Prosečnické lomy - Hornopožárský les

Nebudu vám lhat. Vím pendrek o této oblasti a přesto mi nic nebrání napsat článek a vařit z vody ačkoli nemám ani páru :) 
Hornopožárský les je mladá lezecká oblast. Valouny povalující se ladem na oblých stráních jsou bratru tak o deset let starší než smrt. Zdejší lomy vznikly v době, když byl Pražský hrad ještě dřevěnej a musel se zateplit kvalitní žulou aby panovník nedostal prasečí mor a rýmu kavalírů.

foto: http://27crags.com

Obrázky kamenných vajec v průvodčících vypadají prudce půvabně a hladké lomy jakbysmet. Jo pešek je v tom, že jsou fest HLADKÉ.
Na konci minulého tisíciletí mluvil Mara Havlík o tom, že je relativně jednoduché poznat kdy je část skály nelezitelná - prostě poznáš...
 Sic prý kdysi některá ta "nelezitelná místa v Buoux  prý R.Štefánek přelezl - pamatujete?
Ale nebudu plést páte přes deváte...čtěte pozorně níže

Zdejší nelezitelné hlaďoury začal přiškrábávat pražský fenomén alá Froning jménem Jan Kareš a po zatím nedokončené práci za ním zůstává zkultivovaná a zajímavá lezecká oblast - hm trochu umělá, ale to mu snad odpustíme.

No koho tato oblast a fotky namlsaly, zde jsou linky na weby s průvodcem a mapou.
Pánbůh zaplať...Čaj
PS:
PRŮVODCE http://27crags.com/crags/prosecnicke-lomy

MAPA http://www.tomash.net/pozary/m/oo.htm

BOULDERY http://www.tomash.net/pozary

foto: http://27crags.com

 

foto: http://27crags.com

Nové cesty:

 

Maxipes	8a+	Sport		Morávkova stěna
Ludva	8a	Sport		Čelba
Čiko	7c+	Sport		Morávkova stěna
Džejvan	7c+	Sport		Morávkova stěna
Kozel	7c+	Sport		Morávkova stěna
Andělská	7c	Sport		Čelba
Levice	7c	Sport		Čelba
Argo	7c	Sport		Morávkova stěna
Pravice	7b	Sport		Čelba
Splachovatko	7b	Sport		Čelba
Gučík	7b	Sport		Morávkova stěna
Ňufina	7b	Sport		Morávkova stěna
Evca	7a+	Sport		Čelba
Silou vola	7a+	Sport		Morávkova stěna
Janička	7a	Sport		Čelba
Campus	7a	Sport		Morávkova stěna
Ódin	7a	Sport		Morávkova stěna
Varan	6c+	Sport		Čelba
Varanek	6c+	Sport		Čelba
Zlata horecka	6c+	Sport		Čelba
Jonáš	6c+	Sport		Morávkova stěna
Týba	6c	Sport		Čelba
Thor	6c	Sport		Morávkova stěna
KYosek	6b+	Sport		Čelba
Agama	6a+	Sport		Čelba
KYosek	6a+	Sport		Čelba - školka
Kindermachenwetter	6a	Sport		Čelba
Adélka	5	Sport		Čelba - školka
Vendulka	5	Sport		Čelba - školka
Pristupovka	3	Sport		Čelba

 

Kniha - Bohatýrské časy

Z čista jasna jsem se dozvěděl o připravovaném vydání lezeckých historek z Adršpachu a musím přiznat, že jsem se na ně obzvláště těšil. Sdílení všelijakých mazačinek a taškařic v podnapilém stavu u Tošovky z úst starých pardálů, ve mně vyvolávalo vždy blažené pocity.



Zvláště když byl tento vypravěčský nášup trochu šmrnclý jadrnou mluvou, přikořeněný průserem nebo závanem sexuálních karambolů a oblohu k tomu tvořila ostuda. Celý stůl se pak smál jak porouchanej gramofón a radost z života hřála na srdci jako plácačka slivovice na školním výletě. To bude zase počteníčko...

No hned z prvních historek se ukázalo, že se spíše než o outdoorového Izera bude jednat o humor alá "Anděl na horách". Nostalgické, úsměvné historky však ve mně nevyvolávaly salvy hurónského smíchu a snaha o propojování menších geghistorek v rozsáhlejší F.L.Věky mě nechávala chladným. Seděly by mi více krátké frky na jednu, dvě strany.

Později na mě tu a tam vyskočila nějaká ta paragánská padina lidového vypravěče, většinou na téma tlama na zem a nad zem nebo jak kdo kde při lezení usnul...no nebylo to sice nijak přes čáru, ale začínal jsem nelitovat tohoto nákupu. I přesto, že historky byly sebrané z relativně malého okruhu lidí.

Hlouběji přibývalo opravdových majsterštyků lezeckého umění, to když borci mastili večer Leteckou nebo Decháče, což ve mně vyvolávalo úžas a historky o starých pardálech z průvodců mi odkrývaly atmosféru té doby, kde zloprásk ! cesta byla pro všechny jen sakra výzva a jasná věc...respekt. Dostávalo se na ryzí kokotiny alá ožralecké lezení a močení z věží, lezení za jízdy na vlaku a to už jsem se náramně bavil.

