pátek 26. února 2010

Puppy tale

Že prej restday! Člověk v dobrém úmyslu navštíví nedalekou občerstvovnu, by potěšil ducha, ale ono ne:
Za prvé by ste nesměli potkat rytíře světla, za druhé už vůbec ne k. růžovou a tedy rozhodopádně ne přespříliš zlého kotelníka a premianta třídy Mr. Bušído. Sice všichni se naoko tváří, že iontové nápoje použijí pouze k regeneraci zmoženého svalstva, ale to ještě netuším, k jaké námaze opravdu dojde. Jarek nás zve na kalanetické cvičení s Elektrickým pánem a tak přesvědčujem i Fila, že noční kolečka na bouldrovce ho neposunou dál , pokud nebude mít lepší tréningový plán, kerý má teď jedinečnou možnost vyzkoušet! Na Čajíčkovi je vidět, že potřebuje skotačit a pár vyřezaných chytů doma nad postelí ho rozhodně neuspokojí. Fil se pořád ještě brání, že po večerníčku musí rozhodně domů na maminčinu pohádku na dobrou noc a prej taky, že je ještě potřeba prošvihat malou násobilku, ale to bychom nebyli s Leontýnem my, abychom kamarádovi nepomohli s problémem. Borec se opravdu v číslech vyzná a je potřeba ho na nadcházející trénig trochu handikepovat. S Jarkem několikrát okusí dýmky míru a tak se můžem začít pohodlně přesouvat na ono Jarkem slíbené branné cvičení.
Abyste se před cvičením necítili jako panenka vůdů, je třeba uvolnit před výkonem nejen svalstvo, ale i mysl. Rozbystřujeme ji i nadále povolenými lehce návykovými látkami všech druhů, od těch čirých až po lehce zlatavě tmavé. Čaj začíná zářit jak Dan Nekonečný (nebo Janzen Konečny?) a je jasné, že spojení s Krišnou se blíží. O dost víc nepřítomně působí cvičitel Ice Bí, na kerém je vidět, že pilulek bylo víc než samotných jonťáků. Cvičení a vřava začíná a já abych uklidnil Pokovu mysl si občas vzpomenu na ním zapujčené nahrávací zařízení v kapse a taky úbohé prsty u nohou, kerým sandále v tuto chvíli moc nesvědčí. Rámá i Višnu sou však při mně a tak zvládám nejen udžet prsty v zachovalém stavu, ale i samotné náročné aerobní cvičení. Cvičitel nám dopřává i menší pauzy a tak cyklus nabývá i určitých rysů. Nevím esli to je tréningově správně, ale pomalu přecházíme i na cvičení anaerobní. Vzhledem k tomu, že se Fil i pan Thé drží pořád na nohou usuzují, že má nejistota je lichá a když spatřím i Filova kumpána Je2na, je ona pochybnost ta tam! Ice Bí doporučuje pravidelně doplňovat nejen tekutiny, ale i potraviny, tedy: jahodové koláčky k snídaní, na svačinku však chceš-li banána, dej si párek. K vyovolání požadovaných účinků cvičení pak navíc doporučuje jakýsi odtemňovač mysli, kerý mu ale v léčebně moc nedopřávali. Mezitím už bachar, teda bachor dostal co proto a jelikož Mejla dnes neslaví narozky, tak díky rozbouřené hladině v žaludku dostává tělo sadu též.
ajs bí s jednou s cvičenkyň (fota převzata z netu)
Pomalu to vypadá na poslední kolečko a je evidentě poznat, že omladina má víc natrénováno. Já už jen z hecu vykonávám cviky ala pogo a spartakiádní kreace a v duchu už počítám sekundy…..Rest tak vzápětí příde opravdu vhod. Náprava v podobě intových nápojů a za chvíli opět přicházi Čaj, že prej dem ještě na fotbal! No moc nám to nejde a tak zaslouženě prohráváme a vítězky zveme na čirý destilát. Pač Keřík upíná své snažení pouze k jedné slečně, z taktnosti se snažím konverzovat s tou druhou. A opravdu se dovídám mnohé nejen o Praze, ale i záverečné práci a ekonomickém snažení….
rytíř světla
Ráno však již pokročilo a vidina marného plácání se v Rudici po dnešním restdayi mě pomalu vede neviditelnou Ariadninou nití do postele a na spánek tak ani moc dlouho nečekám… A Rudice? Co vám budu povídat, přeci nesnáším žadný sport, není to mé hobby, rači pudu do hospody.....brou!

