Pělikáně

Intro: A z kanááálllu se valej sračky! Chcíplí psi a chcíplý mačky…A z kanááálllu se…

To sme byli s MárouG poprvé na Stránské. Sme tak různě zevlili a pak v plotnách pod Pastí potkali toho chobota. Už tehdy bylo jasné, že Leošák (aspoň tak si říkal) bude neustále v chomoutu módní policie…. Pak se dlouhé měsíce pilo ze dne na den a na lezbu nebylo skoro pomyšlení…. Nevím jak sme se opět dali do kupy, ale každopádně jednoho asi květnového dne sme spolu s L. a Lindušou zavítali do Sloupu. Vše bylo pro mě nové a byl sem příjemně překvapen. Díky hecu a žádnému sezení sem se mohl proběhnout na flešovku Direktem Květů, okusit Taxisu a pár dalších klasik.…..

Spíš zajímavý než úspěšný byl výjezd na Slovač o dalšího půl roku později. Kvůli špatnému počasí sme zastavili pod Strechou Slovenska na Maníně. Dlouhý tahu ve stropě (chyběl vypadlý nýt) nás nepustil a tak sme to zabalili a valili dál na Ta3. Cílem bylo prubnout Obrovský kút v Kežmaráku, ale ciagle ve stěně nás postupně nutili traverzovat nejdřív do Kriššáka a později do Birkenmajera, kerým i přes reálné lezecké obtíže sme bojovali minimálně jak s ňákou osmou. Vršek navíc vede jakýmsi koutogajblem, kerým bohužel tekla voda a my museli plotnama vpravo. Vše ňák dopadlo (nazapomenu na štand v jedné skobě, kerou sem na haluz zatlouk a pak se snažil Leonidasovi naznačit, aby do ní nesedal), ale vyhráno nebylo. Při setupu na firnu Leontýn uklouz a víc štěstím než silnou rukou zústal zaklíněný půl metru nad sněhovým žlábkem, kerý by ho akorát přived v lepším případě do Popradské nemocnice (to sou ty tenisky s prošlou zárukou)….U pivka v bivaku sme se druhý den rozhodli pro PP-variant….Řekl bych však akorát z bláta do louže. Pod střechou sem byl na řadě já, ale zůstal sem jen u tupého čumění a nebyl schopen ani zabít skobu….Je mi zpětně jasné, že sme díky mladické nerozvážnosti prosrali snad vše co šlo. V Lomnici se nám vnutil jakýhsi starý typ, kerý nám docela dlouho vykládá o Pavoukovi, o tom jak se zúčastnil první čs. expedice na Mt. McKinley, kde se stodolarovkou v ruce uměl anglicky pouze whiskey, no a tak vůbec.... Byl docela sprostý, což by mě nepřekvapilo u MáryG v karsu, ale díky tomu moh všemu nasadit korunu, dyž se s náma loučil: Kurva chalani, (pak se nám zahleděl upřeně do očí a dodal:) jaj….. ako vám závidím kokoti! Toľko báb eště pojebete!!! A odkráčel se svým vozíkem někam…. Se smíchem sme šli chrápat pod můstky, ale potom co mě vzbudilo domnělé Leonovo chrápání, keré sem u něj nikdy neslyšel, ho budím a po asi deseti sekundách je nám nejen jasno, ale máme zbalené i sakpaky a zdrháme spát do Feličity… Večerní seanc mědvědů na borůvkách by byl jistě pro nás nijak nezávazny, ale kdo by na to měl nervy….

Po této zkušenosti sme se dlouho nikde nepotkali a ani ve snu by mě nenapadlo, že jeden z nej večerů bude právě v jeho společnosti. Byl sem se Švihákem na zimní Brnačale. Rozvržení dne do jednoduchého, ale striktního řádu nedovolil ani pomyšlení na cokoliv. A proto sem uvítal, dyž se ten zatracenej skoropankáč el Kolečko objevil! Nevím proč nás to napadlo, asi v té rozverné náladě to ani jinak nešlo, ale rozhodli sme se, že to trochu místy slovně vyhecujem. Delikátní „nahrávky“ a popichování nás hodně bavili a až sem se pak divil, jak daleko to vše došlo! Navíc sem poznal nejen Koloucha s Bárou a Petříčka, ale vůbec spoustu dalších lidí. Čeho si ale cením nejvíc, je nezapomenutelnost onoho večeru a mmj. i onen Lenonův hecung (rozhodně by mohlo stát za jakýs retroreport, ale to je vysoká hra, taže možná lepší nechat být)…..

