úterý 30. listopadu 2010

Chřtán ďáblův

Tak jak sem dnes dokázal vařit studentům z vody sem musel nad sebou žasnout, a proto abych udělal i něco nechobotského, tak se pokusím o následující stať….

Za necelé dva měsíce se blíží 40. výročí průstupu Klenbou Macochy, a tak přikládám něco málo z té dávné histórie:

Vše začalo v roce 1963, kdy se do Klenby pustili Hýsek a Pavelka za pomoci zkušeného „Pavouka“ Pavla Pochylého. V té době Pavoukovy technické výstupy patřily k tomu nejtěžšímu, co v Evropě bylo (i z hlediska „čištějšího“ užívání technických pomůcek). Cesta na památku Ilji Špitálského jížnímy plotnamy Kežmaráku, dlouho patřila k nezopakovatelným. Náročná byla i třeba Superka na Kazalnicu Mengusovskou. Doba byla technickému lezení nakloněná, borec v žebříčkách uměl a tak nebylo divu, že při pobývání v Brně, se v nejedné z náštěv Karsu (Stará Saxi, Pádová na Hřebenáč) nepokusil i o napohled jasný quest, navíc s vidinou extrémní cesty světového formátu. Po třech délkách však díky fyzicky náročné „práci“ pří nýtování dlouhých pasáží bez elektrické vrtačky nechali směru a nějaký ten pátek se nic nedělo…

Klenba (f. M. Nežerka - Bluesite)

Než se opět našla ta pravá osobnost, která by dala charakter cestě, už začali hákovačky pomalu ustupovat z lezecké scény. Ne však zcela, a tak až o osm let později, přesně 17. ledna 1971, se sešla na dně propasti ta správna squadra – Vladimír Pípal (Fery, či Fernandel), Leopold Páleníček (Polda), Jiří Unger (Pytlík) a Hanka Myslivcová (Hája), která zajišťovala zásobování jídlem a spojení pomocí vysílaček. Tito se však navíc vybavili elektrickou vrtačkou a pomalu se pustili do práce. Ten samí den opět dorazila i Pavoukova skupina a začalo být dusno. Vcelku nekompromisním způsobem vypli přívod od elektrické vrtačky a vynutili si diskuzi na téma, zda je použití elektrické vrtačky přípustné a zda je fér vlézt do rozdělané cesty.

Otázka rozdělaného projektu je v Karsu problém dodnes, osm let je sice dost, ale údajně se toleruje i dvacet let (choboti!)…Otázka elektrické vrtačky pak byla řešena v konfrontaci s Italem Cesarem Maestrim, který tuto využíval nejen při výstupech v Dolomitech, ale i na dodnes nechvalně proslavené cestě Compressor route (nekonečná diskuze, jak nad původním nýtovým žebřem a použítí agregátu ve stěně, tak nad dodáním (odstraněním) nýtů Davidovi Lamovi, při pokusu o volný přelez).

Výsledkem bylo, že Feryho skupina na druhém štandu odbočila doprava podél přirozené linie a přímý směr nechali k dispozici skupině Pavoukově. O čtyři dny později, kdy se původně předpokládalo, že bude výstup dokončen, se od skupiny odpojil Pytlík a zbývající pak výstup dokončili až po dalších třech dnech, tedy 23. ledna 1971, kdy po napojení se do Plškovy cesty vytraverzovali k dolnímu můstku. Vznikla tak cesta Klenba, která ve své době jistě neměla aspoň v Evropě obdoby.

Druhý přelez se povedl bratrům Pavlovi a Rostislavovi Fadrným (Karolci) ve velice rychlém stylu.

Jarouš v nástupu Příklepu (f. J. Bednařík - Summitguide)

Třetí přelez pak 14 dní po prvovýstupu uskutečnil Jan Krch (Drobek) s Janem Přikrylem (Žanek Kouřil) během už pohých 11 hodin. Drobek (mohli ste ho navíc potkat na Mejcupu) výstup popisuje takto: Na Klenbu sme se připravovali dlouho, ale nikdo v nás neměl tolik hecu, aby se do toho pustil. A ačkoliv nám nebylo souzeno lézt v roli prvolezců, přesto to bylo krásné. První délku šel Honza. Pár těžkých kroků…a najednou stojí vedle mne. Vytržené klíny dávají tušit, že nejde o žádnou procházku (dodnes nepříjemné přelézání po frendech s možnosti se rozplácnout o ocelové lano ochranné konstrukce). Dvojitý pád v nástupu sice schladí naší bojovnost, ale přesto pomalu postupujem dál. Podél řady starých nýtů (dnes naprosto vyhnilých, používaj se pouze zbytky rivet, či plíšků na obhoz stopperů) pokračuji na druhé stanoviště. Každým krokem narůstá úžasná expozice, která nás bude provázet po celý výstup. Další délka opět připadá na mého spolulezce. Její začátek vypadá velmi tězce. Volným lezením (!) dosahuje Honza dalších skob (myslím, že už vesměs vypadané). Oddechuji si, až když jich má pár zapnutých a obdivuji se v duchu Poldovi, který měl tu „čest“ přelézt tento úsek jako první. Mezitím ke mně přilézá první z další dvojice (Bajer s druhem). Po krátkém dohadování slaňují. Pomalý počáteční postup zaviněný dvěma Honzovými pády by měl za následek to, že by museli strávit noc v závěsných sítích, což není zrovna nejpříjemnější. Budeme rádi, když alespoň my dolezem do večera do jeskyňky, kde při prvovýstupu spal Polda.

Štestí nám přálo. Do bivaku jsme dolezli sice již po tmě, ale můžeme po 11 hodinách lezení a houpání se v žebříčkách zase sedět… Hlavní část klenby je za námi a tak usínáme celkem spokojeně. Ráno nás poslední délka dovedla na Plškovu cestu, po které sme vytraverzovali na dolní můstek.

Dodává: Mnoho lidí tuto cestu odsuzuje pro její nesmyslnost, pro použití elektrické vrtačky při prvovýstupu atd. Lezení je však jistým způsobem objevování: a proč by tedy nebylo správné vylézt něco, co patří k dominantním útvarům propasti Macocha. Otázka elektriky je sice sporná, ale myslím, že pro tuto cestu by neměly platit obecné zásady. Vždyť délka lezení v Klenbě odpovídá téměř délce Korosadowicze na Žlutku. No a zkuste lézt tak dlouhou túru v převisu a vrtat nýty ručně. Diskuse o tomto problému bude jistě hodně dlouhá, ale každý oponent této nové cesty by si ji měl napřed sám přelézt. Byl by asi překvapen!

ňákej chobot z Jesu v 7. délce Sítí (f. M. Nežerka - Bluesite)

Dodnes má Klenba oproti jiným cestám docela málo přelezu a rozhodně nepatří k nejlehčím! O volný přelez se pokušel i Stoupa, ale druhá délka kolem nýtovaného žebřu jevila asi desítkové obtíže a zkoušet podobnou cestu je opravdu náročné, obvzvlášť leze-li se pouze v zimě, kdy bývá suchá.

