NADZEMÍ - lezecký portál

Ahoj, nějakou dobu mě mrzelo, že v ČR není moderní lezecký portál. Rychle kouknu na mobilu co, kde, kdy...u kávy si pustím video a nebudu muset přejíždět v mobilu doprava doleva. Spojil jsem se proto s profesionály - reklamní agenturou www.tridvajedna.cz a výsledek se záhy dostavil.

Nový portál NADZEMÍ  nemá v plánu konkurovat lezci.cz, ale chce se vydat cestou příjemného počtení a shlédnutí  videjí u oblasti horolezectví, lezení a boulderingu.

Jako trenér zde mám poradnu a budu sem přidávat instruktážní videa jak se například rozcvičit, různé typy tréninků atd.
Doufám, že se vám bude portál líbit a budu moc rád za zpětnou vazbu, eventuelně tipy na příspěvky atd.
Díky moc

http://www.nadzemi.cz/

Boulder Deadmatch 2014

Ahoj, tak v pondělí 17.3 se bude od 18:00 konat boulderový závod pro širokou veřejnost okořeněný soutěží mezi oddíly HO Tesla Brno a VHS Brno. Všichni si skvěle zalezete a zacvičíte, jste zváni.

V případě, že se zúčastní lezec pohybující se v boulderovém rankingu ČR bude znevýhodněn oproti ostatním rekreačním lezcům.(viz níže)

Prezence : Od 17:30
Start:  Od 18:00
Startovné : 100 Kč
Pravidla: Lezci budou rozděleni na dvě skupiny. Skupiny se budou střídat po 20 minutách a celkově se půjdou 3 kola tj. celkem 60 minut lezení. Jedna dvaceti minutovka se bude skládat ze dvou částí - 10 minut, ve kterých budete muset provést stanovený počet angličáků a zvednutí zátěže od země nad hlavu (viz.níže) a k tomu přelézt co nejvíce z 15 boulderů.
V druhé desetiminutovce se bude situace opakovat a můžete přelézat stejné bouldery.
V případě, že nedokončíte v daném čase (10min) stanovený počet cviků, tak se vám z těchto 10 minut nebudou počítat žádné bouldery.
Každé kolo si budete počítat počet přelezených boulderů, případně nahlásíte neúplný počet cviků.

Po třech kolech se výsledky sečtou a bude vyhlášení výsledků. Z oddílu VHS a Tesla Brno se sečtou výsledky 3 nejsilnějších děvčat a 5 nejsilnějších chlapů...dále se bude pokračovat do kulturního zařízení, kde bude úkolem nahradit ztracené množství tělních tekutin a zajistit tak odpovídající cirkulační objem, při zachování fyziologické koncentrace iontů.

Cviky:
1.KOLO
0:00 - 10:00 = 10 angličáků (správně provedených) a 10 přemístění kettlebellu od země do napnutých paží nad hlavu
10:00 - 20:00 = 10 + 10

2.KOLO
20:00 - 30:00 = 15 + 15
30:00 - 40:00 = 15 + 15


3.KOLO
20:00 - 30:00 = 20 +20
30:00 - 40:00 = 20 +20

Váhy: Chlapi 20kg kettlebell, ženy 12kg nebo 7kg medicimbal.
Rankingoví lezci a lezkyně musí provést v každém kolem dvojnásobek cviků.

Čau Čaj.

Sardinie - Capo Testa, Cala Spinoza

Ke konci putování po italském přímořském venkově jsme se vydali na sever. Chtěli jsme alespoň po očku zašilhat a trochu očichat sardinskou žulu. V průvodci bylo psáno 15 cest a jediná sportovní oblast - Cala Spinoza. Roztodivné skalní sektory na křídovém papíře slibovaly, že dlouhá cesta ze zátoky Cala Gonone, Smaragdovým pobřeží až k mysu Capo Testo bude stát zato.

Po cestě se nás ujal Místní Capo di Tutti Capi. Vzal nás na projížďku pobřežím kolem vily kde Berlusconi s Topolánkem proháněli chlípné děvy a provedl nás prázdnou promenádou snad nejsnobštějšího místa Evropy - Porto Cervem, kde jsme si na slavném molu zapózovali a pokochali se pohledem na smaragdově zabarvené moře.
 No upřímně, vlastně tady nic kloudného k pohlednání nebylo - kosodřevina, vily a moře. Nuda.










