Vlno osm potopí pouze, vln osm překočí. Vln osm vesele bije do prsou, do očí. Vln osm nemá zlé moci, vln osm laškuje jen. Vln osm nemůže zmoci, devátá však vezme tě v plen!
dnes je to na hovno, měl sem rači zůstat domaZabušit s
KáKáčkem na Kotelně je jistě jen ku prospěchu věci. Tělo sílí a navíc si užívá i ladných pohybů v přemádžované atmosféře. Hold dyž má někdo talent na vymýšlení problémů a druhý na jejich víc technické než silové řešení, není důvod váhat a čemus se také přiučit. Častokrát sem byl sice druhý den ráno překvapen, že nezvednu ni dvoudecku s vodou, natož orosený půllitr, v duši však hřál pocit, že je člověk zas blíž některému z cílů… Vše má ale své meze, to sem se nechal jednou ukecat a pak belhajíc dom akorát uvažoval o konci sezóny, naštěstí však nepropad Petříčkově pesimismu a po pár dnech přesvědčil tělo, že není co řešit a tedy hurá opět do skal. Jediné co jsem nakonec musel zavrhnout byl akorát výlet za
questem na Kozla, přeci jen lepší být na někeré věci zcela fit, žeš?…
Janis pořád provokuje - je jasné, že to pude, otazné však kdy...
Leonova Vosa nakonec dává pokouřit víc, než by se člověku mohlo zdát, o kapku víc vytrvalostní je snad jen Šípkáč, navíc v žádné podobné cestě nepotkáte samovypadávací nýty, nož dyž po každém pádu aspoň rukou matky opět dotáhnete, není třeba se čeho bát…. Že sou všici ňák silnější než obvykle prokazuje Martina v Sítích, keré navíc Stračes flešuje a nejen to, přidává Fiestu, pokus v super kombinaci Růženky, Medůzy a Fiesty, čili Tanec Chrlických brojlerů a nakonec dne RPé Kombinace Epity na Vaňousech. By mě zajímalo kde má ten hoch maximum!
Martina v Prázdných sítích, již není co řešit...
Já po Labutěnce marně bojuji v Epitě a zdá se, že mi v tomto případě bohové moc naklonění nebudou, ale což, dyby šlo vše snadno, nebyly by pytle a na co vzpomínat. Tímto Epitu řadím mezi věčné pytle ala Modrý expres na Stránské, Zdenu, či Zloprásk.
Za pomoci Klingoše lehce flirtuji s Barbarou, nož sonce v skále a slabé prsty nepřejí víc než jen zlehka pošimrat. Jediné co seznávám, že direkt varinata vypadá na pohled estetičtějí, než uhnout kamsi do nouhendu ve Starcích… Na druhou stranu pro Petříčka, či Janise se tváří ženská přívětivě. Já su přeci jen na dlouhodobější vztahy a letmá známost v laškovním stylu s dajnou Barbarou by mě asi nenaplnila.
Petříček a Barbara - to je dneska ale krásně a pohoda!
Podobně to vypadá u Mladší sestry, je sice prokouknutelná, ale ani šarmem člověk mělkou jamku neudolá, navíc dle Čokina trojitý cuk následuje až po sekvenci dalších třech přešahů, taže je člověk pěkně uondanej, ale co by člověk od těch ženských čekal, žeš? Klingon mě ještě lanaří do Zákazu vstupu, že prej mám ideální výšku, ale mé fialové prsty sotva chtěj cos slyšet o zalomení, levé koleno o ohýbání v konvexní úhly a hlava o čemkoliv co obsahuje v názvu slovo Epita, keré navíc ani nevím co značí, jestli je v tom totiž ženská, tak to ji rači čert sebou v peklo vem, nomen omen…..
Epita - je jasné, že to nepude a tedy i marné se snažit
Zpřelámané prsty je třeba mírnit v oblinách a tak člověk končí v Indii. Nebýt Tomase, kerý opět pestřil atmosféru, jistě bych zústal u tupého civění na nápis Bangladéš a jištění Klingona. Už nevím jaxme došli k tomu, že to kdysi borec počítal a Epita ho vyšla na 3500,-. Je to zvláštní, nikdy mě nenapadlo přepočítávat radost z úspěchu na měnu, kerá se každým dnem nejistě houpe hore dole jak kocábka na moři. Cvaknutí řetězu je přeci k nezaplacení, je-li navíc za tím opravdové úsilí, pocity se vryjí do paměti a člověk vychutnává jen sladké poblouznění mysli. To mě ale vzápětí schladil Tomas, že takový 7C bouldr za pětikilo, to je věc! Rozhodně neváhat a brát! Na jednu stranu má borec pravdu, nož záleží i jestli daný problém sedne, štěstí bude a Aštaršeran nebude zrovna projíždět s hvězdnou flotilou kolem. To to ještě Svišť klasicky rozvinul v jinou stranu a sic, je-li větší radost z 8A, či ze dvou 7C, když navíc vím, žeš třeba jedno z těch Cé nemusím znovu nikdy zopakovat??? Objektivně vzato mám dvě jedničky proti jedné a tudíž z tržního hlediska víc. ….No po pravdě, rači se budu probírat obtížemi čísel, než zhodnocováním a přepočtem na ekonomicko-tržní statky. Jak však již jakás bába řekla: Každému dle jeho gusta….
