Video - Expedice v Chadu.

Toto video je tak parádní, že jsem jej musel šupnou do hlavní příspěvkové plochy. enjoy


Link na UKC: http://www.ukclimbing.com/articles/page.php?id=3686#ooid=I3czJkMjrjAFgFs3ff04SypbIGmvobDv

Bieletal

Kamarádi se před velikonocemi rozprchli jak cikáni na pajtlu. Já byl vyslán se skvělými společníky Bertíkem a Čápem do Ostrova, respektive Bieletalu. Tato saská pískovcová oblast za státní hranicí bezprostředně navazuje na Ostrovské stěny a dá se tam po pěkném 5km výletu dostat pěškobusem, šťastnější třeba na kole.


Zkušení pískaři umí zakládat :D Ale furt lepší než Mauglího smyčky s navršeným kamením.


Slova Jardy Maršíka o tom, že "když na Affensteinech ucítíte i prdnutí veverky, tak v Bieletalu patkáte hordy navoněných Němců, ať už na pěšince nebo ve stěně", pravdivě poukazují na popularitu této oblasti, sic (jen) se stěnami do 50 metrů vysokými.

Bertík jako kápo si nás první den vzal hned až do Ottomuhle, kde se hned nad prvními baráčky tyčí "Dědkův stůl"(nebo tak nějak) s majestátnou údolní stěnou. Bertík tam foukl nádherné VIIb. (Sasík po nás pod prvním opral smyčky.) My se namlsali a hurá na "Heraklovy sloupy", které stojí tak o kilák dál. Tam se nál líbilo hafo milión a tak každý následující den byl plán jasný.

Cest jsme v následujících dnech pošéfovali nemálo, nerad bych je někomu vyčítal, tento jazyk není mým oblíbeným a názvy cest si vlastně ani nepamatuji. Klasifikace mi přišla oproti ostrovské a dva stupně lehčí, vykřičníky citlivě posuzované.

Fotopříběh:

Pod klíčovým místem v 7 metrech chvilka nervozity.

Pořádně se do toho zašifrovat a je to v suchu.

Vrcholové coma a radost.

Hary a to klobouk dolů, s grácií sobě vlastní, deklasoval místní !cesty na *cesty. Bertík lezl na písku jak Mocek za mlada a Čáp konečně nahlédl pod pokličku ryzího sólového požitku. Ostatní taky lezli jak o život. Měl jsem ze všech radost, neboť vidět na jednom místě řádit 12 kamarádů, pískařů, to opravdu potěší. Škoda jen, že labácka a ostatní sebranky přijely až na nedělní večer a přišli tak o vynikající, divokou noc pod taktovkou Čipiho.

Čaj.

VIIb ó sole mio

Moravské hrany - Nuda v Brně

Ještě než se nadechnu, chci všechny vřele pozvat na "Vítání jara na Stránské", které bylo z minulého čtvrtka přesunuto na tuto středu, tedy zítra. Udělejte si volno, vemte slacklajnu, míče, hudební nástroje, krýgly, opékáčky a jiné švandy, Bečka zaručena + nějaké ten špekoň Sebo.

Buchlovský kámen stojí osamocen na malebnou vesnicí Staré hutě, kde mají pséky vítače, kozenky, ovce, útulnou hospůdku a onen Buchlák - malý a velký.

Z lezeckého hlediska to není žádné terno. Těch pár lehčích cest stojí za pendrek, těch pár těžších cest včetně laciných skalpů alá "Nás nedohoníte" stojí za denní návštěvu. Asi nejelegantnější línie vede podél pravé údolní hrany - cesta "Nuda v Brně" 9-/9.

Této cestě se nedá mnoho vytknout, snad jen škoda, že nástupové bříško lehce solí a taky proto se prvním bouldříku bere velká oblá mísa vlevo, která je lehce mimo linku. Tento silový kousek hned vystřídá parádní technické jemnolezení, kde nohy jsou více než ruce a tak si touto cestou kdejaký technik může doslova projít. Podle autorů se vyjma prvního boulderu nesmí brát žádné chyty vlevo z druhé cesty.

