neděle 25. prosince 2011

RedRum vol.6

Nepoví nám sice proč leze tak špatně (možná to jenom nechce říct). Nedovíme se zda chce posouvat vlastní limity. Cekne snad aspoň slova, zda se ma kdos rouhat pro klid hlavy při přelezu? Mám jen tušení, že uštěpačně cos prohodí (vzdělanej je na to jistě dost). Ale skutek? Jojo, mastnou hubu má kdekdo, ale silný pracky aby člověk pohledal! Histórii přeci zajímá jen: zda? a nulama se jaktěživ nezaobírá...! A tak mě napadá: není pak on stejně jako tento sport také naprosto zbytečný? Ne! A sic především proto, že bychom nemohli zkysnout u tohoto zastavení. Prosím:

Čajíkovo vánoční zamyšlení

Když jsem začínal před jedenácti lety lézt, byla to smělá doba plná nadšení, prádelních šňůr, naražených pat (když se oblézaly dveře na Fritu) a nejedenoho pernamentního puchýře z lezeček typu Genus o tři čísla menších. Rád vzpomínám na ty historky, kdy nám neználkům stačily ke štěstí gumotextilky s uřízlýma špuntama, pár starých Montan s proklatě výživnými články od Filka nebo Rosti Tomance, které jsme hltali ve škole pod lavicí.

Posedávali jsme v útlé skupince na lávce na Fritu a nevěřícně zírali na Káčulovo lezení v převise jen po rukách, triky jak dělal shyby zašifrovanej na žábu mezi fošnama - to byly kousky. Lucka Rajfová byla tajná a vysněná bohyně, která se s námi vůbec nebavila a když jsme žadonili od Mrázi nějaký zaručený trik na to jak vylézt svou první sedmičku, tak nás vždy odbyl jen ušklíbnutím a pak povídal: "Hoši lezte lezte, nešpekulujte a uvidíte sami." Jo cesta Výlov v Rudicích, to byl neskutečný pojem mimo naše chápání.

Časy se od té doby dost změnily.

 Nějakým záhadným sociálním koktejlem se v Brně vytvořila atmosféra kamarádů a známých. Různorodé izolované skupinky se seznamují a potkávají týden co týden. Jak mávnutím kouzelného proutku se objevují noví borci a dívky a je každému ukradené zda jsi z VHSky, Tesly, nebo to máš s členstvím na háku. Tato otevřenost, sdílení prožitků, domlouvání se kam za lezením a za kulturou - to je něco, co jsem nikde jinde v České Republice v takové míře nezažil.

Před pár lety by bylo nemyslitelné se nezvaně připojit k VHS vánoční rockotéce, jet na Teslácké poslední slanění nebo týden co týden upalovat do Cafe Podnebí, které se po legendárních eskapádách stalo doslova pojmem. Nikomu zde nepříjde divné, že ke stolu pokaždé příjde pár nových tváří a po pár pivech se najednou získáš pár nových kamarádů. Je to fascinující a moc si toho vážím.

V Brně se totiž dějí věci.

Vlivem kamarádské inspirace mnoho lezců a lezkyň začalo trénovat,  přestali se bát vyšších čísel obtížnosti a ono "himbajs šuviks, ono to fakt jde". I pár zatvrzelých zjistilo, že pískařina není jen pernamentní boj o holej, a když máš pěkné doporučení od zkušenějších lezců, tak si v tom Prachově, Ostrově a třebas i v Ádru pěkné zalezeš. No když tak nad tím přemýšlím, tak těch čerstvých pískomilů, devítkových lezců a osmičkových lezkyň za poslední rok přibylo jak hub po dešti.

Co dál?

Tímto zamyšlení jsem chtěl zviditelnit fenomén, který tu vznikl a který si mnozí neuvědomovali. Najednou když uděláš instantní akci ve Chřibech, kterou připravuješ pár dní, tak ti přijede přes 80 závodníků a dokonce celé rodinky. Když uspořádáš promítání filmů, tak ta třicítka nadšenců se taky sejde - což není málo a je to ta nejlepší zpětná vazba pro pár podivínů, kteří si například dají tu práci zpovídat Krasové legendy a potom z diktafónu 14dní přepisovat článek.

Takže co dodat.Nechci se tady s Pokem plácat po ramenou, to vůbec. Věřím však tomu, že je takových nadšených bytostí mnohem více. Zažít ten pocit, když něco pořádáš, přijedou lidi, baví je to a vidíš ty rozzářené očiska a úsměvy, to je k nezaplacení.

Proto vybízím do nového roku: Važme si té naší pěkné atmosféry a pojďme si tady tu brněnskou atmosféru hýčkat a přiživovat dalšími akcemi. Šviháci domluvte setkání na horách, přibližte to co milujete ostatním. Tesláci - závody na jaře na lesné jsou nezapomenutelné, domluvte promítání, diáky ( je tu plno míst, kam rádi zajdeme nejen na lezecký filmy) a nebo jen přijďte s dobrým nápadem, radou co by se mohlo hodit.

Příští rok bude lezecký ples, v lednu budu stavět první lezeckou klubovno-stěnu "Smrtelku" a budou se doufám pořádat "Kejkle 2012". Věřím tomu, že vylézt, očistit a pojmenovat nový boulder je krásná kratochvíle. Budou další Podnebí, promítání filmů, dá se domluvit hájenka  na Prachově, kemp na Malé Skále, spaní a toulání se v Jizerkách. Závody v Žulovém vrchu a sešna v Jesu. Cokoliv...

