Jsou tu a stojím pri vás. Nepřekvapilo mne s jakou bravůrou se Asu za dobu mé pracovní nepřítomnosti zhostil správy nad tímto blogem. Velice mu dodatečně děkuji a těším se na další spolupráci. Stejně tak se těším i na středeční mecheche a křest a věřím tomu, že se tam bude řádit až budou zůstávat chlupy za obrazama - doufám že dojde i na nějaký ten chrochtec a pogo s divočáky Petříčkem a Leošákem.
Prekérní volba ale nastavá další víkend (7.-8.11) Nevím sice jak vypadá avizovaný výlet a závody v Jesenickém kraji, ale určitě se v sobotu bude konat u Puštíka Orientační běh a žůr paralelně s konáním Světového poháru v lezení na obtížnost na brněnském výstavišti. Právě začíná Chřibská sezóna - teplota klesá lehce nad nulu, což znamená ideální tření na písku. Smíšené chřibské lesy se zabarvují do oražova a vytvářejí skvělou podzimní atmosféru. Na Chřibech je však i jedna lezecká oblast ležící tak trochu stranou těchto lesnatých vrchů. Obec Skalka leží asi 2km jižně od Vřesovic na JZ úpatí Chřibů. Uprostřed této dědiny se ve svahu tyčí místní skála dosahující 10m výšky. Jelikož je to místní dominanta, bývá nasvícená i v noci - tip pro lezce fajnšmekry. V minulých lezech zde vzniklo pár cest z dílny Michala Gilániho, Kuby Nováka a Tomáše Pilky -všechny cesty jsou stylově odjištěné pískařskými kruhy. Charakter lezení připomíná spíše české písky, hornina je kompaktní a návštěvu této oblasti mohu pouze odporučit, nejlépe třeba v kombinaci s návštěvou Osvětimských skal.
Cesty: 1) Santa Maria 9- 2) Reklama Na Ticho 8+ 3) Kryštof Kolumbus 8 4) Hrana 1492 7+ 5) Hudba Pre Nepočujúcích 7+ 6) Rajbospárohranař 7-
+ dva projekty
Klasifikace je orientační, bude se nejspíše ještě upřesňovat.
Nasaju kouř do plic a nechám ho tam stáát, pak dostane se do mozku začne si se mnou hráát, pak zas mám ty svoje šíleny stavy a dělám co mi řeknou, ty hlasy z mojí hlavy…
posl ednídob ou, stej něja ko idne sve čer, seocit ám von ěch opio výchdou pěte chje totak ovýji nýpo cit,pop íjet tééa sátdý mkunev ímpro č,al emís toruk oucít ímro sola my šlen kyse ned ajíté měřza chyt itne ane ně jakouuch opit!h lavo use ho nísa ménes mysly,a ležád nýná pad,néé é…..ne bopře ci?!as poň mat návzp omí nkana bau delai raa je hopís eňo haš išia sní spoj enápře dveč erní„me ditace“ nastud enéla vičc eupro stře dvichř icenat ábor iskuv bi elo vods ké….nas pan íjeb rzoa no hyve ske lete chmrz nouap ochví liop ětroz mrza jí,zv láštnímo noto nnímhl asempř edčít ámače kámažv ojti ndo vařítř etíveč eřiom etrdá lpa dásn íhan ohyop ětumr zaj….ááááu žbudeč asjíts pát,užs ejend okopatkes tanuab rou…
Dobrou i vám milé děti a těšte se! Ve středu přijede Čajový keřík a vy opět okusíte zač je toho loket! Tedy předávám, či vracím žezlo zpět! Dobrou…
Co člověka vede do temnot podsvětí, jež nenabízí ni paprsek světla naděje?
Původně jsem si nebyl jistý mám-li o této akci psát... Jelikož se ale v konečném důsledku jedná také o lezení, tak vám níže představím jeden z pohledů na „lezeckou“ disciplínu speleoalpinismus:
Letos na podzim to je už třetí rok co s kumpánama s Jesu zajíždíme na Suché doly (Muráňska planina) na Slovaču. Tehdy kdysi to byla jen jakože malá exkurze do čerstvě objevené jeskyně. Možnost řešit spoustu otazníků místních speleologů v hlubokých propastech a temných komínech nás však téměř okamžitě nadchla. Pro mě to navíc byla jakási výzva a hlavně příprava na pana M. Kupodivu každý rok byl na nás jeskyní vyvíjen větší a větší tlak aspoň co se týká záludností...
bukna, kde se spáva, počas letošních oprav
V roce prvním to byl nepříjemný traverz nad propastí Tartaros, kdy sme se pokoušeli dostat z Lietajucého koberca (tenká sintrová kůra, vysunutá nad propast) do sintrosplazu na protější straně. Minulý rok pak kaňoning v podobě téměř zaplavených úzkých meandrů v Žlté vetvy. Dodnes si vzpomínám, jak nevěřícně koukáme na zúžení v počátečních partiích, plazivku, kde vám do ucha teče voda, slaňování vodopádem a brodění, či spíše plazení v temných zákoutích jeskyní. Toho roku sem si užil hákování v „dešti“ Čertíkovy síně a taky jednu nepříjemnost v podobě Pireho pádu komínem. V podstatě jakákoliv hrubší chyba v těchto koncích jeskyně se rovná náročné záchranné akci celonárodního charakteru, nebo pomalé smrti. Pire naštestí jen s pneumotoraxem z jeskyně vylez a my sme později slezli i plánované komíny.
