Ó baby, baby 1/3

Tak předkládám první část hovorů, kerá je tématicky zaměřená na více méně charakterové vlastnosti... Jen dodávám, že občas do hovoru někdo skočil, tak je to označeno kurzívou. Taky notně Kristýně pomáhala Kolouch s níž si starší rozhovor můžete přečíst zde: http://fotonec.blogspot.com/2009/07/mladi-vpred.html .... Ješjo raz děkuji všem, kdo pomáhali s otázkama a děvčatům za příjemnou kompanii.... Tedy čtěte:

Co vlastně očekáváš?

B: Nic moc. Nemáš žádný mega projekt v Krasu, tak nemáš co dělat. Já su trubka, ale je mi to jedno, co si lidi budou o mně myslet…. Ale vlastně mi to není jedno, to jen tak, že je v krvi! Zábava, pobavení, aspoň se něco bude dít, rozvíří stojaté vody…

T: Nevím co očekávat.

L: Že to bude rychlý, pač se mi chce spát!

K: Trošku se bojím, rači nic.

Za Vilmu či Lindu?

L: Ještě se rozmyslím. Která je světlá, stinná stránka? Jak pro koho? Musím Vilmu ještě poznat, znám ji jenom z vykládání. Linda je možná jen pseudonym, každopádně jsou obě mé světlé stránky. (vzhledem k tomu, že se nakonec nevyjasnilo, esli odpovídala Linda nebo Vilma, ponechávám dál v odpovědích nezávislé R, jako rybář…)

Jak by ses charakterizovala?

B: To je těžký, dělám to pro sebe, nebo pro někoho? Váhavý střelec, svoboda, příroda. Ve škole chci snad něco dokázat. Užívat dne ze dne, nevíš kdy to skončí, prostě budovat a užívat si. Mám i čas na sebe sama, tak je to dobrý, hledám sebe sama, ačkoliv sebe nedokážu posoudit. Veselá, usměvavá….

T: Na první pohled jsem jiná, než ve skutečnosti. Spíš ale kladně.

R: Zoufale zodpovědná, řekl to jeden kámoš a asi je to pravda.

K: To není úkol pro mě, ale pro vás.

Myslíš, že se ti borci při rozmluvě dívají do „duše“ nebo do očí?

B: Nevím, jak kdo, záleží co chceš. V mým případě asi do očí…

T: Dle toho co mám na sobě a co je můj cíl… Petříčka jsem uhranula očima.

R: Do výstřihu rozhodně ne, ale taky by mě to zajímalo… Kam ses mi koukal ty?

K: Určitě do očí!… Nosím roláky, aby se dívali do očí…

Proč ti říkaj Báro?

B: Pač su Bára. Jsem nikdy neměla přezdívku. Jakou máš vlastně barvu očí? Dle mně šedou. Ale prý každou chvíli jinou…

Proč máš ráda sama sebe?

R: Každý se má rád, to je láska na celý život. Copak by se dalo vydržet sám se sebou, když by ses rád neměl? Ono to ale není až tak optimistický…

Svádíš očima?

T: Pro zábavu, jen tak nějak ze srandy. Zkouším na koho to funguje, taková provokace…

Proč Chleby?

K: To je důvěrný….Bylo to při učení na maturitu z frániny, původně z la brebis - ovečka… To je přeliv, nebo ty vlasy vybledly ve Špáňu? To je příroda.

Životní priority?

B: I ta nejhorší hodina má 60 minut. Nemůžeš objevit nový oceán, když nemůžeš opustit starý břeh. No a prostě Carpe diem!

T: Dostudovat, nehonit se za kariérou. Co se stane, to se stane. Spousta snů, kdo ví….

R: Pořád tabu. Takže mi nic neřekneš? Být zdravá a spokojená a pak to další…

Jak si představuješ tu spokojenost? Vycházíš z pocitů, představa je jedna věc, realita druhá…

K: Kolouch - Trenér z plavání mi říkal: Kolouchu, život je otázkou priorit!.. A tak Kolouch přestal plavat. Zdraví, spokojenost, pohoda, …lezení!!!!