Již o rok později se Fery s Karolkem, Mauglím a jeho sestrou Žížalou opět pustili do Pekelného jícnu a vzhledem, že si opět vzali elektrickou vrtačku, byla diskuze již jistě vyřešena…. Myslím, že k této cestě – Elektrický strop se pak váže drobná historka o tom, jak jim nakonec agregát spadl do jezírka a již nebyl k nalezení…. Ale co tam vlastně za tu dobu skončilo věcí a lidí….

A co se týká Pavoukova projektu, byl dolezen až Pawlem Weisserem a Pavlem Brychem v 80. letech a dnes patří k nejoblíbenějším a nejsnažším výstupům Klenbou s názvem Pavoučí sítě

Poslední starý projekt pak byl Pytlíkův, nebo Karolkův (teď nevím, ale myslím, že první jmenovaný) v pravé části, ale po vypadnutí s klínem někde v počátcích cestu už nedokončil. To si vzal na starost až v novém miléniu opět Pawel s Ricardem a vznikla tak moderní hákuvka Dlouhá noc…. Ale to už sme se posunuli z prehistorii zcela jinam, taže šmitec!

Příjemné zážitky nejen v panu M. a poklidnou zimu přeje Asu.

pondělí 29. listopadu 2010

Dívkař

Motto: Každý někoho má, dokud není s tebou (nebo se mnou?)…

Nebo v podání pana L.: Každý má Lexus, dokud nepotká Rebarboru.

Trochu zneužiju příhodné situace a dovolím si díky shodě náhod na Kotelně jedno menší nelezecké intermezzo k naplnění asi měsíc starého slibu týkající se jedné (známé) osoby:

Tím, že občas vykoná zdánlivě nepřípustné ještě neznamená, že porušil nějaký zákon. A přeci to, co dělá, se všem zdá být tak neobvyklé a neuvěřitelné, že jim to aspoň jako protizákonné připadá. V každém případě to rozhodně není neslýchané, nepatřičné, bizardní, či neomalené. Jeho naprosto nekonvenční přístup využívá v prvotním okamžiku k podchycení atmosféry setkání ve svůj prospěch. Svým jazykem rozrývá nejen věty, správně kladené v příhodnou chvíli, ale i srdce oněch pokušení podléhajících osob. A tudíž, na jeho obhajobu, lze spíš klást důraz na nevyrovnanost „obětí“, než na společensky nepřípustné chování dané osoby.

Když byl dotyčný dotázán, co by řekl možnosti pobýt si blíže nespecifikovanou dobu v jistém detenčním ústavu a podrobit se delšímu důkladnému vyšetření, pravil, že by sice radši domů, ale když už bude muset, klidně tam pude, a vynasnaží se, aby se cítil jako doma, ne-li ještě líp. Taková reakce navíc svědčí o tom, že dotyčný trpí, kromě symptomů příkrého osočení, psychologického nátlaku a břitké mluvy, též komplexem sběratelství. A dále pak vypovídá o evidentní psychotické aroganci dotyčného a jeho asociální averzi vůči obecnému mínění. Dotyčný je zjevně nenormální, domníva-li se, že se nevymyká zákonům, jež vedou a řídí lidskou společnost. Toto přesvědčení je u něj vzbuzováno a neustále posilováno jakousi imaginární představou, díky níž, jak on sám tvrdí, je „obět“ jeho a pouze jeho, a o níž lze říct (o představě), že je bezrozměrná. Tudíž tu navíc máme případ vnitřní komunikace se sebou samým a jasný případ bezohledného materialismu. Vrcholem je pak snaha o ovlivnění dalších svých přátel podobnými mravy a pak i cílené spolčení vůči hlavnímu proudu a rozbití jeho současné přirozenosti svým nepříkladným chováním.

Který, nebo která to asi bude, cožžž??

Výrazně upraveno na základě nesmrtelného textu kapitoly deváté arménce WS.

neděle 28. listopadu 2010

Akce Žet

A.S.: Pro pochopení si pusť: http://www.youtube.com/watch?v=LRSb2KmwFwg

Nakonec zůstává přeci jen každý sám. Hlavní problém tkví tedy v tom, kdo je ten, s kým má člověk zůstat, zůstane-li sám. -as-

Byly to zas mé obvyklé iluze. Nad čtvrtečním ránem se mi promítal intenzivní obraz jak rozmlouvám s jednou slečnou na posteli. Diskuze byla ohnivá, ačkoliv mi není známo jediné slovo. Vše mě bavilo a až probuzení rozetlo tuto krásnou ideu. Byl sem překvapen, vnitřně sem totiž věděl, že není možné, abych zrovna s vedl natolik sofistikovaný rozhovor, ale dál sem neřešil a jal se užívat příjemně načnutého dne….

Tak sem strávil dva dny s choboty na Pr., což je moje první podobná zkušenost. Prvotní záměr byl jen zocelovat tělo a kreace, ale na pohled snadnost k přelezu mě nahecovala, brát tuto rádoby letmou známost vážně. Prozatím sem po čtyřech rendez-vous schopen vše nastínit a větší část i spojit, ale Pr. není holka dajná a nevypořádam-li se s její poslední nepříjemnou vlastnosti, skončím jen v ¾ cesty za vytouženou extází!

Odpo před mejkapem si dost užívám cesty z Práglu s jedním chobotem a ., kerý nás tak výdatně bavil, že sem ani nestih dospat manko z rána….Stíhal sem ženské finále, ale to nebylo tak vydařené jak to mužské. Potkávám Pj. a starého Šz. s kterýma načínám ukusovat z načínajícího večera. Přes přestávku se Sn. stíháme v rychlosti rozprodat celý náklad kalendářů, což někeří snášeli s nelibostí, pač se na ně nedostalo, žeš Šr.? No a tak než začali hrát kapely, už sme měli dost peněz na útratu za destiláty, lihoviny a vypalčervy. Všem sponzorům moc díky!...

Setkání s F. a Jn. je pro mě příjemným překvapením a dyž se vám od F., dostiženého ztrátou motivace, navíc dostane pochvaly za tvůrčí úvahovou činnost, tak potěšíte i ego... Při prvním pogu je až na několikerou ztrátu mých brýlí vše v pořádku. S Ln., či Od. sem neskotačil, ni nepamatuji. Pak, ale druhý zmíněný naprosto knokautoval mé dvě oči k zemi tak, že se z toho jedno nevzpamatovalo a zůstalo pouze u střepů…Ač oslepen nechal sem se vést po jednotlivých stejdžech sem a tam a jen chvílema přemýšlel nad dny nadcházejícími a tím, jak se vyrovnám se svou slepotou. Pro radu sem zašel za moudrým Lk., kerý mi jistě dopřál kvalitní rady, navíc na vysoké úrovní, ale vzhledem k své senilitě paměti už nevím co byla zač….

