PF 2014

Chřiby bouldering - Hřeben / Zapomenutý kámen

Ahoj, přišel mi mail od Duda týkající se boulderů na neznámém kameni ve známé boulderové oblasti ve Chřibech.

Nazdárek Čajdo

V příloze posílám slíbenou fotečku a popisy. Všecky bouldříky byly vylezený už v roce 2012 a v parným létě, takže obtížnost je třeba brát s rezervou. Kamínek na Koryčanským hřebenu najdeš v jeho pravé části. Když se postavíš zády ke kameni Nad ohništěm a půjdeš cca 10m vpřed a 10m vpravo, příjdeš k jeho vršku. Je třeba obejít ho ze svahu a teprve pak se ti otevře. 

Třeba bude někdy někomu k užitku. Dud

Koryčanský hřeben - Zapomenutý kámen


1. Jake A Tlusťoch 6A+/6B SD SD levá r. hrana, pravá r. lišta pod šipkou a n.v.

2. Silnej Prcek 6A+ SD SD z madýlka poposkok do obliny a n.v.

3. Dlouhán 6B+ SD SD delší nátah levou r. do bočáku a n.v.

4. Krátkej Dlouhán 6A+ Varianta Dlouhána ze stoje.

5. Mrňous 5A SD SD pod šipkou a sále mírně vlevo.

ARMAID 500 příspěvek!

Ahoj,
nějakým nedopatření jsem zjistil, že píšu přesně pětistý příspěvek na blog. Díky za čtenářkou přízeň, vážím si jí a svým způsobem mě to dále motivuje sdílet své s vámi. Díkec

Jak říká Tufi: "Koho nebolí lokty, málo shybuje. Kdo málo shybuje, není silný v lezení."
Je to smutná pravda, bolavé lokty už trápily mnohé mé kamarády, kromě nepřijatelného tipu na  absenci lezení se většinou z řad odborníků nabízí několik rad jak na to:

• Protahovat flexory prstů a bicepsový úpon, i v transverzální rovině.
• Posilovat pozvolna popouštěním závaží na tyči v kladivovém úchopu do pozice dlaní vzhůru, nebo si porůznu hrát s expandérem.
• Rozmasírovávat ztvrdlé šlachové pouzdro.
• Baštit hodně naštěpené sulfáty. (Někdo dává přednost kloubní výživě pro dostihové koně :)) 
• Obstřikovat, mazat, obkládat....

Někdy se nutná masáž kvůli zmírnění bolesti kombinuje s akupunkturou, ale je tu i Armaid.
Tento zlepšovák jsem na vlastní kůži nezkoušel, nicméně není důvod proč bych této vychytávce nevěřil. Před tréninková masáž na prokrvení svalstva, po tréninková na zmírnění svalového tonusu, odplavení usazených metabolitů a urychlení regenerace se používá v mnoha sportech už řadu let.
Když tomu přičtete hloubkovou masáž trigger pointů, která se například úspěšně využívá ve zvýšení pohyblivosti ramene masáží lacrosovým míčkem - to je ovšem taky bomba!

Že neznáte? Nevadí, nějaký příspěvek do budoucnu určitě přidám. Pojďme se ale vrátit k Armaidu.
Tento bizardní plastový kamarád vypadá jako kříženec hlavolamu a sexuální pomůcky, mno hodně zajímavé sexuální pomůcky. Taková plastová harfička, ale to koneckonců vidíte na obrázku :)

Opřete si ji na koleno a stiskem volné paže a volbou masážních válečků si vnitřní a vnější stranu předloktí, oranžový míček slouží jako hloubková masáž vnitřní strany loktů (asi to musí čertovsky bolet), ale věřím tomu, že je to velice účinné. Další promo nechám na youtube odkazu níže.

Já už mám svůj objednaný, tak případně zapůjčím na vyzkoušení, čauvec a mastné a kyselé!!!
Čaj

Reel Rock Tour 8 - filmová čajotéka

Čau, tak RR8 je na ulozto...odkaz níže

Ke stažení zde: http://ulozto.cz/xHXmYqSA/reel-rock-8-mov
Čau Čaj.

Kondiční trénink pro lezce v Brně

Aktualizace!
První kondiční trénink se bude konat ve středu 4.12.2013 ve 20:00.Budu se těšit.
Hodím událost na fb pod heslem Lezecký kondiční trénink, ok? Tak se pěkně přihlašte ať vím s kolika lidmi mám počítat a co pro vás připravit :)

Ahoj, jelikož jsem se stal kondičním trenérem Rugbystů Dragon Brno, tak se mi podařilo zajistit prostory v Crossfit gymu ELITE GYM v Brně - Černovicích. Ještě než se celé zázemí přestěhuje do větší haly na Hybešce, tak je možné zde zarezervovat termín tréninků. Bohužel až od 20:00.

Rády bych nabídnul lezcům a kamarádům, že jim v případě, že se domluví nad 6 lidí (aby se zaplatil nájem) sestavím konční tréninky na bázi crossfitu s přihlédnutím k tomu, co lezci nejvíce potřebují + strečink formou power jógy -+ do 90 minut.

