pondělí 31. října 2011
České hrany - "Výlety do snů" - Ostaš
úterý 25. října 2011
Moravské kejkle 2011 - oficiální pozvánka
V rámci závodů Moravské kejkle bude vyhlášení oddílového přeboru VHS v boulderingu, všichni členové VHS jsou vřele vítání.
Sobota 5.11. 2011 Prezentace od 9:00 do 10:00, konec závodu v 17:00.
Vyhlášení vítězů: 20:00 sokolovna Kostelany.
Akci materiálně podpořila firmy:
Jelikož tyto firmy mají zajímavou historii a šíři zájmů, v blízké době po závodech zveřejním nějaké zajímavosti, které by vás mohly překvapit a inspirovat.VHS Brno - Klub Vysokohorských sportů v Brně věnoval ceny do oddílového přeboru VHS.
Podpora oddílového přeboru VHS:
pondělí 24. října 2011
RedRum vol.5
úterý 18. října 2011
Moravské kejkle - pobídka k rezervaci termínu
Co se týče Kotelny, tak zatím ode mně s úklidem ticho po pěšině, měl jsem dost práce se zakázkou kde hrozily penále za termín a o víkendu jedu na školení do Prahy. Ale zkusím domluvit na vrátnici možnost návštěv a zkusím pořešit zda by mě tento týden nezkusili zastoupit Leon s náčelníkem z hlediska domluv úklidu. Příští týden si povolím opasek, utáhnu kravatu a budu dřít na K.O.telně jak barevnej když chytne slinu. Díky moc za pochopení.
Čaj.
Maršruta
Někdy stačí málo a přesvědčení sou tatam. Nevím jestli to je vrtkavostí Fortuny, či splnem slitým nad sklenici piva, nož lepčí se někdy nechat poddat a proplouvat okamžiky nezřízeně od břehu ke břehu…. To sem se zařek, že už si letos nebudu trápit hlavu s koleny, a pak stačí pár slov, jedny soxy a už v tom je člověk až po uši… Nelze nic svádět na otupělost mysli po lehce probdělé noci, přeci slovo chlapa je supertěžká váha a proč pak za ním nestát, což? Následující podvečer dává tušit, že budoucnost jest o návratech, ale v chladném vzduchu o to větší otazník, zda budou stát za to. Nezklamou? Nerozčeří sladké vzpomínky minulé? A dá se vůbec zopakovat neopakovatelné?
Let it flow?
Jesenická noc je snad do písmene cestou zpátky do minulosti…. Tehdy, kdysi, bychom uvěřili snad čemukoliv, ale dnes vím, že výběr, kterému sme podlehli byl dobrou volbou. Asi od té doby můžu říct, že kdo chápal vyřčené a rozuměl prožitému, sdílel pocity jiným nepopsatelné. Mládí kořeněné nejistotou a souzněním se squadrou, navíc ochotni se zachránit jeden pro druhého…. V tomto případě byl návrat velký, ale kde se poděli ti, keří to s náma všema táhli? Atmosféra tak sice heclá, ale bez ligotu, jen s malou jiskrou v očích o kerou ti po nás nestojí…. Rychlost jakou se vše semlelo byla dechberoucí, o to překvapivější bylo slovutné utnutí vprostřed nejlepšího, asi neukojená tužba zanechá hlubší stopu, než ta dajná a lehce nabytá.
Sotva sem s novým dnem usínal, s novými paprsky již fičím známými zákruty na jih. Než se do toho opřu cítím trému a zodpovědnost. K čemu však obého? Byť by bylo jen jednoho, hlavu zničí víc než letmý půvab právě prošlé dívčiny. K čemu však tolik trápení? K čemu překonávat překážky, odhazovat balast, tužit smysly? Jo, to je ta hlava, jen myslí!…… Pak se znenadání něco zlomí, poddávám se – let it flow! Vše je snadné, a i když sám nedosáhnu na vytouženou metu, je příjemné pozorovat posouvání hranic jiných. Vidím sice, že i těm hlava dokáže pokazit připravené, ale pak stačí zahrát silou karty, nebo blafem tužby ohně. Potom již jen užívat záplavy endorfinů a čisté hlavy, jak čirosti stoličnej….. Večerem hraju s děckama plzeňskou a doufám v lepší koncovku, usínám pod křížkem a bůh suď zda právem a či ne…
Who´ll be czech Lynn Hill?