Každopádně někdy v tuto chvíli sem byl účastníkem jednoho šíleného ďábelského prožitku. Znenadání se totiž opět zjevila! I když sem si nemohl být jistý, že je to ona (vlastně sem nad tím ani nepřemýšlel a navíc se mě chopila z odvrácené strany) už sem byl v jednom kole. Vše netrvalo déle než deset minut, ale o to mohl být člověk víc unešen. Neuvěřitelně intenzivní a smyslné, takovou skočnou sem nezažil (!!!). Oba sme se naprosto poddali a já si říkal, že když někdo dokáže druhému otevřít svou duši aniž by řekl jediného slova, tak pak to muselo být něco, jako ten tanec…Pomíjivost nasledovala po tom, co jak znenadání přišla, tak i zmizela, ale to neznamená, že sem podlehl zármutku

Vše dále pokračovalo v nejlepších kolejích. Jedno z následujících setkání mi opět pomohlo uzřet vše v plných barvách. K.+M. totiž domnělé rozbité sklo z mých brýlí našli a nezbývalo, než po menší opravě vše pořádně osladit čirou Havanou z posledních chcechtáků žlebchobotů. To už další pankáči první parket rozdováděli do šíleného kotle a my s Js. po dohrávce ještě jako bonus dál pokračovali huntovat těla i na poslední misi v hlavním sále… Pak se začali vytrácet lidé, osoby i choboti a zůstavší se od advokátky V. ještě dozvěděli jak se může Pt. vyrovnat se svými vnitřními problémy. Snažila se nás sice nejdřív ubít slovy a délkou úvahy, ale nakonec sme se aspoň dozvěděli, že bude nejlepší mu intenzivně ožužlávat ušní lalůčky. To, dybych od něj neměl opět rozkousané břicho, tak bych se v zájmu většiny snad i odhodlal a obětoval….

Na zcela poslední štaci už bylo potřeba načít z posledních sil a snažit se prolnout hudbu v kreativní pohyby těla. Taková B. dokázala rozpohybovat tělo do netušených vln a svíjet se v područí čím dál horší hudby tak geniálně a přitom tak s ladností, že jsem musel opět žasnout. Vychutnal jsem těchto pár okamžiků a hleděl na divokost, kerá z té dívky čišela… Po této druhé noční zkušenosti jsem prozřel a vše konečně pochopil!… Pak ještě DJ zahrál pokus o Out of space, ale to už sme zhodnotili, že bez extáze nemá cenu na parketu zůstavat a tak se rozutekli domů, kam sem po té náročné noci došel jen s těžkým odhodláním nutíc nohy k stereotypnímu pohybu vpřed a dom. Pátá pak byla hodinou odpočinku…


poznámka pod čarou

chobot – osoba z kalendáře žlebchobotů

Pr. – Jasná páka, Propaganda, …

. – fašista od SZ

Pj. – tuhý sever

Šz. – šizuňg? …proč ne?!!!

Sn. – duchovní otec chobotů

Šr. – zodpovědnost sama

Ln. – módní policie

Od. – číro

F. – bum bum bum el bušído bum bum bum

Jn. – trezorx

Lk. – proužky, tílko, Schopenhauer

K.+M. – ne starší, než pardi, ne mladší, než dardaři

Js. – z hlediska věcnosti, ten jež je plnen soudnosti

V. – tetování, Prodigy

Pt. – pesimista

B. – nesmrtelnost


P.S.: v průběhu následujících dnů bude vše doplněno i obrazovým materiálem

pátek 26. listopadu 2010

ŽLEBCHOBOTI - upoutávka!

Tak dlouho se tahá Burilovi za ucho až se z toho Klingoš přetrhne.

Že prej bude Mejkap a tak je potřeba tam ňák ty Pražáky ztrestat. Barel se zábavnou pyrotechnikou by asi neklap, obzvlášť dyž je Vilda na černé listině výtržníků, Sinkovi umělecké sklony se ocení leda na kulturně-snobsko-avantgardním večírku u Pjetříčka a tak nezbývalo než vymyslet něco „důstojného“. Myslím, že v tom měl prsty právě zmíněný Sinek, kerý přišel s nápadem zakonkurovat kalendářu s nahýma mařkama lehce svůdnými borci z okolních luhů a hájů. Nápadu sme se s Čajem a Kómou chytli a vznikla tak idea Žlebchobotů s tím, že je potřeba vše do týdne zařídit. Jak už to bývá, málem skončilo jen u silných slov u piva, ono idea je pouze otcem a až matkou je čin. Dostat z Čaja slíbené věci je otázkou trpělivosti a tak co chvíli bombarduji jeho mailovou schránku spamem s lichotkama a později i výhružkama. Dyž nakonec předešlu, že si to s ním Stračatel po chlapsku vyříká je už vše v pořádku a nakonec díky Sinkovu drajvu vše včas finišujem….

Kalendář Žlebchoboti obsahuje 11 nejhorších chobotů a jednu borku, keré můžete na okolním kluzišti potkat. Výhodou je zvýraznění nejen neděl a svátků, ale také čtvrtků, aby ste náhodou nezapoměli zajít za přáteli do putyky, dyž už vás lezení tolik nebaví. Vše je doplněno pranostikou na daný měsíc (kerá je sice připisována mně, ale spíš je dílem Čajovy fantazie. já pouze asi 5 doplnil a něco předělal) a druhým výstižným obrázkem, kerý s danou osobou nějak souvisí…. Samozřejmě kromě zmíněné chyby v podobě autorství, se vyskytují i chyby gramatické, keré sou však záměrné, že Sinku?

Fotky sou samozřejmě publikovány bez souhlasu autorů, ale věříme, že maj pro tento drobný špás pochopení. Kalendář vychází v limitované edici 40 kusů a bude rozprodán na Mejkapovým večírku za asi 63,- místních korun. V ceně je započten i lahváč, kerý je přikládán ke každému výtisku….

Příjemnou zábavu nejen na večírku přeje za realizační tým Žlebchobotů Asu.

pondělí 22. listopadu 2010

Brněnský žebř

Čauvec lezbyči a ostatní. Ozvali se mi borci z Flashu, že se bude 4.12 konat na FB (čti Flashbar, ne Facebook) takové pohodové závody pro každého. Protože jsem pro každou špatnost, tak jim s tím trochu vypomůžu a byl bych rád kdyby se tam setkala pořádná sajtna - zalezli a potom taky zapařili. Ideální by bylo domluvit Synka jako dydžeja a vzít jeho kompl z domu - osvědčená věc. Tak se zkuste hecnout a namlsaní z mejcupu tady zablbnout na umělce. Přeposílám vám oficiální pozvánku.

Čau Čaj.


V sobotu 4.12.2010 se v prostorách brněnského Flash Boulder Baru konají lezecké závody nejen v boulderingu.
Postaveno zde bude 12 kvalifikačních boulderů rozmanitých obtížností. A připravte se, že to nebude jen o lezení, takže ke zdolání spousty z nich budete potřebovat i jiné schopnosti.
Závod je otevřený pro všechny a tomu budou odpovídat i obtížnosti bouldrů. Přijďte si tedy o mikulášském víkendu zalézt a hlavně se pobavit.
Po závodě afterparty s doprovodným programem.

Systém závodu:
Kvalifikace samozřejmě na flash. Poleze se ve skupinách rozdělených podle počtu přihlášených. Kolektivní podpora je povolena, či spíše doporučena :-). Započítávají se topy a zóny.
Finále na OS. Přesnější pravidla budou vysvětlena na místě.