Pojďte do toho! Každý nadšenec je vítán - rádi s Pokem a Asuem pomůžeme, poradíme. Šupneme pozvánku na blogy nebo zkusíme s akcí vypomoci. Stačí fakt málo a je to dost návykové - inu celkem příjemná droga. Jo a ještě abych nezapomněl:

Díky za čitatelskou přízeň a shovívavost - jsme jen rozverní choboti co to mají tak trochu v p... :)

Btw: Do nového roku si nadělte předsevzetí, chtít od lezení to, kvůli čemu jsi s lezením začínal. Někdo toulání v přírodě, jiný dosáhnout svých limitů, dobrodružství  a krásné výhledy v horách a ohníčky s kytarou a buřty po náročném lezeckém dni ve Španělsku. A nezapomeňte lezení je HRA! Proto nejvíce bývají spokojení jsou ti svérázní blázni co se sami válejí pod kameny, čistí kvakospáry v Ádru, jezdí na jedno místo proto že je to baví, na stěně a skále dělají ptákoviny a nebo jen píšou chobotiny na blogy a smutek utek.


Tady máte pěknou inspiraci od mé největší inspirace: "Malého, velkého JD".
Čaj.

sobota 24. prosince 2011

Sladké hry uplynulého léta

Příjde mi, že to tak je vždy. Všechny nevinné hry se i v případě absence vína zvrhávaj. Tak nějak to bylo i po letmém flirtu s napohled sličnou děvou. To se navíc jako člověk chvíli snaží, než prokoukne, že by aj sice byla dajná, ale skutek utek… Řek bych, že Stračes má pletky rád, no já rači sklenici píva! Dle toho to pak aj dopadlo. Já sic zamilován až po uši a do všeho bezhlavě, nož udolat onu krasavici za boha ne…. Naštěstí je i spravedlnost a dala-li Stračesovi, dala nakonec i mně. Jojo jako by dnes už neexistovaly pravidla, žádná zábrana a člověk? Ten jen ryje další čárku na skříň… A jak tedy na ní? Takové dobré rady k ničemu zde.

No a jak říká můj mladší brat Čajaldo – Mastné a kyselé, děti!

pátek 23. prosince 2011

Tip na čtení: Johny Dawes - "Full of myself"

Chlap by měl mít na skalách koule.

Johny Dawes - britská legenda morálového lezení, rozporuplný a vášnivý lezec napsal v roce 2011 svou autobiografii. Jestli to bude povedená tak jak Moffatova - budu plakat dojetím. Podle níže sdílených komentů od lezeckých celebrit to je pecka. Už se těším jak malý Darda až rozbalím balíček z Amazonu.






Více není třeba plkat: pěkný rozhovor je zde:



Hned jak tuto knihu přelouskám ( do léta:)), tak třebas sesmolím recenzi.






"Written with devoted passion and brutal honesty, Full of Myself lays bare Johnny's bipolar mix of privilege and pain, wizardry and dysfunction. Master of friction and momentum, the living embodiment of poetry in motion turns his hand to pen with great effect."


Leo Houlding

"It's brilliant - frank, funny, telling his full life story, not just the climbing. And the climbing accounts are riveting as well. A great read from cover to cover."

Sir Chris Bonington

"Much like his climbing, his imagination leaps. This is a beautiful book about an extraordinary person. William Blake with sticky boots."


Simon Beaufoy (Academy Award Winning Screen Writer - Slum Dog Millionaire, Full Monty, 127 Hours)

"I don't climb, I ride bikes, but this book got me by the balls!!!"

Steve Peat (World Downhill Mountainbike champion)

"Johnny always seemed some kind of freak from the very first picture of him I ever saw. I could see positive freakiness that made him go out of the ordinary, to climb those things that must be admired and that should inspire many to come."

Adam Ondra
Video pro neználky. Čaj

sobota 17. prosince 2011

Causa Severka

Wspinaj!! Do góry!

Hřiby sou nej na podzim, to je snad jasný. Po taškařici se Šárou a Kubou, kdy sem si konečně zvedl osobní Flash maximum do lehce devítkových sfér, sem se vydal na menší questík v podobě Hodiny Sirael na Osvětimanech. Až na první krok se jedná o superluxus bouldering doslova na hraně! No v mém případě to bude chtít ještě větší sílu v zádech a fixech, pak se hnis ukáže.

Jako náhradní program volím na doporučení starýho šizuňga Severní stěnu Jehly, což mělo být první 8a mezi místními kvaky….Cesta na pohled vypadá impozantně a po vzpomínce na vedlejší cestu Lady Di si říkám, že to může být i pjekná lezba…

Severní stěna vlevo, Lady Di vpravo

Opak je pravdou, po školáckém dolezu k druhému očku, keré se na RP hůř cvaká, příde krutobouldr, kde zpočátku nedošáhnu ani do druhého chytu… Oč víc se mi v hlavě vzdaluje možnost cestu kroknout o to je dlouhán Tulipán blíž přelezu. S přímou úměrou zároveň roste můj vztek, že su krátkej, ale nakonec i v koutku duše graduje odhodlání, keré mě po doladění programu i přes nelogičnost pohybů nakonec k mé spokojenosti donáší do vytoužené obliny. Menší zklamání aspoň z pohledu udržitelnosti, natož možnosti k dalšímu přešahu, ale to už není tak zásadní a nakonec tak s klidem přihlížím dlouhánově pohodovému přelezu….

Dalšími dny sem podstoupil pár natažení na skřipci, zúžení mé pěněženky, nacpání břicha a o týden později s kompaněry už zas zevlím v bouldru. I přes určité prvotní pochybnosti nakonec příde s menšími sněhánky i podmínka, a to by byl člověk blbej, aby nebral….

Cesta je na pohled ladná, jedná se však o křeč, závisíci na rozmaru paní P.. Aby toho nebylo málo, lezbci jsou omezeni svým rozpětím, či výškou. Tudíž pro menší klidně 10-, pro lidi do 180ti tak 8a, pro lidi do 185ti asi 9 či 9+, no a pro Tulipány a podobná qítka tak 8/8+… Taková Kolouch by konečně mohla trumfnout Jenuštíka, kdyby se svým rozpětím cestu vylezla dřív a tudíž papírově na tom byla líp než on....

