Ilja Špitálský - Basa

Docela mě pobavilo, když za mnou přišel v Ádru Asu s tím, že se málem zjevil v na první pohled nádherné spáře, ve které ovšem musel notnou dávku prozewlit v horních pasážích když čekal na záchraný kruh od Mitche Lazarenka, který lezl Severní na Dafné. Ona nepříjemnost se jmenovala "Po kyzech" a nebyla od nikoho menšího než borce s nálepkou "nejlepší spárař v Ádru ever" Ládi Šolce. Toto malé tajemství mi práskl i Mocan, s tím, že byl lepší než Cigoš a to Standu docela štvalo.

Ale tento příspěvek není o Šolcovi a Cigošovi, ale o tom že kdo se v Ádru pohybuje musí mít našpicované uši a například právě pod pojmem Šolc, když ti neblikne výstražný majáček, máš o švandu či trable postaráno právě jako Asu. Koho bych mohl jmenovat ze své zkušenosti jako druhého v kolonce : "tak tuhle cestu určitě nebrat" je Ilja Špitálský.

Ilja Špitálský (* 21.09.1937, † 28.07.1967) byl velmi významný český horolezec, který tragicky zahynul v Alpách.Vděčíme mu za mnoho cest na Hruboskalsku, v Adršpachu a v Prachovských skalách u Jičína.
† Mont Blanc 1967. "Kamarád, který měl skály tak rád a který v nich nakonec nalezl svou smrt. (Zemřel na Mont-Blancu)." *nápis z pamětní desky.

Lezl jsem od něj tak dvě desítky cest v Ádru a až na malé vyjímky to byl vždy hluboký zážitek. V Pískařích se o Iljovi dovíte zajímavé perly. Jeho schopnost usnout úplně všude, i na taženém pinckovi. Morálové eskapády s výroky: "Kdo roste pro šibenici, ten nespadne z vysoké skály." V Tatrách zase lezení poslepu po skobách, když mu spadly brýle a jiné humoresky svědčí o tom, že to byl jistě zajímavý patron.

Račí zdola.

Jo musel to být opravdu pašák. Jeho trojkový přepad v Prachově na Bertovy věže jsem naprosto nepochopil. Zajímavá je i historka o tom, jak hned u Gilotin vylezl nádherný rajbák (samosebou s vykřičníkem) 3x nahoru a dolů s výroky, že není nejmenší důvod padat. Jo a přesně tato cesta mi vrtala hlavou. Když jsme na věž vylezli se Slépou tzv. "Brněnskou variantou" čuměl jsem jak puk, že co jméno pískaře ve vrcholovce u této cesty - to pojem.

Z vrcholu.

Když jsem ve čtvrtek zapomněl cvaknout v "Letecké" VIIIc na Milence poslední kruh a celkem mi to nevadilo, řekl jsem si, že je ideální konstelace na zdolaní Iljova questu. Pjótr byl připraven na předskalí kdyžtak skočit 5m dolů když na něj budu řvát, že si sedám a tak jsem poladil zajímavý, lehce drolivý nástup a hurá do rajbáku. Jdou sem tenké trikovky tak na 50 - 80% a potom rajbák, že to svět neviděl. Lalá, nádhera a celkem lehké VIIb. Věru doporučenihodná cesta, ale je dobré mít tak VIIIb rajbákový skills ať neplašíte. Tak pro rajbasové labužníky je toto výzva, kterou stojí za to si zkusit, odměnou vám bude originál vrcholovka, kterou najdete nafocenou v http://www.piskari.cz/ kam jsem ji poslal Johnymu.

Jelikož se množí dotazy na lehké a pěkné spáry v Ádru, tak mám dalších pár tipů hned u Gilotin:

Adršpašská "Arizónská pěnice"

"Severní spára" VI na Adršpašskou bránu. Loženka, lehké i na OSólo.
"Adršpašská pěnice" VIIa na Tukana. Ke kruhu žába, pak chřibský boulder za 8- a lehký komín.
"Údolní" VI na Želvu. Pro pohodáře se dá úvodní kout obejít po balkóncích až na pilíř. Nahoře je pak ve spáře schovaný sokolík.
Jo a vlastně za rohem je i pěkná hvězdička po kyzech "Kapodastr" VIIb, která prověří techniku.

"Kapodastr"
Čaj.
PS: Že by Tatuš napsal něco o Milanu Rusém?

Tuzgle movie download

Čau, možná někoho z vás potěší odkaz na stažení parádního dvacetiminutového lezeckého filmu Tuzgle. Film lze pohledat a stáhnout i jinde, ale předpokládám, že každý z vás nemá chuť brouzdat vodami internetových splašků.
Čaj.

"November 2008, the swiss climber Nina Caprez with 9 french guys travels to explore a new climbing spot in Argentina : an Altiplano littered with boulders and crags nested at 4200 m of elevation under the Tuzgle volcano. The movie illustrates the daily life of the group in this unexplored wonderland. As days fly by, they realize that the true value of their discoveries is way beyond their expectations... One of the best bouldering destination of south america has been unveiled.
By Julien Nadiras and Vladimir Cellier."