Harmonogram:
9:00 - 10:00 Prezentace
10:30 – 14:00 Kvalifikace muži a ženy
15:00 – 16:00 Finále Ženy
16:30 – 18:00 Finále Muži
18:30 – 24:00 Vyhlášení výsledků & Afterparty

Registrace 80,-Kč při elektronické registraci na emailu info@flashbb.cz do 1.12.2010. Při registraci na místě 120,-Kč.

Více najdete na www.flashbb.cz

NB sportsite

Těpéro doktore, mám průdušky v rici po jednom zajímavém běhu se štěnátkem v krosně na zádech. Po takovém silném zážitku bych se rád podělil o pár tipů pro čtenáře z brněnských řad, kteří si chodí občas taky zaběhat.

Lezci jsou líní a vlastně až na vyjímky pěkně vyzevlovaní skalní povaleči. Speciální síla a vytrvalost je jedna věc, ale všeobená zdatnost srdíčka a plic, to je ovšem jiná. Ruku na srdce, není to s vámi žádná sláva co? Frťánka, špinku pod nástupem, hlavně aby to lezení moc nebolelo.

Avšak mezi všeobecnou vytrvalostí a speciální lezeckou vytrvalostí je spojitost. Je celkem logická - posunování AN prahu ( doba, kdy ti začne natíkat) vychází ze schopnosti transportovat co nejlépe do namáhaných svalů krev ze srdce a zpět. V případě, že budete chodit běhávat, tak práce srdce, plic aj. se příznivě projeví na vašem lezeckém výkonu.
To bylo velice ve stručnosti.

Na běhání jsou jedním z důležitých faktorů samotné boty. V dnešní době se díky moderním technologiím můžete mnohem lépe chránít proti otřesům a zvrknutí kotníku než tomu bylo kdysi v maratonkách. Na botách by se němělo ze zásady šetřit (to platí i pro lezečky) a je dobré mít tipy, třeba jaké modely jsou osvědčené a kdo mi nabídne krom pouhého prodeje i nějaké rady a doporučení.

Nechci dělat nikomu reklamu a ze zásady je tento blog stranou finančních toků. Ale pro ty z vás, kteří netrávili celé mládí na běžeckých trénincích se drobný tip může hodit. Asi na přelomu tisíciletí jsem se seznámil s Pavlem Baběrádem což je jeden z distributorů obuvi New Balance v ČR a také velice úspěšná vytrvalostní běžec (1.místo maraton Vídeň aj. , osobák 2:19 na maraton), který nabízel na závodech obuv NB za fajn cenu. Navíc se s ním dalo o běhání parádně pobavit a nechat si poradit.

Tímto způsobem Pavel Baběrád funguje dodnes. Má sklad na ulici Vranovské v Brně, když mu brnknete a domluvíte se, určitě si dobře vyberete z jeho pestré nabídky obuvi. Navíc v roce 2006 spustil s dalšími kumpány skvělý server www.sportsite.cz což je moc povedená webovka s informacemi o výživě, tréninku, poradenství a v neposlední řadě taky eshop. Možná se zde dozvíte něco zajímavého.

PS: Jasně, že mnozí můžou říct, že Diadora, Asics atd. jsou třeba lepší. Možná. Já byl zatím vždy spokojen s NB a parádním přístupem od Pavla a budu rád, když mi třeba dáte nějaké zajímavé tipy do komentů.

Čau Čaj.

neděle 21. listopadu 2010

Vildův nápad

Co rok dal, to stejně rozfrcal… A že konečně trochu síly a rozumu pobral, to rokem příštím rád by dobře prodal!

Taže kromě Bernýho nadhodil další ideu jak se příštím rokem bavit i Vilibald. Mě osobně dost nadchla, pač lokrů a mechů mám už nejen plné kapsy, ale i plnou hlavu! Né že bych si ještě nechtěl od Mauglího ňákou dardu vylézt, ale nemusí to být každý druhý den. Dokonce mě i překvapilo, když sem nedávno odmítl Pokovu nabídku, esli si nezkusím jednu na pohled hnusnou cestu. Odmít sem s tím, že nechcu podlehnout zápalu šílenství a chronickému vykašláváni prachu a lišejníků…

ňákej Hajnz při přelezu Hradní spáry na sólo

Tedy! Abych se dostal k NÁPADU. Vilda nadhodil přelezení seznamu RP hitů z jara ´88 roku. Cesty sou to vesměs klasické, pjekné, ale je tam i pár výmrdů a nějaká ta morálovka. Takovou Hradní spáru sem na jaře a Pedráč na podzim stejně načnout chtěl, taže aspoň mě výběr hraje do karet. Zbytek sou vesměs dost lezitelné, nebo hodně zajímavé cesty, taže si člověk užije lezení, hlavně těžkého, pokokot.

Pravidla ještě nejsou stanovená, ale předběžně (a k dikuzi) asi takhle: Každá cesta má své bodové ohodnocení (viz tabulka, dle klasy z nově připravovaného spřewoda) a dle stylu přelezu se pak získá daný počet bodů. Protože se jedná o štengr ve smyslu RP, je na toto brán i ohled. RP tedy 1:1 vůči bodovému ohodnocení. Flash – RP o ¼ nadhozen, OS o polovinu a co se týká Flash PP a PP, tak by se počítálo pouze ¼ vůči původnímu ohodnocení, teda pokud brát vůbec PP v potaz. (což???) Pro ženský by byl za každou cestu ještě poloviční bonus a pro vostřáky co si troufnou jít do cesty po vlastním (v RP smyslu samozřejmě), čí dokonce sólo, by byla bodová hodnota zpětinásobena (příklady viz tabulka). Né, že by cesty v seznamu byly stvořeny pro podobné přelezy, ale třeba v případě Kouřilky (po frendech) či 50. den (jen po hodinkách) a cest v Macoše by to mohlo jít. Hradní spára leda po erárních heverech…..No uvidíme!

Poslední záležitostí je, zda počítat cesty již dříve vylezené, či začít zcela z nuly. Já osobně bych byl pro započítání cest vylezených RP a víc….Co se pak týče začátku, tak třeba po ukončení Hnusu 24.12….

No, jakékoliv návrhy, idee, prudy a tak posílejete a doufám, že si dobře zalezem a na těžké dardy vymyslíme dobré programy (že Petříčku!)….

Ava asu

PS: Nejtěžší cesty jižní Moravy z roku ´84

Taže dle seznamu by se přidalo asi dalších šest cest a v potaz by se dala vzít i Pálava, či ten Hudyho bouldr ze Stránské. Jedna cesta mi v seznamu není jasná (ze Saxiny), ale byla vylezena jen TR, taže ofiko nevím esli existuje. Oproti stávajícímu průvodci je tu pár nfo jinak (nevím co je správně) a sice, že Hýsky má 1.RP Zdenál (proti Svišťovi) a ještě tu je jednou uveden Zdenál u Plškovy cesty v Macoše, ale tu prej vylezli RP dříve ňáci poláci, či slováci, taže max. první čeký volný přelez...

úterý 16. listopadu 2010

Metodýka - Max. visy na lištách část1.

