na hAdr

Intro – Chumaj starý, bodaj by ťa porantalo….

Chčije už druhý den a popíjet s Pantátou v cáře, nebo u Tona v baráku už nás přestává bavit. Zpestření na Podspádoch U Dzurila v podobě galerie sice s výčepem, ale v konečném důsledku jen s lahváči, dodává pocit kulturního místa, nož stejně musíš doplňovat krom vitamínů i ádrnalín….. Ob den se budím v chatce v Bielovodské a cítím, že poctivě nadobyté několikadenní hladinky se nezbavím ani rázným přesenum pod stěnu. Do Mlynárika navíc pere sonce, a tak je o zábavu se zbytkáčem postaráno. V druhé délce přihořívá a po střídačce a celkově asi třech hodinách lezby zjišťujem, že sme pomalí a balíme. Po cestě diskutujem důvod zpoždění a docházíme k závěru, že Slováky avizované 8- platí pouze v případě využití naprosto nevýhodného původního Šmíďákova štandu, kerý se ale nachází přesně v půlce klíčového bouldru a lezbec sa tu môže akurát tak hompáľať. V opačném případě platí polských devět a nám tak krom lavparádového argumentu na naší neschopnost zůstává v stěně smrdutý pytel do příště….

Dějství první - Nech z džbánku vtisknout žilám onen pocit, a dál ať tě navždy vede jeho tiché volání...

Jó tak to sou ty Ádršpachy? Vypadaj sic rozmrzele, ale na odpůldní vycház to stačit bude. Tuším, že Kerst přibalila flašku místní plachetnice, a tak se člověk jistě smyslně roztříbí. Pískovna je pustá, voda studená, ale něco mi říká, že bych měl trochu poplavat…. V pičasí lepčíme a hezčíme styl v Saltu mortale, ale dál než na jeden odsed to nedotáhnem, taže nula…. Další den se děti pustí do Pettingového turnaje a já si tak akorát dopřeji nevázané Rozkoše s vlasy hore dupkom. Den končíme expedicí na Štěpánskou a hurá do putyky. Týpek s kytárou působí nejdřív na cajk, ale později je moc vlezlej. Potom co nás naučí novou hospodskou: My baby ´v´got a pussy like a sleepingbag, to balíme a kolem druhé v noci pokračujem na Studentskou dvojspáru z keré je opravdu těžké vypadnout i dyž motorika už nikomu nic neříká….

a dyž už tam ta nacvakávačka ležela...

bukanýři cukrblikují komín

Následuje dalších pár expedic. V rozhicovaném sonci ubíjíme Cukrovarák, Karbaníka a Kibice a já bych dal flek na hru, dybych si zas mohl zahrát kilo proti….Krása bez závoje na Krasavici mi pak připomíná dětská léta, kdy právě koupí onoho disku sem si vydělal prvních pět pětek a nekompromisně moh všem tehdejším rádobyodvážlivcům vytřít zrak. Doba se ale mění a tady tak akorát bojují s jednoprdama a vosím rojením v zádech, samozřejmě na tupém konci lana. Borcům už jen doporučuji Vlnkovou na Vévodu a usínám spánkem spravedlivých…..

Vlnková - Vévoda

Intermezzo – Five minutes… sex minutes… ladies and gentlemen, he swallow his tongue….

