Na Větrné Hůrce

Až na břizolitu se ukáže co seš za chlopa!

To si to Ombré pjekně napálíš v Kobylé přes Karlsbrücke (a prej, že po Sudeťácich nic nezbylo) na louky pod Šibeničníkem. Rádoby oblíková krajina skrývá mrtě remísků a před jedním to prostě na pank parkneš.

Matku, čajík a flachu rumu vemeš sebou pod šutry, cáru nezamykáš a hudbu pouštíš na plné kule, aby ve Vidnavě věděli, že se zas leze. Co se týká lezek, na lepičce nesejde, ale ňáke fajnovky ve stylu La Zbořtíva, či Fajv twelv na lapaní micin v okolní pustine snad pomůžou. Materiál je parádní hrubozrnná žoula, kerá svou drolivostí připomíná brizolit a tak vlastně nesejde na tom esli lezeš 5A, či 7A a seš rád, žes dosáhl vrcholu. Šutry sou vysoké tak akorát, či míň… Toť snad brachu stačí k hrubé charakteristice, povinný šluk ruma…..ale pořádně… a ideme ďalej!

V podstatě se vše točí kolem dvou věžiček a šutrů pod nima. Lezecky zajímavější je Latrína. V západní části je to rajbuňk Buchar. To si jen párkrát přizvedneš nohy k rukoum a máš to v kapse.

Buchar

Kdysi, jak sme s borci začínali, tak to pro nás byl přelomový bouldr, pač do té doby sme nic těžšího neudolali….Dnes už spíš klasika. Vpravo, jsi-li na rozdíl od Čaje hráč, tě očekává proudžektový quest Hic sunt Leones. Zved jak v Bucharu, ale trochu horší a závěrečná plotna ještě prověří techniku z tanečních. Dáš-li, můžeš vychutnat Habana a u mě máš flachu rumu Havana… Zleva Buchara pak Zuzana, tupá hrana s ještě oblejším výlezem. Možné i pajchlem vyšukat, ale lepčí si tuto techniku nechat do širočin v Ádru, či na usměvavou Zuzanu…

Za rohem Jarouš k.r., questík to je trochu náročnější, musíš věřit nohoum a ty jak známo na místní joule moc nedrží. Navíc neberš nic z vedlejšího Kennyho a tak zatím bez opáčka… Podél jižní hrany zmíněný Zabili Kennyho. Další z klasik, návíc shodou náhod jmenovec slavnějšího Kennyho na Petráči (8Afb.), taže aspoň můžeš v putyce dělat ramena. A povede-li se ti to na flešovku jak FanTomasovi, či Čajíkovi, máš jisté místo v repre….

Zabili Kennyho

Za rohem na Latrínu vedou poslední dva směry, oba podél výrazné tupé hrany – zprava Fádní odpoledne, což byla sázka s Pjótrem o lahváče. Jelikož sme v tom strávili několik odpolední bez úspěchu, měl náležet orosený nápoj a název výherci,.Pjótrovi to však s Klaunovým odpolednem neklaplo a tak sem se radoval já. Zatím jen jedno opáčku od Tomase (demostrace tupé síly, estetický dojem dvě celé tři bodu z deseti) a ty můžeš ladněji s lokem rumu další! Zleva hrany pak lehčí Odpůldne, ale výlez ještě může nasrat, kamínky se totiž sypou jak natržený pytel s moukou, ale těžko se svišti na cvičišti, lehce na Val di Mellském kolbišti.

Odpůldne, je to k smíchu nebo pláči?

Za Latrínou menší plotna s lehčími bouldry, ale vesměs dou lézt i bez rukou a to už tvoje lýtka pak na sjezdovkách ocení více.

