pěkný rozhovor je zde:

http://www.planetmountain.com/english/News/shownews1.lasso?l=2&keyid=38930

Hned jak tuto knihu přelouskám ( do léta:)), tak třebas sesmolím recenzi.

"Written with devoted passion and brutal honesty, Full of Myself lays bare Johnny's bipolar mix of privilege and pain, wizardry and dysfunction. Master of friction and momentum, the living embodiment of poetry in motion turns his hand to pen with great effect."

Leo Houlding

"It's brilliant - frank, funny, telling his full life story, not just the climbing. And the climbing accounts are riveting as well. A great read from cover to cover."

Sir Chris Bonington

"Much like his climbing, his imagination leaps. This is a beautiful book about an extraordinary person. William Blake with sticky boots."

Simon Beaufoy (Academy Award Winning Screen Writer - Slum Dog Millionaire, Full Monty, 127 Hours)

"I don't climb, I ride bikes, but this book got me by the balls!!!"

Steve Peat (World Downhill Mountainbike champion)

"Johnny always seemed some kind of freak from the very first picture of him I ever saw. I could see positive freakiness that made him go out of the ordinary, to climb those things that must be admired and that should inspire many to come."

Adam Ondra
Video pro neználky. Čaj

Causa Severka

2011-12-17T04:08:00.000-08:00

Wspinaj!! Do góry!

Hřiby sou nej na podzim, to je snad jasný. Po taškařici se Šárou a Kubou, kdy sem si konečně zvedl osobní Flash maximum do lehce devítkových sfér, sem se vydal na menší questík v podobě Hodiny Sirael na Osvětimanech. Až na první krok se jedná o superluxus bouldering doslova na hraně! No v mém případě to bude chtít ještě větší sílu v zádech a fixech, pak se hnis ukáže.

Jako náhradní program volím na doporučení starýho šizuňga Severní stěnu Jehly, což mělo být první 8a mezi místními kvaky….Cesta na pohled vypadá impozantně a po vzpomínce na vedlejší cestu Lady Di si říkám, že to může být i pjekná lezba…

Severní stěna vlevo, Lady Di vpravo

Opak je pravdou, po školáckém dolezu k druhému očku, keré se na RP hůř cvaká, příde krutobouldr, kde zpočátku nedošáhnu ani do druhého chytu… Oč víc se mi v hlavě vzdaluje možnost cestu kroknout o to je dlouhán Tulipán blíž přelezu. S přímou úměrou zároveň roste můj vztek, že su krátkej, ale nakonec i v koutku duše graduje odhodlání, keré mě po doladění programu i přes nelogičnost pohybů nakonec k mé spokojenosti donáší do vytoužené obliny. Menší zklamání aspoň z pohledu udržitelnosti, natož možnosti k dalšímu přešahu, ale to už není tak zásadní a nakonec tak s klidem přihlížím dlouhánově pohodovému přelezu….

Dalšími dny sem podstoupil pár natažení na skřipci, zúžení mé pěněženky, nacpání břicha a o týden později s kompaněry už zas zevlím v bouldru. I přes určité prvotní pochybnosti nakonec příde s menšími sněhánky i podmínka, a to by byl člověk blbej, aby nebral….

Cesta je na pohled ladná, jedná se však o křeč, závisíci na rozmaru paní P.. Aby toho nebylo málo, lezbci jsou omezeni svým rozpětím, či výškou. Tudíž pro menší klidně 10-, pro lidi do 180ti tak 8a, pro lidi do 185ti asi 9 či 9+, no a pro Tulipány a podobná qítka tak 8/8+… Taková Kolouch by konečně mohla trumfnout Jenuštíka, kdyby se svým rozpětím cestu vylezla dřív a tudíž papírově na tom byla líp než on....

Ja sám nevím. Po prvotní deziluzi a 8a+ vyhlídkách sem se při přelezu cítil jak v laláču… Pokud si teda někdo z vyšších potřebuje honit ego na poddajné dívce, tak vřele doporučuji podobná znásilnění. Pakliže jste pouze romantickými návštěvníky Chřibů, tak rači doporučuji tuto zimu jezdit jinam, vyvarujete se čekání ve frontách a diskusím na téma 8a, honění bodů, chytáním prašivých vlků a jiné zvěře (a jejich blbým kecům) a vůbec tak všelijak podobně….

Jen dodám, že přiložený videopřelez obsahuje materiál znemožňující vaší OS volbu a dle autora prvního volného přelezu (Michala Rožka ´03) neřeší správně poslední krok při oblezu třetího jištění, kerý má být údajně bez použití hrany. (Samotný bouldr to už neřeší. My sme to ojebali nezáměrně, hrajem přeci na logiku věci – hlavně dyž máš půl metra vpravo madlo… Ale pokud někdo hraje na principy, tak aby robátka věděla…)

No a aby toho nebylo málo, tak se mi o pár minut podařilo zlomit mé prokletí panny hrany Kanty, z čehož se měl jistě větší radost než ze Severky. Nuže jako dovětek také jeden videodokument.

Závěrem chci poděkovat za mediální propagaci a podporu především generálnímu partnerovi Jiřímu Hortovi a dále Michalovi Makušovi. Materiálně pak svým lezečkám Viera – Nevěra, keré se mnou v těžkých chvílích nesmekly. Secondhandu od naproti za luxus kalhoty a MU za finanční podporu…. Dalším pokušitelům hodně zdaru! (že Rosemane…)

Budžime džumira

2011-12-15T08:48:00.000-08:00

Co říká? Neumím latinsky.č

Ďubkovačka

2011-12-14T08:48:00.000-08:00

Dneska je koncert, asi ideme dnuka, vraj taká hudba čo sa rýchlo neokuká, kapela hraje od dubu do buka a do toho nejaká speváčka stuká. Dal sem na alternativní léčbu a včerejším večerem s kompanií mladšího brata a el bušída navštívil pochybný koncert, ještě pochybnějších kapel v elektro stylu. Je pravda, že elektricky zvládnu maximálně Prodigy, ale přeci zkoušet se musí… V klube sa dosť žilo, pilo, oplatilo sa nám nechať na bráne kilo. Prvá zvuková vlna mi zatlačí uši, že budem dnes spievať, to som mohol ihneď tušiť. Zaujali mě akorát Košičania se svým pudingem. Musím seznat, že ačkoliv dost do popíku, tak se mi to líbilo. Asi se jim na ten Zádiel budu muset podívat…. Do what you like, do what you can, take all your time with all your men, take all your money, bring all your weed. You have to breathe, its all you need. This is your home, you know its real, entire place for you to fill. Dalším překvapením večera mi byl právě druhý spolusjížděč, kerý nám s bratem ukázal, jak se to na parketu má dělat…. Keď príde kokain, tak budem tlieskať, keď príde kokain, tak budem vrieskať, keď príde kokain, tak budem lietať… Zajímavá je shoda na možnosti podchytit charakter okolních lidí právě na základě tanečního projevu a následné predikce jejich dalšího chování. No dál to rozebírat nebudu, nerad bych se někoho dotkl… Tak paříme, smažíme, ujíždíme a sjíždíme, v pokročilém věku už to srdce, pokud nejste Iggy, nebude zvládat……. Jojojo pank je na jedno oko slepej… Too many times I’ve been high, too many parties around. I need to clean up my mind, to chill out of the town and as I walk to the trees, I hear some regular beats. What is that scene that I’ve seen? Don’t ask me where have I been. Sevas! Asu

Easy climber

2011-12-12T13:38:00.001-08:00

Než zatím co se k ústí mroucí stáčeli, pohledy veškeré, pohledy očí všech do výšky upřelé a zatím tam na druhém břehu stěny temně se tyčily. Tu ani živého co vidět bez hlesu a bez hluku míjely čilé stíny proti strmé hoře. Z profilu nebo náhlé obracejíce své matné tváře a vzpřahujíce kupředu stíny svých rukou, pahýlů.

Je mi ctí, že zrovna s Jaroušem k.r. sem odstartoval ňáký týden zpátky šňůru večerně-kulturních seancí s přáteli, či karamádkimy na kerých mi záleží. A to sic, bych získal zas jiný pohled na věci kolem…. Ostatně na startu vždy záleží, navodí to vždy příjemnou atmosféru a řekl bych, že usměrní i úspěch akce, přeci hned po zdraví de o kultúru, než?….

No a tak sme pak došli jak před léty do jeskyní a místo abychom se ťarchali s matrošem na zádech, už si to vezem ladně lodičkama v tunelech. A proč ne, i tehdy gdysi sem si říkal, že pak už není ani potřeba cokoliv dolézt, hlavně dyž to má formu a štábní kultúru. A jakápak kultúra, dyby nebylo občerstvění, žeš? Jarouš k.r. pobral ňáký ovoce a na Dně, tam kam nás to hodilo, se toho ještě naštěstí taky dost povalovalo! Neleníme, zdraví je vždy až na prvním místě a výdatně doplňujem vitamíny jak ze svých, tak zásob kolemjdoucích. Řek bych, že tu je celé ovocnářství – Jarek k.r. s trnkama, Pawel s meruňkama, Džony s hruškou, někde i domácí švestička a jedinej kdo klasicky vybočuje z řadu je Berný s domácima pomrdančama bez skořice… Na to však rozumně uvažující člověk nehledí, zdraví je přeci na prvním místě! Sem teda aspoň před chvíli čet....

dolez a odlez z dvojky

Prvničku uzmul kterýs z oldskůlařů před léty, ale taky ho to stalo jeden chrlickej! Javorovým dřevem proti zdi nikdy nechoď, plyne ponaučení, a dnes se tam sice ligoce nejtek, ale jen na památku události. Za chvíli osedlávám štand a nechám se spustit mezi partyju nadol, abych, zatímco Jarouš k.r. bude ocasit dál, mohl pokračovat v nabírání kalorických hodnot a vitaminových koncentrátů…. A tak zatímco Jarek k. r. zjišťuje, že založený pochybný čok opravdu nedokáže udržet jeho muší váhů, já tříštím mysl démonem a rozmluvou s kompanií u zábradlí. To už Jarek k.r. prozměnu zjišťuje, že crolla zapl špatně a k jümaru se bez prusíku nedostane, čímž aspoň trošku koření napohled fádní průstup pro modravá oka občasných touristů…. Pawel sice ještě neokusil Žandovy facky, ale té Severní se nabažit nemůže, poslední hlt meruněk a mizí na polici za Džonym. Právě včas! Jarouš k.r. osedlal dvojku a přišel opět na řadu můj vytříbený skill. No spíš nášah. Nebojím se vlka nic a než Pawel proleze prvních pět metrů proudžektu, už čekám na kompaněra a chvíli si krátím trnkama. Sou jemné jak samet, ale ďábelskej ocas prohřeje krk i mé zanícené průdušky. Pak kousek ta K.R. zaskobuje, sestoulká čoky, či skobky a není jiná, bych i já nepokračoval na polici za ním.

na polici v půlce

Nejsme tu ale kůli sportovním výkonům a narozdil od všech ostatních opakovačů mažem dolů na zem za kultúrou a večrníčkem na Skalním mlýně…. Dole je veselo, a jak by ne, dyž se potkaj tři soboli, tak se radost násobí….. Přibyl Fery, Majda k Bernýmu a Pavlína k Jonymu, kerý si s Amerikou pohrává jako by to bylo zadarmo…hm…to sou ti přepkližískaři, nežerou bobule, nebojí se a pak to ani nezhybujou, kam ta morálka pošla? No nic, já sportuju jen na Holštýně a tu dem za pivem…Dobrá volba? Spíš nebyla možnost volby, pingl si nás všímá tak akorát při placení a škopky se rozhodně nehrnou jak na Prumce. Nu což, zpět k ovoci a noční zábavě. Pod Neby jistě zavíraj, ale na Dně se flachy otvíraj.

S Bernym... a Majdou

Bavím se pohledem na Bernýho, kerý za posledních 6 hodin dolez už asi 9 metrů nad zem. Zřejmě nic moc oddíl. To já měl prvních deset za půl minuty (a nevykládejte mi, že na sklonu záleží!)…. No a tak se dál bavím pohledem, ale s druhou flachou už na střídajícího Majdu a pak zcela pobaven s novým dnem kráčím ke spacáku…..

Sny sou na Dně vždy přísné, ale nechám si je pro sebe, někdy lepší… Zjišťuji, že po dalších pěti hodinách borci zatím dolezli o tři metry výš a s ránem pošli v teplý pytle, jóoóóó každý se baví jinak, žeš? To my s Jarkem k.r. třeba ranní onanii, přeci jen na polici v půlce to je kolem 70 metrů….

ranní onanie

Pak ňáky trnky, zkouška pozornosti, kdy s vyrvanou skobou sice neletím, ale vyvlátej za oblinu těžko hledám cestu zpět do bezpečí žebříků a skoby tutovky. No to jen tak pro ty mrdavá oka touristů, přeci i o kultúra těm mladým hochům de, než?…. A pak rači už du na sichr volně, háčkování je přeci mrtvé, což? … No né úplně, nad dalším nýtem si to rychle rozmýšlím a se zadrženým dechem se pohoupávám z háčku do háčku, bych dobyl další stanoviště. Ano dobyl! Pač jinak bych se dobil já a zdraví je přeci hned na prvním místě ne? A jelikož sem cestou ztratil potem dost tekutin, hned ovocným koncentrátem ňáky doplňuji.

odlez z police

To si připomínám asi o hoďku později, gdy se Jarek k.r. podruhé odporoučí do doliny a zvyšuje své skóre na 2:0 (nakonec sem mu jeden pád odpustil, pač to byl vlastňák). No a tak si připomínám, že o výkony nejde, ale na druhou stranu bychom měli pohnout, zvláště ve chvíli, kdy mě už z věčného visení v sedačce bolí záda, přeci nepřídu o zdraví v ňáký díře, kerou si každoročně pár odvážnějších borců jen tak na frííí skočí…. To už je Jarouš k.r. s menšími výkřiky do tmy na štnadu. A to nemluvě o Jonym s Pavlínou, keří maj od veveriček jen ten rozdíl, že nemaj tak chlupaté ocásky a narozdíl od veverek sou tu za sportovním výkonem (ke spisu přikládám i pár dokumentačních fotek, na kerých je jasně vidět, že to hrotí!!!),

rutyšuty amerika, rutyšuty amerika... a jak to borec hrotí, co?

taže jima (rozuměj pískařama, keří nepochopili, že KrysoKras je sportovní oblast a žebříčky sou dávno mrtvé, co přídou dělat ramena a vnucovat NÁM kulturně založeným, sportování na špatném kolbišti!) se dále nebudu zabývat. Tak tou chvílí, gdy sem nad něma mávl rukou, tou dobou začal Jarouš k. r. výdatně doplňovat ztracenou energii, pač nám jde a priori od začátku o zdraví, že? Tak tou dobou po asi dalších pěti hodinách dosáhlo duo Majda-Berny dalších šesti lezeckých metrů a cvaklo první nýt. Je vidět, že o kultúru de těmto lidem, všechna čest!

Jarek v šesté délce

No a já váš milý vypravěč se někdy tou dobou musel pořádně naspídovat, abych mohl stejně jak spolulezbič a kulturně velice vzdělaný člověk Jaroslav Dražan k.r. také společně s ním popít koncentrátu a nějak doklepat tuto dávno mrtvou onanii, bychom stihli večírek na dně, pač hned v druhém řadě po zdraví je přeci kultúra!.... No tak sem si to chtěl jako ládovat ladně a rychle, ale croll ne a ne mazat hore….Po spoustě různých fligen nakonec dolézám za tou K.R. a divím se, jak mohl vynechat hned dvě ze tří vrtaných dírek pro háčky a ojebat to na prasáka! Sem to říkal dávno, hned po Woodsovi byl největší talent aspoň v Brunnně pan Dražan mladší, k.r.. Zdůrazňuji byl, pač jako uvědomělý občan se obrátil na víru kázanou Wallstreetem a kultúru, jakožto prostředek pro zdokonalování svého ducha a pač jako sportovní výkony sou mu cizý….

poslední štand

No ale to sem zakecal, ten závěr, tak to nám chybělo asi 15 výškových metrů a prej jako v poho za A1, taže jako na klid… K prvnímu nýtu jakštakš Feryho Sokolíky, ale pak hnus velebnosti, asi šest frendů, kerým sem nevěřil ani jednomu. No a pak po dalším asi dvacetimnutovém vysení v háčku se odhodlávám k věci nevídané(!) a poprvé k postupu v cestě ze Dna používám jedničku (až pak sem se dozvěděl, že A1 je jakože jedna až dvě jedničky! Čuráci, ja myslel, že jim - ano tomu s tím bříškem a tomu co ještě nezjistil, že skobování je dávno mrtvé, tak těm, že de jako o kultúru! A tu se jako regulérně pokoušeli o mé zdraví! O zdraví!!! O zdraví, o keré nám de především….) No tak sem zabil jedničku a cvakl druhý nýt a naprosto zničen tímto podrazem se nechal spustit na štand (a jen mi neříkejte, že snad nemumí lézt! – to už bych se fakt rozbrečel…. a že sem měl na krajíčku…) Posledních šest metrů sem tak nechal na Jarka k.r., kerý je po 10 minutách s řevem volně dolezl. Nemluvě o tom, že mojí část vyběh taky volně, chobot miliónovej….No a to bylo tak asi vše, když sme se zas jednou snažili očistit od těch všedních pičovin světa, špatného světla a světlých zítřků… Pak už jen ňáký řev, chlast, děvky, chlebíčky, rutika milión a vůbec jako to bývá v každém béčkovém happyendu, dyž de lidem o zdraví..

Tak tedy dobrou a někdy na podobné společenské akci s ovocem a entusiasmem pro jejich požívání……

P.S.: Phs by Jarek + veverky. Pohled Janka z prvního opakování zde a pohled Pavlíny z minulého roku zde. Pro ty keří nepochopili, že hákování je mrtvé přikládám i jeden degrade Pawlova topa…

v pár případech je v závorce uvedena původní klasa, proti našemu pohledu na věc

P.S.S.: Minuloroční taškařice zde, něco z histórie první túry ze Dna zde.

P.S.S.S.: Jo a ti co čekaj na tu túru od severu, tak příště, ale toto je podobný, ne?

