Skály u Kdousova - Tříletá, Aréna

Hodně dětských víkendů jsem strávil na chatě nedaleko Vranovské přehrady. Samota u lesa je tu vykoupena nepříliš vysoce - absencí elektřiny a pitné vody. Takže večery za svitu petrolejky nebo u ohně mě od té doby opravdu nepobuřují a mám je moc rád. Zarybařit si na soutoku Želetavky a Bihanky na lehko nějaké dravce, sbalit cajky a vyrazit za lezením - to je pohodička.

Právě u Bihanky jsem asi před osmi lety narazil u Tříletého mlýnu na skálu s cedulí "Krakonošovo" a festovními multislaňáky pro rybaření na lezeckých udicích. Tenkrát jsem nevěřil, že by bylo bezpečné do na první pohled rozbité skály rozumné vrznout bórky. Mile mně proto překvapilo, že Vlk s Iljou "Tříletou" přejistili a mohl jsem si o víkendu na chatě s radostí zalézt bezvadné mazačinky ve kterých se občas i vklíněnec hodí založit.

Na rozlezení "Tříletá" 7- v nejpěknějším kusu skály nezklamala - oblinky a lehce natéká. "Historická", "Boží ruka", "Sloní paměť" - Vše 7- pěkně do kopce, laktát teče i ušima.

Nejpěknější část cesty "Tříletá" 7-.

I Jíťa si zatahala lehčí věci jako "Skládačku" 5 a byla i s nejištěným "Lévé Ypsilon" 5- dost spokojená.

Skládačka 5.

Klasifikace i charakter lezení je podobný jako v Jevišovicích - od pětek nahoru už můžete čmuchat nějaké to lezení a sedmičky už jsou přísné kousky. Skála je tu překvapivě kompaktní, což se ovšem nedá říct o vedlejším sektoru "Aréna".

Tříletá.

Už před časem poprvé jsem si povzdech, že je škoda tohoto převislého sektoru. Název cest "Mísa plná hoven" a Poslední šrot" plně vystihují charakter a kvalitu zdejšího lezení. Jak by řekl Čaj: "Nepochopitelně přejištěná hovna!" Stále nechápu proč má někdo tendence dělat takovéto cesty za každou cenu. Možná kdyby se cesty více očistily a opucovaly. Možná. Zde by však měl udělat ale zásadní krok autor.

Aby to nevyznělo nějak špatně, na Tříleté se dá pěkně zalézt. Pakliže domluvím nějaké letní mecheche na naší chatě - určitě si zde zalezete. Avšak co se borcům fakt povedlo: "To je Bílý kříž". Byl jsem příjemně překvapen a dávám Vlkovi a Iljovi palec nahoru.

Bílý kříž a Skály u Svobodova mlýna si zaslouží samostatný článek. Namlsejte se fotkou níže jako já:) Čaj

Matterhorn a Norbert Joos

Kamarádi nelezci mě párkrát mile překvapili, když tak trochu na divočáka vyrazili na steč Mont Blancu a Eigeru normální cestou. Fakt, že se jedná o velice dobrý sportovní výkon, potvrdí každý, kdo tyto trasy absolvoval.

Po návratu měli kluci v plánu vypravit se na dokončení "Alpské trilogie" na Matterhorn. Souhlasil jsem, že se s Jarou Dražanem přidáme, když půjdeme Lyonským hřebenem (z Italské strany). Jedná se sice o náročnější výstup, ale zato je velice pěkný a fotogenický.

Trochu spontánní akce způsobila, že jsme neměli úplně super info a tak spolu s výhledem na zlom počasí, jsme si nechali po 1800 výškových metrů dlouhém výšlapu v Carrolově chatě ( v půli cesty 3830m.n.m.) zajít chuť a v klidu se vrátili.