Podaří-li se vám prefikaně vyměnit nohy na nehezky oblých stupech, pak slíznete smetanu v podobě úžasné hrany, která potěší nejen oko lezeckého estéta.

PS: Co se týče klasifikace, tak nevím. Lezl jsem týž den "Komu voní hrana" 8+/9- a zdálo se mi to lehčí. Tak možná 9-. 9-/9 nevím nevím. Mrnda velí 7b. Ale je to vlastně šumák.

Když jsem v neděli na Barborce viděl kolik radosti Chřiby rekreačním lezcům přináší, tak musím jen smeknout před Matkou přírodou, že těm moravákům taky nějakou tu hrst písku nadělila.

PSS: Video bude co vidět.

Čaj.

Pár postřehů

Rozumným mládencům a jejich frejivým pannám, špásovní toto říkání za vzor předkládám.

To sem si šel vyzvednout Feličitětu, kerou mi naší milý strážci zákona zabavili, pač přeci chrání zájmy druhých a pomáhaj nám v strastech života, žeš… Tak sem procházel kolem jedné výlohy a tam mě zaujal knihopis s provokativním názvem – O prospěšnosti alkoholismu se známou fotou typa, kerý odmítá průhlednou sklenku s voděnkou života. Neodolal jsem i přesto, že mám s oním pekelstónem pramálo společné (as tolik, co můj mladší brat s ženšinama) a laškovně jsem se ním družil pouze v podvečerech, či nocí a samozřejmě proti své vůli, pač sem občan uvědomělý a vím, že je především důležité zaměstnávat mysl toliko prací a počestným životem… Tedy jsem vešel a prozkoumal, čím že nám je, či bude prospěšný... Autorem je samotný alkoholismus ospravedlňován jakožto nepřekonatelná všelidská nemoc: Ano, od smrti knížete Vladimíra se v buržoazní společnosti už devětset let v jednom kuse chlastá. Pijou všichni bez rozdílu, ušetřeni nejsou ani sirotci a kojenci. Ostatně Vodka podporuje zpěv, voda hněv a alkohol sice nešatí, ale zahřeje, s jednou lahví daleko nedojdeš, i ta slípka musí pít, když si přihneš problémům se vyhneš a konečně, kdo pil – umřel a kdo nepil - umřel taky. A tudíž, jak vidíte, této chorobě přikládá jen pramalý význam a autor spíš odsuzuje ty, kteří nemaj pro tuto výstřednost pochopení a diskriminují ty, keří mají slabší vůli a podlehnou. Škoda jen, že Michajl Asanafjevič byl jistě ve vlivném spříznění se samotným démonem z lahve a vše tedy dostává jiný význam… Naproti tomu známý notorik Bílý tesák ve svých Zápiscích alkoholika (jak výstižné) vysvětluje, že si je vědom své slabosti pro lahvinku, či šluk ohnivé vody, nož na druhou stranu, se přiklání k tomu, aby připravovaná prohibice (v té době jisté ožehavé téma Spojených států) byla zcela jistě zavedena a ona nemoc tímto způsobem vymícena…
A do třetice trochu filosofie přidává Venedikt Veněčka: Pít jednoduše jen vodku, třebas rovnou z láhve, to je marnost nad marnost a trápení duše. Míchat vodku s kolínskou je sice známý rozmar, ale není v tom nic patetického. Ale dát si stakan Balzámu kanaánského, v tom je i rozmar, i idea, i patos a navíc ještě nádech metafyziky. Co dodat? Kupte si lístek na vlak z Moskvy do Petušek a poznáte víc než je záhodno…

Ani jsem nestihl opustit krám a do oka mi padla další svázána snůška statí. Tentkrát zápisky Žána Koktavého, který své zkušenosti ze závislosti na Opiu předkládá čtenáří formou zápisků a úvah. Jistě se hodí na dlouhý večer v zimní bivaku. Podobně sme kdysi s borci zneužili Čárliho Báseň o hašiši, kterou sme si krátili chvíli při neustálem vaření čajů v srdci Bielovodské…

