Říká se, že jsou dvě stádia lezců- pískařů. Jeden přístup je obsese jezdit na objektivně nejkvalitnější pískovcové terény stále dokola např. Labák, Ádr aj. Jiný je odpoutání se od davů lezců a hledání svého klidu a jemných lezeckých požitků v méně známých oblastech ležících ve stínu velikánů.
Koleno mi dalo chvíli zapomenout na lezecké tajtrdlíkoviny na laně. Ale počasí a zimní sny o píscích ve mně probouzely chuť prozkoumat pěškobusem další ráj kvakerů a přízemních labužníků - Bišík neboli latinsky Bischovstein.
Nad Teplicemi se táhne do lesnatého kopce jediná asfaltová silnička, takový zimní quest pro otrlé šoféry. Po celkem únavné jízdě do kopce člověk číhá na nějaké skalní pískle, ale chvíli může koukat pouze tak akorát na hříbky a líné cyklisty. Teprve po delší rovince v lese, začne se cesta svažovat kolem Černého jezírka k okraji lesa kde leží pěkný zámecký areál Bischovstein.
Oblast lezcům hodně přiblížil tým od "Singáčů", který zde pořádal Slack line festivaly a testování materiálu. Často je zde přes víkend nataženo zepár sakramentsky dlouhých kšand mezi břízkami. V jedné ze zámeckých budov je restaurace, kde jsem se nad sklenkou kozlíka cítil příjemně díky fajn obsluze, lezeckým obrazům a zapůjčenému průvodci Bišíku. Palec nahoru.
Jako mrzáčka mě díkybohu nečekaly žádné nástupy alá Sasko. Jen pár desítek metrů od areálu zámku turistické chodníky lehce navedou neználky do terasovitého areálu starobylého hradu, po kterém zůstaly jen tu a tam zídky přilepené k pískovcovým věžím a díry ve skále. Nejvýraznějším bodem členitého hradního prostoru je kupodivu věž Hrad, na kterou vede skrze vytesané světničky a schody pěšina a je zde parádní výhled na celý areál a protější Supí skály.
Pro lezce, kteří nejsou zvyklí trávit noci na parkovištích, je ve skalách a na hradním hřebenu od trempů přichystáno pár pěkných bivaků. Na výlet se dá zajít třeba od oka lesem směrem na Supí skály, ale podle nedochovaných svědectví, tam otrčilo kopyta pár pšonků a helmutů, kteří sešli z turistické cesty z Teplic. Z vlastní zkušenosti musím říct, že to nebude žádná levandula, protože jsem zde bojoval v hustém podrostu ve stržích o holej a supi se nade mnou slétávali jak holubi, když Kolomajznovi vypadne na Svoboďáku svačina z torny na kočičí hlavy. Těžká písemka - prý stupnice 5 pro nordic walking.
Ale zpátky k lezení. Okoměrem lezeckého estéta chřibských kvalit, mohu s klidem říci, že zde na Bišíku spáraři lowrideři budou míti žně. Nedlouhé žáby, pěkně odjištěné trhliny, rozmanité průrvy zdobí věže až do výšky 30m, což je považováno za seriózní podnik. (Prý od 18m tlamu neodpružíš parakotoulem ani kozelci z kopce.)
Je zde i několik desítek stěnovek, pár cest v IX stupni a těžší VIII petardy. Ale nejtěžší přísnotresty zde vytiskl malý, velký, trhlinový čaroděj Šrůtek. Spára za Xb? Ne děkuji, raději knihu. Hodně aktivní jsou zde nyní J.Chrástek a T.Volk aj. Bližší info o nových výstupech a doporučené cesty najdete na webu:
www.bisik.cz v kolonce horolezectví.
Tak příště snad i po referuji na vlastní kůži, jak je tu záludné vspínání hore háj. Č.
.jpg)