To žes slabounce zaklepal, aby ti nějaký Blunt otevřel, to žes načerpal
živou tradici ze vzduchu nebo z jemného starého oka neudolaný plamen, to
není ješitnost. Celá chyba je v tom, co jsi neudělal, v tom že jsi
zakolísal v nevíře v sebe… -ep-
Cítím, že bych se po všech těch Pasácích a večírcích už potřeboval
vyspat, ale pak stačí jeden mejl a je mi jasné, že spánkový deficit se ještě
prohloubí…. Až ránem tak s Pirem usínáme pod hvězdama a aspoň já využívám
těch pár hodin k dobru seč
můžu…. Brzký nástup má výhodu v tom, že kuloárem šlapeme jako první a je
jasné, že klid západu stěny zneuctíme
ponejprve právě my. Čím přibývá paprsků, tím se vzlíná lépe a nakonec, či spíš
konečně, s odpůldnem lámu svůj 15 let začarovaný kruh, kdy během asi
sedmi, či osmi různých pokusů se pokouším o tu zatracenou Lomnici. Nejen, že je dnes přívětivá, ale i rozverná. Seanci na
vrcholovém hřebenu s Pirománem vychutnáváme jako ozajstný gurmáni a až
nutnost sestupu nás v trpělivém neočekávání vede feratou a Filmařem až nadol do stínů…..
Paráda, jsem naplněn! Vědomí
toho, že je to navíc rozlučka s jedním z těch, kdož za to stojí, mi
drží ještě víčka otevřená. Takovou šichtu je přeci nutné ňák zapít. …
A kdyby jen v jiných dnech hlava nepodléhala té věčné netrpělivosti. Bo měla víc odhodlání... Nebo možná nad tím jen
nepřemýšlela.….. Pak by byl každý den jak tento - inspirativní....
Díky Pirešu! A užívejte
pojezdy!!!
