Manínská na Čerťákách

To co vám děti budu vyprávět mi určitě nebudete věřit.

Můj jakože kamarád Asu se byl podívat v Lidečku a mimo toho, že rozjel snad největší diskotéku na Východní Moravě, (bo tam před námi nikdo nebyl, a včil jak přijde Asu, motala se tam jedna igelitka za druhou) tak to tam na skalách všecko pořádně posekal.

"Manínská" 9 - takový prefikaný mantel za dva kroky, no moc se zrovna neleze.
Navíc z dotazu na místního znalce a specialistu Maru Godbacha jsem moc kuráže do zteče nezískal.

A:"hej co si myslíš o Manínské na lidečku??? zkoušels to??? a ten Piňon
to tehdy dal, či ne???
dík"

G: "Nedal, Pilka rikal, ze je to strasne tezke, prej spis 8a. Pinon to
nedal. Cesta ma velmi malo prelezu."

No Asu přišel, viděl, vydrtil jak princ - takže je to jeho první 8a, potom jen tak aby se neřeklo ještě "Ptačí hranu" a oříšková Deli, bylo po prdeli.

Svišť sice povídal, že vlastně klasifikaci určují lidé, kteří mají danou cestu jako svůj limit, tj. Asu má limit 9, takže Manínská je opravdu jen 9. To dost vypovídá o klasifikaci obtížných cest, vezměte tam osmičkového lezce a když to dá, tak je to osmička. Pro objektivní posuzování obtížnosti, bych doporučil Vlkovi sestavit tzv.zkušební skupinu osmi lezců, kteří budou mít své maximum jednotlivě na 4,5,6,7,8,9,10,11 UIAA stupni a budou postupně zkoušet všechny cesty v Krase. Sice by se zpozdilo o dva tři roky vydání průvodce, ale pro objektivní posuzování obtíží by měl Vlk tuto procedůru podstoupit.

PS: No v příštím článku se například dozvíte, že jsme ve spolupráci s největší Moravskou legendou sportovního lezení vytvořili novou klasifikaci, použitelnou na bouldery i na skalní lezení. Nechám toto tajemství prozradit Asuáčka.

Don Čajaldo.

Btw: Asu neví kdo je to Mekelele? Nachytal jsem jej na švestkách.

Peťane jako znalý věci bys měl chobota poučit.

Horní Lačnovské skály

V začátcích svého lezení jsem rád spojoval čundry s lehkým lezením v přírodě. Měl jsem takovou oblíbenou moravskou trojku - Osvětimanky, Lačnovky a Skály Pod Tisovým. Drobné leč lezecky rozmanité skalky v krásné přírodě. Poblíž najdeš vždy bivak a ohniště, přidej tekutý bič orientu, špekáčky a satane odstup neznám větší lebedu.

Když byl v sobotu plánovaný útěk za hezkým počasím na východ, zprvu byla jasná volba Čerťáky. Pak jsem si uvědomil, že takové dežaví na Lačnovkách s kupou kamarádů je právě tou pravou volbou. Po cestě do Trubisek možná narazíte na hejno hlemýžďů a žab na cestách, ale nejvíc vás stejně nakonec dostane orientační smysl zkušených horalů.

To jsme v autoškole neměli.

Desetimetrový zlatavý ementál schovaný v hustém lese je skvělou volbou pro neambiciózní lezecké romantiky nebo osoby trpící "kvakovým syndomem". Na Lačnovkách můžeš krátké cesty volnošmrdlat bez lana. Ty těžší jsou takové jednoskokonátahy, pro pometla jistý skalp.

Táákovou rybu chytl Ondra v Hornolačnovské.

Podle mně asi nejhezčí cesta -"Hornolačnovská" 7+ zabavila všechny účastníky zájezdu. Já si prvopřelezl logickou hranku vpravo od ní, ze které se cvaká kroužek "SV stěny". Je to celkem lehká technická hrana s názvem "Čimčarará" 7-. Nakonec Ondra Š. ulovil i jednoskokovou "A.C." 8- a tak všelijak se celá posádka celkem dobře bavila. (Hlavně na můj účet, když jsem z batohu vytáhl svého růžového osmdesátimetrového krasavce.)