Ja sám nevím. Po prvotní deziluzi a 8a+ vyhlídkách sem se při přelezu cítil jak v laláču… Pokud si teda někdo z vyšších potřebuje honit ego na poddajné dívce, tak vřele doporučuji podobná znásilnění. Pakliže jste pouze romantickými návštěvníky Chřibů, tak rači doporučuji tuto zimu jezdit jinam, vyvarujete se čekání ve frontách a diskusím na téma 8a, honění bodů, chytáním prašivých vlků a jiné zvěře (a jejich blbým kecům) a vůbec tak všelijak podobně….

Jen dodám, že přiložený videopřelez obsahuje materiál znemožňující vaší OS volbu a dle autora prvního volného přelezu (Michala Rožka ´03) neřeší správně poslední krok při oblezu třetího jištění, kerý má být údajně bez použití hrany. (Samotný bouldr to už neřeší. My sme to ojebali nezáměrně, hrajem přeci na logiku věci – hlavně dyž máš půl metra vpravo madlo… Ale pokud někdo hraje na principy, tak aby robátka věděla…)

No a aby toho nebylo málo, tak se mi o pár minut podařilo zlomit mé prokletí panny hrany Kanty, z čehož se měl jistě větší radost než ze Severky. Nuže jako dovětek také jeden videodokument.

Závěrem chci poděkovat za mediální propagaci a podporu především generálnímu partnerovi Jiřímu Hortovi a dále Michalovi Makušovi. Materiálně pak svým lezečkám Viera – Nevěra, keré se mnou v těžkých chvílích nesmekly. Secondhandu od naproti za luxus kalhoty a MU za finanční podporu…. Dalším pokušitelům hodně zdaru! (že Rosemane…)

středa 14. prosince 2011

Ďubkovačka

Dneska je koncert, asi ideme dnuka, vraj taká hudba čo sa rýchlo neokuká, kapela hraje od dubu do buka a do toho nejaká speváčka stuká. Dal sem na alternativní léčbu a včerejším večerem s kompanií mladšího brata a el bušída navštívil pochybný koncert, ještě pochybnějších kapel v elektro stylu. Je pravda, že elektricky zvládnu maximálně Prodigy, ale přeci zkoušet se musí… V klube sa dosť žilo, pilo, oplatilo sa nám nechať na bráne kilo. Prvá zvuková vlna mi zatlačí uši, že budem dnes spievať, to som mohol ihneď tušiť. Zaujali mě akorát Košičania se svým pudingem. Musím seznat, že ačkoliv dost do popíku, tak se mi to líbilo. Asi se jim na ten Zádiel budu muset podívat…. Do what you like, do what you can, take all your time with all your men, take all your money, bring all your weed. You have to breathe, its all you need. This is your home, you know its real, entire place for you to fill. Dalším překvapením večera mi byl právě druhý spolusjížděč, kerý nám s bratem ukázal, jak se to na parketu má dělat…. Keď príde kokain, tak budem tlieskať, keď príde kokain, tak budem vrieskať, keď príde kokain, tak budem lietať… Zajímavá je shoda na možnosti podchytit charakter okolních lidí právě na základě tanečního projevu a následné predikce jejich dalšího chování. No dál to rozebírat nebudu, nerad bych se někoho dotkl… Tak paříme, smažíme, ujíždíme a sjíždíme, v pokročilém věku už to srdce, pokud nejste Iggy, nebude zvládat……. Jojojo pank je na jedno oko slepej… Too many times I’ve been high, too many parties around. I need to clean up my mind, to chill out of the town and as I walk to the trees, I hear some regular beats. What is that scene that I’ve seen? Don’t ask me where have I been. Sevas! Asu

pondělí 12. prosince 2011

Easy climber

Než zatím co se k ústí mroucí stáčeli, pohledy veškeré, pohledy očí všech do výšky upřelé a zatím tam na druhém břehu stěny temně se tyčily. Tu ani živého co vidět bez hlesu a bez hluku míjely čilé stíny proti strmé hoře. Z profilu nebo náhlé obracejíce své matné tváře a vzpřahujíce kupředu stíny svých rukou, pahýlů.

Je mi ctí, že zrovna s Jaroušem k.r. sem odstartoval ňáký týden zpátky šňůru večerně-kulturních seancí s přáteli, či karamádkimy na kerých mi záleží. A to sic, bych získal zas jiný pohled na věci kolem…. Ostatně na startu vždy záleží, navodí to vždy příjemnou atmosféru a řekl bych, že usměrní i úspěch akce, přeci hned po zdraví de o kultúru, než?….

No a tak sme pak došli jak před léty do jeskyní a místo abychom se ťarchali s matrošem na zádech, už si to vezem ladně lodičkama v tunelech. A proč ne, i tehdy gdysi sem si říkal, že pak už není ani potřeba cokoliv dolézt, hlavně dyž to má formu a štábní kultúru. A jakápak kultúra, dyby nebylo občerstvění, žeš? Jarouš k.r. pobral ňáký ovoce a na Dně, tam kam nás to hodilo, se toho ještě naštěstí taky dost povalovalo! Neleníme, zdraví je vždy až na prvním místě a výdatně doplňujem vitamíny jak ze svých, tak zásob kolemjdoucích. Řek bych, že tu je celé ovocnářství – Jarek k.r. s trnkama, Pawel s meruňkama, Džony s hruškou, někde i domácí švestička a jedinej kdo klasicky vybočuje z řadu je Berný s domácima pomrdančama bez skořice… Na to však rozumně uvažující člověk nehledí, zdraví je přeci na prvním místě! Sem teda aspoň před chvíli čet....