Vtipné bylo, že zde člověk nepotřebuje moc věcí: deky máš na chatě, plynový vařič také a tak naše spacáky, vařiče, ešusy nás trochu brzdili. Kluci klasici měli: 300g ducktape, kameru, dvě vlajky, pivko, red bull, slivku,náhradní oblečení, dvě štangle salámu - prostě gegy milión, protože nás před chatou předběhli staří Švýcaři a když jsme potom na chatě rozbalovali hostinu, čuměli jak Slépa na svatý obrázek:)

Cestu samozřejmě vřele doporučuji a sám si chci ještě v srpnu nebo v září přijet nalehko vyběhnout na vrchol. Už jenom na Carrolku je to super polezení, fixy, kolmé prahy, firnové traverzy, lehké plotny - éňo ňůňo. Kdo má rád hory a ještě zde nebyl, tak hurá do Cervenie na výlet.

Informací seženete na webu plno a tak jen pár perliček. Švýcaři, kteří nás předběhli na Lyonském hřebeni trochu házeli rypáky a borec co zprvu vypadal na přísného stréca se nakonec na chatě se svou ženou vybarvili jako príma lidi. Pěkně jsme pokecali, probrali cestu k vrcholu a trochu nevěřili, že na Matterhornu byl frajer už 20x.

Doma u počítače nám teprve došlo s kým jsme měli tu čest: Borec se jmenuje Norbert Joos, má sympatickou ženu a můj velký obdiv.

Norbert Joos (* 6. září 1960) je švýcarský horolezec. Podařilo se mu zatím vystoupit na 13 ze 14 osmitisícovek. Poslední horou, která mu chybí je nejvyšší hora světa Mount Everest o niž se již jednou neúspěšně pokoušel. Narodil se ve městě Chur v kantonu Graubünden. Jeho horolezecká kariéra začala ryhle. Už ve dvanácti letech zdolal Matterhorn a ve dvaceti těžkou severní stěnu Eigeru. Krátce nato vylezl na nejvyšší horu Severní Ameriky Mount McKinley. Už rok nato, ve svých 22 letech vystoupil na svou první osmitisícovku Nanga Parbat. Joos některé výstupy uskutečňoval s dalšími slavnými švýcarskými horolezci Erhardem Loretanem nebo Marcelem Rüedim. Lezl alpským stylem, bez umělého kyslíku, bez šerpů a výškových táborů. *wikipedia

Více na: http://www.bergsport.ch/noppa.html viz.fota níže

Výstupy:
1982 Nanga Parbat (8125 m)
1984 Manáslu (8163 m)
1984 Annapurna (8091 m)
1985 K2 (8611 m)
1987 Broad Peak (8047 m)
1988 Gašerbrum II (8035 m)
1993 Gašerbrum I (8068 m)
1994 Čo Oju (8201 m)
1995 Dhaulagiri (8167 m)
1996 Šiša Pangma (8013 m)
2002 Makalu (8465 m)
2004 Lhotse (8516 m)
2006 Kančendženga (8586 m)

Další úspěšné výstupy:

1973 Matterhorn (4478 m)
1980 Eiger (3970 m)
1981 Mount McKinley (6194 m)

The Swiss Account - filmová čajotéka.

Léto v plném proudu. Svěží a přísné švýcarské bouldery pro milovníky přízemních komplikací jsou zdarma ke stažení na: http://lt11.com/2011/07/17/the-swiss-account/



Jo ono je to celkem i zbytečné, celé videjíčko shlédnete níže ve vimeo okénku.
Přeji pěkný den. Čaj.

The Swiss Account ~ Feature Length from Louder Than 11 on Vimeo.

