Co rok dal

Bylo to někdy na jaře minulého roku. Se Stračenou se nám točila hlava kolem z nekonečné řady večírků a neutuchajících možností lezby. Tehdy někdy sem vyměnil ve svém postarším aparátu film a natěšen čekal, co mému oku neunikne. A jak to za ten rok a půl dopadlo? Zde menší výběr v retrospektivním podání:

Paťas v Hraně magnéziem zdobené, dnes již klasický hřibský fotokýč.

Nejdřív sem Koloucha hecoval v 6Céčku a ona mi pak řekne, že mé rači Jenuštíka, není náhodou ta holka moc drzá?

Ueli Stek a jeho levá páka proti Johnu Brzenkovi.

Nástup do stěny Marmoši.

Jupa v klíčové délce Moderních časů.

Rakušáci tamtéž.

Moře ploten s Rybou budou muset počkat na další rok.

V Juře jest fajajně.

V Podzámčí jest fajajně.

Se Stračesem sme v delíriu pokoušeli Diretissimu Mlynárika. Tentokrát měli pravdu Pšoni, klíčová délka není za 8-, jak tvrdí Slováci, ale za 9. Heuger a spol si tak za štandování v půlce klíčového bouldru můžou napsat nulu a ne RP přelez.

Výzva v podobě Šípkáče po vlastním se povedla Tomovi, zapoměl sice na čoky a frendy, ale to je vlastně jedno, aspoň se nic nevyrve....

Antequera mě zaujala mnohem víc než slavná Granada, a pak vše nabralo nechutné obrátky...

To ještě Hilfovi bylo hej! (dva měsíce před sázkou o Rybu, s Bárou na Barborce)

Nad Planem je spousta možností seberealizace.

Příjemné místo na bivak s erárním stolkem a židlema.

Potkali sme i jedno nevinné štěňátko.

Tour Rouge, teda myslím, byli sme tam jen dvakrát a jen jednou sem zachraňoval Čajový keřík ze spárů Chárona.

Výlet za polární kruh, byl až na soby očistec!

Hemmingsvaer jsou prý Benátky severu. No nevím, ve Venice maj aspoň pizzu.

Jen Eidetin byl dajnej, ale o trpké chvíle nebyla nouze. Název cesty Life is alive sedí....

Squadra azura, jen jeden chybí! Kdo?

Áno, on! Ostopovický démon!!! Kdo jiný by dal první tři 9- v jeden den?

Squadra arampicata, není co dodávat....