Tak Pokovi se podařilo sehnat od Hýska již postarší diplomku Pedra Bednaříka a vzheledem k tomu, že se ještě chvilku budem točit ve Sloupu, tak obého zneužiju k menšímu povšimnutí…
Vzheldem k tomu, že se to ve sloupské diskuzi stočilo opět k Velkému traverzu Hřebenáče, vzpoměl jsem si na drobné info, keré sem si povšim v Janzenově spřewodu. A sice, je zde uváděno, že Hýsek se spolulezcem pouze prostoupili (technicky) hladkou stěnu z Východní do Cimy. Byl bych na to zapoměl, ale to by Pok nesměl vytáhnout tuto omšelou práci, kde je tato skutečnocnost uváděná také. Až v průvodcích novějších (Weisser a spol a mladší) je v popisech uváděna tato cesta ne jako varianta, ale jako Traverz kolem.
č.20 je zmíněný Hýskův traverz (Bednařík)
Z informací, lze tedy odhadnout, že Hýsek celý Velký traverz asi nepřelez (což by nám mohl jistě sdělit i on sám), ale že byl tento přelezen až pozdějí (a tedy v novějších spřewodech uváděn, jako celý kolem), anebo se pouze jedná o chybu a my jsme tak přišli k atrakci, tak trochu jak slepý k houslím!
Druhá záležitost se týká cesty Závlačka. Jak to s ní bylo jsem se zeptal přímo Pawla… Vzhledem k tomu, že bouldr ve Zdenině cestě ještě nebyl tehdy volně přelezen, byl spodek překonán klasickým stavěním. Dál cesta pokračovala vlevo až do rozporu mezi světadíly a vylízala v Dešťovce. Volný přelez této cesty, bude patrně stejně těžký jako samotná Zdena. Mě je jen trochu líto, že jsem Závlačku nezařadil místo samotné Zdeny do hnusu a pokud by jste nebyli proti (a i vzhledem k tomu, že Zdenu zatím nikdo z přihlášených nepřelez), že by byly tyto cesty v Hnusu vyměněny. Což???
Poslední záležitost je již jen takovým výkřikem a sice překvapilo mě kolik starších cest má v dnešní době oproti zmíněné práci jiný název. Ale to už je snad na autorovi nového, jak se s tím popere…Lezbě zdar a zas někdy čiá!
Nevím, nevím, ale poslední dobou je to čím dál častěji. Podmínky sou. Matroš je. Chuť, či hec – též se najde. Auto je. Trocha benálu taky. Aj na domluvu občas dojde. Ale výsledek, hm, tak půl napůl....
Podobné situace mě čím dál častěji dovádějí do jiných, pro mě dřív nemyslitelných. Tedy trochu kaše k tomu masu:
dávno v pravěku, gdesi v Branné
Problém prvý – s pikly to de špatně
Zima patří rozhodně mezi mé nejslabší stránky. Hold jakmile to člověk nemá pod vlastníma rukama, ale pod pádly,už se tomu nedá tolik věřit, nebo aspoň od určité výšky mi to hlava furt nechce sežrat....Dyž se řekne zima, spousta lezců i přitaká, že jako dobrý a že je to baví, ale většinou se to vztahuje pouze na jeden obor a sice ledy....Dyž už tedy zima, tak u většiny dnešních lezců hlavně ledy, aspoň tak mi to teď příde, prostě taková více méně jistota zimního úspěchu. Ale co ty zatracené mixy, v ledu dyž chceš tak zašroubuješ (nebo sedneš do piklu a zašroubuješ), v mixu je to ale jinej level, hraješ si na zahradníka a ještě nesmíš přemýšlet jak by ses proletěl a přemlouváš hroty, ať se ještě trochu víc kousnou, dyž ty už zkousáváš dost. Mno rozdíl jasnej jak Rorejsy centrál a Rorejsy pravobok....Co z toho plyne pro mne? V ledu něco málo dáš, v mixu něco málo dáš (ale leda, že zajistíš) a v mixu hodně málo dáš, dyž starou belu zajistíš.....
