Jelikož mě to irituje, podělím se s váma o svůj smutek. Dovolte, abych se touto formou rozloučil se svýma milovanýma lezačkama – Ádrovýma speciálama, který se mnou prošly mými začátky ( kdy jsem býval ještě odřenej ) a dokonaly až o víkendu 9. – 11. 7. 2010.
Z Restdaye mi poslali úmrtní oznámení ( „…nejde opravit – shnilé…“ ) a od té doby se s touto skutečností pomalu smiřuju.
Ale že to byl hrdinskej odchod z lezecké scény. V sobotu, jenom tak na rozpink, vynesly mě lezajdy na vrchol Papouška cestou Krvavé spárky VIIc a protože měly tu správnou provozní teplotu, prošly se ještě SV stěnou Zeuse, cestou Hromová taky za VIIc. Potom se chvilku nosily v batůžku a to při hledání Persefony, na kterou vede Ruční spára VIIa *. Cesta byla obsazená, Tak jsme s lezkama a s Majklem vyvzlínali na Hádes, ale co to bylo za cestu, čjórt znájet. Ale něco za VI. Cestou na koupačku, pivínko a muziku do Tunelu se mojim nebožkám podařilo vytlačit mě Polickou cestou na Elišku.
Neděle začla ( když nepočítám snídani a vzívání boha Kaku ) pomalu, Severní cestou na Dafné. Pohůdkové VIIa, vhodné pro dámy a dospívající dorost. Poslední vylezenou cestou mojich „speciálek“ byly Hubený ruce VIIa ( VIIb ) na Ratejnu, a tam ze sebe – holky moje - vyždímaly poslední síly. A ani to nestačilo, do širočinky ( je to vypečeny VIIa ) nad kruhem musela moji pravou oblíbenkyni vystřídat mladší kolegyně Mjůra.
Všechny cesty jsme spolu vylezli jediným regulérním a správným pískovcovým stylem a to stylem BRUM. Čili Bez RUkavic a Mádža.
Nikdo už mi vás nevrátí, s žádnyma to už nebude takovy, jako s váma, lezačky moje . Zůstanou jen vzpomínky. No jóóóó, jak říká starej Pižduch : tak život chóda.
Tož v Ádru ……
ZDAR JAK SVIŇA
Bin
vzívání jako od slova zívat? Jaký jinotaj to v souvisloti s bohem Kaku může ukrývat snad radějí ani nevědět :-)
OdpovědětVymazat