Ze suchého žlíbku

Příjemná destinace pro načerpání duševního klidu, s pestrými možnostmi střízlivění, či šokových terapii....

Vcelku znaven po bouldření s Čajem ve stropě na Sochorce sem se rozhod, že to nebudu moc v dalších dnech hrotiti a tak po večerním alkoholickém excesu, sem se vydal s Jarkem střízlivět do Žlebu. Pomníček pod Býčím rohem mě nachvíli vyvedl z delíria, ale pak mou mysl opět obestřela mechová zeleň. Rádoby rozlez v Miciho cestě, byl jaksi bojem s motorikou, kerá nebyla zcela pod mou kontrolou.

Jarouš leze Mezi rohy

Nakonec ale zapracovala vůle a vše bylo ok. Cesta to je krásná, na kars nezvyklá, řekl bych tak trochu macošský styl, prostě ladnost jedna báseň. Navíc je to také playmate dubna, taže by bylo nespolečenské se této milé povinosti přelezu ve stejný měsíc vyhnout. Pokračujem Tanečníma hodinama, keré se od Miciho odpojují u prvního nýtu, bohužel hned po prvním bouldr zelený gajbl s nejistými kroky a pak dyž už skála není zelená, tak nepříjemný bouldr přes spoďáky při přehupu do závěrečné stěny. Ta už je naštěstí hezčí, a tak člověk může vychutnat aspoň konec….Další poviností je Pilíř na Roh, kerý ještě za války prostoupil Jirůšek s druhem. Řekl bych docela odvážné a vzdušné lezení v napohled pjekné skále. Upřímně, mnoho bloků vypadá, že upadne, ale všechny drží. Spodní část je až přejištěna skobami, v závěrečné části naopak ocení vaše mysl aspoň stoppera ve spárce (myslím, že sou zde vytlučené původní skoby, na pár místech patrné). Pak už jen na vrchol ke stromku a slaněním návrat z džungle na zem. Borci hold za války neměli co ztratit a moc se s tím nesrali! Na konec dne ještě pokusit Mezi rohy, což je už na první pohled odvážná a nekompromisní linka vpravo od Miciho. Původní nástup dnes již mechovou stěnou oblízám koutem (hodí se aspoň stopper) a od prvního nýtku pokračuji po divně poklopených chytech vzhůru, první odlez není úplně příjemný, ale esli Fery a spol ještě stihli přitom zatloukat skoby, tak to musí jít… Při volném přelezu musí lezec hodně přemýšlet, protože cesta se různě přehoupává sem a tam. Asi klíčový bouldřík vás potrápí u dalšího nýtu a pak člověk zase užívá závěrečné plotny, jejímž středem cesta probíhá. Jinak klasa prej 6+, ale v reálu spíš sedm, parádní linka, mě se navíc zdála ještě hezčí než Mici….

vlevo Ponyexpres, vpravo Márvin

Další den s Jarkem pokračujem. Opět Mezi rohy, tentokrát ale Jarouš a hurá Za zrcadlo. Rozlez v Ponyexpresu není úplně dobrá volba, ale nakonec po menších peripetiích, přece jen pouští. Nad první skobou lze parádně dojistit, dále se hodí kevlarka na vyvázání hodin a nakonec tutová skoba (rozuměj zachovalá, dobře zatlučená, kvalitní ocel, signovaná Mauglím) a pak jen zatnout zuby při závěrečném skoku do keře…. Až na poslední metr je cesta pevná a hodně technická, pískařina na vápně…

v Márvinovi

Jarouš na fleš vybíhá za pět minut a rovnou pokračuje v Tvrdém Márvinovi. Tady sice sedí u každého nýtu, ale vpodstatě všechny chyty jsou zaprášené, taže spíš dočišťuje. Radí mi na fleš, což se zadaří, ale v těch oblejších částech docela nachcává, řekl bych férová 8-. Jarouš to pak pošle dom též a pokračujem na romantickou exkurzi k Čertovu mostu. Prostředí pjekné, ale výhled zastíněn stromy. Chvíli zevl a pak ještě na Kateřiňák zkusit žandovinu v údolce nebo chcete-li Život je zlý sen. Zpočátku boj v zeleni, pak lalá plotna a nakonec ultra bouldr přes převis, teda aspoň na pohled. Zkouším, ale nevím coby. Jarek něják přebouchá, já pak doladím a vlastně zjišťuji, že přehlížíme dvě madýlka a tak prvním ostrým pokusem s přicházející tmou můžu zcela na klid vyvzlínat do topu. Řekl bych max. 8, možná i 8-, úpřimně Márvin mi dal pokouřit víc a tady když se eliminují zbytečné kroky a zůstane se pouze u přešahů po madlech, tak je to příjemná flešová cesta….Jojo žleby, už se těším na Rorejsy!

