úterý 31. května 2011

Sám samotinký

Barvité vzpomínky mám především na sólové lezení. To se nejvíce vrývá do paměti, tam není žádné rozptýlení. Je to hlubší než cokoliv jiného…-mš-

To Tom přelez sólo Šípkáče a hned se kolem ztrhla diskuze. Je vidět že kryso-karsové scéně jakékolif rozvíření stojatých vod, krom zaběhlých programových secvičování projektů, tak nějak vadí. Dost lidí pro tyto extempóre nemá pochopení a mnozí je razantně odmítaj.

Konkrétně v tomto případě předcházela průstupu diskuze o kerou mě borec požádal. Jelikož jsem sám byl častokrát na Tomově místě a podobně žádal Pjótra, či Čajalda o pomoc, radu a především pak podporu, snažil jsem se k tomu přistoupit nejlíp jak sem moh…..

Nevím jestli to lze vysvětlit někomu, kdo nemá ani jen malou představu o tom, proč se do sól lezci pouští a co je k tomu vede. Každopádně je za tím pěkně velký prožitek a směs pocitů, keré blaženě proplynou celým tělem… Lezcova naprostá jistota v každém kroku umocňuje soustředění na samotné lezení a často vrcholový výdech vyvolá emocionální spoušť, z keré se klidně může stát závislost…. Proč Šípkáč? Pro Toma je to prý nejhezčí linka v Karsu a navíc možnost zkusit něco nové, tak proč ne? … Ostatně život je krátký, je třeba zkoušet a experimentovat, jistě i v lezení, tak proč ne zrovna takhle?

I člověk silné nátury má své slabosti, a někdy jich je až dost. Je však schopen se ovládat. Slaboch je ten, jehož nedostatky jsou silnější než on sám. Samozřejmě je důležitá psychická pohoda. Sám ze zkušenosti vím, že dyž se ráno probudím a cítim, že dnes ty to šlo, tak dojdu pod skálu a je-li opravdu ta správná podmínka, či atmosféra, lidi a vlastně vše ostatní, tak hore hájom vzlínat a umocňovat prožitky krásného dne…. Myslím, že lidé kteří v těchto situacích prioritně a silově řeší to, že polezou za každou cenu, velice často selžou. Toto je hra vaší mysli se skálou, souznění - jedno tělo, jedna duše. Jinudy cesta moc nevede a pokud jo, tak to nestojí za to…. Prý si tim lezci štonibuď dokazují. Řekněme, že to je pravda, ale primárně je to jakýsi boj se sebou samotným, nemyslím si že by se jednalo o honění ega (ale záleží na přístupu – spoustě lidí velké sólové výstupy přinesly dost peněz, ale to už je jak se sexem za prachy – k čemu by to bylo dobré, pouze rádoby ukojíš ňákou touhu, ale jinak co k čemu…). Srovnat si v hlavě vše, aby tělo bylo přístupno této hře je často náročné, ale dokáže-li borec najít cestu do své duše, mysli, bo čeho, má napůl vyhráno. …Sám se také často snažím jakýmsi způsobem pokorněji příjmat věci jak sou a když vplynu do atmosféry rozptýlené v éteru, můžu na to vlítnout…..Nevím, možná spoustu věcí vnímam příliš senzitivně, a proto se mi dostavují většinou ezoteričtější zážitky....

Ale tak proč si jen tak nezpsetřit odpůldne v cestách, kde se obezřetnost hodí, ale jsou hluboko od maxima fyzického (Supercrack s OndrouŠ a squadrou, Pískařská s Pjótrem) a podtrhnout tak atmošku lukcusního dne ve skalách a mít o to větší důvod třeba pro pití škopků v putyce….. Miluji ale také atmosféru hecu a překonání strachu, když člověk sice na to úplně nemá, ale cesta je v mezích určitých fyzických možností (s Čajem a Stračesem v Zkus se životu dál smát, či s Pokem v Žanda slapu). Nebo jen tak experimentovat (Zimní království v Macoše).