P.S.S.S.S.: Jo chápu, že pro perfekcionisty je výše popsaná túra od SZ, ale nebudem se hádat, ne?

P.S.S.S.S.S.: Pokud by přeci měl někdo problém, tak si to můžem mezi dvěma čelama vyříkat, jo?

P.S.S.S.S.S.S.: Ještě někdo něco?

P.S.S.S.S.S.S.S.: Viléme!?!!!?

Hotel Dylina

2011-12-10T06:58:00.000-08:00

Tak mi došla jedna pozvánka, kerá by snad mohla zajímat zimní, nejen překližkové, krysy mířící na jih za teplem (i dyž tu je furt hic, jak chceš...). Nuže Dylina Dylinowicz a Stračes ze stáže ve Fráňu vás zvou na:

Bydlí v Montpellier, ul. 13 Rue de la Condamine, což je napůl cigánská, napůl arabská čtvrť, ale svatý klid tu borci majou.... že bych prý nevěřil. Montpellier je na cestě do Špaňa a je hned vedle Claretu. Cantobre je 80, Tarn, Jonte 120 a kolem spoustu malých oblastí..... No a děti řikaaaaly: že jako kdyby někdo mel cestu a chtěl se třeba stavit, zkulturnit, rozveselit je, či sebe, nebo přivézt něco z Čech, tak že vás příjmou s otevřenou náručí..... Je to pidibyt, ale na přespáni socek stačí.... Jako proviant pro domácí sou preferovány škopky a kaštánky, víno, žáby a sýr ať jim tam nikdo netahá, to je snad jasný! Jo a prej mám zdůraznit, že probůh ŽÁDNÍ VOBŠOUSTI vítáni nejsou (to sem pak zvědaf, gdo tam pojede...). Berou jenom socky....

V příloze připojeno uvítací foto a reklamní leták. Takže?

Pjanstvu nět?

2011-12-05T01:03:00.000-08:00

Žizň. Vsjo prapuskájetsja...

Někagdá nádo vsjo zabiť. Patam toľka idti v cholmu palaziť i pozvaljať sa plezíru měždu okružájuščimi kamněmi. Eto osobyj atmosfér. Čerez dva goda ja starajus sdělať odin prablěm, no nikagda nět dostatočnej vlasti, energii ili drajva. Étot búlder nevazmóžno sdať.... No sivodňa vsjo inače. Ja sižu, polažu obuv (odna s žestkym kablukom, drugaja s mjagkym nakoněčnikom) i idu laziť. Vsje idět zlěgka, kak balerina, i nakaněc ja sižu nad prablěmom. Mně eto nráviť sja, no kak buďto ni něbyl ja, ni radosti nět...... Eto kaněc odnoj etapy, problěma nět. Ja smějusja, što těpěr?

Synovja Balšoj medvědice - Asu odin punkt

Drugoj děn ješjo štonibuď islitať s Patrikom ili Tomom. Patrik sdělajet počti dva prablěma, no kagda on uže v topu, on upadaet. Eto viděť, što on malo chačet. Tom silěn, no i jemu nado málěnko sčastia... Každy děň inačí, odin raz eto iďot, drugij raz net, eto žizň...... Patom už mně toľka nado jechať v pjěščeru i vjěčerom kaněšno damoi...
pozn.: (fonetický přepis, gramaticky to bude dost ustřelovat, ale zkoušet se musí...) hlavně že se leze se
phs: by Paťas

Flustačka - Patrik odin punkt

Patrikov proěkt - Asu noľ punktov

Čutač - Patrik noľ punktov

Moravské kejkle a sponzoring.

2011-12-04T04:16:00.000-08:00

Moravské kejkle 2011 proběhly a s odstupem času píši pár postřehů:

* Účast byla nečekaně vysoká, takže hlad na Jižní Moravě po akcích tohoto typu je - což je super. Dokonce zde byl nedávno přelezen Tomášem Pilkou projekt - spojení SD Manžety a výlez Brzenkem = "Rotátorový Brzenk" 7C Fb. Díky své specifičnosti - obliny a průtlaky do ramen, no nevím nevím kdy to bude mít opakování.

* Shodli jsme se se Svištěm, že další ročníky MK prostě na Chřibech nebudou. Je to smutné, ale po návštěvě Seníků po závodech bylo dost zřetelné olámání krajek, kyzů a ošlapání stupů = skála se hromadnými akcemi na Chřibech ničí. A protože máme Chřiby rádi, tak nikdy nevznikne oficiální průvodce na Pečínku, budou po zvážení vznikat lokální průvodce jednotlivých oblastí, ale už zde nebudu pořádat nic hromadného jak na MK 2011.

foto: Tomas Pilka 1987 Verdon

* Je to sice škoda, protože zde je úžasná atmosféra. Ale nevěšte hlavu na hrušku - nějaké oblasti schované v nohavici mám, takže kolem května, června roku 2012 budou "Moravské kejkle" 2012 a doufám, že to bude stát za to - nějaké 8A projekty už mám objevené, takže počkám až Petříček nabere formu a nechám jej to do dubna posekat. Víc prozrazovat nebudu - ehm víc toho nevím, jo zaleze si opravdu každý, jak je dobrým zvykem Moravských kejklí.

* Jsem tuze rád, že se povedlo na MK 2011 kontaktovat firmy, které akci příjemně materiálně podpořili. I ceny jsou kořením závodění a doufám, že na MK 2012 bude dost bonus kejklí v rámci závodu aby měl možnost každý získat nějaký ten odznáček SSSR za odměnu.

* Samozřejmě je to vždycky něco za něco, takže doufám, že se nebudete zlobit, když nějaký příští článek věnuji přiblížení těchto firem. Pozor nebude to jen takové hogo fogo kupte tričko PR. Jsou to celkem zajímavé věci: např. architektura a ateliéry UAX atd.

Šlachy ocelowe přeje Čajový keřík.

PS: Neoficiální soutěž o nejlepší bouldermatku vyhrál Kolomajzna - viz foto vlevo. Ve hře je stále předplatné Montany na rok 2012 - kdo by měl chuť napsat report ze závodů, tak pošlete výtvory na cajj@post.cz

* Jo a nejlepší nakonec: Lámal jsem si hlavu, jak Asuán umí nafilmovat fake (nepoctivé, odrbané, šmeliny milión) přelezy boulderů ze závodů (aniž by si toho moc lidí všimlo) a navíc ještě k tomu celkem přesvědčivě se z toho radovat. Ve chvíli nepozornosti jsem na jeho ipodu našel video, které vše vysvětluje. Je to stará hérečka :P

Btw: Předpokládám, že mě už dost lidí prokouklo s tím, že vize a plány by byly, ale smutek dost často utek. Jak říká můj oblíbený Kato "Teoreticky jsem toho dokázal už tolik, ale prakticky jsem jenom alkoholik." Mám nějakou představu vytříbené zahálky v průběhu ledna v Brně. Takže kdo by měl čas a chuť na lednovou mizerně placenou brigádu (dřina a řehole v teple) pro všeobecné blaho sebe a svých kamarádů, tak v úterý na promítání můžeme poklábosit o detailech.

Můj-cup off tea

2011-11-29T10:35:00.000-08:00

Uráží. Pohlavkuje. Plivá do obličeje. Bije. Znásilňuje. Objímá. Olizuje. Hladí tvář. Brečí. Zpívá. Klečí. Lže.

Člověk, který je ochoten pokračovat až do konce v cestě pěšky, se stává obětí společnosti, která ho vykazuje jako nežádoucího. Ruší. Je pokládán za flákače, do kterého vráží lidé, kteří si myslí, že vědí, kam jdou. Představuje řád v podobě nezřízenosti. Aristokrata s tváří anarchisty. Póvla, který kazí taneček.

Nikdy sem nebyl moc závodní typ a pokud tedy nemusím, nazávodím. Mejcup je tak pro mě spíš společenská akce s množstvím lidí, které jsem dlouho neviděl. Atmosféra je pokaždé jiná, jednou víc jiskřící, jindy víc zářící. Oči tápou po profilech a hecují posledních pár, kteří to dotáhli až do konce. Je krásné mít celou závodní špičku pod jedním nosem….. Sem zaujat. A i přestože většina vyvolených leze stavějíc na silovém základu, přeci aspoň jedna z mladších borek dodává i techniky a možná i k překvapení jiných nakonec ukazuje záda dalším čtyřem, či pěti. Mám radost. Je příjemné vidět, že nejen silné prsty dokážou čarovat!

Smě obětí kultu spěchu. S tím jak postupuje technika, ustupuje duše, neboť duše spoléhá na práci strojů a cítí se neobratná v tom světě, kde se práce stala posvátným úřadem. Lézt, stejně jako psát, s cílem dosáhnout úspěchu a líbit se je směšná. Jsme sluhové sil, jimž sloužíme, aniž jim rozumíme. Tento sport je nezbytný, ale nevíme k čemu, a to i přesto, že prestiž této neužitečnosti je zřejmě nesmírná, protože vzbuzuje žárlivost i obdiv. Náš pokrok však může být pouze morální. Kdož z nás však dokáže nabýt takové síly duše, aby byla tak zjevná jako síla sexuální? … Jsem mladý člověk, no necítím potřebu kupovat bezpečné hodnoty. K čemu? Jistota je nepřítelem koření a dobrodružství, člověk se nemůže spálit. Taktnost odvahy však svazuje vědomí, že zacházet příliš daleko se přesto smí jen po určitou mez.

To jsem pod jedním profilem potkal starého známého a ten mi řek, že rozhodně není promiskuitní, a pakliže by měl jít s jiným typem, tak jen potud, byl-li by to začátek delšího vztahu. Začíná mi připadat, že se navracíme do dob antiky, kde každý váženější občan měl krom oficiální manželky, minimálně jednu milenku a samozřejmě i milence. Jako by nám ty ženšiny nestačily! Doufám jen, že i když budoucnost ospravedlní tuto neposlušnost a akceptuje ji, tak jednou tato neposlušnost taky ztratí na síle a stane se obětí další neposlušnosti, jež svede svět. Jako bychom neměli z přemíry svobody žádnou možnost neposlouchat… Naštěstí neexistuje statická pravda, existuje pouze jiskra, která je výsledkem nárazu ano či ne, jež stojí proti sobě a z nichž se rodí růžice kaleidoskopu.

Hudba z pódia, a to obzvláště alternativní, probouzí smysly, stává se z nás vítr. A stejně jak on, pak nevíš kam člověka zavane…. Najednou jsem opět ve Vieře. Mysl ještě vše nevstřebala z Flédy a už se prohání novými moři, není sto cokoliv uchopit. Pomyslnost nuly nabývá nekonečnosti jedničky…. S půl osmou usínám, abych za pár chvil opět pokračoval tříbit mysl vyprávěním jiných. Jako by se však nic nezměnilo, ten postarší pán je také v srdci děcko. Snad jen ty bílé vousy zpochybňují lež mysli, don´t care….

Jsem vulgární, pozlátko třpytící se v mravním bahně svojí duše. I když rozmlouvám, v diskuzi často přistihuji vulgaritu hodnot, které dokazují sama sebe. Hledám důvody, jako synonyma lži, abych nemusel hrát s otevřenýma kartama. Sám jsem však lež, která vždycky říká pravdu. Podléhám příkazům, které jsou nezbytné, aby budily neposlušnost, silokřivky převracející návyky, probouzející a měnící pravidla hry. Bez neposlušnosti neexistuje žádné hrdinství, žádné odvážné skutky.

Tvůrčí duch je nejvyšší formou smyslu pro protiklad. Lidé se bojí kupříkladu poezie, protože postupně objevují, že skrývá pod lichotivým zdáním lži jednu z nejtrapnějších forem pravdy. Jsem prý nesrozumitelný, ale člověk by měl pěstovat právě to, co je mu vytýkáno. Většinou chtějí lidé porozumět a pak cítit. Tím se připravují o jedinečnost, o tu onsightovou příležitost proplout aniž by Skylla cokoliv pozřela.

V pondělí si ještě střelím Geologičák se Závišem, protože nejdřív nacházím a až pak hledám. Příčinu pro důvody, ony argumenty pro nezřízenost nevyzrálost a hrubost, mladost pro radost, nevyhnutelnost povinosti, souznění rozháranosti, omluvu excesů ve kterých se brzo utopím…. a taky možná jen dobrou noc…………….. báj inspájred Jen Kokotavý

Pernštějn Drytool 3.-4.12.2011

2011-11-28T14:51:00.000-08:00

Pořád se něco děje! Na Mejcupu mně potkal Pavel Jonák a pozval všechny nadšené na otevírání Nejen Drytoolové oblasti u hradu Pernštějn tento víkend. Tak oprašte motyky a hybaj na mráz. Čaj

Tak tedy sdílím pozvánku:

Letošní climbing party a večírek na nové drytoolové lokalitě u Nedvědice bude na začátku prosince o víkendu, tj. 3.-4.12. Tři nové sektory s výškou do 20m, s odjištěnými směry a projekty zatím do M9.

Večerní párty u ohně, nějaký to grilování prasečích steaků a večírek z vlastních zdrojů.
Spaní – plácky na biváček nebo malej stan jsou v okolí skal, jak si kdo lehne, tak si ustele.
Příjezd – z Nedvědice směr Rožná přes vesnici Pernštejn (ne nahoru na hrad Pernštejn!),
300m za posledníma domkama vpravo ve svahu od silnice začíná hřebínenek,
podél něj 200m nahoru.
Parkování: podle stavu sněhu dole u silnice, kousek zpátky na kraji Pernštejna, nebo dál za zatáčkou.
Souřadnice: Loc: 49°26'57.473"N, 16°18'7.558"E

Další info a lezecký průvodce je na stránkách http://www.paveljonak.com/

Reklama

2011-11-24T11:11:00.000-08:00

Komu není rady, tomu zbytečně se snažit pomoci.

Někomu na příslušnosti záleží. Mně je to vcelku jedno, sem v tomto ohledu taková lezbecká děvka, du s každým, gdo chce aspoň trochu lézt a je ochoten při tom odjistit aj ma.... Dyž sem si takhle odpil minulý rok dvě seance na Blatinách s VHSou, tak proč bych tentokrát pohrdl doublem s Teslou, žeš? Ostatně je to jak v lezení, pokud je s kým pít, tak proč se tomu bránit, než? No a dyž už borci byli dost agitačně naladěni, přikládám jednu videoreklamu na tento brunněnský oddíl alkoholiků.... Rozháráný (ostatně stejně jak vztahy obou zmíněných oddílů) prostřih obou večerů je proložen poučným příběhem ze života el Čáplčína..... Brou děti!

Materiál je naprosto nevhodný pro mládež, kojící matky (krom Macíka), nervově narušené jedince, slabší povahy, sexualní puritány, abstinety, ale i notoriky, češtináře, pravdomluvné jedináčky a vůbec všechny, co se chtěj jen bavit a nepoučit!

Svišti na golfovým hřišti...

2011-11-21T12:06:00.000-08:00

... my nebereme zajace, tím si buďte jisti!

Víkund s Teslou na Vysočině byl pekelnější než by člověk čekal, a tak, pokud je vůbec možné cokoliv reportovat, začnem poklidněji, takovým menším dovětkem. Borci tam na chatě měli hafo starých časáků a byla by škoda se někdy nevrátit zpět v čase, taže děti, tu vám přikládám pár retrohovorů se starým známým, dyž už po seanci s Pokem je teď borec chvíli mediálně na výsluní (sory za kvalitu, ale to snad toliko nevadí...):

To bylo v Montáně někdy začátkem ´93, dál následuje něco málo ´94:

No a jako dovětek něco k Učňovi:

Něco málo je i v jednom ze starších Hotejlů, ale né úplně se to hodí k tomu, co je prezentováno výš.... Rozhodopádně sou však fšechny hovory k ničemu, dyž člověk nezažije typa na živo!
Ať vám to tedy taky tak superissimálně leze, čao! asu

Posilování a zdraví

2011-11-21T04:44:00.000-08:00

Lezení patří ke přirozeným pohybům člověka. Téměř každé dítě leze po stromech, visí na větvích, prolézačkách u dětských hřišť a drápe se po kamenech nebo do příkré stráně. I přes všechny vývojové predispozice dnešního člověka k lezení, přece jen nejsme šimpanzi a tak dochází k velice závažnému přetěžování svalového a kloubního aparátu.

Jelikož se zájmově věnuji fitness a kondičnímu trenérství, tak jsem uvítal konzultace s nejlepšími odborníky v této branži. Tzv. přístup "Motolské školy" k posilování celkem dost přesvědčivě vyvrací navyklé stereotypy z posiloven a konvenční rady fitness trenérů vycházejících v lepším případě z 10 let starých publikací (Tlapák..) a v horším za fitness časopisů, které jsou v slušně řečeno dost schizofrenně založené ( kvůli dostatku článků, reklamě a tlaku od výrobců).

Bohudík za posledních pár let nastal veliký obrat, kdy posilování jde ruku v ruce s fyzioterapii, v první řadě jde o zdraví jedince a poté až na efektnost cvičení. V souhrnu pak člověk získá mnohem více než by čekal, stabilizují se případné potíže pohybového aparátu a hlavně se vytvoří dostatečný svalový základ centrálního stabilizačního systému, který je nesmírně důležitý pro následný výkonostní a vrcholový trénink.

V lezení a při špatném posilování dochází při práci necentrovaných kloubů k jejich poškozování a následným zraněním. Svalové dysbalance snižují celkový lezecký výkon a zvyšují pravděpodobnost zdravotních komplikací pohybového aparátu, kterými trpí většina dnešní populace.

Jelikož mám radost, že se v poslední době někteří známí na mě obrací ohledně konzultace v dané problematice, tak se zájemcům rád budu věnovat po domluvě třeba na Free Sportu v posilovně. Je to pro mně také důležitá zpětná vazba, takže se nemusíte bát, že si po vás budu chtít 350,- až 500,- za hodinu což je běžná sazba.ale rád známé budu vést a konzultovat cvičení zadarmo. Bohužel si však nejsem jist kolik lidí jsem schopen časově stíhat, tak platí, že se zatím budu věnovat prvním pár zájemcům (cca5) a to individuálně, termínově podle domluvy. Kdyžtak napište mail na : cajj@post.cz

PS: 6.12 v úterý 19:00 bude na Skleněné louce promítání filmu: The Scene. Po promítání rád povedu debatu-přednášku na téma výživové doplňky a preparáty ve sportu a sportovním lezení.