Jarouš ve Ztrátě důvěry, těžko říct esli to je lezení, či tisování...

"Mokrý sen"

Mám rád oblasti v přírodě, rád se toulám a v neposlední řadě mne těší poznávat nové oblasti.

Toto není seznamka, ale vlastně tak to tím všechno začalo. Šli jsme s Jíťou a Borou poznat Sochorskou skálu a moc se nám zde v okolí Řikonína líbilo, dokonce jsem si vyhlédl projekt v línii staré hákovačky, která volně nebyla ještě přelezena. Brnknul jsem Vlkovi, zda by nebyl problém je zkusit volně přelézt, provizorně třeba přes skobu či stopery (skoby zde byly prý v roce 2005 někým vytlučeny)a třeba potom se domluvit na přijištění.

Včera jsme se s panem spolublogerem Asuem šli na věc. Na rozlez se Asu prošel na os v pěkné 8-, já si dal nějakou sedmu a šup na topinku pozkoušet kroky. Asu jde první, volá dole z plotny něco o sedmičce, víc ne - situace pod stropovým převisem (1,5m)
se mění a Asu volá něco o nelezitelnosti. Nakonec klíčový nátah do dobré 4mm lišty vymýšlím já, když poždímám na hraně velice pěkný poštěváček (Asu si jej zamiloval).

Asuáč zase pošéfoval kroky alá Wolfgang, páty, vypouštění noh a jiné finesy. Nakonec jsme si každý našli vlastní sekvenci kroků a úplně odlišné řešení vypečeného výlezu. Byl čas na vymyšlení jištění, Asu chuj zabušil prý tutovou skobu do místa původní hákovací skobky, nešla celá, tak ji obhodil "tutovou repkou". (Potom mi ten kryšpín řekl, že tu repku lavinovku měl 4járy v Jesu v projektu), 120cm smyčku jsme si pro jistotu nastavili z vedlejší cesty "Splněný sen" a v nástupové plotně cvakli jeden starý nýtek.

První pokus jsem zkazil jako školák v posledním kroku a otestoval skobku a repku - vydržela. Druhým to šlo na pohodu a Asu si své pokusy trochem zkazil tím, že měl ruku pod lanem (viz. video) po svém třetím pokusu se odporoučel, vyrval skobu a solidně se prolétl - chytla jej až ta stodvacítka z vedlejší cesty. Na víc pak už pak nebyly síly. Tak snad do příště natrénuje ždímaní malých piščouřat ten divoch.

Pro eventuelní zájemce o přelez " máš-li pod 170cm připrav se na peklo, ostatní by měli udržet 4mm a 6mm lišty bez nohou a jiné vtipné finesy. Inu zajímavá oblast, zajímavá cesta.

"Mokrý sen" 9UIAA
27.4.2010 J.Šálek, L.Abt. Cestu v blízké době ještě dojistím.

PS: Článek o celé Sochorce dodám později a jelikož je zde příjemné zázemí a hospůdka, příští středu nebo čtvrtek bychom mohli zde urobit sešnu a popolézt, co vy na to? Večer vláčkem nazpět nebo přespat v přírodě.
Čau Čaj.

Jáchyme hoď se do kroje!

Aj pod kopcem, tam pod tím vršíčkem, když je pěkný nasvícení….

Vše začalo už o týden dřív, když sme s Jaroušem přesvědčili Čaja, že v té hnusné plískanici určitě pude lézti. Směr Jáchym je v takové situaci snad jasnej…. Tam už k mému překvapení zevlil Klingoš s Buřilem a že prej se za chvíli chystaj na Depresi, bo co… Bohužel v jeskyni byla každá druhá cesta mokrá a tak nezbylo než lézt Hyperboreu, kerou borci ještě nelezli a pak okusit z pilulku Viagry, kerá nám moc pozdvižení nedodala… No a k mokrému počasí ještě mokré boty při nechtěném pokusu o jarní koupání….