Je možné, že bych si zacvičil s vámi:
Trénink by vypadal následovně:

1. Rozehřátí (komplexní cviky u kterých se zadýcháte)
2. Rozcvička ( hlavně ramena, kyčle, velké svalové partie)
3. Nácvik techniky cviků z hlavní části ( bez správné techniky vás nenechám provádět dané cviky )
4. Hlavní část: 1-2 tréninkové ukoly
5. Kondiční část, zpevnění středu  těla, břicho, všeobecná vytrvalost
6. Strečink

 
Tím, že v úterý ve 20:00 mám Dragony, tak se otevírají možnosti v po, st, čt.
Napište mi prosím do dizkuze, kdo by měl zájem, případně kdy. Cvičilo by se dohromady kluci + holky, vstup 100Kč.

PS: Efekt ve všeobecné fázi lezecké přípravy je neoddiskutovatelný. Potrénuje se taky hlava, člověk dokáže potom na skalách jít víc na max :) Teda pokud to chcete.

Čau Čaj

Leonidio - nový a lepší Kalymnos?

Pokáč mi poslal vstupenku do ráje. Nová, pekelná oblast na Peloponesu v Řecku.

Pole neorané - podle fotek masakr milión. Lezci z celého světa se slétnou jak vosy na zhnilou hrušku a začnou uzobávat sladkou skálu svými vrtačkami.

A já nechci chybět, kdo se přidá +- od 20.12 až do ledna?  Bude tam lezecký meeeeeting. Koupíme letenku do Athén a zabukujeme samochod do čerta už se těším. Doma pod stromečkem sice ostrouhají - mama dostane vypálený cédo Hegerové a tata zabalený džus Albert, ale není čas na sentiment - pojedeme trestat.

Doufám, že tam nebude -10 stupňů.

 

 

Leonidio

Leonidio is a small town on the Peloponnese Peninsula in Greece. Surrounding the city is one of the largest undeveloped climbing areas in Europe. Hundreds of sectors with the potential for thoudands of routes on high quality tufa-limestone lie waiting to be developed. Currently (August 2013) there are around 100 routes from French 5b - 8b. The number of new routes is growing rapidly.

A river bed with hundreds of blocks suitable for bouldering also lie waiting to be discovered.

Arrival

Take a flight to Athens and then rent a car and drive 3 hours (200km) southwest to the town of Leonidio or take a bus (20,- euros) which takes 4 hours.




 



No není to boží?????

Čau Čaj.

Brýle na jištění

Čumět na celý den na prvolezce je fakt otrava. Prohloubená krční lordóza, ohyb v místě hypermobilního bodu páteře dává tušit, že do budoucna má člověk zaděláno na pěkně nepříjemné taškařice s páteří.

Některé úsek krční páteře jsou pohyblivější než jiné a v místech větší pohyblivosti (při záklonu) si citlivější jedinec, eventuelně jedinec s konstituční hypermobilitou může způsobit blokádu či závažnější poškození daného segmentu.

Problematika hyperaktivní horních trapézů, zdvihačů lopatky a zkrácených extrenzorů šíje a kývačem hlavy  spolu s dlouhodobým záklonem dělají s lezci psí kusy. Najděte si proto čas šíjové svalstvo protahovat, ale hodí se používat i jistící brýle, které vám převrátí obraz - takže v centrované poloze krční páteře, koukáte hore.
 
Co se týče této hračky, tak mě bohužel obrazovala chatrnost těchto okulár (slunečních zničím tak 2 do roka), tak i cena kolem 2500,-. Měl jsem proto velkou radost, když na soustředění v Bolzanu se Salewa Czech teamem jsem našel v krámku jinou značku REVERSEYEBLE, které jsou ani ne za polovinu ceny a v celkem festovním provedení a funky barevných kombinacích.

Nejsem jejich dealer ani obchoďák, berte to jako kamarádský tip.
Čau Čaj

PS: Mám balení růžových a žlutých brýlí navíc, kdo dřív příjde za 1100,- jsou vaše.

Doplňky výživy - aktuálně

Dotazy na volbu výživových doplňků dostávám v posilovně skoro každý den. Kreatin, Karnitin, NO, Glutamin, Beta Alanine a furt dokola......narozdíl od popisných a strohých faktů, zde na blogu neřeknu nic...pardon bez jakýkoliv postraních úmyslů něco propagovat přeposílám foto k doplňkům se kterými jsem měl v poslední době dobré zkušenosti :)  Jiné pixle jsem doma nenašel :)
PS: Třeba se rozjede diskuze :)
Čaj

Kotelna - nová a lepší

Tato stěna byla, je a zůstává, spolu s Freesportem, jako jediná boulderovkou, která má duši. Znáte to například z hospůdek - majitel může dělat co chce, ale ten příjemný pocit útulnosti, osobitosti a genia loci nelze vytvořit uměle - vypočítavě. To vše tvoří lidé, sdrcaři - kteří na Kotelně jsou.

Kotelna se stále posouvá. Jsem rád, že jsem byl součástí řetězce správců a mohl jsem zvedat kvalitu stěny a nabízet nadšeným lezcům zase něco nového. Nynější správci Jura s Viktorem udělali zase veliký kus práce a posunuli úroveň stěny zase o něco výš. Prostory v areálu Hlubná naproti Vojenské nemocnice jsou větší, prostornější s paradníma sociálkama - ještě chybí sauna, výřivka, bazén a zařídím si zde přechodné bydliště :)

Náročnost stěny je nesporná, nicméně pojem "Kotelna" vždy znamenal, že lezcům při lezeckých seancích bude opravdu horko - bez pořádného zatápění pod kotlem neexistuje pojem - maximální bouldering a maximální přírůstky lezecké síly. Kluci však propojili ďábelské převisy i méně náročnými a kolmými profily a tak si zde zalezou i hobíci.