Cresciano:

•Balu der Bar (7C)
•Dreamtime Stand (8A+)
•La Grotte Des Soupirs (7C+)
•XP (7C)
•Jungle Book Stand (7C+)
•Harry Spotter (7A)
•Never Ending Story Slab (6B)
•The Dagger (8B+)

Brione:

•Molunk (7C)
•Fake Pamplemousse (8A)
•Amber (8B)
•Atlantis (7C)
•Vecchio Leone (8B)
•Cellar Door (8A)
•Bach Blok (7B+)
•General Disarray (8B)
•Unknown (8A)
Chironico:

•Boogalagga (8B)
•Big Paw (8B+)
•Le Vent Nous Portera (7C+)
•No Mystery (8A)
•Freak Brothers (7C+)
•Serre Moi Fort (8A)
•Schule Des Lebens (8A+)

Magic Wood:

•Blown Away (7B+)
•Ill Trill (8C)
•Voigas (8A+)
•Practice of the Wild (8C)
•Left Hand of Darkness (8A+)
•Sofa Surfer (8A)
•Jack's Broken Heart (8a+)
•River Slab (7B)
•Riverbed (8B)
•The Never Ending Story (8B+)
•Free for All (8A)
•Electroboogie (8A+)
•Super Nova (7C)
•Down Under (7C+)
•Muttertag (8A)
•Dino's Don't Dino (7B+)
•Octopussy (8A)
•Steppenwolf (8B)
•High Spirit (8A+)

Třešňová rokle, Broumovské stěny - samota milión

Už od vydání nového průvodčíka na část Broumovských stěn - Třešňovou rokli http://casnacaj.blogspot.com/2010/09/tresnova-rokle-novy-pruvodce.html
jsem měl v plánu nakouknout pod čepec této domovské oblasti Polických lezců. Broumovky mám celkem prochozené, ale lezecky zůstaly mnou jen zlehka políbené. Navíc mám teď období "prvotního zájmu o lezení": Žádné nacvičování a čísla, žádné pompézní večírky, pouze dobrodružství, příjemné cesty a toulky s milou.

Romantický víkend se tak v těchto končinách přímo nabízel.

Přístup do Třešňové rokle je nejlepší ze vesnice Slavný, kde je taky parádní hospůdka. Z Police nad Metují je to sem cca 5km. Za posledními domy v obci je parkoviště, odtud po značce ke Slavenské vyhlídce a těsně před ní sejdete nevýraznou pěšinkou na dno malebné rokle se zlatými skalami s neobyčejně pevným a tvrdým pískovcem.

Lucifer.

Pro dvě osoby můžu vřele doporučit bivak pod místní dominantou "Luciferem", kde jste po divočejší, redpointově značené přístupové pěšince odměněni balkónem s výhledem na zapomenuté "Sudety broumovské."

Přímo na Lucifera vede pěkná klasika od Kokši "Mezivěžní" VI a z údolí stěnovka "Sen starých pánů" VIIIa. Asi 50m odtud na hřebínku číhá pěkná spára "Jarní výběr" VIIa s jedním kruhem a vedle kyzovatá a vypečená "Štuka" VIIIa přes 2Q od Cigoša, který zde s oblibou škodil. Když hodně pohledáte, tak "Zvonkohra" VIIb na "Vánoční hvězdu" právem patří mezi hvězdičkové trefy.

Druhý bivak se nachází již v samém srdci Třešňovky pod věží "Káča Máša". Zde na největších stěnách udivují rukopisy nejen mladých polických práskačů - od IXa výše je to fakt kotel. Moc jsem nezkoušel, ale nechávám se poroučet bejkové! Myslím, že klasa zde není zrovna nejlehčí.

Milovníci rajbasů si přijdou na své u okrajovky "Kožich". "Zajatci Třešňové rokle" VIIc - nádherný rajbák, kde stačí umět lézt nohama a přemýšlet hlavou. Zajímalo by mne, kolik siláků by si na něm vylámalo zuby. Vpravo po hraně vedoucí "Pitný režim" VIIIb vypadá ještě přísněji - ale dodatek z průvodce k dané cestě ( "Po záhadném zmizení obřího drnu z police se 2.Q pohodlně cvaká pouze když měříte 243cm.") mě přesvědčil, že musím ještě trochem povyrůst než se hecnu do vážného pokusu.

Vlevo "Zajatci..." a vpravo "Pitný režim"

Fotogenické hrany jak ze Stanage mě vskutku ohromily - na "Vyprášený kožich" VIIIc si jistě ještě přijedu.