Přesun na Hvězdáře. Výrazným žlábkem vede Čau Pipi, vhodné i pro dívky jemných mravů, ostatně vytříbená technika se převelic hodí. Ze zadu pár lehčích stěnovek a rajbuňků, od východu pak na předskálí traverzová Písečná bouře od staršího pana kdesi od Hradiště. Nejdřív jakože lalá, pak ubydou nohy, zatočit za roh, nejlíp přes ručku a udržet lišty, shybovačka nahoru je pro cvičeného překližkáře už jen otázkou rutiny. Opět bez opakování a s Jaroušem k.r. asi nejtěžší bouldry oblasti. Pod Bouří pak jeden zvedo bouldr – Yukon. Hold zalomíš, napálíš, udržíš a další šluk rumu de do tě.

V Písečné bouři

Na závěr pak ještě můžeš pozevlit v Panychidě, hrance na převislém šutru pod Hvězdářem. Čím dál, tím hůř, ale silný borec, jako ty nemá problém. Pro slečinky pak třeba ukončení v rajbáku Ze země ke hvězdám. Ačkoliv zvletný název, zrodil se v zelené hlavě jednoho vojáka, což svědčí o ideové povolnosti brance naší milované armády a o její neschopnosti vychovat naprostý tupohlav pro plnění rozkazů.

Panychida a Ze země ke hvězdám

No a pokud sis vše užil, přesun o remísek dál směrem k rybníku a na Palcát dát pokus v Údolce. Dost morálová túra s těžkým na konci a padat osm metrů dolů se nikomu nechce, navíc, dyž ti to pod nohama jede jak na kuličkovém ložisku. Nebojíš se-li však vlka nic, tupá síla tvých ramen tě vynese vzhůru…

Taks došel až sem, což značí, že seš nejen ostřílený pard, bravurní technik, silné hovado a romatická duše, ale taky dost chobot, pač jezdit do oblasti skoromístního významu, nemá při dnešních možnostech pražádnou cenu. No dopi toho ruma a pal to rači do Švajcu, nebo na Frit a bouchej dardy!

Moravské hrany - "Oblinárium"

"Himbajs šuviks, každej normální valí na víkend na jih, psal to i Vlk!"
Představa Ospu v obležení Čechů mě nanadchla, zato naprosto ideální lezecké podmínky na Chřibech mě přímo vybízely k výletu.
Státní svátek, špekáčky, pivka a bandička ve složení Já, Pjótr, Pokáč, Janis a Pavel Kubík jsme si udělali nádherný výlet na Kozla.

Hned po příchodu jsme podlé Rádce mladých svišťů začali rozdělávat oheň na zahřátí. Kluci nabuzení z vášnivých lezeckých diskuzí v autě začali očmuchávat terén a cíl dne bylo slavné a vypečené "Oblinárium". Jedná se o mírně převislou hranu, která se v horních partiích jaksi rozšiřuje a zaobluje, čímž vytváří boulderový problém kolem +- 8A Fb a to kdoví jestli není těžší. Díky této drobnosti tato hrana léta odolávala přejištění a přelezení.

Kdo jiný než Svišť a Kuba Novák se jako první odhodlali k činu. Třemi bórky ozdobili, vrchní boulder bohužel nezdolali a tak vymysleli zvláštní úkrok do komína ve 2/3 cesty, který se poté proměnil v logickou a lezecky vděčnou pasáž. To nejhezčí však čeká na lezce ještě před komínem - už jen technicky poladit a šimravě cvaknout první dřík od kruhu, prověří vaši vylezenost a rovnováhu. Celkem pěkně se dostanete k druhému a poté nastává parádní oblinová válka.

Namasírujte struky abyste si nenatáhli lajdáky a začne hra na plácanou. Kuba a Pokáč cestu lezli s patováním pravou v cruxu, já a potom i Janis s levou nohou. Cestu si vyladit a vymyslet je fakt zábava a stojí to za to. Video s Kubou jak cestu ladně přeleze je zde: http://www.climbers-uh.net/videoklipy.htm Zvláštní je, že v cestě fakt dochází síla, prostě ždímat hranu nemůžeš věčně když nejsi zrovna Hukkataival. Nějak zajímavě se také člověku nechce dolézt k 3.bh kvůli morálu, je to bezpečné, asi nějaký optický klam či co.