Oproti tomu cesta na západ ke městečku Santa Teresa Gallura, byla příslibem něčeho jedinečného. Silnici lemovaly kilometry surové žuly, rozházené valouny, větrem ošlehané skalní citadely a tu a tam skrytý statek a kolem pasoucí se stádo ovcí. Náš nový průvodce - italský umělec ostřihnutý od zbytku rodiny v New Yorku krutou zimou, zde pomáhal sklízet Mirto - místní surovinu pro tvorbu vynikající a unikátní pálenky. Tento zkérovany všudybýlek se starým přítelem jezdili sbírat modré plody na blízké ostrůvky a v Galluře pak prý pálí tu nejlepší pálenku na Sardínii. No ochutnat nám nedal, asi byla fakt dobrá...

Mirto.

V podvečer jsme seubytovali v pergole přímo v srdci parku Capo Testa a za svitu nedalekého majáku se těšili co nám místní divočina nabídne. Skutečnost předčila naše smělé představy...

Pohled do měsíčního údolí.

Malý poloostrov spojovaný s pevninou uzkým pruhem země, ze stran ohaničují pláže, kde se proháněli jak šílení Kiteři a Widsurfisté...pro nás skvělá zpráva, neboť příště taky vezmeme draka a prkénko a spojíme tak pěkné polezení s živelnou jízdou po moři.
Výše v malé vesničce, bylo mimo sezónu prázdno jako v Lídlu po nájezdu důchodců. Za vesnicí jsme si všimli ledabylého a nenápadného nápisu na jedné z brán - Valle dela Luna (Měsíční údolí). Nápis, který nás přiměl opatrně bránu obejít a podívat se dál.

V husté kleči, respektive stoji - bo nebyla vůbec nízká, vedly vysekané chodníčky jak v pralese a po chvilce prodírání se nám otevřel pohled do ráje.V životě jsem nepotkal na zemi pěknější místo - travnaté údolí obklopené zlatou žulou, ústící do divokého moře. Uprostřed louka, malý domek jak z natáčení "Hobita", domácí krb a v okolních stráních pod mohutnými balvany vykukovaly další vyzděné okénka k dispozici pro poslední hipísáky na světě. Mně být 15 let, sbalím pár krejcarů, sednu na letadlo a budu zde trávit celé prázdniny jak král. Navíc za bránou odkládají místní zelináři už přezrálé ovoce...a ono darovanému koni aji z prdele voní. No, nejeďte se pak do takových míst podívat.

K lezeckému sektoru - zátoce Cala Spinoza jsme museli popojít pár metrů blíže k mohutnému majáku. Za ostrou zatáčkou okamžitě poznáte tu okoukanou fotku z lezeckého průvodce. Žulové lívance se líně povalují na slané omáčce, kterou sem tam pročísně divoký příboj.  Vydali jsme se klikatou stezkou podél moře přímo pod skály. Narychlo jsme se vykoupali. Shodili lezecký matroš a už jsem směle obhlížel rajcovní línie rezavých nýtů.

Domečky.

První cesta 6a+mantl byly pro mně porodní bolesti jak v Petrohradu nástupy ze sedu. Následovala 6b plotna kde jsem tancoval jak s hovnem v nohavici. Ta mrška žulová klouzala sec jsem jí domouvál hlava nehlava - asi špatná lepička, jak jinak...Je třeba si zvyknout.
Sedmcéčkové lajny od mistra Oviglia, jsou úplně jiná dimenze - milimetrové šupinky a oblé hrany dvacetimetových vertikál - sci-fi. Hvězdičkové "6c+ Red Bull" jsem tam po 10 minutách litého boje poslal a byl jsem rád, že pod skalou nestál Rosťa Tomanec a nehodnotil moji techniku přelezu.

Cesty ke skalám.

Cala Spinoza- tam se leze.

6c nebo  6c+. Po těch rezavých  flekách se leze.