Odkaz:
http://www.ulozto.cz/5720021/tuzgle-subenglish.mp4

http://www.barakaflims.com/en/films.php

Pět dnů, které otřásly týdnem

V pátek to konečně zas vypadá na lezení. Jupa souhlasí s přelézáním projektů a tak hurá na Šafářku za questy. Z minulého roku tu máme něco rozdělaného, tak to berem ňák postupně. „Superdiretka“, nebo-li Šafářčin alkoholový exces, má být původně na rozlez, ale kupodivu dává pokouřit. Navíc ještě netuším, že v podobném duchu jako název budou celé další dny… Dál zkoušíme mega psycho-fyzicko quest Očistec (přece jen dvě jištění na 35 metrech a lezení kolem 8ujá), ale potom co akorát v klíči lítáme přes větve protějšího stromu na to kašlem a po dolezu v Kratochvíli mažem dom….

Exces vede přímo stěnou přes výraznou střechu (jediné společné místo s původní kličkovanou)

Hned z rána druhého dne pokračuji na pana M. „Rozlez“ s Johnym v Kolíku je řekněme dobrou volbou. Aspoň člověku připadne, že leze pořád na hranici možností. V druhé délce se navíc přidá i psychologický faktor naprosté nejistoty skály a musím přiznat, že sem se bál i dyž sem byl jen na tupém konci….Podvečerní dolez s Danou a Pawlem o sektor dál je pak už jen satisfakcí a díky parádně vyrazenému programu sem si „užíval“ i flešatempta v další nové okupační cestě….

To už ale sonce zapadá a je potřeba pokračovat dál na večírek na Blatinách (dyž už sem to Čajovi slíbil).... Bohužel mapa v cáře takové místo nezná a tak nezbývá než drze na pas blind vyrazit do Nového Města a pak se děj vůle boží….Za Novým Městem mě naštěstí zachraňuje Kadov, kerý se mi díky Jaroušově neustálému panákování kadovánků, vryl velice hluboko do paměti (ale ne do žaludku). Dál to už ňák de a tak nezbývá, než regenerovat s přátely při noční seanci kreativity na parketu a konzumaci energetických nápojů…

Nevím čím to je, ale dyž potkám Čaja, máme radost oba a dyž se i Stračatel přichomejtní, tak se radost násobí! Z těch hochů totiž sálá jakésí fluidum a já se tak můžu těšit na neskonalé zbavování smyslů, ošacení a ostychu…Lidi bylo mega, až sem byl překvapen. Spoustu sem jich ale neznal, a tak nezbývalo než tyto mezery napravovat. Přece jen to de nejlíp fyzickým kontaktem především při pogu a přitom parádně asistovali kromě Čaja i Petříček a holky, keří sou tak trochu pro každou špatnost. Po tom, co se mi ale Petříček v drogovém poblouznění zahryzl do břicha a způsobil nejeden cucflek na pravé horní končetině, sem ho rači zanechal davu a po zbytek večera se mohl věnovat především něžnému pohlaví….To sem se pak ještě stihl o škopka vsadit o ňákou chujovinu, ale nakonec selhala domluva s parťačkou, pro kerou není výhra v podobě lahodného zlata rovna cti a tak sem mohl udělat, dyž né sobě, tak aspoň radost vyzyvateli, kerý mohl zchladit krk i na cizý cejch…..Celkové skotačení mě nakonec tak vydindalo, že sem byl rád i za něco pomalejšího. To totiž člověku opadne zvýšený tep a aspoň trochu oschne chladivý pot rozteklý po těle v náručí nejedné slečny. Korunou pak byl Led se zelím a jejich profláklímy Schody, při kerých sem už byl úplně jak v tranzu….no, ale pak zmizel večerníček a s úderém půl paté bylo třeba jít spát….

Vzhledem k tomu, že sem se potřeboval opět přesunout na pana M., byl sem sonci opravdu velice vděčen za to, že mě již za další tři hoďky vyhnalo z rozhycovaného špiwora a já se tak spíš nejistě mohl řítit autostrádou zpět na včerejší místo činu. Než dojel Pawel dospal sem ještě něco na parkále a pak rozbitý jak cikánska hračka přesvědčoval tělo k lezení. Klasika v podobě Žlutky byla doboru volbou a já mohl rychle dostřízlivět (obzvlášť při odlezu z prvního štandu, kde se původně výdatně stavělo). Stačila jen jedna schíza, pak konečně tutový uzel a dál prostě už jen nahoru…Nejhorší na cestě je, že výlezová širočina dva metry pod vrškem ještě orosí hlavu a člověk jak je už dost vyždímanej si to náramně užívá… No ale vzhledem k tomu, že sme pak skončili u fazolí na Holštejně, vše dobře dopadlo….Večer ale zdánlivě nekončil, ba naopak začínal…..