dolez a odlez z dvojky

Prvničku uzmul kterýs z oldskůlařů před léty, ale taky ho to stalo jeden chrlickej! Javorovým dřevem proti zdi nikdy nechoď, plyne ponaučení, a dnes se tam sice ligoce nejtek, ale jen na památku události. Za chvíli osedlávám štand a nechám se spustit mezi partyju nadol, abych, zatímco Jarouš k.r. bude ocasit dál, mohl pokračovat v nabírání kalorických hodnot a vitaminových koncentrátů…. A tak zatímco Jarek k. r. zjišťuje, že založený pochybný čok opravdu nedokáže udržet jeho muší váhů, já tříštím mysl démonem a rozmluvou s kompanií u zábradlí. To už Jarek k.r. prozměnu zjišťuje, že crolla zapl špatně a k jümaru se bez prusíku nedostane, čímž aspoň trošku koření napohled fádní průstup pro modravá oka občasných touristů…. Pawel sice ještě neokusil Žandovy facky, ale té Severní se nabažit nemůže, poslední hlt meruněk a mizí na polici za Džonym. Právě včas! Jarouš k.r. osedlal dvojku a přišel opět na řadu můj vytříbený skill. No spíš nášah. Nebojím se vlka nic a než Pawel proleze prvních pět metrů proudžektu, už čekám na kompaněra a chvíli si krátím trnkama. Sou jemné jak samet, ale ďábelskej ocas prohřeje krk i mé zanícené průdušky. Pak kousek ta K.R. zaskobuje, sestoulká čoky, či skobky a není jiná, bych i já nepokračoval na polici za ním.

na polici v půlce

Nejsme tu ale kůli sportovním výkonům a narozdil od všech ostatních opakovačů mažem dolů na zem za kultúrou a večrníčkem na Skalním mlýně…. Dole je veselo, a jak by ne, dyž se potkaj tři soboli, tak se radost násobí….. Přibyl Fery, Majda k Bernýmu a Pavlína k Jonymu, kerý si s Amerikou pohrává jako by to bylo zadarmo…hm…to sou ti přepkližískaři, nežerou bobule, nebojí se a pak to ani nezhybujou, kam ta morálka pošla? No nic, já sportuju jen na Holštýně a tu dem za pivem…Dobrá volba? Spíš nebyla možnost volby, pingl si nás všímá tak akorát při placení a škopky se rozhodně nehrnou jak na Prumce. Nu což, zpět k ovoci a noční zábavě. Pod Neby jistě zavíraj, ale na Dně se flachy otvíraj.

S Bernym... a Majdou

Bavím se pohledem na Bernýho, kerý za posledních 6 hodin dolez už asi 9 metrů nad zem. Zřejmě nic moc oddíl. To já měl prvních deset za půl minuty (a nevykládejte mi, že na sklonu záleží!)…. No a tak se dál bavím pohledem, ale s druhou flachou už na střídajícího Majdu a pak zcela pobaven s novým dnem kráčím ke spacáku…..

Sny sou na Dně vždy přísné, ale nechám si je pro sebe, někdy lepší… Zjišťuji, že po dalších pěti hodinách borci zatím dolezli o tři metry výš a s ránem pošli v teplý pytle, jóoóóó každý se baví jinak, žeš? To my s Jarkem k.r. třeba ranní onanii, přeci jen na polici v půlce to je kolem 70 metrů….

ranní onanie

Pak ňáky trnky, zkouška pozornosti, kdy s vyrvanou skobou sice neletím, ale vyvlátej za oblinu těžko hledám cestu zpět do bezpečí žebříků a skoby tutovky. No to jen tak pro ty mrdavá oka touristů, přeci i o kultúra těm mladým hochům de, než?…. A pak rači už du na sichr volně, háčkování je přeci mrtvé, což? … No né úplně, nad dalším nýtem si to rychle rozmýšlím a se zadrženým dechem se pohoupávám z háčku do háčku, bych dobyl další stanoviště. Ano dobyl! Pač jinak bych se dobil já a zdraví je přeci hned na prvním místě ne? A jelikož sem cestou ztratil potem dost tekutin, hned ovocným koncentrátem ňáky doplňuji.

odlez z police

To si připomínám asi o hoďku později, gdy se Jarek k.r. podruhé odporoučí do doliny a zvyšuje své skóre na 2:0 (nakonec sem mu jeden pád odpustil, pač to byl vlastňák). No a tak si připomínám, že o výkony nejde, ale na druhou stranu bychom měli pohnout, zvláště ve chvíli, kdy mě už z věčného visení v sedačce bolí záda, přeci nepřídu o zdraví v ňáký díře, kerou si každoročně pár odvážnějších borců jen tak na frííí skočí…. To už je Jarouš k.r. s menšími výkřiky do tmy na štnadu. A to nemluvě o Jonym s Pavlínou, keří maj od veveriček jen ten rozdíl, že nemaj tak chlupaté ocásky a narozdíl od veverek sou tu za sportovním výkonem (ke spisu přikládám i pár dokumentačních fotek, na kerých je jasně vidět, že to hrotí!!!),

rutyšuty amerika, rutyšuty amerika... a jak to borec hrotí, co?

taže jima (rozuměj pískařama, keří nepochopili, že KrysoKras je sportovní oblast a žebříčky sou dávno mrtvé, co přídou dělat ramena a vnucovat NÁM kulturně založeným, sportování na špatném kolbišti!) se dále nebudu zabývat. Tak tou chvílí, gdy sem nad něma mávl rukou, tou dobou začal Jarouš k. r. výdatně doplňovat ztracenou energii, pač nám jde a priori od začátku o zdraví, že? Tak tou dobou po asi dalších pěti hodinách dosáhlo duo Majda-Berny dalších šesti lezeckých metrů a cvaklo první nýt. Je vidět, že o kultúru de těmto lidem, všechna čest!