I Kiteři zde měli hody.

Celý zbytek dne běhám po skalách jako překližkář s průvodcem po Křižáku a hnedám směry. Volné směry, bouldery, deep a shallow water spoty. Vše tu je a co víc...je zakázané vrtat novoty.

 Ale všehno zlé je pro něco dobré. Najdete zde klid, příjemné lezení, nádhernou přírodu a romantická zákoutí nedotknutých skalních mas.

































 Takže anglickému stylu zdar, boulderingu dvojnásob - o této oblasti jistě ještě uslyšíme. Čau Čaj

"Ti z Labského údolí" - pozvánka na film

Ahoj všem,

Rád bych vás pozval na nový snímek „ Ti z Labského údolí“, který bude součástí celorepublikového filmového festivalu Expediční kamera. Zde je odkaz: http://www.hedvabnastezka.cz/expedicni-kamera/14575-ti-z-labskeho-udoli/
Premiéru snímku můžete vidět 19.2. v Praze v kině Aero. Pokud nejste Pražáci, nevadí, festival probíhá v dalších 160 městech ČR. Tady si najdete Kdy a Kde: http://www.hedvabnastezka.cz/expedicni-kamera/14514-kdy-a-kde-cr
 Jeník Pleticha

 
"Ti z Labského údolí"

Režie: Petr Kubík, tvůrčí tým: Jan Pleticha,  Simona Ulmonová, Zbyněk Homola, Česká Republika, 2013, 20 minut
Labské údolí, které se nachází mezi Děčínem a  Hřenskem, láká každoročně stovky lezců. Víkend co víkend si lezci přijíždí vychutnat jedinečné lezení v Labských pískovcích. Stovky klasických nebo moderních cest všech obtížností, dlouhé vzdušné cesty s výhledy do údolí,  zajímavá struktura skály, pestré lezení v kolmých i převislých stěnách a lezecká atmosféra, kterou doplňuje všudy přítomná vůně písku se vám snadno „zaryje pod kůži“.
Stejně jako prvovýstupcům – dělníkům skal, pro které se dělání nových cest na pískovci stalo nekonečnou výzvou. Nové směry prostupují stále dle pískovcových pravidel odspodu: „Tak je to přirozené“, jak říká jeden z aktérů filmu Tomáš Sobotka.  Odspodu se ale rovná notná dávka adrenalinu, objevování, nebezpečné odskoky do lana, hluboké emoce, které jsou tím pravým kořením lezení na pískovci.
Provýstupy na pískovci jsou pro odvážné, i přesto že dnešní tzv. sportovnější cesty jsou kvůli těžším pasážím a novým lezeckým stylům lépe odjištěny.  To však neznamená, že ztratily svou dobrodružnou hodnotu.
„Ti z Labského údolí“ představí tuto jedinečnou pískovcovou oblast Labské údolí v celé jeho kráse i z ptačí perspektivy. Provede důkladnou sondu do prvovýstupcovy duše a především ukáže, jak samotné prvovýstupy vznikají. Autoři vybrali do filmu ti nejpovolanější prvovýstupce z údolí – Jiřího Slavíka alias Prcka, který patří mezi srdcaře pískovcových oblastí a jednoho z nejaktivnějších prvovýstupců oblasti z poslední doby Tomáše Sobotku.

Sardinie - Capo Caccia

S návštěvou Sardínie se pojí otázka zdalipak letět nebo se plavit po moři.  Po dlouhé a únavné cestě autem  vegetit ve svém samochodu, nebo se spoléhat na italskou autobusovou dopravu a na stopa? Já se vydal cestou Ryanair - Algero a na ostrově okoštovat ochotu místních sardiňáků.

Úzkost ze zamrznutí na letišti a snaha odjebat se setsakramentsky rychle z letištní haly po příletu přichází na nás jak je dobrým zvykem i v Algeru. Zvlášť ji pocítíte, když nemáte přistavený svůj kočár a tak stylem brazilské fotbalové mazačinky "pojď sem, kam jdeš" chytáme příležitost za páčo (letištní bus do Festilie a Algera) a vskutku o za necelou půlhodnu svlažujeme hrdlo na lehko pod pouliční lampou přístavního parčíku přímořské vesnice Fertília nedaleko kamenité pláže, naší dnešní ložnice.