Od pokračovaní kdesi v dáli na Vranovské přehradě se mě snažila zastavit jen ta blbá mapa, kerá obsahovala každé třetí až čtvrté město a já tak místo ve Vranově málem končil v Jevišovicích. Pač ale v cizých revírech nerad pytlačím a o potyčku s bájným šestihlavým beznohým vlkem nestojím, rychle sem se z tama pratal….Pak mi ještě už řádně vykalené osazenstvo přichystalo nemilou bojovku v podobě nalezení místa, keré už od brzkého rána okupovali a tak sem se třikrát projel nejen Vranovem, ale i Šumnou a dostal již obligátního flastra od místních chlamstzelenohlav, keří po mě chtěli jakési povolení místního ouřadu, kerý v tuto brzkou ranní hodinu ještě nebyl otevřen (no ale je pravda, že jak sem sledoval putyky po levé straně, tak sem přehlédl řadu zákazů po pravé….) Nakonec dyž už sem se dostal do kempu a zaparkoval tam, zjistil sem, že společnost kerou hledám se nachází za plotem (v jehož podobě by pro mě problém nebyl) a já nevypašuji auto ven bez jakéhosi dalšího povolení, keré mi nějakou „náhodou“ vystaveno nebylo….Po chvíli handrkování nakonec vše naštěstí klaplo a já s úderem celé mohl načnout iontový nápoj tentokrát vyroben kdesi od Plzně. Další den se nesl jen ve znamení plavání, pití a hazardu....

No a vše by končilo happyendem a cestou domů a o Ádru, ale obávám se, že po dalším pozvání na dnešní večerní žúr s Jarkem a Tchajem budem rádi dyž vůbec zítra vyjedem…..Jojo, ale bez toho chlastu by asi nebyl takový hec a hlavně ty výkony, hold jak chlastáš, tak lezeš! Ava!

Prachov - pořád stejná písnička

Aby těch všech pískařských kulišáren nebylo málo, odskočili jsme si s Peťanem před vyhlášenou rockotékou na Prachov. Sic jsem chtěl Příhrazy, ale Prachov byl blíž a navíc jak je vysekaný, náramně dobře usychá po deštích. Lezli jsme jen takové ptákoviny, neboť jsem si pojebal kotník, když jsem si odskočil v Blatinách ze shybovačky přímo do rygólu. Takže kdo občas do Prachova zajede, vemte si kvapem průvodce a dělejte si tužkou tečky u těch cest co jste ještě nelezli - na písku se tyto tipy určitě hodí.


Manželská - borec nahoře v cruxu u kruhu. foto: www.lezec.cz

Například na Mnicha se klasicky doporučuje "Čtyřkruhová", ale poté co jsme zkusili "Manželskou spáru" VII se nám zdála mnohem pohodovější, pod kruhy dole založíš a těžší je až spárový výkul na balkónek hned u kruhu. (Vlastně název trochu klame, protože spárově děláš max. 3 kroky).

Na pohled přísná "Údolní spára" VIIb na Drážďanskou věž je těžké překruhované lalá. Pod prvním sice opatrněji, ale potom už "spárový kýč", kruhů jak nadrbaných (6) a o nějakém těžším lezení začíná být řeč až nahoře kdy vás poškádlí převislý žábokout, ale je skvěle odjištěn a v případě nouze si stoupnete na kruh, no co.

Údolka na Drážďany.

Pro stěnaře vytrvalce se přímo vybízí luxusní "Káča" VIIIb na Pahorek. Je to přímo za Smítkárnou. Lezení po voštinách, že to svět neviděl. Čistě vytrvalostní záležitost.

Často doporučovaná "Žákovská knížka" VIII na Lesní věžičku je Mockův majsterštyk, odjištěné na lambádu, u posledního kruhu se člověk trochu nad avizovanou klasou podiví, ale je to Mocek, takže klasicky trochu tvrdší boulder. (Nebo jsme my měkčí.)

3Q jak z pohádky na "Žákajdě".

Petříček se pustil do hodně přísných expedičních věcí, bo trénuje na "Forsáž" od Hudečka v Sasku a tak si vyhlídl impozantní věž Šejkspírku a na ni vedoucí "Rajbohranu" VI, která v tobě zanechá krásný rajbasový zážitek, fakt moc pěkné a lehké. Pro milovníky položených technických hran, které lehce šimrají (hlásím se) je tu ne moc lezená věc, skoro boulder VIIb "SV hrana" ideál na sólo. Takové gritovské "Ulysses" pro žabaře. To si prostě musíte dat i když je to lehce špinavé stejně jako sousední "Otrokářská" VIIb na sousední monument věž Třeštíka.

"SV hrana". Ladička dle mého gusta.

Trochu níže na Hendrychovu věž (ne)doporučujeme "Východní pravou cestu" VIIb. Nastupuje stejně jako "Vějíř" IXb a stejně jako v něm nemáš svou budoucnost ve svých rukou. Papírové voštiny a kyzy k prvnímu nic moc pocit při představě pádu na placatý kámen ve svahu pod tebou. Ale zbytek cesty je krásný - mám takový pocit, že Koťátkovy cesty jsou lehce nadhodnocené, možná je to tím, že byl malej, kdo ví.

"Rajbohrana"VI. Kruh leží hore v rajbáku. Po cestě lze pohodit jednu pentli.

Legendární cesta na kterou by byl jistě Mlékař Dan hrdý je "Mlýkařská" VIIIb na Šlikovu věž. To je tak nádhera kyzové lezení až běda. Pokud teda máte blbou vytrvalost jako já. Trochu je zde znát absence dobrých stupů a nad druhým kruhem mi laktát lezl i ušima. Navíc se připojil šibalský dolez. Cituji z průvodce: " ...ke 2.kruhu. Vzhůru vlevo nebo vpravo na vrchol." Ještě, že jsem si pamatoval dodatek od nebožtíka Houmlesa ve staré Montaně, že doleva lézt fakt nedoporučuje, připojuji se, chraň bůh lézt doleva jestli se nechcete posrat do vejšky.

