Můj-cup off tea

Uráží. Pohlavkuje. Plivá do obličeje. Bije. Znásilňuje. Objímá. Olizuje. Hladí tvář. Brečí. Zpívá. Klečí. Lže.

Člověk, který je ochoten pokračovat až do konce v cestě pěšky, se stává obětí společnosti, která ho vykazuje jako nežádoucího. Ruší. Je pokládán za flákače, do kterého vráží lidé, kteří si myslí, že vědí, kam jdou. Představuje řád v podobě nezřízenosti. Aristokrata s tváří anarchisty. Póvla, který kazí taneček.

Nikdy sem nebyl moc závodní typ a pokud tedy nemusím, nazávodím. Mejcup je tak pro mě spíš společenská akce s množstvím lidí, které jsem dlouho neviděl. Atmosféra je pokaždé jiná, jednou víc jiskřící, jindy víc zářící. Oči tápou po profilech a hecují posledních pár, kteří to dotáhli až do konce. Je krásné mít celou závodní špičku pod jedním nosem….. Sem zaujat. A i přestože většina vyvolených leze stavějíc na silovém základu, přeci aspoň jedna z mladších borek dodává i techniky a možná i k překvapení jiných nakonec ukazuje záda dalším čtyřem, či pěti. Mám radost. Je příjemné vidět, že nejen silné prsty dokážou čarovat!

Smě obětí kultu spěchu. S tím jak postupuje technika, ustupuje duše, neboť duše spoléhá na práci strojů a cítí se neobratná v tom světě, kde se práce stala posvátným úřadem. Lézt, stejně jako psát, s cílem dosáhnout úspěchu a líbit se je směšná. Jsme sluhové sil, jimž sloužíme, aniž jim rozumíme. Tento sport je nezbytný, ale nevíme k čemu, a to i přesto, že prestiž této neužitečnosti je zřejmě nesmírná, protože vzbuzuje žárlivost i obdiv. Náš pokrok však může být pouze morální. Kdož z nás však dokáže nabýt takové síly duše, aby byla tak zjevná jako síla sexuální? … Jsem mladý člověk, no necítím potřebu kupovat bezpečné hodnoty. K čemu? Jistota je nepřítelem koření a dobrodružství, člověk se nemůže spálit. Taktnost odvahy však svazuje vědomí, že zacházet příliš daleko se přesto smí jen po určitou mez.

To jsem pod jedním profilem potkal starého známého a ten mi řek, že rozhodně není promiskuitní, a pakliže by měl jít s jiným typem, tak jen potud, byl-li by to začátek delšího vztahu. Začíná mi připadat, že se navracíme do dob antiky, kde každý váženější občan měl krom oficiální manželky, minimálně jednu milenku a samozřejmě i milence. Jako by nám ty ženšiny nestačily! Doufám jen, že i když budoucnost ospravedlní tuto neposlušnost a akceptuje ji, tak jednou tato neposlušnost taky ztratí na síle a stane se obětí další neposlušnosti, jež svede svět. Jako bychom neměli z přemíry svobody žádnou možnost neposlouchat… Naštěstí neexistuje statická pravda, existuje pouze jiskra, která je výsledkem nárazu ano či ne, jež stojí proti sobě a z nichž se rodí růžice kaleidoskopu.

Hudba z pódia, a to obzvláště alternativní, probouzí smysly, stává se z nás vítr. A stejně jak on, pak nevíš kam člověka zavane…. Najednou jsem opět ve Vieře. Mysl ještě vše nevstřebala z Flédy a už se prohání novými moři, není sto cokoliv uchopit. Pomyslnost nuly nabývá nekonečnosti jedničky…. S půl osmou usínám, abych za pár chvil opět pokračoval tříbit mysl vyprávěním jiných. Jako by se však nic nezměnilo, ten postarší pán je také v srdci děcko. Snad jen ty bílé vousy zpochybňují lež mysli, don´t care….

Jsem vulgární, pozlátko třpytící se v mravním bahně svojí duše. I když rozmlouvám, v diskuzi často přistihuji vulgaritu hodnot, které dokazují sama sebe. Hledám důvody, jako synonyma lži, abych nemusel hrát s otevřenýma kartama. Sám jsem však lež, která vždycky říká pravdu. Podléhám příkazům, které jsou nezbytné, aby budily neposlušnost, silokřivky převracející návyky, probouzející a měnící pravidla hry. Bez neposlušnosti neexistuje žádné hrdinství, žádné odvážné skutky.

Tvůrčí duch je nejvyšší formou smyslu pro protiklad. Lidé se bojí kupříkladu poezie, protože postupně objevují, že skrývá pod lichotivým zdáním lži jednu z nejtrapnějších forem pravdy. Jsem prý nesrozumitelný, ale člověk by měl pěstovat právě to, co je mu vytýkáno. Většinou chtějí lidé porozumět a pak cítit. Tím se připravují o jedinečnost, o tu onsightovou příležitost proplout aniž by Skylla cokoliv pozřela.

V pondělí si ještě střelím Geologičák se Závišem, protože nejdřív nacházím a až pak hledám. Příčinu pro důvody, ony argumenty pro nezřízenost nevyzrálost a hrubost, mladost pro radost, nevyhnutelnost povinosti, souznění rozháranosti, omluvu excesů ve kterých se brzo utopím…. a taky možná jen dobrou noc…………….. báj inspájred Jen Kokotavý