Po dočtení na konec jsem musel uznat, ano jsem rád, že tato publikace zdobí poličku mé knihovny. Doporučil bych ji však jen těm, pro které je Adršpach srdcová záležitost...dost věcí pro mně bylo zajímavých právě tím, že jsem věděl o jaké cestě a lezci je řeč. Jinak bych mnohdy tápal. Tato ojedinělá publikace doufám bude první vlaštovkou pro sběr dalším libůstek z většího okruhu divočáků a třeba se dočkáme další zážitkové literatury. To třeba kdyby vydal géjgle Skoba s Mocanem  :)

PS: Jsem rád , že konečně vím co to bylo za pasra z lidové a otřepané historky o slaňování z věže s krátkým lanem a hluboký seskok do hlubiny... a taky už vím, že mohu lézt na sólo. Jistí nás přece  přátelství. Čau Čaj.

Adršpašské projekty - Neprogram

Přání se občas plní bez varování...Žhnoucí pecen dozlatova rozpálil podmáčený Adršpach a mé jarní touhy se vyplnily. Vyplenili jsme Globus a veselé autíčko si to rázovalo vstříc jarním odřeninám.

V sobotním Křižáku jsem poznal hořkost rozlézání...v cestě  "Laufem" jsem se zašifroval alá Matrjoška v sekundovém lepidle, když jsem se v úzkém "šestkovém" tobogánu motal jak maďar v kukuřici a užíval si zdánlivé bezradnosti. O to bylo více vrcholové radosti, jak to tak po každé šestce bývá :) Desítkové cesty co následovaly, se jevily jako příjemné chlapské skotačení.


Starší video z osazování prvního kruhu.

Večer následovala pověstná Hausmannova jízda. Navzdory brblání nejprotivnějšího pingla v Ádru, se piáno stěhovalo na verandu a Pepík spustil šlágry, které na kytaru jen tak neuslyšíte. Petardy "Každý ráno na piáno", "Kosočtverce s kozama" zle rozpálily celou společnost do večírkového varu. Ještěže Jiří přestal venku obsluhovat a já si tak uhlídal horolezeckou hladinku, přičemž jsem přišel alespoň na název nového skalního projektu, kam jsme měli druhý den namířeno.

Sešli jsme se pod fotogenickou hranou jak Bratrstvo kočíčí pracky. Komíňák - Dlouhé bidlo / Tatuš - Štětináč a jeden nejmenovaný Bohouš. Kruhy byly zatlučeny z minula, čekala nás pouze čistá práce. Povedlo se mi přelézt nejtěžší místo cesty a poté co jsem se vyházel jak kompost, přišla řada na Dlouhé Bidlo - myslím Komíňáka ne šáhlo. Jako Sáblíková mrskal lepičkou po jemně pocukrovaných, plytkých a stěží zřetelných vlnkách, při čemž se nezapomněl vlnit v rytmu mazurky podobně jako v sobotní cestě "Videdisko"Xa...

Třetí kroužek byl vítězným obloukem dobyt a nastaly ty pravé zážitky, které znají jen prvovýstupci na písku. Otazník se rýsoval nad čím dál kolmější hranou, hladkou jako tvář mexického drogového dealera. "Medvěd, medvěd"  volal jsem, Komíňák si prosťáček myslel že narážím na jeho břišní svaly vystupující na vytrénovaném těle, jak když medvěd sežere radiátor.
Teprve poté co jsem mu vysvětlil nejapný vtip o tom jak medvěd sežere Mocka i brašnou
 a potom sere celý rok pískovcové kruhy, teprve pak pochopil že se po něm chce sevřít hranu zprava na medvěda a rázovat strmým svahem do neznámých krajin...

Nebudu Vás napínat, padlo to. Vylezli jsme to a nazvali to - "Neprogram" IXa jako pocta jedinému neprogramu, který stojí za to podstoupit :) Že nerozumíte? Video níže jistě napoví.
Našpicujte ušiska a hurá do sledování...

http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1176221164-uvolnete-se-prosim/209522161800035/obsah/92194-josef-hausmann/

PS: V ten den cestu pokusoval ještě Alešák a pěkně ji vylezl Otík Srovnalůj, severský divočák (viz foto výše). Gratuluji
Čau Čaj.

Kolibřík - Lom u Komína

Tak jsem večer před spaním  poprosil Svatou Marii Sedmibolestnou aby nechala Zákopčaníka zaspat a on mi nezkazil prvovýstup deštěm, jak už se mnohokrát v Lomu u Komína stalo.

A ono to vyšlo. Lezení samo o sobě problém nebyl, ale déšť, vlhko a šero této kluzké skalnaté skulptuře úplně nedělá dvakrát dobré tření. Na vlhkých šmydlákách velikosti přerostlého nehtu pak lezci i v nových "rešpektoukách" od LaSportivy tancují jak důchodci na zmrzlé kaluži.