Sotva jsem doprohlížel ony zápisky, už se na mě z pod Opia koukal Rytíř Smil od jednoho z velmistrů naší předválečné poesie. Jedná se o legendární lehce (záleží jak máte posunut práh) erotickou báseň (http://ld.johanesville.net/vrchlicky-41-rytir-smil) a jak dodává autor prologu pán Čepický z Ústavu pro péči o matku a dítě: Kéž to není poslední vlaštovka. Čeští autoři, ale i překladatelé nám přece z minulosti zanechali lecos interesantního. Musím seznat, že má borec pravdu ani ne pár týdnů zpátky jsem natrefil v jednom z antiků na Justýnu a její sestru Julietu od jistého francouzského markýze, která byla před revolucí vydána pouze Jindřichem Štýrským za první republiky a jehož verze je dodnes publikována i moderními nakladateli…. Po této zkušenosti z ony knihobžerstvovny mi na mysl vytanula otázka, zda je to pouze volností doby, či návratu do experimentální doby ala první republika a Štýrský s Toyen, nebo menší zájem o klasickou literaturu, vetšinou znechucený povinnou četbou, či spíš celkovým nezájmem především mládeže o klasiku na úkor experimentů a rovin i v dnešní době lehce tabuizovaných…. Ať tak, či tak, sám jsem překvapen, kolik inspirativních, či jinak zajímavých ideií, či statí, čeká za dveřmi….

Nakolik se však dá dobře experimentovat s literaturou, natolik je to složitější s filmem. Účastnil jsem se shlédnutí nezávislého amerického snímku Pink flamengos, nož seznávám, že sem chvílema tupě civěl, stejně jak lidé na ulicích ve filmu, když se nechtěně účastníli natáčení. A zbytek sem pročuměl do zdi, při odvrácení zraku od obrazovky. Jedna z mála věcí, kterou bych nikomu nedoporučoval….Jiný americký snímek mě naopak i přes veškerou záměrnou naivitu a dětinskost notně pobavil. Napoleon Dynamite je sice jakýsi simplicius simplicissimus, ve filmů je však tolik dementů, že se tam rychle ztratí a divák čemuž přivykne a nakonec i odpustí…

Jak je u filmu výhoda jeho vypnutí, v divadle musíte buď zdrhnout, či usnout, pokud není představení dle vaších očekávání. Rozhodně bych nesázel na pas blind v podobě Sekretářek, leda že byste byla žena středních let a silně zklamaná, ostatním generacím to nic neřekne. Naopak takový Velký inkvizitor rozpumpuje diskuzi nejen v Průmyslovce mezi notoriky, ale i váženými občany města. Nesrmtelné téma volnosti a svobody na úkor jistot a podmanění. Takové nazávazné Shakespyré, pak pobaví na úrovni i nezasvěcené, a ti co tuší můžou předjímat….

Konečně nedá mi to ani s tou TíVí. Po asi půl roce jsem byl v Rudické putyce donucen spolu se squadrou čumět na státní program pro malé děti a jediné co jsme z toho seznali, že tvůrci musí zcela jistě výdatně drogovat a nedivím se, že přicházející generace budou jen tupě následovat krokům, které jim předšlapou jejich oblíbenci ze seriálů a hudebních produkcí určených masám. Koneckonců ani ta naše už neví v té změti možností co úplně chce, a to se přitom můžeme svobodně rozhodnout…