Na pilíř pod Šlikovkou je "Chechtavá cesta" VIIc, spíš VIIIa. Je to luxus do TOP 10 cest na Prachově. Mírně položená hrana, vlny jak v atlantiku, kruh sice výše, ale na klid. Turisté sice něco mrmlali o hazardérech a o smrti když byl Petříček pod prvním Q, ale naštěstí to asi neslyšel, takže je ani do místa kam jim slunce nesvíti neposlal. Při lezení je totiž takový tento chlapec tichý a koncentrovaný - jako beránek.

"Chechtavá cesta" přes 2Q.

Hned naproti vede na Dolejší věžičku "Jižní stěna" VIIc, taky nadhodnocená, pěkná, lehká - nebýt jakési břízky ze které se na mé nahé zpocené tělo sesypaly jakési sračky, bylo by to echt zlatá tečka za tím našim výletem. Takhle sem vypadal jako na Jesenické diskotéce - slyšel jsem totiž, že tyhlety březové pupeny používají místo Konfet aby ušetřili.

Na závěr doporučím něco pro echt fajnšměkry. Cesta "Velký gumy" VIIIb na J předskalí Dubnové věže jižní. (je to hned nad cestou vedle Hendrychovky). Doporučuji lézt v plném žáru slunce samozřejmě bez magnézia pro pobavení turistů.

Thats all folk. Na fesťáku sejdeme se jako obvykle. Čaj

PS: jen takový dodatek o morálové náročnosti cest v Prachově. Převzato z článku
na http://www.lezec.cz/clanky.php?key=4720

Prachov:
P2
Sluneční věž - JV hrana VII, Velký zbrojnoš - Rebelie RP Xa-b, Prachovská jehla - JV (normální) cesta VII

P2-3
Obelisk - Východní cesta VII, Smítkova věž - Paštův odkaz VII (RP VIIIa), Prachovská jehla - Západní hrana VIIb (RP VIIIb)

P3
Květová věž - Purpurové klouby VIIc (VIIIc) (spára), Obelisk - Jižní traverzová VII, Táborská věž - Východní cesta VII, Smítkova věž - Smítkova cesta VII (RP VIIIc), Petr a Pavel Xa (RP Xb), stav kruhů 2005, Sobí varianta VIIb (RP VIIIc), Sluneční věž - Severní levá cesta VIIc (VIIIa), Babapuc RP IXb, Velký zbrojnoš - SV cesta VII, Svatý Václav, Jižní varianta (RP IXa) (k 1.K), Drážďanská věž - Bič VII, Údolní spára VII, Americká věž - Údolní stěna VIIc (RP IXa), Čertova věž - Severní rovná varianta VIIb (RP VIIIb), Krakonoš - Massachussets VIIb (RP VIIIb), Rektorka východní věž - Čihulovy sokolíky VII (RP VIIc), Rektorka západní věž - Cesta Valentiny VIIb (RP VIIIb), Prachovská jehla - Jižní cesta VIIb (RP VIIIb), Údolní cesta VIIc, Prachovská čapka - Kazalnica VIIc (RP VIIIc), Elegantní varianta VII, Zelená věž - Údolní stěna VIIb.

P3-4
Májová věž - Mig 19 VIIc (VIIIc) (spára), Vyhlídková věž - SZ hrana VII, Šlikova věž - Mlýkařská zleva VIIb (RP VIIIb-c), Šlikova věž - Letecká stěna VIIc (RP VIIIc) (k 1.kruhu), Bertova věž severní - Západní stěna VIIb (RP IXb) (k 1.kruhu), Hradecká věž - Šibenice VIIc (RP VIIIc), Rektorka západní věž - Severní stěna (El kondor pasa) VIIc (RP IXb).

P4
Krkavčí skály severní věž - Stříbrný vítr VIIc (RP IXa) (spára), Smítkova věž - Victoria VIIc (RP IXa), Palcát - Kočičí stěna VIIc (VIIIa), Americká věž - Las Vegas VIIc (RP IXb), Velký zbrojnoš - Bobřík odvahy RP IXc, Hendrychova věž - Pompeje VIIc (RP VIIIc, k 1.K), Vějíř VIIc (RP IXb), Hradecká věž - Pietní cesta VIIc (spára).

Spárové tipy - Ádr, Příhrazy, Drábské světničky

Nazdar bazar, jedu zase na čas na písky, tak mám zde pro vás pár tipů, co a kde a jak široké...

Nedávno jsem v Ádru měl možnost okusit asi nejpěknější spárku ever vhodnou i pro ne úplně zkušené bouchače. Je to takový dortíček dobře schovaný za zábradlím v Panoptiku. Ale kdo hledá najde!

Baťa.
"Cesta Tomáše Bati" VIIa na Saskou věž v Ádru. Bambulku s sebou hned na nástup a pak už ladnou žabou přes dva kroužky a položenou širočinkou s odšlapy lehce napohodu hore. Co si člověk může víc přát.

Vláďa ve vrcholové širočině CTB.

Hned vedle je "Bukanýrská VIIIa" od Cigoša s Nosálem, která je také echt gold, k prvnímu pohoda a založíš, pak boulder mezi spárami, erárky a žabová štreka v 2.Q, kde neradno padat - ale není to žáludné, prostě nabrat jeden velký chyt a zastavit se až u kruhu. Výše pak už za odměnu.