Důležité je zvládnout situaci a odhadnout své síly - Kde je hranice mezi životem a smrtí, kde je hranice mezi situací, kterou lze vyřešit a takovou, která už se nedá zvládnout? S touto otázkou se lezec potýká velice často, úměrně riziku i náhodám, jež ho mohou potkat. Náhodu však nelze zaměňovat za nepozornost nebo nezkušenost, řadě zlých náhod může člověk nahrát sám. Člověk musí umět odhadnout své možnosti, aby vyloučil krizové situace, a musí v sobě mít tolik morální síly, aby se dokázal s těžkou situací vyrovnat, pokud nastane. Každopádně musí počítat s tím, že těžkosti přijdou. Je tedy nutné přizpůsobit se a podchytit situaci. V případě problému zachovat chladnou hlavu a konat vše v pokud možno co největší pohodě. Tady je dobré předem počítat se všemi možnými situacemi, které nastanou a mít předem jasno, jak je vyřešit. Při samotném lezení pak není lezec zaskočen a většinou tak může vyváznout v pořádku… Na druhou stranu nejen já dělám rád věci, které nejsou předem jisté – ovšem za porovnání šancí. Nedělám to, co považuji za nemožné. K tomu musím být nějakým způsobem donucen. Musela by to být má poslední příležitost… A je to řekněme jistý druh ruské rulety a všanc je jistě vystaven život, nož jisté druhy situací vlastně ani nedávají jinou šanci, prostě je-li člověk donucen, co mu zbývá…. Tady rozhoduje i sebeovládání. Sebeovládání je jistý druh pudu sebezáchovy. Člověk se musí neustále kontrolovat, aby neudělal malér sobě nebo někomu jinému. Měl by se vždycky ovládat. Impulzivonost je nezbytné podřizovat tomu, o co právě jde. S touto vlastností pak souvisí i rozvážnost. Kombinace rozvahy a rychlosti se uplatní i při sólovém výstupu. Člověk je rychlý díky způsobu lezení a musí být rozvážný, protože tady se padá jen jednou, naposledy… Takto komplexně vyrovnaný člověk by neměl mít problém s nejčistčím svědomím si prostě vylézt co se mu zlíbí nepřípoutaný k linajce, kerá jinak dodává pocit jistoty….

Čajík a Kein Abel (o co by komu šlo?)

Sám navíc rozlišuji tři druhy sól – ta opravdu na pohodu, kde vlastně není co ztratit a člověk vše jen příjemně prožívá. Jakékoliv lehké cesty, klidně i delší, cesty s bouldrovým začátkem apod…. Další sóla jsou už vážnější. Třeba onen Šípkáč, proslavený Big wall v Labáku, jakákoliv delší cesta s nějakou nejistopu pasáží, která je ale jinak v rámci fyzických možností a vesměs lezcem dobře nachozená. Většina obyčejných sólařů do této sféry čas od času, či aspoň jedenkrát v životě nahlédne, ale dál se již nepouští. Třetí kategorií jsou již sami o sobě vážné výstupy, třeba Huberovy sóla v horách, přelezy Separate reality, či výzva v podobě Hradní spáry. Pro většinu i dobrých sólařů je toto již jiná liga a mnoho lezců by dalo co proto, aby ony cesty vylezli vůbec volně, či aspoň AF… Jen dodám, že spousta velkých lezců se často uchýlila k nějakému sóličku, které stálo za to, možná to je jen takové podtržení toho, že fakt uměli….Nakonec pak:

Odpůrci sól často skloňují zodpovědnost. Proč by ale člověk, který se do sóla pouštěl, měl být nezodpovědny? Jako odpověd přikládám výše zmíněné. Navíc souhlasím, že by zodpovědnost neměla být přehnaně velká, aby člověku nebránila v rozletu, je-li totiž příliš malá, stává se z něj sobec, který bere v potaz jen sám sebe. Tak ať si každý vybere své, rozhodně ale ať nesoudí, nebo aspoň neodsuzuje, nezkusil-li sám (!!!).