Poslední dobou Lea neustále potkávám na Kotelně a pač rozvernost mu opět není cizý, tak se nejenže parádně bavím, ale inspiruje mě i do dalších chobotin…. Včera se mi na pankáčích v područí alkoholu svěřil a já pochopil, nejen proč mu to s nohama vůbec nejde, ale i proč já musím být terčem posměchu a fuckovací panák....nož ale dybych ho neměl ráth, tak bych se přeci nepoddal…..

P.S.: Můžete se těšít (předpokládám na Lezbě) na Pělikání článek o Koloušeti….

P.S.S.: Podařilo se mi aplikovat zjednodušený Chrlický polibek na mistrovi tečky – Stračiatelovi

P.S.S.S.: Lezte, lezte, lezte, ať neskončíte jak tento odstrašující případ!

Peace

Outro: A jaký je v soukromí??? To ví jen jeho pes!!! A jaký je v soukromí??? To ví jen…..

Adventní přání

Pekelně paradní prožití vánočních svátků vám přejí choboti Asu a Čaj.

Tesla závody

Čau Čajdo,
srdečně tě zveme na další TESLA ZÁVODY. Doufám, že ve čtvrtek podnebí vynecháte a přijdete všichni zablbnout na mini stěnku a pak třeba i někde popít.

Víc informací je na plakátě v příloze. A mám prosbičku - hodil bys ho prosim na svuj blog? Ať se o tom dozví co nejvíc lidí.

Díky a ČAU
HARY

Metodýka - Max. visy na lištách část 2.

Jste motivovaní na trénink a pokoj vám zdobí nějaká pěkná lištička nebo posilovací deska? Zbývá mi tedy přidat jen pár rad k tréninku maximálních statických visů. Než začnu házet čísly, kolik opakování, serií atd. mám tu ještě něco:

Desatero Chobotosových přikázání

1. Buď zahřáty před tréninkem - Rozcvičení, pár shybů, kliků a serií visů na větších chytech (třeba 3 x 20sec, 1,5 - 2min pauza) Každý má svou strategii. Nic nového pod sluncem. Nechci kázat vodu a pít Dona Simona - 20minutová AE aktivita před tréninkem je ideální.

2. Měj lokty a ramena v teple - Základní věc při zimním boulderingu. Kupte si upnuté termoprádlo pod triko s krátkým rukávem, nebo na začátku tréninku cvičte v mikině než se pořádně zahřejete. Dobré tření v zimě je sice pěkná věc, ale být prochladlý na tréninku je vstupenka do gébiše.

3. Cvičte maximální visy jen úplně odpočinutí - I po restu v prvních minutách cvičení můžete poznat že to není ono. V tom případě raději zvolte jiné cvičení abyste se vyhnuli zranění.
Jenom úplně odpočinutí a zdraví docílíte maximálního výkonostního progresu při tomto druhu cvičení.

4. Spíše viste, než shybujte na lištách - Opatrně, hlavně ze začátku. Při shybech na lištách je zatížení na šlachy mnohem větší, dělejte to proto jen pro zpestření - základ jsou visy potažmo fixy na lištách. Shybujte spíše na větších chytech nebo hrazdě na konci tréninku nebo úplně v jiné tréninkové fázi.

5. Mějte aktivovaný svalový aparát - Úplné mrtvé visy velice přetěžují lokty a ramena. Dbejte proto na to, abyste měli při cvičení měli zatnuté lokty a ramena a neviseli na lištách jak pytel hoven. Také správný prstoklad - nevytáčejte prsty do boku, zní to banálně, ale zejména při visech na jednom a dvou prstech můžete zatěžovat prsty pod špatným úhlem, což stresuje šlachy a kloubní pouzdra.

6. Totální kontrola statických visů - Zapomeňte na cheating jak v posilovně. Žádná dynamika, šmelení, zbrklosti a nesoustředění na daný vis - zrakvíte se. (8 vteřin snad vydržíte nemyslet na sex) Pěkně v klidu se naštelujte do pozice visu a pomalu se vyvěste do prstů.

7. Pijte vodu a nepíjte rum - Dehydrace organismu se může projevit náchylností pohybového aparátu ke zranění. I v průběhu tréninku pijte vodu. Bez dostatečné hydratace nepodáte nikdy maximální výkon. Pamatujte že diuretika - kafe, černý a zelený čaj atd. by se neměli počítat do denního součtu příjmu tekutin.