Krá jumaruje Čertíkovou síňkou aby zaměřili minuloroční objevy
Letos přípravy směřovaly k vyvrcholení našeho snažení v podobě pokusu o slezení jedné ze stěn závěrečného dómu Žlté vetve – Disisdiendu. Představa tahání materiálu až někam na dno skrz meandry v nás vzbuzovala lehkou hrůzu. Přálo nám však štěstí. Poprvé od objevení jeskyně, byla tato téměř vyschlá! Svině se tak daly tlačit či podávat poměrně bez námahy. Rozdělili jsme se do třech skupin, každá s jiným úkolem. Dála a já sme dostali na starost již zmíněnou stěnu v Disisdiendu.
Stěnu protíná zpočátku tupá spára, v gumákách nelezitelná. Využívám však fixu v protější stěně a po vyjumarování několika metrů se snažím o kyvadlo do spáry. Malý krápník pomáhá a tak se pomalu zakliňuji do spáry. Atombordel (gumový protichemický oblek) můj pohyb dost omezuje, a tak přemýšlím jestli si nechat poslat vrtaču, ale rači se hecuji a čistím zabahněné lišty po kterých se dostanu na ukloněnou polici se super klouzavým bahnem. Střídavě se přidržuji za spoďák a vytahuji vrtaču. Dírá, fišerácka kotva, plaketa a už si chcu sednout, když najednou kotva praskne! Lýtka už dost umírají, ale nevzdávám se a jedu znovu: díra, kotva, plaketa a hurá i karabina. Chvíli přemýšlím jak je možné, že kotva se kterou se běžně potkáváme na skalách najednou praskla, ale po chvíli problém hážu za hlavu a přemýšlím co dál....Volně ještě pár kroků vpravo (říkám si jen že by to už chtělo lezky) a z tupého bočáku vrtám další díru. Tentokrát chvíli trvá, než dotáhnu matku, pač na nýt nějak nemůžu dosáhnout (zvláštní, když sem ho ze stejné pozice vrtal...). Dál už lalá, zved přes smyčku a doskok do vrcholového madla. Dávám Dálovy fix za hrot, ať může za mnou a zkoumám co dál...Vypadá to na úzký meandr a tak ze sebe sundávám všechny cajky, včetně sedáku. Dála konstatuje, že dál to neprojde a tak zkouším proplout sám. Meandr se několikrát prudce zalamuje, ale vždy se ujišťuji, že když to de tam, pude i zpátky. Na konci objevuji široký komín. Dála mě hecuje, ať ho zkusím slézt. O to se pokouším, ale poslední metry nemůžu vyřešit a tak seskakuji do hlíny. Zjišťuji, že su opět na nějaké šikmé polici a dál je jen hodně hluboký komín. Kopu tak v hlíně rovnou poličku, zhasínám světlo a čekám, až někdo dorazí s matrošem a lany....
jedna z lehčích prolizek
Asi za hoďku dolézá za neustálého pičování Vojtin i s haulbagem, vystrojuje komín a po zkonstatování, že su v tom komíně, jako krysa ve skleničce, kolem mě projíždí a mizí v propasti pode mnou. Za tím co se dostáváme na pravé dno, doráží i Lukáš a můžem se jat explorovat suché řečiště na dně propasti. Dostáváme se do tunelů ne nepodobným těm v podsvětí Rudice. Přes dva polosifony s vodou tak akorát po kokot, nás chodba pořád pohodlně pouští až k mírně se svažujícímu břehu závěrečného sifonu. Toto místo na mě působí trochu zvláštně, postupně si uvědomujeme, že díky extrémnímu suchu, se už dávno promenádujem asi 20 metrů pod obvyklou hladinou vody, navíc při pohledu na břehy sifonu, nám je jasné, že při pádu do vody, není možné se po mazlavé hlíně vrátit na suchý břeh. Vracíme se zpět se smíšenými pocity, navíc s vědomím, že pokud vše chceme zaměřit, nezbývá nám jiná, než se druhý den opět vrátit.
před prvním polosifónem
Úzkým meandrem proplujem za všech možných nadávek zpátky. Žltá vetva je sice už více méně v pohodě, ale i přesto se jako poslední ze skupinky ztrácím a několikrát okusím nepříjemné prolizky, které mě naprosto vyčerpávají. Při překonávání posledního schodu, už dělám v postupu chyby, keré můžou mít za následek nějakou nepříjemnost a těžko ukecávám hlavu, aby se zas začala chovat normálně. Na fixu navíc zapomínám jumar a tak se ještě jednou vracím (kokot su!).... Na povrchu už jen nadávám a smiřuji se s tím, že zítra své bolavé tělo musím opět dostat přes vypič meandr, později nazvaný Tekutých lidí (původně Tekutých kokotů, ale protože mají Slováci speciální komisi na schvalování jeskynních názvů, zůstáváme jen u soft verze), k závěrečnému sifonu.