Klingoš v Bangladéši - je jasné, že to pude, je jen otazné kdy
Nevím, čím to je, ale k Bangladéši sem měl jakous nechuť, možná to je tím, že sou tam často povodně, možná to, že se země již za dávných časů separovala od Indie a vůbec tak kolem a kolem, prostě se mi do ní nechtělo…..Rozbolavělé prsty, zateklé Staré skály a Lidumorna, přežranost z Prudice nedávali mi jinou šanci, než tam však za cizáky nahlédnout. Se Stračesem vymýšlíme betelnej program, ten chrlickej chobot navíc vynechává šest kroků z Klingonova průstupu a degraduje obtíže na hubičku, hm, kéž bych byl tak dlouhej, jak on. Do všeho se připlétá typická krasová omezenost v podobě velkého bočáku, kerý na první pohled do cesty patří. Po krátkém telefonátu s Tomasem je však vše vyřešeno a není jak problému, tak omezení. Borec navíc dodává, že kdys v nejtěžším místě ještě býval seklej chyt, ale ten je dávno mázlej a tak člověk může opravdu jen vychtnávat ladnost typických krasově mýdlo-vybluto oblejch skorochytů a kluzišťáckých nohou, keré dodávaj při dostatečném slunečním osvětlení pocit jistoty, jak Janzenovy snubní prstýnky na jištění… No abych to neprodlužoval, Stračen to druhý den poslal a já si dal ještě den k dobru, přece jen se nebudu po něm opičit, než?... Wilda pak ještě Čajaldovi vymyslil přeskok z Indie na Evropu a jinak se už krom pár, věřím žeš nadějných pokusů jižanských borců v Destrukci nic nedělo…
jaký otec, takový syn, či dcera... pokolení Janzenů stále tvoří krasocesty
Na Hřebenáči sem s Petříčkem doplňoval po večeru vzdělání a měl tu čest prolézt Brekův nářek, kde sem v prvním pokusu skončil v potoce, a třeba Západní, jakožto klasické línie odkazu generací z dnešního pohledu prehistorických. S tetou Ditou sem pak měl tu čest prolézt krasový sqost Východní, aneb jak umět bruslit ve vertikálách.
Jedna z podvečerních seancí v Holštejnské putyce, pak dodala samotnému lezení a pachtění se po přelezech ještě novou dimenzi, kdy v rozvernosti sme si odkývali krásný lezecký plán v podobě různých postupek a velkých očí v pokusu o ony vyzívající linky. Jakmile se totiž skoncuje s Bangladéši a než bude podmínka nakloněna v Hradní spáře, bude se škádlit Via Sacra, či Sněhurka a až ona Spára pustí k řetězu nejen Wildu a Pokáče, sem na Prumce zaslech, že je nutné progres zakončit Evolucí. … No nakonec si myslím budem rádi za Tlusté chlapce a Weissbier, nož slova, idee a putyka, to už je klasika - co na to skutky??? Si myslím za pár měsíců povíme. Vím jistě jen jedno, jakmile se opět začne pít pude forma hore a hin se jistě ukáže!!!…
gdo pozná cestu?
Závěrem velká gratulace Čajíkovi k Dýchánku, Jenuštíkovi k Rekonstrukci (ale prsty by měl prodat minimálně v Barbaře!!!), Koloušeti k Robinovi (zjistili sme, žeš holka má navíc delší rozpětí než my s Jenem a tudíž se už nevymluví, že kams nedošáhne), Bačovi se Stoupou za parádní zimní quest v Galérce (su zvědaf, kdo si troufne na Dlouhý kout v Rumaňáku) a Adamovi za posouvání limitů, doufám, že nejen ve Špáňu, a sic že se hardcore přelezama bude psát další lezbecká historie i u nás v republice, z Lidumorny, či Pýčiny je to přeci jen k Pepkovi blíž….. A Janisu!!! Duben je za chvíli za dveřmi a bude nutné stočit oči k novým questům….