Co rok dal

2011-11-15T07:46:00.001-08:00

Bylo to někdy na jaře minulého roku. Se Stračenou se nám točila hlava kolem z nekonečné řady večírků a neutuchajících možností lezby. Tehdy někdy sem vyměnil ve svém postarším aparátu film a natěšen čekal, co mému oku neunikne. A jak to za ten rok a půl dopadlo? Zde menší výběr v retrospektivním podání:

Paťas v Hraně magnéziem zdobené, dnes již klasický hřibský fotokýč.

Nejdřív sem Koloucha hecoval v 6Céčku a ona mi pak řekne, že mé rači Jenuštíka, není náhodou ta holka moc drzá?

Ueli Stek a jeho levá páka proti Johnu Brzenkovi.

Nástup do stěny Marmoši.

Jupa v klíčové délce Moderních časů.

Rakušáci tamtéž.

Moře ploten s Rybou budou muset počkat na další rok.

V Juře jest fajajně.

V Podzámčí jest fajajně.

Se Stračesem sme v delíriu pokoušeli Diretissimu Mlynárika. Tentokrát měli pravdu Pšoni, klíčová délka není za 8-, jak tvrdí Slováci, ale za 9. Heuger a spol si tak za štandování v půlce klíčového bouldru můžou napsat nulu a ne RP přelez.

Výzva v podobě Šípkáče po vlastním se povedla Tomovi, zapoměl sice na čoky a frendy, ale to je vlastně jedno, aspoň se nic nevyrve....

Antequera mě zaujala mnohem víc než slavná Granada, a pak vše nabralo nechutné obrátky...

To ještě Hilfovi bylo hej! (dva měsíce před sázkou o Rybu, s Bárou na Barborce)

Nad Planem je spousta možností seberealizace.

Příjemné místo na bivak s erárním stolkem a židlema.

Potkali sme i jedno nevinné štěňátko.

Tour Rouge, teda myslím, byli sme tam jen dvakrát a jen jednou sem zachraňoval Čajový keřík ze spárů Chárona.

Výlet za polární kruh, byl až na soby očistec!

Hemmingsvaer jsou prý Benátky severu. No nevím, ve Venice maj aspoň pizzu.

Jen Eidetin byl dajnej, ale o trpké chvíle nebyla nouze. Název cesty Life is alive sedí....

Squadra azura, jen jeden chybí! Kdo?

Áno, on! Ostopovický démon!!! Kdo jiný by dal první tři 9- v jeden den?

Squadra arampicata, není co dodávat....

John Brzenk

2011-11-13T15:23:00.000-08:00

V úterý 15.10 od 19:00 promítání na Skleněné louce nahoře "Stopy písku" a "A fine line". Jste zváni.

Tažená za maximální silou! To je životní motto mnohých lezců a především boulderistů. Jsou i tací, co samotné cvičení povýšili na disciplínu což je obdivuhodné. Asi je to v každém chlapovi, někdy i hodně schované, ale je to tam - prostě pořádný chlap by měl být alespoň trochu odvážný a mít relativní sílu. (lézt morálové cesty a ožralý si dávat páku v hospodě jak Žluťák a Plantážníkem :D)

Snad nejlezenějším boulderu z Moravských kejkí 2011 byl velice specifický oblinový mantl "John Brzenk" 7A, který zle potrápil natěšené divočáky a ukázal nám, že fontáčovský skill na Fritu prostě nenabušíme. Není náhoda, že boulder s názvem "John Brzenk" tvořil průtlak přes levou ruku v daném boulderu lehce připomínající pákařský gryf zatínání paže. Viz video Moravske kejkle.

A kdo že je to ten Brzenk?

John Brzenk (15.7.1964)

JB je největší legenda Armwrestlingu (páce), je zapsán v Guinessovce jako nejlepší pákař všech dob. Prý zde určitě hrály roli predispozice po otci pákaři, ale JB byl proslulý zejména brilantní technikou, kterou válcoval hrubé siláky ale železnou vůlí v tréninku.

Už ve škole závodil ve školních přeborech, v 16 byl na prvním turnaji a od roku 1983 (v 18 letech) kdy získal první titul mistra světa až do roku 2009 držel status nejlepšího pravorukého pákaře na světě. Za tu děsivě dlouhou dobu byl poražen jen hrstkou lidí, což je v tomto sportu vnímáno jako neskutečný počin.

Vtipné je, že Brzenk se svými 90kily nespadá do nejtěžší kategorie a tak měl oproti ostatním hromotlukům obrovský váhový hendikep. I přesto je sfoukl jak svíčky. Až v roce 2009 jej zastavil ruský démon Alexey Voyevoda což je parádně zachyceno v dokumentu Pulling John. Zde je odkaz ke stažení. http://www.ulozto.cz/hledej/?q=pulling+john&category=1&disclaimer=0

Doporučuji shlédnout.

Prý nejlepší trénink na páku jsou shyby na šidítkový úchop (kolíky), tak koho Jenda Brzký inspiroval? Hlavně opatrně na lokte.

Btw: V dubnu, květnu budou Moravské kejkle 2012, místo už mám v Chřibech vymyšlené. Těšte se. Čaj

Nešvar

2011-11-08T10:50:00.000-08:00

Nemáme právo vyhnout se bojům, které nás čekají, a odejít tam, kde je jiní již vítězně zakončili… A co jako?

Docela se nám tu rozšířil takový nešvar. Jedni ze sebe dělaj geroje a druzí buď tiše závidí, či naopak první skupinku nekompromisně hážou na smetiště dějin. Ať tak, či tak měl bych k tomu pár poznámek... Vše tak pomyslně začalo (aspoň z mého pohledu) minulý rok pokusem o přelez projektu Haleluja! Bůh Ťa miluje! bez použití skob a Kubovým přelezem Devizového příslibu pouze za pomocí kolíku na jištění. Sám jsem pak obě taškařice určitým způsobem reflektoval (odkazy: Haleluja, Devizák). Rok s rokem pošel, a tak plynule navážu v konfrontaci s podobnými přelezy na další diskuzi.

Patřím spíš mezi lezce, keří fandí netradičním přelezům, přičemž se sám snažím nezůstávat pozadu. Rád experimentuji a sice hlavně proto, že mě to dostává do různých předem neodhadnutelných situací se kterýma se pak musím většinou hodně rychle vypořádat (kdysi dávno třeba se Švihákem Flash přelez jakés cesty se zavázanýma očima). Sem na druhou stranu taky požitkář a tedy tímto nepachtím jen po expresi podobnými přelezy, ale i vnitřní impresi. Toliko třeba mé osobní důvody, proč dělat věci jinak…. Ale k čemu ten povyk?

Arnaud v Black Beans

Začnu asi chronologicky: První koho sem tak podvědomě zaregistroval byl Beat Kammerlander se svým přelezem Princip Hoffnung 10/10+, kterou dokázal vylézt po vlastním a následně původně natlouklé nýty odstranil. Další byl Arnaud Petit s přelezem Black Beans 10, kterou podobně jako Beat přelez po vlastním, ale původní nýty ve stěně zanechal. Zatím posledním medializovaným výkřikem je přelez legendární cesty Chasin the trane 9 Heiko Queitschem, který očka v cestě samozřejmě zanechal….

Sám uznávám v případě takto secvičených cest pouze výkon na hranici vlastních možností. V tomto případě je posledně jmenovaný výkon ve frankenjurské klasice zbytečně zprofanovaný. Důvody proč tomu tak je, nechci moc polemizovat, ale spíš za tím vidím snahu o hodně peněz za málo muziky, pokud možno co nejrychleji a nejbezpečněji. Stručně sečtěno: nula bodů! V Beatově případě je naopak vidět delší časový úsek, kdy musel sám psychicky zesílit natolik, aby si na cestu troufl, byť jen AF. V jeho podání cesta za naplněním snu, a bod do deníčku.

Každopádně je kolem podobných výkonů velký rozruch. Lezci se buď bojí, že najednou budou k něčemu donuceni (lézt pouze po vlastním), na druhou stranu kolik podobných lidí by se do něčeho vážnějšího vůbec odvážilo? Pochybuji, že se budou pořádat nájezdy na Hradní spáru s vidinou pádu v klíčovém místě do digitálek pojištěných tkaničkou od bot. A kolik by se jich vůbec našlo na onen poměrně dostupný a zajistitelný Trane? Rozhodně bych se nebál, že by vůbec došlo k většímu ničení skály, než v případě obligatních TR nacvičování. Navíc s vidinou pádu do nejistého čoku se lezec víc hecne a radši minimalizuje pokusy pokud možno na přelezové. Nutno dodat, že dokud tam bórky budou, málokdo vůbec bude uvažovat o tom, že by to lezl bez nich…

Má to tedy smysl? Má nějaký smysl vylézt devítku po vlastním je-li někdo 10tkový lezec? Navíc v domovské oblasti, kdy má člověk cestu nachozenou? Pro naplnění určitých pohnutek daného lezce, to jistě nějaký smysl má, ale prosazovat tyto přelezy za nový trend a směr lezení mi příde trochu absurdní. K čemu by to bylo lepší? ... Tady se dostávám k etické otázce podobných výstupů. Dle mého názoru mají podobné cesty smysl pouze jsou-li od začátku lezeny po vlastním (i případné nacvičování), samozřejmě lezeny a priory bez oček v OS, či Flash stylu. Argument, že podobné věci patří do hor mi nepříjde úplně správný, spousta těžkých cest v horách se bez nýtů neobejde a vylézt je čistě po vlastním, by se mnohdy rovnalo frísólu.

Další věc, která mi příde přehnaná je název tohoto stylu, jako Grenpoint. Sám vnímám jako nejčistší styl pouze lezce a skálu, žádný lezky, lano, či mágo a samozřejmě OS styl (někdo by ještě diskutoval o lezcovích oblečcích, ale naked lezba by spadala už spíš do HippieGreenpointu….). Jako nesmysl vnímám předem připravený in-situ matroš a lezení alá Pinkpoint….

Beat v Princip Hoffnung

Zastavil bych se ještě u klasifikace podobných výstřelků. V naších vodách jsem si všim tendence hodnotit anglickým způsobem. Mě osobně nic moc neříká, a tak sám bych se přiklonil k lehce zavedenému Jasperovu ohodnocení, který má větší vypovídající hodnotu (je zde zahrnuta možnost jištění, možnost zranění při pádu a psychologický aspekt). Mnohdy by mi totiž dle anglánů nevycházela nebezpěčnost – Hradní spára 10-, která by šla i přes některá ale, dobře zajistit, by měla daleko vyšší ohodnocení, kvůli tomu, že je fyzicky náročná, ale naproti tomu, třeba Kocovina 6 i přes obrovský psychologický aspekt by byla někde hluboko pod Hradní… Přitom v Jasperovi by bylo jasno hned každému – Hradní spára E3 (dolní hranice) a Kocovina E5 (v případě vynechání štandu, klidně E6)… A to vůbec nezmiňuji nadstandartní cesty na písku, které často čekají i desítky let na opakování…

Závěrem bych tedy shrnul jak a co má smysl: vylézt cestu na hranici svých fyzických možností s pokud možno i zásadním psychickým aspektem, ale pouze jde-li o vnitřní pohnutku sílit mentálně, případně pro silný a intenzivní požitek za podpory přátel s kerýma pak můžete třeba popíjet v putyce. Pokud pak někdo podobný výkon uskuteční, myslím, že není špatné se o něm zmínit, ale rozhodně jej, včetně stylu, nijak nikomu nevnucovat. Toť můj názor!

Taže zklidnit vášně a hurá bušit, bychom výše zmíněné cesty vůbec vylezli někdy volně, choboti!

P.S: Samotného by mě zajímala jedna věc – jak vnímat již předem vyvázané digitálky, které nejdou při RP stylu z pozice moc vyvázat. Dále pak možnost slezání po založení části matroše.

Moravské kejkle - výsledky

2011-11-07T13:05:00.000-08:00

Díky moc všem zúčastněným!

Nemohl jsem si asi přát lepší podzimní počasí na tyto premiérové závody a hojnou účast kolem 85 závodníků. Jsem rád, že dal zajímavě překlenout nepoměr mezi mamutími bouderovými závody ( PADání, Hudy Cup) a komorními oddílovými sešlostmi. I přes to, že na Moravě asi už žádný Fontáč (krom Pulčín) nenajdeme, tak se dá i z malého hovínka uplácat pěkná zábava.

Doufám, že si i přes první kamenné rozpaky každý pěkně zalezl, zasmál se a Ti vytrvalí snad i zatancovali při večerním cvičení Sokola. Celý tento kolotoč byla pro mě skvělá zpětná vazba a motivace uspořádat druhý ročník v jarních měsících roku 2012.

Asi se nebudu moc rozepisovat, v příloze máte kompletní výsledky ze závodů. V příštích dnech zkusím poupravit a aktualizovat průvodce dle Vašich dodatků a přepošlu adresu ke stažení. Kdo by měl nějaké pěkné fotky či video, tak bych byl vděčný za zaslání.

Ještě jednou díky moc. Čajík

Jo důležitá věc! Jako lichá cena zbylo jedno roční předplatné časopisu Montana. V případě, že o něj máte zájem, zkuste třeba sesmolit nějaký zajímavý článek o Moravských kejklích do Montany a když se nám to bude líbit, tak roční předplatné máte v kapse. Články můžete zaslat na moravskekejkle@email .cz nebo cajj@post.cz

PS: Více Loukových fotek zde: http://novalouka.jalbum.net/Moravsk%C3%A9%20kejkle/index.html

Výsledky ženy

1. Zuzana Leitnerová 674
2. Šárka Pattermanová VHS Brno 667
3. Tereza Podbraná Hidetaka Brno 665
4. Martina Bolechova HO VUT Vertical 648
5. Karolína Nevělíková Pálavský věšák 647
6. Macek HOUB 641
7. Markéta Kalová VHS Brno 631
8. Olga Stuchlíková VHS Brno 617
9. Kateřina Planková Garage Team 611
10. Markéta Kopecká VHS Brno 572
11. Renata Pilátová VHS Brno 524
12. Dana Skálová VHS Brno 506
13. Jitka Zimková 478
14. Taťána Gaidová TJ Baník Karviná 211
Krystýna Halfarová
Anna Halfarová
Simona Čechmánková
Linda Synáková
Markéta Sušilová HOUB
Petra Wertheimerová VHS Brno
Lucie Střelcová
Taťána Jarošová
Milada Hanáčková

Výsledky Muži

1. Lukáš Abt LK Javaanes 700

2. Martin Švec HOSK Prostějov 699
3. Michal Uhříček Hidetaka Brno 696
4. Jan Zámečník 696
5. Marek Žák HO Loko Brno 690
6. Jan Vavřík HK Pálavský věšák 686,5
7. Břetislav Lebloch HOUB 686
8. Pavel Dundáček Luzr Team 680
9. Pavel Střelec SPL Pustiměř 668
10. Martin Foltánek VHS Brno 662,5
11. Petr Lazar VHS Brno 662
12. Černý Daniel 660
13. Jan Kubeček KHO 646
14. Filip Tesař HO Tesla Brno 644
15. Zbyněk Zavadil 643
16. Jan Čuma HO VUT Vertical 643
17. Maxim Lassov 643
18. Ondřej Straka 641
19. Ondra Bernatík HO Tesla Brno 635
20. Michal Požár HO VUT Vertical 634
21. Jan Došla VHS Brno 633
22. Michal Makuša 621
23. Stanislav Pilát VHS Brno 621
34. Martin Křížek VHS Brno 604
25. Vašek Kubeček KHO 586
26. Petr Hušek VHS Brno 583
27. Jiří Vejvoda HO Tesla Brno 530
28. Jan Mezník HO Tesla Brno 453
29. Jan Gärtner HO Tesla Brno 126
Jan Procházka
Petr Vícha LK Javaanes
Petr Bednář
Štěpán Šustek
Martin Trvaj
Jakub Štikarovsky
Jakub Havlíček
Marian Repita HK Tonga
Martin Sabr HK Tonga
Martin Kosíř HK Tonga
Vladimír Šimčík
Leoš Pelikán
Adám Bárta HO Tesla Brno
Jan Sedlačík HOUB
Ondřej Polehňa HOUB
Zbyněk Sušil HOUB
Jan Kubíček
Matej Belko
Adam Fiala Garage Team
Patrik Pompe Bananen
Antonín Sedláček Bananen
Tomáš Trávníček VHS Brno
Jan Šalbaba
Jiří Švihálek HO Tesla Brno
Ondřej Švihálek HO Tesla Brno
Michal Kačmařík Ostrava
Jan Strambachr Ostrava
Marek Planka Garage Team
Marek Patík HSK Vyškov
Milan Pohludek HSK Vyškov
Peter Maes

Molotov

2011-11-04T07:52:00.000-07:00

Stoj! Zar ne vidiš znak? Znaj, može pojest' te mrak. Stoj! Sada gledaj na sat. Otkucava tvoj posljednji čas…

Partyline had start again, no chance to get off that train. No chance? Maybe just don´t want to. Doesn´t matter. It´s good to meet some people I´ve not seen for long time, or just chat to someone and don´t even know a name….. First night with Pire and jes-absinth definitely deleted my memory, second one spend with Pete and his friends destroyed my body, but the third session in company of Čápalchino, Jerzes and collective turns ma mind into amazement. I bet on one card for a blind and jump straight ahead on a parquet…. That Bosnian guys were playing with me like wind with yellow-blue jersey over the crowd. They want to try change something and even if they sing about politics, which almost means suicide for them, they don´t care… Nobody wants to stop them. Encore? they asked us, even they were tired…Encore! Encore!! answered the crowd...... Hold your wife a don´t stop with kissing her, don´t stop with drinking beers and don´t stop smoking ganja, don´t care you missed the train to your village, don´t…. Whatever, as they wish, just ready for afterparty!