Zprvu jsem chtěl nahodit klasu 8/8+ aby se to lezlo, ale po srovnání s vedlejší osmičkou "Cestu pro Barborku" jsme se s Křižníkem shodli, že čistých 8 bude slušet této setsakramentsky prefikané mazačince více.

 Dvě osmičky vedle sebe, jedna technická, druhá silová, už mohou býti lákadlem pro lecjakého tajtrdlíka. K tomu název vskutku poetický a "Kolibřík" je na světě. Zvolejte všichni třikrát KVAK, KVAK, KVAK!
Olé Čaj.

PS: Malé krpavideo z mobilu

Kozel - poslední otazníky

Byl první krásný letní víkend.
Komaří hejna se vznášely nenasytně nad mrtvým Kozlem.
Já ohmatával stokrát poznané blyštící se tvary na opotřebené skále a
vzpomínal na dny, kdy tato skalní brož ještě ukrývala lezecké otazníky.

Na přelomu tisíciletí zde zbylo pár krásných, nevylezených směrů.
Když pominu pár lehčích směrů jako "Pietní" (2002) a "Toulky s Charliem"(2002),
tak v posledních desíti lezech vznikaly pouze pekélka a varianty variant.

Dvě polozapomenuté oblé hrany z náhorní strany měly ten správný obtížnostní potenciál
 a nemohl to být nikdo jiný než Tomas, kdo z pravé oblinové pochoutky v roce 2003 udělal "Hranu kopyta" 9+ (2003), nejtěžší línii, které mohou konkurovat obtížemi pouze bouldery na severním úpatí nebo levá, zatím nevylezená Fontaineblau zloprásk hrana.

Oblinárium
 

Drobné boulderováním  se na laně napřimovaly lezecké objížďky "Půlnoční"(2002), "Mezioddílová..."(2005), ale tím se prakticky volné směry a varianty cest vyčerpaly. Nakonec se povedlo logicky zkrátit právě zmíněnou levou hranu a rázem majsterštyk "Oblinárium" aspiruje na jednu z nejhezčích hran ve Chřibech. http://casnacaj.blogspot.cz/2010/10/moravske-hrany-oblinarium.html
Těžší bouldering postihnul "Svatební" a rázem kouzelníci vytáhli z klobouku těžší kalibr "Zásnubní" (2010), který se vyhýbá všem lehkým místům původní cesty.















Co dál? Asi krom zmiňované výzvy pro Adámka jsou nepostihnuty drobné špatně čitelné propojovací varianty cest. Jestli to půjde, toť otázka, třeba pro některé z Vás...

 Například narovnání "Goriláka..." přímo hladkou plotnou vpravo od Diretky...
...útěk z plotny v Devizáku do vrcholové hlavy "Perníkové"...
...cestu "U buku" plácat pouze po hraně...
...a větší kokotiny už nejsem schopen vymyslet.

KOzel je definitivně


 KO!!

Rozloučení - Binův starý fejeton :)

Jelikož mě to irituje, podělím se s váma o svůj smutek. Dovolte, abych se touto formou rozloučil se svýma milovanýma lezačkama – Ádrovýma speciálama, který se mnou prošly mými začátky ( kdy jsem býval ještě odřenej ) a dokonaly až o víkendu 9. – 11. 7. 2010.

Z Restdaye mi poslali úmrtní oznámení ( „…nejde opravit – shnilé…“ ) a od té doby se s touto skutečností pomalu smiřuju.
Ale že to byl hrdinskej odchod z lezecké scény. V sobotu, jenom tak na rozpink, vynesly mě lezajdy na vrchol Papouška cestou Krvavé spárky VIIc a protože měly tu správnou provozní teplotu, prošly se ještě SV stěnou Zeuse, cestou Hromová taky za VIIc. Potom se chvilku nosily v batůžku a to při hledání Persefony, na kterou vede Ruční spára VIIa *. Cesta byla obsazená, Tak jsme s lezkama a s Majklem vyvzlínali na Hádes, ale co to bylo za cestu, čjórt znájet. Ale něco za VI. Cestou na koupačku, pivínko a muziku do Tunelu se mojim nebožkám podařilo vytlačit mě Polickou cestou na Elišku.

Neděle začla ( když nepočítám snídani a vzívání boha Kaku ) pomalu, Severní cestou na Dafné. Pohůdkové VIIa, vhodné pro dámy a dospívající dorost. Poslední vylezenou cestou mojich „speciálek“ byly Hubený ruce VIIa ( VIIb ) na Ratejnu, a tam ze sebe – holky moje - vyždímaly poslední síly. A ani to nestačilo, do širočinky ( je to vypečeny VIIa ) nad kruhem musela moji pravou oblíbenkyni vystřídat mladší kolegyně Mjůra.

Všechny cesty jsme spolu vylezli jediným regulérním a správným pískovcovým stylem a to stylem BRUM. Čili Bez RUkavic a Mádža.
Nikdo už mi vás nevrátí, s žádnyma to už nebude takovy, jako s váma, lezačky moje . Zůstanou jen vzpomínky. No jóóóó, jak říká starej Pižduch : tak život chóda.
Tož v Ádru ……
ZDAR JAK SVIŇA
Bin