Čágo bélo tréninkový šílenci. Čas uzrál, tak si namasírujte předloktí, našpicujte ušiska na nějaké to pseudomoudro z našeho blogu. Zamislým se nad slohovou prací na téma Visy na lištách.

Obecné řeči proč zrovna visy atd. jsem zmínil již v minulém článku zde: http://casnacaj.blogspot.com/2010/11/metodyka-maximalni-sila-prstu.html
Teď se podíváme na to kam s ní - s tím pekelným strojkem. Nejlépe nad dveře nebo někam kde, budete mít pod deskou prostor. Přímo na zeď v obýváku vedle Avignonských paniček by to asi nebyla trefa do černého. Vytvořit si hřišťě z překližkové desky potřebných rozměru by měl zvládnout skoro každý - vrtačka, díry, hmoždínky nebo kotvy a desku přivrutuješ. Ideální je když vám přečnívá rám dveří a desku na něj zároveň posadíte. V případě, že jste chabrusi na domací kutilství, Jara Dražan vám desku za flašku ohnivé vody klidně nad dveře přišroubuje. Je hodný.

Co lišty? Dřevo nebo shybovačka? Jasný, že každý visman ti poví že nejlepší je měkké dřevo kvůli šetrnosti ke kůži, ale komu by se s výrobou lišt chtělo drbat. V případě že trénujete maximálku, stejně byste měli být čerství a ne po tréninku na umělé stěně, takže vám kůže vydrží i visy na koupené desce.

Nějaký tip na desku? Z mého pohledu jsou na trénink maximálky nejlepší dvě desky: Moonboard nebo Lištová deska od Pilky. Nejsou tam zbytečné serepetičky na kterých stejně cvičit nebudete, každý chyt zde má svůj význam, což je super. Moon Fingerboard je obtížný, ale nenápadný a elegantní - moc si zde nazashybujete na madlech. Lištovka je větší, levnější a komplexnější. Odstupňované velikosti lišt jsou na trénink maximálky to pravé ořechové.

No dřevěnné lišty je nejlepší samo domo. V Hornbachu koupíte, obrousíte a navrutujete, nebo se můžete domluvit a koupit si od AIXu kampusové dřevěnné lišty a podělit si je s kamarády. Říká se, že by velikost lišt neměla klesnout pod 2cm, ale praxe je taková, že pokud děláte pouze visy a bez závaží, tak 1cm lišta by ve vašem repertoáru neměla chybět. Někdo preferuje větší lišty a přidávné závaží, já se ale přidávám k názoru, že víc než 10% hmotnosti navíc je strop pro hmotnost závaží. To je lepší zmenšit lištu. Stejně na těch jebkách na skalách polezete a je dobré si je ohmatat.

Já preferuji dva tipy lišt - oblejší na otevřený úchop, a normální (pravý úhel) na polozavřenýúchop. Campusovky se dělají 22, 28 a 35mm, k tomu přidejte desítku a máte tréninkový set jak chceš.Délka lišt stačí i 80cm.

Tak kdyby někdo měl nějaký dotaz, tak sem s ním do komentů. Přístě se kouknu přímo na trénink maximálních visů.
Čaj

A co příštím rokem?

Menší Bernýho plán, jak se v příštím roce nenudit, navázat na Hnusa nebo aspoň jak vypadnout z plánovaného koloběhu věčného nacvičování cest s dvoucifernou hodnotou:

Tak co, už to máš? Už jsi to napsal, kdy to budeš mít? Občas si připadám jak s arabskejma/indickejma zákazníkama: „Where is my docummentation? You prommised to send it to me two hours ago!“ Damn!!!

To jsou ti, co maj kulový na práci a tak buď lezou nebo pruděj ostatní. V tomto případě mě. Je to jako kožní vyrážka lezecký komunity. Škrábat se to nedá a léčit taky ne. Nezmizí, dokud ji nedáš to co chce. A to všechno proto, že jsem si pustil u piva pusu na špacír. Že jsem do tý hospody chodil. Proč já jazyk políval, cukrdlátka polykal... Měl jsem radši zůstat v Krase a bouchat hnusáky (původně tam bylo: „... zůstat v krase, lézt cesty hnusný jak prase“, ale přišlo mi to patetický).

strach a hnus zažijete v Karsu též

A propós z týhle kratochvíle mám takový smíšený pocity, je to takový celý nějak nevyvážený, jak hnusově, tak obtížnostně, spousta cest vůbec není hnusnejch, ba naopak se řadí k nejkrásnějšímu co hnusné krasové oslizy nabízejí. Jak jsem se tak tou všehochutí prolézal a občas si řekl: „Tak tohle už nikdy!“ Zjistil jsem, že v půodstatě lezu pořád dokola čtyři typy cest:

1) Skutečné KRASOVÉ HNUSY, které mají obrovské množství konkurentů v cestách, které byly touto mezinárodně (náčelník) obsazenou soutěží opomenuty.

2) KRASOVÉ KRASAVICE, cesty tak krásné, že si lezec cestou kaní jako prasátko a u řetězu dojde orgasmické slasti.

3) KRASOVÉ ROZMRDY, které nejenže jsou rozchrastané a nezajištěné, ale navíc mají záludně mízkou klasifikaci. Tady si dovolím jedem příklad za všechny, a to je Kůň přímo hranou. Tady asi zaváhá nejeden krasový specialista. Osvícení ti, kteří zaváhají už dole a nenastoupí.

4) KRASOVÉ DARDY, moc jich tu sice není. No zas tak málo ne, asi tolik, kolik mají přelezců.

Osvícen tímto zjištěním jsem v hospodě vypustil, že bychom příští rok mohli navázat na Mrndovu dekadentní soutěž, jejímž účelem je zlít se o trochu víc než obvykle, a vyhlásit soutěž „TOP 40 Krasu“. Za tímto účelem jsem založil adresu top40krasu@centrum.cz na kterou můžete začít posílat svoje tipy.

Ale abych se jako správný senil vrátil po hodině tlachání k tématu o kterém už všichni mysleli, že je pro další rozvíjení posmrti, navážu červenou smyčku, která se vine všemi popsanými typy cest a vlastně i celým seznamem hnusáků. Jsou to cesty, jejichž pasáže lze s jistou velkorysostí zařadit do všech kategorií.

V těchto cestách byly pasáže v krásném kompaktním neolezeném vápně, horsky jištěné, až to někdy lechtalo u žaludku jak včerejší párty a přitom vedly v přirozené linii, která je na vápně, vůbec tom Krásovém dost často rozchrastaná a výlezy nebo nástupy jsou bez pardónu většinou sračky.

Ze začátku jsem tomu nevěnoval příliš pozornost, ale jak přibývalo přelezů podobných cest, najednou jsem zjistil, že si mě tyhle linky hledávají a přitahujou, stejně tak jako Asuáče nebo Pawla. Nevím, jestli je to tím, že jsou to takové hory v Krase, nebo že na jejich lezení nesmí bejt člověk při zdi sráč a nebo, jestli je tím pravým důvodem, že jejich pojítkem je téměř bezvýhradně Mauglí (myslím mrtvej originál ne andělskou kopii se sluneční hřívou). Tahle důkladná analýza (hodiny strávené nad průvodcem - kde jinde než na hajzlu) mě dovedla k přesvědčení, že rozhodně stojí za to přelezt si všechny cesty od Mauglího v Krase. A nejen to, navíc jsem se rozhodnul strhnout k tomuhle nápadu co nejvíc lidí, takže dávám do placu i připravenej seznam Maugloquest.

