Easy climber

Než zatím co se k ústí mroucí stáčeli, pohledy veškeré, pohledy očí všech do výšky upřelé a zatím tam na druhém břehu stěny temně se tyčily. Tu ani živého co vidět bez hlesu a bez hluku míjely čilé stíny proti strmé hoře. Z profilu nebo náhlé obracejíce své matné tváře a vzpřahujíce kupředu stíny svých rukou, pahýlů.

Je mi ctí, že zrovna s Jaroušem k.r. sem odstartoval ňáký týden zpátky šňůru večerně-kulturních seancí s přáteli, či karamádkimy na kerých mi záleží. A to sic, bych získal zas jiný pohled na věci kolem…. Ostatně na startu vždy záleží, navodí to vždy příjemnou atmosféru a řekl bych, že usměrní i úspěch akce, přeci hned po zdraví de o kultúru, než?….

No a tak sme pak došli jak před léty do jeskyní a místo abychom se ťarchali s matrošem na zádech, už si to vezem ladně lodičkama v tunelech. A proč ne, i tehdy gdysi sem si říkal, že pak už není ani potřeba cokoliv dolézt, hlavně dyž to má formu a štábní kultúru. A jakápak kultúra, dyby nebylo občerstvění, žeš? Jarouš k.r. pobral ňáký ovoce a na Dně, tam kam nás to hodilo, se toho ještě naštěstí taky dost povalovalo! Neleníme, zdraví je vždy až na prvním místě a výdatně doplňujem vitamíny jak ze svých, tak zásob kolemjdoucích. Řek bych, že tu je celé ovocnářství – Jarek k.r. s trnkama, Pawel s meruňkama, Džony s hruškou, někde i domácí švestička a jedinej kdo klasicky vybočuje z řadu je Berný s domácima pomrdančama bez skořice… Na to však rozumně uvažující člověk nehledí, zdraví je přeci na prvním místě! Sem teda aspoň před chvíli čet....

dolez a odlez z dvojky

Prvničku uzmul kterýs z oldskůlařů před léty, ale taky ho to stalo jeden chrlickej! Javorovým dřevem proti zdi nikdy nechoď, plyne ponaučení, a dnes se tam sice ligoce nejtek, ale jen na památku události. Za chvíli osedlávám štand a nechám se spustit mezi partyju nadol, abych, zatímco Jarouš k.r. bude ocasit dál, mohl pokračovat v nabírání kalorických hodnot a vitaminových koncentrátů…. A tak zatímco Jarek k. r. zjišťuje, že založený pochybný čok opravdu nedokáže udržet jeho muší váhů, já tříštím mysl démonem a rozmluvou s kompanií u zábradlí. To už Jarek k.r. prozměnu zjišťuje, že crolla zapl špatně a k jümaru se bez prusíku nedostane, čímž aspoň trošku koření napohled fádní průstup pro modravá oka občasných touristů…. Pawel sice ještě neokusil Žandovy facky, ale té Severní se nabažit nemůže, poslední hlt meruněk a mizí na polici za Džonym. Právě včas! Jarouš k.r. osedlal dvojku a přišel opět na řadu můj vytříbený skill. No spíš nášah. Nebojím se vlka nic a než Pawel proleze prvních pět metrů proudžektu, už čekám na kompaněra a chvíli si krátím trnkama. Sou jemné jak samet, ale ďábelskej ocas prohřeje krk i mé zanícené průdušky. Pak kousek ta K.R. zaskobuje, sestoulká čoky, či skobky a není jiná, bych i já nepokračoval na polici za ním.