No abych to shrnul, pro mě je tato nová cesta (Brňáky přejmenovaná na Obludárium) to nejhezčí co Kozel nabízí a k jejímu přelezení už nestačí jenom umět shybovat za lišty.

Jo kdyby se vám tento styl lezení zamlouval, pak protější hrana byla vylezena v roce 2003 Svištěm, má tak do pěti opakování a je to nejtěžší cesta na Kozlovi "Hrana Kopyta" 9+. Jelikož se využívá jištění z "Kopytem sem...", tak je lehce morálové cvaknutí druhého očka. Hrozí zde zlomený záda o nástupový balkón, cvaká se z celkem vratké pozice. Já si to vyřešil prodloužením druhého bh, morálové pochoutky si nechám třeba na jarní Ádr.
Chřibům zdar! Čaj.

Rutina

Gdo nežúři s náma, chlastá proti nám!

Rudá krabička s ošuňtělým nápisem fumer nuit gravement á votre santé, včetně veselého obsahu rotuje vzduchem a padá. Los je nepřející a nutí mě k zteči a prachsprostém vzlínání do výšek.

tabac á priser

Polička nahoře naštěstí dopřává klidu a pohodlí, listí ševelí a barvy přehánějí víc než Čajovy ramena. Sonce popochází, pot se line tváří a jen klid se rozprostírá v duši. Rozjímat však nelze věčně, ruce automaticky táhnou a mezi prsty míjí se tenký had, beztak vyroben někde v Číně, či Malajsii. Výhodou prohraného losu je možnost na místě setrvat a tak můj klid narušuje jen bombardování ploché země, svištící drny a puzzle kdysichytů, keré na zemi vytváří jakousi forme surréaliste. Chvíle se odvijí v rukou a hlava pomalu zapomíná na krásu kolem. Nadejde čas a musím popírat fyzikální zákony a postupovat dál nahoru, bychom pak mohli skončit v propadlišti pod náma také. To nám je dopřáno a nakonec se mezi těmi pomníčky skal proplétáme v posledních paprscích.

Noc načíná, ale jak je mladá o to víc je dajná. Proplétání uličkami, parky, sklepy, slova ve vzduchu a vzpomínky na časy budoucí. Rozetnutí noc ukončuje, a tak jak sonce vychází, oči již nevidí a v klidu prohlíží pouze snové vize.

Čtvrtek začíná líp než se na pohled zdá. Rendez-vous avec Jarek mi dopřává do dne pohody a nezbýva, než se pak jen pokud možno celý den smát. (Pokáč ze mě sice večer tahá rozumy, co že beru za prášky, ale řeknu vám, stačí správná osoba, dobře mířený dialóg a nik nemá šanci!)

le žúr

Čtvrteční podvečer je aspoň potřeba un peu provětrat tělo na Kotelně. Večírky se totiž neptaj, zda seš připraven, večírky nečekaj. Vilmuta na pohled decánko, ale pak Pok objeví rozparek delší než rádoby sukni a je ta tam střízlivost oblečku. Vzhledem k tomu, že však hadr v naších očích neplní svou fci, dáváme ji šanci na reparát v posvátečním termínu, navíc v měsíci, kerý ji jako playmate náleží. No su zvědav esli se i k tomutu úkolu postaví čelem….

No než by jeden řekl, že d´accord s čímkoliv, už je v jedné mele, pokračování do bytu nad Severku a všude kolem jen vajnoši a pastis (není té Francie ňák moc?). Objevuji i opuštěnou linajku, ale po rozmotání zjišťuji, že ji je málo a v mládí oblíbená hra na podlízání se nekoná. Nevím esli s pokročilou hodinou se zvedla úroveň přísedících, ale konverzace velice často pokračuje pouze ve fránině a i dyž se mi podaří často pochopit smysl a sám něco ke své spokojenosti přihodit, zůstal bych snad jen u un baiser alá francaisé. To je tak možná jediné co se v praxi dá použít i pro neformální neverbální komunikaci…

baiser

Pokáč pak seznal, že svět je krásný a nechává si o něm zdát a dyž už někeří kumpáni spěchaj v šest do práce uleháme my ostatní, bychom se nenechali zlákat paprsky nadcházejicího dne…