Leňa TR bojuje v převisu Šibenice
Problém druhý – spolulezbec
Většina mladší generace preferuje letní lezení v psychicky nenáročných destinacích – zbývá nám tedy každý 8-9tý lezec. Většina mladších pokud se do zimy odhodlá, tak pouze v případě boulderingu – zbývá nám každý 18tý. Většina z mladých pokud vezme pikl do rukou, de akorát na zimní procházku v Alpách a v pár případech i na ten led – zbývá každý 36tý, resp. 70tý. A tak bych šel dál až bych k tomu zatracenému zahradničení došel....Kupodivu mám to štěstí, že znám dost takových co nemaj s prokypřování zimní půdy problém. Otazné však zůstáva, kolik z nich to chce trochu hecnout, ať se práši za kočárem.....Co z toho plyne? I dyž bych na zimní zahrádku někoho sehnal, tak buď poběžíme po lalá drnech, nebo se roztřískám v prvním serióznějším výšvihu. Malá pestrost (či rozptyl) a k tomu dané zastoupení mě tak trochu nechává na holičkách.
Problém třetí – tréning, či zvyk
Z předchozího problému plyne další. Naučit se šlapat v ledu je otázka pár výjezdů, či výstupů, prostě jakmile si člověk zvykne, je to více méně stejné (musí dávat pozor jen na kvalitu ledu a případně sebezajištění). Co ale ty mixy??? Každý rok znovu a znovu nabíhám nejen do místních stěn, ale i za pár šedivýma vlasama na Brnčálu, či Popradské. A výsledek? Více šedin, než skalpů....Člověk si řekne: šak je to otázka zvyku! Ale tady nejsme na ledech a tamten kout i dyž je skoro stejný jak ten vedle, ale nedá se dojistit, tak je rozhodně těžší (a jak vůbec člověk zjistí, že tam někde, třeba v klíči, to dojistit pude a nezvolil-li špatně)....A zpět k zvyku – dobře, bude se „trénovat“, prostě si zvyknout na tu „nejistotu“ a poznat, kdy to bude, i dyž špatně, ale držet a dy se na to rovnout vysr..t.
Cesta Turnerů, nebo Pařát na Ještěra sou zatím nad mé síly na ostrém konci linajky
Problém čtvrtý, plynoucí ze třetího
Nejsem člověk, kerý se dokáže jen tak hecnout, nebo něčemu důvěřovat, jen tak. Jakože v lednu vemu pikle, zajedu na Kežmarák vezmu borca, řeknu mu tady se to drží a takto tím mlátiš a vyběhnem Weberovku jedná radost, protože vypnu hlavu a prostě jen tak na haluz to (i vcelku rychle) vyběhnem....Prostě potřebuji jistotu (!), na kerou se můžu obrátit. Jako dyž nesmíš spadnout a zkoušíš to nějak dobojovat a přitom výš, že sílu maš jen tak a tak a prostě nalízáš, slízáš, odpočíváš a zkoušíš až víš, že to s jistotou dáš a budeš se moci soustředit na následující problém opět s dostatečným množstvím energie....A sme u problému v zimě nejzásadnějšího – jistota. Zima je přeci celá o nejistotě, než? Teda pokud netrávíš zimu v Drylandu, nebo Petráči. Jojo, s nejistotou se počítá, ale taky s tím, že máš jistotu v zbrani a neomylné ruce. A zas sme zpět u toho, kdy a jak tuto jistotu získáš. A tedy:
Závěr
Prostě budeš lízt, dokud tu jistotu nezískáš. Jak snadné!! Ale je tu háček a sice problém č. 2. A tedy možnost balancování na velice ostré hraně (což mě sice netěší, ale situace nutí):
v nástupu Centrálního žlabu
Ve středu sem byl jako už mnohokrát jindy před tím domluven s borcem, že dem lízt. Ráno se dozvídám, že to padá a vzhledem k tomu, že poslední dva, tři měsíce padá něco pořád. Tak sem opět jako i v měsících minulých šel nakonec sám....Na rozlez Dětský koutek, ale více než pikle klíním ve spáře žabu. Na rozlez budiž...Pokračuji dál nějakou spárou, vyklube se z toho širočina a řeknu vám, že klínit skeletu v širočině, taky není žádný med, nakonec však drny, taže dobrý....Dál hec a sic Zimní hrana. Chvílema dost bojuji a přistihuji se, že se ohlížím na dopad. Pár shybů vše řeší a nakonec musí i ruce z rukavic a prolomit vrcholovou lištu, pak zas drny a z terasy docela pjekný kout....Už se mi moc nechce, ale přece jen mi ještě padne do oka jeden dlouhý kout s drny. De to dobře, ale těsně před koncem opět dojde na rajbuňk a žabování ve spáře.... uff....a je to za mnou......