All those feelings, all those clowns, but if even just few nice twists are messing around, why not to stay? We'll show them who's boss of big mouth! … It started in disco style, but another big surprise. Sets they were mixing were not so ordinary as you were waited for. Imagine Ray Charles soul turning into madness of Black eyed peas fans, Ringos With little help changing into disco of 80ties. Hendrix Watchtower squeezed by some horny fucking gansta nigga áR´n´Bí bitch. Too much confusion, you can't get no relief? Sex pistols are pretty, but if they were pushed off by some NYghetto gangsta? Turning Clash or Deep Purple onto platina blond barbie whore voice with bigger glasses than her brain. Nice sample of how to change water on smoke. Prodigy start fire, but no chance in confrotation with Blechtrommel or some old Kusturica film. Old Serbian harmonist against Eminem. Who is better? Will it be time of my life, or just dirty dancing with hot asses negro strumpets? At least it will make me comfortable, when I´ll be listenig to PatMats upgrade LP with more dubs than inda weed. Or just let blend Nirvana with Christina Aguilera and nothing will suprised you for second time. You think it must be some kind of conspiracy, whole world's a God damn conspiracy. But look anywhere long enough and you're gonna find a conspiracy. Man, whole life is a conspiracy!

Just kidding, it was real Molotov coctail, so similiar to the Balcan barrel full loaded with powder. So ask yourself one question: Will it also blow up? … If it´s not same as some bitcha, who will just blow you, I´ll bet you, it will! For sure!!!

Slash dot dash dot slash dot dash dot slash dot dash dot com dash dot slash dot dash dot com dot com dot com….

PS: Th 10.11. Budoár staré dámy on Favál, don´t miss it bastards!.... and sorry for my english, just trying....

České hrany - "Výlety do snů" - Ostaš

2011-10-31T16:53:00.000-07:00

Každá sportovněji založená lezecká oblast má svůj notoricky známý sektor prošpikovanou různýma variantama cest ve stylu hledání obtíží - Sloup, Roviště, Panťák, Srbsko, Ostaš a další. Právě sektor "Mys dobré naděje" na Ostaši, tyčící se na boulderovým Eldorádem - loukou se známými kameny (Malý střecháč, Bazén...) - je takovou Ostaškou tělocvičnou se zajímavou historií.

Na první pohled užasná levá hrana stěny byla v roce 1988 přelezena Malíkem a Soumarem a vznikla perla Ostaše " Výlety do snů" Xa. Přelézt tuto cestu je povinnost, bouchl ji koncem osmdesátých let AF i krasový matador Zdenál Konečný a třeba Tomáš Čada OS. Například bratři Stráníci ji v útlém věku posekali spolu s další precizní lištovou záležitostí vedoucí v pravé části " Konferenci přiblblých" IXc.

Cestu si ve vrcholovce chválil i emerický šprýmař Timmy O´Neall, polská sportovní lezkyně Kinga Ociepka a mnozí další.

Jelikož je na Ostaši celkem příjemná, stará klasa, tak nečekejte od této cesty větší obtíže než cca 9-. Na rozdíl od jiných Ostaškých desítek ( Hranomat, V Osidlech nejistoty) nemusíte umět sešlapávat hrany, takže i nezvyklý odrostenec z vápna, zde nemusí být nervózní. Pro notorické rybáře číhá hore i vhodně umístěný slaňák, takže cestu k trochu vytaženému prvnímu kruhu můžou nacvičit "na bobkaře". Žabky se hodí, umět patovat taky, takže trocha toho pískařského úmu v cestu dost ulehčí. Ale jak říkají choboti: "Je to lehčí než to vypadá":)

Již zmíněná "Konference přiblblých" IX je iné kafe. Hned z kraje okoštuješ jak se zalamují prsty naruby, potom původní utržený cvakací chyt druhého jištění trochu pozlobí psychiku a plytcí sokolící následně AN vytrvalost. Z nejlepšího vevnitř pak ve výlezu přemágovat zahliněnou dírku a je to. No pro mně určitě těžší než Výlety...

Lehce vpravo od Výletů vede prý o stupeň těžší cesta "Domino" Xb, ve které se člověk na hranu vrací až v římse u druhého kruhu zmiňovaných výletů. Další "Anti" a "Super" Domina jsou pak již následnými variantami, pro ty, co už zde vše vypráskali.

PS: Pro fajnšmekry bych doporučil cestu vedoucí středem stěny pár metrů vlevo, prý VIIIc se zásadní volbou: Začít vlevo nebo vpravo? Výlez z převisu do rajbáku je echt polízanice jak z Anglických šlágrů v Burbage. Ale kurňa VIIIc na Ostaši? Asi klasicky mnoho povyku pro nic. Stejně jako v se stupňem Xa, že Bertíku?

Čau Čaj.

Moravské kejkle 2011 - oficiální pozvánka

2011-10-25T12:29:00.000-07:00

|Aktualizace: Byl jsem v Sokolovně a je zde parádní sál s pódiem na zábavu, průchod do hospůdky, kde na nás bude číhat doufám dostatečná zásoba Svijanského Mázu. Cena za ubytování bude asi stovka za osobu - v ceně jsou teplé sprchy, vhodné si vzít karimatku a pevný či tekutý spacák. Hudbu zkusím pošéfovat, ale exteráky s vlastní hudbou se vítají. Předpokládám, že bude zájem i o jídlo, tak zkusím domluvit navaření guláše.

V rámci závodů Moravské kejkle bude vyhlášení oddílového přeboru VHS v boulderingu, všichni členové VHS jsou vřele vítání.

Bouldery:

Tak termín závodů se proklatě rychle blíží a tak nezbývá než s pravdou ven. V lese ve dvou sektorech na vás bude čekat 12 balvanů s cca 60 bouldery spíše lehčích stupňů, ale i nějaké ty 7A a výše bouldery se najdou. je zde celkem fest potenciál na nové kousky v panenském sektoru, ale kdo se chce po závodech podepsat ve zdejších boulderových vodách, tak si vemte ocelový kartáč. Hodí se zde :)

Charakter lezení je příjemně pískovcový - žádné oklouzané vápno a bouldery po lištách, ale mantly, obliny, průtlaky a sakra oblé hrany. Samozřejmě také sokolíci, velké madla mísovitého charakteru a jiné kejkle. Odvážlivci mohou prubnout i highboal - projekty.

Termín:

Závody se uskuteční pokud nebude deštivé počasí. Držte palce.

Sobota 5.11. 2011 Prezentace od 9:00 do 10:00, konec závodu v 17:00.
Vyhlášení vítězů: 20:00 sokolovna Kostelany.

Poté: zábava, hudba a kejkle v Sokolské hospůdce končící spánkem v Sokolovně.

Pravidla:

Bodové ohodnocení ještě poladím, ale ve zkratce bude hodnoceno top 15boulderů ve kterých bude bonifikován OS - FLASH pokus. Projekty budou hodnoceny samostatně dle odhadované obtížnosti. Závodníci samosebou nemusí sebou vyplněný seznam boulderů odevzat, čímž ale ztratí možnost zařadit se do bodového hodnocení.

Startovné:

50,- za které dostanete tyčinku Chimpanzee a jednoduchý průvodčík oblasti

Spaní a večerní akce:

Spaní je domluveno v sokolovně v nedalekých Kostelanech. Karimatku a spacák s sebou. Budou zde teplé sprchy, hudba a večírek a přístup do vedlejšího lokálu místní pivnice :)) Cenu za spaní na osobu ještě upřesním po domluvě se správcem.

Podpora a sponzoring:

Akci materiálně podpořila firmy:

PAD - Výrobce boulderových matrací a boulderového příslušenství www.pad.cz

UAX! - Výrobce značkového oblečení pro volný čas. www.uax.cz

COOLICH - Výrobce pletených kulichů, čelenek a maglajz pytlíků. www.coolich.cz

CHIMPANZEE - Výrobce energetických tyčinek z čistě organických bio surovin.

MONTANA - Nejdéle vycházející lezecký časopis v ČR.

Jelikož tyto firmy mají zajímavou historii a šíři zájmů, v blízké době po závodech zveřejním nějaké zajímavosti, které by vás mohly překvapit a inspirovat.VHS Brno - Klub Vysokohorských sportů v Brně věnoval ceny do oddílového přeboru VHS.

Podpora oddílového přeboru VHS:

...

RedRum vol.5

2011-10-24T11:14:00.000-07:00

V redakční poště mě překvapil mail s koláží a dovětkem, že do soutěže o Horolezce roku byl dodatečně nominován jeden z naších kamarádů. Zdůvodnění v úvodu reflektuje předseda ČHS Zdeněk Hrubý. Pokud jste se tedy ještě nerozhodli kam se svým hlasem, teď snad máte jasno! Neváhejte, kdo jiný, než on!!! Pome, pome, pome....

Moravské kejkle - pobídka k rezervaci termínu

2011-10-18T13:34:00.000-07:00

Tak závody se konat budou v případě slušného počasí, oficiální pozvánku na závody ještě do týdne zkrášlím logy sponzorů, které jsem domluvil. Zaleze každý a nějaké drobnosti budou taky pro kdekoho a ne jen ty nejsilnější olalá. Tento týden jedu na bojovou výpravu šéfovat místo na večírek v teple po závodech atd, tak si držím palce ať to klapne.

Co se týče Kotelny, tak zatím ode mně s úklidem ticho po pěšině, měl jsem dost práce se zakázkou kde hrozily penále za termín a o víkendu jedu na školení do Prahy. Ale zkusím domluvit na vrátnici možnost návštěv a zkusím pořešit zda by mě tento týden nezkusili zastoupit Leon s náčelníkem z hlediska domluv úklidu. Příští týden si povolím opasek, utáhnu kravatu a budu dřít na K.O.telně jak barevnej když chytne slinu. Díky moc za pochopení.
Čaj.

Maršruta

2011-10-18T08:06:00.000-07:00

Aj keď sa zdá, že za všetko môže alkohol, raz i zbúrenci zkrotnú na mol. Dosiaľ po čepeli s dobou som si kráčať nezvykol, ešte som sám nad sebou rukou nemávol.

Někdy stačí málo a přesvědčení sou tatam. Nevím jestli to je vrtkavostí Fortuny, či splnem slitým nad sklenici piva, nož lepčí se někdy nechat poddat a proplouvat okamžiky nezřízeně od břehu ke břehu…. To sem se zařek, že už si letos nebudu trápit hlavu s koleny, a pak stačí pár slov, jedny soxy a už v tom je člověk až po uši… Nelze nic svádět na otupělost mysli po lehce probdělé noci, přeci slovo chlapa je supertěžká váha a proč pak za ním nestát, což? Následující podvečer dává tušit, že budoucnost jest o návratech, ale v chladném vzduchu o to větší otazník, zda budou stát za to. Nezklamou? Nerozčeří sladké vzpomínky minulé? A dá se vůbec zopakovat neopakovatelné?

Let it flow?

Jesenická noc je snad do písmene cestou zpátky do minulosti…. Tehdy, kdysi, bychom uvěřili snad čemukoliv, ale dnes vím, že výběr, kterému sme podlehli byl dobrou volbou. Asi od té doby můžu říct, že kdo chápal vyřčené a rozuměl prožitému, sdílel pocity jiným nepopsatelné. Mládí kořeněné nejistotou a souzněním se squadrou, navíc ochotni se zachránit jeden pro druhého…. V tomto případě byl návrat velký, ale kde se poděli ti, keří to s náma všema táhli? Atmosféra tak sice heclá, ale bez ligotu, jen s malou jiskrou v očích o kerou ti po nás nestojí…. Rychlost jakou se vše semlelo byla dechberoucí, o to překvapivější bylo slovutné utnutí vprostřed nejlepšího, asi neukojená tužba zanechá hlubší stopu, než ta dajná a lehce nabytá.

Sotva sem s novým dnem usínal, s novými paprsky již fičím známými zákruty na jih. Než se do toho opřu cítím trému a zodpovědnost. K čemu však obého? Byť by bylo jen jednoho, hlavu zničí víc než letmý půvab právě prošlé dívčiny. K čemu však tolik trápení? K čemu překonávat překážky, odhazovat balast, tužit smysly? Jo, to je ta hlava, jen myslí!…… Pak se znenadání něco zlomí, poddávám se – let it flow! Vše je snadné, a i když sám nedosáhnu na vytouženou metu, je příjemné pozorovat posouvání hranic jiných. Vidím sice, že i těm hlava dokáže pokazit připravené, ale pak stačí zahrát silou karty, nebo blafem tužby ohně. Potom již jen užívat záplavy endorfinů a čisté hlavy, jak čirosti stoličnej….. Večerem hraju s děckama plzeňskou a doufám v lepší koncovku, usínám pod křížkem a bůh suď zda právem a či ne…

Who´ll be czech Lynn Hill?

Ranní sonce je chladnější než předešlého dne, pracky nachcané jak opice a před sebou vidina těžkého boje, ambice nejsou větší než dne předešlého, zato hlava chladnější, a o to de! Z psychologické zákopové války se stává souboj. Již nejde o to zda, ale gdy. Už jen kousek, malinkej, coby linka peří na stříbrném podtácku…. Večerem poznávám, že někdy stačí sice chtít, ale navíc člověk musí mít i podplacenou sudbu. V někerých chvílích by totiž ani píseň nepomohla!... To je pak radosti na starém bělidle. Někdo přece ty limity posouvat a vize uskutečňovat musí. Netušil sem, že i sportovní lezba dokáže nabídnout zážitky hodny hor. Jsem dojat, (ne)spokojený a opojený, tudy cesta jistě vede. A o co víc, zjišťuji, že to vše je hlavně o lidech! Oheň v srdci stačí k cestě za vizí, no jen atmosféra úpřímné řevnivosti dopřeje i ostatním zúčatněním co hrdlo ráči…..

Nový den, nové vize, je jasné, že dnes z mojí strany nebude víc než vyfunět pod nástup, ale rozhodně lepší kosnout v podzimním listí, než proplouvat chladem brněnských ulic, člověku se jistě líp usíná….

It´s something to learn from that guy?

Jak už to bývá, věci s časem naberou spád. Sotva se sonce otočí zprava doleva už opět zalamuji krk a hlavou sice hřímou otázky, ale sem rozhodnut, nic víc, nic míň, ber nebo nech být. Nevím kde se to v člověku bere, no kromě prolínání je nutné i vědomí umět kličkovat a tedy i rázně rozhodovat. Jo diskutovat a polemizovat umím, ale chovat se podle toho? To je pro jiný level, na to cítím, že nemám (nebo jen nechci?)….. No prostě vždy se vrátím k lidem, bez nich sem, nebo su nic. Nevím proč se tak nechám poddávat, ale možná sem jen línej být osobností, schovávám se a i dyž to tak nemusí vypadat, prostě to celé je jen o tom.

Nuže opět konec jedné štreky, ale snad opět trochu silnější pro nástrahy zábavy i života. Ča a díky vám! Díky vám….

Pojednání o Kvacích

2011-10-12T03:15:00.001-07:00

Prozřetelnost drží vždy ve svých rukou vlákno osnovy, kdoví k čemu je to dobré, kdovíjak vzácnou smrt nachystá těm, kdo utíkají, a snad právě jejich pronásledovatelé bídně zahynou. Odmyslíme-li si neblahou ránu a zákon, jenž trestá na hrdle naše skutky, pak věru není proč naříkati, neboť všechna vítězství předvídají další porážku. Porážku, jež však nebude beze cti!

Kvak je co nejkratší túra, v keré se po co nejdelší dobu trápí co nejvíc lidí... Zde v bouldru s příznačným názvem Kwak...

Už na jaře ten malej Hodoníňák vyhrožoval, že mi přeleze SD projekt na kerém si lámu zuby dva roky. Čert by onen problém vzal a já se ho vzdal, nebýt ladných křivek onoho bouldru…. Marně sem však i jarem namáhal své tlapy, no zřetězit kroky, či neskončit v blízkém stromu se i nadále jevilo jako neřešitelná patová situace Mikyškyna s Člupevem… To pak přišel podzim a v přítmí pana M. se znenadání objevil ten mrňous a že kdy prej jedem. Což!? Koneckonců bylo mi jasné, že bude aspoň o zábavu postaráno a i dyž sem dával všanc onu výzvu kyprých tvarů, kýv sem na souhlas a kompanii zahradníka Pawla s možností lezení v lokrech s kytičkami a mechy vyměnil za pevnou žulu a doslova kwakocesty. Nu... Změna je život!

Svlékání kůží

Je to tak trochu paradox, v Jesu je sice hafo bouldrových oblastí, no všechny až na jednu, jsou ze silně navětralé hrubozrnné žuly a nemaj větší význam, než jako historické zastavení v raních džavánovských objevitelských letech, případně jako povyražení pro místní, keří maj tolik krve a kůže, že ji rádi rozdaj, či se sedřou z té hojnosti. Naštěstí i tady platí výjimka a sice pohledově jemnozrnná a o to víc z kůže zdírající oblast – Žulový vrch.

Žába - zleva: První mrdačka (SD, po hraně bez odšlapu do kouta), Žabař (SD, spárou), Kwak (SD, hranou)

Minuloroční seance s Brňákama dopadla kůli dešti špatně, na druhou stranu, ta letošní vše vynahradila. Skončili sme sice s Tomasem sami, ale někdy na počtu nezáleží, na pohazování šutříky si třeba v takovém M. vystačíte dva ažažaž… Ono vlastně s Téčkem asi často ani dalších lidí není potřeba, jeho víc než za tři, čtyři a každému snad jasný, že na roztáčení hvězdných kol to bohatě stačí…..

Had V - zleva: Hadimrška, Mamba, Zmije, Poslední problém Alp, oranž- projekt cca 8A

Zmije

Rozlízačka, nerozlízačka, oba z druhé prdy posíláme tupou hranu - První mrdačka. Že sou Tomovi názvy neopakovatelné, je snad jasné, ale až bouldřík polezete, ve výlezu pochopíte, proč to pojal až tak přísně. Že by ňáké dejavu??? Uvidíte!... Než se ale začne objevovat potenciál, je dobré vždy pozkoušet již problémy vyřešené. V tomto případě dostáváme sadu v podobě Kwaku s původně 6B+JES klasou, kerý nás asi na hodinku zdrží, i dyž já jej překonal už na jaře a celkem boulder nemá víc než 4-5 kroků. Hold někdy je slečna dajná, jindy člověk nebere… Další, pro změnu převis – Zmije, naopak pouští hned a to sme v tom s Pjótrem strávili onehdy dva dny, jó tupá chrlická síla a páteční rána ve Vieře se poznaj, plné gatě ženou lezbce vzhůru.