Předběžně jsem se kluky domlouval, že zde budu já a další trenéři z lezecké školy Nadzemí vést  lezecké tréninky a třeba i funkční a crossfitové taškařice. Takže zde budu pečený, vařený - budu se na vás těšit. Jsou zde do termínu Mejcupu nachystané staré bouldery z otvíračky od Banána, tak kdo dá 12 topů?

Autor boulderů Banán.

Čau Čaj

PS: Kontakty na správce jsou zde: 

 

Popis

Pokud k nám nepojdete vozem, můžete využít tramvají č. 2 a 3 směr Stará Osada. Vystoupíte na zastávce Vojenská nemocnice a chůzí vlevo cca po 30 metrech je budova Hlubna, v níž se nacházíme.

• Zábrdovická 10/5
• 615 00 Brno, Czech Republic

Telefon	+420 732 490 688, +420 724 931 942
E-mail	georgemazanec@gmail.com
Web	http://www.kotelnabrno.cz

Svatý Jan pod Skálou u Berouna - česká Pálava

Pálava v lezcích vyvolává rozporuplné emoce. Jedni hořekují nad kvalitou skály a nebezpečím, které tvoří volné balvany na porostlých policích. Druzí se těší na tradiční spojení jedné z mála možností  více délkového lezení u nás, vína, pěkného výhledu a možnost příjemných výletů. Podívejme se krátce na podobnou oblast v Čechách.

Svatý Jan pod Skalou leží nedaleko Berouna ve stínu lezecky vděčnějšího Srbska. Oblast tvoří hluboké údolí s bělostným skalním úbočím přímo nad kostelem narození sv. Jana Křtitele a vše obepínají zlatavé dubové lesy plné zavlhlých trampských srubů.

Z bližšího pohledu tento skalnatý ostroh plný houštin, jeskyněk zklame extrémisty. Kompaktnost nepatří mezi největší lákadla proč právě sem zajet na lezecký výlet. Vše vám však vynahradí neskutečná expozice po dolezení více délkové cesty přímo na vyhlídku plnou žasnoucích turistů. I zde došlo k odjištění populárních lezeckých směrů ačkoli helma a pár vklíněnců se vždy hodí.

My jsme se vydali úzkou pěšinou vedoucí od kapličky mlázím do kopce pod nejmonumentálnější křížovou stěnu. Na rozlezení první 25m délku cesty "Tvrdý beat" za 7, ve které jsem si připomněl jaké je laskaní křehké skály konečky prstů s citlivostí pohlazení ministranta chlípným knězem.

Chuť mi vrátila v hvězdičkové cestě "Pražská varianta" 5+, která vede do černé jeskyně v půlce stěny. V této sluji se koná každoroční taškařice berounského oddílu, a je zde příjemný plácek s ohništěm. Z jeskyně začíná exponovanější, vzrušující skalní pasáž, kde vzdušný výlez zajistí vytříbený prožitek ze zdolání této stěny. Nahoře nás čekali turisté, kteří žasli nad "horolezeckou romantikou" na hraně strmého srázu. (Nevšimli si patrně slaňáků a odsedávacích smyček.) 

"Pražská varianta" 5+

Bohužel čas díky cyklistickému výletu pokročil natolik, že jsme nestihli výlet na nejoceňovanější "Dušičkovou" stěnu v oblasti. Rád se sem zase někdy vrátím a spojím s výletem na Kokořín nebo Karlštejn.
 Čau Čaj

Topo si můžete stáhnout zde:
http://www.svatyjan.cz/e_download.php?file=data/editor/116cs_1.pdf&original=horolezec.pdf

Oficiální stránky obce:
http://www.svatyjan.cz/

Video z posledního slanění:

Modernista nebo klasik? Jeník Pleticha

 Ahoj, potkali jsme se po čase na Kalymnose a o veselé historky nebyla nouze. Rád jsem souhlasil s tím, že zde pudu publikovat nějaké starší články od Jeníka Pletichy. Čau Čaj


Pro modernisty jsem klasik, pro mladý klasiky jsem modernista, čert aby se v tom vyznal! A jak to tedy se mnou je doopravdy?
Někdy v roce 1983 se náhle objevil na učilišti Stavokombinátu, kde jsem se tehdy učil na zedníka, nový spolužák Votýpka a jen co se trochu oťukal, už začal vyprávět neuvěřitelný historky o horolezcích v Ádru.

 

Jelikož byl o rok starší, než my (nevyšel mu jeden rok na jiném učilišti), tak jsme ho prostě žrali. Každou jeho historku jsme přímo hltali – jak se snídají v bufetu čtyři piva a dva rumy a pak se jde lézt do skalního města, jak věčně někdo padal na zem, než to nakonec dal nebo divoké historky z horolezeckých večírků ve starém hotelu. Padala jména jako Kamzík, Sojkyn, Bíba, Václav a další. Bylo to poprvé, co jsem se dozvěděl, že existuje nějaký lezení po skalách.
8. listopadu 1985 jsem se úplně náhodou připletl na poslední slanění HO Ještěd a Lokomotivy na Hubertce v Jizerkách, kde jsem poznal Čokaře, Flosmana a bratry Vytiskovy. Po kvalitním večírku, jak to na posledních slanění bývá, jsem se zeptal, kdy bude příští večírek, na což mi bylo řečeno: „Hele, my jsme horolezci a jestli chceš s námi jezdit do skal a pak pařit, tak musíš taky začít lézt!“ Co bych pro pařbu neudělal. Tak prostě začnu lézt..