čtvrtek 25. února 2010

Otazník nad dveřmi.

Všichni jsou rozjetí jak pily. Zajdu si na Kotelnu a tam borci 40kg závaží a visí na lištách. Všude se tam válejí papíry očárkované jak cech po pitce s Janisem na Průmce - co to je? Ďábelské série na campusboardu a k tomu ta vysoká matematika za čárkama - víc shybů za trénink něž já za celý život. Jojo makat se musí, jak jinak. I já začnu s tréninkem slibuju, přece nebudu lézt v Krase pořád ty stejné cesty, protože ty ostatní jsou na mne těžká písemka. Pochlubím se: už týden s tím tréninkem válčím.

Ben Moon na své dessce: foto:wwwmoonclimbing.com

Ale k věci. Mnoho z vás bylo vrhnuto před rozhodnutí co si přikoupit do pokojíčku za shybovací desku. Někomu stačí práh nad futrama, ti mlsnější si tam přivrtnou lištu bystroušku a je vymalováno. Nejlépe k tomu hrazdu do dveří a basta. Můj oblíbenec Jirka Moffatůj kdysi pronesl slavnou větu: "Za svoji sílu vděčím kilometrům shybů na lištách."Asi na tom něco bude.

Lapis

Rád bych se podělil o pár drobných zkušeností okolo posilovacích desek. Nebojíš se pustit chlup a chceš mít prostě tu nejlepší desku? Zkuste LAPIS - sice je to trochu dražší...Tomáš Mrázek Lapis distibuuje, tak mu třeba napiště na stránky nebo si ji můžete objednat na níže uvedeném odkazu.
http://www.lapisholds.com/cms/en/38-product-list/category/41-training-boardroduct-list/category/41-training-board

Rád bys po odpoledním lezení pořešil večer ještě nějaké ty shyby či co? A palí tě kůže na plastbetonových dinosaurech nad dveřmi. Možnosti tu jsou: Dřevěné shybovačky od firem BEASTMAKERS a METOLIUS.


Metolius

Mám zkušenost pouze s malou metoliuskou (na obrázku výše), která má perfektně vyřešené madla na horní hraně, oblé, hladké, perfektní a uprostřed hrany slopper jak víno. Trochu horší jsou však díry, všechny zbytečně moc hluboké, trochu tlačí na hranách, proto je ideální si desku trochu nahnou ať je úchop příjemnější a lišty oblé jak například na balkně od Aixu. Beatmakery jsem nezkoušel- dost ďábelsky vypadájí jejich šikmé obliny, asi to nebude žádný med. Prodávají dokonce dva levely- jeden pro lowridery, druhý pro démony.

Beastmaker
Odkazy:
http://www.metoliusclimbing.com/wood-grips_training_boards.html
http://www.beastmaker.co.uk/

Chcete však štíhlou štiku bez zbytečných chytů, které nikdy nepoužijete, jako byly například na slavném Kameňáckém Vetřelcovi. Vše tak akorát - precizní, přísné, na maximální sílu a žádná ta vytrvalostní omáčka okolo. K tomu parádní design. Moje doporučení: MOON-fingerboard.
není to ale žádná prdel, zvlášt pokud budete trénovat podle přísných receptů z Shefieldské továrny na sílu - stará a legendární Schoolroom a místní buřiči: Ben Moon, Stuart Cameron, Jerry Moffatt, Malcolm Smith a Rich Simpson nenechávají nikoho na pochybách co se týče jejich silové připravenosti.

Moon
Zajímavý trénink na Fingerboardu najdete zde:
http://www.moonclimbing.com/fingerboard-training-plan-c-334_353.html
Desku si můžete objednat v odkazu níže, nebo se můžete pokusit sehnat na netu levnější distribuci. http://www.moonclimbing.com/fingerboard/moon-fingerboard-p-1098.htmlingerboard-p-1098.html#

Bacha nedoporučují se na ní shyby, pouze visy a fixy a pouze maximálka, žádné objemy- prostě je to přísný kousek plastu pro opravdové vostřáky.

Abych nezapomněl- pěkně vypadá i lištovka od KAMENU- ale škoda, že chybí i nějaké ty větší slopery. Destičky jsou také fajn- máte ale omezenou šiřku úchopu. Příjemná je nízká cena.
http://www.pilka-kameny.cz/dest.htm
Destičky

Lištovka
AIX nezklamal precizním zpracováním svých Balken. Pěkně oblé chyty, které neřežou do šlach. Andrej je profík a právem jsou jeho chyty snad nejlepší.