Mamba

a přelez Mamby v podání druhého Toma

Vedle pokušíme před pár dny vylezenou Mambu od druhého Toma, kerý pro nás minulý rok připravil již zmíněný Kwak. Tady se sice občas hnem, ale rozpažka je fakt moc i pro na skřipci nataženou bábovku…. Borec začne projektovat jakýs traverz a nakonec pouští. Mě málem na fleš, i dyž špatné, či spíš žádné nohy vizuálně nedrží, ňák to funguje, ambice tak nemusíte vůbec držet při zemi a jen se poddat. Paráda pro prsty a řekněme Hadí síla…

Had Z - zleva: projekt - cca 7C, Svlékání kůží, Hadí síla, Jedovatá

Hadí síla

Dyž za chvíli posílám typa do nejladnější linky, kerá zatím v oblasti je, říkám si, že ho jedinečnost pohybů nachvíli umlčí, ale chyba lávky, v tom svém dada pokračuje i při lezbě. Sotva Svlékání kůží doleze, pouští se do projektu zleva, jakés medvědí hrany za tupé pseudobočáky s lehce vypaseným bříškem uprostřed. Jednou to vypadá i dost nadějně, ale takovou laskominu, to chce přece nechat i na příště, by člověka cos motivalo opět se vracet. Takhle na pohled za nula, ale hned vzápětí jeden pod za vyřešení Posledního problému Alp. Náskok je přísný a dolez ne úplně jistý, trocha bojovnosti však vše pořeší….

projekt vlevo od Svlékání kůží

Žiletka

Před přesunem ještě dvojkrok přes žiletku, kerá po přelezu ještě zmenší svůj tvar a hurá na další třešničku: Grizzly je parádní medvěd, kerej vás nesežere, nož každopádně potrápí. Co však nikomu nedopřál, je vyvzlínat již od drábků až na čumák. Jak sem zmínil v úvodu - pekelnost a sakra výzva. Borec je opravdový hráč a nemaže se s tím, i dyž karty nejsou dobré. Základem cesty je 15ti krokovej tutáč program a udržení tupé hrany proti dvoum patám, vcelku snadné, že? Ačkoliv a pročež, tak nakonec projekt odolal – Synové Velké medvědice se budou muset vrátit! Ale o tom právě ty výzvy sou, ne??

Ze stoje Grizzly, ze sedu projekt - Synové Velké medvědice cca 7B

Na závěr dnes jen čumím, už chápu, kde ten Svišť přišel k přezdívce. Naskládá se do SD Budižkničemu a druhým tam ladně sesílá. Sice jen dvojkrok, ale zaručuji, že nezvednete prdel, máte-li přes 170cm, bo dlouhý haksny…

Panel - zprava: Cihlák, projekt spárkou cca 7A, Panelák, projekt - Zničený panelák - bez odšlapu do spáry - cca 7A

Cihlák

Panelák

Za tmy ještě neúnavně přidává pár bouldrů a já už sotva a stěží asistuji v přelezech, hold je poznat, kdo je pánem svého těla…. Pokukujem po projektech, tak pro Adama a po další linkách pro médium-lůsry. S Klekánicí sbíháme k autu, přes Olmütz do Brünna a já dále nocí přes podNebí a Vieru do postele, bych s ránem moh usnout spánkem zotavujícím zničené tělo a pocuchanou duši….

zkouška nástupu do projektu - cca 8A-B

Tsunami - zleva: Cayting, Surfing, p- cca 8A-B, 2x p - cca 7C, Obelisk

Žehlička -zleva: Rowenta, projekt - 8A?

Nohsled - projekt - těžká hrana s logickým SD - cca 7C

Poznámka: spřewod na džávě bude o nové cesty a opravenou klasu upraven asi příští týden, pro zájemce, již několikrát proklamované video zde, článek o další již vzpomenuté jes-bouldr oblasti zde

Dodatek: v pátek večer v Jesu In Memoriam, taže kdo zažil, měl by zas okusit! Po asi 10 letech první a nejspíš na dlouho poslední koncert a vlastně takový retro návrat do gymnáziálních let…

Mor na vás, šméčka! Blabla Chobot s vlasy….

Kotelna blog!

2011-10-10T22:03:00.000-07:00

http://stenakotelna.blogspot.com/

Moravské kejkle - upoutávka (+Kotelna info)

2011-10-07T08:49:00.000-07:00

Tak se včera v Podnebí sešla skupina lidí, kteří by neradi aby Kotelna padla.

Po konzultaci jsou zásadní dva body:

Musí se domluvit 15 lidí, kteří dopředu zaplatí každý 1000,- na nájem 3 měsíce dopředu, jinak se Kotelna nebude otvírat vůbec - nejdřív se však otevře od listopadu.

Tito lidé se taky budou kolektivně starat o stěnu aby vzkvétala a byla hlavně čistá v mezích normy. Stejná situace s nájmem bude probíhat v lednu.

Do konce týden zřídím kotelna-blog, kde se budou řešit všechny organizační věci, domluvy a novinky, Odkaz na blog bude v liště vpravo. PS: Stěna možná bude jen pro těch 15 lidí, tak zvažte situaci a poté se na Kotelna blogu můžete závazně přihlásit do data 23.10. Pravděpodobně stěna bude pouze pro těch pár lidí co zaplatí dopředu.

MORAVSKÉ KEJKLE 2011

Závody budou, jsem rád že jsem se setkal s kladnou odezvou. Bohužel termín závodů se měnit nebude - už tak je 5.11 dost pozdě a týden dřív jsou svátky a je škoda 4 dny zazdít denním závodem. Oddíly HO Tesla Brno a VHS souhlasily s přeborem v rámci závodů a to je príma.

Oblast je vcelku maličká, nečekejte rozsahem druhou Pečínku, ale zaručeně si na těch pár balvanech zalezou i úplní začátečníci, děvčata a nepískaři. Zatím je zde: 9ks 4 a níže, 7ks 5A-C, 9ks 6A-C, 4ks 7A-7C a pár projektů spíše morálového charakteru. Doufám, že tak 10 boulderů ještě přibude a očistíme více kameny. Pro práskače možná nemilá čísla, ale bohužel dardy si zde nevycucáme z prstu - tak info berte na vědomí.

Charakter: obliny, železité lišty, rajbasy, mantly, hrany a občas i trochu Doufejme, že bude přát počasí, bude ohýnek, doufám i teplý čaj a pití, nějakej šnaps a afterparty v teple. Vše dám ještě dopředu vědět s oficiálím plakátem.

Little shit better than nothing.

Čau Čaj.

Kotelna a Chřiby

2011-10-04T01:48:00.000-07:00

KOTELNA

Skalní sezóna pomalu končí a bouldrovky začínají kynout pod náporem vyšvihaných chasníků a cérek. Občas se někdo poptá i na starou dobrou kotelnu - až do dnešního týdne jsem měl v plánu ji od Října otevřít.Nakupilo se však větší množství slova ale. A to: komplexní úklid všech místností snad není ani možný, dole protéká voda ve sprše, nahoře děsivý prach na elánu moc nepřidá. Investice do nových žíněnek a dodělání stěny by možné byly, ale na zaplacení nájmu ze vstupného 5000,-měsíčně si už ani ostřílený optimista nevsadí. Každopádně stěna se zatím otevírat nebude.

Kdyby někdo věděl o možném prostoru na stěnu (vysoké stropy)v centru Brna do nájmu cca 3000, 3500,- dejte mi prosím vědět - chyty, peníze a chuť postavit novou soukromou stěnu v Brně je, ale chce to začít pěkně od píky. Díky za pochopení. Čaj.

MORAVSKÉ KEJKLE - 1. boulderový závod v Chřibech

Chladné počasí a chřibská sezóna se blíží. Je na čase uspořádat 1. oficiální pískovcové závody v Chřibech v boulderingu. Piště si: dne 5.11.2011 za slušných podmínek se začne trestat. Staronová oblast po nájezdu Sviště, Mrndy a Čaje nabídne kolem 35 ostře nabitých problémů. Od nejhezčích oblinových trestů ve Chřibech - "Brzenk" 7A a "Rotátorová manžeta" 7A+ SD, přes morálové rajbasy " Bába s koulama" 5B a "Veselka" 6B po kupu trojkových a čtverkových hran na Mamuťátko a projektů do stupně 7C.

Závod bude i oficiálním přeborem v boulderingu pro oddíly HO Tesla Brno a VHS Brno. Zimy se nebojte, hned mezi kameny bude hořet oheň a nějaké to bumbání z bečky taky připluje. Zaleze si zde naprosto každý a to a prvotřídním materiálu. Upoutávkové video s pozvánkou připojím za pár dnů. Součástí závodu bude i křest první lezecké oblasti zmapované boulderovým průvodcem.

Čaj!

Pospolitost

2011-09-30T11:55:00.000-07:00

Jaká že vlastnost odvěká, od věků dělá z člověka lidskou bytost?

Dyž se Tlamolep a Pyčinka vydaj za humna do Krysu, je téměř jisté, že to špatně dopadne. Často se muckaj s první kerou potkaj a někeré budou snad do skonání znásilňovat, nebo se aspoň pokoušet oject ňákou další, dick s těma dajnýma je to taky často přestává bavit…

Může za to ona blbá souměrnost? Je pravda, žeš právě křivky dělaj první dojem a podmiňují zájem o další rendez-vous. Nadruhou stranu, najdou se i tací, keří by do toho už rádi píchli a nechali se jen unášet vizí jistot a pohodlí, bez vidin nevázaných zážitků a bouřlivých prožitků, často bez zbytků soudnosti a tudíž rozvážnosti…. To pak nejeden člověk skončí v oné magické a bez balastu a rozmaru chlácholí právě ty rozvážnější, protože mu to onou chvílí bylo dáno do vínku…..

Ať je to k víře, či nevíře, je to ona opatrnost, či rozvaha, keré nás sic drží nad kalnou vodou nejistot okolního světa, na stranu druhou však dusí rozpálenou duši v horké krvi…. Jistota! Jistota!!......Jistota!!!!!!! Copak musí být fše na pohodu a klid? Nejsou právě zaváhání oním kořením, jež nám cestu klikatí a my ji o to víc vychutnáváme, či naopak o to víc trpíme… K čemu by však bylo uklidňování, keré stejně jako sud piva je pouze vstupenkou na chvilkové lebedění, nebo berlička, kerá samotná daný problém nevyřeší… S tím se musí chtít(!) poprat daný člověk sám….

Nož co je krásné na mezilidských vztazích je právě jejich nevyspytatelnost, matematická nezdůvodnitelnost a (ne)řešitelsnost. A právě ony snahy o řešení, konfrontace a rady blízkých tvarují z každého člověka ony lidské bytosti, dále působící jako již jasněji definovatelné.

Sou to právě výčepy kteréšto sou určené nekonečným diskuzím, je to jakýs protípól uklidňování duše alkoholem. Né nadarmo se říká, že kdo moc přemýšlí a tudíž ví, je méně štastný, jelikož ho ono vědomí (čehokolif) tíží ….Furt v jakéms kruhu…

Když byl onen večer jeden narozeninový oslavenec postaven před Hornickou smršť, bylo příjemné pozorovat, jak se dotyčný snaží rozpoznat jednotlivé ingredience a tedy rozšířit své vědomí o další z nápojů tišící hořkost duše. No na druhou stranu když sme se s guru snažili před Průmkou vyřešit problém filtrace politúry, došli sme jen k polovičnímu uspokojení ohlodaného rozumu tím, že sice v Rusku ví každý jak se ona politúra filtruje, nož my můžem být odkázání pouze na kámoše, věnující se intenzivně zkoumání par z toulenu a jelikož těch moc neznáme (resp. neznáme, nebo to nejsou kamarádí), nemůžeme onen problém dořešit a tedy ani stvořit nápoj pro milovanou duši…. Zas kruh a neukojená duše…

Chm, krásně je každá věc podmíněná jinou a možná právě poznání, že jistota v pjůr stavu neexistuje, by samotnou tužbu srdce sice uklidnit mohlo, ale když by té naší pospolitosti nevládl strach a obavy právě z nejistot, tak by bylo vše moc snadné, než? (taže zase kruh a nula bodou…)

Shrnuto: Má to cenu? …… Nemá!!!....... (anebo, že by jo?)

PS: Chtěl jsem psát o včerejším a ještě jednom večeru, ale chod mysli ve spolupráci s prsty mě spíš dotáh k výše napsanému automatickému pseudoúvahovému textu. Tedy případná obava z toho, že jsem špatně zfitroval politúru je opravdu lichá…. Čačačača!

MetoDicka - Iontové nápoje

2011-09-26T08:19:00.000-07:00

Je jen slyšet obavy, že snad máme v předpeklí upito, já vim jen jistě, že v álejích zas bude nablito…

Jak jsem již slovy mistra Venedikta předeslal v jednom z dubnových článku: Pít jednoduše jen vodku, třebas rovnou z láhve, to je marnost nad marnost a trápení duše. Míchat vodku s kolínskou je sice známý rozmar, ale není v tom nic patetického. No dát si stakan Balzámu Kanaánského, v tom je i rozmar, i idea, i patos a navíc ještě nádech metafyziky!.....

Jistě není dobré být zajatcem svého vlastního těla, či se nechát brát na milost. Někdy je sice dobré své tělo poslouchat a nechat se poddat, ale mnohdy potřebuje duše rozlet, který mu už tak dost poničená schránka nenabídne. Protože potřebuje regenerovat i ona, nabízím vám několik tipů na iontové nápoje, keré jistě vaši duši rozjiskří, či dost možná i rozkřešou…

Nuže nejprve pár rozhicováků v podobě Polibků (červené víno a vodka – 1:1):

První polibek (Mladický ostych) – bikaver, kubáňská (nebo papriková)

Násilný polibek (Polibek bez lásky, či Naděžda Krupská) – samohonka, ovocné víno 33

Polibek tety Klavy – vodka, ovocné růžové (jeho chuťové vlastnosti jsou nevalné a dělá se po něm velmi zle, je snad vhodnější s ním zalévat fíkus, ale co dělat, když není ani červené víno ani fíkus?)

Chrlický polibek – to asi každý zná….

A teď už opravdové nápoje:

Bostonský škrtič – Jedna se specialit místních matadorů, nakolik na první pohled působí bez patosu, natolik po druhé sklenici má duše volné pole působnosti. V neumírněném množství knokautuje i sebezkušenějšího pijáka k zemi a lehce restartuje veškere do té doby zachované smysly… Jak na to? Asi o decku upité pivo dolejeme šampaňským... Jak snadné, že?

Kanaánsky balzám – Nebo také svůdná Mulatka. Nápoj tmavohnědé barvy, umírněné síly a výrazného, opravdu výrazného, aromatu. De nám přeci i o chuťový požitek, než? Po vypití v člověku dozrává vulgarita a temné síly, pročež je také označován jako hymna demokratické mládeže. Proti dozrávání temných sil existují dva obranné prostředky: nepít Kanaánský balzám, či místo něj pít nápoj Duch Ženevy (podrobněji viz níže)… Nejhodnotnější složkou balzámu je denaturovaný líh, jakožto objekt inspirace, který je však sám inspirace zbaven. Nápoj mícháme v poměru: 1dcl denaturáku, 2dcl oblíbeného tmavého ležáku a 1dcl filtrované politúry na nábytek.

Duch Ženevy – V nápoji sice není ani špetka ušlechtilosti, ale zato oplývá záhadným buketem. Základní a nenahraditelnou složkou je parfém bílý šeřík. A protože ve světě komponent nejsou ekvivalenty, nesmí se šeřík nahrazovat ani jasmínem, ani konvalinkou, ani fialkou. Kupříkladu samotný parfém konvalinka stříbrná degraduje mravní aspekt bílého šeříku, když aktiviuje rozum, znepokojuje svědomí a upevňuje víru v právo. Člověk pak pláče, vybavují se mu vzpomínky a je melancholický. Bílý šeřík naopak uklidňuje svědomí, smiřuje člověka s životními jizvami, probouzí v člověku idiotský smích a zapomnění… Komponenty: Bílý šeřík 0,5 dcl, prostředek proti pocení nohou 0,5dcl (pokusit se tuto komponentu nahradit konvalinkou stříbrnou je jen k smíchu!), pivo (těžší) 2dcl, lak lihový 1,5 dcl.

Slza komsomolčina – Obsahuje 15 ml levandule, 15ml Verbeny, 30ml kolínské Lesní vánek, 2ml laku na nehty, 150ml ústní vody a 150ml oblíbené limonády. Směs je třeba dvacet minut míchat větvičkou zimolezu. Ani v nejkrajnějším případě není možné zimozel zaměnit kokoticí. To je trestuhodný omyl! Následky pití Slzy komsomolčiny jsou přímo komické: vypiješ deci a paměť zůstává skvělá, rozum zdravý jako nikdy předtím. Dáš si ještě deci a nemůžeš se vynadivit odkud se v tobě vzalo tolik pronikavého rozumu a kam se poděla tvá dokonalá paměť. Slza je libovonná a hotový koktejl může znecitlivět smysly, dokonce i přechodně zbavit vědomí.

Čupčí pajšl – (pokud to někoho uráží může použít název Kněžčino lůno) Stejně jako je koruna práci nejvyšší odměnou a boj za osvobození lidstva je jistě nejkrásnější na světě, tak podobně, ba možná i víc, bude duše nabohacena tímto nápojem. Všechny ostatní nápoje jsou proti němu ponořeny ve tmě! Není to totiž obyčejný nápoj, ale dokonalá hudba sfér. Můžete jej pít beze studu před Bohem a lidmi, v přítomnosti lidí a ve jménu Boha. Nápoj se pije s východem první hvězdy a velkými hlty. Již po dvou pohárech se člověk stává natolik oduševnělím, že je možné se k němu přiblížit a půl hodiny mu ze vzdálenosti 1,5m flustat do xichtu aniž by cokoliv řekl. Na rozdíl od mnohých koktejlů vám navíc nehrozí, že se utopíte ve vlastních vlasech…. Tato ambrózie hodna bohů obsahuje: pivo (težší) 1dcl, šampón kupec Sadko – bohatý host 30ml, šampón proti lupům 70 ml (oba šampóny jsou v dnešní době těžce nahraditelné uspokojivou komponentou), lepidlo BF 15 ml a dezinfekci proti lezoucímu hmyzu 20ml. Vše je potřeba dopředu na týden naložit do tabáku z cigaretových vajglů (nejlépe balených cigaret bez filtru) a pak už jen užívat!

