Moravský kras známý neznámý Dietrichsteinský palác, Brno od 5. května 2010 Jedná se o výstavu fotografií a dalších zajímavostí instalovaných v Dietrichsteinském paláci(Zelný trh).
"Výstava fotografií, dokumentující objevitelské práce a postupy, ale i rozmanitost života v jeskyních, bude zahájena 5. května 2010. Zvláštní kapitola pak bude věnována i jeskyním, které běžně přístupny nejsou a zároveň mají nezastupitelnou roli ve výzkumu prehistorického osídlení jižní Moravy. Výstava je součástí 50. výročí úmrtí legendárního průzkumníka a badatele v Moravském krasu prof. Karla Absolona."
Všichni se na prodloužený zdekovali do studených krajin a já jelikož byla nějaká rozdělaná hokna plánoval co s víkendem. Vše za mě vyřešil Sebastián, který se ocitl skoro v nachlup stejné situaci. Slovo dalo slovo a začali jsme sondovat kampak za lezením. Jelikož se nám nechtělo někam dál a za hranici výletu jsme si určili kótu 200km, přišly nám na mysl dvě oblastičky na Moravských píscích, kde Sebo ještě nebyl a já zde měl co lézt - Medůvka a Lukov. Sebo boulderuje u Zlínské chaty. Nakonec jsme se rozhodli pro Lukov, který byl naneštěstí s celé náhorní strany po většinu dne nasvícený, tak jsme pouze ladili z údolky cit pro plotnové a rajbasové lezení. Klasicky pěknou "Severku" 6+ a "Úsměvy" 7 na rozlez, pak že si nacvakám (dle mne nejhezčí technickou hranu na Moravě) "Ubohé Benátky" 8 a hnedle jsem se v ní prošel na pohodu až jsem se sám divil. Sebo poté pozkoušel záludnosti oblých hran také a velice se mu tento styl lezení líbil. Po levé hraně vedou "Ubohé Benátky" 8, střede stěny pak "Dušičková" 8+.
Další na řadě byla "Dušičková" 8+ kde se mi v onsajtu už za bouldrem nešťastně šmýkla pazoura a napravil to až druhý pokus. Tato cesta je rovněž z těch nejpěknějších co jsem na Moravských píscích lezl. Navíc na OS dost lezitelná, tak pokud člověk není tajtrdlík, chyty jej samy navedou hore. Ubohé Benátky.
Cesta "Jako zvon" 9- od Kmocha je kapitolou v knize, jak trénovat na Action Directe. 9- jak prase, v převise soustava 5 jednoprstových dírek a madla nahoře, řešení je jasné = Wolfgangova síla. No ani jsem ty svině úzký nepokušel a šli jsme se koupat na Lukovské rybálky a na chálendu do Lukova vedle Jednoty - doporučuju zdejší svíčkovou a kyselicu. Položená hrana snů.
Odpoledne pro radost jsme si zablbli u zlínské chaty na skalce u cesty, kde si Sebo nějak zprasil lokty a večer jsme vegetili u fotbalu, protže rutika v Hrobicích stála za pendrek. Další den jsme vyrazili směrem Velá, pár týdnů zpátky zde byli kluci Stráníci a pěkně zde pokosili největší questy. http://www.purebouldering.cz/clanky/vela-ve-viru-ohromneho-vetru.html Já zde byl už vloni, ale moc jsme nelezl takže o to bylo větší natěšení na bouldery alá Osvětimany.
Everest 5A.
Rozlezli jsme se na oblých mísách Giganta, kde jsou pěkné lehké linky i jedno oblinové 6C viz.video. Na legendární boulder Žába bylo celkem vedro, náskok do oblin nám nemilosrdně strouhal kůži, varianta do Žáby zprava mi zase ostrouhala bicák a tak jsme zavítali do Lištích doupat, nálezy do boulderů jak na Petráči, vyblbli jsme se dosyta. Klasa mi přišla poctivá, ale možná to bylo tím, že jsem teď dva měsíce nelezl.
Lidoop 6C.
Pro zájemce pravím, že Velá je podobného charakteru jako Chřibské boulderové oblasti, tvoří ji kolem dvacítky balvanů stojících na východním hřebenu kousek od samotného vrcholu. Info k příjezdu naleznete v elektronickém průvodci ke stažení zde: http://www.purebouldering.cz/page-guide.php?id_s=142
Vesmír 6A+.