Dle Jena sou Vzpomínky na Henryovce na jedničku!

Další týden už s Pawlem a Jenem se opět pouštíme k jeskyni. Již obligátní Vajagrou k řetězu a hurá zkusit dolézt projekt vlevo. Vypadá to snadně, ale po dalších jednotlivých pokusech účatníků se cesta natolik mění, že původní program je už za chvíli pasé. Pawel ještě dodává dva bóry a jdem na ostrý pokus.

Jen v Psychické erekci

Spodek mi borci radí na fleš a tak na polici dolézám na klid. Zbytek tuším a volím novou sekvenci, bohužel v bouldru ulamuji najednou obě lišty a testuju tak čerstvé jištění. Pak už na klid to de a po dohodě ještě dodávám jeden bór, kdyby náhodou…Jen svůj pokus kazí hlavou, dyž odmítne chytat cvakací madlo a rači slézá bouldr zpět na polic (ach, ta síla!) a pak takhle ještě třikrát (trénuje hošan!)…Pak ještě Pawel, ale tomu už zbývá pouze síla prstů, vytrvalost je už pasé…Vše ale na druhý pokus klapne a tak vzniká narovnání Viagry, což nemůže být nic jiného než Erekce a vzhledem k Jenovu ostrému pokus je jasné i adjektivum - psychická….

Jarouš, k.r. v Hyperborei

Poměrně zničení ještě testujem Rovnou Viagru, neboli ladnošč vzlínání po madlech v převisu, což mi tak trochu připomíná Kamenný déšť. Rozhodně to stojí za to….

Další den zastávka ve Žlebech a pak opět Jáchym, tentokrát s Čajovou ideí o sešně ve smyslu liepania….Tentokrát se ségrou pokouším lehčí linky a čekáme až dojdou lidi. Čaj nakonec zlomil Žeronýma a Jarka s borkou a tak není o šprýmy nouze. Jarouš se navíc hned z fleku vykoupe, čímž srovnává vzájemnou bilanci na 1:1 a můžem začit kalit a občas taky potrápit ruce. Borci hned jednu linku našli, ale moc jim nejde, taže musím ukázat jak se leze a muerte. Pak se sice ještě chvílí trápí, ale nakonec to daj též, tedy: Hugo Tanks (6A+ ze sedu po sintrových lištách do oblého madla pod stropem)….Než se stihne došmelit druhá linka, stíhám vyvenčit segru v ňákem zářezu a opět se připojuji k taškařici. Tentokrát přihořívá v podobě pornstar Josefíny Mutzenbacher, neboli převislou hrankou přes boční vchod do jeskyně a dále vlevo do topového madla první cesty (prej 6C). Borci ale nachystali ještě jednu ladnost a tak je potřeba ji nekompromisně poslat domů. Ze sedu přes spoďákovou spáru doprava do klasického topového madla a tudíž Past na pískaře a příjemných 6A. Nakonec ještě bříško mezi Josefínou a Hugem, což je naoko silovější záležitost, ale o to větší požitek. Dle Čajíka: Su z Jesu a 6B. Samozřejmě dále motání se v jeskyni, špekáčky, připravné z domu, pivko, chytání Jarka v Hyperborei, kde na mě pošle obrovský spoďák ze závěru cesty a už se můžu těšit na následující noční jízdu v Jes….a tak….

P.S – omluva za špatné načasování v konfrontaci s Pok článkem

P.S.S – prý možná bude brzo repete Jáchym sešna, nebo-li Hugo Tanks, ale víc snad dodá Čaj

P.S.S.S. - klasa bouldrů je dle mého názoru přestřelená, ale Čaj je přeci jen větší expert, taže nechávám tak...

Tres Bitches

Btw: Nevím sice zdalipak je nadpis gramaticky správně, jelikož nejsem zas až tak dobrý latiník, ale snad každý pochopil že bude řeč o Třech Bičích.

Občas se člověk setká zvláště v horolezectví s takzvanými trilogiemi, namátkou mohu zmínit: Tři nejznámější severní Alpské stěny nebo tři legendární těžké sportovní cesty v Alpách. Doufám, že tyto základní věci jsou povinnou znalostí každého z vás, tak nebudu ani vypisovat soutěž o bludišťáky...ale co třeba tři legendární "Biče" na českém písečku? O tom bude řeč v mém příspěvku .