Idee doplněny v kurzívě zkušenostmi Miry Šmída, kerý vlastně nakonec na sólo doplatil, nož co bylo borcem řečeno zcela jistě platí a jen ta štěstena je hold vrtkavější….

Šťastné návraty na pevnou zem, přeje asu….

Better Than Chocolate - filmová čajotéka

Léta letí jako cvoci, točí se nové lezecké filmy a tak jsem vám uvařil horkou kaši, abyste kolem ní mohli doma u počítače chodit.

- Švýcarsko - zurčící bystřiny - namaštěný svaly - poletující magnésium - hydraulická síla - nedbalá elegance - kouzelné hvozdy.

Určitě lepší než rádoby čokoláda alá sladký sádlo a minimálně stejně dobré jako pořádá 90% dobrůtka.
Stahujte, motivujte se a užívejte rozmarného léta.
Čaj.

úterý 24. května 2011

Hledání pokladů - nové lezecké oblasti

Myslím si, že v každém lezci zůstala nějaká ta touha objevit zatím nepoznané, tajné, zakázané ovoce. Ta hnací síla vedoucí pískaře k obcházení věží s dalekohledem, boulderisty k nekonečnému svlékání kamenů z mechových peřin a krasové krysy k špekulování o nových pohybech na stokrát lezených cestách - prostě každý si může najít to své.

Jak mnou rád parafrázovaný Filek napsal: "Ne, pravdě podobně v českých hájích nový Fantaineblau neobjevíme." Ale přesto někteří nadšenci nezlomně pátrají v okolí svých chat, domovů a oblíbených lezeckých oblastí. Pro takové z vás mám drobný tip jak si usnadnit "hledání pokladů."

První možností jak zjistit přibližný skalní potenciál oblastí nabízí Geoportál ČÚZK, přesněji řečeno polohopisná mapa ZABAGED. Zde si lze navolit podklad Ortofoto s teréním reliéfem. Zde ve vhodném přiblížení na vás možná vykoukne nějaká ta skála nebo kameny.
Pěkně to má popsané i s fotkama Martin Stránik na svém blogu: http://martinstranik.blogspot.com/2011/05/jak-najit-nove-kameny-online.html

Druhý, z mé strany oblíbenější metoda je najít vše důležité z map pro orientační běh. Jelikož jsem běhal celé mládí, mám v kufru nespočet zmapovaných, zajímavých oblastí. Naštěstí vznikla databáze map orientačního běhu na netu a zde velice jednoduše uděláte obrázek co je zmapované a kde je jaký kámen - a to na metr přesně.
http://csob.tmapserver.cz/




Otázka je jen zda vše podle mapy dokážete kameny najít, no držím vám palce. A nezapomeňte se o objevy posléze podělit ať máme vodu na mlýn našeho blog:)


Savana hokna rybízci.

Kolotočovo

Co bys rád? Co bys rád?? Hezký hochu, co bys rád?

Počítá-li se opravdu jesenická čest na množství vypitých místních Plzní, nebo-li Šeráků, je třeba pobrat trochu zodpovědnosti a valit jednu Holbu za druhou. To mi pak ani nevadí hukot agregátor v nekřesťanskou hodinu a jedny plná kolečka za druhýma…. Cizák by řek, že z rochtání v bahně člověk vyrost. Jiný se spíš jen líně převalí na bok a čutá se v tom sajrajtu i s nádavkem mnoha let zasloužilého občana. Hold některé výzvy nutí člověka odvracet zrak od všednosti a dumat nad věcmi, které nejsou ani zdaleka tak nadosah, jak se může zdát…. Jednou z nich je jistě Smrčnické propadání Na Pomezí. Sotva se po válce objevili dnešní Přístupné jeskyně, už visel vrátek i nad touto jeskyní. Snaha se znásobila v sedmdesátých letech, kdy placená (!) skupina borců asi dva roky kopala (či chlastala?) a jistě byla blízko rozluštění oné přírodní záhady. Bohužel jarní povodně sebou vzali za své jak plošinu s vykopanou hlínou, tak další drajv a vůbec chuť….Když se tak po těch mnoha letech opět naskytne příležitost rozlousknout tento oříšek a proníknout do místní Amatérky, jistě by jen málokerý jeskyňář váhal….