Vracím se do karsu s očekáváním Stračenova vítězství nad Spárou. On však čeká až na mě. Mám prej právo prvního pokusu…. Končím sice dva kroky od řetězu (o pár dnů později v posledním kroku), ale top to není. K němu se probojuje až v zápětí Stračen….Co nazbyt budu plavat, nož žúr si nenechám ujít: Z Holštýna nás vyprovodí sice už v osm, ale rutika nastává až ve Sloupu… Od posledního výčepu co nás vyhazujou berem ještě pár lahvoňů a u Martiny jen očekáváme jak se Zbuřil popere se špagáty….no…. Nebýt půl kila pepře, byly by delikátní….. Já už znaven jen zkrášlím záhonek a pár květinačů paní pod náma a usínám….Ráno je pro mne plné překvapení: nejenže se nebudím na bouldrmámě, na keré sem usl, nož krom toho v Stračenově obětí a bez mých slepeckých brýlí, keré pak rozpoutaj as půlhodinovou bojovku…. Nakonec boduje Martina a jakožto totálně rozdupané od Papeže s Cassiem je s Janisovou pomocí tejpuju do původního tvaru. (optikovi pak nalhávám, že sem dostal přes držku, ale že v tom byli ženské, tak snad bude mít pochopení…)…. Bohužel tady nic nekončí – paní se zkrášlenej záhonek nelíbí, mě i s bonboniérou odmítá vpustit ve svůj byt a nakonec vše musí žehlit až Martina….Čert aby se v těch ženskejch vyznal, nož hlavně že se práší za kočárem….

vrána k vráně sedá.... šak i na tu Spáru zase dojde!

Dějství druhé – O smažitbě v Nádoru, kouzelném Petem a plavení na Styxu…

Ta že prej pokračování na sportovkách v Lábuňku. Jo dokopca to je, háků pokokot, v Labské pivko za hubičku, tak co víc si přát…. S Pjótrem naplníme minuloroční vizi a přelézáme na Prezidenta další questík v podobě chrstačky Piva na hrad, s Koněvem zevlíme, čekujem quaky, a tak spokojeně působí nejen squadra, ale i Tomajda a sic, že se mu lezou cesty, keré prej ani neměly být…. K úplnému štěstí je však potřeba naplnit trest za sázku (nebo za lásku?)…. Ještě než však dorazíme k přívozu, oslňuje mě, jak ve snu, skopčácké auto s SPZtkou: VIE-RA ….. a tak mám naprosto jasno - vše dobře dopadne! Na Koněfofy pokyny tempuji a nakonec dosahuji obou břehů bez větší úhony. Jedině snad proud nás při taškařici zahnal o ¾ kiláku dál, než by plavec chtěl a samotný olejový povlak se z těla nesmíval zrovna nejlíp, ale co k čemu. Hlavně, že sem nemusel strkat 50 centimů pod jazyk, či objednávat si Koloucha za plavčíka….

Pokračuje se do Mekky, ale kolbiště s velikány je provlhlé. Záložní plán, tak dopřává aspoň větrného údolí s paprikama a feťákama… Dařit se je hodně silné slovo, keré nikdo krom Petra nevyslovuje a tak požitek z posvátného libida, jež nám bylo dáno dnes a pak každý den, mě aspoň i přes zaškobrtnutí dostává do stavu rigorextáze… Večerem prej dost smažíme. Nutno seznat, že pouštět hudební produkci ve dvě ráno v ospalé dědině není zrovna košér, ale každý musí být aspoň někdy trochu sobec, že?... Sme ale tolerantní sobci, tudíž ne víc než dvě upozornění nám stačí k přesunu na haltestelle, kde výdatně cvičíme s netopýry sebeobranu. Jak na zavolanou, pak dobíhá místní dobrák s kouzelnou hůlkou. Na taškařice s taktovkou ale nejsme cvičeni a šoků dostávám při lezbě toliko, že po těch elektrických netoužím… Kurňa, mi řekni, že se před 20 lety nekalilo, či co? Dnes jako by už ani svobodně člověk nemoh udělat bordel a dostat regulerni ručně(!) přes držku… ach jo… Ráno se už jen hážou smažky a feťáci do jednoho pytle a to já myslel, že su takovej docela nevinej skoropankáč, hold nová doba!! …. A to sem měl koupený dva lístky na pařbu u ňákyho Sarumana….. P.S.: Pro zájemce více o kvalitě smažení zde: http://www.smazky.cz/

Intermezzo – What does Suzy said??... Eldorado!