Preferuješ volnost, svobodu, nezávaznost?

B: Volnost, svobodu, nechci být uvázána.

Proč myslíš, že seš atraktivní?

B: Možná jen proto, že sem sama. Mezi lezci je málo žen a tím pádem je atraktivní každá.

T: Nechť posoudí jiní, zda jsem atraktivní.

R: Já si to nemyslím. Si myslím, že atraktivní je někdo za kým se lidi ohlížej na ulici. Asi na to nemám svůj egoismus…

K: Si nemyslím. Nikdo se mnou nejde na kafe. Asu se mnou nejde na kafe, rači si veme sedm holek do hospody…

Jseš inspirativní?

B: Možná optimismem. Baví mě to s lidma, ráda si zaběhám, maluji, potřebuji kámoše. Jsem rovnocená, ale záleží na lidech.

T: To nevím, spíš jak pro koho a jak v čem.

R: Jak pro koho, doufám, že aspoň pro někoho.

K: Snad jo. Doufám, že rozdávám pozitivní energii a náladu.

Experimentuješ?

B: Ráda! Ve všech svých zálibách a sama. S druhýma, třeba ve vztahu záleží na důvěře, bojím se, že si něco udělám při tom jak si to chci užít.

T: Jo, záleží podle momentální situace (třeba vztahové).

R: Ehm, nemám ráda stereotyp. Experimentuji ve všem, ale bohužel myslím, že ne dost často.

K: Moc ne, v rámci možností, žádný extrémy.

Co tě fascinuje?

B: Vše co je zajímavý, nový…příroda, Sasko…. Nefascinuje mě trošku brzdit, vrátit se na zem.

T: Všichni jezdí lézt do krasu. Nepracují, ale jenom se flákají…. Teď už mě to zas tak nefascinuje, ale dřív jsem opravdu nechápala, jak to ti lidi dělají.

R: Vole jede rozjezd! Dál!!! Po pár dnech: Příroda. Život. Ti, kteří vědí a umí.

K: Lidi co zvládaj 2x více věcí ,co já…

Jsi zodpovědná?

B: Jo snažím se být. Ráda ale ulítám. Snažím si to však pěkně odůvodnit…

Mám dvě tváře, mám období, kdy se vrátím k tomu, že tady nejsem jen pro užívání, ale třeba dělat i něco smysluplnýho, třeba pro skauty (vážná tvář). A pak zas mám období, kdy mě nějaký impuls hodí do fáze, kdy to vlastně skončí, taže nebrat to tak vážně…

T: Jo.

K: Jo, Kolouch - Protože ji záleží na osobních cílech. protože mám čistý svědomí.

Divoká a nespoutaná x poklidná a zodpovědná?

B: Co myslíš Asu? To tam napiš!

T: Obojí, záleží na co mám chuť.

R: Jedna z mých já říká: Spoutaná a nezodpovědná.

K: Divoká a zodpovědná…

Víš co chceš?

B: Já vím co nechci a co chci, to je ve hvězdách.

T: Jo vím.

R: Občas, mohlo by to být více a častěji ve více směrech, ale je dobré, když víš co nechceš.

K: Nevím…pořádně ne?!

Špatná vlastnost a které si ceníš?

B: Jsem bordelář, ve všem, nedochvilná… Dokážu být sama se sebou, myslím to tak, že když nemám na den program s ostatníma, ráda vypnu a maluju si třeba tričko a nenuceně přemýšlíš, nic nemusíš… Vážím si rodiny. Když to stojí za to, tak se to snažíš sdílet s ostatníma.

T: Jsem tvrdohlavá, ale tolerantní.

R: Linda – lenost x spolehlivost, tolerance… Vilma – nevím, nevím, když já nevím jestli by se to mělo shodovat…

K: Neumím se rozhodovat v klíčových situacích…..jinak jsem asi nekonfliktní.

Jak se chováš v krizových situacích?