Jarek v šesté délce

No a já váš milý vypravěč se někdy tou dobou musel pořádně naspídovat, abych mohl stejně jak spolulezbič a kulturně velice vzdělaný člověk Jaroslav Dražan k.r. také společně s ním popít koncentrátu a nějak doklepat tuto dávno mrtvou onanii, bychom stihli večírek na dně, pač hned v druhém řadě po zdraví je přeci kultúra!.... No tak sem si to chtěl jako ládovat ladně a rychle, ale croll ne a ne mazat hore….Po spoustě různých fligen nakonec dolézám za tou K.R. a divím se, jak mohl vynechat hned dvě ze tří vrtaných dírek pro háčky a ojebat to na prasáka! Sem to říkal dávno, hned po Woodsovi byl největší talent aspoň v Brunnně pan Dražan mladší, k.r.. Zdůrazňuji byl, pač jako uvědomělý občan se obrátil na víru kázanou Wallstreetem a kultúru, jakožto prostředek pro zdokonalování svého ducha a pač jako sportovní výkony sou mu cizý….

poslední štand

No ale to sem zakecal, ten závěr, tak to nám chybělo asi 15 výškových metrů a prej jako v poho za A1, taže jako na klid… K prvnímu nýtu jakštakš Feryho Sokolíky, ale pak hnus velebnosti, asi šest frendů, kerým sem nevěřil ani jednomu. No a pak po dalším asi dvacetimnutovém vysení v háčku se odhodlávám k věci nevídané(!) a poprvé k postupu v cestě ze Dna používám jedničku (až pak sem se dozvěděl, že A1 je jakože jedna až dvě jedničky! Čuráci, ja myslel, že jim - ano tomu s tím bříškem a tomu co ještě nezjistil, že skobování je dávno mrtvé, tak těm, že de jako o kultúru! A tu se jako regulérně pokoušeli o mé zdraví! O zdraví!!! O zdraví, o keré nám de především….) No tak sem zabil jedničku a cvakl druhý nýt a naprosto zničen tímto podrazem se nechal spustit na štand (a jen mi neříkejte, že snad nemumí lézt! – to už bych se fakt rozbrečel…. a že sem měl na krajíčku…) Posledních šest metrů sem tak nechal na Jarka k.r., kerý je po 10 minutách s řevem volně dolezl. Nemluvě o tom, že mojí část vyběh taky volně, chobot miliónovej….No a to bylo tak asi vše, když sme se zas jednou snažili očistit od těch všedních pičovin světa, špatného světla a světlých zítřků… Pak už jen ňáký řev, chlast, děvky, chlebíčky, rutika milión a vůbec jako to bývá v každém béčkovém happyendu, dyž de lidem o zdraví..

Tak tedy dobrou a někdy na podobné společenské akci s ovocem a entusiasmem pro jejich požívání……Odkaz

P.S.: Phs by Jarek + veverky. Pohled Janka z prvního opakování zde a pohled Pavlíny z minulého roku zde. Pro ty keří nepochopili, že hákování je mrtvé přikládám i jeden degrade Pawlova topa…

v pár případech je v závorce uvedena původní klasa, proti našemu pohledu na věc

P.S.S.: Minuloroční taškařice zde, něco z histórie první túry ze Dna zde.

P.S.S.S.: Jo a ti co čekaj na tu túru od severu, tak příště, ale toto je podobný, ne?

P.S.S.S.S.: Jo chápu, že pro perfekcionisty je výše popsaná túra od SZ, ale nebudem se hádat, ne?

P.S.S.S.S.S.: Pokud by přeci měl někdo problém, tak si to můžem mezi dvěma čelama vyříkat, jo?

P.S.S.S.S.S.S.: Ještě někdo něco?

P.S.S.S.S.S.S.S.: Viléme!?!!!?

sobota 10. prosince 2011

Hotel Dylina

Tak mi došla jedna pozvánka, kerá by snad mohla zajímat zimní, nejen překližkové, krysy mířící na jih za teplem (i dyž tu je furt hic, jak chceš...). Nuže Dylina Dylinowicz a Stračes ze stáže ve Fráňu vás zvou na:
Bydlí v Montpellier, ul. 13 Rue de la Condamine, což je napůl cigánská, napůl arabská čtvrť, ale svatý klid tu borci majou.... že bych prý nevěřil. Montpellier je na cestě do Špaňa a je hned vedle Claretu. Cantobre je 80, Tarn, Jonte 120 a kolem spoustu malých oblastí..... No a děti řikaaaaly: že jako kdyby někdo mel cestu a chtěl se třeba stavit, zkulturnit, rozveselit je, či sebe, nebo přivézt něco z Čech, tak že vás příjmou s otevřenou náručí..... Je to pidibyt, ale na přespáni socek stačí.... Jako proviant pro domácí sou preferovány škopky a kaštánky, víno, žáby a sýr ať jim tam nikdo netahá, to je snad jasný! Jo a prej mám zdůraznit, že probůh ŽÁDNÍ VOBŠOUSTI vítáni nejsou (to sem pak zvědaf, gdo tam pojede...). Berou jenom socky....
V příloze připojeno uvítací foto a reklamní leták. Takže?

pondělí 5. prosince 2011

Pjanstvu nět?

Žizň. Vsjo prapuskájetsja...

Někagdá nádo vsjo zabiť. Patam toľka idti v cholmu palaziť i pozvaljať sa plezíru měždu okružájuščimi kamněmi. Eto osobyj atmosfér. Čerez dva goda ja starajus sdělať odin prablěm, no nikagda nět dostatočnej vlasti, energii ili drajva. Étot búlder nevazmóžno sdať.... No sivodňa vsjo inače. Ja sižu, polažu obuv (odna s žestkym kablukom, drugaja s mjagkym nakoněčnikom) i idu laziť. Vsje idět zlěgka, kak balerina, i nakaněc ja sižu nad prablěmom. Mně eto nráviť sja, no kak buďto ni něbyl ja, ni radosti nět...... Eto kaněc odnoj etapy, problěma nět. Ja smějusja, što těpěr?

Synovja Balšoj medvědice - Asu odin punkt

Drugoj děn ješjo štonibuď islitať s Patrikom ili Tomom. Patrik sdělajet počti dva prablěma, no kagda on uže v topu, on upadaet. Eto viděť, što on malo chačet. Tom silěn, no i jemu nado málěnko sčastia... Každy děň inačí, odin raz eto iďot, drugij raz net, eto žizň...... Patom už mně toľka nado jechať v pjěščeru i vjěčerom kaněšno damoi...
pozn.: (fonetický přepis, gramaticky to bude dost ustřelovat, ale zkoušet se musí...) hlavně že se leze se
phs: by Paťas
Flustačka - Patrik odin punkt

Patrikov proěkt - Asu noľ punktov

Čutač - Patrik noľ punktov

neděle 4. prosince 2011

Moravské kejkle a sponzoring.

