Nejznámější širočina v Evropě? La Fessura

Mám za sebou užasný výjezd s hrstkou známých českých spárařů. Tak nějak se to vyvedlo a banda z okolí Ádru,Turnova, Prahy a Brňák :) vyrazili do horské oblasti Valle d´Orco. Místo obsáhlého článku (na který také dojde) o "malých Yosemitech", jak se této Italské oblasti říká, vypíchnu jednu z místních perel:
 Širočinu "Fessura della Disperazione" v centrální stěně Sergenta.
Obecné info nevypadá špatně:

"Festura della Disperazione" 6a+ (6b+), (oblig 6a+)/ R2 (R4)/II
(R.Bonelli, D.Galante, P.Lenzi,  19 May 1974)
90m (4P)

(Převzato volně z průvodce)
Cesta je považována za historicky důležitou a známou, protože je jasné, že případný pád v některých místech cesty by nemusel být zrovna příjemný. Lezení v této cestě vyžaduje odvahu přelézt celkem dlouhé úseky ( až 15m dlouhé) bez možnosti zajištění. tato cesta byla po dlouhé roky excelentním prubířským kamenem pro milovníky tradičního lezení, kde odvážné lezení je významnou součástí celkového výkonu. Cestu hodně zpopularizovala fotka Edlingera a Berhaulta (kdo jména nezná, ať se stydí) jak mastí hore na sokola. První free sólo poslal Gabriele Beuchod a cesta má mnoho dalších sólo přelezů.





Zajímavé je, že v cestě dost výrazně traverzuješ a tak se nabízí možnost prohloubit si zážitek vzdušným lezením na sokola a ručkováním s nohama na tření. Takto je cesta  hodnocená obtížnšji 6b+ než standartní metodou lezení širočin - s pravou nohou vevnitř 6a+.  Určujícím faktorem celého počinu je také hejblátkové zázemí. Máte-li camaloty velikosti 5 a 6, (R2 jinak R4)) můžete si pěkně po pěti metrech odjistit nejištěné traverzové pasáže a máte při lezení slunce v duši.


My měli pendrek a tak šla pěkně noha do spáry, za námi kluci pulcojedlíci měli monster camy a šudlili v klidu travarz v druhé dýlce ručkováním se zajištěním. Ve třetí délce se karta obrátila, protože souboj: naše špička-pata versus jejich sokolík hrál zase do karet nám. Štandy jsou festovní, po třetí délce můžete na pohodu slanit a jestli máte širočiny rádi a trochu těch zkušeností, vůbec bych se této habaďůry nebál.
Čiao Čaj

Maškrtníci

To žes slabounce zaklepal, aby ti nějaký Blunt otevřel, to žes načerpal živou tradici ze vzduchu nebo z jemného starého oka neudolaný plamen, to není ješitnost. Celá chyba je v tom, co jsi neudělal, v tom že jsi zakolísal v nevíře v sebe… -ep-

Cítím, že bych se po všech těch Pasácích a večírcích už potřeboval vyspat, ale pak stačí jeden mejl a je mi jasné, že spánkový deficit se ještě prohloubí…. Až ránem tak s Pirem usínáme pod hvězdama a aspoň já využívám těch pár hodin k dobru seč můžu…. Brzký nástup má výhodu v tom, že kuloárem šlapeme jako první a je jasné, že klid západu stěny zneuctíme ponejprve právě my. Čím přibývá paprsků, tím se vzlíná lépe a nakonec, či spíš konečně, s odpůldnem lámu svůj 15 let začarovaný kruh, kdy během asi sedmi, či osmi různých pokusů se pokouším o tu zatracenou Lomnici. Nejen, že je dnes přívětivá, ale i rozverná. Seanci na vrcholovém hřebenu s Pirománem vychutnáváme jako ozajstný gurmáni a až nutnost sestupu nás v trpělivém neočekávání vede feratou a Filmařem až nadol do stínů…..

Paráda, jsem naplněn! Vědomí toho, že je to navíc rozlučka s jedním z těch, kdož za to stojí, mi drží ještě víčka otevřená. Takovou šichtu je přeci nutné ňák zapít. …

A kdyby jen v jiných dnech hlava nepodléhala té věčné netrpělivosti. Bo měla víc odhodlání... Nebo možná nad tím jen nepřemýšlela.….. Pak by byl každý den jak tento - inspirativní....