Je zde zejména hodně lehkých boulderů do 5 Fb klasy, pak kolem stupně 5C-6A a dále až od stupně 6C výše. Bouldery od 6A už nejsou úplně zadarmo jak jsme se přesvědčili v Bobulích 6A+.
Šla by zde zařídit společná polezenice ve stylu závodů, ale to snad až na podzim.
Minulý víkend jsme strávili v Ostrově a to ve velikém brněnském zázemí. Bylo to pocítit zejména na večírcích - byly super, békání, kytárky u ohně, inu VHS rulezz. No zbytečně nebudu psat ódy: Nejvíce na mě zapůsobila cesta "Separate reality" VIIIc od Prcase - vyškolila mě jak malého kluka. Na Tatuše a spol pak některé Bělinovy kruhy v pár cestách vždy metr nad klíčovým místem. Na konec bych snad podotkl že Netopýří stěna je prostě boží.
Finesy, triky a jiné upgrady postihly krom všech ostatních sportů snad i ten náš lezecký. Nejen nový materiál , ale i mnohé pro leckoho neznámé finesy tě dokážou dostat z pěkné šlamastyky.
Kdo by neznal Rosťova netopýra, Janisovu nebeskou patu, Slépova Lachtana a mnoho dalších legendárních "umělých pomůcek" k dosažení maximálního výkonu. K zajištění pak někteří fištróni používají Ufa, omotané lezečky, panenky lana, helmy, frendy ve fusaklích atd.
Co ale dělat v případě, že jste v holé stěně bez trhlin a jiných bodů k zajištění, pouze lištičky, lišty, hnidy a kde nic tu nic a přitom máte nachcáno a hrozí vám opravdu ošklivý odsednutí několik metrů níže, hůře na zem?
Že nevíte?
Pakliže se necháte podat, čtěte dále.
Legendární pískař nám prozradil na první pohled jednoduchý majsterštyk. Když už nemůžu obhodím si přes prsty na liště připravenou odsedku (doporučuji plochou smyc) a opatrně si do ní odsednete. Poté bez vypětí sil můžete v klidu vyklepat druhou ruku a případě hluboké únavy do nekonečna střídat obhozené ruce až bude všechen laktát odplaven a vy schopni směle pokračovat v brilantním výkonu...
Za tento trik můžete například autoru finesy Petru Mockovi nebo autoru tohoto článku koupit panáka.
Nebe má v sobě pernaté hejble, oblaka v povětří visí, zvěřina lesní křehce se láme a tichounce přikrývá krysy a listí. Panenka počerná řekla: Paf!
Všechny ty děvenky otvírají laňku posunuty k polím a pak strkají ruce hřát a slaninu péct
by jejich prsty se protkly. Panenka počerná řekla: Ach!
V nedalekých luzích a hájích se divoká zvěř prohání a jen odvážní nejsou chřtánům podzemním vydáni. Tam kde Jedovnický potok se ztrácí, tak tam, na oko nesmělé, děvče se ve skále potácí. Zbytečně strachem se v mysli mámí, vždyť v rukou je dost sil k mání! Trpělivě pod ní bdí Svatý muž, vždyť takového nepotká více už. Není dále co dodávat, vždyť ostatně sami se můžete pokochat: http://www.stream.cz/video/488233-o-kolouchovi
PS: příště snad již i qomix v novém hávitu, lezbě zdar!
Z těch cest, kde nikdo nechodí, je jedna má. Z těch hor, co nikdo nedobyl, chci jednu já. Ať jména těch, kdo tady pad, mi skrývá sníh. Já přece nemám důvod stát se dalším z nich!
Po delší době sem zas zavítal do Karsu s cílem zalízt si co nejvíc jak pěkné, tak řekněme alternativní výstupy, poznat nová zákoutí a vlastně si to co možná nejvíc užít v rámci mezí pohody bez hrocení.....
Začátek v sobotu na Holštejně. Už od minula mě láká Vojížděč mrtvol, kerého chci vylézt bez ojebu zprava. Superdirekt verze mi nepříde moc logická a tak volím direkt verzi s náskokem do dobrého chytu a diagonálním bouldrem. Asi na třetí pokus dolízám k nýtu a zbytek už řekněme na pohodu. V bouldru později bojuje i Klingoš a Aleš, kerý narozdíl od prvního přelézá i dyž hodně silovým způsobem. Jojo, technika se rozvíjí hlavou a ne silnými prsty! Klingoš ale hlavně pokouší variantu Nevěry, jakési Hrabě von Burlitz, tedy spojení Extáze a Nevěry. A navíc ještě přidává dalších pět opakování své cesty (Ondra pak asi 7. přelez a první cizí opakování).... Prsty mám rozlezené, ale třeba rozvíjet, jak sem zmínil výš, i myšlení a techniku nohou. Cedule se tedy jeví jako správná volba.