B: Zbrkle, jsem impulsivní, takže tím si někdy škodím (měla bych přemýšlet a pak mluvit).

T: Jsem bouřlívá, až potom se mi to srovnává a jednám s chladnou hlavou.

R: Tak trošku po chlapsku, teda nevím jestli to je po chlapsku. Sem flegmatická, takže žádné histerické scény, aspoň se o to snažím…

K: Doufám, že klidně a zodpovědně, ale moc jsem jich nezažila.

Jaké si čínské znamení? Oblíbená ťin-ťong restaurace? Nevadí ti k jídlu psi a krysy?

B: Had. Restauraci nemám, moc tam nejím, ale ty jídla mám moc ráda (hlavně zdravý s řasama).

T: Nevím… Hladová okna na hlaváku…. JO!!! (pes možná ne).

R: Myslím že Kohout. Žádnou konkrétní nemám, ale dobrej gyros mají v průchodu Alfa pasáže a nejostřejší kuře windalu v Brně v tinghospodě krpolovskýho Tesca. Většinou mě to chutná.

K: Nevím, doufám, že opice. Do těch restaurací nechodím, maximálně čínská polívka v obchoďáku.

Lžeš?

B: Snažím se nelhat. Lžu jen milosrdně, snažím se toho vyvarovat, ale někdy lžu….

T: Každý lže, občas spíš nevinná lež. Velké nebudem rozebírat.

R: Snažím se nelhat.

K: Nelžu! Nikdy.

Seš už dost stará, myslíš i na budoucnost?

B: Ano, každá holka myslí na budoucnost, až nezdravě.

T: Jo, věděla sem co chci. Mám představu, co chci dělat.

R: Jsem ještě dost mladá. Ano, myslím, ale moc se podle toho nechovám. Každej myslí na budoucnost.

K: Asi někdy jo, konkrétně rači ne.

Špekovka

Samotná cesta někdy může být cestou. Stejně jako ono umění pro umění. Je-li tedy již samotná vize cestou, nebo cesta uděláná pro jakousi ideu, pak přelez takové cesty může být prostředkem naplnění, či seberealizace…

To byl takovej uchcanej den, ta že prej dem zevlit aspoň na Jáchyma. Volba dobrá, skála suchá. Zkouším štěstí v Stoupovině, nož než se protěžím do půlky, zjišťuji, ze rozlízt se je potřeba v něčem, kde lezbec nesedí na každém metru a místo domýšlení kroků nezhazuje jen domnělé chyty. Ale nikdy neříkej nikdy, a tak třeba někdy s Pokem v záchvatu krasové deziluze si to zopáknu….

Ondra a Zodiac

Dál už šlo vše mnohem líp, Léňa s Ondrou přeběhli Hyperboreu a Devianta, já po menším rozfixování a adaptaci na žiletkové chyty otevřel starší Pokův a Čajův projekt Lartpourlartismus (více zde: http://fotonec.blogspot.com/2009/05/jachymka-rock-trip-1452009.html ) a pozkoušel klasickou linku Salvéčka. To je parádní ze začátku technické lezení po spoďácích a bočácích s divnýma nohama, nož potom dva metry krutobouldrů a pak zas lalá traverz a dolez. Narovnání, a sic Kalův projekt nad společným hluchomístem už také vypadá lezitelně a tak mi je jasné, že chleba se bude lámat nejspíš ve společné části. Jinak super skála a opravdu netypičná lezenica…

Léňa a Zodiac

Večer tentokráte aspoň ze začátku poklidný, ale gradující. Nakonec díky své nerozhodnosti končím se squadrou na tanečním place Livinu. Hold změna je život a na Vieru ještě dostkrát dojde…

pokus o Koněvovu žabičku - lehneš (letíš), ruce nad hlavu, spojíš chodidla ploskou nohy a umístíš do libovolné vzdálenosti od rozkroku, tak aby spojnice dvou protilehlých rovin měla co největší vzdálenost...