než se to vše sesypalo a vznikl kráter (Smrčnické 70.roky)

Hřib pouštěl pouze polské ska a navíc zas zapomněl, že má vzít míň benzínu pro agrega a víc lihovin pro osazenstvo, a tak nebýt výdatného zásobování pevně rozhodnutých přicházejících a nejistě odcházejících rozjařených, byla by akce zlihala…. Těžko říct, jestli to jen nebyl obrovský večírek, ale pamatuji si, že Kladeňáci brzo nechali své rozmluvy o posmrtném životě z hlediska metafyziky a rádi se občerstvili zlatým bahnem, či přešli na rozmluvu s panem Jamesonem, na druhou stranu pracovní tempo nabralo takových obrátek, že poslední dvě Holby, i přes Anninu snahu, sme se starým kaňourem dopili během pár minut sami, ačkoliv preferujem vychutnávání ony jedinečné hořkosti v poklidnosti dlouhých večerů. Zrychlené tempo nedávalo moc šance na nádech, zato kolotočovo v hlavě dodávalo dojem radosti z rutiny a nakonec se za dvě hoďky vytěžilo víc, než za dva dny s vrátkem….

Rozebírat zával nad hlavou je má specialita, ostatně Pospič je moc obezřetný a Vojtin to umí líp s rozbuškou… Je to sice tak trochu ruská ruleta, ale potom co sme s Pjótrem zažili v Ta3, už člověk nemá co ztratit, aspoň bych zahynul se ctí

na Hřiba nutný "hřibův profil"

Večerní seanc, hlavně druhého večera byl nekompromisní. Jeden by řek že smyslnost a dravost s jistou dávkou obezřetnosti tříbí jedinečnost. Nož koná-li se tak pod vlivem netuzemského umu, jsou případné činy omluvitelné? Nebo se musí člověk kát v kopřivách a kompenzovat vše badyšoty z tuzemáku? Jasné je, že jsem Radovanovi nezničil další trikot a naopak jakožto titulovaný, získával body do budoucna a neskončil hlavou nebezpečně blízko jakémukoliv patníku…..

Po víkendu tak seznávám: 1. Víno na kuráž, markytánka a dvě, tři hodinky spánku zhuntovanému tělu nestačí. Naopak hryzance, přesdržky a spálená záda (né od sonca) posouvají práh bolesti. 2. To že Hřib neumí rozepínat podprsenky neznámá, že je chyba v něm, ale v skopčáckých grifech. 3. Radovan pohrdá bodyshoty. 4. Déšť Dalimilovi nevadí, zápach však ano. 5. Dopisy Anně píšou většinou nezkušení 16ti-letí chlapci, ona však zvládne odpovědět na vše. 6. Soňa by dobře pracoval pouze ve zkušební trojici. 7. Vojtin dokáže i přesto, že nepije, jezdit pod vlivem alkoholu.

Nu a konečně sečteno a podtrženo: postup je jasný a je tušit blízkost vítězství, nož celkově byla akce nevyvedená, pač zůstalo nedopito půlčik a rodinné balení plachetnice, čiže nula bodou…. Co bys ale chtěl, žeš? Ádršpachy o víkundu, bys rád? Řekni hochu, co bys rád? Chlast a pití? Šťastné bytí? Dostat ženu do postele? Pomstít své přátele? Co bys rád? Hezký hochu, co bys rád?!

čtvrtek 19. května 2011

Nouvelle vague - filmová čajotéka

Pamatuju si a parádní článek v Montaně od Filka s názvem "Buildering". Mapoval historii českého popolézání po urbanistických skulpturách. Zvláště fotky z Ostravska vypadaly dost divoce. Situaci v Brně přednesu v jiném článku, teď se nechte inspirovat slunnou Francií a místními bejky ve snímku Nouvelle Vague.


nouvelle vague(HD dowload 10€) from RedPoint movie on Vimeo.