Moravské kejkle 2011 proběhly a s odstupem času píši pár postřehů:

*  Účast byla nečekaně vysoká, takže hlad na Jižní Moravě po akcích tohoto typu je - což je super. Dokonce zde byl nedávno přelezen Tomášem Pilkou projekt - spojení SD Manžety a výlez Brzenkem = "Rotátorový Brzenk" 7C Fb. Díky své specifičnosti - obliny a průtlaky do ramen, no nevím nevím kdy to bude mít opakování.

* Shodli jsme se se Svištěm, že další ročníky MK prostě na Chřibech nebudou. Je to smutné, ale po návštěvě Seníků po závodech bylo dost zřetelné olámání krajek, kyzů a ošlapání stupů = skála se hromadnými akcemi na Chřibech ničí. A protože  máme Chřiby rádi, tak nikdy nevznikne oficiální průvodce na Pečínku, budou po zvážení vznikat lokální průvodce jednotlivých oblastí, ale už zde nebudu pořádat nic hromadného jak na MK 2011.
                                                                                                                            foto: Tomas Pilka 1987 Verdon

* Je to sice škoda, protože zde je úžasná atmosféra. Ale nevěšte hlavu na hrušku - nějaké oblasti schované v nohavici mám, takže kolem května, června roku 2012 budou "Moravské kejkle" 2012 a doufám, že to bude stát za to - nějaké 8A projekty už mám objevené, takže počkám až Petříček nabere formu a nechám jej to do dubna posekat. Víc prozrazovat nebudu - ehm víc toho nevím, jo zaleze si opravdu každý, jak je dobrým zvykem Moravských kejklí.

* Jsem tuze rád, že se povedlo na MK 2011 kontaktovat firmy, které akci příjemně materiálně podpořili. I ceny jsou kořením závodění a doufám, že na MK 2012 bude dost bonus kejklí v rámci závodu aby měl možnost každý získat nějaký ten odznáček SSSR za odměnu.


* Samozřejmě je to vždycky něco za něco, takže doufám, že se nebudete zlobit, když nějaký příští článek věnuji přiblížení těchto firem. Pozor nebude to jen takové hogo fogo kupte tričko PR. Jsou to celkem zajímavé věci: např. architektura a ateliéry UAX atd.

Šlachy ocelowe přeje Čajový keřík.

PS: Neoficiální soutěž o nejlepší bouldermatku vyhrál Kolomajzna - viz foto vlevo. Ve hře je stále předplatné Montany na rok 2012 - kdo by měl chuť napsat report ze závodů, tak pošlete výtvory na cajj@post.cz

  * Jo a nejlepší nakonec: Lámal jsem si hlavu, jak Asuán umí nafilmovat fake (nepoctivé, odrbané, šmeliny milión) přelezy boulderů ze závodů (aniž by si toho moc lidí všimlo) a navíc ještě k tomu celkem přesvědčivě se z toho radovat. Ve chvíli nepozornosti jsem na jeho ipodu našel video, které vše vysvětluje. Je to stará hérečka :P

Btw: Předpokládám, že mě už dost lidí prokouklo s tím, že vize a plány by byly, ale smutek dost často utek. Jak říká můj oblíbený Kato "Teoreticky jsem toho dokázal už tolik, ale prakticky jsem jenom alkoholik." Mám nějakou představu vytříbené zahálky v průběhu ledna v Brně. Takže kdo by měl čas a chuť na lednovou mizerně placenou brigádu (dřina a řehole v teple) pro všeobecné blaho sebe a svých kamarádů, tak v úterý na promítání můžeme poklábosit o detailech.

úterý 29. listopadu 2011

Můj-cup off tea

Člověk, který je ochoten pokračovat až do konce v cestě pěšky, se stává obětí společnosti, která ho vykazuje jako nežádoucího. Ruší. Je pokládán za flákače, do kterého vráží lidé, kteří si myslí, že vědí, kam jdou. Představuje řád v podobě nezřízenosti. Aristokrata s tváří anarchisty. Póvla, který kazí taneček.

Nikdy sem nebyl moc závodní typ a pokud tedy nemusím, nazávodím. Mejcup je tak pro mě spíš společenská akce s množstvím lidí, které jsem dlouho neviděl. Atmosféra je pokaždé jiná, jednou víc jiskřící, jindy víc zářící. Oči tápou po profilech a hecují posledních pár, kteří to dotáhli až do konce. Je krásné mít celou závodní špičku pod jedním nosem….. Sem zaujat. A i přestože většina vyvolených leze stavějíc na silovém základu, přeci aspoň jedna z mladších borek dodává i techniky a možná i k překvapení jiných nakonec ukazuje záda dalším čtyřem, či pěti. Mám radost. Je příjemné vidět, že nejen silné prsty dokážou čarovat!

Smě obětí kultu spěchu. S tím jak postupuje technika, ustupuje duše, neboť duše spoléhá na práci strojů a cítí se neobratná v tom světě, kde se práce stala posvátným úřadem. Lézt, stejně jako psát, s cílem dosáhnout úspěchu a líbit se je směšná. Jsme sluhové sil, jimž sloužíme, aniž jim rozumíme. Tento sport je nezbytný, ale nevíme k čemu, a to i přesto, že prestiž této neužitečnosti je zřejmě nesmírná, protože vzbuzuje žárlivost i obdiv. Náš pokrok však může být pouze morální. Kdož z nás však dokáže nabýt takové síly duše, aby byla tak zjevná jako síla sexuální? … Jsem mladý člověk, no necítím potřebu kupovat bezpečné hodnoty. K čemu? Jistota je nepřítelem koření a dobrodružství, člověk se nemůže spálit. Taktnost odvahy však svazuje vědomí, že zacházet příliš daleko se přesto smí jen po určitou mez.

