pátek 30. července 2010

Tysfjord klatre detox

Hvem ikke styre, dette ikke hjelp.

Pjótr sice začal mlet cosi o tom, že nejel 3000 km kvůli nějakýmu kvaku, co se tváří jak z krasu, ale vlastně nebylo zbytí. Jemu nezbývalo než Go to Hell a my ostatní vyučení z karsu sme mohli posílat jeden onsajt za druhým...Jojo to byl Trondheim s „proslaveným“ Hellem a nám se loudíl na tvářích občasný úsměv, člověk by ani nečekal, že jeden z posledních....


Pjótr se blíží na štand ukázkovou širočinou

Po vcelku příjemném dnu valíme dál, stavíme jen tak ledabyle base camp a vlastně hned pokračujem dál na Lofoty, kde prej bývá lepší počás. Těžko říct. Kolem druhé ráno pomalu prostupujem suť a křoviny, keré nás vyvedou na vrchol jakéhosi pilíře. Nevím co je to za módu, ale Pjótr vyfotil pouze topo stěny, ale to jak se dostat k lezení, nechal punkonáhodě....Je asi půlnoc, Petr ještě pro klid duše zachytává kouř a formuje z něj obstojné ruličky, ze kterých po rozbalení zbude fajnový tabák a papírky, keré v Olšanech jistě ocení....Ale pak už hurá na věc. Kupodivu první slézá Koněv a docela mete, rajbák nevypadá zadax, ale je si jistej, tak není co řešit. Petr jen běží a za chvíli mužu opatrně začít i já. Hlaďuňky nejsou moje parketa a tak váhám, komínem to ale de snadno. Na trávnaté polici je sotva něco slyšet, ale sme už zkušení, tak se domluvíme.

Petr a širočina

Pjótr s Kohefem sou opět sakra rychlý a já tak kompenzuji jejich rychlost aspoň jistotou, převísek na křeč seshybuji a spárokomín doslova sešukám, pak už jen pohoda a štand....Dostávám sviňu a rovnou pokračuji, občas zastrčím frenda (přece jen traverz a aby se Petr nemusel bát) a za chvíli už v rozverné náladě s Kubíkem kecáme na štandu a očekáváme Pjótra....Po obligátním spřeházení lan pokračuji a sice kolmou širočinou. Občas jedovatě jeknu, ale jakmile se spára položí doslova běžím... To Koněf má opravdu respekt a rači pomocí prusíku a mého lana sestupuje až vlastně ke mně....Pjótrovi to přeci jen trvá dýl, ale šestka „padák“ frend je jistota a s tou pomalu sezlínává k nám....Mezitím si Kohef vylívá srdce a vlastně ho i chápu. Proč to vlastně všechno děláme??? Stojí ta onanie vlastně za to?? Sonce už nabývá na intenzitě, ale chlad a vítr je všude. Co nás sem vůbec vede. Šukačka širočinou mi připomíná Starou cestu na Věž tří meltů, a to rozhodně nepatří k mým příjemným zážítkům, nevím....Člověk se asi musí občas kousnout, nebo si něco dokázat, gdoví. Někdo to aspoň dělá pro pivo, ale to nás dole nečeká....


už budu brzo na zemi! (než sem stratil bójku)

Petr už je u nás a vzápětí bleskurychle dosahuje pevné země. Koněf zafuní, ale je tam taky....Mě to zas trvá, navíc nevím jak překonat střechu a bójka, kerou mi Krá s Pirem dali do cesty pro štěstí mi více zavazí než pomáhá....Trochu křečí a su dole, paráda aspoň ňáka stěnka v tom hnuso počasí.....

Den ale pokračuje a my aspoň zevlíme na místních kvacích. Tentokrát sice jen tradiční lezení, ale o to víc technické a sme rádi, že vůbec ňákou 6plusku slezem. Petr se navíc rozhod testovat založené mikrofrendy a občas (i s vědomím případné země v případě vyrvání) si prostě skočí. Nejdřív pořádně zatíží frend, pak udělá ladný skok, kerý ho vynese vzhůru tak tři metry nad jištění a pak v klidu sleze a frenda vytáhne....šikovný klučina......


stačí flustnout...