Víkund nejdřív vypadá nadějně, ale neustále vyvláté nohy mě brání v přelezu Chlapců. Zato aspoň Léňa uzme ladně Zodiaca a Ondra má také parádně nakročeno. Na Holštejně pak už jen klasiky jako Harliny a Orienta, podívat se na krutobouldr Čertova růžku a hurá do putyky…

tlustí chlapci nelétají

Poklidnost večera by zmohla dost lidí a tak druhý den rači dom a pořádně žrát, ať člověk tolik nelítá… Nakonec dobrá volba. S Janisem sice oba vypadnem z již vylezeného, nož aspoň já už se s tím nechci dále párat a tak nakonec protestpokus přeci jen dokáže, že už sem dost tlustej…

zpověď

Odpo domýšlet Hradní a až na pár kroků kolem erárky je vršek vyřešen a k dobru je eliminace závěrečného skoku na pouhý přešah a objev čtvrtého nohandu, kerý ale nakonec vypadá tak dobře, že nevím esli se z něj člověk dostane bez toho aniž by musel doslova vypadnout… Čas a síla ukáže…. Tak třeba někdy někde, čao děti…. A pořádně tloustněte, ať vám to leze!!!!!

Adršpach info č.1

Poprvé jsem se letos podíval do Ádru a byla to neskutečná paráda. Konečně jsem po jarním trápení v Krase přičichl k tomu pravému koření, kvůli kterému jsem začal lézt.

Nebudu vás zatěžovat průpovídkama o tom jak jsem bojoval o holej na hranici podlahy nebo jak mi prasklo při poutko od sedáku - sranda musí být i kdyby na chleba nebylo.
Ale stále víc si uvědomuji kolik lezitelných cest, lehkých spár a stěnovek Ádr nabízí. Klišé o tom, že tu není co lézt pro VIIa lezce a spáraře je dost vzálené realitě.

Například když si zadáte na skvělých webovkách http://www.piskari.cz/ hledat cestu a v kolonkách zašktnete hvězdičkové cesty charakterem ruční spára v Adršpachu apod. vyjede vám pestrý výběr doporučených cest. V průběhu roku také s radostí budu přidávat vlastní tipy pro ty z Vás, co s Ádrem zas tak moc často nekoketují.

Jelikož se snad každému z nás v Ádru stalo, že na vážných cestách vyčerpal skoro všechnu psychickou energii a po zbytek dne se kolébal v sedáku okruhem a hledal nějakou tu příjemně odjištěnou lumpárnu pro radost na dolezení. Z archivů Petra Mocka mám pro vás tipy na cesty hned u pískovny, takové krátké, ale určitě nikoho neurazí před večerním koupáním.

Televizní věž leží při vstupu od kasy do pískovny na pravé straně ( je to vlastně masiv, knížka bude dodána).

(Spáry zleva doprava.)

"První program" VI - Mocek x Zilvar 1Q

"Nova" VIIa - Mocek x Zilvar 1Q

"Prima" VIIa - Mocek x Zilvar 2Q

(Rajbasové hrany od pískovny.)

"Monoskop" VIIa - Mocek x Zilvar 1Q

"O´stanky no´" VIIa - Mocek x Zivar 2Q

(Na Střelmistra od pískovny vedou dva rajbáky.)

"Semtex" VIIa - Zilvar x Mocek 2Q

"Rozbuška" VIIa - mocek x Zilvar 2Q

Hned za Stránskýma vede těžší rajbuňk přes 3Q na Loskotáka jeskynního ( věž 50m nad boulderem Dlaňák)

"Hrana ambiciózních staříků" VIIIb Lukavský x Mocek, Mach 3Q

Tipů je víc, určitě přibude pokračování.

Širokým spárám zdar! Čaj.

Hovory

Po necelém půlroce příprav, zhmotňování ideí, nekonečných večerech, propitých litrech iontových a jinak jiskřivých nápojů, prolezených metrech a spíš propadaných kilometrech, dlouhých minut strávených visením v laně a ještě delším jištěním kompaněrů, snad konečně dojde naplnění drobná taškařice, kterou sme si se Stračesem oné Sloní lednové nocy umínili.... Něco málo se tak dozvíte o rozverné Báře, pískařce Táni, zoufale zodpovědné Lindě (nebo Vilmě?) a vždy pohodové Kristýně.....