Bukanýrská a viditelný odlez k 2.Q.

Hned kousek vedle šlágru "Severní" VIIa na Dafné je hezká (dvoj)spára "Hubené ruce" VIIb na Ratejnu. Dole bouldřík za úzkou žabku, pak tutuové hnízda na lanovicu, bambuli, kruh - nepříjemný výlez do jeskyňky a nahoře ještě vypečený bouder výšvih - už bezpečný. Zde si pěkně zalezeš a nezabiješ se, ale chce to už umět se trochu ve sparách hýbat.

Na pohled lalá Hubené ruce, na dotek už trochu přísnější VIIa. Leze Petříček.

Na Papouškovi každý zná Richterovu spáru, kde je kruh nepříjemně vytažený až ve 23 metrech, ale málokdo ví, že ze zadu "Krvavé spárky VIIc od Krecbacha jsou sice také s odlezem (1.Q je ve dvaceti), ale od prvního spárového rozvětvení můžeš zakládat vagˇoňáky po metru jak Bůh a i přesto, že se jedná o spárové VIIc - trochu do kopce a hrát si za žabama, nahoře pod kruhem fakt neřešíš nějaký strach (řešil jsem kevlarkou rozjebané mraveniště :), protože máš pod sebou třeba deset tutovek. Tak to by byl Ádr.

Od prvního rozvětvení zakládáš pro radost, avšak lehce natíká.

Jinak měl jsem dotaz na nějaké pěkné spárové tipy v Příhrazech a Drábských světničkách na pražského démona Alešáka, který ty spáry hrne pod tlakem jak princ. Níže je jeho odpověď. Vězte však, že tento divočák má trochu jiný tah na bránu než většina lidí, takže berte s rezervou a respektem. Nepřebíráme zodpovědnost za zlámané nohy!

Čau Čaj

Alešákovy tipy:

Tady to máš.

Příhrazy:
**Šikmá věž - Údolní spára, VIIb (žába)
**Příhrazské věže - Střechovitá spára, RP VIIb (žába)
**Vyhlídková věž - Ptačí varianta, VIIc (žába, sokol)
***Věž Slávy Korčáka - Joskův odkaz (+ přímá varianta), VIIc (sokol, žába)
**Věž Slávy Korčáka - Žíznivá spára, VIIc (žába, sokol)
**Prašivec - SZ spára, VIIb (širočina)
*Rajská věž - Vnitřní cesta, VI (žába)
**Náhorní komínová věž - SZ spára (žába)
***Buková věž - J dvojspára, VIIa (žába)
Buková věž - Přímá varianta Údolní stěny, VIIa (nelezl jsem, prý pěkné)
***Rakev - Veselá cesta, VIIa (žába)
***Rakev - Smítkova spára, VIIc (širočina jako prase)
***Příhrazská stěna - Come back 1969, VIIIb (žába, výše stěna)
**Kobylí věž - Jedlá varianta, VIIIa (trhlinka, žába)
**Železné věže - Zvonová spára (žába, sokol)

Drábky:
*Lanclova vyhlídka - Důstojnické hvězdy, VIIc (trhlina, pozor pod 1.Q)
*Machkova věž - SZ spára, VIIb (širočina, morálové!)
***Bludiště - Nežerkova spára, VIIIb (trhlina, žába)
**Puklá věž - Údolní spára, VIIc (širočina)
***Sfinga - Nedělní cesta, VIIc (žába)
***Faraon - Drábské leporelo, VIIc, RP VIIIa (žába, převislý sokol)
**Mlok - Cesta stoupající ho dýmu (kout, širočina, pak stěna)
***Skalní hrad - Kopalova cesta, VIIb (trhlina, žába, širočina)
**Balustráda - SZ cesta, VIIa (žába, sokol, širočina)
**Balustráda - Přímá varianta kavčí stěny (trhlina, žába)
*Dráb - Varianta tvrdého beatu, VIIc
***Hláska - Cesta prokletých duší, VIIIa/b (žába)
**Lom - Umělá spára, VIIb (žába, pěst)
Lom - Žiletka, VIIc (sokol, širočina, nelezl jsem)

Alešák.

Okultní šamorínský kámen

Zdá se, že žít se snažíme, sotva už ale slyšíme. A my jsme jenom uhnuli, my včas si spočítali, že nula pojde od nuly, když včas se jeden svalí. A kolem lítaj šance.....

Při čekání na slunečné počasí sme si jeden den krátili lezbou v Šamonických La Joux, což sou rulové šutry především s „rajbáky“ a spoďákovými finesami. Už v brzké odpoledne sme však odcházeli se smíšenými pocity. Já navíc nasraný na pokažený pokus v jednom 7b, kdy sem sice na poslední krok dokázal vyklepat, ale bylo mi to marné, pač sem, chobot, neposunul ruku o pět čísel vedle a nebyl tak schopen nákulu do rajbáku pod slaňákem.

před nasráním v spoďákovém 7b

Na druhou stranu měl na mě tento negativní zážitek blahodárné účinky, kdy sem se vyhecoval k naprosté lezecké agresi a na kultovním šutru Pierre D’Orthaz v Šamonicích u bývalého kempu, tak mohl kosit jeden „legendární“ bouldr za druhým.....