slanění k sifónu
Večer menší pitka a ráno se kupodivu probouzím s tělem, keré moc nebolí a navíc poslouchá. Dem dolů, propičujem se meandrem a už se soukáme do řečiště. Doměřujem a jako poslední úkol opatrně slaňuji k modré hladině sifonu (výjimečně se pojišťuji dvěma uzly na laně, přidávám jumar s odsedem a stopku na níž slaňuji dvakrát ovážu a pojišťuji uzlem – to je strachu!...) a testuji závažím jeho hloubku. (Po doměření a vyhodnocení v počítači se dostáváme na hloubku jeskyně téměř -100 metrů!!) S nepříjemnými pocity a s obavou, že na mě vybafne ze sifonu ňáka potvora se vracím zpět a přemýšlím, proč na mě ten sifón tak působí. Jediné, co si uvědomuji je, že se sem dalších asi 50 let nikdo nepodívá, ať už kvůli vodě, nebo náročné potápěčské akci, která je pro další postup nezbytná.....Zvláštní pocity mě provází celou cestou zpět a zapomínám na ně až při večerní kulturně společenské akci, kdy dopíjíme jak pětilitrový demižón Tesca Bianco, tak i Tesca Rosso a navíc jako třešničku i dvě flašky višňového vína z Lukášovy zahrádky. Příjemný to večer.....
zbytky Hudyho sedáku těsně před tím, než sem ho po asi 8 letech vyhodil
Vše má však jako vždy i nevýhody, po příjemně strávených letech v jeskyni M-2, nás čeká nové hledání questů v tomto odlehlém kraji. Snad se něco objeví a my zas a opět budem moct zavítat do temnot a pomoct v řešení otazníku této rovnice o mnoha neznámých! Ještě jednou dík ti M dvojko za pocity a vzpomínky, které v nás snad ještě dlouho zůstanou! Díky!!!
Nepokradeš! Nezabiješ! Nepožádáš manželku bližného svého! (tady se Mojžíš zarazil a dělal jakože neslyšel, jal se uvažovat: Jak mám kurva poznat, že je zadaná? – to už přeslechl i Pánovo Nesesmylníš! – A dyž navíc přeberu, nevím ani čí su, natož do koho kéruju! Pro takovou slabost by ten Nesmrtelný měl mít pochopení, chjo…. a dále naslouchal příkazům Hospodina a sepsal jeho poslání na svitek… Toto pravdivé vyobrazení v žádném z vydání Svaté knihy nenajdete. Hold po stoletích opisování, se nehodící pasáže přepsali, nebo upravili….Co z toho pro nás plyne? Žádná z informativních knih nemusí být úplně pravdivá a to platí i o posledním vydání spřewoda po místních kvacích z tužky a pera Vladimíra a Vladimíra.
Už dlouho sem pokoukával po krásné plotně v horním patře Pýčiny, není sice tak famózní jako ta vlevo, ale něco v sobě má. Cesta středem její plotny působí opravdu vyzívavě a tak sem se jal ji s Jenem vyzkoušet minulý týden… Měla být luxusně odjištěná, ale realita byla jinde. Všechny cesty kolem pjekně po nýtkách a bórcích, ale nejhezčí linka středem plotny jen s jedním starším čtverečkem s očkem… Něco sme na seznámení polezli, ale do nej linky se něják neodvážili a tak sme skrz cestu po dolezeni spárky vlevo pouze slanili. Opravdu úchvatné, nýtek naštěstí imbusový, tedy dobrý a odlez odvážnější, ale po chytech… Svišť mi řekl, že původně byla místo nýtku skoba a když cestu lezl, tak se mu povedlo ve vyšší části upadnout a vyrvat stoppera (místa na založení sou dost pochybná, hodili by se možná ballnuty), posléze i skobu a zachycen byl pouze pojišťovacím stopperem v úrovni prvního bouldru…Solidní polet to být musel, myslím, že tak rychlý sestup Platinou opravdu nikdo neudělal, ale což, někdy se stane!.....Tato informace mě trochu zarazila, ale touha „ukrást“ přelez byla větší!
Čihy s kocovinou (ta víc nahoře), pod naší plotnou
První domluva s Čajem zkončila fiaskem, pač sme každý skončili v jiném vlaku a posléze i městě. Na podruhé už vše klaplo a tak se Švihákem a jeho kocovinou sem se opět podíval pod onu plotnu. Plánovaný rozlez ve sračce vpravo neklapl, pač bouldr byl přísný (ocelové prsty nemám) a navíc položená plotna skýtala více mechu než chytů (směr udávali pouze bórky a pak stromky). Tedy přesun do patra, rozlez v něčem novějším a hurá do plotny. Prvotní problém, a sice, že chybí chyty se dořešil poměrně rychle větvičkou s jejíž pomocí jsem ve skále očistil několik prstových dírek, keré jsou téměř nezbytné k přelezu. Pak orientační pokus, dořešit nohy, crux a dolez po madlech a později se sevřeným žaludkem (úplně zbytečně) pěkně naostro. První bouldr vpodstatě na toprope, taže žádný strach, pak mega průtlak a nahoře nesmeknout nohama - cesta je vaše! Jen dodám, že být v cestě o jednu dírku míň je z cesty výmrd a být v cestě o jištěni víc, tak je to tuctová sloupská cesta (jo a nad nýtem sem byl asi moc línej hledat, ale jak píšu výše, prej se to dá dojistit). Rozhodně všem doporučuji!!