Balkny- nová a starší model
Je zřejmé, že jsem vybral pouze pár produktů, se kterými jsem byl v kontaktu. Dobře vypadá například i velká plastová deska od Metoliusu. No je to na vás, zkušeností nemám moc - je to poznat i na mé síle, ale nikdy není pozdě přeměnit se v lezeckého Hulka a třeba někdy budu svojí neuvěřitelnou silou lámat chyty jak Asu dívčí srdce:)

A co vy? Rád se dozvím něco z vaší tréninkové kuchařky. Čau Čaj.

neděle 21. února 2010

9 out of 10 climbers make the same mistakes

V Geyikbayirském kempu kamarád vytáhl novou a zajímavou knihu od divočáka Dave MacLeoda- "9 z 10 lezců dělá stejné chyby". Jelikož si knihu velice vychvaloval a já potřebuji pracovat na své angličtině, hned jsem si ji objednal a zároveň požádal Ondru Knybela o malou recenzi na blog. Vyhověl mi:

Takže recenze na Dejvmeklédovu knihu jo? Dobře teda, jak chceš.
Mekléd si uvědomil, že dneska má každej plno informací o tom, jak zvětšit svůj bicák, vytrvalost a tak. Šel ve svým pozorování dál a tvrdí, že těch informací je snad až moc. Napsal tedy knihu, která by měla být mapkou bludištěm tréninku.
9 z 10 lezců děla stejný chyby. Jasná věc, ale já jsem ten desátej napadne kdekoho. Právě pro takový borce je kniha určená – v duchu pravidla 9 z 10 manažerů si myslí, že odvádí „velmi dobrou“ práci.

Knížku rozdělil do pěti kapitol, postupně přejde od povídání o hluboce zakořeněných návycích (jsem moc slabej; když oni se na mě koukaj; mám moc práce – tejden bez lezení přece nevadí...) k „velké čtyřce“, strachu z padání, „menší čtyřce“, aby nakonec uzavřel jednoduchým náčrtem organizace tréninku. Pojďme se společně podívat na jednotlivé kapitoly.

První část se celá nese v duchu apelu na upřímnost – stejně jako v podstatě celá kniha. Mekléd vysvětluje, jak neupřímnost v pohledu na sebe sama lezcům znemožňuje pracovat na jejich opravdu slabých stránkách. Zdůrazňuje, že rozeznání nedostatků a důsledná práce na jejich vylepšení je nejdůležitějším předpokladem dalšího rozvoje.

Následuje „velká čtyřka“. Technika, síla v prstech, vytrvalost, tělesná hmotnost – to jsou dle Mekléda základní kameny lezeckého výkonu (jak novátorské!). Jednoduchým způsobem se postupně zaměří na všechny čtyři aspekty a zběžně popíše, co si představuje pod lezeckou technikou, tréninkem síly, vytrvalosti. Část ohledně fyzického tréninku je moc zajímavá. Líbí se mi, jak jednoduše k celé věci přistupuje. Jdi bouldrovat. Dělej, co ti nejde a koukej makat. Když nelezeš, přemejšlej o tom, jak si lezl/budeš lézt. Nemůžeš bouldrovat? Houpej se na liště. Nevíš jak? Čti dál... Podobným způsobem popíše i trénink vytrvalosti. Hezky přímo k jádru věci.

Nečekejte však nějaké rozsáhlé návody, tahle kniha je dost obecná, ale i tak poskytuje, právě pro svou jednoduchost, velmi cenné rady! Část ohledně jídla mě moc neoslovila. Někdo možná bude některými fakty zaskočen, ale nic nového, žádný zázrak.
„Strach z padání“ - taky jste pět metrů nad borkem/čokem poněkud nejistí? Koukejte tam teda poslat nějakou tu cvičnou pumpu a váš strach se rozpustí jak podnikatel v louhu. Jasný ne? Přece, co člověk nedělá, v tom není dobrej. Takže, jestli se bojíš padat, koukej padat. Je na tom něco objevného? Ne. Na druhou stranu je fajn vědět, že Mekléd má stejný problémy.

„Menší čtyřka“ referuje o celkovém vztahu k životu. Je to takový Meklédův exkurz do menežmentu. Předvádí jakým způsobem naše denní rozhodnutí mohou prospívat tréninku (nebo taky ne). Nabádá k efektivitě při práci a myšlení na budoucnost. Fyzická část tréninku by měla mít stejný rozsah, jako část, kdy analyzujem naše výkony a přípravu. Dotkne se také taktiky (správa kůže na prstech, počasí) dalších věcí (pohyblivost, motivace)
Kniha je z mého pohledu zakončena velmi povedenou kapitolou „co dál trenére?“. Je to takové shrnutí předchozího a načrtnutí organizace lezeckého dne/roku.