Nahoře na mysu.

Bilanci úspěšnosti třídenního stopování jsme si  udrželi jak Pavel Kuka ve svých nejlepších letech - vždycky nás vzalo první auto - viděl jsem už ledacos, i žábu bušit pěstí do dveří, ale toto mě má hlava nepobrala. Lidi příjemní a výmluvní jak šéf na Fritu po večerním kuřeti s rýží. Radost posedět. Májina znalost Portugalštiny a Španělštiny nebyla v této katalánské části ostrava dvakrát na škodu a já se tak v roli nemluvněte na zadním sedadle mohl věnovat lačnému krmení očí členitým skalním pobřežím, cestou k mysu Capo Caccia.

Capo Caccia je nejzápadnější výběžek jak ze scenérie filmu Hrabě Monte Christo. Vysoké majáky obehnané ostatými dráty zde ční na 300 metrovými srázy rovnou do divokého, zpěněného moře. Však tu také sídlí v jedné z největších jeskyní Sardínie bůh moře Neptun. Tento rozlehlý jeskynní komplex ke kterému musíte sestoupit přes 600 schodů jsme nenavštívili jak jinak než na pankáče - byl zavřený kvůli špatnému počasí. Zavzpomínal jsem si při přelézání úzkého prostoru nad mřížemi na divoké mladé časy a návštěvy podzemních systémů. Bylo to fajn a Mája se ukázala jako zdatný sekundant mých rošťárem. Více nás zarazilo až  dvoumetrové vlnobití, které jsme museli odpočítávat, abychom mohli proběhnou otevřeným prostorem v úrovni moře do hlubokých chodem a dómů, které naštěstí byli kvalitněji zamřížované. Ještě že tak. Neptun se celkem naštval, je to rapl.

Schůdky k Neptunovi.

V noci mohutný příboj rezonoval v námi obývané jeskyni takovým způsobem, že mi to připomnělo, jak mě přel léty na Mallorce pozlobil půlmetový gryml, který se ráčil večer v bouřce odloupnout z podmáčené klenby a  houpl mě metr od spacáku...
Němeční windsurfaři, kteří nás na Sardošce v daný den brali stopem si jiště ještě užijou.

Hlavní sektor

Mája a 6b+

No co bych vám povídal o lezení. Hlavní peckovačky jsou férově do kopce. V 7a+ jsem měl konve jak Pepe Sailor po kýblu špenátu. Sranda je, že 20m cesty vypadají jak demoverze po výletu na Kalymnos, ale z propocených zad odkapává laktát, jen co cvaknete první dvě jištění. Ono po dešti je zdejší skála taková lecjaká divná. Klouže a člověk ji marně žmoulá prsty jak když Adámek vymačkává na skalách "lime from limestone".

Vánoční stromek a Štědrý večer.

I lehčí cesty jsou zde k mání a k tomu překrásný výhled na ostrov zející nedaleko jako obrácený plastový kýbl na který se postavila plnoštíhlá pošťačka. Vystrojili jsme si stromeček depreskami a pytlíky s magnésiem a prosecco a jiné italské pochutiny nás odměnily romantikou a samotou.
Cenou za ni  bylo zdolání strmého výšvihu, který chrání tuto oblast před turisty, důchodci a italskými zahrádkáři.

Díky unikátnímu biotopu zdejší okolí patří do chránění zalesněné zóny a sídlí zde důležité výzkumné ústavy Sardínie. Ve vesnici níže od oblasti si večer můžete projít kouzelnou a spoře osvětlenou cestičku, která se jako had vine opuštěnými zahradami a vilami. Celou dobu vás obklopují kamenné sloupy a černé, popraskané střešní trámy. Jenom snad místo světel, kdyby byly podél této cesty louče, tak by iluze antické promenády neměla chybu. Beztak i zde Cézar hrál jako malý šklebák kuličky, nedivil bych se.

Vidíte ten obrázek bitevní lodě?