Zleva po hraně vedoucí "Čimčarará"7-, přes mísy vlevo "Hornolačnovská" 7+ a vpravo voštinama "SV stěna" 6.

Už jsem zde měl vše přelezené a tak jsem spřádal plány a vojeřil volné směry. Všiml jsem si převislé stěnky napravo od "První" a pod lišajíkem byla zatoulaná tříprstovka a nad ní oblina. Pak už nic jen metr vzdálená hrana. Využili jsme bh z "První", pěkně si zaskákali a na světě je "Švihadlo" 8-/8. Klasa je odvozena z porovnání s okolními cestami za 8- na Lačnovkách.

Kluci hajlují u cesty "Švihadlo".

Cestu ještě hópnul Ondra Bertík, Šviháci si pro skalp zajedou napříště. To by bylo aby nepadla cesta s pojmenováním na jejich počest. Ondra Š. vykouzlil z přelezu hezké video a je zde zachycena i cesta zpět probíhající v takové atmosféře, že by ses dal krájet.

http://www.youtube.com/user/OndraSvihaleklezerad#p/a/u/0/b-bK80rtb4A

Ondra ždíme hranu "Čimčaráry".

U bivaku ti pozornější mohou naleznou pamětní desku na místního lezce Zdeňka Lůžu, který na Dolních skalách předloni nešťastně zemřel.

Tak čágo bélo kurevstvo! Čaj.

Komínky

Už je to nějaký čas co jsem naposledy psal o své srdcové oblasti - Chřibech. I přesto, že mnozí z vás jistě Komínky budete znát, bývá často tato neveliká lezecká oblast v SV části Chřibů lezci neprávem přehlížena. Komínky leží asi asi 1km východně od osady Bunč (o boulderových oblastech v okolí Bunče napíšu jindy) na výrazném hřebenu táhnoucím se až od vrcholu Brdo 587 m.n.m.

Z lezeckého hlediska tuto charakterem na chřibské poměry vyjímečnou (převisy) oblast v roce 1998 objevil a přejistil nebožtík Tomáš Žert, vzniklo zde tak kolem 15 cest a také pár pěkných boulderů. Z zmínku stojí, že nad Dolní skálou je na stromě památníček na řízka co prý byl skautský vedoucí a když zde capartům ukazoval jak se na dulfera slaňuje ujely mu nohy a oběsil se. shit happens

Horní skála

Horní skála je nižší a cesty boulderového charakteru v pravé části můžete velice příjemně lézt na sólo (Houbařská 5, Cesta z města 6+, Bukvice nepravá 7) Ovšem ty v napravo jsou už vypečenější, tak ty raději s lanem (Bukvice pravá 7/7+ dle Švihyho jedna z nejzajímavějších cest v Chřibech a Stříbrné buky 8+) Nechvalně známým se také tento kus skály stal poté, co zde nejmenovaný sportovní lezec zasikoval a přimodeloval hranky ve spodní části celého masivu a na podzim minulého roku se tento přetěžký traverz podařilo přelézt Tomáši Mrázkovi - "Mischellin traverz 8A+ tr" (26 kroků po lištách v převisu, kde je potřeba velká síla v těle,protože se dělá dost kroků do kříže, síla v prstech je samozřejmostí a taky vytrvalost. První půle je asi za 7c+, druhá za 7b, kde je potřeba vydržet.) Typ cesty industrial mluví za vše :)

Rajbáky z náhorky.

Je zde samozřejmě mnoho dalších boulderových línií, ale nebudu střílet od pasu, autoři mlčí... jo vlastně jeden dva kameny jsou hned vedle HS a vede zde pár směrů.

