úterý 1. prosince 2009

O Slovaču, pytlech a atrakci

Když sme letos asi v půlce jedné Cassinovy cesty zjistili, že sice topo sedí, ale místo na Piccollu, lezem na Picollissimu, tak sem si řek, že hold ti Jeseničáci na tu Žlutou hranu mají nějakou smůlu….Když ale lezete ve stěně, kterou trochu znáte, je s podivem, že do jasné linky můžete zmrvit nástup…Nakonec se ale říká, že vše špatné je k něčemu dobré. A k čemu to bylo dobré???

S Jarkem v docela pozdních hodinách přijíždíme do Záskalia, kde se stavujem v místním hostinci. Toho času zde „slaví“ šest děcek sladkých 17náct a tak se s chutí zapojujem…No, po chvilce zjišťujem, že maj nějaký divný styl a že ve sklinkách maj místo alkáče, jen obarvené vody. Navíc při jakésí lidové cimbálovce se ani nedá říct, že by se slavilo. Snažíme se o nápravu zapojením Jarkovy trosky do repráků, ale nic nepomáhá. Dáme ještě pivko a dem chrápat. Na nový styl pařbení opravdu nechcem mrhat čas ….

Ráno horko těžko Jarouša přesvědčuji aby vstal, ale nakonec se daří a pomalu se plahočíme pod střechu do naší dardy. Nevím proč sem měl utkvělou představu o tom, že štand „Moravy“ je hodně vlevo nad výrazným spárokomínem, ale asi po hodině boje v rozchrastu a jedné adr-šukačce s lítostí zjišťuji, že tam žádný není a navíc na správny se těžko bez vrtači dostanu. Nechávám si posílat skoby a za chvili smutně slaňuji dolů. Čas je špatný a rozhodujem se aspoň pro volné lezení v tiesňave. Při sestupu ale potkáváme borce a zjišťujem, že se „něco“ chystá, a tak přeci jen na chvíli zůstavame.

Dyž vidím druhého borca slaňovat střechou dolů, trochu si říkám, že na rybu je střechu zbytečné házet, ale pointa je ještě přeci jen jinde. Za chvíli je borec dole a hned začíná se spuštěnými lany lézt k prvnímu štandu Dieškovy cesty. Začínáme mít jasno – atrakce!

Jarouš před dvěmi roky na štandu, ze kterého byla atrakce spuštěna.


Stačí ľen málo. Chýtro sa nadychnúť, na nič nemyslieť a skočiť. Na první pohled snadné, na druhý, trochu hůře proveditelné. Po úvodním odskoku vás čeká volný pád s břichem v krku a pak asi 40 metrový zkup někam do dálavy! Jak je ta střecha najednou malá!! Pocit těžko popsatelný, ale trochu přehlučen skokanovým řevem do údolí. Jinak to stejně ani nejde. A jak to vypadalo v reálu? So u can watch the Slowatch videos:

video

video

video

Každý pjekně dvakrát (na potřetí už chybý odhodlání a taky nevím esli by nedošlo na blití) a nakonec přeci spokojení dom. (Ostatně dybychom nastoupili dobře, tak by nás o to víc sralo, že se atrakce neúčastníme.) Tedy hurá a jedem….No, zase ne tak zcela. Nevím proč, ale všici místní chytili divný móresy a všude v obci jezdí 45, taže cesta k vytoužené hranici se tak „parádně“ prodlužuje. Ach jo….

Ponaučení: Pytlit se musí! Pytel nesmrdí! Pytel se dá vždy posunout výš! Do pytle se dá lecos pohodit! Pytel se dá pak shodit! Hatatitla, kdo nemá pytla, nemá quest!

3 komentáře:

  1. takovou hópačku jsem taky jednou zažil- sice jen 8metrový pendl bokem po rajbase, ale zážitek se mi opravdu vryl pod kůži...todlecto vám ale bejci závidím
    Čaj

    OdpovědětVymazat
  2. ...je to fakt hardcore.m

    OdpovědětVymazat
  3. ešče že sem stih starej ivančickej viadukt než ho ropálili švajcem :-)

    OdpovědětVymazat