Co si tedy z četby knihy odnesete? Budete vědět, že děláním toho, co vám de, se nezlepšíte. Po řádném zmasírování ega pochopíte, že je dobrý se držet silnýma prstama, precizně se hýbat a opravdu používat nohy, mít vytrvalost a bejt tak lehkej, jak to jenom de. Mekléd vám ukáže, že můžete trénovat naplno – ať seš student, manažer nebo praděd. Řekne vám, jak se připravit na výjezd, konkrétní cestu, pokus.
Mekléd napsal hodně dobrou knihu. V kombinaci s další literaturou (např.: „The self-coached climber“) představuje 9 z 10 velmi mocný nástroj pro každého, kdo snese trochu kritiky a je schopen rozeznat dobře míněnou radu.

Užijte si čtení! Ondřej Knybel.
Knížku si můžete zakoupit na Dejvovým blogu ze kterého jsem si vypůjčil i obrázky: http://www.davemacleod.com/shop.html#9outof10climbers

sobota 20. února 2010

Co na velikonoce?


Pomalu se nám tyto svátky blíží a začíná se řešit, kam se zase pojede. HO Tesla asi definitivně odpískala Prachov. VHS předpokládám zůstane věrná veselé dodávce směr severní Itálie a ostatní beztak zůstanou v Krase, v Ospu, ledva že by nějaký zavylý pískař zajel do Saska.
(Připomínám jen, že Velikonoce jsou 2-5.4.2010)

Já rozmlsaný nedávným Tureckem, mám roupy podívat se za kamarádem Hilfákem, který momentálně studuje na Krétě a mimojiné velice pěkně představil místní oblasti na lezci či na jeho blogu viz. http://hilfakcreteclimbing.blogspot.com/
Bafa Golu foto: Fred Moix

Bafa Golu foto: fred Moix
Hilfák má v plánu v průběhu dvou týdnů sploečně s místními lezci pojezdit oblasti z výběru: Tinos-bouldering, Kalymnos-lezení (místní ale mají svátek, takže tam bude lidí jak nadrbaných),Kréta- nabídka místních skoropanenské oblasti + možnost vytvoření vlastních cest.
Bafa Golu foto: Fred Moix

Bafa Golu foto: Fred Moix
Mne se však nejvíce líbí kombinace Kalymnos-Bafa Golu(bouldering), nebo Kréta-Bafa Golu cca na dva týdny. Bafa Golu je poměrně neznámá boulderová oblast v okolí bafa lake u západního pobřeží Turecka. Potenciál obrovský, fotky vypadají taky parádně, žula jak víno- možná někde hrubší.
Video z Bafa Golu-nic moc kvalita:
http://www.youtube.com/watch?v=WaEVmCl5dvI

Oblasti na Krétě s velkým potenciálem.
Tak bych se chtěl pozeptat prostřednictvím tohoto článku, jestli by se ke mně nechtěl někdo přidat, eventuelně co máte v plánu. Trochu rezignuju na ty boje o auta a odvolávání míst na poslední chvíli a letecký výlet do kulturně trochu odlišné země by pro mne byl nejlepším řešením. Čau Čaj

čtvrtek 18. února 2010

Turecko - Olympos


Po příletu na Antalyjské letiště jsme se museli rozhodnout do jaké lezecké destinace zamíříme. Přesunuli jsme se na "otogar"-nádraží a po hodince spánku za nás tuto otázku vyřešil minibus odjíždějící směrem Olympos.
Olympos je poměrně mladá lezecká oblast ležící asi 80km jižně od Antálye. Toto místo je známé především díky pozůstatkům starověkého města Olympos: sargofágy, lázně, nekropole, divadlo a hrobka pro rodinu Marka Aurelia, to vše je rozeseto v zalesněném údolí u moře. Člověk bloudí podél zavlažovacích kanálů v hustém podrostu a stěží se orientuje v unikátním množství zanedbaných památek.

P
Ruiny.
Posledních 10 let se zde začínají podepisovat i vynikající turečtí lezci a toto lezecké pole neorané přetvářejí na oblast přesahující regionální charakter. Základním útočištěm každého lezce je "Kadirs Tree House"-romantické dřevěné chatky zavěšené na stromech a kůlech nabízejí příjemné ubytování za ještě příjemnější cenu 7euro/noc zahrnující vynikající polopenzi. Toto místo spravují povětšinou mladí lezci - dá se zde domluvit celá škála služeb, počínaje půjčením lodě, až po kurzy potápění...