Berny v klíči Cedule (použitá fota by Pok a Denisa)
Kdysi sem to zkoušel, ale bylo to dost mokrý a ani AF z toho tehdy nebylo. Dnes je ale krásně a vše vypadá suše. De to na pohodu, ale širočina mě opět školí, nakonec ale dyž už myslím, že bude zle, vše zachraňuje žaba a pak definitivně no-hand nad klíčem. Koukám do Přidžte se chytu z mýdla a rači pokračuji dále. Místy to je ještě dost mokré, ale závěrečný „os“ už nevzdávám. Rozhodně radost a druhá ze tří impozantních spár je doma. Taže příště už jen tu Hradní.....Přesun pod Ležáka. Začátek si užívám, domýšlím i druhý bouldr, ale u cvakání třetího mi spadnou brýle a tak místo cvaknutí lana, skáču do položené plotny. Ondra je ale připraven a vše nakonec dopadne bez problému. Jako dyby to za poslední čtyři dny nebylo už podruhé! Předtím sem dolézal na písku k dalšímu kruhu na slepo a to není žádný med, obzvlášť, dyž to je hlavně o nohách na keré člověk nedohlédne....Z druhého vše klapne a tak jen poškádlit smysly pohledem na techický Pilíř, vylézt kout vlevo a doničit se Čtvrteční spárou, na kerou mám špatné vzpomínky. Časy se ale mění a k mému překvapení se z této cesty klube pjekná linka. Rozhodně hezčí než Kotašl, či Zbrojnoš (teda aspoň dle mého názoru).
V karsu opět ob dne a pro změnu Bajerka. Rozlez v Dědictví předků, což je fakt dement varinata té jakési Šikmé varianty a pak hlavně Podzimní, můj tříletý projekt. Po půl hodině intenzivního shybování na dvou prstech zjišťuji, že má mysl je zastřena stromem a tak až po pořádné prohlídce celé plotny zjišťuji, že za ním sou chyty, keré z výmrdchobotnapiču cesty dělaj jen bouldr nástup a pak laláč ke slanění. Kloním se ale k tomu, že sedmičkový lezec bude mít dost problémů....Na Zloprásk už není síla a tak ještě valit do Pustého žlebu na Koňa.
Hřeben Koně
Stejnojmený hřeben je klasika na rozlez v nejisté skále a tedy jasná volba. Hřebínek je sice exponovaný, ale dobře zajištěný. Sice vypadá, že každou chvíli upadne, ale přes všechny fyzikální zákony drží! Sice je místy zarostlý, ale je v Hnusu a tedy je poviností....Néé, nakonec se to dalo, aspoň trochu hory na skalkách....Jo a pro ty, co občas zapomenou přemýšlet, hřebínek se leze tak, že máte na hraně levou ruku a sice proto, aby ste mohli cvakat skoby vpravo v plotně a ne jak Berny, kerý hřebínek lezl striktně přímo a pak se divil, že vůbec přežil....Chcu na Alpskou, ale Leňa (od Póla) se necítí už na nic rozmrdaného. Volím tedy kratší výstup a sice Metody socialistických pravidel, ale než udělám první metr v cestě, Leňa si vše rozmýšlí a tak pokračuji Policejní vpravo. U Metod bych se ale zastavil, pač mi není jasné jak jít od první skoby přímo, aniž bych nepotkal i druhou skobu. Pak tedy mírně vlevo vzhůru???.....Za chvíli míjím předsunutý štand Policejní a pokračuji přímo ke skobě B-Komplexu. Přelez pův. A0 je skoro zadarmo a tak se vůbec divím, že Mauglí hákoval, či že vůbec použil železo, pač tam de spousta hejblátek.....Přehupuji se do hladkého koutku a po počáteční nejistotě si cestu opravdu užívám a koneckonců ji i vřele doporučuji. Opravdu pěkná linka, kerá vás nijak extra nezničí, ale navodí příjemný pocit dobrodružství....Leňa je za chvíli u mě (technicky fakt umí!) a pak už jen valit dom....