Že sou pšoni trochu mimo sem pochopil už dávno, to kvůli tomu ani nemuseli zavřít Sperlongu, ale dyž na rychlostní dvouproudové silnici najednou do protivky vlítne kamión, tak nepochopíte nic….Je to už pár let co sem navštívil místní Juru, a tak sem zpočátku překvapen, že na rozdíl od minula mi to teď vůbec nejde…. S Petrem pokoušíme nástup do Svišťovi Mandaly života, ale v těch plytkých jednoprstech to balíme a já sem navíc tak zřízen, že za zbytek výjezdu už nepořeším víc než méně sedm a někdy se zatnutýma zubama bojuji bych nesed, bo by ma nepřelezla Krista s Honzou…. Težký úděl je sportovního lezbca s lehkým náběhem k ješitnosti…

Dějství třetí – Slopem, Slopeš, Slopeme……

Že vraj, keď phijů fšeci, ta my tiež….Ráno se probouzím pod freskou Železo, krv republiky a je mi jasno, že sem krutě na východě. Nož na Muráňskou se mnohdy vracím rači než do Tater, přece jen tu není tolik lidí a dyž už sou, tak na cajk….. Byl to jistě Krá, kdo mě tak trochu přiměl. Přece jen vize ukazovat a vodit Slováky po jejích jeskyních je natolik bizarní, že de lezba stranou…. Ne kecám! Hlavní lákadlo je vždy(!) M-2, v keré sem od objevu závěrečného sifonu nebyl (více zde: http://casnacaj.blogspot.com/2009/10/v-temnych-vetikalach.html ) a taky ten zatracený vizionář Lukáš! Kdo ví, ten ví, ale mít, krom vizí, jen špetku toho jeho enthusiasmu, dávno bych byl jinde vystřelen……

Dostává mě místní výstavka okolitých jeskyní, kde na polovině fotek je Krá a na další ¼ sme my, či Lukáš. Že by na to Slovačiska jebali??... Mno titulka periodika Slovenského krasu s Krákorá úsměvem as mluví za vše……. Každopádně dyž je na večírku pivo zadax asi víte jak to vypadá, nož zavřou-li, je potřeba nějak jinak se (sebe)realizovati… S Kerstin končíme na jakési svatbě, pač hrajou fakt dobře, ale z tama nás velice rychle vyhodí (sako si do děr fakt nenosím)… Nuž nezbývá jiná, než skončit tam, kdes sem kdys začal a sice u Vladka. Dyž je člověk vysokéj k bustě se vyštverá ladně a na cajk, s Kristininou výškou je to už ale quest. Borka se jak vítr ničeho nebojí a nakonec borca na dobrou políbí… Vyčítám ji jen nefrancouzské pojetí a za trest upíjím půlku posledního kalíšku na cestu… Ráno, ráničko už se třesu na Žltku v M-2. Že prej ani exkurze tam nebyla, tak se musí náprava ukonati… Vody je tak akorát, tedy pouze pseudo kaňoning a rychlá akce. Pokračujem k závěru, Meander tekutých ľudí dáva klasickou sadu a už to pádíme k polosifonům…. Moc se mi nechce, vody je víc, hukot pekelný, ale nakonec vůle není zas tak slabá. K infarktu přicházím snad jen u závěrečného sifonu, kerý od posledně vystoupal o 15 m(!) a než sem to stačil zmerčit málem sem v něm skončil…..Stejně jako posledně se mi na tom mystickém místě těžce dýchá, ale to je možná jen sugescí. Zpátky už jen prolézt jakýs komín s otazníčkem, nož ten se zpětně stočí do Flašky na krysy a tak při nepřijemným výlezu do propasti mi musí Kerst nahazovat lano, bez něhož by to bylo za nula…..

Vladko - buildboulder

Líbí se mi pohled místních, dyž seznaj jak bezrespektu a vlastně poprvé na lanech Kristína jako první ženská Žltkou M-2jky proběhla. Snad je to nahecuje též, přece jen je s podivem, že v závěru krom Lukáše byli jen samí Jeseničáci….Celkový dojem? Zas tři body z jednoho, lukcusus jak chceš!