Úvod

Vybral jsem si tři velice známe a oblíbené cesty jako tip pro vás, kdo si chce splnit tuto pískařskou trilogii. Cesty jsou lezitelné jak z obtížnostního pohledu, tak i z morálového - nemusíte mít strach, ale jak říká klasik na písku - základ je však dobrá připravenost na tyto questy.

Zastavení první:

Cvakanda prvního ringa.

"Bič" v Teplicích - když se vydáte po modré turistické značce v Teplických skalách určitě narazíte na "Věž Jardy Berana", kterou poznáte podle písčitého plácku a zastřešeném posezení pro kolemjdoucí turisty. Nelze také nepřehlédnout nádhernou koutovou spáru nad střechou posezení, fakt užasná línie. Klasa je VIIb, cesta má hvězdičku a tři kruhy z roku 1961, kdy ji vylezl Bohouš Sýkora (autor knihy Pískaři),Oldřich Gult, V.Walzel a J.Stránský.

Já a Pjótr pod prvním.

Cesta začíná choďákem nad chatkou, kde nastává lehce nepříjemný skalní schod, kdy je třeba zabrat za dobrého sokolíka, našlapat na tření a vykulit se hore na balkón. K prvnímu kruhu je to fakt v klidu. Je zde erárka, člověk v položeném sokolíku pochoduje po takových "křemenných žílách", takže kopýtka nesmýknou - lambáda. Po prvním kruhu se cesta pomalu nakolmí a kdo umí trochu žabky, tak si bude libovat - je exkluzivní. Samozřejmě můžete sokolit až nahoru, ale je to mírně vysilující a zbytečné. Až nad 3.Q do police jde ideální žabka, zde se odpoutává divoká varianta "Prásknutí bičem", přímo nahoru. Doporučil bych traverzovat doleva, cvaknou hodiny, trochu nepříjemně vylézt širočinu a lehce na vrchol. Velkolepý výstup.¨

Celá stěna.

Zastavení druhé:

"Bič" na Prachově - Ten má trochu horší pověst, je to tím, že pár lidí sebou seklo pod druhým kruhem, kde je to tak tak nad zem. Je to také klasika za VIIb od Vladi Haleša a A. Fučíka z roku 1951 přes pět kruhů. velice dobře odjištěná.

Su zrovna v místě kde se asi láme chleba a občas i nějaké kosti.

Začíná se pětkovým sokolem po zaplutých žebrech k 1.Q. Zde je dobré si dát zámkovku a majzla. Nad kruhem je prvotřídní žabka, která se ale po čtyřech metrech lehce rozšiřuje, nesmíte udělat chybu jak v "Tréninkové spáře" v Ádru a snažit se pádlovat až nahoru. viz článek: http://hory.lezec.cz/clanky.php?key=3811php?key=3811

Nacpete se pravým bokem do spáry a hlubokou žábou a odtlakem v klidu cvaknete druhý kruh. (Lze zde při troše snahy napchat i bambuli.) Po cvaknutí v pohodě spočnete na poličce. Je možné zkusit také štýl Zdeňka Koťátka, který spáru mezi prvním a druhým vyběhl za sokolíka - brrr, ale do toho bych fakt nešel. Od druhého kruhu se cvakají kruhy jak po másle. Ještě k třetímu člověk nějakou žabku založí, ale pak už je to čistá traverzová stěnka po lištách s horšíma nohama. Nechápu jak to mohl Čada s Benešem a Baldrychem vybruslit jen tak na OS - sólo. Jó byli to hráči, první liga. Ne jak já spárový čtvrtý župní přebor. Od pátého kruhu se cesta napojí do komínků a těmi bez problému vyhrnete nahoru. Opravdu se hodí u 5.Q štandovat.

foto: lezec.cz Před pádem - po pádu.

Pohled od 5.Q.

Zastavení třetí:

Pjótr v akci.

"Bič" v Tisé. Narozdíl od svých jmenovců je tento Bič na první pohled celkem přehlédnutelná línie. Teprve když se tam letos na jaře trápili nějací konoupci jsem šel hodit voko na tu nádheru vedoucí na věž Golem. Cesta je za VI od pana Miloše Matrase a J. Budína z roku 1963. Sice číslem a délkou na první dojem nejlehčí cesta ze zmiňované svaté trojice, ale dokáže potrápit dost. Oni někteří ví o čem mluvím :) Jediné štěstí, že správce oblasti dodal jedinný kruh do této cesty. Bez něj bych se asi posral do výšky.