Navíc dodávám pár nfo k okolním cestám, keré jsou místy špatně zakreslené (dle prvovýstupu): Platina I. – Vodorovným traverzem po lávkách, přes plochý převis do výrazné kolmé trhliny. Na jejím konci šikmo vpravo na travnatou lávku. Z jejího pravého okraje dvěmi možnými variantami na vrchol. Jelínek, Czerny ´34 – 3 – Místy dost rozchrast a zarostlé, dojištěno bórky. Varianta Platiny – Z levého okraje lávky vhloubením přímo vzhůru – 4 – Hodí se možná na dojištění trochu železa. Platina II. – Mechem porostlou stěnou a mělkým zářezem k výraznému stromu. Doleva stěnkou a zářezem, později plotnou a římsou šikmo doleva pod nevýrazné vhloubení. Tímto vzhůru na vrchol. Němci před válkou – 4+ - Opět přejištěno bóry ale dost zarostlé a lámavé. (Někde se můžete setkat i s Platinou IV a VI a to podle toho, že původní obtížnosti byly právě 4 a 6, dnes teda značně posunuté)
foto by Jen
Sokol – Cesta výraznou trhlinou v levé části stěny, přejištěno bóry. Plšek, Gottwald ´45 – (VI A0) 7- - Zajímavá cesta s nepříjemným bouldrem u třetího jištění. Patagonie – Nástup jako Platina I. Z balkónku vpravo přes převis na plotnu a ní na lavici cesty Platina I. Z lavice žlábkem (původně jedna ze dvou výše zmíněných variant výlezu Platiny) přímo na vrchol. Bednařík, Štark ´77 – V+ - Cesta zajištěná bóry, ale značně nekultivovaná. Hrana Platiny – Vlevo od Varianty Platiny její hranou doleva na vrchol. Nováček, Weisser ´82 – IV - odlez nad prvním, místy může být lámavé, obtížnost spíš kolem 5+.
pohled do stěny ze Svědectví
Valachovo svědectví – Vpravo od Patagonie pravou čísti převisu (3 bh) do plotny a přímo do lavice Platiny. Nešpor, Valach ´85 V A0 – Pěkný zajištěný bouldr na začátku, u druhého bouldr přes zalamovací mrdku do madla (nevím jesli to je vylezeno volně, zde původně A0). A dál plotnou, kerá je v současné době dost zarostlá. Volně max. do 8, ale pouze za dva kroky.
update ´12 - cesta byla hned po vytvoření lezená volně za asi 7-, dnes možná trochu těžší, nebo neumím zalamovat mikrolišty Krádež – Ze Sokola přímo plotnou přes nýt na vrchol. Pilka, Zdražil ´86 – 8+/9- - Nádherný prstový bouldr s technickýma nohama a špetkou síly. Reálně kolem 8-. Traverz – Z lesa vodorovný traverz na polici Platiny I. – 3 – Zarostlé chobotosení. Zlaté homolulu – Z předsunutého štandu v Sokolovi přímo jako Platina I. A dále vlevo stěnou po lištách přímo n.v. Weisser, Štingl, Cídl ´97 – 7- - Pěkný bouldr, po Krádeži nejhezčí cesta v sektoru, jištěno zlatými nýty. Odpolední – Z police Platiny vpravo od Homolulu přímo stěnou n.v. Weisser, Štingl, Cídl ´98 – 7- - Trochu lehčí než Homolulu, a navíc né moc pěkné, jištěno stříbrnými nýty.
U většiny cest by to snad mělo už odpovídat realitě, víte však jak to bývá - důvěřuj, ale prověřuj!
„Na periférii ve starým Fordu, na periférii ve vším komfortu.“ „Skrz periférii v zánovním Fordu, skrz periférii sníme o komfortu.“
A už si to štrádujem ke Klajdě, ale to řidiči přeskočí kolečko (nebo převodovka?) a předjíždí Audinu seč může skrz plnou lajnu. Borec jen troubí, ale už tuším, že začne hra na rychlejšího zajíce. V rovince sice ztrácíme, ale v zatáčkách se opět začneme přibližovat. Borec evidentně ztrácí nervy a zpomaluje, Leontýna je však ženská jak se patří a začne se lepit na zadek. Borec to vzdává a dost nasranej zastavuje. Leontýna neváhá a vystupuje, aby si to vyříkali z očí do očí. Chlap je zaskočen, přece jen ty ramena a ten rudý obleček, to by vyprovokovalo snad jen nadrženého býka. (poznámka pod čarou – módní kabátek je plněn pravým pěřím pouze z sedmiměsíčních mláďat přímořských pelikánů) Borec tak vzdává a jednoznačně ustupuje, mi však máme cestu volnou a přidáváme na plyn….
Hoj ty bílá Rudico, ty tajemné místo, co že komu dobrého, dopřála bys bystro? Jenovi snad Šípkače, Leošovi Válku, Vlkovi pak silného, čaje plnou šálku. Hoj ty šedá Rudico, ty mystické místo, co že komu pjekného, dopřála bys jisto?
Leontýna mektá, že má v zálusku ultimátní hnus a ultimátní quest. Pod questem si opravdu rozbalíme vjeci a navíc rozlízáme na kluzišti, ale dále pokračujeme jen k hnusu….Na hnus bardzo ladne, kroky téměř logické, rukám dosti nachčije. Po vyzkoušení radím cestu na fleš, no borka, ač silná, rukavici nezvedne. Další pokus dává, já pač ji nechci zahanbit, ještě jednou ve výlezu sedám. Pak se už ale nenechám... Schodujem se, že je to za šest, možná plus, ale to by zase byly řeči a tak to nebudem dál pitvat ….