V sobotu 11. ledna 1986 přišel ten den s velkým D! Jel jsem s Čokařem a Petrasem lézt do Jizerek. Na Stojku lezu svou první cestu, NC II. Prvně jsem slyšel na vršku kluky hulákat „Hurá, máme Horám zdar!“. Pak mi bylo vysvětleno, že jsme na téhle věži v roce 1986, jako první, a to že je ten Horám zdar. A taky, že bych si měl sehnat autopásy a doktorský nitě a mistr Čokař že mi vysvětlí, jak si ušít sedák, jak se navázat na prsák, no a Petras že mi svaří na učňáku Plastymatu osmu, aby mě pořád nemuseli spouštět, jak pytel hoven, protože slanit na Dülfera, na to nemám..

Jizerky,  Mechová věž, cesta Ochránců přírody. Ač IV, byl to boj. Kdo zná Jizerky ví, o čem mluvím. 20.1.1989
Pak přišlo období shánění lezeckého matroše. Karabiny, kde se dalo a s pochybnou kvalitou, lana, který po chvíli strašně ztvrdly, ploché smyčky ze švadlenky, také přešívání bačkor na lezení, řezání špuntů u kopaček a shánění různých lepiček na podlepení, transparenty na jizerský padesátce se zásadně vracely bez šňůr a padákové šňůry, to byl hotový poklad! Později se už sem tam objevovaly první sedáky od Nevyhoštěných, který alespoň na tu dobu znamenaly nějakou kvalitu. Prostě nic jiného v té době opravdu nebylo možné sehnat, a tak se často lezlo v neuvěřitelných unikátech.
P

2. března 1986, Štolpich. Příprava a lezení na ledech. Konečně to začalo, jen to mělo chybu, že jsme nevěděli, jak vlastně ledy lézt, natož si vzít mačky..
27.4.1986 - První tlama. Samozřejmě natvrdo. Bylo to na Vajoletkách, Oldova cesta VI, z vršku do kruhu.
21.8.1986 - První vyvedená sedma. Břízková na Suškách. Tehdy se cesta lezla přes břízu, teď už je tam kruh, což je dobře, protože ta bříza byla dost hrozná!
9.9.1986 - Poprvé v Labáku. Do té doby jsem si naivně myslel, že Sušky jsou největší skály v Československu. Když jsem uviděl poprvé Labák, tak mě to úplně morálově zadupalo do země. Šli jsme od Bělináče. U Želvy to ještě šlo, u Tyršovek jsem už tolik nemluvil a u Presidenta, při pohledu na Big Wall, jsem už prostě jenom mlčel. Jak jinak, první cestu v Labáku jsme si vybrali Starou cestu VI na Vojtěcha. Byl to festival strachu!
Pak dva roky zelený pakárny 1986 - 1988. Sem tam nějaký lezení, když zelený mozek opušťák náhodou dal..

Horní skály, nástup na Dvojče. Sedák ušitý doma z autopásu, rok 1986
2.10.1988 - První sedma v Labáku. Pampelišky VII  na Labskou věž. Té cesty si vážím dodnes, protože cvakání prvního kruhu je i pro sedmovýho lezce dost zajímavý.
19.11.1988 - Kozelka, Umyvadlo, cesta Šolich. Slušná tlama po hlavě pod druhým kruhem, naštěstí s dobrým koncem..
28.1.1989 - Labák, Bělináč. Po ránu zima jako sviňa, tak jsme se Sojkynem (který mimochodem nebyl tak hrozný, jak Votýpka vyprávěl) rozhodli, že balíme a pojedeme domů do Liberce. Uprostřed balení najednou Vláďa řekl památnou větu:
„Do prdele, Cigoš z Ádru! Budeme muset lízt!“ Mně v tu chvíli vypadl z ruky zamrzlý kanystr s vodou, a to jsem ještě nevěděl, která bije!
Cikán dorazil k nám, představil nám Stáňu (budoucí Lukavskou) a co prý budeme dělat. Navrhl, že se půjdeme projít pod skalami a pro jistotu vezmeme sebou věci na lezení, co kdyby, že? Samozřejmě se lezlo, nejdříve Podkovák VIIb a pak další. Tu zimu jsme v Labáku lezli každý víkend.
8.4.1989 - Po ujištění Cikána, že Ádr rozhodně není tak hrozný, jak vyprávěl Votýpka, jsem se odhodlal vyrazit tam se Sojkynem a Kamzíkem. Vybavil jsem se jako správný Liberečák – tepláky, podkolenky, trika s dlouhým rukávem a hurá, budu lézt za klukama spáry! No, bylo to rychlé. Z Medusy, už ani nevím, co to bylo za cestu, jsem byl krvácející spuštěn, ale další cestu, Východní spáru VII na Koberce, už jsem za klukama vylezl (respektive označil krví). Samozřejmě jsme zase měli Horám zdar!