Pak dlouho nic, počasí nepřeje....Nakonec ale zvítězí hec. Dem si porenčovat aspoň slanění a další den tak na klid můžem vystoupit na vrchol Eidetinu, aspoň pro mě první hora co mi padla do oka. Paráda, je osm ráno a my si přejem na vrcholu štěstí. Není to špatné, v podstatě takový rituál. Nálada je parádní, ale sotva slezem do stěny, vše se obrací....Vrcholové travnaté police a rampy nejsou příjemné, navíc sou pěkně mokré. Čim níž ,tím je to horší. Dokonce začíná pršet. Jó dybychom vzali skoby, to bychom se vrátili, ale takhle? Nezbýva jiná než pokračovat dolů...Jednu délku už borci nevydrží a pomáhaj si prusíky a lany, vůbec se jim nedivím, škoda jen, že já si nepomůžu. V hladké plotně dokonce jednou odskakuji, ale potom co zjistím, že frend by držel, tak ho vemu a pokračuji převislými drny (v hladké plotně k borcům).

a bude hůř! (pire a pjotr)

Pire je už pěkně nasraný, ale zatím se ovládá, přece jen rok a půl nelez a teď toto. Nož ale technika se nezapomíná!...Pak střídavě s Petrem bojujem o každý metr a vlastně kromě kanální širočiny už nic ekstra zákeřného nepotkáváme. Nevýhodou širočin je to, že bágl musí ze zad dolů, další nevýhodou je, že pokud má ta sviňa stejnou velikost jak spára, tak se parádně seká a pokud je navíc širočina mokrá a hluboká tak kromě pozitiva sprchy získáte opravdu parádní odór, kerý jinde než ve stoce nepotkáte. Prostě takové požitkové lezení! Pire s klením slézá ke mně na štand a při dlouhém čekání na Petra (kerému se povedlo vysvobodit šestku frenda, se kterým sem marně zápasil) to psychicky nezvládá. Vzhledem k tomu, že sám hledám vnitřní útěchu, se ho snažím aspoň ledabyle ukonejšit. Počasí taky pomáhá a kolem druhé, jedné ráno dokonce začíná svítit do stěny světlo a přestává pršet. Dál zas zdržuji hlavně já, ale Petrův šestka frend mi v širočinách vydatně asistuje.

už jen slézt ten mokrý dach...

Slunce přibývá a čím sme blíž zemi, tím se lepší i nálada. Mokrý střechopřevis s již obligátní širočinou, je pak již jen hračka a kolem osmé po 12hodinových útrapách stojíme v položené plotně a laškujem. Sotva sejdem dolů akorát přijíždí Koněf a můžem do Basu, prostě paráda.

Eidetin a naše "parádní" linka

Ono to vlastně skoro vždy dobře končí, než? Pak ještě další noc jeden krátký questík, kde se s Petrem výdatně bavíme a to už to rači balíme a přes Švédy se v čím dál lepší náladě vracíme nejdřív do Liberce a pak do Jesu.

jeden den bylo aj takhle....

Je pravda, že za těch x dnů žrasa a matroše výrazně přibilo, ale vše se tak akorát do auta vleze a domu na klid taky dojedem....Jojo ať žije pohoda!!


co sme si dovezli od Norů

co ten pán vlastně chtěl říct??


pondělí 26. července 2010

Komínky

Už je to nějaký čas co jsem naposledy psal o své srdcové oblasti - Chřibech. I přesto, že mnozí z vás jistě Komínky budete znát, bývá často tato neveliká lezecká oblast v SV části Chřibů lezci neprávem přehlížena. Komínky leží asi asi 1km východně od osady Bunč (o boulderových oblastech v okolí Bunče napíšu jindy) na výrazném hřebenu táhnoucím se až od vrcholu Brdo 587 m.n.m.

Z lezeckého hlediska tuto charakterem na chřibské poměry vyjímečnou (převisy) oblast v roce 1998 objevil a přejistil nebožtík Tomáš Žert, vzniklo zde tak kolem 15 cest a také pár pěkných boulderů. Z zmínku stojí, že nad Dolní skálou je na stromě památníček na řízka co prý byl skautský vedoucí a když zde capartům ukazoval jak se na dulfera slaňuje ujely mu nohy a oběsil se. shit happens