Blíže Algeru přes zátoku s jedním z nejstarších sardinských přístavišť leží přístav Puerto Conte. Nad ním je jeden hodně široký a o to nižší lezecký sektor "Plache di Peyer", na který se s klidným svědomím vykašlete. Doporučím vám raději výlet napříč lesy, které ční nad přístavem - vedou zde cestičky v měkkém jehličnatém podloží, které vás zanesou na vysoký útes, kde s napětím čekali italští vojáci za 2. Světové války na spojence. Po kapitulaci děla z vybetonovaných kukaní naházeli do moře a tak tyto polozapomenuté a rozstřílené vojenské úkryty s dlouhými štolami a malbami stále dokreslují historii jednoho z nejdivočejších pobřeží Sardínie.

Lezecky nedknutý megasektor na Puerto Conte.

Algero je taková malá Barcelona, město žije turistickým ruchem a je zde obrovská katalánská komunita. Ve starém městě jsme náhodou s naší kamarádkou ze Španělska zabloudili do malého, soukromého katalánského baru, kde se člověk ocitl v jiném světě. Jak z filmu "Midnight in Paris" i zde se člověk vrátil v čase. Neskutečně vitální staříci pookřávali, když jsem přivedl dvě pěkné, komunikativní a španělsky mluvící kočky. Zvláště Mária dokázala svojí bezprostředností a vřelostí malinké, maximálně 150cm vysoké staříky rozohnit tak, že kupovali pivečka, vysvětlovali proč vypadá Sardinská vlajka jak vypadá a přitom v lokále řádili jak papíroví čerti. Prostě ohromný zážitek.





Po noci v Hotelu Alegro jsme se vydali do Calo Gonone - Mekky lezení na ostrově.

PS: Jestli zde budete kratší dobu, navšivte všemi doporučovanou stolovou horu Roccadoria Monteleone, kam se dá dostat snadno busem. My to nestihli, příště.

Kdo z vás ví co znamená vlajka Sardínie? :)

Kondiční trénink pro lezce ZMĚNA

Ahoj,
po novém roce se pár zásadních věcí, týkající se kondičního tréninku změnilo.

Bohužel minulý týden se rekonstruovala podlaha, která byla rozbitá shazováním těžkých činek a musela se tak nově vybetonovat.





Majitelé fitka se tento týden rozhodli, že budou po večerech do 21:00 pořádat vlastní tréninky a tak prostor elitegymbrno nemůžeme moci využívat. Tuto šlamastiku jsem poslední dva dny musel řešit a i přesto, že v lednu jsou všechny prostory beznadějně obsazené, našel jsem náhradu. 

Kondiční tréninky se budou konat v areálu fitnesscentra VALC, které je hned u plaveckého bazénu v Lužánkách (klasika na BOBY). Dobře se zde parkuje a budeme mít každou středu od 19:00 do 20:00 pronajatý cvičební sál o rozloze 100m2.  

http://www.valcactive.cz/telocvicna.asp

První trénink začně 22.1.2014.

 Fitko najdete na adrese Sportovní 4 v Brně. Vstupné 100,-
Cvičení bude více zaměřeno na práci s vahou vlastního těla, jádro a kondici.
Budeme využíat BOSU, Kettlebells, ABmat, medicimbaly a jiné pomůcky.
Jiný termín cvičení bohužel nebude otevřen.

 Registrace je v diskuzi na webu: www.lezecka-skola.blogspot.com

 Jak se dostanete do Sportovního areálu za Lužánkami v Brně?

Pokud pojedete autem:
Od velké světelné křižovatky u Zimního stadionu směrem na Svitavy. Sportovní areál se nachází v těsné blízkosti hotelu BOBY.

Pokud pojedete MHD:
AUTOBUS 67 - Jundrov – autobusové nádraží Zvonařka - zastávka Sportovní
TROLEJBUS 26, 25 - Vinohrady - Kamenný vrch, Starý Lískovec - zastávka Zimní stadion
TRAMVAJ 1, 6, 7 - Hlavní nádraží – Kr. Pole nádraží, Řečkovice - zastávka Hrnčířská

Budu se těšit. S pozdravem Čaj.