Pokládány byly v naprosté většině stejné otázky, takže můžete na odpovědích srovnat rozdílnost povah a přístupů. Samotné hovory proběhly vesměs mezi 23 až 3 hodinou v Mezaninu, Podnebí a Vieře a myslím (doufám!), že žádná z borek nedošla k jakékoliv újmě.... Vzhledem k obsáhlosti těchto hovorů, bude přepis rozdělen patrně na tři tématicky různé části a na první část se můžete těšit již příští týden.... Ladný víkend přeje za realizační tým chobot z jesu....

Reach - filmová čajotéka

Do třetice v krátké době všeho dobrého z filmové čajotéky. Koneckonců echt lezeckým článkům ještě není konec. Jen příval nových filmů je neúprosný a tak nezbývá než držet krok s dobou a do čela posunout si klobouk.

Reach je pro změnu zase boulderový film s úžasnými kulisami brazilské džungle, písečných pláží a hor. Známá jména jako Graham, Woods a Caldwel zadivočí a neodpustí si ani úvahy na téma sehlání a neúspěch.

REACH- An HD Climbing Motion Picture- Trailer 1 from Rogue State Films on Vimeo.

Odkaz je klasicky vpravo

Blogískovy rady ženám

Čas od čaju se stane, že se nějaké emancipované ženě nepozdavá zaměření našeho blogu. Snažíme se ze všech sil tématicky variabilně postihnout všechny kouty naší chlapecké duše, naše strádání i malá vítězství. A tak pak leckeré džumiře může připadat náš milý blogísek trochem machistický. Pro ty nespokojené mám malý dárek - článek věnující se špinavě jen ženám.

Rady ptáka Asuáka.

Trpělivě pohrdat ctí pomsty

Ať rdí se, cudná světice, stud a vztek jí v tvář krev hnal! Mák rudý rád mám nejvíce. Vždyť krev jsem vždycky trpělivě dal! Ó ctnostná panno, světice, můžete s pomstou si hrát. Mák rudý rád mám nejvíce a umím, umím pohrdat!

Marné z nebe volání: Že prej Žleby nejsou co k čemu! Dudovi proti gustu žádná, no souhlasím, že nejsem dost tlustej chlapec na to bych nesvištěl vzduchem. Ještě budu muset cos sežrat, zatím za dvě sezení jen čtvrt bodu, ale někde se to počítá, ne?… S Pokem i přes únavu a mechový nástup si vjéčerem znovu vylezu Mezi kozy a vlastně si to zopakuji vždy a rád.…

Ubu is the Boss?

Večery bývaj náročné pořád, obzvláště začal-li člověk pravidelně pít. Je však třeba také vzdělávat duši, tudíž s jesenickou squadrou v kompanii s Pjótrem, Kristínou a spol prubnem kultúru v podobě Krále Ubu na Petrově. Výhodou je, že můžete pít víno, přitom jste úplně vtaženi do děje (efekty fakt vostřácký), nož vše má svá ale, což v tomto případě značí trpělivě snášet skopčácké dialogy. Přihnete-li si však z butylky, jde rozumět velice dobře a dokonce se čemuž přiučíte… Ve chvíli, kdy jeden z aktérů navíc zahlásí: Mně nráviť sa vajna! seznávám, že lepší by byla inscenace v tomto slovanském jazyce a navíc za onen futuristický slogan, borec získává aspoň ode mne dva plusové body.… Nevím čím že to, ale poslední měsíc je té skopčiny stejně jak koketnosti slečny V. ňák moc! Sem už myslel, že je ten hrubiánský jazyk mrtvý, ostatně jak Kars, ale chyba v lomítku…. Se squadrou pak míříme na exkurzi kam jinam než do ony božské, jiskřící atmosférou natřískané a nově zahrádkou oplývající, ezoterické a neskonale duši nabohacující putyky, nož, pamodaj šťastia lavička, tady se jen díky vrtkavosti osudu otočíme na zápraží a volíme obžerstvování pod zvězdama.

ctít cnost a čest?