na polici v půlce

Nejsme tu ale kůli sportovním výkonům a narozdil od všech ostatních opakovačů mažem dolů na zem za kultúrou a večrníčkem na Skalním mlýně…. Dole je veselo, a jak by ne, dyž se potkaj tři soboli, tak se radost násobí….. Přibyl Fery, Majda k Bernýmu a Pavlína k Jonymu, kerý si s Amerikou pohrává jako by to bylo zadarmo…hm…to sou ti přepkližískaři, nežerou bobule, nebojí se a pak to ani nezhybujou, kam ta morálka pošla? No nic, já sportuju jen na Holštýně a tu dem za pivem…Dobrá volba? Spíš nebyla možnost volby, pingl si nás všímá tak akorát při placení a škopky se rozhodně nehrnou jak na Prumce. Nu což, zpět k ovoci a noční zábavě. Pod Neby jistě zavíraj, ale na Dně se flachy otvíraj.

S Bernym... a Majdou

Bavím se pohledem na Bernýho, kerý za posledních 6 hodin dolez už asi 9 metrů nad zem. Zřejmě nic moc oddíl. To já měl prvních deset za půl minuty (a nevykládejte mi, že na sklonu záleží!)…. No a tak se dál bavím pohledem, ale s druhou flachou už na střídajícího Majdu a pak zcela pobaven s novým dnem kráčím ke spacáku…..

Sny sou na Dně vždy přísné, ale nechám si je pro sebe, někdy lepší… Zjišťuji, že po dalších pěti hodinách borci zatím dolezli o tři metry výš a s ránem pošli v teplý pytle, jóoóóó každý se baví jinak, žeš? To my s Jarkem k.r. třeba ranní onanii, přeci jen na polici v půlce to je kolem 70 metrů….

ranní onanie

Pak ňáky trnky, zkouška pozornosti, kdy s vyrvanou skobou sice neletím, ale vyvlátej za oblinu těžko hledám cestu zpět do bezpečí žebříků a skoby tutovky. No to jen tak pro ty mrdavá oka touristů, přeci i o kultúra těm mladým hochům de, než?…. A pak rači už du na sichr volně, háčkování je přeci mrtvé, což? … No né úplně, nad dalším nýtem si to rychle rozmýšlím a se zadrženým dechem se pohoupávám z háčku do háčku, bych dobyl další stanoviště. Ano dobyl! Pač jinak bych se dobil já a zdraví je přeci hned na prvním místě ne? A jelikož sem cestou ztratil potem dost tekutin, hned ovocným koncentrátem ňáky doplňuji.

odlez z police

To si připomínám asi o hoďku později, gdy se Jarek k.r. podruhé odporoučí do doliny a zvyšuje své skóre na 2:0 (nakonec sem mu jeden pád odpustil, pač to byl vlastňák). No a tak si připomínám, že o výkony nejde, ale na druhou stranu bychom měli pohnout, zvláště ve chvíli, kdy mě už z věčného visení v sedačce bolí záda, přeci nepřídu o zdraví v ňáký díře, kerou si každoročně pár odvážnějších borců jen tak na frííí skočí…. To už je Jarouš k.r. s menšími výkřiky do tmy na štnadu. A to nemluvě o Jonym s Pavlínou, keří maj od veveriček jen ten rozdíl, že nemaj tak chlupaté ocásky a narozdíl od veverek sou tu za sportovním výkonem (ke spisu přikládám i pár dokumentačních fotek, na kerých je jasně vidět, že to hrotí!!!),

rutyšuty amerika, rutyšuty amerika... a jak to borec hrotí, co?

taže jima (rozuměj pískařama, keří nepochopili, že KrysoKras je sportovní oblast a žebříčky sou dávno mrtvé, co přídou dělat ramena a vnucovat NÁM kulturně založeným, sportování na špatném kolbišti!) se dále nebudu zabývat. Tak tou chvílí, gdy sem nad něma mávl rukou, tou dobou začal Jarouš k. r. výdatně doplňovat ztracenou energii, pač nám jde a priori od začátku o zdraví, že? Tak tou dobou po asi dalších pěti hodinách dosáhlo duo Majda-Berny dalších šesti lezeckých metrů a cvaklo první nýt. Je vidět, že o kultúru de těmto lidem, všechna čest!