Díky Pirešu! A užívejte pojezdy!!!

DDS

Co si to troufá, kam se dívá ten pitomý a drzý spratek! To nic, vítá den, aspoň tím, že zkusí zazpívat nějaký šílený rým. -lf-

Já bych to prostě nazval přirozeným vývojem. Nejdřív se člověk hodiny natrápí v žebříkách, pač neumí skobovat, či nevěří chabým čokům a pak dojde znovu a za pět minut je nahoře…

Takto se mi po pětiletém návratu na Pasáka podařilo volně přelézt trilogii skobovaček, které tak nějak po 40 let odolávaly moderním rotpunkt trendům…

Schytalo to Pasácké Idaho s nepříjemnou širočinou, kde špatně zvolený bok ještě vytrestá pokušitele. 

 

Ultrabouldrové Quo Vadis dává pokouřit sice fést, ale v lištách už sem nakonec trochu zběhlý, taže nějaké to huh a člověk je hore…

Intermezzo: Pobavil jsem se, když sem si našel svojí starou stať k této cestě:…. Stavění do převisu ze starého kroužku jistoty opravdu nepřidá. Navíc jsou v této cestě vytlučené skoby, takže se musí jistit stoppery. První jištění nad převisem zakládám značně nejistý až na několikátý pokus, zato ale vypadá, že bude držet. Další krok přes háček mi nevychází, protože se se mnou vylomí výrazná lišta, ale jak už jsem si jednou vyzkoušel ve vedlejší cestě, pomůže nakonec kladivocepín. (Tehdy jsem neměl do široké spáry Pasáckého Idaha 6kového frienda a tak jsem tam vyklínil právě ono kladivo. Dostal jsem se sice do situace, kdy nemůžu tlouct skoby, ale další založený háček tehdy naštěstí vydržel a v postupu mi už nic nebránilo.) Zahrál jsem si teda na radu Michala trochu na drytool a ve shybu za kladivo zakládám dalšího stoppera. Cesta dál je pak už relativně v pohodě...

prvovýstup Quo Vadis

tamtéž o nějaký pátek později

No a pro mě trochu nečekaně sem se nechal hecnout i v klasické nýtovačce Vzpomínky na Jorassess (na památku borců zahynuvších na Petit Jorasses ´71), překonávající výrazné střechy v údolní stěně. Jak se mi tato traverzová hákuvka nelíbila v žebříkách, o to víc mě překvapila při volném lezení. Na Jes nečekaně vytrvalostní štreka s pár bouldry v poměrně značném záklonu a po víceméně dobrých chytech.…. 

Asi to tak má být, i zdánlivě nedostupné se časem otočí. Radosti dosti a navíc mých pár centů k uctění památky nenavrátivších….

akce byla podpořena firmamy Colgate a MixGummi
(phs by Pospüč a Markét)

Paklenice - pár postřehů

 

Lezení v Paklenici je pro brněnské raubíře moc dobře známé. Zařízlé vápencové údolí nedaleko přímořského letoviska Starigrad bývá častým cílem lezců, kteří hledají vícedélkové lezení v příjemných klimatických podmínkách. Až doposud jsem se této oblasti poměrně úspěšně vyhýbal, vždy když se verbovala osádka lezeckých výprav, našel jsem si jiný cíl. V srpnu jsem se však rozhodl vyrazit za milou do Chorvatska a tak byla Paklenice našim ideálním cílem.

• Prvně bych chtěl vyvrátit klasické rčení, že se zde v létě nedá lézt. Celá Aniča Kuk je před den ve stínu a taky mnohé přilehlé sektory. Jasný tření značka ideál asi nebude, ale při charakteru zdejšího lezení, to nehraje až tak výraznou roli. Ve stínu bylo velice příjemně až skorobychřekl ideálně. Do stupně 7c mi vysoká teplota nepřišla odzbrojující.