Idea o questu padá a tak dem prověřit prsty. Na rozdíl od Ramenáčky bobule nežeru, pač nejsu překližkář, a tak úpím v každém druhém kroku. Bo sou překližkáři tupí, vymýšlím program jak navěc, bo chcete-li jak vykopat jádro pudla. A pač sme dva a různě dlouzí, tak rovnou bety dvě. Překližkářka se nezapře a za chvíli dává, já ze solidarity pouze přelízám TR AF, zato s téměř domyšleným programem. Jo no, rači příště ňákou bobuli sežeru, bo přídu o pracky...
Hoj ty bílá Rudico, ty tajemné místo, již se nám i setmělo, utíkat nám nádo býstro. Hoj ty šedá Rudico, ty mystické místo, příště si zas najdeme, pro přelezy místo!
Dyž mi asi před rokem oldskůlaři řekli, že maj dvě nové oblasti, byl sem docela zvědav co to bude. A když mi navíc řekli, že jedna z nich je bouldrová, byl sem lehce u vytržení, pač sem si nedokázal staříky představit v ňákem sit startu…O pár dnů později mi dodali i spřewoda a helemese jaké bylo mé překvapení. Poměrně zajímavá oblast s několika věžkama a balavanama. Většina cest sice lehkých, ale některé hodně dlouhé. Některé bouldry dost odvážné, jak svými obtížemi (na staříky), tak svou výškou… Trochu vykuleně sem ale asi u dvou cest koukal na klasu. nýt pro 21. století v porovnání s očkem obyčejné skoby
V některých bouldrech A0, což mě dost zaskočilo, na druhou stranu sem si uvědomil, že starého psa novým kouskům nenaučíš, a tak si borci hold pojem bouldering převedli po svém. Jak však staříkům vyvětlit, že tam nemaj nic tlouct a že co natloukli se jim vytluče? Konec konců A0 se dá přelézt (což se i stalo), ale problém samozřejmě je v tom, že bouldering je hlavně o nejištění. A tady sme narazili na kámen úrazu. Přemýšlel jsem jak staříky k odstranění jejich skob, případně nýtů (spíš spity – viz foto) přinutit. Dyž sem problém řešil v Džávě narazil sem na problém mnohem větší, mnozí nedokázali, snad kromě Pjótra, pochopit, že v bouldrech (no spíš jako v hajbólech) se fixní jištění nepoužívá, navíc v případě, že lze místo oněch skob použít frendy a stoppery. Po nějaké době se rozčeřená hladina uklidnila a vše upadlo v zapomnění….. Obrat nastal až teď o víkendu, kdy jsem opět probíral některé záležitosti s oldskůlaři. Řešili jsem jednu bouldrovou oblast, kde borci po nás chtěli záruky, že do vyšších stěn nebudem osazovat fixní jištění. (Oné stěny sme už samozřejmě měli asi dva měsíce vylezené sólo) a že nebudem mágovat. Na jednu stranu nahrávka na smatch, na druhou nový boj….Smatch se vyřešil rychle, skoby a nýty v již vylezených cestách se odstraní a budou se lézt sólo, případně s vyjimatelným železem. Co ale s mágem, keré je pro bouldering zásadní?? V Jesu sice vše smyje déšť a sníh, ale jak vyřešit převislé stěny, kam se voda nedostane?? No možná zas uklidníme zčeřenou hladinu a počkáme, šak čas ukáže…..
pjekné sokolíky prověří vaší sílu
A když už sme v tom, trochu vám přiblížím onu malou a téměř nevýznamnou oblast (významné informace ode mě stejně nečekejte). Studený Zejf je oblast tvořená především pegmatitem (skoro jak žula, akorát členitější) a břidlicí. Jak už bylo zmíněno některé věžky dosahují i 8 metrů, což při přelízání těžkých kroků půl metru pod vrcholem nečiní vaší hlavu klidnou…Ale což buď to projde, nebo ne….Nevýhodou oblasti je málo těžkých směrů (pár zajímavějších na fotkách) a téměř absence dalšího potenciálu. jeden z těžších směru vede hladkou stěnkou po malých krystalech
Shrnuto a podtrženo: dobrá tak na jeden den se slečnou začátečnicí a dost…Noooo, leda to zkusit bez mága… Průvodce oblastí: http://lk-javaanes.ic.cz/index.php?link=pruvodce&area=studeny_zejf
Tak se to občas stane a dostanete nabídku které nelze odolat. Tak to bylo i v případě Čajového keříka, kerý se chtěl zbavit části odpovědnosti za rádoby moderní avantgarní pojetí informací o lezení a pitkách a nabídl mi za výpomoc desítku měsíčně, každou druhou návštěvu Moulin Rougu zdarma a každý týden šálek čaje za výhodnou cenu. To by nikdo neodolal! Tak si teda sežeňte nové brýle, vymezte si více času ve své, beztak nudné, pracovní době a nechte si vtloukat další nepotřebné informace do své hlavy, tentokrát i z mojí klávesnice:
Dyž sem se onoho rána probudil, šáhl sem za hlavu do segřiny poličky a mezi Sártrovou Zdí a Švédštinou pro samohňupy sem vytáhl asi nejznámější Milnovu knížku, náhodně sem otevřel a četl: „Těžko být odvážný,“ řeklo Prasátko a trochu přitom potahovalo, „když si tak malé zvířátko.“ Králíček, který se dal horlivě do psaní, vzhlédl a řekl: „Právě proto, že jsi tak malé zvířátko, budeš nám v tomhle dobrodružství prospěšné.“ Prasátko bylo tak rozčílené pomyšlením, že bude prospěšné, že se docela zapomnělo bát, a když Králíček řekl, že jsou Klokanice divoké jen v zimních měsících, kdežto jinak jsou docela dobrosrdečné, nemohlo už ani vydržet na jednom místě, jak bylo nedočkavé, aby už mohlo být prospěšné.