v cestě Toulec
Druhý den už ne sám, ale s Dalou prubujem další kout- Toulec, stromek, pár skob a ukázková spára do dachu, kerá de dojisti frendy. Vše dost trvá, ale oproti včerejšku přituhlo a nemůžu si prokrvit pracky...Dála, ladně přebojuje a tak ještě hurá na Centrálni žlab. V létě jisto jistě vysypaný marastem, v zímě hlína drží, jako led, jen na koneček hrotu, jak u piklů, tak maček. Převis se dá opět dojisti, nad ním však přituhuje. Hlíny ubývá a stabilních poloh též, navíc dojištění žádné. Zrychlený dech, zrychlený tep, hodně špatný frend, pro okrasu, pár shybů a je to v cajku.....rozhodně radosti dosti....Co z toho plyne?
Ještě pořešit ty spolulezbce, chuť do kosy a vše bude oky doky! Lezbě čest!
Mnohdy se ve stínu velkých lezeckých oblastí skrývají i nenápadná místa mající jedinečnou atmosféru. Málokdo z lezců zavítal na opuštěný "Suchý vrch" v Broumovkách, kde se běžně stává, že jsi po 40 letech druhý člověk na věži a zdolal jsi dávnou cestu z pera Franty Čepelky nebo "Pískoře" Housera. Najdete zde klid, osamělost a nepoznamenanou přírodu... A propos: Kdo z vás zná zapadlý "Nový svět" v Teplických skalách a blízkou schovanou trampskou osadu? Nádherné Janovické skály? Tajné vchody do jeskyní s amulety na Klokočských skálách? Těch míst je spousta.
Vím však, že někteří z Vás jak se nedá jistit přímo z parkoviště, tak hážou na danou oblast kakáč. Nedej Bože dlouhý výšlap nebo kvakoidní cesty jak na Zdoňovské Hejdě.
"Skály v této malé oblasti v sousedství Křížového vrchu jsou rozesety po svazích a hřebenech členitého kopce (623 m.n.m.) nad soutokem Metuje a Zdoňovského potoka. Z lezeckého hlediska je Zdoňovská hejda málo významnou oblastí. za jeden den zde asi vylezete všechny pěkné cesty. Na první věže zde vystoupil Ivan Vojtek už v roce 1964. V údolní stěně Robinsona osadil kruh, ale cestu tehdy nedokončil. Další věž přidali až o 15 let později bratři Jupnerovi. Teprve Zdeněk Brabec tady v poslední době přelezl většinu zajímavých věží a otevřel i nové cesty v masivech. " *Křižák-Horolezecký průvodce, P.Lisák, Juko, 2001.
Vlevo Robinson s přeskoky.
Byl to takový silvestrovský rest day s Barčou. Na lezení nebylo ani pomyšlení a tak náš cíl bylo prozkoumat Zdoňovskou Hejdu- členitý kopec u rozcestí Teplice nad Metují-Zdoňov. Ihned po odbočení do lesa na lezce čekají roztomilé skalky zajímavých tvarů, bohužel vhodné spíše pro bouldering než pro tvorbu nových cest. O možnostech zdejšího boulderingu + názvy boulderů a klasa se rozepíšu jindy, ale ty možnosti tu jsou a nebude to vůbec nuda. Kdyžtak dodám bližší info.
Údolní strana Robinsona. Na konci spáry vpravo je kruh od cesty "Odskok".
Po výstupu na "Dlouhý hřeben", který kopíruje lesní cestu vedoucí na západním úbočí jsme se drželi severním směrem a po pár minutách chůze v pěkném březo-borovico-smrkovém lese narazili na první malé věžičky. Hupsuli jsme si pěkný jedničkový přeskok na "Mecháčka"(doporučuji) a poté tradá až k "Robinsonovi"-místní dominanta. Zde mi Barunka díkybohu rozmluvila (byl zde sníh, led a pěkná šluchta pod dopadem) jiný, hůře vyhlížející přeskok z vyššího předskálí na Robinsona. Je to Quest zejména pro Aleše s Tatušem- možná ani ještě není skočený, v průvodci je zatím jen skok z nižšího předskalí za 1.
Přeskok pod závojem borovic.