U kruhu.

Prvních 4-5metrů se leze jemným žlábkem po kyzech než chytneš žábu u takové jeskyňky. Zde neuvěříte svým očím - napříč jeskyňkou je 15cm kulatina, ideální na obhození 120cm smyčkou, vagóňák jak prase, velice potěší. Ke kruhu vede sice tutová žába, ale koutovka jde trochu do kopce a ty odšlapy nic moc, nad hruhem musí člověk provést překul nohama na hranu a delikátně se vměstnat do spáry, která se najednou stává "klíčovou klíčovkou", po pár proletářských tempech lapnete madla a nepustíte až na vrchol. Pěkné než?

Doufám, že tyto tipy vás budou inspirovat. Užívejte ryzích lezeckých emocí nejen na písku. Čaj

Hugo Tanks boulder session

Tak místo je jasné, dva projekty čekají na highboal přelez. Klasa cca 9+. A další nespočet panenských boulderů v jeskyni, kde při lepším osvětlení se lezcům naskytne polezení jak v Hueco Tanks. Převislé bouldery od 5A do 8A Fb pořádně oprůbujeme a doufám, že ani píď skály (myšleno chyty) nezůstane neomádžovaná. Stropová spára - výzva pro pískaře. Stropový sokolík cca 5m dlouhý, výzva pro ukrutné siláky. Tak co?

S sebou boulder vercajk +bmatku, něco na opékání a popití. Kdyby někdo sehnal halogen nebo nějaké velké světlo výhodou (minimálně každý lezec čelovku :))atd.

Čau Čaj.

Štěnice

Nelekejte se, nebude řeč ani o nepříjemném hmyzu ani o odposlouchávání, ale samozřejmě o hustém a koncentrovaném lezení, jak jinak...

Čtvrteční zajímavé návrhy na seriózní podniky ve skalách jsem zavrhl a šel se představit rodičům své cérečky. Po povinném obědě ale hurá hned mazdičkou na Vysočinu a na Rozštípenou skálu, bo sem tu nikdy nebyl a to bych se jako moravák musel stydět. Rozštípka je totiž povinná písemka, kdybyste náhodou nevěděli.

Nějaká šestka a člověk bojuje jak rekreační lezec ve "Výlovu".

Ty vole pětky šestky, že jsem musel dřít jak otodoxní krasař (čti klajdák !o) ) zaseklý v širočině abych nedošel úhoně a neztrapnil se před betonovým chlupatým slonem, co mne celou dobu šmíroval z protější louky. Ty šestky, sedmičky dost pekelné...klasa se sice nevyrovná pověstné Jesenické či Štramberské ( co Dallas, zkuste si Verdonek a padnete teprve na prdel) ale je přísná. Cesta "Smutné vzpomínky" za 8 taky celkem prověří základní lezecké vzdělání.

Inu Rozštípka prověří, prověří...

Večer jsme se přesunuli do nedalekého žulového lomu "Štěnice", který byl zatr sakr celý zatopený po jarních deštích a založili si bivouak. Ráno celý natěšený běžím pod stěny, protože bilance z průvodce lákala mne převelice. 24cest= 3projekty, jedna devítka, tři osmičky atd. to se člověk natěší hned.

Štěnice.

Když jsem se jak partyzán proplížil zrádnými kalužemi obut pouze do lakýrek kočkolapek a stanul jsem pod stěnou dojmy byly smíšené: Starý, zarostlý lom s mnoha pěknými tabořišti vybízí k pěknému žůru s partou kamarádů. Co se týče lezení pak vám pravím:

Vlevo stěna tesanice, vpravo holá plotna.

Vlevo je kolmá stěn abez chytů, kde jsou avizované nejtěžší cesty. Bohužel byla hladká a vlhká jak Pjótrova zadnička po celodenním ježdění na bobech. Cesty jsou zde tesané :( No dobře, nic by tu jinak nevzniklo a je to lom. Ale! ten styl cest je hodně smutný, pravá, levá, pravá levá...vše dvouprstové dirky + pár lišt - to je opravdu hodně chabá ukázka sochařské fantazie od autorů. Sic jsem cesty nelezl a mohu se mýlit, ale i tak to na Řád zlatého majzlíku nevypadá.