kdysi dávno za kempových časů

Šutr je to osamocený, na jedné loučce a nebýt Anglánů, asi by nikdy nezaujal víc než nějakého kolemjdoucího.... Byli to totiž právě Angláni, kdo v jeho blízkosti během 50. - 70. let pravidelně stanovali při útocích na některé z okolních kopců. První z významnějších linek za sebou nechal Allen Rouse (predevším technický zručný lezec, proslavený svými solovýstupy, sice ne vždy úspěšnými – z Anglické cesty v západní stěně Blatiéru, musel po pádu v jedné z posledních délek slanit se zlomeným kotníkem.... Borec zahynul po úspěšném výstupu na K2.) Jeho a později i další linky tak byly postupně prostupovány dalšími a dalšími generacemi lezců, čekajícími pod mohykány na smilování pičasí...

To, že se těmito už milionkrát ochmatanými bouldry proběhli i mnohé lezecké legendy, byl vlastně jen další důvod, proč sme se na tento osamocený kamínek uprostřed parčíku zašli podívat....

Petříček tím byl natolik nadšen, že skončil s časopisem v ruce a Čajík marně ždímal z prstů poslední zbytky kůže, ale bolest již byla jen větší a větší. Nakonec sme tak drtili aspoň my s Pjótrem a místními frantíky, keří nám ukazovali další a další směry. Lezení je oproti horám nad šutrem poněkud jinačí, spíše po lištách a člověk mnohdy čumí, co lze vůbec zalomit (parádní oddych, apoň pro mě od těch rajbasů, rajbuňků a ploten). Hec a parádní atmosféra místa v nás však objevovala nové a nové zásoby síly a kůže i přes bolestivé chyty pořád držela... Nakonec sme prostoupili asi šest významnějších linii a dokonce přebušili i jedno 7A, na keré si obul lezečky i mistr Petříček, kerého vidina pro něj napohled laciného skalpu trochu hicla, ale parádní hrana se nedala, pač neždímal prsty v předchozích búldrech a chtěl body do deníčku velice levně (kupodivu nepustila ani frantíky, a tak sme si s Pjótrem vzdušný dolez užili sami)....

zmíněné hranové sedm á

Místo je celkově parádní, vhodné i pro kulturně-společenské akce, ať už jako piknik s drahou polovičkou s možností večerního vyžití, či alkopárty s kamarády na zapití špatného počasí a ještě horších výhlídek. Z okolí navíc čpí opravdu luxusní atmosféra, a tak zdar jakéhokoliv odpoledního programu je již předem zaručen! Příjemné nejen lezecké zážitky a co nejmíň prozevlených dnů v Šamu přeje Asu.

Blanenská plotna

Již několikátý rok jsem se zaujetím sledoval z okna vláčku prima hladkou plotnu těsně před zatopeným lomem v Blansku. Na podzim jsem měl chvíli čas do těchto končin nahlédnout a jak kroutící se ponrava v bahýnku osudu jsem bloumal nad lomem v hustém podrostem až k hraně pod kterou se pokládá tato vyvřelá výzva pro ctitele skluzavek.

Středem této 25 metrů dlouhé plotny již vede cesta v cca 7/7+ stupni, kterou vytvořil místní pískovcový raubíř "Traverza" když v Blansku nesměle ocucával svěšené cecíky nudy. Název cesty však neznám. A bojím se, že i Traverza spontánně pozapomněl.

Napravo od této chobotsky hladké línie byl náš cíl - na prince podél hrany. Já, Jareček, Asuáček a Jíťulka se snad v poblouznění, snad v okouzlení vydali na trnitou cestu hustým mlázím až ke srázu. Příprava fixního lana a slanění na sebe nenechaly dlouho čekat. Inspirován svým vzorem z nedalekého Říkonína jsem šel do prváče odspodu a považte po háčcích.

To protože mi nějaký moudrý chlapec gadal, že v horách musí být ve dvojce jeden dobrý pískař a druhý dobrý hákůvkář. Já se na písku doplácám tak na Mníka a Pedofila, tak alespoň to hákování musí pustit. Prej je to lalá, zato rajbáky ty neradno pokoušet. (Schválně se podívejte na Pjótrovu vnitřní stranu bicepsu, tak to dopadá.)

První ještění v 7 jsem si přicvakli z původní linky, potom odlez jemně k hraně, kde jsem si při sezení v háčku málem nadělal do svých uplých polyesterových kaťat. To byl nervák větší než mé nejhorší chmury. Alespoň že vedle byl ten fix, na který jsem si svěsil vrtačku abych ji při případné pumelici od háčku do hrudního podkoší nepotřísnil krví. Povedlo se...zavrtat a tak přišel čas na šprýmaře Asua.

Druhý kousek vrtnul z rajbasové pozice alá podepřená podržtaška úplně v klidu. Myslím si, že to bylo tím, že si pořídil ty nové italské kopýtka místo starých mrzáčků.

Zato Jaroslavovi úplně přeskočilo. Hodil 4m odlez po milimetrových škrabkách, (kde bych si jistě vyklopil hnědý splávek) a v háčku, který mu jednou vyskočil vrtal s vidinou pádu do korun košatého sekvoje, jenž pod ním rost.