Z údolní strany vedou na Robinsona pěkné stěnovky lehkých obtíží. Pěkně vypadá cesta "Odskok" za VIIa přes jedno ringo. Okolní krajovky na mne působili trochu shnilým dojmem a tak jsme se vydali na jihovýchod do srdce Hejdy. Bivaky, rokle, mech, lišejník a moře kamenů- tady spíše té nevalné kvality nám dělaly společnost téměř po celou dobu výletu. Na jížním okraji v oblasti u "Kašpárkárny" na jsme v domnění že máme vrcholovku objevili i Geokéšku a pěkný výhled na protější monumentální oblast "Nad pískovnou" v Adršpachu- byly by tu snad i možnosti na prváče pro nějaké romantické duše, ale kvůli lezení sem Východní Němci asi jezdit nebudou !o)
Divočina.
Na odpočinkové odpoledne v Ádru by to mohl být pro někoho celkem dobrý tip.
Do článku o oblasti "Skalka ve Skalce" viz. http://casnacaj.blogspot.com/search?q=skalka+ve+skalce jsem zapomněl dodat slibované fotky oblasti a tak jsou tu dodatečně. Jak lze z fotek vyčíst, jedná se celkem o "poctivý" kámen na Chřibské poměry a svojí strukturou je zde také unikátní.
Klasifikace se mi zdála spíše lehčí, což může nabudit k návštěvě zejména zapřísahlé sběrače bodů do deníčků. Pravděpodobně se v některých cestách bude i měnit. Zbyvá zde i pár projektíků o kterých ví více infa (volnost směrů, zda jsou již přelezené...)objevitel oblasti Michal Giláni "Pogáni" či správce této oblasti Michal Rožek - kontakt na ně najdete na stránkách HO Uherské Hradiště.
Btw: Po půlročním šaškecu pracovně v Mnichově, jsem už konečně doma, třeba stihnu i nějakou tu pozdní zimní lezeckou přípravu, jelikož jsem doteď na lezení házel bobek. V pátek jedu na tři týdny do Turecka, tak doufám, že se tam mi podaří připojit na net a třeba něco napsat.
Boulderová oblast „Nad Studánkou“ nazývána také jako Seníky, se rozprostírá asi 1km jihovýchodně od lezecké oblasti Budačina. Tato nevelká i když lezecky a krajinově vděčná oblast stojí tak trochu v ústraní lezců – možná je to dáno tím, že není tolik známá jako oblasti na Koryčansku, možná tím, že zde naleznete spíše lehčí bouldery do stupně 7A Fb. Kámen č.1 ze tří stran.
Oblast tvoří cca 5 velkých balvanů, na které se dá vzlínat téměř bez výjimky ze všech stran a dopad zde je povětšinou rovinatý. Samotná oblast se vypíná na drobném vršku ležícím na úbočí velké Kudlovické doliny a pouze vyjímečně zde narazíte na potulného turistu nebo lezce a to i přesto že oblast protíná celkem nová žlutá turistická trasa. Když se vydáte od kamenů z kopce do Kudlovické doliny, tak byste neměli minout samotnou Studánku a níže pak i Mileneckou skálu, ke které se vrátím třeba v nějakém dalším článku.
Kámen č.2
Kámen č.3
No a k lezení? Jelikož se první v této oblasti podepsal (a to nemyslím jen tu namatlanou siku) Michal Rožek, tak původní názvy boulderů a kamenů (jsou-li nějaké) vypisovat nebudu, jelikož je neznám.Jsou zde sice bouldery, kde jsem si jist, že jsem je očistil a přelezl jako první, ale nebudu v tom zatím dělat zmatek. Mimo par výjimek si už ani nepomatuji obtížnost všech boulderů atd, tak na doplňující Inko budu muset oblast ještě jednou navštívit. Koncentrace problémů je zde spíše v nižší 5-6C Fb obtížnosti, ale zaleze si zde celý den i „sedmičkový“ práskač a pro fajnšmekry se zde ukrývá ještě hrstka logických a nezlezených směrů.
6A+
Nejlepší šutr.
Kámen č.1 je nejvyšší a lezecky se zde nejvíce vyřádíte na 3,5 metrovém předskalí, kde vedou jak parádní bubnové výlezy začínající ve velkém chytu pod skalním „jazykem“, tak i traverz doprava po lištách. Zatím nevylezeny je mírný traverz doprava po oblém „jazyku“. Na západní straně kamene je krásná fotogenická hrana, která vypadá lehce morálově, ale je lehčí než vypadá. Z východu pak doporučuji ještě jednu logickou linii po oblé vlně. Jinak z náhorky lehký rajbásek a šmytec.
