Sport nebo lezení?

 

Někteří z brněnských lezců se právem mohou považovat za komplexní sportovce. Když by podstoupili zátěžový test na ergometru, tak by pravděpodobně výstupová data o jejich kardiovaskulární soustavě naznačovala, že mají velice dobrou fyzičku. Bohužel jsem přesvědčen o tom, že těchto lezců je pod skalami menšina.

Kdysi dávno jsem na FSpS prováděl test se sporttestry při lezení různě obtížných cest na skále a porovnával přitom lezce 9- úrovně a lezce 7 úrovně při lezení stejných cest. Výsledek byl vtipný. při lezení lehčích cest měl papírově slabší lezec menší TF než ten "silnější" a to až do stupně 7, což bylo na jeho maximu. Proč?

Devítkový lezec byl totiž ukázkový tip specificky zaměřeného sportovce, který měl vytrénovanou pouze speciální sílu a vytrvalost vhodnou pro lezení těžších cest. (izolovaná síla předloktí-fixátory prstů, sv. vřetenní...,svaly nadloktí, předních ramen atd.) Ten druhý sice nedosahoval téže lezecké úrovně, ale aktivně běhal a provozoval i jiné sporty kromě lezení. Výsledek vyšší TF jasné ukazuje v čem má mnoho výkonostních lezců velké problémy: ve všeobené vytrvalosti, sportovní všestranosti ze které lze často čerpat pozitivní transfér do lezení.  

Samozřejmě že někde se všeobecná vytrvalost vyžaduje více, někde méně. Npříklad v Krase, kde na zdolání těžké cesty stačí maximální síla prstů a pohybová koordinace vytvořená cyklickým opakováním stejných pohybů - zde můžeš být " sportovní troska se silnými prsty" a výsledky se dostaví. V cestách atletičtějšího charakteru už je vhodnější mít vycvičené srdéčko a plíce více.

Vtipný je rozdíl mezi přístupem vrcholových horolezců, kteří zalezou metry v těžších cestách, hrnou to jak pile a po lezení vytáhnou trenýrky a jdou si na 45minut zaběhat - například David Šťastný, Mára Holeček - to jsou podle mně sporťáci. Oproti tomu jsou tací, kteří se rozlezou v jedné cestě a potom stráví den v hodinových periodách při zkoušení pěti kroků při zalamování prstů naruby a sezení v rybářském křesle.  Jasný proti gustu...sic!

Tak nějak mi tu vychází příměr sportovec -  pohodlný zevl. Jsem například přesvědčem o tom, že druhé skupině pomůže rozlézt se ve 3-4 cestách a dvakrát týdně jít si zaběhat a naopak té první skupině čas od času pozlobit cesty na hranici svých možností. Buďme sportovci!!

Btw: Kvalitní oblečení na běhání má své výhody: nepatrná hmotnost, rychlé přeprání ve vodě a prodyšnost při běhu. Dohromady se botami to je malý pytlík pod skály. Tak koho uvidím po lezení ve Sloupu utíkat k Pepovi po vlastních? :)