To jsem pod jedním profilem potkal starého známého a ten mi řek, že rozhodně není promiskuitní, a pakliže by měl jít s jiným typem, tak jen potud, byl-li by to začátek delšího vztahu. Začíná mi připadat, že se navracíme do dob antiky, kde každý váženější občan měl krom oficiální manželky, minimálně jednu milenku a samozřejmě i milence. Jako by nám ty ženšiny nestačily! Doufám jen, že i když budoucnost ospravedlní tuto neposlušnost a akceptuje ji, tak jednou tato neposlušnost taky ztratí na síle a stane se obětí další neposlušnosti, jež svede svět. Jako bychom neměli z přemíry svobody žádnou možnost neposlouchat… Naštěstí neexistuje statická pravda, existuje pouze jiskra, která je výsledkem nárazu ano či ne, jež stojí proti sobě a z nichž se rodí růžice kaleidoskopu.

Hudba z pódia, a to obzvláště alternativní, probouzí smysly, stává se z nás vítr. A stejně jak on, pak nevíš kam člověka zavane…. Najednou jsem opět ve Vieře. Mysl ještě vše nevstřebala z Flédy a už se prohání novými moři, není sto cokoliv uchopit. Pomyslnost nuly nabývá nekonečnosti jedničky…. S půl osmou usínám, abych za pár chvil opět pokračoval tříbit mysl vyprávěním jiných. Jako by se však nic nezměnilo, ten postarší pán je také v srdci děcko. Snad jen ty bílé vousy zpochybňují lež mysli, don´t care….

Jsem vulgární, pozlátko třpytící se v mravním bahně svojí duše. I když rozmlouvám, v diskuzi často přistihuji vulgaritu hodnot, které dokazují sama sebe. Hledám důvody, jako synonyma lži, abych nemusel hrát s otevřenýma kartama. Sám jsem však lež, která vždycky říká pravdu. Podléhám příkazům, které jsou nezbytné, aby budily neposlušnost, silokřivky převracející návyky, probouzející a měnící pravidla hry. Bez neposlušnosti neexistuje žádné hrdinství, žádné odvážné skutky.

Tvůrčí duch je nejvyšší formou smyslu pro protiklad. Lidé se bojí kupříkladu poezie, protože postupně objevují, že skrývá pod lichotivým zdáním lži jednu z nejtrapnějších forem pravdy. Jsem prý nesrozumitelný, ale člověk by měl pěstovat právě to, co je mu vytýkáno. Většinou chtějí lidé porozumět a pak cítit. Tím se připravují o jedinečnost, o tu onsightovou příležitost proplout aniž by Skylla cokoliv pozřela.

V pondělí si ještě střelím Geologičák se Závišem, protože nejdřív nacházím a až pak hledám. Příčinu pro důvody, ony argumenty pro nezřízenost nevyzrálost a hrubost, mladost pro radost, nevyhnutelnost povinosti, souznění rozháranosti, omluvu excesů ve kterých se brzo utopím…. a taky možná jen dobrou noc…………….. báj inspájred Jen Kokotavý

pondělí 28. listopadu 2011

Pernštějn Drytool 3.-4.12.2011

Pořád se něco děje! Na Mejcupu mně potkal Pavel Jonák a pozval všechny nadšené na otevírání Nejen Drytoolové oblasti u hradu Pernštějn tento víkend. Tak oprašte motyky a hybaj na mráz. Čaj

Tak tedy sdílím pozvánku:

Letošní climbing party a večírek na nové drytoolové lokalitě u Nedvědice bude na začátku prosince o víkendu, tj. 3.-4.12. Tři nové sektory s výškou do 20m, s odjištěnými směry a projekty zatím do M9.

Večerní párty u ohně, nějaký to grilování prasečích steaků a večírek z vlastních zdrojů.
Spaní – plácky na biváček nebo malej stan jsou v okolí skal, jak si kdo lehne, tak si ustele.
Příjezd – z Nedvědice směr Rožná přes vesnici Pernštejn (ne nahoru na hrad Pernštejn!),
300m za posledníma domkama vpravo ve svahu od silnice začíná hřebínenek,
podél něj 200m nahoru.
Parkování: podle stavu sněhu dole u silnice, kousek zpátky na kraji Pernštejna, nebo dál za zatáčkou.
Souřadnice: Loc: 49°26'57.473"N, 16°18'7.558"E


Další info a lezecký průvodce je na stránkách http://www.paveljonak.com/














 

čtvrtek 24. listopadu 2011

Reklama

Komu není rady, tomu zbytečně se snažit pomoci.
Někomu na příslušnosti záleží. Mně je to vcelku jedno, sem v tomto ohledu taková lezbecká děvka, du s každým, gdo chce aspoň trochu lézt a je ochoten při tom odjistit aj ma.... Dyž sem si takhle odpil minulý rok dvě seance na Blatinách s VHSou, tak proč bych tentokrát pohrdl doublem s Teslou, žeš? Ostatně je to jak v lezení, pokud je s kým pít, tak proč se tomu bránit, než? No a dyž už borci byli dost agitačně naladěni, přikládám jednu videoreklamu na tento brunněnský oddíl alkoholiků.... Rozháráný (ostatně stejně jak vztahy obou zmíněných oddílů) prostřih obou večerů je proložen poučným příběhem ze života el Čáplčína..... Brou děti!

Materiál je naprosto nevhodný pro mládež, kojící matky (krom Macíka), nervově narušené jedince, slabší povahy, sexualní puritány, abstinety, ale i notoriky, češtináře, pravdomluvné jedináčky a vůbec všechny, co se chtěj jen bavit a nepoučit!
Odkaz

pondělí 21. listopadu 2011

Svišti na golfovým hřišti...

... my nebereme zajace, tím si buďte jisti!