Druhý kámen, výše položený nabízí k přelezení jeho údolní stěnu zakončenou doleva ubíhající oblou hranu s ne příliš dobrým dopadem. Já jsem v půlce hrany pro absenci více bouldermatek a chytače raději zvolil přímočařejší variantu a utekl nahoru.
Brzenk 7A+
Tím problematickým dopadem je myšlený kámen č.3, který ze západu tvoří takový SD převísek, který jsem si očistil a přelezl. Z údolní strany se zde nabízí parádní kyzový traverz, který není vůbec zadarmo a přelézt jej tam i zpět (začína se vpravo) je seriózní záležitost.
Nástup boulderu Brzenk.
Nejvděčnější je ovšem kulatý balvan s parádním rovným místem pod svými náhorními pamlsky, kde by se dalo parádně zabivakovat. Z náhorní strany vedou dva směry SD ze sikovaných děr -pravý tak 6A mírně doprava, rovně nahoru jen přes oblou mísu cca 6B+. Vlevo od nich jsme očistili (bohužel už zase zarostl) nejhezčí směr v této oblasti 7A+ mantl s pekelně oblým výlezem. První tento problém přelezl na jaře roku 2004 Michal Uhříček a dali jsme mu název "Brzenk!"-jestli vám to jméno nic neříká, zkuste youtube:). Na tomto šutr se dá divočit vesměs ze všech stran a traverz po oblé hraně zleva doprava by se mohl přiblížit i osmému stupni Fb klasifikace. Tak hurá do toho
Zůstalo otazné, proč tak vyspělí horolezci dostatečně neodhadli vývoj počasí a do cesty nastoupili. Jestliže k změně počasí došlo po nalezení, proč začali sestupovat až ve zlém počasí? Zřejmě určitá a přílišná sebedůvěra dobrých horolezců způsobí, že zajdou ve hře s rizikem tak daleko, že už odtud není návratu....(k tragédii ve vých. stěně Petit Jorasses ´71).
Pasák na přelomu 20. a 30. let uplynulého století
K štedrodenní procházce s Leňou sme si vybrali návštěvu dnes již temného místa v údolí Branné a sice mohutného Pasáka hlídajícího divotvorné masivy v okolí. Bylo to na den tři roky přesně kdy sem se tady houpal v žebřících ve střechách Velkého pilíře, což je jedna z největších jesenických střech s mnoha náročnějšími (na místní podmínky) hákuvkami...
Pasák v 21.století
Pasák je, aspoň pro mě, místo mnoha průlomů v mých lezeckých začátcích. Nutno jen říct, že přes tyto světlé vzpomínky na mě tyto skály vždy působili temně. Asi dva roky potom co už sem tady normálně lezl, objevil sem pohledy ze začátku 30.let, kdy naopak místo vypadalo velmi příjemně a bylo součástí okolních luk, které dnes již z důvodu „ochrany“ této přírodní památky, končí daleko za hranicí lesa. Prostě taková menší paralela s Pálavou, aneb jak nechat přírodou pohltit krásná místa a to z důvodů ochrany čehokoliv, co stejně po staletích soužití s člověkem bez něho nakonec zahyne a s ním i magičnost toho místa....
Poprvé se mi podařilo navštívit toto místo s Ivanem asi v půlce prosince 2004, vylezli sme sice jen jednu cestu – Červenou stěnu, ale mrazy a nepříjemné podmínky mi poprvé ukázaly, že lezení není jen pohoda a nakonec jsem toho měl i po těch 15 metrech fakt dost, o umrzlých prstech nemluvě...
při přelezu Houpačky
V listopadu následujícího roku nás sem se Sallym dotáhli hákovací ambice. Po prvotním nadšení z přelezu Stropu na Kravkách sme se pustili do místní Houpačky (V A2), vzhledem k tomu, že cesta byla kompletně vytlučená a my sme za sebou měli tak akorát 10 cvičně zatlučených skob, tak to nakonec byl opravdu quest. Odhodlat se pověsit do špatně zatlučené skoby, nebo stropního frendu zabilo dost času a vše se pjekně protahovalo....Asi o rok později sme zjistili, že se cesta už před vytlučením lezla volně a sice za 6+, taže hřebínek nám spadl...