Jeden míní, ale střep v hlavě mění. V poledne už zevlím v Rudici na louce a než pozorovat, jak je Petříček silný, to račí usnu a restartuji na pokusy. Po párty je člověk vždy silnější a ne pas fatigué, což se mi opět potvrzuje a urvávám část přisikovaného chytu i s chemii. Při lezení to už tak nevypadá, ale můj choreografický projev je snad stejný jak na parketě, tedy rosolskočná kombinovaná jazzovou polkou (na češky se na severu málokdy natrefí). Přelezy ukořistí všici krom Petry Pokorné, pač zastává jistě narozdíl od Sviště terorii, že dyž by to šlo snadno a elegantně, tak se to nepočítá. Kdo chce jak, nechme ho v tom tak…

V Jesu o sobotě ještě s Pjótrem máme nakročeno ukázat ostatním O čem to je, ale vzhledem k absenci pořádného večírku den předtím, nám v přelezu brání ona bezžúrová slabost. Tak jen v příšeří majestátného měsíce vyhopsat pískařskou alternativou hore a užít si pár minut klidu, atmosféry a nenucené rozkoše…

Kurňa ten podzim je letos fakt dobrý a friction též!

Moravské hrany - Kanta

Kdo ji nelez jako by na Chřibech nebyl. Kdysi před léty to byla nejvíce doporučovaná devětmínuska na Chřibech. Byla dajná. Skok se dal poladit, potom jen zasednout a oblinu pohladit a nic už vám nebránit dolézt si pro vysněný skalp první těžší cesty na Osvětimanských skalách.

A co že to vlastně devětmínuska není. Jsou lehčí i těžší cesty namačkané v jednom zrádném rádoby objektivním hodnocení - je dobře že jsou tu cesty na kterých po vylezení získáte ostruhy a přestanete mít zbytečnou bázeň z nějakých připosraných čísel. Vlastně sdílím i Tomasův názor, že výpravčí inflačích vlaků nastavuje lépe výchozí bod pro konečné číselné hodnocení, které se pozná až po cca 5 -10 přelezech různých lidí.

Abych se vrátil ke "Kantě" - je to pěkná cesta od Libora Bordovského, který má svůj typický autorský rukopis - morfologické kroky. Kupodivu krom delšího skoku na vás nic divokého jako v jiných cestách nečeká. Jedná se o pár pěkných čistoumělostěnkových kroků, které není obtížné nacvičit.

Začnu pomalinku skloňovat obtížnost -

• Ze stoje přímo z první díry by se jednalo o takovou 7+ku.
• Z bočáku pod převisem a skokem do díry to bude něco kolem stupně 8, 8+.
• Asi originálně myšleným způsobem 8+/9-, jakým to leze Kuba Novák na videu najdete zde: http://www.climbers-uh.net/videoklipy.htm
• No kamarádi při návštěvě Chřibů ve stylu "čím hůř, tím líp" lezli tuto cestu s bouldrovým nástupem, který předvede na videu můj oblíbený videomodelář "Čoko". Dovolím si tvrdit, že tento způsob snese ohodnocení stupněm 9-, či něco ve smyslu 6C Fb. http://www.vimeo.com/16137386

Tak nějak tím třeba vznikne impulz a výzva pro ty, kteří už nemají na Osvětimankách co lézt.


PS: ¨Nevíte jak je to s tím kamenem pod nástupem? Navalil se tam? Spadl tam? Byl už tam? Slyšel jsem už fůru verzí, které vrcholí tím, že si to tam Mara Goldbach navalil jako "cheatstone". Nevím jak vám, ale to se mi už zdá celkem přitažené za plešaté vlasy.