Jeden by řek, že je to dobrá četba pro malé děti, jiný by našel taoistické jinotaje, já říkám, že je to rozhodně lepší než ranní káva. Vyskočiv z pelechu, čekl sem net a tam se na mě usmívá Pokův polovční hnus s dodatkem, že se můžem těšit na kolečko na Hřebenáči. Byl jsem natolik zhnusen touto zvrhlostí, že sem na jeho adresu poslal pár málo hnusných výrazů….
převzato z panoraimo.com
Asi o dvě hoďky už jedem s Čihym, Márou a Tatušem do žlebů, kde sme si chtěli začít odškrtávat nejhorší z nejhumusnějších. U včerejším deštěm orosené Opocené ale zjišťujeme, že nikdo v sobě nemá tolik odhodlání a ultradekadence a tak pohlazením Henryovky se vracíme k cáře a pokračujem do Sloupu. Rozlízáme se na skleničkách, pokonzervujem s Iljou a starým Kozlem, teda Vlkem, kvůli kterému si kazím os v jedné z těch hnusnějších cest. Pak máme ještě chvilku a vlastně ani nevím jak, padá volba na Pokovu zvrhlost, nebo chcete-li traverz Hřebenáče.
Řekl bych, že tato cesta (update ´12 - poprvé vylezená krasolezci v 80. letech jako hákuvka VA2, dnes kolem 8- až 8. Občas mylně považováno za Hýskův traverz VA2, volně kolem 9- až 9 - na fotce oranž.) je na krasové poměry až nečekaně dlouhá a vytrvalostní, navíc málo oklouzaná. Všem doporučuji si cestu vylézt volně, bo jako hákovačka se to dá zvládnout sólo s jednou smyčkou a dvěma presama, za což můžem poděkovat starému moudrému Vlkovi. Ještě dodám, že cesta sleduje více méně výrazné police ve středu stěn a leze se cestou nejmenšího odporu.
„A co já?“ řekl Pú smutně. „Já asi nebudu prospěšný?“ „Nevadí Pú,“těšilo ho Prasátko. „Až podruhé.“ .... „Bez Púa,“ řekl Králíček slavnostně a přitom si zaostřoval tužku, „by bylo naše dobrodružství nemožné.“ „Ó!“ řeklo Prasátko a skrývalo své zklamání. Ale Pú šel do koutka a říkal si hrdě: „Beze mne nemožné! Takový jsem já Medvěd.“ „A teď oba poslouchejte,“ řekl Králíček, když přestal psát, a Pú a Prasátko seděli, ani nedutali, a poslouchali s otevřenými ústy.
Kde začít? Na jednoduchou otázku jednoduchá odpověď v podobě Normálky. První bouldřiky z Taxisu do Náladové a z Khmérů do Breku potrápí hlavu, ale zkušené matadory Jena, neb Péťu určitě nezastaví. Štanduji v Západní, ale dá se to protáhnout až na polici v Cimě. Tatuš je trpělivý spolulezbec a tak trpí bláznovy úlevy ve stěně se stoickým klidem. Navíc vcelku dobře využívá svých háčkovacích schopností a za chvíli je u mě. Na Cimu to je docela lehké, pro druholezce však nepříjemné, pač v odlezu přes Kámen a prach hrozí v případě pádu vykoupání ve stoce. Tatuš zkušeně prodlužuje poslední jištění smycema a kyvadlově se dostává do lalá terénu. Smyčku nám pak ochotně vybírají borci o nějakou chvíli později. Za hranou Cimy de ale do tuhého. Poprvé padám v slepém směru a podruhé se vzduchem vracím na hranu (a téměř na zem) po tom co sem skoro udržel superbočák někde ve Vzpomínce.
převzato z fotoaparat.cz
Mezitím se do taškařice zapojuje i Vilém se spolulezcem, ale po té co jim obsadíme všechny lezitelné směry zdrhaj jinam…Do třetice se už daří a tak se s vypětím dostávám na polici v Ditě. Nutno dodat, že poslední bouldřík před policí též není zadarmo! Dál už to je lalá, nebo aspoň to se snažím namluvit svým rukoum a s občasnýma křečma dolízám i na polsední štandovací polici. Poslední délka je už skoro choďák, dolez Normálkou na vrchol, podání rukou, slanění a húra sehnat Čiháka a domů....Prej chtěl něco hnusit za Indií, a tak naše kroky směřují oním směrem. Už z dálky je však místo něj slyšet halekání starého Kozla, teda šedého Vlka, který spatřivši nás, se pokoušel o pivo: „Asu z Jesu má další sklalp u pasu.“ No haiku to sice pořád není, ale na jedno malé by to možná stačilo....Rači sme ponechali starého ješitu (jenž ukořistil toho dne skalpy dva) tmě a Iljovi a metali domů... Jojo, tak to zase jednou klaplo a koza se nažrala a Vlk zůstal celý.......