Vlevo holá plotna, vpravo stěna vrtákovica.

Na tuto stěnu zprava navazuje položená hladká plotna a v ní 7, 8kové cesty, vypadající moc pěkně a delikátně. Dále ubíhá kompaktní ale odtěžená schodovitá stěna, kde když si odmyslíte, že polezete po vrtných dírách, proč nezdivočit.

Je to lom, ale vypadá to pěkně, ne?

Takže v souhrnu si myslím, že v kombinaci třeba právě s Rozštípkou to může být pěkný tip na strávený lezecký víkend. Je zde větší klid a soukromí než na louce u Mamuta u RS , kde vedou dvě turistické značky a je zde i přes vymazlené ohniště kupa čuristů.

Vysočina je kouzelná.

Otázka pro Vlka: Nejde mi do hlavy jak můžou být uvedeny v průvodci cesty, které jsou pouze přelezené stylem TR a né hodnotným stylem a přesto mají název a autora? Je to teda stále volná línie, když zde není ani bórek? Nějak mi to nedává smysl...dík za odpověď.

Opuštěný žulový lom na vrcholu kopce Štenice (na mapách také Štejnice nebo Štěnice) v bývalém
vojenském pásmu. Název vznikl pravděpodobně zkomolením německého Steinnetz, (615m. n. m.).
Přístup: Ze Žďáru nad Sázavou po silnici č.18 směrem na Havlíčkův Brod, asi po 2km za odboč-kou na Českou Mez (Babín) odbočíme doprava na polní cestu na vrcholu kopce (přichází sem žlutá značka ze Žďáru nad Sázavou, která vede na Rozštípenou skálu). Na kraji lesa odbočíme šikmo do-leva a po asi 300m jsme nad lomem.
Štenice je jediný lezecký žulový terén na Vysočině. Převážně se jedná o těžké plotnové lezení, ně-které cesty využívají police a stopy vrtů po těžbě. Cesty jsou zajištěny nýty, výška stěn 5 – 20m.
Orientace stěn S až SZ, po deštích jsou skála i tábořiště v lomu dlouho mokré. Popisy cest zleva doprava.
*lezecký průvodce Žďárské vrchy

Nazdárek Čaj. A snad o víkendu na Padání.

Hugo Tanks session?

Je už tepleji a tak nastal čas flákat se více v přírodě. Jelikož na můj plán uspořádat Štatl cup 2 v okolí Brna je zatím čas, vyvstala mi možná pěkná alternativa, kterou lze uskutečnit v blízkých dnech na blízkých skalách.

Hugo Tanks session!

Mám místo - spaní, oheň, hospůdka, panenské bouldery atletického i technického rázu všech obtížností od 4, po 8A a těžší panenské projekty, projekty highboalové, projekty neuvěřitelné barzo ladné ve stropě (alá Steph Davis) a tak.

Co je potřeba ošéfovat? - 1) bečku 2) hudbu - kytárku 3)nějaké buřtíky k ohni 4) halogenové lampy (2) nejlépe s agregátorem ! nejnutnější! 5)kupu bouldermatek a pohodové lidi

Tyto body vám přednáším proto, že by mi bylo milejší, kdyby se akce domluvila společně a iniciátorů by bylo více. Nědo by zařídil kytárku, někdo světla, kdo bečku atd. Na výdaje bychom se poté složili.

Termín nejlépe v blízkých dnech? Já bych upřednostnil třeba čtvrtek (22.4 -příprava na padání?) , aby mohl být po lezení i nějaký ten žůr v hospůdce. Po akci zmapujeme bouldery, pojmenujeme, vytvoříme průvodčíka a bude.

Hola hej, kdo je pro a kdo by mi pomohl? Čágo Čaj.

Ádr Hnusák

Tak se tak s Tatušem na sobotním večírku rozvykládáme a zasníme nad písky a Alešovým nepřekonatelným rourákem a kde se vzala tu se vzala myšlenka udělat obdobu Hnusáků ale na písku. Nejlépe v Ádru. né, že bych na tu myšlenku zapomněl, ale překvapil mne dnes ráno mail od Tatuše.