Čau Čaj

Daisy aneb nuly a jedničky

Pomalu uchopíme svetr z ovčí vlny a položíme jej na kolena, přivřeme oči a neustále myslíme na stádo pasoucích se, či mečících ovcí, zlehka se začneme dotýkat svetru a nežně ho hladit a vískat. Nepřestáváme dřív než centrum slasti není přebito rozumem, či právě přícházející přítelkyní.

estetický dojem, jeden bod a štramákovi, kerému mikina patří také bod

Člověk si jen tak na TR zkusí cestu na jistotu, sice kolmou, ale delikátní. Čtvrt až jedno prstovky dávájí pokouřit, ale prsty drží, teda až do posledního zdvihu do madla, nula bodů… Čaj a Čoko neváhaj, 2x po jednom bodu….To byl začátek týdne a já s nataženým prstem začal uvažovat o konci sezóny (nula b.)….

Středa rest a nula bodů. Čtvrtek Skalka ve Skalce, na pohled fontáč ladnoscz stáil. Po první cestě navíc zářez (jeden bod), ale tření jak na kuličkovém ložisku (nula bodů). Čajík zkouší projekt v rajbáku a nic (0b.), my s Čokem pak převislého medvěda, ale stejně pasé jako múj mladší brat (2x nula), Čok pokus v Santa Marii, ale špaténka milion, taže další nula. Rači vše balíme a hurá do Osvětiman. Rozlez v Znovuzrození, a i přes Čokovu nulu, padá u mě RPéčko, taže bodík a že by blýskání na časy??? Hurá na Kantu, začínáme někde za hranoou ze sedu, ale do doskoku se ne a ne dostat (pro mě nula a je po časech), Čoko asi třikrát padá z posledního kroku, ale nakonec přeci aspoň jednička do deníčku je (čeknu pak večer video, a sme choboti si zakázali spoustu chytů a začali o dva metry jinde, mínus jeden bod do obou)…

tady to poletí! bod do všech

Večer rozehřátí pod Neby a pak nekompromisně na žúr do hračkářství. Pavel nic nezazdil (bod pro něj), Vilibald výjiměčně vynechal birelly (bod), ale nezanechal agrese (mínus bod), nakonec přeci jen podpořil zbytek a nastolila se vcelku příjemná atmosféra (jedna do všech)… Pátek nula pro všechny, teda až na seznámení s pro mnohé sympatickou Daisy (jednička pro všechny) a storka o pane francese a dál jen vyspat na zítřejší sešnu.

tzv. trojbod, aneb centrum vesmíru

Prstík nebolí (jeden bod), ale až lišty vše prověří. Po obhlídce Žulového vrchu a aspoň očním nastínění 15 nových problémů se pouštíme do lezení, bohužel dešť se jal závodit též a tak nejlepší výkony sou pouze pád z posledního kroku pro Jupu v Kwaku a pro Sviště v Grizzlym (nevylezeno a tedy nula oba).

část okupační squadry

Rychle dom, najíst, zrgenerovat a dál vstříc večeru štengrováním na místní překližce (stěna nula pro všechny), poté zajímavá dikuze u vína na téma, co vše ste chtěli vědět o svištích a báli ste se zeptat (po jednom všichni), pokračování do místního El Chorra (Čoko a Svišť po dvou mínusových bodech za neúčast), dikuze na téma strach a my a naši kamarádi, dále strach a my a naše emoce a nakonec strach a my a proč tak blbě lezem (po bodu do Pjótra, Báry, Čaje a mně).

Pjótr a svlékání kůží, esteticky velice vděčný výstup, jednička!

Fotbálek (1:1), navíc s Pjótrem sme nepodlízali a tak další jednička do nás. Večer, či spíše ráno začína a pokračování na Kapradí, hudba nula bodů, lidí mínus jedna, taže dom, ale oklikou přes lázně (jeden bod pro počasí). Bohužel se nezmůžem na vandalismus, taže do nás nula….

Den druhý, počasí pořád drží (jednička zůstává), dochází však k rebelii části útočné skupiny, keří shlédávají tenisový zápas důležitější, (kromě Píta, mně a Báry všichni mínus bod). Počasí nezlomné a nakonec přeci jen odjezd na Větrnou hůrku.