Horní skála

Horní skála je nižší a cesty boulderového charakteru v pravé části můžete velice příjemně lézt na sólo (Houbařská 5, Cesta z města 6+, Bukvice nepravá 7) Ovšem ty v napravo jsou už vypečenější, tak ty raději s lanem (Bukvice pravá 7/7+ dle Švihyho jedna z nejzajímavějších cest v Chřibech a Stříbrné buky 8+) Nechvalně známým se také tento kus skály stal poté, co zde nejmenovaný sportovní lezec zasikoval a přimodeloval hranky ve spodní části celého masivu a na podzim minulého roku se tento přetěžký traverz podařilo přelézt Tomáši Mrázkovi - "Mischellin traverz 8A+ tr" (26 kroků po lištách v převisu, kde je potřeba velká síla v těle,protože se dělá dost kroků do kříže, síla v prstech je samozřejmostí a taky vytrvalost. První půle je asi za 7c+, druhá za 7b, kde je potřeba vydržet.) Typ cesty industrial mluví za vše :)
Rajbáky z náhorky.
Je zde samozřejmě mnoho dalších boulderových línií, ale nebudu střílet od pasu, autoři mlčí... jo vlastně jeden dva kameny jsou hned vedle HS a vede zde pár směrů.
Z druhé strany Horní skály na vás a vaše něžné polovičky čekají příjemné rajbáky kde se dá celkem příjemně vyblbnout, s nádechem vzrušení zasólíkovat, vše v pohodovém terénu a snad i zaskotačit na nástupových mantlech, které na umělé stěně stěží natrénujete.
Zleva Předehra, Rychlovka, By the Way.
Z lezeckého hlediska je však výraznější Dolní skála, dosahuje výšky kolem 10 metrů a láme se z výrazného převisu do rajbáku. Zleva je oddělená komínem lehčí část sektoru kde na vás číhají ne úplně lehké pětky "Předehra" a "Rychlovka" a také vypečená 7+ "By the Way", která nás kdysi s Káčulem pěkně potrápila. Vpravo však už pokračuje hlavní převis a v něm hlavní lezecké pamlsky. Devítku "Finále Liquere" po levé hraně jsem bohužel ještě nezkoušel, ale už od pohledu ukazuje "kde má kanec piču" - bude to asi boulderová darda. Zato další logická línie patří mezi klenoty chřibského boulderingu na laně - "Zlom vaz" 8+ patří podle mne a Jary Blatného mezi top 5 cest ve Chřibech. Dole silový sokol se špatnýma nohama, patování, skoky do oblin, zasedávání a vytáčení do ostrého žlábku a závěrečný technický rajbuňk - to vše vám může tato skvělá cesta nabídnout.
Na hraně Finale... a středem Zlom vaz a Modrá...
Mezi hodně velké lezecké krpy se počítá "cesta" "Modrá je dobrá"8+, kterou nikdo napoprvé nepochopí neboť nástupový převis je hladký jak Asuova oholená stehna. Napověděli až známí, že prý Žerťák dělal cestu zhora a až pak zjistil, že v dolním převise cesta nevede a tak tam vrzl nějaké modré umělé chyty. Naštěstí jsou chyty už v gébišu a tak můžeme pokračovat dále k dřívějšímu projektu vedoucím po pravé údolní hraně, který přelezl v roce 2004 kdo jiný než Svišť a vznikla tak pěkné a nelehké "Zosobnění zla" 9-.
Vlevo sokolíkem Zlom vaz a za stromem Zosobnění zla.
V úzké boční stěně vede cesta od Žerťáka "XXL" 8 -kdo nezkusí, nepochopí co je to gorilí index a teleskopické ruce. I přesto že nejsem nejkratší na mě tato cesta stále čeká.
Úplně vpravo také na mě čeká neznámá "Manikůra" 9-/9. Je mi to pravda trochu cizí. No uvidím příště.
Krok do levé hrany v XXL je pro ozajstné kostry z čápa.
TIP: pod dolní skálou vede takzvaný "Slépův highboal" - boulder už nevím za kolik, ale nasmál jsem se až až. Zkuste a uvidíte.viz.foto.
Čaj.
Slépův highboal.
Něco málo z historie:

"Komínky jsou někdy nazývány také "středem Moravy" a údajně měly být také ohňovou horou. Na ohňových horách byl zapalován oheň signalizující nebezpečí pro obyvatele obcí v nížinách při vpádu nepřátelských vojsk do země. V době, kdy byl vrchol vymýcen, patřily Komínské skály k proslulým vyhlídkovým místům. Na počátku 20. století sem často zajížděli hosté a účastníci honů na divokou, pořádaných majitelem kvasického panství Jaroslavem Thunem. Několikrát se jich zúčastnil také rakouský následník trůnu, vášnivý lovec František Ferdinand D'Este. Právě k jeho návštěvě dala správa panství roku 1903 vytesat na vrchol skaliska schůdky a opatřit je železným zábradlím." *

"Nosníky zábradlí zasazované do vyhloubených děr byly zalévány roztavenou sírou. Při této práci se síra vznítila a nad kopec stoupal sloup bílého dýmu. To samozřejmě vyděsilo obyvatele obcí, kteří o práci na skalisku neměli ponětí. Přičinlivý žurnalista napsal článek do hradišťských Slováckých novin a senzace byla na světě. Seriózně se tvářící dopisovatel tvrdil, že na Komínkách obnovila svou činnost sopka, což ostatně potvrzuje i výskyt sopečné flóry na úpatí. Zprávu místních novin převzaly Národní listy odkud se dostala až do krajanských novin v Americe. Vypráví se, že než se věc vysvětlila zaplatili podnikaví hostinští v okolí místním hochům za to, že budou pálit na Komínkách mokré bukové listí ku přilákání zvědavců a zvýšení tak vlastních tržeb." *
*http://chriby.cz.tl/

pondělí 19. července 2010

Kjøpsvik detox - kultur part

Som ønsker der, hjelpe ham det.