8. Méně je vždy více - To samozřejmě není žádné pravidlo, ale když cítíte, že už to není ono a nejste odpočinutí, rychle se na trénink vyprdněte. netrénujete vytrvalost do selhání, ale maximální sílu, tak si to zapište za uši.

9. Rest mezi visy je nutný - I když po 8vteřinovém visu se cítíš svěží jako Asu před Podnebím, je nutné si měřit a dodržovat odpočinek mezi visy. Taková minuta a půl je minimum, tak si to poctivě měřte na odpočítávání na mobilu nebo cibulích.

10. Nemáguješ? - Před každým visem je nutné si znovu namágovat. Tekuté mágo je taky vhodné - sníží spotřebu sypaného. Já doma používám kostku, kterou si potírám prsty - neprášíš tolik a ušetříš. Znáte pocit když ti sklouznou mokré prsty z dřevěné lišty? Tak se tomu proboha vyhněte - kvůli svému zdraví.

Závěrem bych chtěl dodat, že k těm číslům, sériím atd. se dostanu v dalším článku - nějak právě nestíhám časově a musím upalovat pryč.

Další věc berte na vědomí! Nejsem žádný samozvaný guru sportovního tréniku v lezení. Nemám zkušenosti ani znalosti Tufiho a ani nelezu jedenáctky. O danou problematiku se pouze zajímám a jsem vystudovaný v tomto oboru, nic víc. Teda ano, jmenuji se kovářova kobyla co káže visy a pije pivo.
Avšak pár rad pro kamarády se třeba může hodit. Nepřebírám odpovědnost za to, že se při tréninku zraníte.

Patli Usočajda.

Kalendář

Protože se ozvala nejedna slečna se zájmem vylepit si Burila nad postel a nejeden borec, kerý by rád poznal zákoutí krasová, tak přikládám adresu: http://www.uschovna.cz/zasilka/AGTTVI797MSJWSRG , kde si můžete kalendář stáhnout. Slíbené poslední čtyři kusy budou udány ve čtvrtek na Podnebí... Za scénické vyobrazení jednotlivých playchobotmate v měsící odpovídají příslušní redaktoři.

Zoban - Velký Beran (Rorejsy)

Asu - Vzpomínka na Františka Wolfa (Poslední)

Pok - Žandova (Nad Propadáním)

Kolomajzna - Rohačka (Krkavčí sk.)

Vlk - Vršek Macochy

Janzen - Brazílie (Indie)

Tašiatuňka za mlada - Nebeský kout (Rorejsy)

Dita - Výlov (Rudice)

Wilibald - Předstartovní (Indie)

Klingoš - Bangladéš (Indie)

Buril - Provokace (Rudice)

Pawel - Přímá Východní (Hřebenáč)

Chřtán ďáblův

Tak jak sem dnes dokázal vařit studentům z vody sem musel nad sebou žasnout, a proto abych udělal i něco nechobotského, tak se pokusím o následující stať….

Za necelé dva měsíce se blíží 40. výročí průstupu Klenbou Macochy, a tak přikládám něco málo z té dávné histórie:

Vše začalo v roce 1963, kdy se do Klenby pustili Hýsek a Pavelka za pomoci zkušeného „Pavouka“ Pavla Pochylého. V té době Pavoukovy technické výstupy patřily k tomu nejtěžšímu, co v Evropě bylo (i z hlediska „čištějšího“ užívání technických pomůcek). Cesta na památku Ilji Špitálského jížnímy plotnamy Kežmaráku, dlouho patřila k nezopakovatelným. Náročná byla i třeba Superka na Kazalnicu Mengusovskou. Doba byla technickému lezení nakloněná, borec v žebříčkách uměl a tak nebylo divu, že při pobývání v Brně, se v nejedné z náštěv Karsu (Stará Saxi, Pádová na Hřebenáč) nepokusil i o napohled jasný quest, navíc s vidinou extrémní cesty světového formátu. Po třech délkách však díky fyzicky náročné „práci“ pří nýtování dlouhých pasáží bez elektrické vrtačky nechali směru a nějaký ten pátek se nic nedělo…

Klenba (f. M. Nežerka - Bluesite)

Než se opět našla ta pravá osobnost, která by dala charakter cestě, už začali hákovačky pomalu ustupovat z lezecké scény. Ne však zcela, a tak až o osm let později, přesně 17. ledna 1971, se sešla na dně propasti ta správna squadra – Vladimír Pípal (Fery, či Fernandel), Leopold Páleníček (Polda), Jiří Unger (Pytlík) a Hanka Myslivcová (Hája), která zajišťovala zásobování jídlem a spojení pomocí vysílaček. Tito se však navíc vybavili elektrickou vrtačkou a pomalu se pustili do práce. Ten samí den opět dorazila i Pavoukova skupina a začalo být dusno. Vcelku nekompromisním způsobem vypli přívod od elektrické vrtačky a vynutili si diskuzi na téma, zda je použití elektrické vrtačky přípustné a zda je fér vlézt do rozdělané cesty.