"A ostatní měli to mi věř,

ústa do kořán a já též,

čekali jsme co bude dál,

a potom Jara zavrtal."

Lupl tam ještě slaňák a my co máme pokrivené vápenkárské štatusy jsme šli do erpéčka. Šlo to. Ztuha. Manifique řehole. Hladil jsem bříšky prstů milimetrové žulové lupínky že mi bylo do pláče...jak to bylo překrásné lezení. Já RP padlo, Jara pádlo a i Asu podlý nespadl. Jíťa též napohodu krušné pasáže nechala za sebou, inu není nad dobrého trenéra.

V levé plotně jsem si vylezl starou 5+ (spíš šestku) a navrtal další dvě linky, které jsem stihl jen slupnout na TR - vše vytříbené technické delikatesy cca 7 až 8 lezení po pískařské hraně a jemné uslintané struně, která vede poměrně naprosto hladkou stěnou.

Tož ještě pár směrů zde máme vytyčených, konečný počet by mohl čítat odhaduji si troufat a hádat...7 až 8 cest! Po cestě z krasu, kde jste hrubě hoblovali svou vysněnou cestu¨, si můžete před koupelí odskočit zatancovat tango života s 25metrů dlouhým "Mitchem Oukenenem" 7+/8-. Pracovní názvy zbylých navrtaných cest, plně vystihují jejich charakter: ta po jemné žíle je "Pulsující polypy prázdnoty" a ta po hraně " Vzduch omaštěný větrem".

Dávejte život krutě. Přeje Čaj.

Revelations - Jerry Moffatt

Je poměrně zvláštní psát recenzi na knihu od Jerryho Moffatta. Lezecké historky z Albionu mě vždy přitahovaly - jména jako Fawcett, Brown, Moon, Dawes a samozřejmě Moffatt spojené s pojmy Gritstone, Llanberis, Gogarth měly v sobě sílu jako pískovcové příběhy. Hltal jsem Filkovy články o Anglickém lezení ve starých Montanách, sugestivní a vtipnou Moffattovu diashow v Brně a stejně tak i minulý rok vyšlou Moffattovu autobiografii "Revelations".

Jerry mi byl sympatický už od chvíle kdy jsem poprvé držel v rukou bibli sportovního lezení - Rock stars, kde se člověk dozvěděl pár řádků o tom jak držel tento usměvavý Angličan taktovku sportovního lezení v 80. a 90. letech. Ale teprve v "Odhalení" jsem pochopil jaké to asi bylo být pionýrem sportovního lezení před 30 lety.

Byli to páni hráči - pankáči, které spojovala vášeň pro lezení a zbytek už byl podružný. Prostě lezení, lezení, lezení a pak třeba nějaké to jídlo. Hlavně k sakru nezapomenout nabalit do krosny Bacharův žebřík, kdyby byla skála zatečená...

Jerry tě v "Odhalení" poutavě provede celým svým životem. A stojí to za to!

A já si tak říkám, že ta kniha nepůjde popsat na pár řádků.

Jeho školní léta, sólování ve Walesu, trénink za svitu louče pod suchými převisy, squaterství ve Stoney Middleton, přelézaní a tvorba nejtěžších cest v UK, výjezdy do světa: USA, Francie, Německa, Japonska - Bachar, Gullich, Moon,Kauk, Albert a jejich životní příběhy... zranění a ztráta motivace, závody, Boreal fire, operace, řádění na GSXR1100, první položení kolena v zatáčce, bouračky, zimní campusboarding...síla a sláva...rodina...

...kurňa já věděl, že ten životní příběh nelze popsat ve zkratce. Prostě si knížku na Amazonu kupte a přečtěte. Bude se určitě skvěle vyjímat třeba vedle "Cesty do hor". Holt Filek by ji asi přečetl jedním dechem, má své kouzlo pro každého lezeckého srdcaře a tím Jerry i Filip bezesporu byli.

Pěkné čtení přeje Čaj.

O mýtusu, pathosu a jedné túře

Není snad v Karsu cesty, kolem keré by bylo tolik mýtů a legend, kolem keré se tak trochu chodí se sklopenýma očima, nebo se vůbec dělá jakože neexistuje, kerá budí respekt již při vyslovení onoho jména a kerá je mnohými zatracována, jako zmršená linie, než Aleluja na Rorejsech. Sám sem se nechal tímto pohledem ukolébat a ztěžka sem dvíhal zrak do hladkých ploten nad koutem Plškova Beraního rohu (původně), či Velkého Berana, chcete-li…. Ale jak už to bývá jednou dozraje čas. Už v červnu sem měl na cestu spadeno, ale uzávěrka oblasti mi plány hatila. Trochu mě pak ještě nalomil Pawel, dyž tvrdil, že při asi třetím Mauglího přelezu došlo s jeho spolulezcem k výlomu jednoho ze sokolíků a že i Stoupa měl mít v daném místě problém, především kvůli zajištění. Jak už sem ale zmínil výš, vše to byla jen tvrzení a vlastně chození kolem horké kaše, přičemž samotná pravda ležela někde jinde….

Jeden z vesmírných omylů uvedený (snad) na pravou míru

Dybych nebyl již dříve odhodlán, tak se nechám možná touto na pohled opravdu drzou a nekompromisní linkou odradit, přece jen všude proklamovaná nezajistitelnost, lámavost a celková nejistota morálu moc nedodá. Dyž už ale náhoda přistrčí pátek 13. a spolulezce Poka, je možné případný neuspěch krásně zamést pod koberec nepřejícného dne a infarktového jističe…..