Tomas a Čaj marně bojují v dešti v Kwaku, nula

Dojezd přímo pod skály (Pít a Čoko po bodu). Skála krásna (jeden bod), ale kuličkové ložiska horší než na Skalce (mínus bod). Hecuju Čaja do projektu Hic sunt leones za flachu havana rumu, ale útočník odcházi s naraženou bradou (nula do něj). Čoko pokouší Kennyho, ale i po pátém pokusu nula. Ja posílám z první (bodík do mě), Svišť dokonce na fleš, taky bod a Čaj taky. Pít už má dva bouldry, taže dva body. Čoko nakonec z hecu Kennyho zabije a jednička je tam.

za snahu by jedničku zasloužil, ale na překližce se nepočítá

Zkoušíme Zuzanu, kerou sem dál kdysi na OS. Pít nic, Svišť nic, já nic, on nic, já nic, Pít nic, a pak otevřu bránu přelezu (jedna do mě), ale za estetický výkon (aneb jak vyšukat oblou hranu) jeden bod dolů. Tomas i Čaj hned po mě ok a hurá na Fádní odpoledne. Nakonec Svišť tupou sílou udolává (1b.) a Čaj na to mrdá (0b.). Zkouška v Odpůldne a přes počáteční nesrovnalosti a ujíždějící nohy společně s matadorem dáváme (oba bod). Tom po sobě chce něco zanechat a tak nakonec Daisy podél tupé hrany, čímž si zajišťuje bod. Já flešovka a také jednička.

Žehlička, to už není ani pro Adama, nula bodů

To už ale Tom zkouší Písečnou bouři a nakonec udolává, jedna za úsílí a jedna za estetiku při druhém přelezu. Já a Čoko nula, ale společně s Bárou vyběhnem Čajův rajbuňk pohorkowy (oba za jedna). Konec dne a nezbývá než sponzorům nasázet jedničky, taže mámě dom jednička za pátek, pak za sobotu a dokonce i neděli a násobeno 6 za každého člena, to je solidní výkon.

Hold sou oblasti, kde buď dáš nebo ne a na čísle nesejde. Zerodované žule, dechberoucí technice, tupé silé, polskému vínu a slíčným děvám zdar!

Manínská na Čerťákách

To co vám děti budu vyprávět mi určitě nebudete věřit.

Můj jakože kamarád Asu se byl podívat v Lidečku a mimo toho, že rozjel snad největší diskotéku na Východní Moravě, (bo tam před námi nikdo nebyl, a včil jak přijde Asu, motala se tam jedna igelitka za druhou) tak to tam na skalách všecko pořádně posekal.

"Manínská" 9 - takový prefikaný mantel za dva kroky, no moc se zrovna neleze.
Navíc z dotazu na místního znalce a specialistu Maru Godbacha jsem moc kuráže do zteče nezískal.

A:"hej co si myslíš o Manínské na lidečku??? zkoušels to??? a ten Piňon
to tehdy dal, či ne???
dík"

G: "Nedal, Pilka rikal, ze je to strasne tezke, prej spis 8a. Pinon to
nedal. Cesta ma velmi malo prelezu."

No Asu přišel, viděl, vydrtil jak princ - takže je to jeho první 8a, potom jen tak aby se neřeklo ještě "Ptačí hranu" a oříšková Deli, bylo po prdeli.

Svišť sice povídal, že vlastně klasifikaci určují lidé, kteří mají danou cestu jako svůj limit, tj. Asu má limit 9, takže Manínská je opravdu jen 9. To dost vypovídá o klasifikaci obtížných cest, vezměte tam osmičkového lezce a když to dá, tak je to osmička. Pro objektivní posuzování obtížnosti, bych doporučil Vlkovi sestavit tzv.zkušební skupinu osmi lezců, kteří budou mít své maximum jednotlivě na 4,5,6,7,8,9,10,11 UIAA stupni a budou postupně zkoušet všechny cesty v Krase. Sice by se zpozdilo o dva tři roky vydání průvodce, ale pro objektivní posuzování obtíží by měl Vlk tuto procedůru podstoupit.

