Člověk za těch pár let lezecky prošmějdil v okolí kde co, ale čas od času se nestačí divit a musí povinně doplnit vzdělání oblastí, kterou dlouho opomíjel. Podobně to bylo s údolím Wachau v Rakousku, asi 150km od Brna. Bral jsem tuto oblast jako nouzovku s lehkými cestami, ale sektor Nasenwand mě vyvedl z omylu. Sice ze všech zdejších sektorů je nejvíce na raně civilizaci a na kráse mu nepřidá ani blízký lom, ale rozhodně se sem vyplatí zajet, pakliže tě zajímají cesty kolem 7,8 stupně UIAA.
Od parkování podél silnice si sice člověk vyšlápne řádný kopec na skalní plato, ale nahoře jej čeká ptačí výhled na Dunaj a okolní vinice. Právě ptačí cesta "narovnaný kormorán" za 8/8+ je povinná písemka. Je sice nezáludná, ale zeptá se jak často chodíš brousit lano na Klajdu. Paradoxně mnoho cest v sedmém stupni bylo obzvláště vypečených, takové poctivé sedmičky až běda. ( Zlato z Lilehameru, Panta Rhei...)
Po pár cestách jsme zjistili, že Jevišovická struktura skály ( méně čitelná, členitá) přechází v pravé části stěny do oblejších tvarů a náramně připomíná Roviště. Cesty zde jsou těžší, ale právě díky čitelností se stávají velice lezitelnými. nejhezčí je cesta "Q.E.D 9-", je to skvělý cíl jak zdolat první 9-. V nástupu čitelné oblinky do těla, poté technická střední pasáž a nahoře boulder po lištách. Hned jsem do ní nahnal Haryho, Peťu i mladého Stračesa a nebyli věru daleko od úspěchu.
Hned nalevo je snad nejlezitelnější osma" Rýnský ryzlink" a dále napravo pár fantasických sedmiček. Celou stěnu protíná šestkový sokolík, kde si člověk může spravit chuť dvoudélkovým průstupem za 6. Snad nejvýraznějším kusem skály je nad převisem čnící hladká plotna, zrcadlo bez stupů a chytů. Jen línie borháků značí, že někomu ruplo v bedně a tuto mazačinku skusil po žiletkách a drobných výlomech ztrestat.
Musí se vlézt do všeho, tak jsme se jali pod drobnohledem luštit tuto hádanku. Byla to sice lehce morfologická záležitost, ale fantasické lezení kolem 9- stupně. ( V jednom průvodci je to za 9, v druhém za 8+) Další výraznou plotnou je hlaďou s pár blílými fleky a to celé 25° převis. "Speedy" za 9+. Jsou zde dvě varianty přelezu, zleva je to výrazně lehčí, spíš 9 za dva kroky, zprava peklo tak za 9+/10-, kdy se mi podařilo klíčový skok bez nohou z oblého 5mm bočáku do lepšího bočáku pouze 1 ze 3 pokusů, prsty byly naruby a mohlo se jít na výlet.
Celkově na mě sektor zapůsobil, stěna je přes den nasvícená sluncem, po dešti skála rychle oschne. Jsou zde dlouhé 35m cesty v rozmanitém terénu. Výborná škola techniky a vytrvalosti. Okolo se i pár lehčích šestkových cest, ale na cesty v lehčích stupních je asi lepší zajít do jiných sektorů Wachau. Ale o tom zase jindy. Čau Čaj.
Žádné komentáře:
Okomentovat