Nejde o žádnou soutěž, spíš poctu Mauglovi a pohled do nás samých, jestli jsme alespoň částečně takoví horolezci jako byly staří bobři před třiceti čtyřiceti lety.

P.S. Nebuďte smutní, vyhodnocení s žúrem a lahev Tulamore dew – black label samozřejmě bude. Zvláštní cena skoba vytržená z některé ze starých cest od starých bobrů.

Všem vám tam hore nad stolem zdar Berny.

čtvrtek 11. listopadu 2010

Bolt to be or not?

Docela mě zaujala diskuze pod článkem Devizový příslib, tak přidám pár svých názorů, či postřehů:

Dřív směr ubírání oblasti určovala silná skupina lezců, nebo osobnosti. Když nebudem mluvit o českých pískách, tak si vemte třeba Jizerky, Čihulovi se podařilo určitou tradici přenést i do nepískovcových terénů a funguje dodnes. Dnes však směr určují ti, kdož vlastní vrtače (tady přitakávám Jelenovi) a ti tak trochu násilně určují, dle mého pohledu, kam to pude dál. Je třeba si uvědomit, že takové kobercové nálety mohou dost zásadně ovlivnit lezení v daném sektoru, ale i oblasti. Tedy neřešil bych, esli zpětně něco vytloukat, ale spíš jak by to mělo vypadat v nové oblasti a jak se k věcem stavět do budoucna u nových směrů. Líbilo se mi jak to vystihl Stoupa - dnes maj lezci potřebu v lince zanechat železo, pač tím si tu linku ňák označí a podmaní, každý vidí hák a ví, že tam něco vede. Jakoby se prostě nedokážou dělat linky bez železa. V tomto ohledu mě třeba mrzí, jak se ke sposutě skal postavil Vlk (nic ve zlém) na jihu, ale i v Karsu. Místo aby třeba nechal ňáké sektory čistě po vlastním, tak často aspoň bórek dal, aby to bylo řekněme bezpečné. Ale takové hybridní oblasti, jak to pěkně řek Čaj, nejsou žádnou výzvou. Sportovní lezec tam nepude a tradiční taky ne. Dobře, někdo se pohodlně naučí zakládat, ale pak tam už taky nepáchne…..Kubův názor, že se vše časem změní mi příde hodně optimistický. Buď se to změní teď, nebo už nikdy. Chtěl bych vidět, jak za dvacet let při výměně bórků, někdo bude přihlížet k přejištění před x lety, šak to ani nikdo už nebude pamatovat! Prostě nastavilo se to teď tak jak to je a to se těžko bude bez jasných pravidel měnit zpátky. ….S Čajem sme chtěli kdysi iniciovat nepřidávání jištění, pouze měnit a dodaná odstranit, ale s tímto by většina stejně nesouhlasila a navíc kdo by to pro pár chobotů dělal. Ostatně bylo by kolem toho jistě tolik humbuku, že bychom mohli snadno zapomenout na ono lezení o keré nám všem vlastně de, žeš?

Třeba v Jesu se snažíme co nejvíc tolerovat možnost vlastního zajištění a nevnucovat železo každému kusu skály. Samozřejmě sou oblasti francouzského stylu, ale v konfrontaci je o pár kiláků oblast, kde se snadno bez chladné hlavy rozsekáte….

Já osobně bych byl proto, aby „lidi s vrtačkou“ si trochu více uvědomili, že sou to dnes oni, kdo určují kudy kam a aby třeba se snažili respektovat pohnutky všech lezeců a mohli nabídnout každému cokoliv (řešní v rámci dikuze s lezci apod.). Stylem po nás potopa se sice na věčnost zapíšou do průvodců, ale to je tak vše. Chceme-li to ovlivnit, máme tu možnost, ale je potřeba se k tomu nějak postavit a nemusíme přitom ani moc udělat…. Pořád naštěstí zbývá ještě dost skal, keré nejsou přejištěné, jako Pálava, či objevené, za barákem v lese, tak snad se to bude odvíjet i jinak, než v dnešní době železné! (třeba na Capu tyto věci řešili v 60. letech, nejsme, i když na skalkách, trochu pozadu??)

A Kubo jasně, že se snažíme dělat věci i jinak, lézt třeba nelezené cesty, či nechat se pošimrat morálem a to je jistě tím, že mám zájem i na druhé stránce lezení a třeba je to i určitý nesohlas se standartem, ale nemyslím si, že se tím pomůže k nějaké další změně třeba generaci po nás, či tradičnějšímu pojetí lezení jako takového….

No rači už valím na večírek řešit zás(b)ad(v)nější věci, ola!

pondělí 8. listopadu 2010

Čiarka za čiarkou

Len pre koho to? … Však veď Dunaj bude ešte dlho tiecť…

Kedže všetko začíná v štvrtok večer, ani tento tomu nebolo ináč. Tentoraz nás nechali i po zatváračke, výmenou za upratanie využívaných priestorov. Od mladšieho brata som tak za odmenu k tomu dostal pusu od dědečka! Vari by ho čert pratal, somára rídkého!... Čím bolo neskoršie, tým chuť rástla, postupne ľudí odpadávalo, ale aspoň Janko ostal a naučil ma ako neverbálne akémusi ťukesovi rídkému vysvetliť, že sa s ním už nechcem ďalej zhovárať. Kedže je Našinec učenlivý, dobre si všetko zapametal….

Ráno bolo zlé, ani nie dve hodinky spánku a Našinec musel ísť meriať kdesi do jaskyne. Naštastie všetko rýchlo prešlo a už bol ta tam na lúke v Rudici. Všade plno ľudí, ale nechápem přeco tak zle, ba či eště horšie liezli, tyrani trafený… Jeden robil frky, skoky a až náletom cestu udolal, somár buchnutý! Našincovi spánku nedopriali a tak sa išiel trápiť tiež. Nakoniec aplikoval s tým rídkým Petrom Žanda slap. Prehovorili aj hlavu a tak si dopriali zážitku ezoerotického. Príjemné kroky a keď člověk pouvažuje z ničoho nespadne.