Slépa určitě nějaké ty trumfy do hnusáků vytáhne? Že by Polnohospodářská?

Tatuš: Zdarec Čaju, tak jsem se na chvilku zamyslel nad tím jak jsme se bavili u Pepy o tom udělat obdobu Krasového hnusáka i v Ádru, a celkem mě ta myšlenka nadchla . Viděl bych to tak, že každý kdo by měl zájem by navrhl třeba pět hnusů co už lezl a 5 co ještě nelezl, ale ví o té cestě buď od pohledu, nebo z doslechu, že to je ta pravá hnusákovina . Po čase by se sestavil nějaký takový seznam a mohlo by se začít. Řekl bych, že pro mnoho lezců, pro které Ádr znamená jen věže v okolí turistické cesty, by mohlo být orientačně přínosné už jen samotné hledání některých věží.

Ač to tak nevypadá, toto je hvězdičková cesta de luxe.

Trochu mě mrzí, že se v Ádru pořád dokola leze +-30 cest, které se pomalu ale jistě ničí (jen mrkni na údolku na štěpánku, přijde mi to den ode dne smutnější), zatímco trochu se vzdálit do odlehlejších koutů se jaksi nikomu moc nechce. Tím chci říct, že při hledání cest z hnusáckého seznamu jistě každému padne do oka spousta pěkných linek ke kterým by se normálně nikdy nedostal, takže účelem celé té hnusákoviny by bylo i lepší poznání Ádru jako celek. Co si o tom myslíš, najde se víc takových co by do toho šli? Zkus kdyžtak pozjišťovat u brněnské bandy co třeba jen občas vyrazí na písky, já pozjišťuji zájem z Karvinska a okolí a třeba se to chytne.."
ABA písku, Tatuš

Do skal panáčci jenom s pilou a koštětem!!!!!!!!!!

Já: Ok, jdeme do toho pane. Ale pod podmínkou, že cesty nesmí být záměrně vraždy. Prostě jen odlehlejší klasiky. Napíšu to na blog.

No cemment.

T: Co se vražd týče, tak ty ani sám nelezu, tedy bych v zájmu přežití všech účastníků vynechal cesty s vykřičníkem, stejně tak i nějaké extra vysoké čísla (ono i nějaké ty desítky jsou mnohé pěkně hnusné už od pohledu). Spíše než vraždy mám na mysli třeba trochu odvážnější "ne sportovní" lezení - spáry, různé plazení, průlezy, komíny, stavění z přepadu atd atd. + mech, lišejníky však to známe . Informuju i lezce z různých koutů republiky které znám, Alešáka, škrovádskou partyju atd.
Jsem zvědavý co z toho bude...
Čaues, Tatuš

"§!wtf?§"

Jelikož je Ádr Hnus záležitost Tatuše, nechávám počet stanovených cest na něm ( sic! mě by se líbilo každý lezec 5cest, pouze které lezl), vynechat obzvláště nebezpečné a vykřičníkové cesty. Cesty od Milana Rusého, Ilji Špitálského a Páleníčka budou bonusové :)
Preferovat odlehlé části a něčím zajímavé kousky. Prostě perličky - přidat popis + historku :))

Kdo by se chtěl připojit do Ádr hnusáka piště své cesty Tatušovi na Tatuss@seznam.cz

a on mi poté hodí seznam a já jej zveřejním na blogu.

ABA ÁDRU - ČAJ

Oznámení

Tak a je to tady! Co se zpočátku zdálo být neuvěřitelné, proměnilo se v realitu:
Leontýna s Vilmutem chtěji pokročit v další level a za necelé tři měsíce si tak řeknou své: Ano!
Velký kolečkář mi zaslal drobné a řekněmě předběžné oznámení a pokud jsem správně pochopil, tak jste všichni srdečně zvání. Obřad tedy proběhne v kostele v Bystrci a dále se bude pokračovat svatební šalinou na hostinu do kultovní občerstvovny Průmyslovka, kde údajně mělo dojít k prvnímu vášnivějšímu polibku a tedy zahoření obou lezeckých srdcí....No jo dyž se maj tak rádí!
Doufám, že vše klapne a nedojde k žádným komplikacím, osobně se velice těším na hostino-žúr a doufám, že se čerstvý manžel přidá k rutice! Vše dobré do života přeje Asu.