Z druhé strany Horní skály na vás a vaše něžné polovičky čekají příjemné rajbáky kde se dá celkem příjemně vyblbnout, s nádechem vzrušení zasólíkovat, vše v pohodovém terénu a snad i zaskotačit na nástupových mantlech, které na umělé stěně stěží natrénujete.

Zleva Předehra, Rychlovka, By the Way.

Z lezeckého hlediska je však výraznější Dolní skála, dosahuje výšky kolem 10 metrů a láme se z výrazného převisu do rajbáku. Zleva je oddělená komínem lehčí část sektoru kde na vás číhají ne úplně lehké pětky "Předehra" a "Rychlovka" a také vypečená 7+ "By the Way", která nás kdysi s Káčulem pěkně potrápila. Vpravo však už pokračuje hlavní převis a v něm hlavní lezecké pamlsky. Devítku "Finále Liquere" po levé hraně jsem bohužel ještě nezkoušel, ale už od pohledu ukazuje "kde má kanec piču" - bude to asi boulderová darda. Zato další logická línie patří mezi klenoty chřibského boulderingu na laně - "Zlom vaz" 8+ patří podle mne a Jary Blatného mezi top 5 cest ve Chřibech. Dole silový sokol se špatnýma nohama, patování, skoky do oblin, zasedávání a vytáčení do ostrého žlábku a závěrečný technický rajbuňk - to vše vám může tato skvělá cesta nabídnout.

Na hraně Finale... a středem Zlom vaz a Modrá...

Mezi hodně velké lezecké krpy se počítá "cesta" "Modrá je dobrá"8+, kterou nikdo napoprvé nepochopí neboť nástupový převis je hladký jak Asuova oholená stehna. Napověděli až známí, že prý Žerťák dělal cestu zhora a až pak zjistil, že v dolním převise cesta nevede a tak tam vrzl nějaké modré umělé chyty. Naštěstí jsou chyty už v gébišu a tak můžeme pokračovat dále k dřívějšímu projektu vedoucím po pravé údolní hraně, který přelezl v roce 2004 kdo jiný než Svišť a vznikla tak pěkné a nelehké "Zosobnění zla" 9-.

Vlevo sokolíkem Zlom vaz a za stromem Zosobnění zla.

V úzké boční stěně vede cesta od Žerťáka "XXL" 8 -kdo nezkusí, nepochopí co je to gorilí index a teleskopické ruce. I přesto že nejsem nejkratší na mě tato cesta stále čeká.

Úplně vpravo také na mě čeká neznámá "Manikůra" 9-/9. Je mi to pravda trochu cizí. No uvidím příště.

Krok do levé hrany v XXL je pro ozajstné kostry z čápa.

TIP: pod dolní skálou vede takzvaný "Slépův highboal" - boulder už nevím za kolik, ale nasmál jsem se až až. Zkuste a uvidíte.viz.foto.

Čaj.

Slépův highboal.

Něco málo z historie:

"Komínky jsou někdy nazývány také "středem Moravy" a údajně měly být také ohňovou horou. Na ohňových horách byl zapalován oheň signalizující nebezpečí pro obyvatele obcí v nížinách při vpádu nepřátelských vojsk do země. V době, kdy byl vrchol vymýcen, patřily Komínské skály k proslulým vyhlídkovým místům. Na počátku 20. století sem často zajížděli hosté a účastníci honů na divokou, pořádaných majitelem kvasického panství Jaroslavem Thunem. Několikrát se jich zúčastnil také rakouský následník trůnu, vášnivý lovec František Ferdinand D'Este. Právě k jeho návštěvě dala správa panství roku 1903 vytesat na vrchol skaliska schůdky a opatřit je železným zábradlím." *