Ďalší deň bolo horšie. S Petrom sme naburácali do vraj Alpské, no čo vám ale budem vravieť, takú by Našinec v Alpách ani len nenastúpil. Jedna skoba mu ostala v ruke a potom, keď aj toho druhého odvážlivca istil a zdálo sa mu, že tomu ošípanému cesta dobre papá, poslal ten chalan rídký na štand smršť a Našinec len sotva stíhal tancovať čardáš…Na Rorejsoch už bolo lepšie, nič nás nezdržovalo a keď Našinca, pustil i Mauglího prúser, mohlo to teľa jebnuté zkonstatovať: "Sakra, senziš, bezviš"….a pokračovať na Neznámou, kde po druhej obhliadke zistil, že Našinec je len debil buchnutý, lebo miesto toho, aby kedysi liezol logicky, nasral sa do priameho smeru, márva šedivá! Tentokrát to už šlo pekne a škoda len, že skály, čím vyššie, tým viac ubúdalo…Nepríjemné je, keď robíte ťažký krok a dole na vás mláděž mantavá jednohlasne kričí: „Spadni, spadni, spadni“… a naozaj, pri prepadávaní do stromčeka Našinec skoro spadol… Petra vrcholný majsterštik krasovej dekadencie natoľko zaujal, že vravel: „Pána beka, čo si buchnutý? Na budúce viac hútaj, somár jebnutý! Veď takým lesom behajú dnes aj pojašený vlci!“ A ozaj, o chvíľu bol narozdiel od Našinca hore. Tomu poslal sice eště darček, ale ten zrobil iba dieru v asfaltke a sám sa odpratal preč… Ďalej zkúška štastia v Odyssei, ale to šlo Našincovi veľmi pomalu. Nakoniec všetko dočistil, program vymyslel a s Petrom radšej v prichádzajúcej tme odišiel na posledné povyraženie na Kateřinský prst…Potom sa ich cesty rozišli a každý v tme pokračovali svojím smerom. Našinec sice sľúbil, že večer odprednáša tému o Žanda slapu, kombinovanú pusou dědečkovi, ale málo Holanďanov a atmosféra ochudená o poriadnú muziku a supiš songy, tomu zabránila. Druhý deň už i ruky, tá čudná podoba ľudí, sa veľmi nechytaly, lebo tie sa deti nevedia pretvarovať, ani len keď píšu čiarku na skriňu za ďalšieho Holanďana….

P.S.: doporučujem zhliadnúť Slnko v sieti a ak budete na Kotelně, tak si v Mantáně 02/09 prečítajte parádní Bačov článok Skotská whiskey bez ledu, veľmi sa mi oboje páčilo! No a ináč sa na budúce niečo dozviete o jednom Dívkaři

Tak a Našinec sa už pratá…

neděle 7. listopadu 2010

Devizový příslib E6, 6b (9-)

Cesta "Devizový příslib" bývá označován za nejznámější 9- cestu na Chřibech. Najdete ji z náhorní strany největší dominanty Chřibů - na Kozlovi. Tuto cestu vylezli v roce 1984 T.Pilka a M. Ondra (otec Adama Ondry) a svým boulderovým charakterem se Devizák stal velmi populárním cílem nejen místních lezců.

Cesta začíná technickým lezením bo bočácích do římsy k jištění a odtud přes dvouprstovku do výrazné díry ve které se dá odpočinout a cvaknout druhé jištění. Zde je první vykutálený boulder, když levačkou podrtíte oblou lištu a pravou nohou zapáčíte v díře a pokusíte se nastoupat do malých, pozitivních spoďáků. Po cvaknutí začína crux: levá spáru na bočák, nastoupat nohama a skok do další díry, která bere na bočák, což bývá nepříjemné zvlášť když půlka těla dělá vrata. Dál už jen následuje jen lehký výlez.

Variace na klíčové místo jsou různé: Když jsi větší (nad 180cm), tak se dájí 3/4 pohybu dělat staticky a zbytek si doskočit. Silácí mohou pravou nohou přišpičkovat spoďák a přes břicho zkusit statický přesah. No a pískaři můžou místo na bočák vyčarovat levačkou žábu, která je dobrá, ale hůř se do ní dosahuje. Jo a abych nezapomněl, Pjótr to skáče oběma nohama do luftu - neskutečné.

Cesta má přelezů hodně, ale krok novým směrem o víkendu udělal známý lezecký tatér Kuba "Biceps" Novák, když po vzoru anglických pardálů, cestu vylezl pouze za pomocí vlastního jištění: omotaného dřívka v díře. Kubovo video je zde: http://www.youtube.com/watch?v=rbUNLHM9kNg

Prý se na dříve chystal na sólo přelez i Michal Rožek, ale bylo mu to rozmluveno. Třeba to bude výzva pro náčelníka. Navíc se v chřibských kuloárech rozléhá, že autoři možná jištění v cestě vytlučou a cesta se tak stane mnohem hodnotnější a méně lezenou. (Mně se to velmi líbí, hádám však že budu jediný :D)

Tento Kubův krok novým směrem se mi moc zamlouvá, Chřiby jsou malé a spousta cest by dostala nový morálový nádech - taková malá Anglie. Tak hurá do sóla "Fontaineblau". Nebo můžete zkusit třeba nejištěného "Johnyho Dawese" na Barborce. Jsem opravdu zvědavý co padne za další tradiční přelezy ve Chřibech. Čas ukáže.

Ještě se sluší poznamenat, že v roce 1997, Svišť přelezl cestu bez použití velké díry a vznikla tak mnohem vyrovnanější varianta - "Devizový Příslib Direkt". Je psána za 9, ale více lidí se kloní k 9/9+. Na podzimní quest je to ideální volba. Video z přelezu Direktu najdete zde: http://www.youtube.com/watch?v=6xM2hq0HHOU&feature=player_embedded
Btw: Kumštýře projektníky možná zaujme ,že ze spoďáků je teoreticky možné skočit vzhůru a lehce vpravo do římsy. Bude to sice Sharma zlo hadr, ale hranice nemožného - to je opravdová výzva pro vás.

Čaj.

pátek 5. listopadu 2010

Metodýka - maximální síla prstů

"Buď sakra dobrej a když ne, tak buď alespoň silnej!" Sheffieldské pořekadlo :).
Trošku se na mě od kamarádů v poslední době hromadily dotazy ohledně lezeckého tréninku a tak raději přihodím pár postřehů k dobru na blog. Nebude se jednat o žádné zaručené návody ve smyslu "za tři měsíce šampionem" ani nic komplexně obsáhlého jako např. "Trénink sportovního lezce" od Tufiho. Mým cílem není plně vyložit danou problematiku, ale jasně a stručně vypíchnout to co by se vám mohlo k lezeckému progresu hodit. Ten kdo kvůli tomu zrovna nestuduje trenérství možná pár polopatě, subjektivně okořeněných rad ocení.

Tak tedy, v minulých letech jsem mě provázely tzv. roční periody stagnace. Nejsem žádnej extrém abych se donutil chodit na stěnu i v létě a navíc rád holduji tradičním cestám na píscích kde moc síly nenatrénujete. Výsledkem bylo to, že na jaře po párměsíčním tréninku na Fritu a Weisseru jsem sice měl celkem sílu (relativně malou), ale nebyl jsem vylezený. V létě jsem se vylezl, ale ztratil sílu, na podzim člověk hledal ztracenou motivaci a v listopadu začal člověk úplně od stejné startovní čáry jako předcházející rok. No třeba se v tom někdo z vás taky pozná.