B-Komlex je asi nej-linka na Koňovi
Další dva dny trávím s Pokem a Jenem. Nejdřív opět Lidomorna a technické lahůdky hodně vlevo – Zkratka na hrad, což je opět můj pytel z kdysi dávno. Tentokrát, ale vše na křečový klid a RP je doma. Pok nejdřív nula bodů, ale potom, co zjistí, že se obliny zalomit nedaj, tak vybíhá. Zkouším cestu vlevo, prej za 6+, ale po tom co musí člověk udělat tři skoky po sobě a jeden dokonce do kříže, to vypadá na těžší bouldr. Hodí se i stoppery a mít od Poka vyčištěný dolez. Jinak je to vše pasé....Pok se pak plácá v Ceduli a já následně v Pilíři, opět prý za 6+. Nad borháky mě jen žene vzpomínka, že sem se až do převisku dostal na os. Tehdy ale po výpitek párty sem totálně zdecimovaný utekl z uzlíčku ve spáře, pač sem na takovou chobotinu neměl nervy...Dnes se cítím líp, ale v převisu stepuji až do doby co dorazí Berny, kerý mě vlastně tak trochu nakopne. Nad převisem sou už ale jen mýdlové bubliny a ja cítím, že mi nohy smekaj. Už nevím jak, ale nedostatek síly mě donutil vyzhybovat boule, tak možná pro skicross a hurá cvaknout slaňák! No nevím, ale aspoň osm méně by cestě slušelo víc!....
Další den načínám na Indii s Jenem v Předstartovní. Ze včera zničené šlachy u levé ruky se ňák pěkně protáhnou a už nebolí a pokus za pokusem vše vypadá líp a líp. Dokonce se dostávám i do topového madla, ale opravdu hodně na křeč a to už nejsem prostě schopen udržet. Frustrovaný pak pobíhám po kluzišti a volím možnost si cestu dolézt na podzim....Hold ne každý den je posvícení.....Jen vesměs končí v závěru bouldru a je vydeptán snad ještě víc. Přece jen jezdit už pátý den na takovou cestu je nerozumné...Pokračuji se sestrou nad Postevnu a volím cesty nejvíc vpravo. Slávkova spíš humus, Konec prázdin, ladnost, projekt křížící cestu superladnost! a Poustevnická takové nemastné neslané....Prázdniny jsou asi společně s Grand Prix to nej co u Poustevny potkáte a vřele všem doporučují! Pak zas je tu Pok a tak zpátky k Blansku a do Suchého žlebu. Ponyexpres pro Poka je nakonec procházkou a poskok do stromu mu očividně dělá radost i ze sportovního pohybu vertikálního, narozdíl od technického šmelení nohama pár metrů níže....Nakonec sme se shodli na 5+, přece jen dyž to člověk neleze ve 40 st. na sonci jak já, tak to bude asi snažší, navíc jištění je skoro furt... Jen nejdřív zoufale krokuje Márvina, ale druhým pokusem vybíhá, jojo ta hlava, co Jene???
Neznámá- správný směr vpravo, čárkovaně můj pokus, zdá se to kousek, že??
Já pokračuji Neznámou na Saxině, kerá kupodivu vede pevnou skálou. Pod první policí, ale ztrácím Ariadninu nit (či Bernyho očištěné chyty), a na konec po delším přešlapování a vyklepávání volím slez zpět na zem. (viz obrázek- leze se víc vpravo, idyž i vlevo sem to trochu z pozice dočistil a bylo třeba počkat až to uschne....) Den pak ukončujem na Z pýči rohu, kde se pokouším o Rallye Safari. Po přelezení sokola, ale cesta mizí v změti měchů, lišejů apod. a tak plynule pokračuji Jirůškovou normálkou. Ta je sice také ztracena v květeně, ale výrazný komín bohužel nejde přehlédnout. Převislé puzzle a trávy prověří techniku drnování a já jen lituji, že sebou nemám pikle....No prostě kentus a peklohnus, takové cesty nemáme ani v Jesu pro zimní radovánky...Pak ještě Pok a Pilíř a pokračovat dále na žúr do Podnebí a pod Lékarnu. Konečně se i Wilibald odhodlává pít a potom co se zbaví legální cestou botičky na autě a řádně ho zařadí do správného chlívečku, mu slibuji i přístřeší a možnost se ztřískat jak Vlk na Českém sťítě. Hozenou „rukavici“ ale nezvedá a nakonec se z mého privátního pokoje a vlastně jediné postele stává azylák i pro Báru a Zbuřila, na kerého už ani nezbude pozice supervlevo a tak naštěstí zůstává chrápat pod postelí....Jo jo byly to opět veselé zážitky, ani nevím esli má vůbec cenu jezdit za dajnými cestami hluboko na jih, či promrzat na štandech vysokých hor, dyž rutika a dobrodružství čekají za dveřmi! Pěkné léto přeje Asu!!!!