"Nosníky zábradlí zasazované do vyhloubených děr byly zalévány roztavenou sírou. Při této práci se síra vznítila a nad kopec stoupal sloup bílého dýmu. To samozřejmě vyděsilo obyvatele obcí, kteří o práci na skalisku neměli ponětí. Přičinlivý žurnalista napsal článek do hradišťských Slováckých novin a senzace byla na světě. Seriózně se tvářící dopisovatel tvrdil, že na Komínkách obnovila svou činnost sopka, což ostatně potvrzuje i výskyt sopečné flóry na úpatí. Zprávu místních novin převzaly Národní listy odkud se dostala až do krajanských novin v Americe. Vypráví se, že než se věc vysvětlila zaplatili podnikaví hostinští v okolí místním hochům za to, že budou pálit na Komínkách mokré bukové listí ku přilákání zvědavců a zvýšení tak vlastních tržeb." *
*http://chriby.cz.tl/

Velá a Lukov

Všichni se na prodloužený zdekovali do studených krajin a já jelikož byla nějaká rozdělaná hokna plánoval co s víkendem. Vše za mě vyřešil Sebastián, který se ocitl skoro v nachlup stejné situaci. Slovo dalo slovo a začali jsme sondovat kampak za lezením. Jelikož se nám nechtělo někam dál a za hranici výletu jsme si určili kótu 200km, přišly nám na mysl dvě oblastičky na Moravských píscích, kde Sebo ještě nebyl a já zde měl co lézt - Medůvka a Lukov.

Sebo boulderuje u Zlínské chaty.

Nakonec jsme se rozhodli pro Lukov, který byl naneštěstí s celé náhorní strany po většinu dne nasvícený, tak jsme pouze ladili z údolky cit pro plotnové a rajbasové lezení. Klasicky pěknou "Severku" 6+ a "Úsměvy" 7 na rozlez, pak že si nacvakám (dle mne nejhezčí technickou hranu na Moravě) "Ubohé Benátky" 8 a hnedle jsem se v ní prošel na pohodu až jsem se sám divil. Sebo poté pozkoušel záludnosti oblých hran také a velice se mu tento styl lezení líbil.

Po levé hraně vedou "Ubohé Benátky" 8, střede stěny pak "Dušičková" 8+.

Další na řadě byla "Dušičková" 8+ kde se mi v onsajtu už za bouldrem nešťastně šmýkla pazoura a napravil to až druhý pokus. Tato cesta je rovněž z těch nejpěknějších co jsem na Moravských píscích lezl. Navíc na OS dost lezitelná, tak pokud člověk není tajtrdlík, chyty jej samy navedou hore.

Ubohé Benátky.

Cesta "Jako zvon" 9- od Kmocha je kapitolou v knize, jak trénovat na Action Directe. 9- jak prase, v převise soustava 5 jednoprstových dírek a madla nahoře, řešení je jasné = Wolfgangova síla. No ani jsem ty svině úzký nepokušel a šli jsme se koupat na Lukovské rybálky a na chálendu do Lukova vedle Jednoty - doporučuju zdejší svíčkovou a kyselicu.

Položená hrana snů.

Odpoledne pro radost jsme si zablbli u zlínské chaty na skalce u cesty, kde si Sebo nějak zprasil lokty a večer jsme vegetili u fotbalu, protže rutika v Hrobicích stála za pendrek.

Další den jsme vyrazili směrem Velá, pár týdnů zpátky zde byli kluci Stráníci a pěkně zde pokosili největší questy. http://www.purebouldering.cz/clanky/vela-ve-viru-ohromneho-vetru.html
Já zde byl už vloni, ale moc jsme nelezl takže o to bylo větší natěšení na bouldery alá Osvětimany.

Everest 5A.

Rozlezli jsme se na oblých mísách Giganta, kde jsou pěkné lehké linky i jedno oblinové 6C viz.video. Na legendární boulder Žába bylo celkem vedro, náskok do oblin nám nemilosrdně strouhal kůži, varianta do Žáby zprava mi zase ostrouhala bicák a tak jsme zavítali do Lištích
doupat, nálezy do boulderů jak na Petráči, vyblbli jsme se dosyta. Klasa mi přišla poctivá, ale možná to bylo tím, že jsem teď dva měsíce nelezl.

Lidoop 6C.