Kadirs Tree House.
S Barunkou jsme se ubytovali v pěkné chatce ve vzdálenějším konci osady předpokládaje, že zde budeme mít větší klid, bohužel jsme se celkem mýlili - pod námi byl kurník a v něm směska za kterou by se nemusel stydět ani Srstka s Kubišovou - pávi, kachny, slepice, husy...a zasraně uřvaní mutující mladí kohouti, kteří nás každé ráno pravidelně budili už kolem třetí a nepřestali do svítání.

Zátoka u starého města Olympos.
Po příjemně tradiční snídani ve vyhřáté společenské místnosti jsme se vydali trochu porozhlédnout po okolí, zmerčit nějaký ten sektor a třeba si i něco pěkného vylézt. Asi kilometr od olympské zátoky leží město Cirali (čti Čirali), které je známé zejména takzvanou "Chimérou"- šlehající plameny z blízké hory jsou turistickou atrakcí no.1. Bohužel se nám nepoštěstilo si sem zajít opéct buřty na hořících metanových plamenech.
Příjemná pláž u Cirali.
Podívali jsme se ale ale do blízkých oblastí Cirali a Kabe - v první jmenované jsou pěkné rajbásky v půlce stěny však zlomené v celkem přísný převis, který kousal do prstů jak somálská vesnice do vykrmeného krocana. "Nic, na to seru" - slanil jsem z ukrutně bolávého 7a+ a podél řeky po pěšince mezi hustým mlázím jsme přešli do vedlejšího sektoru. Naneštěstí po cestě Barča šlápla na vypasenou zmiji a celkem se polekala, naštěstí se asi had lekl víc a nekousl ji.
Sektor Cirali.
Sektor Cirali a vzadu sektor Kabe.
Sektor Kabe se mi líbil, lezl jsem jen lehké cesty, ale pěkná technická hranka s příznačným názvem "First kiss" pohladila prsty lezeckého estéta. Na těžší cesty jsem jsme se vrátili později, bohužel po celkem vydatných deštích se koryto řeky rozšířilo tak, že nebylo možné nastupovat do cest.
Levá hrana je "First kiss" 6c, borec leze 6b. foto:
Sektor Cennet.
Pane Bože sektor Cennet - to byl ráj! Kdo mne zná a ví jaké cesty mám nejraději už asi tuší. Kolmé až lehce převislé cesty v kompaktním barevném vápenci, který byť na první pohled hladký v sobě skrýval vyvážené množství chytů předpokládající krásné technické lezení po různorodě natočených chytech - lahoda. Chodil jsem podél skal jak "Čajík v říši divů" a se stejným gustem jsem zde lezl. Škoda, že jen některé krásné směry byly zatečené - alespoň důvod se sem vrátit.

Atom Karnica 8b+.foto:www.lezec.cz
Další den jsme se vrátili a oblast mne odměnila svým prvním 7b+ na OS, cestou "Jesus Industry" rajbasová plotna kopírující prstovou trhlinku- poctivých 25metrů, skoro žádné pozitivní chyty a stupy a natíká. Na dolezení OS nádherné cesty "Ela" za 7b a pár áček a rychle mazat na šeštou na večeři, protože turecké bašty jsou opravdu lahodné.
foto:wwwlezec.cz
Barunce se líbil přírodní amfiteátr "Dershane". Šedé vápno v kaňonu vymletém horskou říčkou, jsou zde spíše lehčí cesty, za návštěvu stojí. Já jsem se potrápil ve vedlejším sektoru "Horguc", kde jsem bojoval na konci dne s nateklým předloktím Pepka námořníka v nějakém 7a+, které jsem AF skolil, nýt po nýtu zdolal a podrobil-jak princ, bez ztráty expresky. Bohužel velká řada ostatních cest byla po občasných deštích mokrá.
Horguc.
Po pár dnech restování a cestování neboť nám zde počasí přiliš nepřálo, jsme zamířili zpátky na sever do Geyikbayiri. Rád bych se sem ale vrátil, třeba někdy v lehce teplejším období ztrastat místní deepwatertufové útesy u moře, nebo s nějakým pašákem (co Asu?) navrtat cestu v novém skoropanenské šedesát metrů vysoké jeskyni Cenenvíz, který má potenciál na 9áčkové cesty jak mi potvrdil místní guru Otzurk Kayici. Místní velice sympatická práskačka Sheryl mi zase vnutila myšlenku zdolání cesty "Pussy vagon" za 8a+ ehm....uvidíme...prý jestli Ježíšova píle padla na OS, měl by vagón pustit...no nechám se podat. Čaj
Zkamenělé město Myra.
Pár fotek je z webu: www.olymposrockclimbing.com/