PS: No v příštím článku se například dozvíte, že jsme ve spolupráci s největší Moravskou legendou sportovního lezení vytvořili novou klasifikaci, použitelnou na bouldery i na skalní lezení. Nechám toto tajemství prozradit Asuáčka.

Don Čajaldo.

Btw: Asu neví kdo je to Mekelele? Nachytal jsem jej na švestkách.

Peťane jako znalý věci bys měl chobota poučit.

Moravské hrany - "Nikdy neříkej nikdy"

V minulosti jsem se dost často rozplýval nad technickým vzlínáním po pískovcových hranách, které na první pohled vypadají dost nelezitelné. Za těmito perlami však nemusíte jezdit do dalekých Čech, něco malinkého se dá najít i na těch našich moravských kváčcích. Zmiňoval jsem "Ubohé Benátky" na Lukově, "Hurtíkovu" na Čertovkách, které se sice ani zdaleka nemohou rovnat nepřekonatelnému triu - Holoubek, Hláska, Egon v Teplicích, ale přece i little shit is better than nothing.

Minulý týden jsem sobotu strávili na Čertových skalách, kde si mě, jak říká Čoko, Asu natřel na triko jak medvědí sádlo. Ale na neděli jsem ogary přemluvil a jeli jsme do tajemných a krásných končin k přehradě Bystřička. Kolem přehrady má svůj nejbrhůd Venca Kučírek - známá postava moravského boulderingu - více informací najdete na http://www.purebouldering.cz/ . A na přilehlých kopcích jsou roztroušeny i nějaké pískovcové drobky na kterých si zalezete i na laně.

Jedním z těchto drobečků je oblast zvaná Medůvka. Celou údolní stěnu Medůvky rozděluje úzký komín a po pravé hraně komína vede cesta "Nikdy neříkej nikdy", kterou v roce 1981 přehákoval V. Skýpala. L. Černoch V+A1. Teprve až v roce 1997 byl směr vylezen RP při nájezdu T.Pilky a T.Žerta. Cestě dali klasifikace 9- a fotka z cesty zdobí i lezeckého průvodce "Moravské skály.

Medůvka pro mě byla dlouho velikou neznámou až do doby, kdy o ni začal básnit Káčula s tím, že je zde parádní hrana, kterou nikdo z brněnského nájezdu nevylezl, prý s odšlapem do protější hrany 9- a bez těžká devítka (prý Medůvkovská klasa), kterou nezkrokovali. No když jsem zde byl s Dudem, tak jsem si vůbec do hrany netroufl a tak čas dozrál až letos s mým spolublogerolezcem Asuem a belgičanem Pítem.

Cesta začíná položenou hodně oblou hranou, kdy se podle nákresu vůbec nemělo jít přímo hranou, ale doprava na balkónek do no handu a z něj nákrokem do hrany. My jsme ladili ladili a přímo přes jemné bočáky lezli rovně, což je určitě pěknější a logické. Po cvaknutí 1.bh začína crux, kdy musíš sešlápnou hranu na tření (o této fintě mi kdysi říkal Majzlík: "Když se toto naučíš, tak pak už vylezeš všechny hrany.") proti stisku a přepadnou pravačkou o metr výš do šikmé lišty(viz.foto). Přibereš bočák a sešlápneš hranu výš aby člověk dokázal pohopsat do slušné dvojprstovky. Z ní vedou dvě varianty, moje přímo přes spoďák (hodně silová) a Asuova přes kulení se oblou hranou (dlouhý krok a technická) do lišty. Z ní pak bylo už jen pár kroků n.v. Nakonec to šlo spíš Asuovou variantou a hranu se podařilo přelézt.

O celé oblasti napíšu později, máme zde ještě pár špeků na zdolání a určitě se sem vrátím. Vezte však, že tato hrana opravdu stojí za to.

Dobré tření vinšuje Čaj