Pro zájemce pravím, že Velá je podobného charakteru jako Chřibské boulderové oblasti, tvoří ji kolem dvacítky balvanů stojících na východním hřebenu kousek od samotného vrcholu. Info k příjezdu naleznete v elektronickém průvodci ke stažení zde:
http://www.purebouldering.cz/page-guide.php?id_s=142

Vesmír 6A+.

Je zde zejména hodně lehkých boulderů do 5 Fb klasy, pak kolem stupně 5C-6A a dále až od stupně 6C výše. Bouldery od 6A už nejsou úplně zadarmo jak jsme se přesvědčili v Bobulích 6A+.

Šla by zde zařídit společná polezenice ve stylu závodů, ale to snad až na podzim.

Čau Čaj.

Nejvíc největší zloprásk!- 1.den výpravy

EXTRA: Hospodář ulovil na své louce dvoumetrovou "Kobylku zelenou"!!

Bylo nebylo, že se proti jednomu milému chlapci spolčila matka příroda (jenž deštěm ztrestala celou Střední Evropu) spolu s línými a nemocnými kamarády, kteří toho nebohého chlapce nechali napospas dvoum šizuňgům a starému autobusu značky Karosa uhánějícímu do kraje, kde se chlapcům říká "ogaři" a děvčatům "cérečky".

Po vínem zpestřené jízdě směr Gotwaldov se jali chasníci nakupovat tekuté antigravitační cloumáky a nějaký ten drobný žvanec, který se pod skálou vždycky hodí. Cesta kočárem k Lukovskému domovu důchodců byla o poznání kratší a i ten samotný krpál ogaři vyběhli jak mladé laňky. Nevím jestli k tomu přispěl i fakt, že dozvěděli od místních štěňátek, že se večer bude konat něco velikého, opravdu velikého.

"Pojďte za mnou , já to tady znám!" Pověděl svým druhům nejzkušenější člen výpravy momentálně zvaný "Slabý Šálek Čaje". A už už za ním pohopsával krajánek " Princ Krasoň" a s ním i šibal "Gejza Fikejza" k 10metrové hradbě skal, kterou měli v daný den potrestat.

Čaj jim u této skalní hradby, kde v dávných časech na vytesaných sedátkách zasedalo takzvané."valašské lovčí právo" pravil: " Strčte si své sedáky a expresky do samotné prdele" a k tomu dodal: " V tento den budou vaše krásná vypracovaná těla hyzdit pouze lezecké polotopánky a pytel "střčprst", bez kterého se žádný opravdový lezec neobejde.

Snad ani "Rosťa Malášťára" nedokáže na vertikální skále ležet jako na fotce Gejza Fikejza a ještě k tomu bez jištění a považte - 8metrů nad zemí.

"Ogar bez strčprstpytle je jako Fikejza bez sexu - smutný a lezecky ochablý."

Avšak Fikejza s pytlíčkem a podporován princem Krasoňem drtil takové divočárny v čistém stylu, že se z toho Čaj začal potit jako by jej hnal kaučukový dědek přes samotné peklo. Takový to byl pohled: čtverky, pětky, nejisté rajbasové šestky - to bylo lezení, že to svět neviděl.

Krasoň vybuzen takovými výkony Gejzy-gorilího samce, za ním všechny cesty vybíhal, jako by se nejednalo o extrémní hazard, který mnohdy smrděl hřbitovem.

Jó kdyby jim horský svůdce Čaj neporučil ať toho lehkomyslného konání nechají, možná by tam skálu trestali dodnes. Fikejza však s narůstajícím večerem zavětřil po větru a zvolal: "Dneska bude rutika!", "Dneska bude takové mecheche, že možná i Čaj ukáže předvede svůj tajný tanec - "Běží liška k táboru" a to se budou místní balíci divit, zač je toho v Brně pogo."

