Kierunek Slovač

Je snad pravda, že nám život lže? Osud je mince, která dlouho padá a teprve na zemi se ukáže padne-li orel nebo panna.

Je příjemné vidět po večírku s promítáním, že ni Vojtin, ni Pire nezapomněli o čem je rum a že jedno z nejdůležitějších anglických slov je whiskey. Takto sice s roztrženou košilelou, ale veselou náladou odcházím noci dom a nevadí mí ani mráz ligotajúci se v okolním sněhu… Ráno to je ale jiná. Za okny pořád -25 celuloidů a v cáře možná jen o deset víc. Nejdřív přemýšlím koho ukecám na Nežérku, že bych mu strčil omrzlé nohy do huby, ale nakonec přece jen vyhrává autofootmasage a nik nemusí mít obavy, že by nutně musel plachtit ňáký patra…. Cesta je celkově zdlouhává, ale máte-li v cáře Dalimila, nemá se vítr čeho bát.

kosa z nosa na Suchých doloch

Po částečném urychlení lehce pěnivými nápoji už de vše hladce a padá ostych jak z konvencí, tak okolního mrazu. Navíc příchází přejezd sedla do Harmanca, nebo-li Videohra, kdy řidič pokud možno musí všechny zatáčky project co nejplynuleji a nejkontinuálněji s ohledem na rychlost. Směrem dolů navíc přesvědčím P.V.Crisu na upgrejd auta na Džíp, a tak i přes policejní mráz spolu s ní a přidavším se Dálou popíjíme na střeše cáromobilu, čímž dodáváme Videohře další level v podobě nevypadnutí z oken…. Jako superupgrade nám pak nahrává samotná paní příroda, kdy skrz silnici vláčí ty své sněhové jazyky, keré navozují pocit prožitků z jiné reality. Na to že člověk neměl žádný podjazýček, tak dost dobrý…
Sme lidé kulturní a tudíž přibržďujem u Partyzánské Ľupče, kde se točila pohádka Ako išli spičikundi do neba (viz 1.sfd.sk – speleopríbeh o striginých troch dcérach, ktoré otrtkal šarkan Darmojed – hodnotenie 73%). Naopak Diviaky s kaštielom minem, prosvistnem Pohronskou Poľhorou a jediné co mám Pospičovi za zlé, že nezpomalil a nemohli sme tak vzít další dvě stopařky o keré bychom se s osádkou v cáře, bez ohledu na pohlaví, podělili….
V Tisovci se potkáváme s vizionářem a guru slovačospeleologie Lukášem (i dyž sám spiš tvrdí, že preferuje endojeskyně) a hned se ho snažím přistihnout na hruškách klasickou otázku o pľutí, či prehĺtaniu… Následuje večírek řekněme standartního charakteru a docházíme k následujícím závěrům: Prečo pilná pfľundra prehĺta? Pretože - Prvé pivo publikuje postulát. Pivo patrí pokroku. Pivo prikláda posledné poleno… Na a druhý den pěkně hibaj sopeľ do Jazernej. Řek bych, že převlékání se do atombordelu jinde než v chatce je nerozum, ale někdy nezbude žádný protentokrát, a tak v holomrazu testujem spíš nervy, než zdraví těla, nasyceného alkoholovým duchem… Jazerná je zaumavá jeskyně. Asi půl hodky člověk táhne sviňu jak na porážku úzkými chodbami a pak v jedné větší prostoře se může promenádovat po skalních mostech nad hladinami třech sifonů do kerých neradnou padnout. KB tým ve složení Poskundil a Craft z díry ven máme za úkol vystrojit mostky natolik, aby bylo bezpečné se po nich promenádovat při přenosu kyslíkových bomb pro speleopotápěče. Byli bychom pečlivý, ale vrtat nýty do navětralé skály není žádný med, a tak se spíš spoléháme na vůli Boží a haluzujem nad vodou jak chceš. Aspoň pro mě je opět nepříjemné prozkoumávat hladinu třetího sifonu, u kerého fyzicky ještě nik z předchůdců nebyl. Ještě že se nepotápím, to bych pak byl tak vyrovnanej čelavěk, že bych rezignoval na emoce…