Ranní sonce je chladnější než předešlého dne, pracky nachcané jak opice a před sebou vidina těžkého boje, ambice nejsou větší než dne předešlého, zato hlava chladnější, a o to de! Z psychologické zákopové války se stává souboj. Již nejde o to zda, ale gdy. Už jen kousek, malinkej, coby linka peří na stříbrném podtácku…. Večerem poznávám, že někdy stačí sice chtít, ale navíc člověk musí mít i podplacenou sudbu. V někerých chvílích by totiž ani píseň nepomohla!... To je pak radosti na starém bělidle. Někdo přece ty limity posouvat a vize uskutečňovat musí. Netušil sem, že i sportovní lezba dokáže nabídnout zážitky hodny hor. Jsem dojat, (ne)spokojený a opojený, tudy cesta jistě vede. A o co víc, zjišťuji, že to vše je hlavně o lidech! Oheň v srdci stačí k cestě za vizí, no jen atmosféra úpřímné řevnivosti dopřeje i ostatním zúčatněním co hrdlo ráči…..
Nový den, nové vize, je jasné, že dnes z mojí strany nebude víc než vyfunět pod nástup, ale rozhodně lepší kosnout v podzimním listí, než proplouvat chladem brněnských ulic, člověku se jistě líp usíná….
It´s something to learn from that guy?
Jak už to bývá, věci s časem naberou spád. Sotva se sonce otočí zprava doleva už opět zalamuji krk a hlavou sice hřímou otázky, ale sem rozhodnut, nic víc, nic míň, ber nebo nech být. Nevím kde se to v člověku bere, no kromě prolínání je nutné i vědomí umět kličkovat a tedy i rázně rozhodovat. Jo diskutovat a polemizovat umím, ale chovat se podle toho? To je pro jiný level, na to cítím, že nemám (nebo jen nechci?)….. No prostě vždy se vrátím k lidem, bez nich sem, nebo su nic. Nevím proč se tak nechám poddávat, ale možná sem jen línej být osobností, schovávám se a i dyž to tak nemusí vypadat, prostě to celé je jen o tom.
Nuže opět konec jedné štreky, ale snad opět trochu silnější pro nástrahy zábavy i života. Ča a díky vám! Díky vám….
středa 12. října 2011
Pojednání o Kvacích
Kvak je co nejkratší túra, v keré se po co nejdelší dobu trápí co nejvíc lidí... Zde v bouldru s příznačným názvem Kwak...
Už na jaře ten malej Hodoníňák vyhrožoval, že mi přeleze SD projekt na kerém si lámu zuby dva roky. Čert by onen problém vzal a já se ho vzdal, nebýt ladných křivek onoho bouldru…. Marně sem však i jarem namáhal své tlapy, no zřetězit kroky, či neskončit v blízkém stromu se i nadále jevilo jako neřešitelná patová situace Mikyškyna s Člupevem… To pak přišel podzim a v přítmí pana M. se znenadání objevil ten mrňous a že kdy prej jedem. Což!? Koneckonců bylo mi jasné, že bude aspoň o zábavu postaráno a i dyž sem dával všanc onu výzvu kyprých tvarů, kýv sem na souhlas a kompanii zahradníka Pawla s možností lezení v lokrech s kytičkami a mechy vyměnil za pevnou žulu a doslova kwakocesty. Nu... Změna je život!
Svlékání kůží
Je to tak trochu paradox, v Jesu je sice hafo bouldrových oblastí, no všechny až na jednu, jsou ze silně navětralé hrubozrnné žuly a nemaj větší význam, než jako historické zastavení v raních džavánovských objevitelských letech, případně jako povyražení pro místní, keří maj tolik krve a kůže, že ji rádi rozdaj, či se sedřou z té hojnosti. Naštěstí i tady platí výjimka a sice pohledově jemnozrnná a o to víc z kůže zdírající oblast – Žulový vrch.
Žába - zleva: První mrdačka (SD, po hraně bez odšlapu do kouta), Žabař (SD, spárou), Kwak (SD, hranou)
Minuloroční seance s Brňákama dopadla kůli dešti špatně, na druhou stranu, ta letošní vše vynahradila. Skončili sme sice s Tomasem sami, ale někdy na počtu nezáleží, na pohazování šutříky si třeba v takovém M. vystačíte dva ažažaž… Ono vlastně s Téčkem asi často ani dalších lidí není potřeba, jeho víc než za tři, čtyři a každému snad jasný, že na roztáčení hvězdných kol to bohatě stačí…..