Nutno seznat, že po seanci v onom na počátku zmíněném obchodě s alternativními tituly mi bylo dopřáno odpůldní pokračovaní na Stránské (i přesto, že akce byla zrušena, což sem se dozvěděl až večer). Krom lezení totiž sešna chytla také druhou rovinu. Po té co jsem zopakoval dost různých problémů, dorazili totiž borci Rusáci a mě bylo dopřáno se tak nejen trápit lezením, ale i jejich jazykem, což sem nakonec po pár hodinách qitoval s povděkem, když sem si zvykl na tempo mluvy a nemusel přehnaně kombinovat s ájinou. Navíc mi borci pakazali něskolko bulderov a mně bylo nado vsje zdať… Kupodivu i večer nabral vcelku rychlý spád a sice, když se ukázal Pok se slečnou a bylo jasné, že skončíme ve Vieře… Aspoň z mého pohledu vše běželo rychleji než posledně a navíc nejlepším možným směrem… Poté co po nesčetných tancích jistá životem zkušenější žena odrecitovala jakés básně a zabředli sme spolu do konfrontačně-poučného hovoru, bylo učiněno zadobře i mysli poblouzněné onou všelidskou nemocí. Shodli sme se na bohémském životě, nož ona jakožto stará garda zůstala u klasického pojetí Villonovského, kdy v opilství se vše řeší násilím a výtržnictvím a já se přikláněl k mystičnu prokletých básníků. Zde mě však jako starší dostala, když sem byl seznán s tím, že ačkoliv Villon si liboval pouze ženami, tak jeho mladší bratři nepohrdli ani muži. Tu sem vzpoměl, že má pravdu (sem si jen stějně jak u maturity nevybavil esli měl cos Verlén s Bódlerem, nebo onen s Rimbódem), zavrávoral a snažil se seznat proč je lepší věnovat tanec kterés procházivší dívce jen a pouze(!), než Petříčkovi. Rozlučka s oním pesimistou a pak i jeho ženou, mě však přeci jen utvrdila v tom, žeš něco Villonovského ve mně zbylo po předcích také, a že v tomto zcela jistě nesdílím antický, či dekadentní přístup…. Každopádně vzhůru do pekel!. asu….

Adam Ondra vs Chuck Norris

Tak tyhle gejgle o Adámkovi z UKclimbing stojí za to. :D

* Chuck Norris can speak braille, but Adam Ondra can climb it.

* God wanted 10 days to create the world. Ondra gave him 6.

* Adam Ondra doesn't tick routes, routes tick Adam Ondra .

* When Spider Man met Adam Ondra, he decided to hang up his web and call it a day.

* Adam Ondra doesn't go to the mountain, the mountain goes to him.

* Adam Ondra can squeeze lime juice out of limestone.

* Adam Ondra does not sleep. He waits.

* Spiderman owns a pair of Adam Ondra pyjamas.

* Adam Ondra can tie his shoes with his feet.

* Most mortals gravity pulls 9.81 m/s but Adam Ondra only feels half of that on a bad day.

* Grades don't mean anything until roundhouse kicked by Adam Ondra.

* Adam Ondra's hair can sense danger. Adam Ondra doesn't get wet, he onsights 8c+.

* Adam Ondra once tried to fail on a route below f8c+, but he found it to be impossible.

* If at first you don't succeed; you are not Adam Ondra.

* Adam Ondra is bi-winning. Adam Ondra makes a mole hill out of a mountain.

* That noise wasn’t Adam Ondra power screaming, it was the rock.

* Adam Ondra pauses between redpoints to let the rock recover.

* Adam Ondra's training board consists of 50p pieces and matchsticks glued to a 45% overhang. * Adam Ondra defines difficulty by how many times he can lap something.

* Adam Ondra once spent a week climbing only south facing crags, but he had to stop because it was messing with the Earth's axis.

* Adam Ondra used to have a training board with real granite pinches and slopers, but they kept breaking.

*Andra Ondra is a black hole. He is gravity, holds teeter on the verge of his event horizon and disappear torn apart in his inexorable progress

*Adam Ondra wears a rope and harness simply so they can find him again.

* 'Multi pitch' to Adam Ondra is a type of roof design.

* For breakfast before an onsight, Adam Ondra eats a bag of gravel just to make things 'sporting'.

* Adam Ondra can delete the Recycling Bin.