Nad sifóny v Jazernej

Jazerná je ještě pověstná speciálním jevem, kerý nás zastihuje při strojení štreky k druhé hladině. Ze sifonu náhle začne v doprovodu skřekavých zvuků bublat voda, jakošto důsledek zaplavení odvzdušňovacího kanálu…. Dyž o tom člověk ví, tak se nelekne, v opačném případě může kolemjdoucího trafiť šľak… Kecám! Tak hrozné to není…..
Že jsou čabajkáři pohostinní, o tom žádná, Lukáš nejenže platí útratu v putykách, ale výdatně nás sití borovičkou, abychom večerem dostatečně zregenerovali. Jeden má pravdu v tom, že pití je velmi společenská událost, nož nevýhodou této události je ťukání, pač kdo moc ťuká málo šuká… No a než-li se půlka osazenstva vrátí z nenáročné Michňovej, propasti přímo pod chatkou kde nocujem, tak již máme vypito i z druhé fľaše na úkor hrátek s čerty. Težký úděl se pořád s něčím pasovat, ale o tom ty výzvy jsou, než? …. To už pak konečně dojde na večeři v podobě AHHA těstovin a po popití ještě ňákých lihovin se spolu s mistrem sportu lehce po dvanácté vydáváme do Suchodolskej jaskyne na čutač akci. Jeskyně mi dost připomíná naší Liščí, akorát přenesenou do jiného měřítka. Dole je potřeba ještě ňáký metřík propenetrovat a už se může v místním tisku cos probírat… Co se dělo vlastně ani moc nevím, střízlivět sem začal až po cestě zpět na chatku, kdy jasná měsíční noc dala vědět zač je toho loket, dyž seš na tom klátomrazu byť jen trochu vlhkej… Zajímavá situace nastává, když Lukáš omylem zavadí prstem o zárubeň dveří a v mžiku k ni přimrzne. Než se stihne ohřát voda, kerá by ho vysvobodila, snaží se mě přesvědčit na goldenshower. V tom mrazu sem ale spíš za ženšinu a v tu chvíli bych ani tak vysoko tekutinu nenaproudoval. Hold těžký život pseudolezce… Na chatě se mezitím vypořádali s někerýma liholahvema, taže fšici téměř se svítám můžem spokojeně usnout….
Další den spolu s Dálizbořem souboj se Suchodolskou, kde když už to začalo vypadat nadějně, sesune se jedna stěna závalu a my rači, jakožto rozumní KB borci zdrháme ven. Druhá skupina stihne postoupit v jeskyni Griľka, kerá bude óčeň intěresnaja, jelikož se nachází na kontaktu s granitody s ňákým tím zrudněním. Ono gdo si počká, šak se dočká!

Griľka

Cesta do Lipťáku je spíš vědeckého ražení, ale aspoň cos člověk pochytí a začne mít představu o fungování okolitých jevů. Na bytě je zpočátku po těch mrazech nezvykle teplo, ale račí hůře dýchat, než-li špatně spát. Dořešíme poslední výčepní lihoviny, rum a tak a vůbec a pročež, no a ránem se pak vrháme na poslední quest zájezdu.

Sněhoexentre

Na převlíkání v mrazu sme již zvyklí, ale i tak, aspoň mě, vždy překvapí jak je štiplavý. Úkolem je vylézt čtyři komíny v chodbě Trosiek v systému Demänovských jaskýň, keré se chápe KB team Dalajlama – Chasník Asu. Abych řek pravdu vypadá to snadně, ale brzo zjišťuji, že se v takovém rozchrastu nedaj vrtat nýty po metru. Sám kroutím hlavou nad někerými odlezy a chytám balanc v kolmém bahně a nickamínku. Dyž se vám navíc začne navrtaný nýt protáčet začnu se s dalším postupem opírat pouze o berličku vulgárních výrazů, ne zcela popsatlených v tomto pojednání. Útěchou je objev jakés paleochodby v celkové délce do 50ti panenských metrů, nož v rámci systému nic zásadního. Pak ještě dolez hlavního komínu a hurá i na vycházku….

Trosky

Chodba Trosiek je zajímavá a naštěstí lehce prostoupitelná (přece jen se už začínáme cítit spíš jak trosky, než zdatní odvážlivci – nebo opovážlivci?) Každopádně jednou upustím od poddajnosti a na drzo další guest přes galerii prolézám bez linajky. Tímto se vyřeší problém i posledního komínu a celkově tak máme pořešené všechny otazníčky… Galérie je směrem nadol trochu horší, ale nakonec měli víc sevřená břicha kompaněři než já sám, důležité je přeci být nad věcí, než? Navíc zdaleka nemám pořešeny všechny povinosti, abych moh jen tak zdrhnout do pekel.....

Na vodě v Pustej

Pokračujem chodbou až na nakonec, kde jsem ohromen Priepasťou, kerá mi připomíná slovinské jeskyně. Pak ještě kousek do Achátového dómu a vamos damoj. Cesta pomalá jak obvykle, kecy se taky melou z posledního a opět až s půlnocí se častuji s klikou od baráku. Né že bych měl vyhlídky na vyspání, ale zkusit se to musí. V šestku opět vstávačka a zachraňuje mě až cára, kerá není schopna probudit své smysly a oddaluje můj návrat v Brunno o nějaký den dál. Nu čož aspoň se člověk konečně dospí….

V Achátovom dóme - název dle tohoto šutru - viz vpravo dole od Pospovi nohy

Co dodat? Kryptobuzeranti všech zemí, vyližte si prdel… Craft durch Oi! Zdraví Asu, mastná huba…..