Had V - zleva: Hadimrška, Mamba, Zmije, Poslední problém Alp, oranž- projekt cca 8A
Zmije
Rozlízačka, nerozlízačka, oba z druhé prdy posíláme tupou hranu - První mrdačka. Že sou Tomovi názvy neopakovatelné, je snad jasné, ale až bouldřík polezete, ve výlezu pochopíte, proč to pojal až tak přísně. Že by ňáké dejavu??? Uvidíte!... Než se ale začne objevovat potenciál, je dobré vždy pozkoušet již problémy vyřešené. V tomto případě dostáváme sadu v podobě Kwaku s původně 6B+JES klasou, kerý nás asi na hodinku zdrží, i dyž já jej překonal už na jaře a celkem boulder nemá víc než 4-5 kroků. Hold někdy je slečna dajná, jindy člověk nebere… Další, pro změnu převis – Zmije, naopak pouští hned a to sme v tom s Pjótrem strávili onehdy dva dny, jó tupá chrlická síla a páteční rána ve Vieře se poznaj, plné gatě ženou lezbce vzhůru.
Mamba
a přelez Mamby v podání druhého Toma
Vedle pokušíme před pár dny vylezenou Mambu od druhého Toma, kerý pro nás minulý rok připravil již zmíněný Kwak. Tady se sice občas hnem, ale rozpažka je fakt moc i pro na skřipci nataženou bábovku…. Borec začne projektovat jakýs traverz a nakonec pouští. Mě málem na fleš, i dyž špatné, či spíš žádné nohy vizuálně nedrží, ňák to funguje, ambice tak nemusíte vůbec držet při zemi a jen se poddat. Paráda pro prsty a řekněme Hadí síla…
Had Z - zleva: projekt - cca 7C, Svlékání kůží, Hadí síla, Jedovatá
Hadí síla
Dyž za chvíli posílám typa do nejladnější linky, kerá zatím v oblasti je, říkám si, že ho jedinečnost pohybů nachvíli umlčí, ale chyba lávky, v tom svém dada pokračuje i při lezbě. Sotva Svlékání kůží doleze, pouští se do projektu zleva, jakés medvědí hrany za tupé pseudobočáky s lehce vypaseným bříškem uprostřed. Jednou to vypadá i dost nadějně, ale takovou laskominu, to chce přece nechat i na příště, by člověka cos motivalo opět se vracet. Takhle na pohled za nula, ale hned vzápětí jeden pod za vyřešení Posledního problému Alp. Náskok je přísný a dolez ne úplně jistý, trocha bojovnosti však vše pořeší….
projekt vlevo od Svlékání kůží
Před přesunem ještě dvojkrok přes žiletku, kerá po přelezu ještě zmenší svůj tvar a hurá na další třešničku: Grizzly je parádní medvěd, kerej vás nesežere, nož každopádně potrápí. Co však nikomu nedopřál, je vyvzlínat již od drábků až na čumák. Jak sem zmínil v úvodu - pekelnost a sakra výzva. Borec je opravdový hráč a nemaže se s tím, i dyž karty nejsou dobré. Základem cesty je 15ti krokovej tutáč program a udržení tupé hrany proti dvoum patám, vcelku snadné, že? Ačkoliv a pročež, tak nakonec projekt odolal – Synové Velké medvědice se budou muset vrátit! Ale o tom právě ty výzvy sou, ne??
Ze stoje Grizzly, ze sedu projekt - Synové Velké medvědice cca 7B
Na závěr dnes jen čumím, už chápu, kde ten Svišť přišel k přezdívce. Naskládá se do SD Budižkničemu a druhým tam ladně sesílá. Sice jen dvojkrok, ale zaručuji, že nezvednete prdel, máte-li přes 170cm, bo dlouhý haksny…
Panel - zprava: Cihlák, projekt spárkou cca 7A, Panelák, projekt - Zničený panelák - bez odšlapu do spáry - cca 7A
Cihlák
Panelák
Za tmy ještě neúnavně přidává pár bouldrů a já už sotva a stěží asistuji v přelezech, hold je poznat, kdo je pánem svého těla…. Pokukujem po projektech, tak pro Adama a po další linkách pro médium-lůsry. S Klekánicí sbíháme k autu, přes Olmütz do Brünna a já dále nocí přes podNebí a Vieru do postele, bych s ránem moh usnout spánkem zotavujícím zničené tělo a pocuchanou duši….
zkouška nástupu do projektu - cca 8A-B
Tsunami - zleva: Cayting, Surfing, p- cca 8A-B, 2x p - cca 7C, Obelisk
Žehlička -zleva: Rowenta, projekt - 8A?
Nohsled - projekt - těžká hrana s logickým SD - cca 7C
Poznámka: spřewod na džávě bude o nové cesty a opravenou klasu upraven asi příští týden, pro zájemce, již několikrát proklamované video zde, článek o další již vzpomenuté jes-bouldr oblasti zde
Dodatek: v pátek večer v Jesu In Memoriam, taže kdo zažil, měl by zas okusit! Po asi 10 letech první a nejspíš na dlouho poslední koncert a vlastně takový retro návrat do gymnáziálních let…
Mor na vás, šméčka! Blabla Chobot s vlasy….