* Adam Ondra underclings slopers.

* Adam Ondra stares down guidebooks until all the beta legs it.

* Adam Ondra one-hand campused Led Zeppelin's Stairway to Heaven.

* Climbers fear injury, injury fears' Ondra.

MetoDicka - Kocovina

Trávite příliš času v putyce a druhý den nevíte jak rozpohybovat zatuhlé svlastvo a zbavit se bolesti hlavy? Řešení je na snadě, stačí aplikovat cviky dle níže uvedeného videa a vše rázem půjde snadněji..... Vyzkoušeno na základě minuloročního cvičení po absolvování náročného večeru v Průmyslovce....

chceš-li proměnit sílu piva v tupou sílu, klikni na obrázek

Vítání jara - Stránská skála

Akce je kvůli počasí předběžně přesunuta na středu 20.4.!! Bude to jízda dámy a pánové. Opomíjená historická bašta boulderingu v ČR Stránská skála v Brně bude, pokus počasí dovolí, místem vítání jara. Načpak smrdět v Podnebí, když Stránská zrovna kvete, je teplo a tak spojení příjemného s ještě příjemnějším zní lákavě. Takže tento čtvrtek 14.4 na Stránské se doufám potkáme. Oficiálně od 17:00 bude scuk u převisu.

Co vzít?

Lezci lezečky, mágo a bouldermatku - highboaly s více bouldermatkama dávají této oblasti nový rozměr. "Zuby nehty"6C+ , "Dvojité chňapnutí" 6B, "Hudyho boulder" 7A a mnohé jiné čekají na vás.

Buřtíky na opékání, pitivo ( budou se domlouvat dvě bečky :)) Hudební nástroj k doprovodu Tatuše, nějaké posezení, poležení k ohni. Zlatý střed squadry bude jistě také usínat pod hvězdami, tak si vemte špiwor. Budete-li málo naložení, šup polínko do baťohu ať je na zatopení.

Pro natěšení na highboaly: trocha vzrůša z Gritu. Bude se na vás vás všechny véháesáky, tesláky, lokotoče, průmyslováky a ostatní neokroužkované těšit Čaj a Asu.

SAFETY THIRD!

When E7 is V7 from Climblox.com on Vimeo.

Blansko plotna - nové cesty

Minulý rok jsme v zajímavém složení nakoukli na ty pěkné hladké plotny u lomu v Blansku, co kolem nich člověk léta jezdí a jen kouká, co že je to za pěkné rajbásky. Vznikl z toho rádoby "dramatický" prvovýstup "Mitch oukenen" 8- (původně 7+/8- a poté i článek z akce na blogu - http://casnacaj.blogspot.com/2010/08/blanenska-plotna.html

Bivak plac - romantika milión :D

Čas od času se někdo poptává na tyto technické josefoviny a tak dodávám i další fota, z kterých můžete lépe nahlédnout na nové cesty a celou oblast. Ještě dodám, že hned nad lomem je taky pěkná plotna na vyřádění, pár starších cest plotnového charakteru, pár boulderových problémů jen tak pro pobavení.

a) Od prvního nýtu cesty"Každý den jinak" 7, která vede přímo kolem travičky, se odpojuje lehce doprava cesta "Mitch Oukenen" 8-. Cvaknout první není tak hrozné jak to vypadá, ale voní to lehce pískařinou. Od 3 nýtu cesty každý den jinak je volný směr zleva tak za 7 - 8 tip pro projektanty.

b) Spatřili jsme ve vysoké trávě i gorilího samce.

a) Plotna v celé své obtížnosti - echt gold po mikro chyto-stupech.

b) Jíťa v nástupu cesty "Vzpomínka na Karolínu" 7. Zde taky Traverza pěkně vytáhl první jištění, ale po dobrých.