neděle 14. února 2010

O pivních vlcích

Na přelomu měsíců se věci daly trochu do pohybu a tak dřív než sem stihl odjet s jednou squadrou do Tálie, tak s Pjótrem sme to začali trochu hecovat na místních kvacích....
Jednoznačná volba padla na Podzámčí. Pjótr se cítil a tak prubuje úzký sokolík v Matiné, v celku se mu daří a tak před originálním traverzem vlevo to navíc napálí přímo do převisu. Spára se už rozšiřuje a není místo na zaváhání. Bohužel musí sednout, ale později odpočatý ladně přebouchává....Já se vezu na druhém konci a pod převisem snažím trochu zrestartovat na šikmém stupni. Moc se to nedaří a tak mi převis dává co proto. Pikle ale neznaj únavu a drží i dyž já už bych rád seděl. Nakonec přehup, výdech a su u Pjótra! Shodujem se že to je náročné na vytrvalost a navíc zakládání frendu prvolezce značně vyšťavý, tedy Matiné direkt M5(+) E1. Druhá délka je opět společná s originálem a je to parádní klínění piklů ve dvojspáře, kde vás na konci potěší skoba. Dál už lalá... Trochu pošilháváme po střeše vlevo, ale nikdo není heclej natolik abychom to prubli na ostro. Tedy jen TR zkouška, kerá aspoň mě totálně ničí...Asi pět minut stepuji pod střechou a přemýšlím co a jak. Do stropní spáry pikle nějak nejdou a tak sundávám rukavice a snažím se klínit aspoň prsty, pak mě ale trkne idea a po malé fintě s piklem překonávám nástup stropu. Dál už to je čistě o síle, shyb, vypustit nohy pro diváky a je to doma...Pjótr taky bojuje ale několikrát musí sednout, hold neměl to štěstí, aby ho pikle drželi. Shodujem se na ultradardě (aspoň v našem měřítku) a já odjíždím na trip na jih....

první převísek  (foto z videa, špatná kvalitěta) 

Po dalších třech týdnech je v nádražně jasno - questy v Podzámčí! Připojuje se i Dála, kerý se všechno snaží zdokumentovat. Čistíme cestu od keřů a náletů a po dotlučení skoby v klíčovém místě se pouštím do ostrého pokusu.....Spodek docela de, frendy vypadají, že drží. V prvním převise mi navíc zbývá síla na založení špatného stopera a tak morálně pojištěn dolézám tento nepříjemný kousek ke skobě a následně na polici pod střechou. Laškuji s Dálou a hecuji se do střecha.

stříška na konci

Kupodivu i přesto, že si překlíním navzájem pikle, tak mi síla neubývá a po dvojitém vypuštění nohou můžu v klidu shybovat až do topových drnů. Pjótr po mě sice pomaleji, ale o to víc ladněji přebouchává a sám podiven stojí o nějakou chvíli na vrcholu...Tentokrát se na klase sice neshodnem (já volím M5+, Pjótr M6), ale kompromis vše řeší – Převisem pivních vlků M6- E1....Jo a název odvozen od původní cesty Pivních vlků, která byla oficiálně zrušena a nahrazena na oko druhou délkou Tomovy spáry.

Den však nekončí a Pjótr nahecován se pouští do napohled náročné vlásečnicové trhliny vpravo od Neznámé v prvním patře sektoru. Kupodivu však asi třikrát už v nástupu odskakuje na zem, čímž alespoň baví přihlížející. Nakonec se s plotýnkou popere a může okusit zač je toho trhlina. Rád by dal skobu, ale ta mu padá a nakonec to nechává jen na stoperech. Ladně přebíhá a dál opět lalá. Ve mě už moc drivu není a tak opět na konci lana přebíhám zákeřnou plotnu a užívám si spárky (nakonec Štěrbinka M4+ E2). Už jen zas s bolestí nechat rozmrznout pracky a můžem dom s pocitem, že to i přes očekávání stálo za to! Jinak doufám, že se brzo dočkáme i nějakých pokusů o opakování! Lezbě čest!!!!