Otázka rozdělaného projektu je v Karsu problém dodnes, osm let je sice dost, ale údajně se toleruje i dvacet let (choboti!)…Otázka elektrické vrtačky pak byla řešena v konfrontaci s Italem Cesarem Maestrim, který tuto využíval nejen při výstupech v Dolomitech, ale i na dodnes nechvalně proslavené cestě Compressor route (nekonečná diskuze, jak nad původním nýtovým žebřem a použítí agregátu ve stěně, tak nad dodáním (odstraněním) nýtů Davidovi Lamovi, při pokusu o volný přelez).

Výsledkem bylo, že Feryho skupina na druhém štandu odbočila doprava podél přirozené linie a přímý směr nechali k dispozici skupině Pavoukově. O čtyři dny později, kdy se původně předpokládalo, že bude výstup dokončen, se od skupiny odpojil Pytlík a zbývající pak výstup dokončili až po dalších třech dnech, tedy 23. ledna 1971, kdy po napojení se do Plškovy cesty vytraverzovali k dolnímu můstku. Vznikla tak cesta Klenba, která ve své době jistě neměla aspoň v Evropě obdoby.

Druhý přelez se povedl bratrům Pavlovi a Rostislavovi Fadrným (Karolci) ve velice rychlém stylu.

Jarouš v nástupu Příklepu (f. J. Bednařík - Summitguide)

Třetí přelez pak 14 dní po prvovýstupu uskutečnil Jan Krch (Drobek) s Janem Přikrylem (Žanek Kouřil) během už pohých 11 hodin. Drobek (mohli ste ho navíc potkat na Mejcupu) výstup popisuje takto: Na Klenbu sme se připravovali dlouho, ale nikdo v nás neměl tolik hecu, aby se do toho pustil. A ačkoliv nám nebylo souzeno lézt v roli prvolezců, přesto to bylo krásné. První délku šel Honza. Pár těžkých kroků…a najednou stojí vedle mne. Vytržené klíny dávají tušit, že nejde o žádnou procházku (dodnes nepříjemné přelézání po frendech s možnosti se rozplácnout o ocelové lano ochranné konstrukce). Dvojitý pád v nástupu sice schladí naší bojovnost, ale přesto pomalu postupujem dál. Podél řady starých nýtů (dnes naprosto vyhnilých, používaj se pouze zbytky rivet, či plíšků na obhoz stopperů) pokračuji na druhé stanoviště. Každým krokem narůstá úžasná expozice, která nás bude provázet po celý výstup. Další délka opět připadá na mého spolulezce. Její začátek vypadá velmi tězce. Volným lezením (!) dosahuje Honza dalších skob (myslím, že už vesměs vypadané). Oddechuji si, až když jich má pár zapnutých a obdivuji se v duchu Poldovi, který měl tu „čest“ přelézt tento úsek jako první. Mezitím ke mně přilézá první z další dvojice (Bajer s druhem). Po krátkém dohadování slaňují. Pomalý počáteční postup zaviněný dvěma Honzovými pády by měl za následek to, že by museli strávit noc v závěsných sítích, což není zrovna nejpříjemnější. Budeme rádi, když alespoň my dolezem do večera do jeskyňky, kde při prvovýstupu spal Polda.

Štestí nám přálo. Do bivaku jsme dolezli sice již po tmě, ale můžeme po 11 hodinách lezení a houpání se v žebříčkách zase sedět… Hlavní část klenby je za námi a tak usínáme celkem spokojeně. Ráno nás poslední délka dovedla na Plškovu cestu, po které sme vytraverzovali na dolní můstek.

Dodává: Mnoho lidí tuto cestu odsuzuje pro její nesmyslnost, pro použití elektrické vrtačky při prvovýstupu atd. Lezení je však jistým způsobem objevování: a proč by tedy nebylo správné vylézt něco, co patří k dominantním útvarům propasti Macocha. Otázka elektriky je sice sporná, ale myslím, že pro tuto cestu by neměly platit obecné zásady. Vždyť délka lezení v Klenbě odpovídá téměř délce Korosadowicze na Žlutku. No a zkuste lézt tak dlouhou túru v převisu a vrtat nýty ručně. Diskuse o tomto problému bude jistě hodně dlouhá, ale každý oponent této nové cesty by si ji měl napřed sám přelézt. Byl by asi překvapen!