Vyprášený kožich.

Učedníci spárařští mají boulderovku u "Čertovské Moniky". Je zde desítka prudce lezitelných spár pro každého. Cesty kolem 15m se dají odsmyčkovat, občas ringo potěší - nalezeš tu možná za hodinu víc metrů pěkných spár než v Ádru za víkend. (Písek je zde trochu ostřejší, devět z deseti lékařů na kožním doporučují spárové rukavice a hádinky :))

Přes užasně divoké koryto říčky hned vedle ztrouchnivělého mostku se dostanete pod dalšího ďáblíka - "Trepifaixla". "Plajznerčina" VIIc kyzová stěnka patří do pokladnice pískovcového lezení. Nic víc není třeba dodávat - Mocan by udělal pppppppfmlask.

Trepifaixl - Plajznerčina stěna v levé stěně.

Další věže směrem na západ jsou obestřeny obtížně průstupnou džunglí břízek, borůvčí, mechu a balvanů. V pantoflích to byl vtipný survival a to jsme pouze doklopýtali k "Belzebubovi" , který se pyšní příznačnou "Stezkou do pekla" VIIc a "Čárami pekelnými" VIIIa , kde si milovníci oblých pískovcových panděr přijdou na své. Na toulky ke "Krvavému Čepelkovi" nám nějak nezbyly síly, tak jsme si po pivečku zašpásovali na slavných "Slavenských skalních hřibech".

Závěrem bych určitě tuto oblast doporučil na víkend lidem co mají rádi klid, lezeckou romantiku a pěkné lezení na tvrdé skále v opravdové divočině. Totiž v ČR je tolik parádních míst a je škoda se flákat jen ve dvou, třech oblastech. Lapněte vajno, milou, lezení a špekáčky a hybaj dráždit broumovské zmije bosou rukou.

PS: A co teprve Zaječí rokle, to je...mazec milión. Příště poreferuji.

Adršpach - projekt

Onehdá v Ádru jsem měl sen - naštěstí nepodobný MLK juniorovým utopiím, ale byl o tom, že bych mohl zde provést nějaký prvovýstup, který bude stát za to. Je to sice holý nerozum zabíjet tolik času děláním nových cest, když těch starých nemám vypráskáno ani co by se za nehet vešlo, ale jak je to v tobě, tak nenaděláš nic. Navíc každý pískovcový lezec ví, že v Ádru už žádné možnosti pro prvovýstupy nejsou a tak zbude prostor jen pro štěky, krpy a natlačené linie:)

Jak jsme si to mašírovali Vstupním obvodem a okukovali s Tatušem "Borůvkový ko(k)te(j)l", "Balamuté jezero" a jiné kejkle do kterých asi nikdy v životě nenakouknem (doufám), tak jsem si všiml linky jak prase.

Rajbásek při hraně, tak akorát na hraně lezitelnosti v mezích mých možností, ale jak říká Komíňák: "Je to hrana? Ano. Položená? Ano. Tak to půjde vylézt!" Slovo dalo slovo a šli jsme s Tatušem na to - 3 kruhy v plánu aby se to lezlo a první rozumně kvůli cvakání.

Tatuš zabejčil jak zasypaný horník a naburácel kroužek eincvaj - já pak oblezl kruh a zjistil, že ze země viditelná dirka je díra po kruhu, který zde někdo vytloukl. Foukl jsem navrtávák, spustil se na zem a šli za zjišťovat k Mocanovi která bije.

Onen kruh byly původně od Karla Šimka, který si buď myslel, že hrana je nelezitelná, nebo cestu udělal nesportovně - nebyla zde žádná dirka po navrtáváku, což je divné. Každopádně dva kruhy jsou tam, vše čistě oblezené, zatím tak za VIIIc a bude přituhovat. Doufám, že to příště posekáme jako jarní louku a věžka pod Večerní bude mít nového rajbasového kámoše se třemi kruhy hned u turistické cesty - fotogenickou lahůdku.