Sníh se začervenal, hora se chtěla omluvit, ale Cháron už byl s prámem daleko…. Bílá se stala barvou smutku.
Když sem před dvěma týdny dokončil poslední ze Šimonovic bouldrproblémů na Stránské, uvědomil jsem si, že ačkoliv to byl talent své doby, moc lidí dnes o něm neví. Proto bych se pokusil vám jej aspoň malinko představit, teda pokud je to vůbec v té změti výkonů možné…..
Jinej Honza a sice Krchů, čili Drobek o něm říká: Byl to kluk, který všem, kdo ho znali, přirostl k srdci. Perfektní lezec, dobrej kámoš. Na co sáhl, to uměl a bylo lhostejné, zda šlo o sport nebo o nějaké řemeslo. To, co on dokázal stíhat během dne, na to by každý druhý potřeboval aspoň týden. A přitom pořád dobrá nálada a pohoda. Nevím, kde přitom všem ještě stačil brát čas na trénink, ale někde jej brát musel. Jinak by asi všichni, co se vrátili z Dhaulagiri, nemluvili jen o jediném, skutečně vrcholovém lezci - o Honzovi.
Znali jej nejen kluci a holky z celé republiky, ale i skály a kopce všude v tom našem světě. To co on v něm dokázal, ukazuje talent a osobnost jednoho z nejvšestrannějších horolezců všech dob. Ať to byly balvany, skály, pískovcové věže nebo hory, všude velice moc uměl a byl z nejlepších. Málokdo v dnešní době individualismu dokázal lézt a jednat v tom nejhlubším smyslu přátelství, smyslu pro kamaráda a kolektiv, ve smyslu toho nejpravějšího, co v našem životě je, jako on!....
Smyslů zbavení na Prezidenta
Po Honzovi opravdu zůstala celá řada zajímavých výstupů. Když už sem načnul tu Stránskou, tak to byly Dvojí chňápnutí, Zuby nehty, Velký přehmat, či Gillova plotna, keré byly ve své době přelomové a dodnes potrápí i řadu pokročilejších lezců. Za poslední z nich dostal v roce ´82 dokonce výstup roku jihomoravského kraje za nepískovcový výstup ve smyslu RP, tehdy ještě klasifikován jako 9- (zajímavé je, že druhý výstup roku byl udělen Mauglímu za cestu Naše kaše na Holštejnské jeskyni, tehdy za 8). Rozhodně nezahálel ani na písku. Opakoval nejen nejtěžší cesty od Arnolda v Sasku jako Superlative na Gr. Wehlturm (IXc), ale sám nějaké přidal. Jeho asi nejprofláklejší cesta je Smyslů zbavení na Prezidenta v Labáku za tehdejších VIIc (dnes IXc). Je to opravdu famózní linka s obrovským morálovým podtextem! S Pjótrem sme pod ní asi půl hoďky stály, či spíš leželi a přemýšleli kam by se ještě dalo dolézt. Pjótr pořád nedokázal pochopit, že kruh je opravdu až ve 30 metrech a málem z toho chytl depku, když zjistil, že výš jak do 18-20 metrů bychom to nedali…. Celou řadou výstupů se proslavil i v horách. Jako první čechoslovák prostoupil Pumprisse na Fleischbank, vylezl Half Dome, přidal prváče na Les Droites, Pt. Dru, či Piz Badile. Na cestu Memento Mori (kerou dělal s Rybou a Šmídem – V+ A3) právě na Badile mám taky zajímavou vzpomínku. Noc před tím co jsme nastoupili právě do SV stěny, ale do jiné cesty, se právě touto cestou, vedoucí nebezpečnou centrální roklí, prohnala obrovská kamenná lavina, kerá jako vztyčený ukazovák poukazovala na nejen název cesty….
osudová Dhaulagiri
Honza svůj život ukončil po úspěšně dosaženém vrcholu Dhaulagiri, za okolností, které jak už to bývá, nejsou moc známé. Rozhodně ale svět přišel o jednu z dalších inspirativních osobnosti. Čest jeho odkazu!