ňákej chobot z Jesu v 7. délce Sítí (f. M. Nežerka - Bluesite)

Dodnes má Klenba oproti jiným cestám docela málo přelezu a rozhodně nepatří k nejlehčím! O volný přelez se pokušel i Stoupa, ale druhá délka kolem nýtovaného žebřu jevila asi desítkové obtíže a zkoušet podobnou cestu je opravdu náročné, obvzvlášť leze-li se pouze v zimě, kdy bývá suchá.

Již o rok později se Fery s Karolkem, Mauglím a jeho sestrou Žížalou opět pustili do Pekelného jícnu a vzhledem, že si opět vzali elektrickou vrtačku, byla diskuze již jistě vyřešena…. Myslím, že k této cestě – Elektrický strop se pak váže drobná historka o tom, jak jim nakonec agregát spadl do jezírka a již nebyl k nalezení…. Ale co tam vlastně za tu dobu skončilo věcí a lidí….

A co se týká Pavoukova projektu, byl dolezen až Pawlem Weisserem a Pavlem Brychem v 80. letech a dnes patří k nejoblíbenějším a nejsnažším výstupům Klenbou s názvem Pavoučí sítě…

Poslední starý projekt pak byl Pytlíkův, nebo Karolkův (teď nevím, ale myslím, že první jmenovaný) v pravé části, ale po vypadnutí s klínem někde v počátcích cestu už nedokončil. To si vzal na starost až v novém miléniu opět Pawel s Ricardem a vznikla tak moderní hákuvka Dlouhá noc…. Ale to už sme se posunuli z prehistorii zcela jinam, taže šmitec!

Příjemné zážitky nejen v panu M. a poklidnou zimu přeje Asu.

Dívkař

Motto: Každý někoho má, dokud není s tebou (nebo se mnou?)…

Nebo v podání pana L.: Každý má Lexus, dokud nepotká Rebarboru.

Trochu zneužiju příhodné situace a dovolím si díky shodě náhod na Kotelně jedno menší nelezecké intermezzo k naplnění asi měsíc starého slibu týkající se jedné (známé) osoby:

Tím, že občas vykoná zdánlivě nepřípustné ještě neznamená, že porušil nějaký zákon. A přeci to, co dělá, se všem zdá být tak neobvyklé a neuvěřitelné, že jim to aspoň jako protizákonné připadá. V každém případě to rozhodně není neslýchané, nepatřičné, bizardní, či neomalené. Jeho naprosto nekonvenční přístup využívá v prvotním okamžiku k podchycení atmosféry setkání ve svůj prospěch. Svým jazykem rozrývá nejen věty, správně kladené v příhodnou chvíli, ale i srdce oněch pokušení podléhajících osob. A tudíž, na jeho obhajobu, lze spíš klást důraz na nevyrovnanost „obětí“, než na společensky nepřípustné chování dané osoby.

Když byl dotyčný dotázán, co by řekl možnosti pobýt si blíže nespecifikovanou dobu v jistém detenčním ústavu a podrobit se delšímu důkladnému vyšetření, pravil, že by sice radši domů, ale když už bude muset, klidně tam pude, a vynasnaží se, aby se cítil jako doma, ne-li ještě líp. Taková reakce navíc svědčí o tom, že dotyčný trpí, kromě symptomů příkrého osočení, psychologického nátlaku a břitké mluvy, též komplexem sběratelství. A dále pak vypovídá o evidentní psychotické aroganci dotyčného a jeho asociální averzi vůči obecnému mínění. Dotyčný je zjevně nenormální, domníva-li se, že se nevymyká zákonům, jež vedou a řídí lidskou společnost. Toto přesvědčení je u něj vzbuzováno a neustále posilováno jakousi imaginární představou, díky níž, jak on sám tvrdí, je „obět“ jeho a pouze jeho, a o níž lze říct (o představě), že je bezrozměrná. Tudíž tu navíc máme případ vnitřní komunikace se sebou samým a jasný případ bezohledného materialismu. Vrcholem je pak snaha o ovlivnění dalších svých přátel podobnými mravy a pak i cílené spolčení vůči hlavnímu proudu a rozbití jeho současné přirozenosti svým nepříkladným chováním.

Který, nebo která to asi bude, cožžž??

Výrazně upraveno na základě nesmrtelného textu kapitoly deváté arménce WS.