TOPO

a) Středem podél nevyrazné vlnky vede krutotechnická ladička "Vzduch omaštěný větrem" 8- (možná i 8). Název napovídá o pocitu jistoty při lezení :)

b) Od nástupu cesty a) se prefikaně vyšvihnete na oblou hranu a zleva podél hrany - pískařina na hraně " Ztroskotavši objevitelská výprava" 7+ ( možná lehčí). Nenechte se svést doprava do výrazného a hnusného koutu.

c) Nástupem cesty d) do police a potom hladkým doleva vede volný směr pro pašáky co by si chtěli po háčcích zrobit prváč v delikátní plotně.

d) "Vzpomínka na Kateřinu" 7. K nýtku a potom přes sokolíky, břízky, borovice, skobky, převis n.v.

Kvíz

To není fejkfoto, jak by si někdo mohl myslet - plotna je opravdu lehce převislá. Ale schválně kdo si pamatuje legendární fotku z Montany - 30 stupňu převislý Drátník. Otázka zní, kdo byl na fotce?

Ola čajo.

Májo nechoď!

Černé mléko jitra, pijem je navečer, pijem je v poledne, zrána a pijem je v noci, pijem a pijem. Naše životy jsou truchlivé jak pláč, jemuž naslouchají u politých stolů pijáci nad sklenicemi alkoholů, polonahé ženy v šatě z pávích per, melancholikové jako v podvečer.

Snad vždy za večera proudí z lokálů divoký, žhavý, pustý pach, v opilém křiku stoupá pomalu jarní a zkázonosný prach. V dálce nad hustou změtí ulice, nad steskem okolitých střech, jak na periférii Viera nenápadně se leskne, ne, dnes jistě nebudem mít pech! A každý večer u silnic před parkama, houf vtipkujících šosáků tu přes obruvníky skáče s vyfintěnáma dámama. A konečně ten večer v mojí sklenici – druh věrný jediný, jak v zrcadle je stejně zpit, má tutéž radost i tesknici z té vláhy trpce nasládlé. Všude kolem sedí halamy, jen tupě civí, vždy a zas, ti opilci s králičíma bulvama křičí: zítra opět rádi pojedem v kras! A každý večer v tutéž hodinu (či je to jen klamný sen?), jakás poběhlice upjatá do krepdešínu, zjeví se v temnotě pod oknem. Jak oplzlý negři popíjíme nad sklepením kapitánský rum, nejsme králové kořalen, jen opile se klátící. Vrtíme se a motáme a do stolu co chvíli kdosi mlátí, na prázdný sud násadami k smetákům ze všech sil mlátí: bum, bum, bum!!! V tom zasáhne mě náhle vidění živé, nemohu se jim už smát jako dříve. Roj zkérovaných divochů se roztančil, slyším jak vybuchuje krvavý song, rány lidskou kostí na plechový gong. Řvoucí, epický a divoký chór zní z tlam poblouzněných a zmámených. Konec je jak slon, uhrančivý, hrozivý, zpěněný a strašlivý. Slyším, jak ďáblové chechtají se a řvou dole v pekle, kde hnáty nám zpřelámou, slyším jak toto provolání děsící, zazvučí i v okolních vesnicích. Zazvučí kol blátivých děr v kraji, zazvučí v severských močálech, kde jen skřeti si hrají: Pozor co děláš, pozor si dej! Sic tě Viera pohltí a víckrát již do pouličních světel nevrátí!

Byli jsme jak rozverný smích, na prahu věku bez hlasu, druzi mí drazí, čas od času - ty viděl jsem v lahvích bloudicích. Jen cítím jak mi ta chvíle svíra dech, pronikám stínem závoje a vidím dálný, prosluněný břeh. Tajemství se mi zvlona otvírá a číši guru opatřuje a celou mou duší došira, nahořklé pivo koluje. A někteří tančí před bárem a nejen ve zpité mojí představě a oči bez dna, neznají míru, rožnou se opět sálavě. Kdoby plítval na sviních perlami, kdo by teď stál o mne, přelude opilý a neznámý, já vím pravda je v pivě, ve víně!