použito s laskavým svolením ing. V.Wolfa, zeleně vrása s kerou si geologové nevědí rady
Co dodat? Snad jen pár otázek na zamyšlění: Je Vlk v podstatě hloupoučké Prasádko nebo nepostradatelný Medvěd?? Je Vilém opravdu Wilhelm, nebo jen Vilda? Má Leontýn rači Baby než Vilmu? Brousí už Čihák zbraně a zůstalo mu ještě dost sponzorských nálepek? Je Jen jenom Mrdna nebo spíš Drbna? Je Čaj opravdu zamilovaný nebo jen pracovně vytížený? A co na to teta Bára? A není Kolouch spíš srnec a sežírá každý den polívky hrnec? Stihne Vladimír osaditi dost borháků? Má rád Mára i smrky, či jen jedle? Nahodí Asu klasu? Bude Drobek hit podzimu? Vylezo ho T-S-T sólo? A vytluče borháky? Vytlučou mu pak za to zuby? A co Hubert, bude štěkat nebo kousat? A Vytlučou ho taky? Má Pok rači lezení bo hlínu? Chytl už Petříček druhý dech? Zůstane Ilja klidný? .... Oj! Ze zasypaného Jesu zdraví asu...
Čas od času se mi stane, že se trochu napiju do nálady. Když tě ale v takovém příjemném rozpoložení vyhodí ve 23:00 z Podnebí, mívám chuť ještě něco podniknout. Nějaké narvané kluby a princezny v norku na dvorku mne nezajímají a tak už poněkolikáté mířím směr Petrov.
Zde nejčastěji s Asuem dětinsky skotačíme na zídkách a stromech. Samozřejmě s vědomím, že ze zdravotního hlediska si beztak natáhneme nějaký prst, narazíme kotník....
...ale je to sranda. A zatím nás ani neotravovali Šilci s pokutama. Lezeme totiž mez mága a v botech jako klasici.
Tak několik fotek pro inspiraci, když nebudete vědět co s načatým večerem nebo se budete chtít blejsknout před svojí dívčinou ztrestáním boulderu "Čistý tam, prase ven". enjoy
Celková mapka 1) Vstupní brána B2 (T.Reich 1.přelez)
2)Futra, B3 (kolik sbybů na spodní liště?)
3)Přeskoky- Tam 1-, Zpět B2
4)Podhradí, "Čistý tam, prase ven"B1+ (Čaj), "Narovnání" B2(T.Reich)
5) projekt
5) skok, projekt
6) "Adršpašký kout"-bez použití mříže, B2 (Berny)
6)"Bacha čumí sem kamera" B3- levý kout, projekt
7)"Leon Šarma" -skok do oblé větve rozběhem a odrazem od zídky B2 (Čaj)
8)"Levitace" projekt B3?
8)"Levý mantl" B1+ (berny), "Pravý"B2-projekt
9)"Přeskok do zdi" B2, projekt
10)" U pomníku" B1 (Asu)
11) "Asuův Quest" B2, (Asu)
12)"Řecký guest" B2 (Berny)
Vlevo od 12 je Asuův boulder-Nástup po mříži až k soklu nad sloupy, po něm traverz doprava a slézt po sloupu.
Na závěr bych dodal, že nepřebíráme jakoukoli odpovědnost až vás chytnou hémoni či si nažraní zlomíte nohu. To by bylo opravdu smutné. Zlatá boulderovka.
Tak po delší odmlce se podařilo Švihymu podívat na Lhánické Baby a pofotit cestu "Fešák Hubert" 8 , kolem které na lezci vznikla celkem napjatá debata. Jako autor cesty se pokusím k celé věci vyjádřit. Článek o vzniku této cesty jsem napsal již dříve, viz.odkaz. http://casnacaj.blogspot.com/search?q=Fe%C5%A1%C3%A1k+Hubert
Něco málo k historii a náhledu na celou oblast: Lhánické Baby byly až do poloviny 90.let odjištěné po skobách nevalné kvality, kdy bylo vhodné si cestu dojišťovat vlastními udělátky, nebyly skály tolik navštěvované rekreačními lezci, ale spíše byly brány jako trénik jištění a lezení do vyšších hor - zdaleka bych tyto terény v dané době nedoporučil začátečníkům.
Zlom nastal v polovině 90. let kdy za podpory ČHS lezci kolem Davida Pavlíka začali přejišťovat novými borháky staré cesty (většinu) na Velké a Malé babě, dále zde vytyčili nové línie, které se vyšplhaly až do sedmého stupně obtížnosti. I přes absenci těžších cest se staly Baby ideální volbou pro začínající lezce s těžištěm výkonosti kolem stupně 5 a 6 UIAA.
Při úspěšném prvovýstupu za klíčovou pasáží.
Někdy kolem roku 2004 jsem se lezl cestu"Stromovka" a na polici v půli cesty mne upoutal jeden plíšek navrtany směrem vedoucím středem pilíře. Po vyzkoušení TR jsem si vzal frendíky na založení pod vrcholovou hlavu a cestu vylezl RP. Tento směr vede výraznou trhlinou (původně stará hákovačka) a od plíšku (který by nejspíše větší pád neudržel) - naprosto zprdele kvalita...foto dodám.) po lištách a bočácích rovně. Problém je v tom, že asi 2,5m nad plíškem směr kříží ubíhající velká police do které se cesta logicky napojí. Dolez z velkého balkónu byl logický cestou nejmenšího odporu vpravo nahoru na vrchol (s přihlédnutím na stav jištění v cestě)
Při slanění mne zaujala možná línie vedoucí vlevo při hraně tohoto pilíře protínající nejkompaktnější plotnu na Velké Babě. I přesto, že je dosti natlačená mne motivoval fakt, že se jedná o dlouhý a obtížný výstup, (většina cesty vede naprosto samostatně bez společných chytů) který by mohl zvednou maximální laťku obtížnosti na Babách do stupně 8UIAA.Přímo přes tento pilíř slaňuje z vrcholu Velké Baby a je patrné, že by se tato pěkná línie začala dost lézt, i třeba jen toprope.