7 čili 7 panáků

Místo kožených lezeckých polotopánek si obuli lesklé lakýrky a vydali se vstříc novým dobrodružstvím. Při dlouhé cestě potemnělými hvozdy a lučinami jim v nouzi pomohl "lektvar neviditelnosti" jenž si každý desatý kilometr umíchali, v nouzi jim také pomohli Švestky - ale POZOR! né žádný trapně slabý nápoj ale číhající ochránci zákona je nasměrovali k cíli se slovy o nějakém hvantu mladých žabiček. Jelikož mne ještě Čoko nenaučil klingonsky, netušil jsem o čem, že to ti příslušníci mluví. Ale i přesto jsme šli dál vstříc svému osudu.

S mimikry jako chameleón jsme dobyli vše.

Po cestě začal Gejza větřit, ano cítil syrový pach rutiky promíchané se špetkou žůru a to vše epesně protřepáno, nemícháno. Těsně před cílem "rytíři krásy a pravdy" zaváhali neboť netušili zdalipak je nešálí vlčí hmla. Zjevili se totiž před monstrem, které se mělo toulat v jiné části Českého království a které se jmenovalo "Rok fór Pípl". Vlčí mlha je ale opravdu poblouznila, neboť jmenované monstrum by tomuto svému kamarádovi nesahalo ani po lezečku.

Vstupné 70,- dukátů slibovalo něco nesmírně nesmírného. I bez polibku se žabičky proměnily ve stovky pohledných céreček, které svým množstvím mnohonásobně převyšovaly místní ogary. Jejich věkový průměr se dal hádat na nějakých přísných 18let, což rytíře uklidnilo, jelikož to snižovalo pravděpodobnost intelektuální havárie a fyzické katastofy při střetu s nějakým urostlým šuhajem. ( zatímco 18letých průhledných řízků, střízlíků a jednoranek jsme se nabáli)

Karambol žádný nebyl. Podepsal se na tom zejména fakt, že cudní rytíři svoji pozornost směřovali k tanečnímu poli aby světu ukázali svou léty strávené odříkáním vybroušenou techniku tance elektrikbugíepogo, které dokonce rytíř "Čaj Dobromysl Šálek" zkombinoval s hříšným tancem, který kdysi před léty naučil i svého kamaráda Páťu Švejzíka. Z tohodle "tanga života", které rytíři předvedli všichni ostatní ogaři (ať nezveličuji) doslova padli na zadek.

Nemluvě o cérkách, které jsme sic od nás odháněli pendreky a halouzkami, ale i přesto jsem musel některé neodbytné ctitelky doslova hráběmi stahovat z Prince Krasoňa, který i když mající sílu vola, neuměl je ze sebe sám setřást.

Po dlouhém vysvětlování konečně cérky pochopili, že jsme "rytíři pravdy, světla a víry" odmítající všechny nízké pudy a jiné bludy, které nám v naší náročné pouti životem sám strážce levé stezky Bafomet, padlý anděl Azazel a mocný vládce Lucifer hází pod a mezi nohy. Inu - "Život je totiž řehole a odříkání" jak říká Svatý Jan Zlatoústý. A to je svatá pravda.

"Královská" 8 na Králkách leze Princi Krasoň.

Když už se na nohách v bojišti neudržel žádný ze soků obrátili jsme se zpět. Po cestě mechové v slzavém údolí jsme spolu s Fikejzou zprznili 30metrovou strážní věž, nám stojící v cestě. I když před námi mnozí druzí podlehli- Don Kyklop i Sančo Panda. My se však nevzdali - i přes boží oko hlídající prvních 10metrů této věže jsme s ladností sobě vlastní pokořili tento cíl. Cestu domů se nám pokusila ještě zkřížit jedna 15letá žabička, která opravdu skákala dosti nakřivo a přitom nás lákala do pelíšku u svých rodičů.

Po předchozích střetech s fanatickou valašskou mládeží se nám tato překážka zdála dosti směšně malicherná, a tak jsme jali po opuštění žabky násosky vplížit do područí tmy v hustém lese, kde loupežníci dávají dobrou noc.

Zde jsme usnuli spánkem světců.

Skály pod Tisovým

Kolik z Vás je již navštívilo tyto malebné skalky? Co?