Nasáčkovat tunu žrasa do cáry byl tak trochu nadlidský výkon, nakonec sme musely vyřadit nepotřebné věci jako další lano a bombu společně s asi 16tou-20tou zavařovačkou okurek. Auta brečela a naše jediné štěstí byli zrušené hranice v celé Evropě. Kohefův cáromobil, nebo řekněme konzerva sardinek se ještě zastavila v Liberci, kde nám Mr. Čokař poskytl nějaký ten další matroš včetně sviní apod. Cestování v tom horku nebyl žádný med, obzvláště dyž trčíte nějakou tu hoďku v koloně před trajektem. Pak už ale šlo vše ráz naráz.

osádka druhého cáromobilu (Krá, Pire, Hary) phts by Léňa

Ve Švédech sme byli coby dup a sobotní noc dávala tušit, že v okolních městech se budem moci nechat pokochat (nezaměňuj za polský význam slova!) místníma igelitkama a dorostenkama. V Malmö ještě vše vypadalo nadějně, ale nakonec zůstalo jen u první vlašťovky....Čím víc na sever, tím míň lidí, více světla a pustiny, což dávalo jen tušit nepřízeň která bude následovat....Docela mě zaujala Kiruna, kerou sme někdy v noci projížděli a obrovská kilometrová halda překopané zeminy, která naznačovala ráz tohoto doslova ocelového města. Další den sme už v pohodě zevlili v Base campu nedaleko Stetindu, národní to hory Norů. Počasí na oko ladné, ale předpověď od Sobolů nám nedávala moc naděje. Jako poslední význačný moment bych ještě uvedl dopití posledního piva.....

u Base campu, v pozadí jediný kopec co sme ukořistili

Výhoda polárního dne je jednoznačná, není potřeba řešit kdy vstávat a kdy jít spát. Taže obvyklý budíček tak kolem 10-12 a na kutě tak kolem 4té. V nadešlých dnech sme se jaly poznávat okolí hlavně turisticky a vyběhli i nějakou tu túru.

za kulturou v Hemingsvaeru

Obzvláště po té druhé bylo potřeba uvolnit psychické napětí a vše tak skončilo autožúrem s veselou krabičkou a Krákovou Mptroskou. Docela sem čuměl, že to de, dostat se do nálady bez piv, ale ono dyž se chce, tak vše de, žeš? Následující perioda opět špatného počasí nás vyhání do Narviku a na Lofoty, kde dáváme naději aspoň tomu, že potěšíme duši pohledem na sympatičešskuju děvočku, ale kromě jedné běžkyně, kerá se prvním pohledem zamilovala do Koněva, potkáváme jen samé bárišně....

nejdřív chytit a pak sežrat

Na Lofotech zevlíme v blízkosti Svolværu a docela vážně uvažujem o návštěve jednoho žúru. Po tom, co ale zjistíme, že hudba je pouze reprodukovaná a né živá, na to kašlem a dem se rači přežírat k autům do C1. Pak zas jeden pjekný den a tím pádem lezba až do pozdního rána, ale dále už jen autoturistika a návrat do Basu.... Soboláči sou už titam a po menší bramborákové sešně to fičíme na jih Norska. C2 stavíme u Trondheimu s tím, že navštívíme místní kvaky u Hellu a po příjemně prožitém dnu valíme co to dá na Republiku.

téměř kompletní squadra při obligátní turistice

Chudák Koněv je ještě zastaven tajnými cajty a dostává flastra, který je spíš k zoufalému smíchu! Marně se snaží přesvědčit floydy, že peníze keré po něm chcou několikanásobně převyšují jeho studentsko-vojenský plat a vyhlídka 15 dnů v místním lochu, není zrovna atraktivní. Nakonec tak rezignovaně podepisuje stvrzenku s tím, že podpoří místní sociální systém a dle sympatického muže zákona je case solved a můžem „valit“ (tentokrát už jen max. 80tkou) dále na jih.... U jakéhosi národního parku se trochu rozhazujem s tím, že jedna kára s Harym jede dom za lezením a druhá s Petrem zústává na zevling v dešti.

Yes zewl sešn

Čím víc jedem na jih přibývá i pjekného počasí a vše se tváří i přívětivější. Norky u nás sice jednoznačně propadly, ale za to je vidět už víc Švédek a tím pádem i nám začínají cukat koutky a pookřávat v úsměvy. Před odjezdem z Trelleborgu se navíc těšíme na lahodný rezavý mok z Djutyfríšopu, ale ten tam kupodivu není a mi musíme v asketickém životě ala Nor pokračovat i nadále.