• Doporučovat cesty se snad ani nesluší. Lezecký průvodce je zpracován pečlivě a doporučené cesty jsou zde právem označeny hvězdičkou. Nehledě na to, že ty klasiky každý druhý lezec zná nazpaměť. Jen asi třeba zdůraznit, že potmě pěšky z Aniči Kuk - to je čtyřhodinový tanec na břitu nože na dálnici do pekla. Naštěstí jsem to šel přes den a vše přežil. Vzpomínám, že kdosi o tomto strašidelném sestupu potmě, napsal blair witch článek do staré Montany.

• Ubytování potěšilo v kempu Aniča Kuk, snídá se příjemně u kafíčka v restauraci u Dinka, kde můžete zaskočit na erární noťas s internetem a se vším vám tato sympatická rodinka pomůže. A nebylo to tím, že jsem byli hýčkaní záhřebskými spolulezci. Navíc zde platí za běžný zvyk, že si k zakoupené kávě můžete konzumovat vlastní pochutiny.

• Pláž stojí za pendek, ale takový večer u vínka ve zřícenině staré hlídkovací pevnosti na pláži ve Starigradu stojí za to. Když se setmí, odrazy hvězd v noční hladině a praskající oheň v kameném koloseu vytváří úžasnou atmosféru. Ráno je dobré se sbalit zavčas, ať nejsou trable s hémony a šilky.

• Restday mnozí traví lebedou na pláži nebo výletem do nedaleké Manitou peči - známe jeskyni, ležící v místech natáčení filmů o Hátátytlovi, Klekým Petrovi a Tahshatungovi. Kdoví, jestli zde někde ve stínu lesa nečíhá Gojko Mitič nebo Olda Šetrný. Mám pro vás ale lepší tip - Malou Paklenici.

• Kaňon Malé Paklenice mi doporučovali od prvního dne kamarádi ze Záhřebu. Prý mnohem hezčí než ten hlavní, vybetonovaný s turisty. A celodenní výlet opravdu stál za to. Pomalu se otevřená krajina po projití hlavní braný začíná svírat do úzkého, hlubokého kaňonu. Okolí je lemované nejedním sektorem se solidním lezeckým potenciálem. Nicméně, lezení je zde zakázané. Dále se noříte do koryta vyschlé říčky, kde jak parkouristé můžete skotačit po ohlazených vápencových valounech a prolézat skalní skluzavky. Kdyby jste měli čas na šaškárny, vemte lezečky, jsou zde také pěkné boulderové směry.

• Po delším výstupu do náhorních plošin třeba jedním ze dvou hlavních kaňonů se ocitnete v pěkné krajině s úzkými cestičkami, zajímavou květenou a občas narazíte i na polozapomenuté stavení, včelí úly, ovečky nebo zmiji. Třeba jsem někoho inspiroval k pěknému výletu, který může být více zmáhavý než celodenní lezení. Hodně vody sebou a užívejte.

Čaj

Půvab i hořkost okamžiku

Den se dni nevyrovná. Já dlouho do noci jsem nad vlastní se bouřil bezmocí a opakoval prudce: Slabí! Podlí! Tak mnoho bídáctví pro málo nepohodlí! Tak mnoho tápání, kde cesta jednoduchá! Tak mnoho gloriol, jež první vítr cuchá! Och, moci neslyšet! Nevidět! Necítit! ... A dnes tichý je a vážný je můj klid.

Na bohapusté mrdačky na hajzlech tu máme Viléma, na překonávání limitů minimalizování chyb pak Toma. Co je lepši? Těžko říct…. Sám preferuji zlatou střední cestu, i když seznávám, že často právě balancování na tenké červené linii posouvá člověka v daných ohledech dál.

Minulý rok se Killy prošel v Šípkáči. Bylo to poměrně na klid a myslím, že i dost s přehledem. Letos se karta lehce obrátila. Kix hned v prvním bouldru Věčně bez peněz, rozhodil nejen aktéra, ale i mě. Zachovat v takových chvílích chladnou hlavu je výsadou vyvolených (nebo bezmozků). … Balanc nad propastí v mnoha lidech vzbuzuje především negativní emoce. Proč? Sami si totiž na podobné věci netroufnou. Přitom jde jen o popření se a klasické zatnutí zubů. Takže, žádné výčitky, ale poklid hlavy, děti…

Co k tomu Tom dodává:

Motivace? Cesta mě sedí, tak proč si nepohrát se svoji psychikou? Není to jenom styl lezení, ale hlavně překonaní sám sebe. Vnímám  hodně psychiku, sám s ní mám velké problémy, ale snažím se s tím vyrovnávat. Nejde mě o to, abych se někam posunul. Ale ve výsledku, ti to pomůže řešit náročnější situace. Navíc je to super pocit. Stejný jak vylézt těžkou cestu. Člověk má radost z každé vylezené cesty.

