pátek 26. února 2010
Puppy tale
čtvrtek 25. února 2010
Otazník nad dveřmi.
Ben Moon na své dessce: foto:wwwmoonclimbing.com
Ale k věci. Mnoho z vás bylo vrhnuto před rozhodnutí co si přikoupit do pokojíčku za shybovací desku. Někomu stačí práh nad futrama, ti mlsnější si tam přivrtnou lištu bystroušku a je vymalováno. Nejlépe k tomu hrazdu do dveří a basta. Můj oblíbenec Jirka Moffatůj kdysi pronesl slavnou větu: "Za svoji sílu vděčím kilometrům shybů na lištách."Asi na tom něco bude.
Lapis
Rád bych se podělil o pár drobných zkušeností okolo posilovacích desek. Nebojíš se pustit chlup a chceš mít prostě tu nejlepší desku? Zkuste LAPIS - sice je to trochu dražší...Tomáš Mrázek Lapis distibuuje, tak mu třeba napiště na stránky nebo si ji můžete objednat na níže uvedeném odkazu.
http://www.lapisholds.com/cms/en/38-product-list/category/41-training-boardroduct-list/category/41-training-board
Rád bys po odpoledním lezení pořešil večer ještě nějaké ty shyby či co? A palí tě kůže na plastbetonových dinosaurech nad dveřmi. Možnosti tu jsou: Dřevěné shybovačky od firem BEASTMAKERS a METOLIUS.
Beastmaker
http://www.metoliusclimbing.com/wood-grips_training_boards.html
http://www.beastmaker.co.uk/
Chcete však štíhlou štiku bez zbytečných chytů, které nikdy nepoužijete, jako byly například na slavném Kameňáckém Vetřelcovi. Vše tak akorát - precizní, přísné, na maximální sílu a žádná ta vytrvalostní omáčka okolo. K tomu parádní design. Moje doporučení: MOON-fingerboard.
není to ale žádná prdel, zvlášt pokud budete trénovat podle přísných receptů z Shefieldské továrny na sílu - stará a legendární Schoolroom a místní buřiči: Ben Moon, Stuart Cameron, Jerry Moffatt, Malcolm Smith a Rich Simpson nenechávají nikoho na pochybách co se týče jejich silové připravenosti.
http://www.moonclimbing.com/fingerboard-training-plan-c-334_353.html
Desku si můžete objednat v odkazu níže, nebo se můžete pokusit sehnat na netu levnější distribuci. http://www.moonclimbing.com/fingerboard/moon-fingerboard-p-1098.htmlingerboard-p-1098.html#
Bacha nedoporučují se na ní shyby, pouze visy a fixy a pouze maximálka, žádné objemy- prostě je to přísný kousek plastu pro opravdové vostřáky.
Abych nezapomněl- pěkně vypadá i lištovka od KAMENU- ale škoda, že chybí i nějaké ty větší slopery. Destičky jsou také fajn- máte ale omezenou šiřku úchopu. Příjemná je nízká cena.
http://www.pilka-kameny.cz/dest.htm
neděle 21. února 2010
9 out of 10 climbers make the same mistakes
Takže recenze na Dejvmeklédovu knihu jo? Dobře teda, jak chceš.
Mekléd si uvědomil, že dneska má každej plno informací o tom, jak zvětšit svůj bicák, vytrvalost a tak. Šel ve svým pozorování dál a tvrdí, že těch informací je snad až moc. Napsal tedy knihu, která by měla být mapkou bludištěm tréninku.
9 z 10 lezců děla stejný chyby. Jasná věc, ale já jsem ten desátej napadne kdekoho. Právě pro takový borce je kniha určená – v duchu pravidla 9 z 10 manažerů si myslí, že odvádí „velmi dobrou“ práci.
Knížku rozdělil do pěti kapitol, postupně přejde od povídání o hluboce zakořeněných návycích (jsem moc slabej; když oni se na mě koukaj; mám moc práce – tejden bez lezení přece nevadí...) k „velké čtyřce“, strachu z padání, „menší čtyřce“, aby nakonec uzavřel jednoduchým náčrtem organizace tréninku. Pojďme se společně podívat na jednotlivé kapitoly.