18.4.1986. Vláďa Výtiska a já v nezbytné bundě značky Larysa. Kdo ji v té době neměl, nebyl horolezec..
19.7.1989 - Můj první prvovýstup. V Tisé, na masivu Členitá jsem udělal cestu Velký uzel V. Tam jsem také poznal Bělinu, pískovcovou frézu na dělání cest.
21.7.1989 - Na Modříně mi bylo dovoleno udělat cestu s kruhem. Do té doby jsem jen asistoval na Karkulku - Paví vejce z bukvic.
12.8.1989 Zase na Modříně, na Revizora prvovýstup Indián Joe VII. Proč má ta cesta jen jeden kruh? Zezdola na mě houkli „Hele, mladej, kruhů je málo, lez dál!“, tak jsem lezl..
19.8.1989 - S Vytiskou a Flosmanem jsme dělali nové cesty na Snežníku, což bylo tenkrát pole neorané!
30.9.1989 - Poprvé jsem dělal cesty se Špekem u Kvočen. Sestroňovická věž - Čokoládový expres VIIIa.
11.3.1990 - A první cesta v Labáku, kde jsem se zúčastnil prvovýstupu. Na Plavčíka cestou Motýlek VII.
2.6.1990 - Konečně jsme mohli vyrazit na západ, na vápno. Do té doby to byl pro každého z nás jen a jen sen. A teď hned Jura! Němčouři se mohli potrhat smíchy, když nás viděli lézt v kopačkách a se smyčkami na sedáku, jak mexický tanečnice! 
Byla to divoká doba. Dál jsem lezl a dělal cesty na rodném písku, ale také jsme podnikali smělé výjezdy škodovkama na vytoužené vápno. Odvaha nám nechyběla! Deset marek v kapse, polévka Vitana nás živila po celou dobu zájezdu a nadšení bylo za milión. V zimě se prostě jezdilo na vápno a v létě jsme si užívali na písku v rodný hroudě.
Poznal jsem plno dobrých lidí, kterých si do dneška vážím. Vývoj v lezení, nejen v matroši, ale i výkonnostně pokročil o hodně dál, což je podle mě dobře.

Skály u Hodkovic a mé vlasaté období
Tak jsem to tedy prožil před dvaceti lety já. A jak vidím lezení po těch letech dnes?
Jelikož před mnoha lety jsem si taky šáhl do kouzelného pytlíku, a bylo by stupidní tvrdit, že to bylo jen na jediný cestě, tak jsem si odebral právo, něco někomu vyčítat.
Výkonnostně dnes lezu o hodně líp, než před lety, protože jsem zjistil, že pro lezení musím také něco tréninkově udělat, ovšem morálově jsem před těmi 20ti lety lezl odvážněji. Je to vývoj. Párkrát jsem spadl na zem, sem tam blbá tlama natvrdo, viděl jsem otevřené zlomeniny, slyšel hnusný dutý zvuk, když někdo nekontrolovatelně spadl na zem a bohužel jsem byl i u toho, když při lezení člověk skonal.. Tak jsem po těch všech zkušenostech jenom přizpůsobil lezení k obrazu svému a je mi úplně jedno, co se v tomto ohledu o mě povídá.

Vlevo Sněžník 19.8.1989, vpravo Drábky, Údolní cesta VI na Sokola a nezbytné tričko z NDR. Lezeno na prvního máje 1986..
Jen mě hlava nebere, když se někomu něco stane při lezení, jak hned vzniknou debaty ve smyslu „Když na to neměl, tak tam neměl lézt, určitě to byl překližkář, patří mu to..“ a jiné dementní výlevy chytráků! Jsou to lidi, co buď nikdy žádnou chybu neudělali nebo místo mozku mají pivní kostku!
Mě lezení baví. Je to má radost z pohybu na skalách a jestli polezu výkonnostně cokoliv, tak tu radost mi nikdo nevezme! A hlavně jsem při lezení poznal a poznávám úžasný lidi.
Poslední dobou se o mě mluví a píše poněkud více, a jak jsem vysledoval, byl jsem zařazen do kategorie „Modernista“. No, nevím. Vyvracet vám to nebudu.

Spíš vám řeknu, jaké kategorie prvovýstupců a lezců vnímám ve skalách já:

Prvovýstupci

Domácí oblastní prvovýstupci: Většinou mají svoji oblast, kde dělají léta prváče a díky jim máme co lézt. Své uzemí si dobře střeží a udávají, jakým směrem bude oblast ve stylu lezení směřovat. Věnují tomu čas a úsilí a své cesty považují za své děti. Dobrá rada pro správce - nikdy nesmyslně nejděte proti domácím prvovýstupcům. Ač mívají i mezi sebou menší rozbroje, v tomto případě se dokáží okamžitě semknout, jako jeden šik a vyhlásí vám partyzánskou válku, kterou určitě nevyhrajete!

Nájezdníci: Najednou se objeví v nějaké oblasti, vůbec je nezajímá, jaké jsou zde tradice a zvyky v dělání cest a přijde jim, že si musí oblast okamžitě upravit k obrazu svému. Domácí prvovýstupci s jejich názory je prostě nezajímají, no a hned je v hospodě co řešit..

Potulní prvovýstupci: Nemají žádnou svou stálou oblast, když se někde objeví, tak si nejdřív v oblasti pořádně zalezou a seznámí se s místními lezci u piva a lezení. Pak zde, bez nějakého velkého rozruchu, udělají pár cest, zajímavých svým novým pohledem na věc nebo směrem. Ke spokojenosti místních osvěží vzduch novými cestami a za čas se vydají zase o oblast dál.
Já jsem Bůh: To jsou prvovýstupci, kteří zásadně dělají nové prváče o několik stupňů níž, než co normálně lezou. Nejlíp, když lezou IX, tak udělají VII s nádechem VIII. Jištění zásadně dávají co nejdál a pak cítí sladké zadostiučinění, když sedmový lezec jejich cestu nemůže vylézt nebo v ní bojuje o holý život.