Koněv a pantomima při čekání na trajekt

Cestou na pevnině už kromě rozuřeného Turka s prsteny nic zajímavého nepotkáváme a tak na večer končíme aspoň v Ondřejkách na lezbě a konečně i v putyce Pradědově v Jesu, kde nám očividně stačí dvě piva k tomu abychom noc zvládli na jedničku. Tour de putyka ještě dále pokračuje U Štírů a tak nakonec po dvou a půl týdením učení se pokoře a odepírání si světských požitků můžeme všemu nechat volný průběh. Hold všude dobře doma nejlíp!!!

P.S.: Lezecká část někdy příště.

neděle 18. července 2010

Much ado about nothing

Chleba namazané hovnem, zamrdaná klika vod kópelky, posraný prkýnko vod hajzlu. –kolomajzna-

Než se dostanu k zážitkům z Norvégu, nedá mi to se nevyjádřit k z mého pohledu celkem povedené taškařici na Pok-blogu... V podstatě mě nejvíc překvapilo, jak se k dané věc stavěla většina diskutujících. To že se údajně snažím „diktovat“ jak a co se může, či nesmí mi příde absurdní. Nejsem ten, který mám na to právo, nelezu tak aby mé výkony měli být inspirující pro další lezce a rozhodně nemůžu (a ani nechcu) nikomu mluvit do svědomí! Dále mě překvapuje, že můj příspěvěk (a vlastně nejen ten jeden) bere dost lidí jako rádoby „směrodatný“, nebo to vzhledem k reakcím, tak vypadá! Jak řekl Michal, vyjadřuji pouze svůj názor, za kterým si navíc stojím(!), a možná někdy i záměrně čeřím stojaté vody v Karsu, což souvisí s mou povahou (provokace) a odlišným začátkem určujícím směr mého lezení (viz Jesenicko a odlišný přístup k lezení jako takovému). Mrzí mě, že si spousta lidí tyto názory bere osobně, když stejně každý v lezení a vlastně životě hledáme něco jiného a tudíž nemusí na tyto „tlachy“ vůbec brát ohledy!

Pokusím se některé věci uvést na pravou míru, tedy pokud mi to mé vyjadřovací schopnosti dovolí (koho toto irituje, či nezajímá, ať dál nečte):

Ad Mauglí – Asi je pravda, že jsem k tomuto jménu a vlastně odkazu zbytečně přecitlivělý. Tím, že však vnímám lezení i jako životní styl, tak mě podobné odkazy hodně ovlivňují. Stejně tak jako lidi ovlivňuje mainstream, hipíci, či pankáči, televize, chtíč, alkáč a vlastně vše.... To že to Pok začal řešit se mi líbí, protože jen konfrontace posouvá lidi dál (proto sem tak trochu futurista). Původně to bylo jen mezi náma a proto, že si Poka vážím a z mého pohledu se on v podobných cestách ochuzuje o to čemu jsou předurčeny (emoce), tak sem mu řekl svůj názor. Jasně, že je na každém, esli to vyleze nejdřív 100x na TR a pak normálně, ale to může dělat u každé cesty, než? Za těmito cestama se ale skrývá určité dobrodružství a mnohdy obrovské emoce, které dokážou obohatit nejen pracky, ale i duši! Proto, že si to možná neuvědomuje, tak sem ho chtěl na to upozornit, toť vše! Dyž se to někomu nelíbí, prosím ať rači podobné cesty ani neleze, ale bránit nikomu nic nebudu, je to váš boj! U jedné věci bych se ale ještě zastavil. To že lidé upadnou v zapomnění je jasné stejně jako že Hýsek vylez jen dvě délky Rorejsů. Ale nebudu s Vlkem souhlasit, že jejich odkaz (pokud stál za to) nebude dále žít! Toto poukazuje pouze na konzumní přístup k lezení, což mě mrzí, navíc dyž už je takovým matadorem. Odkaz osobností je věčný a i kdyby ovlivnil dále jen jednoho člověka tak si nemyslím, že by se měl hanět. Dyž vemu třeba sebe, tak v Tatrách mě vždy fascinoval Polda Páleníček, i dyž o něm dodnes vím jen něco málo, co sem se dozvěděl od Feryho. A ačkoliv mě lezecky ovlivnili zcela jiní lidé, jeho odkaz mě fascinuje a má pro mě nějaký smysl.