První část se celá nese v duchu apelu na upřímnost – stejně jako v podstatě celá kniha. Mekléd vysvětluje, jak neupřímnost v pohledu na sebe sama lezcům znemožňuje pracovat na jejich opravdu slabých stránkách. Zdůrazňuje, že rozeznání nedostatků a důsledná práce na jejich vylepšení je nejdůležitějším předpokladem dalšího rozvoje.
Následuje „velká čtyřka“. Technika, síla v prstech, vytrvalost, tělesná hmotnost – to jsou dle Mekléda základní kameny lezeckého výkonu (jak novátorské!). Jednoduchým způsobem se postupně zaměří na všechny čtyři aspekty a zběžně popíše, co si představuje pod lezeckou technikou, tréninkem síly, vytrvalosti. Část ohledně fyzického tréninku je moc zajímavá. Líbí se mi, jak jednoduše k celé věci přistupuje. Jdi bouldrovat. Dělej, co ti nejde a koukej makat. Když nelezeš, přemejšlej o tom, jak si lezl/budeš lézt. Nemůžeš bouldrovat? Houpej se na liště. Nevíš jak? Čti dál... Podobným způsobem popíše i trénink vytrvalosti. Hezky přímo k jádru věci.
Nečekejte však nějaké rozsáhlé návody, tahle kniha je dost obecná, ale i tak poskytuje, právě pro svou jednoduchost, velmi cenné rady! Část ohledně jídla mě moc neoslovila. Někdo možná bude některými fakty zaskočen, ale nic nového, žádný zázrak.
„Strach z padání“ - taky jste pět metrů nad borkem/čokem poněkud nejistí? Koukejte tam teda poslat nějakou tu cvičnou pumpu a váš strach se rozpustí jak podnikatel v louhu. Jasný ne? Přece, co člověk nedělá, v tom není dobrej. Takže, jestli se bojíš padat, koukej padat. Je na tom něco objevného? Ne. Na druhou stranu je fajn vědět, že Mekléd má stejný problémy.
„Menší čtyřka“ referuje o celkovém vztahu k životu. Je to takový Meklédův exkurz do menežmentu. Předvádí jakým způsobem naše denní rozhodnutí mohou prospívat tréninku (nebo taky ne). Nabádá k efektivitě při práci a myšlení na budoucnost. Fyzická část tréninku by měla mít stejný rozsah, jako část, kdy analyzujem naše výkony a přípravu. Dotkne se také taktiky (správa kůže na prstech, počasí) dalších věcí (pohyblivost, motivace)
Kniha je z mého pohledu zakončena velmi povedenou kapitolou „co dál trenére?“. Je to takové shrnutí předchozího a načrtnutí organizace lezeckého dne/roku.
Co si tedy z četby knihy odnesete? Budete vědět, že děláním toho, co vám de, se nezlepšíte. Po řádném zmasírování ega pochopíte, že je dobrý se držet silnýma prstama, precizně se hýbat a opravdu používat nohy, mít vytrvalost a bejt tak lehkej, jak to jenom de. Mekléd vám ukáže, že můžete trénovat naplno – ať seš student, manažer nebo praděd. Řekne vám, jak se připravit na výjezd, konkrétní cestu, pokus.
Mekléd napsal hodně dobrou knihu. V kombinaci s další literaturou (např.: „The self-coached climber“) představuje 9 z 10 velmi mocný nástroj pro každého, kdo snese trochu kritiky a je schopen rozeznat dobře míněnou radu.
Užijte si čtení! Ondřej Knybel.
Knížku si můžete zakoupit na Dejvovým blogu ze kterého jsem si vypůjčil i obrázky: http://www.davemacleod.com/shop.html#9outof10climbers
sobota 20. února 2010
Co na velikonoce?
(Připomínám jen, že Velikonoce jsou 2-5.4.2010)
Já rozmlsaný nedávným Tureckem, mám roupy podívat se za kamarádem Hilfákem, který momentálně studuje na Krétě a mimojiné velice pěkně představil místní oblasti na lezci či na jeho blogu viz. http://hilfakcreteclimbing.blogspot.com/
http://www.youtube.com/watch?v=WaEVmCl5dvI
čtvrtek 18. února 2010
Turecko - Olympos
neděle 14. února 2010
O pivních vlcích
Na přelomu měsíců se věci daly trochu do pohybu a tak dřív než sem stihl odjet s jednou squadrou do Tálie, tak s Pjótrem sme to začali trochu hecovat na místních kvacích....
