Zillertal

Moonwalk 7A+.

Po evropském šampionátu v Imstu, kam jsem odjel s mladými reprezentanty, jsme vyrazili na 4dny do žulového údolí pár kiláků pod Insbruckem – do Zillertalu. Ubytovali jsme se přímo v epicentru – Mayrhofenu, kde je celkem fajný kemp za 7,50E se vším potřebným, co se tak od ubytovávacího zařízení očekává:  Sauna, bazén, obchod, mrtě hafo teplých sprch a čistých hajzlíků – žádné zácpy před umyvárkami a ledová voda…

První den jsme upalovali do známého údolí Zillergrund, kde se cáluje za každý vjezd 7,60E, takže jsme viděli stanovat pár aut až na horním parkovišti u penzionu „In der Au“ odkud se vyráží na nejznámější boulderingový spot – Sundergrund. Po 10 minutách chůze lesní cestou podél zařízlého horského údolí se začínají v blízkém podrostu trousit pěkné balvany na které jsme si tu a tam odskočili se rozlézt. (Wilma 6B, Dreamtheathre 6A, Soon forgoten 6B, Richis Luder 6B)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

S nabývající výškou začal les slábnout a kamenů přibývat – po obou stranách řeky se v alpských lučinách skvěly kameny velikostí rodinných domků řádně zazobaných helmutů tak jsme začali škodit.

Hlavní lákadlo a neobyčejně fotogenický boulder „Moonwalk“ 7A+ byl se opékal v žáru zapadajícího slunce a škrabky přes které se leze s velice mizernýma nohama nám daly pěkně po prdeli. Lumpačili jsme na menších balvanech v  převelice roztodivných boulderech, které polaskaly nejen kůži , ale i naši fantazii. Nenechte se zmýlit, nebylo to Fontaineblau – postup byl jasný, fantazie pracovala při představě jak jen je možné něco takového vylézt. Kačenka pohladila ještě fotogenický „Hotel California“ 7C a valilo se domů.

Málem jsem zapomněl zmínit jedno magické místo – sektor Magic place, hnedle u silnice podél divoké bystřiny. Velký kámen lemovaný těžšími písemkami sousedil se stříškami a fotogenickým „Spiagltuxa“ 6A zlo mordem, naprosto bez nohou, respektive styl brus-lí na ohlazeném mramoru po tupých poličkách. Parádní a oblíbené 7A „Treibholz“ v převise bylo imrvére obsazené, ale i tak zde bylo vskutku kouzelně.

Další den bylo na čase kouknout na místní dominantu cestu „Total Brutal“ 8b+, která působí všelijak jen ne lehce. Sice brutálně sikované, atletické lezení nad silničkou, která se vine podél prudkého kaňonu. Právě kaňon se měl stát dalším boulderovým zázemím s příjemným mikroklimatem v parném dni. Ohlazené žulové oblany protkané sítí křemičitých žilek nás vydržely zlobit skoro celý den než začalo pršet. Valoun „Uberkannt“ s dvěmi 7B+ bouldery byl peckózní – dlaňák na druhou a hned vedle SD lištovačka v dachu. Podíl boulderů jsme potkávali skupinky kaňonistů, pro které tento nelehký a členitý terén s jezírky a kluzkými kameny byl doslova rájem. Mimo jiné je zde celkem velký potenciál na nové lezecké problémy.

 

Pro lezce kteří rádi kombinují lano  a matraci je ideálním cílem Ginzling, malá vesnička pár kilometrů od Mayrhofenu. Je zde parkoviště, kde se dá (pravděpodobně) kempovat na divoko a o pár metrů výše v malebném lesíku hned rostou žuloví křemenáči a kozáci až srdce zaplesá. O kousek výše svahy přechází v srázy a pomocí fixního lana se zde dostanete do sektoru Nasenwand, kde naleznete fakticky vzdušné lezení. My jsme si vyšlápli do sektoru Bergstation a zde si v lehčím, dolním sektoru užívali 30 metrové osmičkové lezení v nádherné žule. Výše jsou sektory se seriózními prásky.

  
Sice šlo o kratší alpský výlet, ale oblasti mě mile potěšily. Užil jsem si i bouldrové odpoledne na polosoukromé stěnce v Mayrhofenu, následně o pár stovek metrů dál další sešnu na osamoceném kameni a následně večerní plážový volejbal. Tak to mám rád. A rád se zase vrátím.

Čaj