Ad Hnus a styl – Mám rád soutěže, které můžou lidi v určitém směru posouvat nebo obohacovat. To je i tento případ. Strašně se mi líbí, dyž vidím jak třeba Berny válí a osobně bych byl rači, aby rozestupy byly třeba dvoubodové a tím by docházelo k většímu hecu. Také nevidím důvod proč bych potřeboval nějaké citové zaujetí pro odstoupení, nešel sem do této soutěže ji vyhrát, ale pobavit se!! Navíc představa žúru s lidmi, keré mám rád a panem Kapitánem je jen další důvod proč soutěžit. Pravidla samozřejmě respektuji, ale mám navíc i osobní zásady, keré sou pro mě rozhodující. Nejde mi o to přelézt cestu ve smyslu obecních pravidel, ale tak abych byl vnitřně spokojen. Dyž se mi nelíbí omezení v cestách (nebo nejsou aspoň trochu přirozená), tak na to kašlu a lezu dle sebe (tady naopak cítím v zádech diktát kras-komunity, že to je špatné, na což mrdám! Navíc po tom co sem se bavil s Janzenem, o němž sem myslel, že je hlavním tvůrcem tohoto problému, sem zjistil, že tomu tak není, a že sou zatím jiní, kdo asi Vlku, což?....), dyž si rozpomenu na Pawlova slova: Co by to mu řekl Mauglí, dybychom sem dali skobu..., tak lezu danou cestu tak, abych se držel toho jak vylezena byla. Někdo namítne, proč netopinkovat Mauglího cesty, dyž No Futura toproupuje kdekdo (včetně mě) a přitom cesta byla taky dělána odspodu a navíc myslím, že to byl taky ňáký výstup roku. Co na to říct? Nevím, Indie prostě tak na mě působí a Fjůčr mi ani při AF přelezech žádný požitek nepřinese, navíc když vidím, že cesty stejných autorů jako Futurum byly původně hodně morálové a dnes sou z nich „normální“ sportovky s dodanými asi třemi bórky, ale tomu tak autoři asi chtěli.....Aha! Možná jejich odkaz se v průběhu doby mění a tato „jejich nerozhodnost“ mě vlastně nenutí dodržovat původní styl, což třeba v Mauglího případě asi už nikdo nezmění, pač mu byl život utnut v půli cesty.

Ad komplexy a klasa – Toto je z mého pohledu nejzábavnější část! Dyž si čtu o tom, že mám nějaké komplexy! Jojo máte recht B-komplex sem posledně lez, ale to je asi tak všechno. Nechápu proč se pořád odkazuje třeba Petříček a Vlk na to, že kurvím klasu. Já nemám důvod nic kazit, kurvit a vnucovat. Pouze a jenom vyjadřuji svůj názor na věc, tak jak to vnitřně cítím. Určitě nejsem obdařen schopnosti nějakého srovnávání, ale pro danou chvílí cítím, jak moc mi to dalo zabrat a tudíž někdy zapikám 7 a přitom OSnu 8 a příde mi to srovnatelné... Proč vám to borci vadí? Já nejsem žádný etalón, hodnotím pro sebe a dyž myslí, že je to opravdu někde jinde, tak na to možná tak akorát upozorním!! Není to tak trochu mnoho povyku pro nic?? Taky mě překvapil poslední mail z Lezby o tom, že se kromě mě smažou všem ostatním body za přelez Vojížděče mrtvol a to jen proto, že sem to kromě přelezu zprava, přelezl i zleva (což byla pouze vlastní vnitřní iniciativa) a osobně by mi nevadilo, dyby to ostatním zůstalo uznáno, každý přece vnitřně ví esli to ojebal a tato cesta je vlastně výmrd, taže je to jedno....Taže Petříčku, s touto věcí nemám nic společného a mám tak trochu obavy esli nejsi vůči mě trochu předpojatý a za vším hledáš vlka!.....A dyž sme u toho starého šediváka, tak to je hotová třešnička na dortu! Neměl bys inženýre na stará kolena spíš hledat klid a pohodu, než mi vyčítat mé rádoby komplexy, keré existují pouze ve tvojí hlavě? Nebo to je jen zase nějaké provokace kerou sem nepochopil? V druhém případě se omlouvám, za zkažení taškařice a honem se budu snažit nějaká další komplex (kromě toho B-) najít!!!