Ve jménu průvodce: Tak tenhle druh prvovýstupce je pro oblast opravdová pohroma! Chce za každou cenu dostat své jméno do průvodce a často i na úkor kvality cest.

Lezci

Lezení je pro ně život: To jsou lezci, kteří nemůžou bez lezení existovat a to doslova. Lezení přizpůsobí celý svůj život a lezou, dokud jim to tělo fyzicky dovolí. Na duchu zůstávají mladí i v kmetském věku a je jim jedno,
že za mlada byli pro své okolí modernisté a teď jsou zase označováni za klasiky. Každá doba kastuje tyto lezce podle svého pohledu, ale to už si přeberte sami, co jsem tím chtěl říct..

Mladí pseudoklasici: Začnou lézt, ale když se rozkoukají a zjistí, že nebudou nejlepší, tak schovají svoji neschopnost na sobě dřít a tvrdě trénovat za pózu obhájce klasického lezení a spasitele toho našeho lezení. Najdou si nepřítele, většinou lezce, kteří lezou dobře, ale s mg, a už mají proti komu bojovat! Sami si s pravidly ovšem hlavu nelámou a hravě si je upraví podle svých potřeb - kruh klidně zatlučou metr od zavrtání, klacek v díře použijí jako hodiny, a pak ho vyhodí, nebo v cestě kličkují, jak zajíc na honu, ale popis zní samozřejmě přímo..
Lezec do prvního úvěru: Začne lézt a za chvíli už je chytrý, jak rádio, udělá hned cestu, s každým se zná a se všemi lezl. Pak ho uloví lovkyně a do tří let je svatba, úvěr na barák a už ho nikdy nikdo ve skalách neuvidí. Zajímavý je, že v průměru je to fakt do tří let, co jsem tak vysledoval.

Lezec playboy: Má nazpaměť nalezeno pár lehkých a tak dvě těžší cesty, ale jen takové, aby na ně bylo dobře vidět, nejlíp z turistické cesty. Zásadně leze do půl těla, pohazuje přitom svou dlouhou hřívou a neustále oznamuje okolí, jak je ta cesta strašně nebezpečná, jen aby obdivovatelky měly ten správný strach o jeho krásné tělo. No a večer v hospůdce při líčení svých hrdinských kousků je úspěch téměř jistý!

Qvakeři: To jsou lezci, kteří lezou takové cesty, že by vás ani ve snu nenapadlo, že se něco takového vůbec dá lézt. Zelené spáry, mechovaté plotny, mokré komíny, slizké kouty. Když jsem ještě bydlel v Liberci poznal jsem pár místních qvakerů. Měli svoje oblíbené oblasti, mraky vylezených cest a každý rok na podzim vyhlašovali cestu roku – samozřejmě čím zelenější, tím lepší. Dokonce měli i svůj rituál v hospodách, říkali tomu dát pivo na pešla - to znamenalo vylít si celý pivo na hlavu. Když v jedné knajpě hostinský jejich rituál kupodivu nechápal a začal je vyhazovat, tak mu odnesli dveře. Přijde vám, že jsou to blázni a nepatří do lezení? Proč? Prostě jsou sví a to je na jednu stranu parádní..

A pak jsou ještě lezci samotáři, boulderisti, horalové, pískaři nebo moráloví lezci, mezi nimiž je nepřekonatelným králem Špek - u něho dokonce platí, že čím je starší, tím je odvažnější a určitě nám ještě vyrazí svými výkony dech! Jsou tu lezci, co lezou jen na vápně nebo průkopníci, kteří hledají a nachází nové oblasti, udělají tam cesty a pak i průvodce (dobrý prospektor je třeba Hubka) a další a další lezci.

Jeník Pleticha současnosti..

Myslíte si tedy, že kastovat lezce na klasiky a modernisty je správné? Já osobně to vidím jinak. Pokud někdo neobtěžuje druhé, dodržuje pravidla dané oblasti, tak ať si leze podle svého gusta. Lezení je tu pro každého a ač se to třeba někdy nezdá, podstatu máme stejnou - jsme blázni, co lezeme někam nahoru a nesedíme doma, jako pecky!
Kam mě budete řadit, je vaše věc. Já prostě lezu podle sebe. Pro modernisty jsem možná klasik, pro mladý klasiky modernista. Když jsem začal malovat, tak pro malíře jsem byl lezec, pro lezce malíř. Čert aby se v tom vyznal…

Separate reality

Hej kamaráde,

takže ty říkáš, že takhle na konci pískovcové sezóny máš tak tutovou žábu, že by sis mohl v převislotině ubalit cigáro nebo za ní zaštandovat?

Mám pro tebe jen dva tipy,

z kterých lezcům hnědnou slipy.

Obě cesty, věř mi brachu,

jsou fajn spáry v pěkným dachu.

Povol uzdu svému strachu,

snad neskončíš dole. V prachu.

Jedna cesta se jmenuje Separate reality a druhá by se tak jmenovat mohla.

Jedna je v Ostrově v Labských pískovcích a druhá v ostrově klidu v Drábských světničkách.

Jedna je za VIIIc, u druhé pro jistotu není klasifikace ověřena, ale když to přelezl Špek, tak utrousil, že je to sedma. 

A obě mají lehce nepřívětivý sklon.