Vinná seanc pokračuje v blízkém parčíku (a kdo by pohrdl?) a tak jen pozorujem lehké děvy jak smlouvaj se zákazníky a taky Anniny ne zcela koordinované kreace, vrcholící pomstou v podobě chrlického polibku jedné části asfaltového chodníku. Takovou tečku by nepřežil ani Stračena, nož holčina v nerovném boji (ta kuráž, všechna čest! ) vyvázla jen s darovanou krví, ale přeci tu by každý rád vždycky dal, než? Zbytek večera pak zařídí trpělivá panimáma Markéta a vítr se opět nemá čeho bát…

vendeta na oplátku?

Sotva se tak člověk nadechne už je další večer. Tak trochu sem tušil, že bude tuhej, ale aspoň ze začátku pěkně zodpovědně. Tentokráte brněnskou osádku nabohatí i Kristýna. Pod neby je dobré podnebí a s Ditou, Tatušem, či vlastně všema, polehoučku víříme prach a než by člověk řek Pok, už valíme zas tam, kde to nebezpečně zavání nezodpovědností, frejem, laškovinou, necudnými tancy, hřejivými slovy a na ctnost řídkým éterem…. Ještě lehce při smyslech smahnem vyzpovídat Kikinu, keré notně pomáhá rozverná Ola, a pak už jen nasáváme nejen z lahví, ale i z prostředí a jukeboxu. Sem překvapen, že i ženská část je oslovena Dead Kennedys, ale víc sem poctěn Janisovským výběrem s věnováním. Ze začátku ještě váhám, ale Walrus mě jen vybičuje roztáčet tělo v hvězdná kola, nož místo mužné Janisovy hrudi se nechávám unášet víc křehčím korpusem.…. Se svítáním pak ještě pokračování k Zbuřilovi, ale to je zas jiná kapitola….

trpělivě vše trpět?

Po večírcích stoupá forma, teda pokud nejdete lízt se Synkem. A tak i přesto, že pátá byla hodinou návratu v pelech, ráno jak ten šohaj už čekám na odvoz v Holštejn… O Duda se očividně pokuší senilita. Několikrát po sobě vyleze bouldr ve Slonovi a spadne na popletené ruce v posledním kroku. Chuť si naštěstí spraví Extází, kerou šlehne z druhé a tak aspoň jistá satisfakce….Borec mě hecne v Epitu a ačkoliv je tato děva pro mne prokletá, skok i přes laxnost projde a další bouldr uzmu neskonalou sílou démona alkoholu i s jednou rukou, RP je tam a nezbývá než pokračovat do Hradní….Motyka vstává z popela a lidumorní zeď dává šanci. Blbější, kdo by nebral. První bouldr Dud ládně ojebe technikou a tak netřeba nic zalamovat. V tom druhém po půlhodině a nalítaných kilometerech zjišťuji, že Hradní je frejivá děva, no je třeba uchopovat slabiny správně, to už pak ale ráz-naráz došli love, a není-li love, není láska, tak balím fidlátka a pobrukuji cos o tom, že na druhé rande mohla být ta sukně víc roztočená….Další den sice míň síly a horší podmínka, ale slečinka už natěšená a nakonec až na doskok, mi dovolí poškádlit kroužek podbříšku na kusovku. Nik mi sice při posezení a odpočinku na polici nezaspívá, zato Džavánu bych snad na vychutnání atmosféry ubalit zvlád….

mépris x outrage?

Je třeba míti trpělivost, ale trpět tuto taškařici přerušovaně, stejně jak coitus, to má pražádný smysl, a já tak odcházím sice zničen, nož zapřísáhlí si při dalším rendez-vous svou odměnu už nenechat upřít! Přeci tolik krve jsem vždycky dal a umím, dím vám!: umím pohrdat!