Na bratrství děťátka! Ergo bibamus!!!

The Schengen Files - filmová čajotéka

2011-09-22T09:29:00.000-07:00

Ne každý má možnost se přes den ulejvat ve stínu stromů a osvěžující přírody. Dnešní čerství vánek z Fontu vás může těšit u kafíčka nebo silného Puerhu příjemných 20 minut. A je to one man show Paula Robinsona - jednoho z těch top 5 nejlepších boulderistů světa v přírodě. Jeho skalpy z filmu:

8C~

1. angama

2. trip hop

3. story of 2 worlds

8B+~

4.la force du destin

5.kheops assis

8B~

6.Sideways Daze

7.Le Tajine

8.l'apparemment depart en bas 9.elephunk

8A/A+

10.karma

Je to zajímavé jak po desetiletí vznikají filmy čistě jen z Fontu kde se lezou ty samé fenomenální bouldery jako Karma, FatMan aj.

Napřed to byli Moon a Moffat v kultovním filmu "The Real Thing"...

...po letech vyprášili Fontáč zase Angličané (The Outsiders final) a hlavně Tyler Landman ve filmu "Between the Trees."

A teď Robinson a "The Schengen files" a jedny z nejtěžších boulderů na světě.

Tak papejte: http://www.uloz.to/10340129/the-schengen-files-by-paul-robinson-mp4
heslo: casacaj

České hrany - Ostaš - Cesta Mlynáře Holínky

2011-09-21T02:10:00.000-07:00

Čas od času s radostí sesmolím krátký medailonek věnovaný pěkným pískovcovým hranám. Doteď to byly vždy moravské kousky, ale studna se pomalu vyčerpává a tak začnu stáčet nevysychající pramen té české pramenité.

Vybrané hrany mě oslovily vždy něčím specifickým a toto subjektivní zaujetí opravdu nemusíte sdílet. Proto se nelekejte některých úchylnějších kousků, třeba jako v dnešním článku. Začnu pěkně od podlahy prefikanou cestou na Ostašského "Zrádce" s veselým názvem "Cesta Mlynáře Holínky".

O víkendu jsme se v dobrém rozpoložení toulali bez průvodce Horním Ostašem a náhodně jsme se dostali pod známý útvar " Zrádce", který z náhorní strany obdivují turisté a fotí si zrádcův skalní špičatý nos. Na pěkném plácku z údolí a mě koukla hrana jak vystřižená ze Stanage, s jemnými vlnkami a jedním kroužkem.

Narozeniny už jsem měl, tak jsem rychle v lezečkách valil teto dárek rozbalit. Tři kroky - tlama - a potom ještě jedna když mi smýklo kopyto zpod kruhu v jemné římse. Kýho šlaka nasraný jsem to tam foukl a doma zjistil, že cesta je ohodnocena pouze tajemným stupněm VIIc.

Dopad je příjemný, nástup vypečený, prověří kvalitní techniku i lepičku. Nad kruhem kromě dvou jemných kroků jsou ještě hodiny jak blázen lehký terén k vrcholu. Inu veselohra jak má být. Na pískařích má dvě hvězdičky**.

Nemyslete si, že budu prezentovat jen lehké cesty - nejsem sice drsnej, ale doma máme tvrdou vodu - takže příště Xa ať nežeru :)

Čaj.

A day in the life

2011-09-20T01:49:00.001-07:00

We will talking about the space between us all and the people with glimps of truth, to see that the time will come when you see we're all one, and life flows on within you and without you….

Rozhodně to byl punk, když Cassin se svými druhy došel na chatu Leschaux, kde se jen otázal na svou stěnu, v níž vzápětí zmizel, aby ji prostoupil a zas se vrátil dom. Dobrej počin v nelehké stěně… Každopádně ještě stylověji to provedli bratři Schmidtové, když dojeli na kolech z Mnichova do 500km vzdáleného Zermattu, aby i oni nekompromisně prostoupili svou severku. Dobrej počin. V takovém stylu, aby to nebylo na medaily, samozřejmě olympíjskou!

Čas od čaje se potřebuji trochu přiblížit něčemu naoko nejistému, prostě se něčemu jen tak poddat, cítit vítr v zádech, nebo aspoň sucho v hubě…. Když sem se tak nějak psychicky připravoval na Rybu netušil sem, že nakonec by to byla jen marná snaha a sice proto, že nejsou spolulezci. Těžce nabytou rovnováhu odhodlání a síly je jistě zbytečné nechat proklouznout jen tak mezi prsty a když sem jak blesk z čistajasna dostal echo, že právě ve Schmidtech má být podmínka, ihned sem přistoupil na hru ukaž co umíš v mezích haluze a náhody….

Ukecat Petra nebyl problém. Nejistoty se spíš vyskytli až v hodině odjezdu. Spousta otázek mučících hlavu i přes těžce vydobytý rádobyklid duše houpe s miskama vah – odjet, neodjet…. Jako zásadní vnímám aklimatizaci. Na ní nás už na Brnčále upozorňoval Špicál, když v jednom z pokusů kvůli ní zlihali… Paradoxně rozhoduje Petříček: Ste přece aklimatizovaní z Marmoši, ne?? … Nejsem lékař a měsíc proluka mi příde jako hodně dlouha doba už nebýt v tom, ale na druhou stranu se takto jedna z misek převážila na jednoznačný a nekompromisní odjezd na ono švýcarsko-italské pomezí….

S ubývajícími kilometry nabývám z poslední noci ztracený enthusiasmus, kerý naopak vyprchává z Petra. Říkám si, že dyž už hraju za všechny prachy, tak pořádně. Mám-li prohrát, ať se spálím! To mi dodává kuráže. A nakonec i síly být Petrovi rovnocenným partnerem. Přeci jen v zimě má o level navrch a nerad bych se v takovém questu musel nechat vozit na ocásku…

Cítím však, že borec je víc a víc nerozhodný. Moc tomu nedodává ani náročný výstup k bivaku. Mě naopak nakopává rozmluva s parádním Švýcarem, kerý nám radí eliminovat matroš na minimum a rozhodně se vykašlat na spacáky. Jeho nadšení ve mně probouzí jakousi jistotu a cítím se jak dybych tu noc spal pod Vaňousi. Pjótr navíc trochu pookřehne a vypadá, že se opět s oním podnikem smiřuje. Že by posekáno???

Probouzím se půl hodiny před budíkem, noc je krásná, trochu mrazivá. Měsíc září, jak dybych byl pod světly jakéhos boulevardu, nezbývá než dodat: über alles Gipfeln ist Ruh…. Tam jo, ale cítím, že srdce toliko klidné není. Nevadí, hlava se drží…. Ve tři ráno už jümaruji po fixu na ledovec, Petr naposled váhá, ale pak se v něm něco zlomí a jde do toho se mnou….. Zpočátku se cítíme pomalí, hned v první délce nás předbíhaj dvě dvojky, ale nakonec je stěna příznivá a my pádíme o sto šest… Krom asi dvou krátkých délek lezem souběžně dalších 500 metrů, zajišťujem se až na Rampě a kolem desáté sme už za půlkou. Vše vypadá nadějně, podminká dobrá, nálada opět na plné palbě. V hlavě si říkám, že nejpozději v pět, šest sme na vrcholu, ale….

tady sme my měli firn (ph by Mišo)

Ale chyba lávky, podmínka se začíná horšit, vítr přiostřovat a potom co se necháme zlákat ledem, kerý si pamatuji z Mišových a Jankových fotek z jara, přichází na řadu zkouška mentální odolnosti…. Led se tříští a zpomaluje postup, použitelných šroubů ubývá a nakonec sem po delším odlezu nucen štandovat jen pověšen za hroty svých piklů… Kromě jednoho z nejnejistějších štandů prožívám i muka podstoupena ostrým větrem, kerý se samozřejmě ničeho nebojí. V hlavě sem ale smířen. Co se má stát, to bude. Vím, že mám v tu chvíli převahu a to mě naplňuje…

tímhle ledem ne! ještě traverzuj délku za hranu... (ph by Mišo)

Dál nás Petr vyvadí z toho nepříjemného přemrzlého ledu a chvíli to zas vypadá, že to bude na cajk…. Sme ale pomalí, tvorba štandů nás každého zdržuje na 20minut a je jasné, že s vrcholem, to nebude vůbec lehké… Po jedné z délek, kdy borec odleze celou štreku bez zajištění mu začínám vidět na tváři únavu a obavy. Bude dost silný???...

Koukám dál a je jasné, že budu muset sundat rukavky. V této suché délce potkávám na třech metrech víc skob, než za celý náš postup, což jistě svědčí o obtížích. Kupodivu si ale ten rozchrast užívám a vlastně ani neváhám. Přišel sem na systém jak ty volné šutry na sobě leží a jak to zneužít k postupu. Navíc nacházím dvě plošinky, na kerých vzápětí Petrovi navrhuji přečkat noc…. Petr je zničen, ale myslím, že víc psychicky, lýtka pálí z věčného stání na předních hrotech a teplota se ani zdaleka nepřibližuje plusovým hodnotám….Chápu jak se cítí, a vzpomínám jak sem na jeho místě byl před šesti lety v Žehličce. Snažím se pomoct ho z toho dostat, ale proti přemýšlivé hlavě nezmůžu nic. Nechávám tedy volbu na něm, s nabídkou, že můžem prožít trochu horší bivak, nož s vidinou naděje v dny budoucí…

Stejně jak já onehdy se však rozhoduje pro vrtuly. Tážu se ho jak Koloucha, zda si je jistý a nechávám mu ještě chvíli na spořádání myšlenek…. Rozhodnuto! Po několika telefonátech a hodině čekání se dozvídáme, že nás (naštěstí) nemůžou zachránit, nož v dovětku nám radí kudy dál…. Do rozchrastu už se mi nechce, ale člověk se musí překonávat. Opatrně bouldruji a po dlouhě době nakonec nacházím i dobré místo na štand a nad sebou vidinu rychlé cesty k hřebenu. Když ho dosahuji sem překvapen měsícem. Je krvavý a výraznější než slunce, které tam za půl dne bude vycházet… Atmosféra je opět poklidná, měsíc dodáva jistoty, světla i naděje. Petr je klidnější, zato já přecházím do módu letargie. Už jen chvíli a budem na Solvayi, uklidňujem se.

vrtule na pomoc

Přesto, že oba víme, že Solvayka je na konci třetiny severní stěny, pokračujem vzhůru. Dech se sice krátí a nohy motaj, no hlava je přesvědčena o pravdě, že Solvayka je už blízko, tam někde nahoře, na tom pilířku, nebo tom dalším…. Dosahujem firnového pole a začíná nám docházet, že sme kousek od vrcholu, deset, možná jen pět minut… Už sme smíření. Už jen vrcholový hřebínek. Jedno téměř fatální zaškobrtnutí, kdy se v malátnosti na úzkém chodníčku podívám do jížní stěny a už stojíme na sněhové převěji pár metrů od hlavního vrcholu. Rozhodujem se že ho necháme bohům a odvážem se na sestup. Petr začíná mít problém s plícemi, já prozměnu kašlu jak tuberák, ale výškovce se nepoddáme, šak už za chvíli pudem jen dolů, ne???

Trochu fouká, nož je to docela příjemné sedět v jednu ráno na vršku, nebýt dalších ale. Sme znavení a jen spánek nás z toho může dostat… I když bychom už oba rádi zalehli, nespěcháme. Soustředění teď sice bolí, je však jedinou jistotou jak dostat těla ve zdraví dolů. Festina lente, ne-liž?.... Kupodivu za chvíli sme tam, kde sme načali hřeben. Uklidňujem se, že už to jistě je jen kousek, jen malinko, co by člověk párkrát lahváčem pohodil…

Cítím, že co chvíli usínám. Přestávám rozlišovat co je realita a co sen. Hledání slanění tak nechávám na Petrovi, znovu ožil a má lepší zrak. Vede nás dobře, i když sme ztratili oficiální slaňáky. Mě už se nic nechce, přestává mě to bavit, ale v té apatii zjišťuji, že je mi to už všechno jedno. Vláčej se mnou Petře sem a tam a já jako pes budu poslouchat….

Uběhlo opět dost času a pak mi jen borec řekne: tady je Solvay…. Možná ani neodvětím, už skoro nevnímám, najdu postel, nechám se obsloužit krajícem chleba, kerý ani nedojím a snažím se spát i přes nepříjemnou žížeň a pálení očí. Po 27 hodinách končí hlavní dějství. Vysněná Solvayka krom dvou chobotů nikoho neukrývá a zhuntované tělo ani nedokáže té krásné měsíční noci snít.

……..

Nechápu kámoše Švýcara, kerý si už při našem probuzení štráduje z vrcholu dolů. Včera tam vylez Schmidty a dnes normálkou, kde bere tu sílu?? Každopádně opět plný nadšení dodává sílu i nám a navíc nás obrňuje před spoustou jiných, nepříjemnějších vůdců, keří vláčí své klienty z vrcholu. … To nás pak jeden dostane otázkou: Kde ste se učili vůdcovství?, když ho údajně brzdíme v pro nás neznámem terénu na sestupu. Co k tomu říct? Pouštíme ho před sebe a rači myslíme na vysněnou vodu…

originál červeně, náš průstup oranžově

Pomalu se vše končí a tak i my se opět navracíme k Feličitě a postupně domů s příjemným pocitem, že to jde…. Cítím se spíše v lezení jako sprinter a ty maratóny mě docela ničí, no nadruhou stranu, vždy když zvládnu podobný zaběhnout, mám z toho příjemný pocit. Člověk se mnohému naučí a extrémní situace tříbí i vztahy mezi lezci, člověk si pak musí být jistý buď sebou nebo tím druhým, každopádně to však nejde bez rovnocennosti. Sem proto ráth, že sem opět jednou v zimě rovnocenným být moh a navíc, že sme to zvládli, i když tak jaxi jinak…

Dovětek: Cestou sme se ještě stavili ve Vaduzu, což je opravdu parádní město! Byl sem ohromen střízlivostí, no na druhou stranu zajimavým pojetím spojení moderní a klasické zástavby a doplněním o famózní bronzové sochy asi místního typa…. To, že naše kroky po návratu směřovali téměř okamžitě na Holštejn párty je snad samozřejmé, mrzí mě však, že nezůstalo více lidí z osazenstva a tím se to nezvrhlo na nějakou rutiku, kerá by rozjitřila naše už dost zničené těla…..

před radnicí ve Vaduzu

Tímto také skončila sázková sezóna v poměru 3:3 s tím, že jedna sázka byla odsunuta na další rok.… Petr sice tvrdí, že se sázej jen výpitci a malé děti, no bez někerých heců by to moc dobře nešlo…. Co se týká večírku za letos neuskutečněnou Rybu, počítejte s bečkou Plzně, kerou zařídí Čaj a vše se nejspíš uskuteční u Hilfáka na chatce na Príglu. …… papalalulu asu

P.S.: Pár fotek ze stěny z jara od Miša s Jankem zde: http://james.sk/articles.asp?pageid=1&portal_id=1&id_dependency=5481 a video ze stěny od francouzů zde: http://vimeo.com/5050983

A Muerte! - lezecké příslušenství

2011-09-14T05:07:00.000-07:00

Kdysi jsme se Svištěm plkali na téma domácích shybovaček a dostali se až k vtipnému postřehu. Buď jsou tací lezci, co si posilovací lišty a desku vybrousí a pověsí sami, nebo si desku koupí, ale tím věc skončí a deska leží někde ve skříni. Prý proto prodávání dřevěných lišt nebo desek nemá budoucnost.

Naštěstí si lezci z Čeladné myslí opak a tak bych vás rád upozornil na nově rozvíjející se značku A MUERTE. Není to žádná placená reklama, takže zůstaňte v klidu a koukněte se na jejich webovky www.amuerte.cz

Je zde ke koupi pestrý sortiment drobných zlepšováku, dárků, lištiček a panelů na výrobu vlastní posilovací desky. Už jsem se setkal se zajímavými samodomo trhači šlach ( u Sinka, Šviháků...) a tak se někdy hodí spíš za kilo koupit lipovou lištu, než smolit na koleni zázraky.

Nejvíc mě potěšil nový krém na regeneraci kůže ve stylu Climb on. Krém Climbing Balm používám je super, za 150,- máte odbytý dárek na Vánoce a ušetříte krupicu na zimní Thajsko :)

Tak choboti hrňte cesty pod tlakem a kdyby se dělala nějaká kamarádská větší objednávka, tak mi tam přihoďte jednu za kilo DP1 desku, ať mám na čem divočit. Věci seženete buď na e-shopu amuerte.cz nebo na Klajdě.

Čaj.

Nová doba

2011-09-07T06:27:00.000-07:00

Už se zjevují vrcholky ještě špatně vystouplé z nicoty, jež však náhle mají přes zámlky dálek prestiž a odpovědnost hor. A dál za nimi? Nic jen vánek….

Vždy když hodím na záda těžký baťoh, začnu sebe a vše kolem proklínat. Proč to dělám? K čemu je dobré se ťarchať s tím báglem po dolině…Je-li ale přede mnou už od začátku pořádná štreka do kopce, nemám už ani jen na chobotiny pomyšlení a poslušně jak beránek krok za krokem stoupám vzhůru…..

de lezení do kytek???

Tentokrát jsem dost překvapen, místo suti v dolině jen krásný anglický trávník, pár krav, chatky a poslušní turisti. Chata jako zastávka se snad nikdy nedá vynechat, ať už jen kvůli výdechu, či jen tak pozorování ruchu kolem a kolem….. Na druhé kotrči sem zcela zaujat jednou ladnou a postupně pak všichni nahlas uvažujem, jak by nám jistě příjemně krátila bivak, či rozptylovala mysl na úkor podrážděného, či sevřeného žaludku v očekávání výstupu… Vlastně podobné myšlenky nám docela krátí cestu a pod stěnou sme tak co by Čaj kamenem z Ryby dohodil.

