 |
| to je jiná muzika - balanc na tenké červené linii |
Sie müssen Geduld haben, vytane mi vždy na mysli staré jesenické přísloví, když se to kolotočovo nachvíli zastaví. No a pak
stačí okamžik, který sekundy protáhne na pár dnů a teprv se ombré poper s neklidem hlavy…
Bohužel nejsem moc člověk, kterýšto by tříbil zahálku, a tak chvíle jen tak protékající
nenávratně mezi prsty mysl prachsprostě odsuzuje a seč může se jim na sto honů
vyhýbá… Jasně, moje mínus, ale…..
Díky věcem nevyhnutelným sem se
pro jednou musel poddat – Geduld haben.
No a zatímco sem se snažil uvědomit, že je třeba načnout novou štreku, odbornící zhodnotili že prej
mám: mazací hlavu, jeblou lebku, rychlý
ramena, pomalejší kolena, rozbzučený lejtka, hladový oči, kyselej xicht, chladný
pohledy, sladký řeči, temnou rudou zlobu, dýchavičnost, šestej smysl, mysticizmus,
počínající grafománii, starej hrbol, přechozenej syfilis (proto ty problémy
s očima na jaře), širokou ruskou duši, starou dobrou schizofrenii a pár
načatejch žeber… Prostě schopen života bez závady..........
Pročež jsem podlehl bolesti, ta přeci učí mne se tázat…. Zjistil sem, že
v tomto ohledu si sotva dohlédnu na špičku nosu. Jak se můžu stavět do
pozice ostříleného pardála, když stačí ne moc intenzivní, ale o to víc kontinuelní
a rezignoval bych na sebe sama…..
 |
| Craft durch Oi - na počátku projektu jménem Džáva |
Jo, jistě to je slabost, jež učí pokoře, pokoře pro radost, pokoře
bez područí. Nož popřít sám vůči sobě své ego je už quest. A pokora
v dnešním světě? Na tu přeci už nik nechce hrát, pač nevytváří hmotné
statky, o něž přeci a především většině jde!....
Za pár dnů to bude deset let, co
jsem se začal cíleně tužit lezbou. Je zvláštní, že se někeré situace a okamžiky
vrací v kruzích. Že jedna událost má bez zaujetí návaznost v další.
Poddal jsem se onomu Mälströmu, kerý
mě vlastně semele. Na druhou stranu sem si s časem uvědomil, že mnohdy
nemusí jít jen o fyzický výkon, ale třebaž o spirituální zážitek. Že je hezké
nechat se svést zdánlivou jednoduchostí cesty, ale nabízí-li se i možnost rozvíjet
krom muskulatúry i ducha těla, asi bych měl zpomalit, Geduld haben, a ozkoušet i odbočky lemující hauptštráse….. Pro mě
je jistě umění zastavit se asi to nejtěžší, co můžu za sebe udělat, nož aspoň
vědomí toho, že menší zastávka není ke škodě, mě snad donutí… No a s prozřením
je přeci nutné načít spoustu nových kruhů, než? Tedy hrrrrr ¿v poklidu? na ně!...