Jednoznačná volba padla na Podzámčí. Pjótr se cítil a tak prubuje úzký sokolík v Matiné, v celku se mu daří a tak před originálním traverzem vlevo to navíc napálí přímo do převisu. Spára se už rozšiřuje a není místo na zaváhání. Bohužel musí sednout, ale později odpočatý ladně přebouchává....Já se vezu na druhém konci a pod převisem snažím trochu zrestartovat na šikmém stupni. Moc se to nedaří a tak mi převis dává co proto. Pikle ale neznaj únavu a drží i dyž já už bych rád seděl. Nakonec přehup, výdech a su u Pjótra! Shodujem se že to je náročné na vytrvalost a navíc zakládání frendu prvolezce značně vyšťavý, tedy Matiné direkt M5(+) E1. Druhá délka je opět společná s originálem a je to parádní klínění piklů ve dvojspáře, kde vás na konci potěší skoba. Dál už lalá... Trochu pošilháváme po střeše vlevo, ale nikdo není heclej natolik abychom to prubli na ostro. Tedy jen TR zkouška, kerá aspoň mě totálně ničí...Asi pět minut stepuji pod střechou a přemýšlím co a jak. Do stropní spáry pikle nějak nejdou a tak sundávám rukavice a snažím se klínit aspoň prsty, pak mě ale trkne idea a po malé fintě s piklem překonávám nástup stropu. Dál už to je čistě o síle, shyb, vypustit nohy pro diváky a je to doma...Pjótr taky bojuje ale několikrát musí sednout, hold neměl to štěstí, aby ho pikle drželi. Shodujem se na ultradardě (aspoň v našem měřítku) a já odjíždím na trip na jih....
první převísek (foto z videa, špatná kvalitěta)
Po dalších třech týdnech je v nádražně jasno - questy v Podzámčí! Připojuje se i Dála, kerý se všechno snaží zdokumentovat. Čistíme cestu od keřů a náletů a po dotlučení skoby v klíčovém místě se pouštím do ostrého pokusu.....Spodek docela de, frendy vypadají, že drží. V prvním převise mi navíc zbývá síla na založení špatného stopera a tak morálně pojištěn dolézám tento nepříjemný kousek ke skobě a následně na polici pod střechou. Laškuji s Dálou a hecuji se do střecha.
stříška na konci
Kupodivu i přesto, že si překlíním navzájem pikle, tak mi síla neubývá a po dvojitém vypuštění nohou můžu v klidu shybovat až do topových drnů. Pjótr po mě sice pomaleji, ale o to víc ladněji přebouchává a sám podiven stojí o nějakou chvíli na vrcholu...Tentokrát se na klase sice neshodnem (já volím M5+, Pjótr M6), ale kompromis vše řeší – Převisem pivních vlků M6- E1....Jo a název odvozen od původní cesty Pivních vlků, která byla oficiálně zrušena a nahrazena na oko druhou délkou Tomovy spáry.
Den však nekončí a Pjótr nahecován se pouští do napohled náročné vlásečnicové trhliny vpravo od Neznámé v prvním patře sektoru. Kupodivu však asi třikrát už v nástupu odskakuje na zem, čímž alespoň baví přihlížející. Nakonec se s plotýnkou popere a může okusit zač je toho trhlina. Rád by dal skobu, ale ta mu padá a nakonec to nechává jen na stoperech. Ladně přebíhá a dál opět lalá. Ve mě už moc drivu není a tak opět na konci lana přebíhám zákeřnou plotnu a užívám si spárky (nakonec Štěrbinka M4+ E2). Už jen zas s bolestí nechat rozmrznout pracky a můžem dom s pocitem, že to i přes očekávání stálo za to! Jinak doufám, že se brzo dočkáme i nějakých pokusů o opakování! Lezbě čest!!!!