Ostrov, Sluneční věž, Separate reality, VIIIc

Drábské světničky, Drábské leporelo, klasifikace neověřena (VIIIa)

Tak hybaj do skal, larvy!

Alešák.

Beskydská sedmička 2013

...je závod už vcelku komereční, najde se přehršle exotů (přes 3000), kteří si chtějí dokázat zdolání bezmála 100km vzdálenosti v šeredných krpálech beskydských velikánů. Mě to samosebou nikdy nenapadlo, sám hledač vytříbené zahálky pískovcových oblastí jsem pramálo toužil pro týrání těla jinak než švihadlem, navíc za nekřesťanský dukát pro komercichtivého Libora Uhra.

No jak to tak bývá, Čajík nějak míní - avšak Matka příroda mění, respektive kamarád Jura. Borec jak sviňa, holubičí povaha, co v mládí si říkal hurikán a když si v hangáru sundal teplákovku, tak jezeďačky omdlévaly . Týpek co se mimojiné popral o holej život v nejmenované favele Rio de Janiera - drsnej chlap a to nejen proto, že mají doma na jihu moravy tvrdou vodu.

Že prý chce oprůbovat, jestli už na starý kolena neměkne. Každej parťák mu to nakonec odvolal, jakousi vysportovanou kámošku utahal do křečomrtva na 50km pálavského přípravného přechodu a tak se ozval týpkovi jménem Čajda Jsemprokaždoušpatnost. Čaj nelenil a za dva měsíce příprav naběhal dohromady 40 km, díky čemuž se cítil skvěle připraven na 5km výškové převýšení a proklatě dlouhou taškařici.

Nu což, foukli jsme to tam za 19hod a 44min. Sice jsme šli trať hobby - tj. 89km, ale byl jsem za to i celkem rád. Alespoň něco mám genech po rodičích - orientačních běžcích, čím délé, tím lépe. Hodím pár postřehů:

foto: www.beskydskasedmicka.cz

• Zjistil jsem, že zaručená rada Libora Uhera: "Vyhol se až k medvědímu oku žiletkou, ať tě ric nesvrbí šlahouny chlupisek" byla rada z pekla. Asi jsem si vzal jakejsi proklatej selen-zinek, že mi ty chlupy tak rychle vyrašily. Boha prosil jsem o smilování, když mě 100m po startu začal jemný curaprox čistit prdelní žleb.

• Oproti tomu fígl máznout si 60% povrchu tělesného vazelínou, to byla spása - borci se na startu přehrabovali v kalhotách, jak kdyby jim tam upadl hořící vajgl. Šůrovali mazem chodidla, prsty, muší oči, bedra a zalepovali si bradavky jak na sjezdu turistického oddílu TJ SadoMasoBondage. Co naplat, fakt to zabíralo...

• Každej pionýr se vždy bál kopců. Na B7 neználci taktéž, ale chyba lávky...nejpekelnější jsou seběhy, táhlé, úmorně vyčerpávající opruz se nehorázné množství kilometrů flákat z kopce, kde kolena zažívají středověk. Následují obvazy, kinesotapy, bandáže a nakonec chůze pozadu :(

foto: www.beskydskasedmicka.cz

• Prej se dva, tři týdny po závodech nepohnete. Není to tak, máte li pošéfované profi stravování během závody a bezprostředně po něm spolu s výklusáním následující den, další den nepoznáte, že jste kutili v Beskydech neplechu. (I samotný výkon se velice odvijí od baštění endurosnacků a jiných chobotin.)

• Jde to i bez brufenu, ale musíte mít štěstí s koleny. Puchýře se dají vydržet, přetížená klenba nožní, nárt a šlapka taktéž, ale kolena jsou mor. Důležitý trik na puchýře je si co 20km měnit suché ponožky.

• Běh (rychlá chůze) s hůlkama do kopce je švanda. Pěkně pažemi podržíš a valíš jak pila, za celou dobu mě díky hůlkám jedinkrát nebolely nohy a to dát si na rozjezd 800m převýšení prudkou sjezdovku je už řádný fajrunk.

foto: www.beskydskasedmicka.cz

• Trochu statistiky od pořadatelů:
  

  Do extrémního závodu Adidas - Continental Beskydská sedmička se registrovalo 3 090 závodníků, v pátek se jich k akreditaci a následně na start dostavilo 3 035. Z toho bylo 809 sporťáků a 2 226 hobíků. Závodníky převezly do místa startu dva vlaky o celkem 16 vagonech, které vyjely z Frenštátu po 19 hodině. Do Třince, místa startu, dojely před 21 hodinou. Závod, v němž se závodníci vydávají na přechod 7 nejvyšších vrcholů Beskyd, odstartoval ve 22 hodin z náměstí Svobody v Třinci. Trasa závodu v plném a nezkráceném stavu byla dlouhá 94 km s převýšením 5 430 metrů. Závodníci ji museli absolvovat v limitu 30 hodin. První byli v cíli Jaroslav Balatka a Pavel Štryncl, kteří trasu závodu zvládli za 11:49:14 hodin. Byli o 1:16:10 hodin rychlejší než mistři z minulého roku. Ti by se s výkonem, který podali loni, letos umístili až na 7. pozici. Poslední došel do cíle tým „Pomalu, ale jistě“, který trasu ušel za 29:17:22 hodin. Závod nedošlo 458 týmů z celkem 1 468. Každý třetí tým nedošel do cíle. Nejstarší ženou v závodu byla Věra Hejkrlíková (r. 1954) z týmu HEJ HEJ. Nejstarším mužem závodu byl Ivo Pospíšil (1940) z týmu FM VLCI.