Má to smysl? Určitě to má to smysl a nebo ne? Má vůbec lezení smysl? Proč to děláme? Pro zábavu? Pro adrenalin? Pro úspěchy? Pro popularitu? Je to prostě styl života. Sólo samo osobně je jenom o tom, že zapomenu na všechny starosti, radosti ze života. Stojím tam jenom já a cesta.

Pohodu lezby přeje Asu.

Horolezecké průvodce - nový e-shop Simony Ulmonové

Jak se týrá lezec, když provozuje e-shop s průvodci

"Nejhorší pro lezce je vidět každý den tolik průvodců, tolik nových oblastí a tolik parádních cest. Vydavatelé se snad naschvál předháněj s motivačníma fotkama, na kterých je skoro vždy slunečné počasí, opálená těla se vlní v krápnících, lištách, dírkách, málo metrů nebo nekonečně metrů. A tak se věším na kampus - teda fixuju, v jedné ruce průvodce a studuju, kam jednou pojedu nebo nepojedu?, ale raději to nastuduju, nikdy nevíš. Kdyby jste se taky chtěli potrápit, tak mrkněte na www.horolezeckepruvodce.cz "  Simona Ulmonová

Jsou lezci, kteří mají skener a kopírku stále žhavou. V Podnebí pak s Průvodci kšeftují, jak za bolševika s Bony. Na stole zůstávají ležet - pivem polité svazky křídového papíru a černobílé, nekonečné kopie oblíbených lezeckých oblastí. Srdcaři se pak straní kolektivu a celý večer zírají na fotky staných junáků v mohutných skalních stěnách.







Lezecký fetišismus zahrnuje mimo jiné i nekonečné louskání průvodců nejlépe na záchodě při zvuku serenády. Tohle by šlo! Cha. Koloběžka. Loženka! Laláč! Od startu do cíle zábradlí. Jak je to puklé od shora dolů, tak je to výzva....
Kdosi mi povídal, jak si nejmenované děvče před kámoškama postěžovalo: " Ten můj je nějakej divnej, furt si čte doma v lezeckých průvodcích číslíčka místo beletrie."
Ano, také patřím mezi tyto exoty.




Proto jsem velice ocenil, když známá lezecká osobnost Simona Ulmonová otevřela velice pestrý e-hop s průvodčíky, které často dosti náročně sháníme v zahraničí až na místě činu. Mimo jiné si zde můžete objednat cizojazyčnou literaturu pro fajnšmekry. (Moffatta a MacLeoda rozhodně doporučuji.) A taky různá šáhla a ufíčka.

Z přesvědčení podporuji nadšence, kteří dělají tu nevděčnou práci a tvoří lezecké průvodce. Vítám i tuto sbírku špatně dostupných průvodců, které sesbírali praví lezečtí srdcaři. Díky

PB: Brousím si zuby na průvodce Valle Di Orco. Zářijová výprava ve složení  Franta Čepelka, Šoumen, Komíňák, Magnusek, Pičmen a Indián. To vypadá na slibné kulturní zázemí :D
Čaj.

www.horolezeckepruvodce.cz

Kein Geld für Irokesen

Wer reitet so spät durch Nacht und Wind? Es ist Herr Hasse mit seinem Kind; Er hat den Knaben wohl in dem Arm, Er faßt ihn sicher, er hält ihn warm. -JG-

neue Klettermode

bis zum Himmel

Herr Brandler

Herr Hasse

die Schluchte und Luft der Freiheit

Sicherheit an dem dritten Platz! (unter dem überhänge Risskamin)

wie viele Menschen kann man am Stand trifft?

die Zewl

gang-bang

echte Ádrdesign riss

Dach der Welt

Du liebes Kind, komm, geh mit mir! Gar schöne Spiele spiel' ich mit dir; Sei ruhig, bleibe ruhig, mein Kind; In dürren Blättern säuselt der Wind.