Sou asi čtyři odpo a my prolézáme první metry túry. Mariacher si tu jistě spravil chuť po vyfouknuté Rybě. Krom první délky to dal celé na OS, včetně zatloukání skob. Co dodat, respekt a parádní nástin, kam by se mělo lezení ubírat….. Prej je dobré si klíčovou délku porenčovat, a tak se opičíme po těch, kdož to za ty léta tak moudře vymyslili…Technika je slovo ke kerému mám daleko, ale pač se jedná o nejtěžší délku cesty, přidávám i špetku chrlické síly, bych nekazil styl (jak říká Vilém, vylézt to stejně, nebo v lepším stylu, nic jiného se nepočítá, to je krok zpět)…. Postupně všichni na ostrém konci dosahujem prvního opravdového štandu a fičíme dolů… Už sou nám v patách Rakušáci, ale po domluvě, že vstanem dřív, nám prej nechaj další den náskok. Chvíli je pozorujem z dálky a pomalu uleháme pod první šutr co vypadá, že nás ochrání před děštěm, či rosou. Než usnu, stěna se jak milenka odhalí do celé své krásy, no vzhlížet na ty křivky bez brýlí má pražádnou cenu a nakonec usínám bez myšlenek s myslí rozbitou v nic netížícím nekonečnu…

klíč všichni na ostrém konci

Zase čtvrtá, ale ráno, borci sežerou cos ze zajíce, kerého lapli včera. Já na takové věci nemám žaludek a zůstávám u müsli a pomyšlení na ranní jümaring….. Vše de vcelku rychle, první délky krátí Jupa a až na jedno vynechání štandu, za což dostane jakožto nováček v horách pjekně za ušiska se leze na pohodu…. Traverso dellicatto vychází na mě. Traverz vodopádem stejně jak v Cassinovi taky a já si jen říkám, že už mi do sbírky snad chybí jen ten Božský…

traverso dellicatto

Plotny sou dál nejdřív na klid, později trochu přituhuje. To už je ale Pjótrova část a tak vede on. Nutno seznat, že na něj vyšla nejhezčí délka první půlky. Delikátní odlezy v dírkách, kde vedou směr jen vzdálené skoby, ale lezec kličkuje jak zajíc před polapením a nakonec lavparádový rigoll zakončený příjemným sokolem. Srdce zaplesá… Pak ještě kus na polici a zas kolem třetí, čtvrté už posedáváme v bivaku a oddechujem před porenčem další délky…

po první půlce

Chvíli má člověk i možnost kouknout do údolí a zároveň s větrem tak na člověka dýchá i příjemná, přátelská atmosféra mohutné Marmelády… Krávy dole necinkaj o stošest, jak ty v Grindelwaldu a aspoň tak nemusím nabývat toho pocitu, že se maj líp než já, že budou spát pohodlněji a že maj dost vody a jídla… cink-cink, to mi znělo mi před lety celou noc v uších, cink-cink, dole je přeci líp, cink, cink…až bych se z toho zbláznil…… Tady naštěstí jen vítr a veselá kompanie…

supertechnická délka

V šest se do toho pouštíme znovu, opět Jupova část a já jen tupě civím, jak může být položený kout hladký. V duchu si říkám, že techničtější délku sem v horách nelez, ale což, aspoň se člověk čemuž naučí. Převis už je za hubičku a tak jen fix a hurá na večeři do bivaku….. Není toho moc, každý krajíc chleba a dva hryzy ementálu. Jím co nejpomaleji, abych si toho co nejvíc užil. Natahovat se to sice nedá, ale chuťově to nakonec bylo 15 minut blaha. Jako dezért kus čokolády a potom co najdem cirúček vody, se koná i opojný maratón s tím, že každý si musí doslova vnutit aspoň litr vody. A dál? - Už jen spát, jen spát…..

Jupova předvečerní seance

Kupodivu sem se od bivaků minulých vyspal, Pjótr sice klepe trochu kosu, ale zatl zuby a nakonec nás až se sluncem vyhání z pytlů ven. Jupa má squělý způsob na odkřehnutí těla (viz zde: http://doskokotos.rajce.idnes.cz/dolomity/#dolomity_131.jpg) a po ranním ocasení na laně je za chvíli každý zahřátý jak při ňákým tropickým hicu. Ruka, noha, ruka, noha, taková na pohled bezúčelná onanie, no ale čert to vem, lepší než přemýšlet hlavou po ránu v té supertechnické délce!

před usnutím

Dál prej plotny, Jupa tvrdí, že je to na cajk a i dyž to nevypadá za čtyři, jak píšou v topu, tak mu věříme, vede přeci teď on….No… Věřit sme neměli. Po 30 metrové sedmové plotně nás s Petrem čekal 20 metrový traverz s vidinou ještě krásnějšího kyvadla. Chvílí šílím, ale po záchraně situace Petrovou kličkou jen zatnutě držím jazyk za zuby a poslušně se nechám vést na ocásku stěnou dál…. Po moři ploten přebírám štafetu a držím se spár a zářezů. K tomu jeden bouldr v převisu a ještě že prej jeden traverz a bude změna.

Dle topa jednoznačný 40 metrový traverz mě vyhání do nevratných kroků, ale v hlavě omluvených tím, že už tam za hranou to bude lehké a bude na mě čekat štand….. Chyba lávky, zoufale se točím horem dolem a nakonec to vzdávám…. Záchrana však přichází s počátkem mého zoufalství. Že prej se mám vrátit… sakra…. slovo do pranice… ale těmi rajbáky?... ani omylem… Štěstí přichází taky v čas a sice v podobě tak dobře založeného čoka, že nejde vytáhnout a tudíž se báječně hodí pro můj kyvadlový traverz. A dál? Klasika, prostě zpět k lidem…. Doběhli nás Tyroláci, keří prej to metaj od rána z dola, a tvrdí, že místo 40 metrového traverzu je to jen pět a pak 30 přímo vzhůru… Necháváme je jít před náma…… Dál to ještě takhle chvíli de, ale pak se ztratí i neomylní Tyroláci, s Jupou uklidňujem střídajícího Petra a na rozdíl od borců ho nutíme do moře ploten, keré jdou sotva v té mlze vidět… Dobrá, ale i špatná volba. Trefujem směr, ale při první možnosti to Petra hodí přesně tam, kde je v topu nakreslen velký vykřičník a jasná poznámka vlevo! To však zpočátku nikdo nevíme, a až potom, co Petra s ze strachu pokřiveným obličejem zpustíme z ňáke šlingy, trefujem definitivně náš směr a Tyroláky necháváme napospas Extrem varinatu, kerý je sice lehčí, ale hnusnější…

moře ploten

Tušíme v mlíku závěrečný headwall a poslední obtíže. Delikátní lezení v kolmém vápně s občasným bouldrem a úžasnou expozicí. Jediné co nepochopím sou štandy, vyhnané vždy o 4-5 metrů nad výhodnou poličku, či níšu. Ale čert to vem, s hodinou devátou končí první část dobrodružství, a to doslova za pět dvanáct. Přišla tma a lézt ty dardy už nemá smysl….

závěr nejhezčí délky a průstup stěnou

Sestup trefujem, ledovec slajdujem a dyž už myslíme, že máme na asfaltce vyhráno, přichází opravdový očistec. Několik kilometrů zpět k cáře, to ale netušíme, a tak nejdřív nadšeně tvrdíme: Tam! Už za tamtou zatáčkou!…. Než, než, ještě dlouho, dlouho…..dlouho….ještě kus….a pak - Malga Ciapela!, takže ještě půl hoďky….do kopca…. Večeři, či snídani(?) sním z posledních sil a nechápu borce, že to štrádujou ještě do spacáků pod stěnu. Jistě inspirace Magnuskem (víc zde: http://www.lezec.cz/clanek.php?key=741&nazev=marmolada), ale taky možná mladická nerozvážnost… Já usínám ve Feličitě a neprobudí mě ani milion brzkých turistů, spěšících na výhledy a procházy a zasloužená piva a kdo ví co ještě…. Nojo nová doba! Ale ať si to užijou, já si rači počkám na borce a odpolední zasloženou pizzu.

myslí ten hoch na Batmany?

na hAdr

2011-09-02T03:16:00.000-07:00

Intro – Chumaj starý, bodaj by ťa porantalo….

Chčije už druhý den a popíjet s Pantátou v cáře, nebo u Tona v baráku už nás přestává bavit. Zpestření na Podspádoch U Dzurila v podobě galerie sice s výčepem, ale v konečném důsledku jen s lahváči, dodává pocit kulturního místa, nož stejně musíš doplňovat krom vitamínů i ádrnalín….. Ob den se budím v chatce v Bielovodské a cítím, že poctivě nadobyté několikadenní hladinky se nezbavím ani rázným přesenum pod stěnu. Do Mlynárika navíc pere sonce, a tak je o zábavu se zbytkáčem postaráno. V druhé délce přihořívá a po střídačce a celkově asi třech hodinách lezby zjišťujem, že sme pomalí a balíme. Po cestě diskutujem důvod zpoždění a docházíme k závěru, že Slováky avizované 8- platí pouze v případě využití naprosto nevýhodného původního Šmíďákova štandu, kerý se ale nachází přesně v půlce klíčového bouldru a lezbec sa tu môže akurát tak hompáľať. V opačném případě platí polských devět a nám tak krom lavparádového argumentu na naší neschopnost zůstává v stěně smrdutý pytel do příště….

Dějství první - Nech z džbánku vtisknout žilám onen pocit, a dál ať tě navždy vede jeho tiché volání...

Jó tak to sou ty Ádršpachy? Vypadaj sic rozmrzele, ale na odpůldní vycház to stačit bude. Tuším, že Kerst přibalila flašku místní plachetnice, a tak se člověk jistě smyslně roztříbí. Pískovna je pustá, voda studená, ale něco mi říká, že bych měl trochu poplavat…. V pičasí lepčíme a hezčíme styl v Saltu mortale, ale dál než na jeden odsed to nedotáhnem, taže nula…. Další den se děti pustí do Pettingového turnaje a já si tak akorát dopřeji nevázané Rozkoše s vlasy hore dupkom. Den končíme expedicí na Štěpánskou a hurá do putyky. Týpek s kytárou působí nejdřív na cajk, ale později je moc vlezlej. Potom co nás naučí novou hospodskou: My baby ´v´got a pussy like a sleepingbag, to balíme a kolem druhé v noci pokračujem na Studentskou dvojspáru z keré je opravdu těžké vypadnout i dyž motorika už nikomu nic neříká….

a dyž už tam ta nacvakávačka ležela...

bukanýři cukrblikují komín

Následuje dalších pár expedic. V rozhicovaném sonci ubíjíme Cukrovarák, Karbaníka a Kibice a já bych dal flek na hru, dybych si zas mohl zahrát kilo proti….Krása bez závoje na Krasavici mi pak připomíná dětská léta, kdy právě koupí onoho disku sem si vydělal prvních pět pětek a nekompromisně moh všem tehdejším rádobyodvážlivcům vytřít zrak. Doba se ale mění a tady tak akorát bojují s jednoprdama a vosím rojením v zádech, samozřejmě na tupém konci lana. Borcům už jen doporučuji Vlnkovou na Vévodu a usínám spánkem spravedlivých…..

Vlnková - Vévoda

Intermezzo – Five minutes… sex minutes… ladies and gentlemen, he swallow his tongue….

Vracím se do karsu s očekáváním Stračenova vítězství nad Spárou. On však čeká až na mě. Mám prej právo prvního pokusu…. Končím sice dva kroky od řetězu (o pár dnů později v posledním kroku), ale top to není. K němu se probojuje až v zápětí Stračen….Co nazbyt budu plavat, nož žúr si nenechám ujít: Z Holštýna nás vyprovodí sice už v osm, ale rutika nastává až ve Sloupu… Od posledního výčepu co nás vyhazujou berem ještě pár lahvoňů a u Martiny jen očekáváme jak se Zbuřil popere se špagáty….no…. Nebýt půl kila pepře, byly by delikátní….. Já už znaven jen zkrášlím záhonek a pár květinačů paní pod náma a usínám….Ráno je pro mne plné překvapení: nejenže se nebudím na bouldrmámě, na keré sem usl, nož krom toho v Stračenově obětí a bez mých slepeckých brýlí, keré pak rozpoutaj as půlhodinovou bojovku…. Nakonec boduje Martina a jakožto totálně rozdupané od Papeže s Cassiem je s Janisovou pomocí tejpuju do původního tvaru. (optikovi pak nalhávám, že sem dostal přes držku, ale že v tom byli ženské, tak snad bude mít pochopení…)…. Bohužel tady nic nekončí – paní se zkrášlenej záhonek nelíbí, mě i s bonboniérou odmítá vpustit ve svůj byt a nakonec vše musí žehlit až Martina….Čert aby se v těch ženskejch vyznal, nož hlavně že se práší za kočárem….

vrána k vráně sedá.... šak i na tu Spáru zase dojde!

Dějství druhé – O smažitbě v Nádoru, kouzelném Petem a plavení na Styxu…

Ta že prej pokračování na sportovkách v Lábuňku. Jo dokopca to je, háků pokokot, v Labské pivko za hubičku, tak co víc si přát…. S Pjótrem naplníme minuloroční vizi a přelézáme na Prezidenta další questík v podobě chrstačky Piva na hrad, s Koněvem zevlíme, čekujem quaky, a tak spokojeně působí nejen squadra, ale i Tomajda a sic, že se mu lezou cesty, keré prej ani neměly být…. K úplnému štěstí je však potřeba naplnit trest za sázku (nebo za lásku?)…. Ještě než však dorazíme k přívozu, oslňuje mě, jak ve snu, skopčácké auto s SPZtkou: VIE-RA ….. a tak mám naprosto jasno - vše dobře dopadne! Na Koněfofy pokyny tempuji a nakonec dosahuji obou břehů bez větší úhony. Jedině snad proud nás při taškařici zahnal o ¾ kiláku dál, než by plavec chtěl a samotný olejový povlak se z těla nesmíval zrovna nejlíp, ale co k čemu. Hlavně, že sem nemusel strkat 50 centimů pod jazyk, či objednávat si Koloucha za plavčíka….

Pokračuje se do Mekky, ale kolbiště s velikány je provlhlé. Záložní plán, tak dopřává aspoň větrného údolí s paprikama a feťákama… Dařit se je hodně silné slovo, keré nikdo krom Petra nevyslovuje a tak požitek z posvátného libida, jež nám bylo dáno dnes a pak každý den, mě aspoň i přes zaškobrtnutí dostává do stavu rigorextáze… Večerem prej dost smažíme. Nutno seznat, že pouštět hudební produkci ve dvě ráno v ospalé dědině není zrovna košér, ale každý musí být aspoň někdy trochu sobec, že?... Sme ale tolerantní sobci, tudíž ne víc než dvě upozornění nám stačí k přesunu na haltestelle, kde výdatně cvičíme s netopýry sebeobranu. Jak na zavolanou, pak dobíhá místní dobrák s kouzelnou hůlkou. Na taškařice s taktovkou ale nejsme cvičeni a šoků dostávám při lezbě toliko, že po těch elektrických netoužím… Kurňa, mi řekni, že se před 20 lety nekalilo, či co? Dnes jako by už ani svobodně člověk nemoh udělat bordel a dostat regulerni ručně(!) přes držku… ach jo… Ráno se už jen hážou smažky a feťáci do jednoho pytle a to já myslel, že su takovej docela nevinej skoropankáč, hold nová doba!! …. A to sem měl koupený dva lístky na pařbu u ňákyho Sarumana….. P.S.: Pro zájemce více o kvalitě smažení zde: http://www.smazky.cz/

Intermezzo – What does Suzy said??... Eldorado!

Že sou pšoni trochu mimo sem pochopil už dávno, to kvůli tomu ani nemuseli zavřít Sperlongu, ale dyž na rychlostní dvouproudové silnici najednou do protivky vlítne kamión, tak nepochopíte nic….Je to už pár let co sem navštívil místní Juru, a tak sem zpočátku překvapen, že na rozdíl od minula mi to teď vůbec nejde…. S Petrem pokoušíme nástup do Svišťovi Mandaly života, ale v těch plytkých jednoprstech to balíme a já sem navíc tak zřízen, že za zbytek výjezdu už nepořeším víc než méně sedm a někdy se zatnutýma zubama bojuji bych nesed, bo by ma nepřelezla Krista s Honzou…. Težký úděl je sportovního lezbca s lehkým náběhem k ješitnosti…

Dějství třetí – Slopem, Slopeš, Slopeme……

Že vraj, keď phijů fšeci, ta my tiež….Ráno se probouzím pod freskou Železo, krv republiky a je mi jasno, že sem krutě na východě. Nož na Muráňskou se mnohdy vracím rači než do Tater, přece jen tu není tolik lidí a dyž už sou, tak na cajk….. Byl to jistě Krá, kdo mě tak trochu přiměl. Přece jen vize ukazovat a vodit Slováky po jejích jeskyních je natolik bizarní, že de lezba stranou…. Ne kecám! Hlavní lákadlo je vždy(!) M-2, v keré sem od objevu závěrečného sifonu nebyl (více zde: http://casnacaj.blogspot.com/2009/10/v-temnych-vetikalach.html ) a taky ten zatracený vizionář Lukáš! Kdo ví, ten ví, ale mít, krom vizí, jen špetku toho jeho enthusiasmu, dávno bych byl jinde vystřelen……

Dostává mě místní výstavka okolitých jeskyní, kde na polovině fotek je Krá a na další ¼ sme my, či Lukáš. Že by na to Slovačiska jebali??... Mno titulka periodika Slovenského krasu s Krákorá úsměvem as mluví za vše……. Každopádně dyž je na večírku pivo zadax asi víte jak to vypadá, nož zavřou-li, je potřeba nějak jinak se (sebe)realizovati… S Kerstin končíme na jakési svatbě, pač hrajou fakt dobře, ale z tama nás velice rychle vyhodí (sako si do děr fakt nenosím)… Nuž nezbývá jiná, než skončit tam, kdes sem kdys začal a sice u Vladka. Dyž je člověk vysokéj k bustě se vyštverá ladně a na cajk, s Kristininou výškou je to už ale quest. Borka se jak vítr ničeho nebojí a nakonec borca na dobrou políbí… Vyčítám ji jen nefrancouzské pojetí a za trest upíjím půlku posledního kalíšku na cestu… Ráno, ráničko už se třesu na Žltku v M-2. Že prej ani exkurze tam nebyla, tak se musí náprava ukonati… Vody je tak akorát, tedy pouze pseudo kaňoning a rychlá akce. Pokračujem k závěru, Meander tekutých ľudí dáva klasickou sadu a už to pádíme k polosifonům…. Moc se mi nechce, vody je víc, hukot pekelný, ale nakonec vůle není zas tak slabá. K infarktu přicházím snad jen u závěrečného sifonu, kerý od posledně vystoupal o 15 m(!) a než sem to stačil zmerčit málem sem v něm skončil…..Stejně jako posledně se mi na tom mystickém místě těžce dýchá, ale to je možná jen sugescí. Zpátky už jen prolézt jakýs komín s otazníčkem, nož ten se zpětně stočí do Flašky na krysy a tak při nepřijemným výlezu do propasti mi musí Kerst nahazovat lano, bez něhož by to bylo za nula…..