 Čau Čaj.

Elite Climbing Camp 2013 - Ostaš

V Imstu na evropském poháru mládeže jsem si všiml jedné zajímavé věci. Že čeští mladí lezci a lezkyně na tom nejsou vůbec výkonostně zle, ale co jim chybí je pestrost, láska k lezení a následná motivace ("proč bych sakra měl ve svém věku tolik dřít"). Po vyskočení z lokálního rybníčka, ve kterém jsou mistři, totiž nastává jistá deziluze při plavání v evropském moři talentů (psal o tom i Dave MacLeod). Nastává pak bohužel častá "úmrtnost" a lezci/lezkyně pak v 17 letech přestávají s tímto krásným sportem.

Safra v čem bych mohl, jsem a budu lepší než 99% ostatních závodníků? Lezením na laně v tělocvičně asi těžko (srovnej Klajdu a Insbruck). Odpověď je nasnadě: Jasný, že se musí enormně makat, ale motivaci musím brát i někde jinde - na skalách ( podobně jako Anna Stohr a ostatní), dále musím volit i systematickou cestu pod vedením zkušených trenérů a nejen pod vedením rodičů mrskat na jediné stěně v okolí cesty za sebou jak robot. To každého dřív nebo později bavit přestane. Jo a málem bych zapomněl - jak může být mladý lezec úspěšný, když na skalách nevyleze adekvátně těžkou cestu jak na stěně - je bizardní, jak tato nerovnováha výrazně dokresluje hlavní problém české mládežnické závodní scény.

Je příjemné zjišťovat, že kromě klišé obecných průpovídek od koučů alá, musíte více trénovat, na větších stěnách, ujíždí vám v 15 letech vlak a jste slabí v testech reprezentace.... jsou tu i trenéři jako je Eliška Karešová z Liberce, která tráví s mladými svěřenci i čas na skalách, lezou zde na prvním a stávají se z nich vyzrálí sportovci s potenciálem na závodní úspěchy a co je hlavní, vytváří si k lezení vztah.

Spontánně jsem po závodech s kolegou Martinem Wiesnerem domlouvali možnost třídenního kempu pro lezce - závodníky, kteří už mají jistou výkonost, takže se s nimi už můžeme pouštět do cílené praxe - na skalách. Za podpory SALEWY  a šimpanzích dobrot CHIMPANZEE, za podporu děkujeme,  jsme uspořádali první tréninkový kemp na Ostaši.

První den jsme se seznamovali s  pískovcovým boulderingem, mantly, highboaly a tvrdými převisy a odpoledne pak s delšími těžkými cestami cestami stylem TR, aby se naučili sešlapávat hrany, patovat a zabírat za malé kyzy. Po návratu jsem jim připravil funkční trénink, kde se ukázalo, jak jsou na tom s AN vytrvalostí celého těla.
Angličáci vs sedy-lehy (burpee - sit up), kdy se každou minutu zvyšovalo o jedno opakování obou cviků (tj. 1minuta = 1burp-1situp.... 5minuta = 5burp-5situp) dokud stihnete počet cviků  ve stanovené minutě. Myslím si, že 12 kol/minut je pěkný standart a tak jsem byl s výkonem spokojen.

Ještě 35 minutový večerní výklus s čelovkami po Ostaši uzavíral pilný den.

Druhý den jsme se vydali na lezení technických dlouhých cest, které měly prověřit techniku nohou a pohyblivost. A už taky pěkně na prvním, VIIIb no problém, VIIIc - IXa lehce morfo po lištách taky šlo těm vyšším (pardon silnějším) a vypečené IXb nakonec taky pustilo. Desetáčkovou hranku si po nácviku nechali lezci na jindy. K tomu se posekala kupa lehčích kousků.  Po výletu skalami a vylezení si v nejčistším stylu na věž Kocour, jsem si ještě v pískařském duchu sfoukli další dominantu a šlo se do kempu na cvičení.

Zase v duchu minimum pomůcek, maximum úsilí jsme si dali kombinaci kliky (hrudníkem až na zem) vs výskoky snožmo na lavičku (push up - jump box) v kombinacích 21-21,18-18,15-15,12-12, 9-9 bez přestávky na čas. Zde se rozdíly ve výkonosti více prohloubily. Každý záhy zjistil, kde má rezervy.
Společně jsme si potom ukázali důležité cviky pro lezení na TRX a na co si při cvičení dát pozor.

Večer u ohně byl osvěžující, někteří srandisti výjezdu vytahovali vtipy z rukávů jak Houdini a opékaly se dobroty pod bedlivým dozorem výživového poradce :)

Třetí den zapršelo...a tak jsme upalovali pod velký střecháč,  vytrvalostní traverzy po lištách, poté v kamarádském kolektivu hrála fantazie prim při vymýšlení jednotlivých přesně vymezených boulderů každého dotavil. Při setkání s Ondrou a Editkou vytáhli poslední zbytky sil a šlo do společenské místnosti probírat kdo, v čem a jak na sobě zapracovat a předaly se diplomy za absolvování kempu.

Bylo to super, po závodní sezóně v listopadu uspořádáme další...Díky Denisovi, Kubovi, oběma
Martinům, Klárce, Kačce, Dominikovi a Leošovi.

Čau Čaj.