Kupodivu i přes sauna počasí a Pokovi záminky jak do cesty nenastoupit a raději sportovat v centrálu, ho přesvědčuji o opaku a nakonec si cesty parádně užívám. Už při cvakání první skoby zjišťuji, že žádný sokolík vylomený není a vzhledem k tomu, kolik sem vyplácal jištění pod sebou, budu mít spíš problém s nedostatkem expresek. Pak sice jedno zabloudění (mátl mě fakt že dolézám k další skobě, kerá v cestě být neměla), pomoc Pokovi na štand a pak už jen dolézt na vrchol a zařvat si: Á-le-luja, á-le-luja….Jak jednoduché, že??

Pravdou je, že dost míst hodně duní (ale drží) a delikátní traverz nad skobou nejde dojistit (ale je v kompaktu) a ve vršku sou nepříjemné trávy, keré kazí estetický dojem. Celkově však převažuje příjemné lezení a dyž si člověk vezme dost matroše, nemusí mít obavu z ničeho. Psychicky i fyzicky je cesta snažší než třeba Jezzabel (navíc tutová skoba) a vlastně vřele doporučuji všem keří mají rádi příjemně nachcávací cestu s občasnou technickou pasáží!

Samozřejmě dík Mauglímu za cestu, Pokovi za odhodlání a všem „náhodám“, bez kerých by to určitě nešlo…

Haleluja, Bůh vás všechny (kromě Petříčka) miluje. Amen….

Cukrová homole - "Sladké tabu"

Není snad žádná srovnatelná věž, která by odedávna okouzlovala kolemjdoucí a přitom si udržela skoropanenskou drzost a nedostupnost. Homole cukru není jen šlágr pro turisty, kteří ji podepírají klacíky. Tato věž má z lezeckého hlediska celkem zajímavou historii, tak tedy od začátku...

První vystoupil na tuto dominantu v 60.letech fenomenální Jarda Krecbach s Kokšou a dalšími kumpány. Pro názornost zmíním, že tito fenomenální lezci nesli prapor výkonnosti v 60. letech a třeba "Hubařská" IXa na Zub z roku 1964 byla ve své době jedním z nejtěžších počinů v Evropě a v ČR snad až do počátku 80.let.

Kluci ale od třetího kruhu naburáceli kruh ze smyčky v hodinách na hraně převisu což bylo dle pravidel pískovcového lezení nesportovní a tak si Jarda zpětně všechny kruhy až na ten poslední vytloukl. (viz.pískaři) Od té doby se na věž lezlo buď přehozením lana přes věž z borovice a prusíkováním nebo prý to konoupci obhodili lanem jako Cukrovarský komín a neskutečně (věž je převislá) stromovou technikou vylezli na vrchol. Dokládají o tom ostatně i provázané hodiny v hladké stěně mimo původní lezeckou línii.

Přelézt původní linku volně byla hozená rukavice všem dobrým pískařům. Kruhy se totiž časem opět navrtaly do původních míst a čekalo se kdo z koho. Pokoušeli se o ni téměř všichni zahraniční návštěvy např. Leo Houlding, Tobias Wolf a také téměř celá česká pískovcová špička.

První šokoval lezeckou obec oznámený AF "Sladké tabu" 10c přelez původního směru tehdejší lezeckou hvězdou prachovským Markem Havlíkem v září 1996. Někteří lezci (Mocek) jsou však skeptičtí neboť se prý u převisu škrábl umělý chyt. I například Jirka Lautner říkal, že jeden dlouhý nátah mu vůbec nešel, pozkoušel totiž tuto cestu s Tomajdou o dva roky později. Všichni se však shodnou na tom, že RP přelez na některého z talentů pískařského světa stále čeká.

No a jak to u nás všechno začalo u nás?

V hospodě, jako vždy.

S Bernym, Majdou a dalšími kamarády jsme tak popíjeli a kolem půlnoci mě napadla chujovina dobýt Homoli. Mám tyto noční švandy moc rád, je to dobrodrůžo, střelené, barzo švanda.

Takže jsme o půlnoci natočili 12 pivek do petflašek a hurá na to. Majda našel bidlo, já zašel pro matrjóšku a i přes nedostatek karabin a malé velikosti sedáku (kluci byli zaškrcení až mě jich bylo líto) ze stavění nabidlovali první a poté i druhý kruh, stavěním bizardně ze sedačky po nějaké době i třetí (Majda stál Bernymu na hlavě - Cirkus Berousek hadra). Čtvrtý a pátý ringo kluci zvládli stylově přes hodinky na hraně převisu a bylo skoro posekáno. Bohužel od posledního to byla ještě celkem štreka, nepodařilo se jim obhodit vrchol věže a tak dali lano na fix na další den.

Další den jsem slízl smetanu a po vyjumarování k 5.Q jsem volně dolezl poslední úsek na vrchol. Ostatní si taky zaprusíkovali a společně jsme pak na vrcholu vínkem oslavili tuto povedenou taškařici.

Čaj.

PS: Jedem s bandou na týden do Bergelu tak doufám že za týden sejdeme se jako obvykle.