Tedy abych to shrnul. Nikdy nehlásám boží pravdu, ale pouze osobní názor, kerý nemusí být správný, ani směrodatný! Nikdy nemám zapotřebí z lidí dělat debili, pouze rád provokuji. Nikdy nikomu nic nevnucuji a do ničeho nenutím, pouze se snažím lidem, na kerých mi záleží ukázat i druhou stranu mince, pač často se pak můžu dočkat i toho, že se mi stejně dostane i od nich! A to nás vlastně všechny posouvá dál. Ať žije světová válka!!! Asu

pátek 16. července 2010

Leontýnka

Když už jsem se trochu rozepsal o pár cestách v Ádru nemohu opomenout, že jsme udělali prváč na novou věžičku hned za vstupní bránou těsně před věží Vrátný. Věžička jsme pojmenovali Leontýnka podle mé dětské lásky (jestli si nevzpomínáte: http://www.youtube.com/watch?v=z2ahylXjdcw) a také podle mého současného lezeckého vzoru !)
Začalo to tím, že jsme šli se Zivlarem a Mocanem napraní na silvestra Ádrem a hádali se zdali už někdo vylezl na tuto věžku ( z údolí je projekt kupodivu nedolezený - vypadá tak na VIIIb). Z náhorky sem vede kráťoučké břícho, které se nepovedlo těmto pardálům zdolat. (Zilvar přelezl bříško pouze po opřené borovici :)
Alešova kovárna
Mocan nám gadal, že na to abys to vylezl musíš lézt tak 20UIAA, což byla sakra výzva. S Alešem jsme k tomu měli ještě vyhlídlou linku rajbasovo - boulderového charakteru u J hrany a hned v neděli po divokém mejdanu v Tunelu jsme se na ni vrhli. Věž a okolí jsme zkultivovali dle instrukcí Standokana a vykoukla zde parádní krátká droga pro unavené lezce z vážných a morálových výstupů před tím než se usadí v hospůdce.
Klepačka kroužku.
Původní narovnaný směr jsme ještě ten den nedali kvůli vlkosti odmešelých chytů, ale vykoukla zde cesta přes jeden kroužek, parádní jednoprstovky a obliny - "Cesta vytříbené zahálky" VIIc, nebo spodní hranice VIIIa čert ví... z náhorky jsem vylezl hned prvním pokusem Mocanův projekt a nazval jej "20UIAA" za VI, ale prý je to těžší tak zvednuté na VIIb.

Osazovaní kruhu byla čurina, Alešův pád pendlem do schwebe po rajbase až prdelí na břízku nás velice pobavil, poté boj Ondry ve vedlejším prásku "Olizováni nemluvňat" VI na Pedofila taktéž. (je v Adršpašském hnusáku a je nádherná, fakt - doporučuji)
Výlezové obliny.
Při dlouhém klepání kruhu (asi 2 hodiny - tlusté stěny rouráku) jsem si odskočil na "Stříbrné kaskády" VIIa , kde rozpor k prvnímu v 7 metrech celkem ujde, ale výlezový zahnojený a osolený rajbáko-sokol mne důkladně prověřil neboť se mi nechtěla dávat zemovka z vrcholu věže. Dojmy smíšené...Negr na druhém to dal celkem seše a ještě se mi darebák smál, že jsem si ve výlezu obhodil břízku tlustou jak malíček.
Nástupové jednoprstovky.
Výstup jsme završili hromadným objednáváním pivek z nedalekého bufetu u Zátiší a jak jinak než vytříbenou zahálkou ve stínu borovic. Cestu přelezl ještě Aleš Gaida a Ondra Bertík, Peťa snad příště...tento týden cestu zopakoval Jiřík z Ostravy. Příště snad při dodělání posledního směru smočím lezečku v "Zázraku" nebo "Klisteru" dvou nedalekých směru pár exeláns...no uvidím 23.7 jsem tu doufám jak na koni.

Po víkendu dodám drobné video z prvopřelezu.
Adios Čaj.

středa 14. července 2010

Ty-tydýt

Tak nějak jsem zaneprázdněn pracovně a tím pádem i časově a energeticky na to abych si dal práci s nějakým smysluplným článekem alá recenze sic! s křížkem po funuse knihy Relevations - životopis Jerryho Moffatta aj. zajímavostmi .....
Budete si muset vystačit s drobným videjíčkem v kterém je názorně vidět rychlý progres při lezení spár, když vás někdo kibicuje.....Vláďa je rychlý učeň jak je vidno na ke konci videa.

Trombónek je spárka za VIIc na věž Ty-tydýt, která není úplně grátis jak psal Jony, ale až na cvakání prvního kruhu, ke kterému se sakra nechce z dobrých žabek do mělké žáby nebo bekendu jak je libo. (maloprackáči jsou v pohodě jak Peťa Bertíková)

Na tuto věžičku stojící kousek za vstupem do skal lze vyjít sestupovkou, hodit si lano do kruhu a třeba trénovat na rybálka techniku spár, vede sem ještě Klaksónek VIIa, sic lehčí, ale více lidí se vyjádřilo v tom smyslu, že na sólo by tento šlak nedoporučovali, já myslel opak. Pár dní zpátky zde z náhorky nějaký cap udělal prý IXa cestu přes jedno ringo - fakt kvak po jemných zářezech, ale i to může potěšit na konci psychicky náročného dne v Ádru.

