neděle 1. srpna 2010

Cukrová homole - "Sladké tabu"

Není snad žádná srovnatelná věž, která by odedávna okouzlovala kolemjdoucí a přitom si udržela skoropanenskou drzost a nedostupnost. Homole cukru není jen šlágr pro turisty, kteří ji podepírají klacíky. Tato věž má z lezeckého hlediska celkem zajímavou historii, tak tedy od začátku...


První vystoupil na tuto dominantu v 60.letech fenomenální Jarda Krecbach s Kokšou a dalšími kumpány. Pro názornost zmíním, že tito fenomenální lezci nesli prapor výkonnosti v 60. letech a třeba "Hubařská" IXa na Zub z roku 1964 byla ve své době jedním z nejtěžších počinů v Evropě a v ČR snad až do počátku 80.let.

Kluci ale od třetího kruhu naburáceli kruh ze smyčky v hodinách na hraně převisu což bylo dle pravidel pískovcového lezení nesportovní a tak si Jarda zpětně všechny kruhy až na ten poslední vytloukl. (viz.pískaři) Od té doby se na věž lezlo buď přehozením lana přes věž z borovice a prusíkováním nebo prý to konoupci obhodili lanem jako Cukrovarský komín a neskutečně (věž je převislá) stromovou technikou vylezli na vrchol. Dokládají o tom ostatně i provázané hodiny v hladké stěně mimo původní lezeckou línii.

Přelézt původní linku volně byla hozená rukavice všem dobrým pískařům. Kruhy se totiž časem opět navrtaly do původních míst a čekalo se kdo z koho. Pokoušeli se o ni téměř všichni zahraniční návštěvy např. Leo Houlding, Tobias Wolf a také téměř celá česká pískovcová špička.

První šokoval lezeckou obec oznámený AF "Sladké tabu" 10c přelez původního směru tehdejší lezeckou hvězdou prachovským Markem Havlíkem v září 1996. Někteří lezci (Mocek) jsou však skeptičtí neboť se prý u převisu škrábl umělý chyt. I například Jirka Lautner říkal, že jeden dlouhý nátah mu vůbec nešel, pozkoušel totiž tuto cestu s Tomajdou o dva roky později. Všichni se však shodnou na tom, že RP přelez na některého z talentů pískařského světa stále čeká.

No a jak to u nás všechno začalo u nás?

V hospodě, jako vždy.

S Bernym, Majdou a dalšími kamarády jsme tak popíjeli a kolem půlnoci mě napadla chujovina dobýt Homoli. Mám tyto noční švandy moc rád, je to dobrodrůžo, střelené, barzo švanda.

Takže jsme o půlnoci natočili 12 pivek do petflašek a hurá na to. Majda našel bidlo, já zašel pro matrjóšku a i přes nedostatek karabin a malé velikosti sedáku (kluci byli zaškrcení až mě jich bylo líto) ze stavění nabidlovali první a poté i druhý kruh, stavěním bizardně ze sedačky po nějaké době i třetí (Majda stál Bernymu na hlavě - Cirkus Berousek hadra). Čtvrtý a pátý ringo kluci zvládli stylově přes hodinky na hraně převisu a bylo skoro posekáno. Bohužel od posledního to byla ještě celkem štreka, nepodařilo se jim obhodit vrchol věže a tak dali lano na fix na další den.

Další den jsem slízl smetanu a po vyjumarování k 5.Q jsem volně dolezl poslední úsek na vrchol. Ostatní si taky zaprusíkovali a společně jsme pak na vrcholu vínkem oslavili tuto povedenou taškařici.
Čaj.
PS: Jedem s bandou na týden do Bergelu tak doufám že za týden sejdeme se jako obvykle.

Žádné komentáře:

Okomentovat