Jarek v šesté délce

No a já váš milý vypravěč se někdy tou dobou musel pořádně naspídovat, abych mohl stejně jak spolulezbič a kulturně velice vzdělaný člověk Jaroslav Dražan k.r. také společně s ním popít koncentrátu a nějak doklepat tuto dávno mrtvou onanii, bychom stihli večírek na dně, pač hned v druhém řadě po zdraví je přeci kultúra!.... No tak sem si to chtěl jako ládovat ladně a rychle, ale croll ne a ne mazat hore….Po spoustě různých fligen nakonec dolézám za tou K.R. a divím se, jak mohl vynechat hned dvě ze tří vrtaných dírek pro háčky a ojebat to na prasáka! Sem to říkal dávno, hned po Woodsovi byl největší talent aspoň v Brunnně pan Dražan mladší, k.r.. Zdůrazňuji byl, pač jako uvědomělý občan se obrátil na víru kázanou Wallstreetem a kultúru, jakožto prostředek pro zdokonalování svého ducha a pač jako sportovní výkony sou mu cizý….

poslední štand

No ale to sem zakecal, ten závěr, tak to nám chybělo asi 15 výškových metrů a prej jako v poho za A1, taže jako na klid… K prvnímu nýtu jakštakš Feryho Sokolíky, ale pak hnus velebnosti, asi šest frendů, kerým sem nevěřil ani jednomu. No a pak po dalším asi dvacetimnutovém vysení v háčku se odhodlávám k věci nevídané(!) a poprvé k postupu v cestě ze Dna používám jedničku (až pak sem se dozvěděl, že A1 je jakože jedna až dvě jedničky! Čuráci, ja myslel, že jim - ano tomu s tím bříškem a tomu co ještě nezjistil, že skobování je dávno mrtvé, tak těm, že de jako o kultúru! A tu se jako regulérně pokoušeli o mé zdraví! O zdraví!!! O zdraví, o keré nám de především….) No tak sem zabil jedničku a cvakl druhý nýt a naprosto zničen tímto podrazem se nechal spustit na štand (a jen mi neříkejte, že snad nemumí lézt! – to už bych se fakt rozbrečel…. a že sem měl na krajíčku…) Posledních šest metrů sem tak nechal na Jarka k.r., kerý je po 10 minutách s řevem volně dolezl. Nemluvě o tom, že mojí část vyběh taky volně, chobot miliónovej….No a to bylo tak asi vše, když sme se zas jednou snažili očistit od těch všedních pičovin světa, špatného světla a světlých zítřků… Pak už jen ňáký řev, chlast, děvky, chlebíčky, rutika milión a vůbec jako to bývá v každém béčkovém happyendu, dyž de lidem o zdraví..

Tak tedy dobrou a někdy na podobné společenské akci s ovocem a entusiasmem pro jejich požívání……

P.S.: Phs by Jarek + veverky. Pohled Janka z prvního opakování zde a pohled Pavlíny z minulého roku zde. Pro ty keří nepochopili, že hákování je mrtvé přikládám i jeden degrade Pawlova topa…

v pár případech je v závorce uvedena původní klasa, proti našemu pohledu na věc

P.S.S.: Minuloroční taškařice zde, něco z histórie první túry ze Dna zde.

P.S.S.S.: Jo a ti co čekaj na tu túru od severu, tak příště, ale toto je podobný, ne?

P.S.S.S.S.: Jo chápu, že pro perfekcionisty je výše popsaná túra od SZ, ale nebudem se hádat, ne?

P.S.S.S.S.S.: Pokud by přeci měl někdo problém, tak si to můžem mezi dvěma čelama vyříkat, jo?

P.S.S.S.S.S.S.: Ještě někdo něco?

P.S.S.S.S.S.S.S.: Viléme!?!!!?