Vladko - buildboulder

Líbí se mi pohled místních, dyž seznaj jak bezrespektu a vlastně poprvé na lanech Kristína jako první ženská Žltkou M-2jky proběhla. Snad je to nahecuje též, přece jen je s podivem, že v závěru krom Lukáše byli jen samí Jeseničáci….Celkový dojem? Zas tři body z jednoho, lukcusus jak chceš!

Intermezzo – Není nad pořádného Batmana!

Marmoša je trochu quest a někeří maj navíc obavy…. Tak nakonec to štrádujem jen ve třech a samotnou stěnou taky, tak nějak ve stejném tempu. Občasný výdech na štandu, či bivaku jen umocňuje pohodu a celkově, to pak možná byla i lepší volba. Že by se začalo blýskat na lepší časy? Rozhodopádně po delší době únik a nejiskřivá atmosféra, prostě takové posezení u kafe, keré znovu člověka dobije….Procház Cortínou a návštěva gelaterie je navíc za odměnu a nebýt toho zoufalství na Tofáně, je vše až nad míru dokonalé….

lezení, či bloudění - Tofana

V Jesu, resp. v Ludvíkově experimentuji se sólolezením, tedy spíš tím, co mysl a paže vydrží. Není tedy s podivem, že by se v tom kvantu cest pokušitel nedostal do pasti. Jedna taková droga mi již nedovolí vrátit se stejnou cestou a po jediné možnosti odskokopoletu, toho všeho raději na nějaký pátek nechávám, každopádně fyzicky i psychicky se člověk zboří jak chceš. … My jen připomíná Šmíďáka - je pak člověk opravdu lepší?... Nevím, možná aspoň pokornější….

Další dějství – Já! Vím! Že ten! Jez! Sjéédu!

Nejdřív schytám v Pšondlandu Mandata (ne Jindřicha!), ale Karneho. Že prej na rovných silnicích se nejezdí přes 130, ale jen devade. Při pohledu na fotečku s rychlostí není možno namítat a v duchu si jen říkám, že být v Norwegu, tak to mám za 600 stovek….

Pak už jen húrá na rest z minulého roku v Baťovi, kde pod druhým opět váhám, ale vůle nakonec silnější….Pjótr hecuje Krvavé spárky, ale asi 4x se vrátí z třetiny cesty. Já prozměnu nedolezu výš než do tří metrů….Tatuš nedochází a tak plánovaný Slunovrat v jeho podání padá….Nož, tak my pokračujem v Jezerku. Pegas vypadá dobře, ale přechod z trhlin do širočiny ve Staré mě dává takovou sadu, že nebýt borců a lana nade mnou už bych se houpal v bambuli hlouběji podemnou (ještě raz borci dík!)…. Nakonec expedice jak chceš a v sedmi i s pohodaborci z Prahý (keré sme měli znát už jarní Hrubice) doslova bojujem o vrchol. Satisfakce Petrovi, pač jinej na tu širočinu asi neměl….

údolka na Štěpánskou

Večírky ve Stodole sou každý rok vostřácký a potom, co čtvrteční Peňák vypadal jak na PodNebí, tak si páteční i sobotní žúr nezadá s podobnou akcí v Brně. Subotní kapely jsou fajajne, ale při repro hudbě to při věčném Michealovi balím a dávám prostor nevybouřenějším…. Subjektivní pohled chobota: čtvrtek jeden bod, pátek dva body, sobota jeden a čtvrt (a to jen proto, že sem dostal přes držku….…od ženské…..co dodat……. byla to fakt pi.a!! (omlouvám se, chtěl sem říct knežka)…. hm, paradoxně sem s tím vším neměl víc společného, než s Petrem registrované partnerství) …Jediné co sem večerem né úplně pochopil je Zburilovo rozlévané pivo, myslel sem, že se tak dějě pouze u vína ve IV. cenové skupině, nož…. ještě asi nejsem světazběhlí….. Každopádně druhý den do skal a po dvou teplických stěnovkách seznává tělo takovou sadu, že v extatickém zřežbení totalně na hAdr usínám v poloze vzdávajícího se psa……Budí mě jen zakopnuvší Špáník, prej ňákej Dani….

Outro - Love, War, Freedom, Happiness! Asuso dell Jeso….

Sport nebo lezení?

2011-08-31T06:32:00.000-07:00

Někteří z brněnských lezců se právem mohou považovat za komplexní sportovce. Když by podstoupili zátěžový test na ergometru, tak by pravděpodobně výstupová data o jejich kardiovaskulární soustavě naznačovala, že mají velice dobrou fyzičku. Bohužel jsem přesvědčen o tom, že těchto lezců je pod skalami menšina.

Kdysi dávno jsem na FSpS prováděl test se sporttestry při lezení různě obtížných cest na skále a porovnával přitom lezce 9- úrovně a lezce 7 úrovně při lezení stejných cest. Výsledek byl vtipný. při lezení lehčích cest měl papírově slabší lezec menší TF než ten "silnější" a to až do stupně 7, což bylo na jeho maximu. Proč?

Devítkový lezec byl totiž ukázkový tip specificky zaměřeného sportovce, který měl vytrénovanou pouze speciální sílu a vytrvalost vhodnou pro lezení těžších cest. (izolovaná síla předloktí-fixátory prstů, sv. vřetenní...,svaly nadloktí, předních ramen atd.) Ten druhý sice nedosahoval téže lezecké úrovně, ale aktivně běhal a provozoval i jiné sporty kromě lezení. Výsledek vyšší TF jasné ukazuje v čem má mnoho výkonostních lezců velké problémy: ve všeobené vytrvalosti, sportovní všestranosti ze které lze často čerpat pozitivní transfér do lezení.

Samozřejmě že někde se všeobecná vytrvalost vyžaduje více, někde méně. Npříklad v Krase, kde na zdolání těžké cesty stačí maximální síla prstů a pohybová koordinace vytvořená cyklickým opakováním stejných pohybů - zde můžeš být " sportovní troska se silnými prsty" a výsledky se dostaví. V cestách atletičtějšího charakteru už je vhodnější mít vycvičené srdéčko a plíce více.

Vtipný je rozdíl mezi přístupem vrcholových horolezců, kteří zalezou metry v těžších cestách, hrnou to jak pile a po lezení vytáhnou trenýrky a jdou si na 45minut zaběhat - například David Šťastný, Mára Holeček - to jsou podle mně sporťáci. Oproti tomu jsou tací, kteří se rozlezou v jedné cestě a potom stráví den v hodinových periodách při zkoušení pěti kroků při zalamování prstů naruby a sezení v rybářském křesle. Jasný proti gustu...sic!

Tak nějak mi tu vychází příměr sportovec - pohodlný zevl. Jsem například přesvědčem o tom, že druhé skupině pomůže rozlézt se ve 3-4 cestách a dvakrát týdně jít si zaběhat a naopak té první skupině čas od času pozlobit cesty na hranici svých možností. Buďme sportovci!!

Btw: Kvalitní oblečení na běhání má své výhody: nepatrná hmotnost, rychlé přeprání ve vodě a prodyšnost při běhu. Dohromady se botami to je malý pytlík pod skály. Tak koho uvidím po lezení ve Sloupu utíkat k Pepovi po vlastních? :)

Objevitelský výlet

2011-08-21T23:11:00.000-07:00

Žďárské vrchy jsou velice vděčná lokalita na letní toulky přírodou spojené s lezením.
Tradiční rockotéka oddílu VHS nezklamala a k tomu jsem měl možnost nakouknout do neznámých vod zdejšího lezeckého revíru. Výsledek mně nadmíru potěšil.

V pátek hlásili padající trakaře a tak jsem vyrazili s Jíťou na obhlídku nové oblasti na Vysočině. Celou oblast objevil reprezentant Pavel Jonák, který v ní našel potenciál na uspokojení drytoolových choutek a kupodivu se ukázalo, že samotné volné lezení zde není vůbec špatné. Když pak ještě poctivě a pracně zkultivovali terén okolo (ohniště, terásky), tak nezbývá než smeknout helmu. Mnozí objevitelé nových oblastí by se měli inspirovat - ona kvalitní oblast se nepozná jen řadou lesklých jištění.

Vlevo převislá deska, za stomy skrytá neodjištěná plotna.
Asi nejzajímavějším sektorem je jížní část skály, kterou tvoří 15m převislá hladká skála protkaná jemnými spárkami a lištami. Uprostřed jsou tak 2 projekty kolem stupně 10-, vpravo pak dlouhá ubíhající hrana za 9-/9 (drytool M9-). Ve východní stěně najdete členité cesty horského charakteru od 5 do 7+. Rozmanité kouty, převísky nevypadají věru špatně.

Lehčí směry.
Je zde ještě mnoho volných směrů, takže po konzultaci s objevitelem oblasti, ještě nebudu zveřejňovat polohu a přístup. Ale co nevidět zde udělám sešnu s polezením, grilováním a bečkou. Dám klasicky dopředu vědět. Když už jsem zmínil Johnyho nemohl jsem si nevšimnou na jeho parádních stránkách objevenou novou oblast nedaleko Třebíče. http://www.paveljonak.com/index.php/component/content/article/5-ostatni/68-zprava-z-dravyho-podzimu

foto: www.paveljonak.com

Prý je to ještě kvalitnější než ta, kterou jsem vyzdvihoval před rokem. Z fotek v odkazu výše je patrné, že valouny jsou zde opravdu prvotřídní. I na tuto oblast se těším, hrozinky jsou pravděpodobně vyzobané, tak doufám, že Pavel se uvolí k odtajnění místa. Dokonce vážně přemýšlím o tom, že bych zde letos na podzim provedl nějakou větší boulderovou rachotu dle stylu závodu Podparou, který pro Lokoťácké lezce organizuje Pikáč a Árny letos na Seníkách za 14dní.

Seníky, 6B+.

Jsem tam pozván, tak uvidíme jestli najdu čas a třebas vyplivnu nového boulderprůvodce oblasti "Nad studánkou". Díkybohu to zde lesníci vykáceli a tak zarůstající oblast přichází k životu a bude zde určitě stát za to v zimě zařádit na kamenech.
To by bylo prozatím vše, ať se práši mágo za kočárem. Čaj

Lezecký průvodce Panteon + Frýdštejn

2011-08-17T08:06:00.000-07:00

Panťák je klasika klasik. Asi každý z vás už zažil, že v Českém Ráji začalo znenadání pršet a tak zbyly jen oči pro Pantheon a Suché skály. Zajímavé je, že každý sice zná místní Centrální stěnu, takovou obdobu krasové Indie, ale málokdo má prolezené všechny sektory rozsáhlého a členitého Panteonu a nedej bože sousedního Frýdštejnu. A to je určitě škoda.

Částečně za to může absence pořádného průvodce. Na Frýdštejn nebyl nikdy vydán a na Panťák poslední z 90.let, když pominu často používaný a doplněný náčrt centrální stěny z webu lezec.cz

Samotný lezecký průvodce z roku 2011 mohu jen doporučit (180,-). Mám rád ty knížečky, kde nenajdeš jen strohá fakta, ale počteš si i něco perliček o historii oblasti a místních legendách. K tomu historie obou hradů, geologie a máte čtení při restu k pivečku.

Je to taková vtipná paralela, jak každá oblast má svého Janzena (Petr Čermák - Bobuláč), který je zde pečený vařený a čas od času někde vykouzlí novou cestu. Lezci z Čech si zde běhají vcelku nadhodnocené skalpy (Otevírání studánek IXb, Kouzelné prsty IXb) několikrát za sebou jak Vilém se Sinkem Čínu a Fjůčra a vlastně se tu leze taky v každém počasí a s mágem(sic!) jako v tom našem Krase. Naštěstí jsou tu občas i odlezy, tak leckomu může nepříjemně šimrat i v podbříšku při vědomí skorozemovky v cestě od pana Hudečka nebo pod vysoko vytaženým prvním kruhem, který zde pan Tůma natloukl z 6m žebříku :)

Cesta Trenažér VIIa v centrální stěně. foto hovrch.info

Vlastně paradoxně nějvětší dardy jsou stranou převisů v holé plotně, kde místní legenda Roman Brt +2007 uskutečnil na svoji dobu vskutku (1982,1983) revoluční výstupy. Tomu je taky průvodce in memoriam věnován. S jeho synem jsem se potkal v Turecku a chlapák má lezecké geny jak víno. Tenkrát tam poslal své první 8a, dnes sází desítky na písku jako Janolický princ.

Ukázka z průvodce.

Bokem hlavního sektoru jsem však díky průvodci objevil nové, pro mne nepoznané stěny a velice se do nich těším. Podívat se na slavnou Gillovu rozvičku Xc, kterou nedávno ztrestal Martin Zedek a která opravdu moc přelezu nemá. Vylézt si dlouhou kombinaci cest (Perla) na vyhlídku Belveder a jiné lumpárny. Je zde totiž o co stát - nejtvrdší a nejkvalitnější písek v Českém Ráji, může se lézt v zimních podmínkách a laktát vám jistě poteče až ušima.

Frýdštejn

Frýdštejn je pěkný hrádek, škoda jen, že se zde vybírá vstupné za nic moc extra vodvaz. Okolní sektory je pěkné, drobné. Zašel jsem se kouknou na skalky a jakýsi trilobit mě zpéroval jak sirotka na pajtlu, že mu chodím na soukromý pozemek. Flusbroka jsem nechal tehdá v autě, tak jsem mu autogram nedal a nechal se potupně vyhnat.

No budu se tomu ještě muset podívat na zoubek. Kdo se hlásí?

Btw: Průvodce koupíš přímo v Malé skále naproti Boučkům, v Turnově ve Skaláksportu nebo v Liberci v Hudy. Čaj

Prečín + průvodce

2011-08-10T07:55:00.000-07:00

Chcalo a chcalo.

A tak nám pan Zákopčaník poradil, že na Slováču to bude jistě lepší, no a volba byla jasná. Tak nějak jsme se shodli s bertíkama a Loukou, že lepší než čórky z auta, placený kemp a plno lidí na Sůlově, tak to se raději utáboříme v krásném prostředí Predhorie. Opravdu je zde pěkně - nová posezení u ohně, pitní voda a klid nám věru prospěl. Mně však nepotěšil družný "čobolák", co do nás začal u ohně kropit panáky finské vodky ("jakápak borovička ty kokso, si kokot?") a já byl takzvaný odkládač nedopitých kousků, což mě další den při lezení zle ztrestalo.

Kanec prubíř při svačince:)

Cíl byl Prečín - prý dirky, slepenec a pěkné lezení kousek od Sůlova a jiných známějších oblastí. Když si zvyknete na kousavé dírky a občas nějaký ten ušláplý kamínek, tak zde můžete pěkně zařádit. Je zde kolem 122cest, lehčích kousků(31), hojně cest v sedmém (37)a osmém stupni(46), pár devítek (20) a jedno 8a.

A dřímka po svačince:)

V 10 sektorech jsme si vybrali na rozlez Jeruzalém a zde mohu doporučit příjemné madélkové "Nanebovstupenie" 6 a podél nevýrazné hrany "Dvanact apoštolov" 7-.

Velká stěna je vostře nabitá těžšími písemkami: Na OS lezitelná je asi "Itálie"8. V cestě "Kde ťa vedú" 9- Ondra napadal tak 25m tlam a nadával jak Švihy v morfo krocích. No asi to nebude úplně lalá. To "5000-ka" 8+/9- je ovela lezitelnější - pro mě to byla asi nejpěknější cesta výjezdu.

"Kde ťa vedů 9-" ještě před půlkou v lehčí části stěny.

Díky průvodci z Slovenské skály 1. z roku 2000, který je úplně nahovno, jsme podle špatně nakreslených směrů tápali jak chachrně a nacvičovali 9-, která se nakonec ukázalo býti "Falco" 8-/8 :D což mě velice pobavilo, ale Peťi tu předčasnou radost už niko nevezme.

9- za 8-/8??

Nakonec mě štípla vosa do nohy a k tomu třešnička na dortu "Diretisima" 8 na prečínské Ihle mě vytrestala bolavými jednoa dvojprdami, že jsem plakal při lezení jak sirotek na mši svaté. Naštěstí vážně pěkný "Variopaint" 7 mi zvedl náladu a tak jsem si s radostí sundal dvě klíšťata a vyrazil poslouchat do auta mou oblíbenou skupinu Asonance. Zřízený jak servírky po šichtě v Podnebí usrkával teplé pivko za rytmu démonických vokálů a čekal na kamarády.

Další sektory...

Btw: Nepochopil jsem hnusotu cesty"Bláznivý krokko" 9, "Hranu 1524, která snad ani nevede po hraně a jiné tipytriky milión. Snad příště až do toho nalezu, prozřu. K tomu aby jste mohli lépe tápat mezi sektory (probádali jsme s bídou 3 z 10), mám tu nafocené doplňky k cestám z vrcholové knížky na Ihle. Čaj