Martin Macháč u prvního bh cesty FH.
Po příjezdu domů a pátrní na horosvaze a ve starých průvodcích jsem nenašel jedinou zmínku o daném výstupu přes plíšek, neboť výstup nebyl vůbec nahlášen. O nějakém RP přelezu také nepadlo nikdy ani slovo. Z hlediska regulí ČHS defakto cesta neexistovala. Škoda, že se mi nepodařilo zkontaktovat třeba Davida Pavlíka na konzultaci.
Cvakání 2bh ze spoďáku.
Na jaře roku 2009 jsem se od Vlka půjčil vrtačku a borháky s tím, že udělám novou nejtěžší cestu na Babách. Zamyšlená línii jsme očistili od bordelu a volných šupinek (klíčový úsek mezi 2 a 3bh byl lezecky netknutý), dále jsme se podívali na zoubek starému nýtku a zjistili, že byl vhodný opravdu jen na hákování a i menší pád do něj by nemusel skončit dobře.
Nález do klíčové pasáže.
Cestu jsme chtěli odjistit rozumně, aby se zde nikdo nezabil, ale aby byla lehce okořeněná morálem po vzoru ostatních přejištěných výstupů na Babách.
První bh jsme dali celkem nízko z důvodu nekompaktnosti skály pod převískem- raději bh nízko než roztříštěné paty o velkou polici.
Druhé klíčové jištění cesty FH jsme natloukli sice cca metr od původního nýtku (je z vložených fotek snadné rozpoznat, že směry obou cest jsou naprosto rozdílné), ale náš základní postoj byl, že je lepší mít jeden borhák využitelný v obou lezeckých směrech než ten z cesty Fešák Hubert cpát někam doleva a ještě bude hůř cvakatelný.
Crux.
Úsek od druhého ke třetímu jištění je celkem natáhlý, neboť je zde delší klíčové místo po bočácích a velice špatně by se cvakalo - musí se napřed naskočit doprava nahoru do oblé police s velice špatýma nohama a z ní teprve se zajistit. Martin Macháč zde při cvakání vypadl (cca 2metry nad zem), proto byla řeč i o té psychické složce cesty.
Konec cesty jsme chtěli vést stále pilířem ( jsou zde ještě nelehké kroky) a i přestože 4bh nebyl nezbytný, jsme jej sem navrtali, neboť cesta se jistě bude lézt TR - nad výlezem je štand, ze kterého by v případě rybaření padalo neskutečně bordelu a volných kamenů na jistící plácek, ze kterého se normálně nastupuje až 6 výstupových směrů a vzniká zde riziko zranění jističů kameny. Nyní je možné rybařit v bez obav z posledního bh cesty.
Klíčová pasáž mezi 2 a 3bh.
Ve shrnutí: Zajištění původní línie se mohlo narušit cestou FH v místě 1bh - je to ale irelevantní, neboť ve stejné úrovni vpravo se dá přicvaknout bh z cesty "Motejlice"( zajímalo by mne jestli tento zásah do líniie jiné cesty David konzultoval), druhé jištění nahradilo naprosto nestandartní nebezpečný původní plíšek původní cesty. Třetí jištění nezasahuje do původní línie, bylo by potřeba traverzovat šikmo vlevo 2m a cvakat jištění pod nohama - stejně by se dalo argumentovat o jištění na kdejaké skále. A poslední do původního výstupu zasahuje, v případě, že se zjistí fakta, že výstup vedl nahoru středem pilíře a ne logicky doprava za hranu
Skok do cvakací police 3bh, vpravo spárkou ústí na polici stará cesta s plíškem.
V takovém případě jištění vytluču, cesta se nebude lézt TR, nebo až se štandu s rizikem pádu kamenů, bez daného bh si klidně cestu vylezu bezproblému ještě jednou. Vnímám jako chybu, že jsem se nezeptal Vlka jestli mohu vyměnit nebezpečný nýt za nové jištění -zpětně vzato by se dal 2.bh posunou více vlevo (bude se nepříjemně cvakat). Je tu také možnost nechat pouze 2.bh a z lezené cesty "Fešák Hubert" se stane celkem morálová darda, která se moc nepoleze.
Závěrem mi příjde smutné, že polovina komentářů na lezci napsali lidé, kteří zmiňovanou línii vůbec neznají (Ilja), nebo nelezli (David) a přitom používají celkem jadrný slovník směrem na mou hlavu. Cesta je dělána pro lidi, já se neposeru z toho, když se rozhodne o jejím vytlučení, ale bude mne mrzet, že si tuto pěknou, odjištěnou a logickou línii nebudou moci zkoušet další z mnohých návštěvníků této lezecké lokality. A věřte mi, že na Babách žádná jiná cesta v osmém stupni už nevznikne.