Pro lezce bouchače zmíním jen, že velice vážená a fotogenická cesta "Čára fixem" IXb nastupuje kousek vlevo od sestupové cesty. Je to prý ale celkem darda, nemohu však bližším infem sloužit.

Jo vlastně abych nezapomněl na prvý impulz vést tyto kiby o jakémsi kvaku uprostřed Vstupního obvodu: tu je video na rozptýlení:
http://www.vimeo.com/13281218
Čau Čaj.

pondělí 12. července 2010

Kitzbuhel


"Kitzbühel je město v rakouském Tyrolsku ležící na řece Kitzbühler Ache, v nadmořské výšce 762 metrů, mezi horskými vrcholy Hahnenkamm (1712 m) a Kitzbüheler Horn (1996 m). Je také administrativním centrem okresu Kitzbühel.
Město je jedním z nejznámějších rakouských středisek zimních sportů. Na svazích hory Hahnenkamm se každoročně pořádají závody světového poháru v alpském lyžování. V létě je zde pořádán také jeden z turnajů ATP Generali Open."*wikipedie


Nomen omen, nazvat cestu Kitzbühel jistě něco značí. Již při po pár desítkách metrech za vstupem do Adršpašských skal oko estéta upoutá položená a zdánlivě hladká stěna věže Indián. První kdo se pokusil "narovnat" oblíbenou a pěknou Starou cestu byl nepřekvapivě Mocan s kumpány v roce 1977 , kteří naburáceli v druhé třetině komína kruh a pěkně protraverzovali doprava celou hladkou stěnu pouze po malé ukloněné římse na nohy. Dali cestě také příznačně jadrný název "Strč si prsty do prdele" VIIIa. Ve starém průvodci cestu najdete pod cenzurovaným názvem "Strč si prsty za klobouk" :) Traverz je lehce morálový, ale třeba takový ¨"Houba" (Tomáš Rinn) prý vpohodě kráčel po římse a vypaloval si u toho cigárko. Inu kdo umí,umí.

Ale opravdová bomba přišla o deset let později, když kdo jiný než Mocan s průkopníkem sportovního lezení ve zdejších krajích Tomášem Čadou cestou "Kitzbuhel" VIIIc když uhnuli z komínu St.cesty už v první třetině a šupli sem kroužek, ke kterému se už musíte soustředit, protože zde můžete snadno upadnout, což potvrdila třeba taková lezkyně jako je Jitka Mázlová, kterou naštěstí chytly smyčky, které se dají vlevo od komínu namontovat. (ale já bych do nich spadnout nechtěl)
Od kroužku pár nejistých kroků, kde jak říkal Týčr- "Buď to ustojíš nebo prostě ne."Ale pomohou drobné ostré lišty na přidržení. Pokračuje se lehkým terénem diagonálně přes dvě díry, shodně v sobě skrývající hodinky na provázání k druhému kroužku od kterého je to pět šest metrů na předvrcholové plato.
Mno terén tak VIIc, VIIIa, ale čtyři metry nad kroužkem se provádí ještě nepříjemné zvedy, kde můžeš vychrastit raz dva. A ostrouhalo se tam celkem dost lidí včetně dobrých pískařů... (Pidi, Mário)

Od druhého slaňáku na platu pohoda lehkým pětkovým žebrem a přes kroužek snadno VIIa krokem na vrchol - to vše je již Stará cesta. Prostě pohoda pohodička. Tak třeba tento drobný medailonek někoho naláká si tento jeden z nejznámějších rajbasů v Ádru zkusit.
PS: Horší pověst má vpravo vedoucí cestu "Germany" IXa, ale díky bohu jsem ji ještě nezkoušel. Mám se celkem rád.
video
Držím palce. Čau Čaj.

pátek 9. července 2010

Výstava v Brně - Moravský kras známý neznámý

Mám pro vás zajímavý tip kam za kulturou v Brně.

Moravský kras známý neznámý
Dietrichsteinský palác, Brno
od 5. května 2010
Jedná se o výstavu fotografií a dalších zajímavostí instalovaných v Dietrichsteinském paláci(Zelný trh).

"Výstava fotografií, dokumentující objevitelské práce a postupy, ale i rozmanitost života v jeskyních, bude zahájena 5. května 2010. Zvláštní kapitola pak bude věnována i jeskyním, které běžně přístupny nejsou a zároveň mají nezastupitelnou roli ve výzkumu prehistorického osídlení jižní Moravy. Výstava je součástí 50. výročí úmrtí legendárního průzkumníka a badatele v Moravském krasu prof. Karla Absolona."