Moonwalk 7A+. |
Po evropském šampionátu v Imstu, kam jsem odjel
s mladými reprezentanty, jsme vyrazili na 4dny do žulového údolí pár kiláků pod Insbruckem –
do Zillertalu. Ubytovali jsme se přímo v epicentru – Mayrhofenu, kde je
celkem fajný kemp za 7,50E se vším potřebným, co se tak od ubytovávacího
zařízení očekává: Sauna, bazén, obchod,
mrtě hafo teplých sprch a čistých hajzlíků – žádné zácpy před umyvárkami a
ledová voda…
První den jsme upalovali do známého údolí Zillergrund, kde
se cáluje za každý vjezd 7,60E, takže jsme viděli stanovat pár aut až na horním
parkovišti u penzionu „In der Au“ odkud se vyráží na nejznámější boulderingový
spot – Sundergrund. Po 10 minutách chůze lesní cestou podél zařízlého horského
údolí se začínají v blízkém podrostu trousit pěkné balvany na které jsme
si tu a tam odskočili se rozlézt. (Wilma 6B, Dreamtheathre 6A, Soon forgoten
6B, Richis Luder 6B)
S nabývající
výškou začal les slábnout a kamenů přibývat – po obou stranách řeky se
v alpských lučinách skvěly kameny velikostí rodinných domků řádně
zazobaných helmutů tak jsme začali škodit.
Hlavní lákadlo a neobyčejně fotogenický boulder „Moonwalk“
7A+ byl se opékal v žáru zapadajícího slunce a škrabky přes které se leze
s velice mizernýma nohama nám daly pěkně po prdeli. Lumpačili jsme na
menších balvanech v převelice roztodivných boulderech, které polaskaly
nejen kůži , ale i naši fantazii. Nenechte se zmýlit, nebylo to Fontaineblau –
postup byl jasný, fantazie pracovala při představě jak jen je možné něco takového
vylézt. Kačenka pohladila ještě fotogenický „Hotel California“ 7C a valilo se
domů.
Málem jsem zapomněl zmínit jedno magické místo – sektor
Magic place, hnedle u silnice podél divoké bystřiny. Velký kámen lemovaný
těžšími písemkami sousedil se stříškami a fotogenickým „Spiagltuxa“ 6A zlo
mordem, naprosto bez nohou, respektive styl brus-lí na ohlazeném mramoru po
tupých poličkách. Parádní a oblíbené 7A „Treibholz“ v převise bylo imrvére
obsazené, ale i tak zde bylo vskutku kouzelně.
Další den bylo na čase kouknout na místní dominantu cestu
„Total Brutal“ 8b+, která působí všelijak jen ne lehce. Sice brutálně sikované,
atletické lezení nad silničkou, která se vine podél prudkého kaňonu. Právě
kaňon se měl stát dalším boulderovým zázemím s příjemným mikroklimatem
v parném dni. Ohlazené žulové oblany protkané sítí křemičitých žilek nás
vydržely zlobit skoro celý den než začalo pršet. Valoun „Uberkannt“ s dvěmi
7B+ bouldery byl peckózní – dlaňák na druhou a hned vedle SD lištovačka v dachu.
Podíl boulderů jsme potkávali skupinky kaňonistů, pro které tento nelehký a
členitý terén s jezírky a kluzkými kameny byl doslova rájem. Mimo jiné je
zde celkem velký potenciál na nové lezecké problémy.
Pro lezce kteří rádi kombinují lano a matraci je ideálním cílem Ginzling, malá
vesnička pár kilometrů od Mayrhofenu. Je zde parkoviště, kde se dá
(pravděpodobně) kempovat na divoko a o pár metrů výše v malebném lesíku hned
rostou žuloví křemenáči a kozáci až srdce zaplesá. O kousek výše svahy přechází
v srázy a pomocí fixního lana se zde dostanete do sektoru Nasenwand, kde
naleznete fakticky vzdušné lezení. My jsme si vyšlápli do sektoru Bergstation a
zde si v lehčím, dolním sektoru užívali 30 metrové osmičkové lezení v nádherné
žule. Výše jsou sektory se seriózními prásky.
Sice šlo o kratší alpský výlet, ale oblasti mě mile potěšily. Užil jsem si i bouldrové odpoledne na polosoukromé stěnce v Mayrhofenu, následně o pár stovek metrů dál další sešnu na osamoceném kameni a následně večerní plážový volejbal. Tak to mám rád. A rád se zase vrátím.
Čaj
Sice šlo o kratší alpský výlet, ale oblasti mě mile potěšily. Užil jsem si i bouldrové odpoledne na polosoukromé stěnce v Mayrhofenu, následně o pár stovek metrů dál další sešnu na osamoceném kameni a následně večerní plážový volejbal. Tak to mám rád. A rád se zase vrátím.
Čaj