V Imstu na evropském poháru mládeže jsem si všiml jedné zajímavé věci. Že čeští mladí lezci a lezkyně na tom nejsou vůbec výkonostně zle, ale co jim chybí je pestrost, láska k lezení a následná motivace ("proč bych sakra měl ve svém věku tolik dřít"). Po vyskočení z lokálního rybníčka, ve kterém jsou mistři, totiž nastává jistá deziluze při plavání v evropském moři talentů (psal o tom i Dave MacLeod). Nastává pak bohužel častá "úmrtnost" a lezci/lezkyně pak v 17 letech přestávají s tímto krásným sportem.
Safra v čem bych mohl, jsem a budu lepší než 99% ostatních závodníků? Lezením na laně v tělocvičně asi těžko (srovnej Klajdu a Insbruck). Odpověď je nasnadě: Jasný, že se musí enormně makat, ale motivaci musím brát i někde jinde - na skalách ( podobně jako Anna Stohr a ostatní), dále musím volit i systematickou cestu pod vedením zkušených trenérů a nejen pod vedením rodičů mrskat na jediné stěně v okolí cesty za sebou jak robot. To každého dřív nebo později bavit přestane. Jo a málem bych zapomněl - jak může být mladý lezec úspěšný, když na skalách nevyleze adekvátně těžkou cestu jak na stěně - je bizardní, jak tato nerovnováha výrazně dokresluje hlavní problém české mládežnické závodní scény.
Je příjemné zjišťovat, že kromě klišé obecných průpovídek od koučů alá, musíte více trénovat, na větších stěnách, ujíždí vám v 15 letech vlak a jste slabí v testech reprezentace.... jsou tu i trenéři jako je Eliška Karešová z Liberce, která tráví s mladými svěřenci i čas na skalách, lezou zde na prvním a stávají se z nich vyzrálí sportovci s potenciálem na závodní úspěchy a co je hlavní, vytváří si k lezení vztah.
Spontánně jsem po závodech s kolegou Martinem Wiesnerem domlouvali možnost třídenního kempu pro lezce - závodníky, kteří už mají jistou výkonost, takže se s nimi už můžeme pouštět do cílené praxe - na skalách. Za podpory SALEWY a šimpanzích dobrot CHIMPANZEE, za podporu děkujeme, jsme uspořádali první tréninkový kemp na Ostaši.
První den jsme se seznamovali s pískovcovým boulderingem, mantly, highboaly a tvrdými převisy a odpoledne pak s delšími těžkými cestami cestami stylem TR, aby se naučili sešlapávat hrany, patovat a zabírat za malé kyzy. Po návratu jsem jim připravil funkční trénink, kde se ukázalo, jak jsou na tom s AN vytrvalostí celého těla.
Angličáci vs sedy-lehy (burpee - sit up), kdy se každou minutu zvyšovalo o jedno opakování obou cviků (tj. 1minuta = 1burp-1situp.... 5minuta = 5burp-5situp) dokud stihnete počet cviků ve stanovené minutě. Myslím si, že 12 kol/minut je pěkný standart a tak jsem byl s výkonem spokojen.
Ještě 35 minutový večerní výklus s čelovkami po Ostaši uzavíral pilný den.
Druhý den jsme se vydali na lezení technických dlouhých cest, které měly prověřit techniku nohou a pohyblivost. A už taky pěkně na prvním, VIIIb no problém, VIIIc - IXa lehce morfo po lištách taky šlo těm vyšším (pardon silnějším) a vypečené IXb nakonec taky pustilo. Desetáčkovou hranku si po nácviku nechali lezci na jindy. K tomu se posekala kupa lehčích kousků. Po výletu skalami a vylezení si v nejčistším stylu na věž Kocour, jsem si ještě v pískařském duchu sfoukli další dominantu a šlo se do kempu na cvičení.
Zase v duchu minimum pomůcek, maximum úsilí jsme si dali kombinaci kliky (hrudníkem až na zem) vs výskoky snožmo na lavičku (push up - jump box) v kombinacích 21-21,18-18,15-15,12-12, 9-9 bez přestávky na čas. Zde se rozdíly ve výkonosti více prohloubily. Každý záhy zjistil, kde má rezervy.
Společně jsme si potom ukázali důležité cviky pro lezení na TRX a na co si při cvičení dát pozor.
Večer u ohně byl osvěžující, někteří srandisti výjezdu vytahovali vtipy z rukávů jak Houdini a opékaly se dobroty pod bedlivým dozorem výživového poradce :)
Třetí den zapršelo...a tak jsme upalovali pod velký střecháč, vytrvalostní traverzy po lištách, poté v kamarádském kolektivu hrála fantazie prim při vymýšlení jednotlivých přesně vymezených boulderů každého dotavil. Při setkání s Ondrou a Editkou vytáhli poslední zbytky sil a šlo do společenské místnosti probírat kdo, v čem a jak na sobě zapracovat a předaly se diplomy za absolvování kempu.
Bylo to super, po závodní sezóně v listopadu uspořádáme další...Díky Denisovi, Kubovi, oběma
Martinům, Klárce, Kačce, Dominikovi a Leošovi.
Čau Čaj.