Víkund s Teslou na Vysočině byl pekelnější než by člověk čekal, a tak, pokud je vůbec možné cokoliv reportovat, začnem poklidněji, takovým menším dovětkem. Borci tam na chatě měli hafo starých časáků a byla by škoda se někdy nevrátit zpět v čase, taže děti, tu vám přikládám pár retrohovorů se starým známým, dyž už po seanci s Pokem je teď borec chvíli mediálně na výsluní (sory za kvalitu, ale to snad toliko nevadí...):


To bylo v Montáně někdy začátkem ´93, dál následuje něco málo ´94:


No a jako dovětek něco k Učňovi:


Něco málo je i v jednom ze starších Hotejlů, ale né úplně se to hodí k tomu, co je prezentováno výš.... Rozhodopádně sou však fšechny hovory k ničemu, dyž člověk nezažije typa na živo!
Ať vám to tedy taky tak superissimálně leze, čao! asuOdkaz

Posilování a zdraví

Lezení patří ke přirozeným pohybům člověka. Téměř každé dítě leze po stromech, visí na větvích, prolézačkách u dětských hřišť  a drápe se po kamenech nebo do příkré stráně. I přes všechny vývojové predispozice dnešního člověka k lezení, přece jen nejsme šimpanzi a tak dochází k velice závažnému přetěžování svalového a kloubního aparátu.


Jelikož se zájmově věnuji fitness a kondičnímu trenérství, tak jsem uvítal konzultace s nejlepšími odborníky v této branži. Tzv. přístup "Motolské školy" k posilování celkem dost přesvědčivě vyvrací navyklé stereotypy z posiloven a konvenční rady fitness trenérů vycházejících v lepším případě z 10 let starých publikací (Tlapák..) a v horším za fitness časopisů, které jsou v slušně řečeno dost schizofrenně založené ( kvůli dostatku článků, reklamě a tlaku od výrobců).

Bohudík za posledních pár let nastal veliký obrat, kdy posilování jde ruku v ruce s fyzioterapii, v první řadě jde o zdraví jedince a poté až na efektnost cvičení. V souhrnu pak člověk získá mnohem více než by čekal, stabilizují se případné potíže pohybového aparátu a hlavně se vytvoří dostatečný svalový základ centrálního stabilizačního systému, který je nesmírně důležitý pro následný výkonostní a vrcholový trénink.

V lezení a při špatném posilování dochází při práci necentrovaných kloubů k jejich poškozování a následným zraněním. Svalové dysbalance snižují celkový lezecký výkon a zvyšují pravděpodobnost zdravotních komplikací pohybového aparátu, kterými trpí většina dnešní populace.



Jelikož mám radost, že se v poslední době někteří známí na mě obrací ohledně konzultace v dané problematice, tak se zájemcům rád budu věnovat po domluvě třeba na Free Sportu v posilovně. Je to pro mně také důležitá zpětná vazba, takže se nemusíte bát, že si po vás budu chtít 350,- až 500,- za hodinu což je běžná sazba.ale rád známé budu vést a konzultovat cvičení zadarmo. Bohužel si však nejsem jist kolik lidí jsem schopen časově stíhat, tak platí, že se zatím budu věnovat prvním pár zájemcům (cca5) a to individuálně, termínově podle domluvy. Kdyžtak napište mail na : cajj@post.cz


PS: 6.12 v úterý 19:00 bude na Skleněné louce promítání filmu: The Scene. Po promítání rád povedu debatu-přednášku na téma výživové doplňky a preparáty ve sportu a sportovním lezení.

úterý 15. listopadu 2011

Co rok dal

Bylo to někdy na jaře minulého roku. Se Stračenou se nám točila hlava kolem z nekonečné řady večírků a neutuchajících možností lezby. Tehdy někdy sem vyměnil ve svém postarším aparátu film a natěšen čekal, co mému oku neunikne. A jak to za ten rok a půl dopadlo? Zde menší výběr v retrospektivním podání:

Paťas v Hraně magnéziem zdobené, dnes již klasický hřibský fotokýč.

Nejdřív sem Koloucha hecoval v 6Céčku a ona mi pak řekne, že mé rači Jenuštíka, není náhodou ta holka moc drzá?

Ueli Stek a jeho levá páka proti Johnu Brzenkovi.

Nástup do stěny Marmoši.

Jupa v klíčové délce Moderních časů.

Rakušáci tamtéž.

Moře ploten s Rybou budou muset počkat na další rok.

V Juře jest fajajně.

V Podzámčí jest fajajně.

Se Stračesem sme v delíriu pokoušeli Diretissimu Mlynárika. Tentokrát měli pravdu Pšoni, klíčová délka není za 8-, jak tvrdí Slováci, ale za 9. Heuger a spol si tak za štandování v půlce klíčového bouldru můžou napsat nulu a ne RP přelez.

Výzva v podobě Šípkáče po vlastním se povedla Tomovi, zapoměl sice na čoky a frendy, ale to je vlastně jedno, aspoň se nic nevyrve....

Antequera mě zaujala mnohem víc než slavná Granada, a pak vše nabralo nechutné obrátky...


To ještě Hilfovi bylo hej! (dva měsíce před sázkou o Rybu, s Bárou na Barborce)

Nad Planem je spousta možností seberealizace.


Příjemné místo na bivak s erárním stolkem a židlema.

Potkali sme i jedno nevinné štěňátko.

Tour Rouge, teda myslím, byli sme tam jen dvakrát a jen jednou sem zachraňoval Čajový keřík ze spárů Chárona.

Výlet za polární kruh, byl až na soby očistec!


Hemmingsvaer jsou prý Benátky severu. No nevím, ve Venice maj aspoň pizzu.


Jen Eidetin byl dajnej, ale o trpké chvíle nebyla nouze. Název cesty Life is alive sedí....


Squadra azura, jen jeden chybí! Kdo?

Áno, on! Ostopovický démon!!! Kdo jiný by dal první tři 9- v jeden den?


Squadra arampicata, není co dodávat....