Skály z náhorní strany.

Lezci se často dělí na dva tábory, jedni jezdí na osvědčené oblasti, kde čím víc zde lezeš, tím víc projektů zde máš a tím pádem to zase více láká- začarovaný kruh: Krasaři můžou povídat. Starší lezci z Brna kolem Mary Žáka zase tímto způsobem okupují Adršpach. Druhá skupina lezců zkoumá oblasti z blízkého kraje- není pro ně prvořadá lezecká trofej v podobě pekelně těžké nacvičené cesty, ale spíš poznat nová pěkná místa a v neposlední řadě si zde zalézt.

Je asi zbytečné tyto přístupy porovnávat- každý má něco do sebe. Ale Předpokládám, že bude tento tip na malý výlet spíše lákavý pro druhou skupinku výletníků.


Skály z údolí.

Skály pod Tisovým jsou tvořeny čtyřmi pískovcovými věžičkami (Panenka, Kapucín, Tulák a Král), které stojí pod vrchem Tisový (652 m) jihozápadně od obce Hošťálková na Vsetínsku. Skály jsou tvořené velmi ostrými hrubozrnnými slepenci s výškou stěn až 12 metrů.
Je zde cca 25 cest do obtížnosti 8+ a plno pěkných boulderů. Věžičky jsou pěkně členité, připomínají strukturou Prachovské skály zkřížené ze Sůlovem.

Krajinově je tato oblast naprosto úchvatná a odstrčená od civilizace- vřele doporučuji zde zůstat přes noc a upéct buřtíky na ohništi.
Neznámý lezec rybaří v cestě Nahoru až na zem 8-. Dal jsem OS.

Mnoho cest klasifikace 4-5 je zde velice pěkných a odjištěných, tím pádem pro děvčata ólrajt.
Z vlastní zkušenosti mohu doporučit Dívčí spáru 4- a Panenskou stěnku 7 na Panenku. Hříbovou hranu 5 na Tuláka a Nahoru až na zem 8-, Chleba a sůl 6+, Stěnku 3 na Krále. Bohužel jsem nelezl moc ty dlouhé cesty z údolních stran, neboť byly vlhké. Ty dvě cesty za 8+ se mi moc nezdály, byly zarostlé a na tu klasu i docela lehké.


Pekná Stěnka 3.

No vlevo od cesty Bumerang vede převislým pilířem přes 1bh cesta, která nebyla v průvodci. Po očištění lehce solivého výlezu na 2 pokus jsem ji vylezl a a doma mne čekalo na mailu překvapení od Vládi Skýpaly, který mi řekl, že to byl projekt, který zatím nikdo nedal a tak si jej mohu pojmenovat a je můj. Prostě haluz a švanda. Že je to štěk a vedle je cesta Bumerang- tak jsem dal prostě název Prak 8/8+. Kdyžtak dejte vědět jestli klasa sedí.

Neznámý lezec nastupuje Chleba a sůl 6+, zprava po hraně vede p Nahoru až na zem 8-.

No abych se moc nerozepisoval- je tu prostě krásně. Inu romantika jak má být. Večeřet s se spolulezcem šproty s marmeládou- povídat si sprosté vtipy a glgat přitom dvě plzničky. Co víc si může lezec přát...

Přístup:

Z Hošťálkové od autobusové zastávky 'Pod Kadlůbkem' jdeme po silnici (U/437) směr Troják a po 100 metrech odbočíme doleva na místní komunikaci. Po ní dále ke skupině stavení 'U Malinů'(asi 800 m). Odtud doleva vzhůru na křižovatku s lesní asfaltovou cestou. Dále doprava až do závěru malého údolíčka (můstek přes potok, asi 500 m). Zde doleva kamenitou lesní cestou ke skalám (od hlavní silnice přibližně 25 minut).Ke skalám je možno dojít i z Držkové po zelené značce směr Hošťálková (asi 3,5 km).

Veškeré další info lze nalézt v lezeckém průvodci Moravské skály.