Leňa čistí Vzpomínku
tamtéž na Vánoce ´06
Vzhledem k tomu, že se naše zraky pořád obracely k mohutným střechám Velkého pilíře, museli sme nabrat odhodlání a tak až na jaře dalšího roku se pustili (opět s Leňou) do sice klasické, ale na pohled impozantní Vzpomínky na Jorasses (VI- A2e). Tehdy cesta ve mně budila respekt, dnes už vím, že to je pouho pouhá nýtovačka, která nekompromisně překonává pravou část střech. Cesta byla udělána na památku tragédie na Malých Jorassech, kde zahynuli mimo jiné i jeseničtí lezci Gustav Švub a Tomáš Wichterle (myslím, že synovec, toho co vynalez kontaktní čočky). Každopádně čest jejich památce!
Bohumil Hajzera při nýtovací práci ve Vzpomínce
Zbývali na pohled jednoduché hákuvky jako Wichterleho Pasácké Idaho, ve kterém sem poprvé použil k postupu kladivocepín, kterým sem na délku rozepřel ve vrcholové širočině. Mělo to však nevýhodu, neměl sem čím zatlouct následující skobu... Tomáš Wichterle při prvovýstupu v Idahu pár týdnů před osudnými Alpami
Nebo Sen starého kormidelníka, kde jsem zjistil, že Leňu do hodin nevystavím, pač tam z mých ramen nedošáhne a tak nakonec až po anabázi s Dálou, kerému sem stál na ramenech asi 15 minut, než sem provázal úzké hodiny, vše dobře dopadlo a zas bylo lalá...
jediná cesta na Koráb je Sen starého kormidelníka
A Quo Vadis. Stavění, ale tentokrát do převisu a odsed do stoppera ve mě nevyvolávali příjemné pocity. Dál se mnou ustřelil háček (ty vůbec tady nedoporučuji, pač většinou upadne samotná skála), a opět pikl, tentokrát za zoubky v dírce a až pak spásná skoba....
při prvovýstupu Quo vadis, opět Hajzera a Wichterle
Dodávám, že středem střech jsou teď dodělány dvě další hákuvky - Malý Jorassy od Romana Kamlera a Leze Míla od Michala Helikse, kde také použijete nějakou skobu a menší finty, ale aspoň to je zajímavější....
Co se týká volného lezení, je to zde taky dost atraktivní, i když pouze v lehčích směrech. Kosmický pilíř, parádní stěnovka, kde jediná skoba je opravdu na svém místě, nebo Konipásek, či Ementálská stěna, zažehnou ve vás při zde strávenému dnu jiskru požitkářství....
Na konec dodávám, že oblast je „otevřená“ vždy od července do konce roku a je zakázáno lézt na věžku Pasák (pár snadných, nevýrazných směrů) a zákaz dělání prváčů, což teda nechápu proč. Průvodce klasicky k dispozici na Džávě... Nutno dodat, že na skalách nic z ptactva nesídlí, pač po vrcholovém hřebenu vede turistická stezka a většina stěn je silně převislá, taže kromě vlašťovek by tady stejně nic nezahnízdilo. Navíc nečekejte žádné nové bóry, vytlučené jištění nebude nahrazeno a stávající vyměněné pouze v nezbytných případech, což se týká asi dvou nýtku a kroužku. A to vše z nařízení CHKO....Přesto buďme rádi, že se tu vůbec smí a Lezbě čest!
Já rači odběhnu od "tématu dne" a vrátím se opět trochu v čase.... Začátkem září sme se s Leňou rozhodli pro pálavský burčák. Jelikož o výletě více méně informoval už dříve Pok, tak jen tak stručně s pár fotama:
Rozlez klasicky na Rorejsech, tenkrát v Hýskovy, lepší ale přetáhnout lano na štandu...
Něco málo lezení na Vzývající....Já dolů, Pok nahoru.
Tuto zvěř opravdu nemusím, ale dyž ji potkáte na chodníku, tak co už...
A končili sme na Príglu, ale bylo to ňák bez vody....
Jo a vyhodnocení soutěže z článku Banány a rajčata. Jediného panáka rumu si odnes Jan, ale vzhledem k tomu, že nezanechal kontakt, tak ho prosím, aby nějak dal vědět. Ono těch Janů, Jenů, Jeníků, Hansů, Honzů, Janov, Jéňů a nevím co ještě je přeci jen moc....dík!