Co je základní předpoklad, pro lezení těžších cest v ČR? Silné prsty. Nejsme ve Španělsku a navíc např. já nejsem ani závodní lezec, tak mě pravděpodobně kroužení ve stropě na Rajčeti k 8áčku v Krase nevynese. Můžeš být namakanej jak chceš, ale když tě prsty neudrží, tak si můžeš lezečky strčit maximálně do prdele. Jakmile člověk buší po malých hnidách na překližce často si nezvyklé prsty zraní, v Krase celý den prolamuješ naruby a prstíky dostávají celkem za uši. Jak ale kurňa celkem bezpečně potrénovat maximální sílu prstů bez naskakování a zalamování hnid? Přišlo mi totiž, že kdo lezl po malých celou zimu, ten si prsty zpravidla pokurvil, přečkal zranění a potom byl zas tam, kde byl na začátku.

Odpověď jsou maximální statické visy na lištách. Je to časově celkem nenáročné, nějakou lištu nad futra si zvládne přišroubovat snad každý a výsledky jsou neoddiskutovatelné. K tomu aby se ti zvýšila maximálka prstů je potřeba trénovat pravidelně a dlouhodobě. Avšak potačí ti cca dva hodinové tréninky za týden doma u televize a máš posekáno - nechci slyšet žádné výmluvy na nedostatek času. K tomu nějaké víkendové lezení a jednou dvakrát na stěnu a 8a bude brzo na světě. Vtipné je, že čím máš prsty silnější, tím hnidy na skalách víc držíš silou a ne pákou, tudiž se snižuje riziko zranění ze zalamování. Proto statické visy na lištách jsou i prevencí před zraněním z lezení těžkých cest.

K tomu si můžeš pořešit doma nějakou motivaci či rituál aby nebyl trénink nuda. Například MacLeod si k tréninku pustí večerní zprávy, ty si můžeš na počítačí zkouknout nějaké motivační lezecké video a za hodinu je splněno. Když k tréninku přistupuješ zodpovědně, zahřeješ se a (co je taky důležité!) trénink stupňuješ pozvolna - je to celkem bezpečná speciální metoda rozvoje síly prstů. Danou sílu pak zapracuješ do svého lezeckého projevu a to by v tom byl zakopanej vlk aby ve skalách nezačaly padat konečně výkony.

Tak to by byly takový ty obecný kecy a příště se na visy podívám zblízka. Liště zdar! Čaj

středa 3. listopadu 2010

Nelineárně binárně

Nacházejí věci, jako když vepři hledají lanýže. Neboť jsou věci, které lze najít. Nic ti však nejsou platné, neboť ty žiješ ve smyslu věcí. Smysl věcí však nenacházejí, neboť ho nalézt nelze, nýbrž je třeba je vytvářet.

Ať chceš, či nechceš, tvůj smysl je vytvářen smyslem těch druhých. Ať chceš či nechceš, tvůj vkus je vytvářen vkusem těch druhých. Ten čin je pohybem ve hře. Krokem v tanci. Proměním hru nebo tanec a proměním tvůj čin. Stavíš své hradby pro určitou hru, pro jinou hru je sám od sebe zbouráš. Neboť nežiješ z věcí, ale jejich smyslu.

Je docela vtipné jak se tak nějak necháváme ovlivňovat čísly. Ať už někdo věří na horoskopy a ty data, kolem kerých se to točí, nebo číslo určující věk dotyčného, na symboliku určitých čísel, sportku, nebo v tom našem lezení onomu číslu, kteréž nám má napovědět jak moc se člověk v cestě natrápí. Mnohdy až slepě onomu numeru věříme, často se k němu fixujem a někdy nás může zcela pohltit…. Možná především to, že číslo ve stupnici určuje jakousi míru úsilí, výkon je měřitelný, se snažíme svou snahu posouvat dál a dokazovat si cokoliv…. Nejlepší na tom je, že je to relativní a tím pádem měřitelné pouze s určitou odchylkou, někdy docela zásadní.

Nadhodím pár situací relativnosti: Lezl sem ňákou chobotinu a šlo to tak na půl. Čajík mě pak začal hecovat: Jak to lezeš? Dyť je to blbá šestka! (samozřejmě nebyla a já to věděl) Ale vědomí toho, že přistoupím na tuto hru na „šestku“ mě přiměla k tomu, bych se více uklidnil a pak sem cestu opravdu vylez…..Lezl sem ňákou cestu v přesvědčení, že to je 7a, zabojoval, vylez a v duchu si pobrukoval něco o 6c+ a na zemi po zjištění, že sem OSnul pouze 6a+ se z toho chvíli zpamatovával. Nechtěl sem si připustit, že to tak je….Když sem viděl jak se Čaj plácá v Manínské, navíc nasycen Márovími informacemi o téměř nelezitelnosti, sem nepobral moc chuti, ale dal pokus aby se neřeklo. Sedlo mi to parádně a říkal sem si max. 8+, že je to lehčí než Ptačka, či pro mě těžká Porucha a jen mladší bratr mě přesvědčil o tom, že to bude jak to je a že mám pouze „ten“ den….

Vše řekněme vrcholí sešnou v Jesu. Po návštěvě Větrné Hůrky po dešti nás Svišť přesvědčuje, že klasu u nás nemá cenu opravovat, pač 5A je mnohdy těžší, než vedlejší 6B+ a že je lepší hrát pouze na to, že dáš – jedna, nebo nedáš – nula….Když sem tak trochu na to v hlavě přistoupil, opravdu se mi najednou jevilo vše relativně stejné, obtíže všech bouldru se ňák setřeli pouze do většího, menšího úsilí, ale jinak člověk lezl stejně a ve všem se v rámci možností stejně plácal. Celková radost z lezení byla větší… Jedinou nevýhodou pro upnuté příady by mohla být ztráta motivace pro čísla, kůli kerým vlastně lezli.

Sám sem si kdysi v duchu utvořil klasu relativní, buď to de nebo to de hůř. Seznámil sem se později se „starší“ klasou nabohacenou ještě o nejde to, ale to mi přišlo jako blbost, pač dyž je něco vylezeno, tak to asi šlo a jen tobě to de hůř… Hold příde mi, že kdykoliv přestanu být upnutý na nějaké číslo, datum, či cokoliv a beru to prostě jen tak jak to příde pod ruce, de to většinou líp a je to navíc pohodovější, užiju si to a mám vlastně i větší radost!

A intermezzo:

Jsem odpovědný za činy všech lidí, říkal.

Avšak tady jsou zbabělci a tamhle zase zrádci, namítali mu. Čím bys na tom mohl být vinen?

Pokud si někdo vede zbaběle, pak sem to já. A pokud někdo zradil, pak jsem zradil především sám sebe.

Jak to, žes zradil sám sebe?

Přijímám události v takovém obraze, v němž jsou pro mne nepříznivé, řekl. A za ten obraz jsem odpovědný, neboť jej sám určuji. On se pak stává pravdou. Takže tím sloužím pravdě svých nepřátel.

A proč bys měl být zbabělý?

Zbabělcem nazývám toho, odvětil, kdo se vzdá pohybu a pak vidí, že je bezmocný. Toho, kdo říká: Unáší mne proud. Má přeci svaly, mohl by tedy plavat.

Nakonec svá slova shrnul: Nazývám zbabělcem a zrádcem každého, kdo si naříká na cizí chyby nebo na sílu nepřítele…

Ale nikdo mu nerozuměl…..

Tak vám přeji ať to de (někdy i hůř), ale hlavně nou stres!

papalalulu asu