Intermezzo – Není nad pořádného Batmana!

Marmoša je trochu quest a někeří maj navíc obavy…. Tak nakonec to štrádujem jen ve třech a samotnou stěnou taky, tak nějak ve stejném tempu. Občasný výdech na štandu, či bivaku jen umocňuje pohodu a celkově, to pak možná byla i lepší volba. Že by se začalo blýskat na lepší časy? Rozhodopádně po delší době únik a nejiskřivá atmosféra, prostě takové posezení u kafe, keré znovu člověka dobije….Procház Cortínou a návštěva gelaterie je navíc za odměnu a nebýt toho zoufalství na Tofáně, je vše až nad míru dokonalé….

lezení, či bloudění - Tofana

V Jesu, resp. v Ludvíkově experimentuji se sólolezením, tedy spíš tím, co mysl a paže vydrží. Není tedy s podivem, že by se v tom kvantu cest pokušitel nedostal do pasti. Jedna taková droga mi již nedovolí vrátit se stejnou cestou a po jediné možnosti odskokopoletu, toho všeho raději na nějaký pátek nechávám, každopádně fyzicky i psychicky se člověk zboří jak chceš. … My jen připomíná Šmíďáka - je pak člověk opravdu lepší?... Nevím, možná aspoň pokornější….

Další dějství – Já! Vím! Že ten! Jez! Sjéédu!

Nejdřív schytám v Pšondlandu Mandata (ne Jindřicha!), ale Karneho. Že prej na rovných silnicích se nejezdí přes 130, ale jen devade. Při pohledu na fotečku s rychlostí není možno namítat a v duchu si jen říkám, že být v Norwegu, tak to mám za 600 stovek….

Pak už jen húrá na rest z minulého roku v Baťovi, kde pod druhým opět váhám, ale vůle nakonec silnější….Pjótr hecuje Krvavé spárky, ale asi 4x se vrátí z třetiny cesty. Já prozměnu nedolezu výš než do tří metrů….Tatuš nedochází a tak plánovaný Slunovrat v jeho podání padá….Nož, tak my pokračujem v Jezerku. Pegas vypadá dobře, ale přechod z trhlin do širočiny ve Staré mě dává takovou sadu, že nebýt borců a lana nade mnou už bych se houpal v bambuli hlouběji podemnou (ještě raz borci dík!)…. Nakonec expedice jak chceš a v sedmi i s pohodaborci z Prahý (keré sme měli znát už jarní Hrubice) doslova bojujem o vrchol. Satisfakce Petrovi, pač jinej na tu širočinu asi neměl….

údolka na Štěpánskou

Večírky ve Stodole sou každý rok vostřácký a potom, co čtvrteční Peňák vypadal jak na PodNebí, tak si páteční i sobotní žúr nezadá s podobnou akcí v Brně. Subotní kapely jsou fajajne, ale při repro hudbě to při věčném Michealovi balím a dávám prostor nevybouřenějším…. Subjektivní pohled chobota: čtvrtek jeden bod, pátek dva body, sobota jeden a čtvrt (a to jen proto, že sem dostal přes držku….…od ženské…..co dodat……. byla to fakt pi.a!! (omlouvám se, chtěl sem říct knežka)…. hm, paradoxně sem s tím vším neměl víc společného, než s Petrem registrované partnerství) …Jediné co sem večerem né úplně pochopil je Zburilovo rozlévané pivo, myslel sem, že se tak dějě pouze u vína ve IV. cenové skupině, nož…. ještě asi nejsem světazběhlí….. Každopádně druhý den do skal a po dvou teplických stěnovkách seznává tělo takovou sadu, že v extatickém zřežbení totalně na hAdr usínám v poloze vzdávajícího se psa……Budí mě jen zakopnuvší Špáník, prej ňákej Dani….

Outro - Love, War, Freedom, Happiness! Asuso dell Jeso….