Planta und Giraffe

Boulder club - září 2012

Čau, jak jsem před měsícem avizoval, nastal čas na změnu ve správcovství Boulder Clubu. Kvůli pracovní vytíženosti jsem neměl mnoho času na údržbu stěny a tak jsem se rozhodl předat správcovství  Viktoru Slavíčkovi a Jirkovi Mazancovi z oddílu HO Tesla Brno.

Kluci stěnu zatím povedou stejným systémem jako doposud: Známí pravidelní návštěvníci mají klíček, ostatní se musí domuvit se správci na podmínkách. Vše ostatní: výše měsíčního vstupného, jednorázového vstupu atd. se dozvíte tento nebo příští týden při setkání v nějaké hospůdce, a při té příležitosti můžem provést nějaké promítání. Samozřejmě kluci plánují změny zejména v nelezecké místnosti a já se moc těším, co zrealizují.

Bližší info budu aktualizovat. Jinak v blízkém termínu se budou sundávat a umývat chyty, kdo by měl chuť vypomoci, ať se klukům ozve na telefon nebo mail níže.
Co se týče mně, tak veškeré správcovství a věci s tím spojené, mají na starosti kluci. Já budu pouze chodit na stěnu popolézat a vést osobní tréninky. Jsem domluvený s kluky, že jím občas vypomůžu se stavěním boulderů, pořádáním závodů, takže nedávám ruce od stěny pryč a určitě mě zde občas potkáte, ale ne v roli majitele a správce.

Jenom apeluji na ty, kteří máte klíček od stěny ať se ozvou klukům na mail a může se vyřešit otázka přístupu a databáze členů klubu. Myslím si, že je zbytečné zase měnit zámek a rozmnožovat klíče.
Čaj.
Tak a kontakt na kluky je:

Viktor Slavíček  72493194 vitorio.slavicek@gmail.com  

Jiří Mazanec 732490688   georgemazanec@gmail.com   

Vysněné kačeny

Vylízanej mozek koumá jak dlouho to vydrží dělat, aniž by byl hotovej
Vylízanej mozek si myslí, že se mu tak zvětší ocas
Vylízanej mozek vidí nového špióna na tržišti v Dubrovníku před hotelem Eyeglass -
Vylízanej mozek v Evropě chce vykouřit tvýho ptáka, moc ten svůj život žere, se zlomeným srdcem odmítneš -
Vylízanej mozek jde těžce zkoušenými zeměmi komunismu, aby dostal holky od KGB, zatímco obloha hřmí -
Vylízanej mozek si uvědomil, že se stal Buddhou pomocí meditace
Vylízanej mozek se obává, že vyhodí do povětří planetu a tak napsal tuto báseň, aby byl nesmrtelný - -AG-

Večírkova smršť závěru týdne, ve mně vzbudila pochybnost, že se Stračena opravdu snažil spolykat vlastní tkaničku od bot poté, co jsme přes jeho pochybnost spustili flétny pramenů Vltavy nejslavnějšího džúboksu v Brünně. Zároveň odmítám jakákoliv tvrzení, která by zpochybňovala okamžiky dnů následujících. Mr. Hit-me (skoro Judr. Lišknit-mě) v pravý okamih upozornil na minutu zlomu. Dle maoystického kalendáře, to totiž bylo přesně začátkem tohoto září, kdy kolem deváté večerní prostoupil Duch svatý souhvězdím Panny a nastolil nový věk hypertenze. Někdo sice tvrdí, že to mohlo být způsobeno všeobecným rozhořčením nikdy neukojeného lidu, ale nám bylo jasné, že ta hořkost byla způsobena chmelem a eufórie právě příchodem nové doby…. To, že sem se onoho okamžiku zúčastnil, mi vrylo do paměti hluboký, a o to víc neuchopytelný soubor slovních spojení (odborně mandal), díky nímž sem hned druhý den mohl vybetlil jednoho bezďáka svou chabou minimalistickou francouzštinou (pač kolikrát poděláš slabšího, tolikrát seš gerojem). Tedy děti pamatujte - jak řek v první vteřinu nového bytí rozčisitel (cituji) - Hoň ho! (konec citace)   

Amen…