Jsme hromosvody nebeskými, jenž čelí krutým vichřicím, jak hřebeny skal volnosti, jak velehory čnějící, ty vlnolamy věčnosti. Magická naděje nám už hlásí den, kdy klam démona prý bude zahuben. Marně však čekáme dále! Čekáme dále… Bestiím nenávist je vhod, zášť k němu neskonalá po rodu udulová rod. Nad toto zlo a posměch ubohý vzneseme svůj šepot jen, klid moře, klid oblohy, snad nebude to pouhý sen…. Když krev je utrpením tak zmučena, že slyší, jak za bezesné noci na chvíli ztichne rudá zloba, když třesoucí se morek je horký nenávístí a do závitů mozku se nezavrtává jen touha, tu slova nejsou nic, pravdu dí jen chmelená voda! Myšlenka, zažehlých pozdních plamenů, není svistem šavlí, jež jsou ostřeny, nebo mečů narazivších na třemeny. Není tlukot srdcí. Není ze skal vyzvánění, v němž procházel čas orlojů, či bosé nohy umíněných v temnotě nebeských chrámů.

My prošli jsme zkouškou skalisk a kopyt, dál věčný pělyněk hladiny kropí – tu hořkost absinthů jsme cítili včera i dnes…. Zaduje severák a opadnem rázem. Před kým se sami teď steleme na zem? Čí nohy po naší rzi se povalí? Houf pankáčů zdupe nás krátce? Vzejdou snad nad námi nové konstalace? Jsme kumpáni z pochybných čtvrtí vzatí, tou idylou podvečera táhnem jak najatí. Dál do noci tmavé! Dál do noci!

Nic. Již nik tekutého hnoje nepije, není co nalít, na ty hlavy a plameny. Jsme utrmácení, ostatně z té šichty kdekdo je. Často pak hladáme konec, no jdeme stále vpřed, vstříc teskným severům, kde vládne jen chlad. Pročpak říkáme tak marnotratná slova a klejeme? Přišli jsem odevždy, odevšad. A prchající světla, pro nás, dáli nesla onen velebný chlad…Snad už jen spát. Snad jen spát…...

By inspired – RL, VL, RD, VN, PC, YB, AB, EB, TA, LA, RA

Rock reel tour 2010 - filmová čajotéka

Chčije a chčije. Nezbývá než udělat si pěkné odpoledne u nějakého pestrého a zajímavého filmu s lezeckou tématikou. Nejsem zrovna fandou lezecké akční módy, kterou reprezentují filmy pana Frybergera: PURE a CORE. Je to sice parádní polezení, ale sestříhaný dost moc alá poslední filmy Stevena Seagala. Dávám přednost starším a poetičtějším kouskům: Stone love, The Real Thing a tak. Ale proč o tom píšu, vždyť proti gustu žádný gestapák. Mám v nabídce něco mezi těmito mantinely - však uvidíte.

Rock reel tour 2010 je skvělá podívaná, nadívaná všemi odnožemi lezeckého světa:

First Round First Minute - Sharmův slavný projekt známý též z kauzy Chris vs Nalle. Španělsko, řev, síla a pády.

The Hardest Moves - Jedni z nejlepších současných boulderistů na světě Daniel Woods a Paul Robinson bejčí ve svých peklech - boulderové projekty za 8C+Fb.

Origins: The Hulk - Yosemitská, Squamishová a vlastně světová legenda (nejen) spárového lezení Peter Croft řádně vyškolí o generaci mladší všestrannou Lisu Rands v legendární vícedélkovce. A pak že není kumšt zakládat friendy :)

Down and Out, and Under - Expedice do Austrálie a Tasmánie na bláznivé útesy.

Fly or Die - Dean Potter a jeho base jump climbing.

The Swiss Machine - Ueli Steck se zbláznil a to co převede na severce Eigeru naprosto nechápu. Hary, Asu a Petříček se mohou inspirovat, co je brzo čeká.

Přeji pěknou poslintanou. Odkaz na stažení najdete klasicky vpravo v liště. Čaj