Odkaz a stáhnutí najdete klasicky vpravo v liště.
Savana Hokna Čaj.

úterý 17. května 2011

Janko Čech

Nezahynuls, já žít budu s trapným úžasem. Kterak jsi váhal? A kterak jsi zradil? Jak možno kletý čin provésti vědomky? Sebe jsi zradit moh. Ale své potomky? Dokavad dýchal jsi, proč by ses vzdal? Pojď, poznáš, jak je země náruč měkká pro toho, který splnil, co čekal....

Minulý týden ke mně dolétla smutná zpráva. Čtvrtého května zahynul Janko Čech při sestupu z Grandes Jorrases, kdy se s ním při sestupu vyrval celý starý štand i s blokem ve kterém byl zřízen. Doprovázel ho Mišo Sabovčík, kterému se naštěstí nic nestalo.

Borci tuto zimu nasadili neskutečné tempo a přelézali co se dalo (pár zpráv z TA3: http://www.james.sk/articles.asp?pageid=1&portal_id=1&id_dependency=4861 http://www.james.sk/articles.asp?pageid=1&portal_id=1&id_dependency=4954 http://www.jamesak.sk/articles.asp?pageid=1&portal_id=1&id_dependency=5016 ). Myslím, že vylézt byť jen jeden z těch výstupů, byl bych se zimní sezónou spokojen. Borci i přes značný věkový rozdíl byli oba na vysoké úrovní a značně sehraní. Samotným vrcholem zimy pak pro ně bylo zdolání klasické alpské trilogie v podobě severek Matterhornu, Eigeru a Jorrasů (http://james.sk/articles.asp?pageid=1&portal_id=1&id_dependency=5481 http://james.sk/articles.asp?pageid=1&portal_id=1&id_dependency=5483 http://james.sk/articles.asp?pageid=1&portal_id=1&id_dependency=5757 )

Bohužel právě po uspěšném zakončení nejen trilogie, ale vlastně i pomyslné zimní sezóny, došlo k náhodě, která byla zcela jistě neovlivnitelná…..

Osobně jsem Janka potkal až letos v lednu. Působil na mě jako příjemný, rozvážný člověk. Když se pak navíc ještě člověk dozvěděl co vše nejen dokázal (již výše naznačené výstupy, brutální freesóla – jako třeba Total free jazz a Pochyláči v Kežmaráku,…), ale jak se dokázal vypořádat i třeba s démonem alkoholem, člověk pak jen tupě civí. Myslím, že je to nejen ztráta pro jeho nejbližší okolí, ale i lezení jako takové, aspoň z pohledu jeho přístupu…. Věřím, že spoustě lidí dokázal předat své zkušenosti a že Mišo, který s ním prožil až na ten závěr parádni zimu se s touto zákeřnosti srovná a půjde v jeho šlépějích dál… Držím mu palce! A Jankovi tam v peklech pohodu a hec, kterou prožíval na horách a s jeho blízkými. Čest jeho odkazu!!!

neděle 15. května 2011

Kdo s koho?

Nu? Ani za mák odvahy?

Má cenu ráno vstávat? Je dobré lézt, plavat? Je Pokáč stále dokonalý? Ve snu žen ideál tajný? Hlídá ho módní policie? Či jednou u lednice zhnije? Má lezení hnusů smysl, ptám se? Žije vůbec on-sight v Krase? Sou to jenom křeče, nebo spíš překvapení? Tření na sonci se víc v oblinách, bo lištách brání? Je dobré mít slabé prsty? Hákovat ty propasti? Pije se víc víno, nebo pivo krásně? A v kašně? Najdeš pod jazykem i moudrá slova, než-li ty rádoby básně? Sou ženy lepší? Budeš z diskuzí moudřejší? Najdeš vůbec pravdu v něčem? Je člověk víc zaujat smyslností, či chtíčem? Má smysl spát s hlavou v klíně? Nebo jen tak koukat dlině?

Musí existovat i špatné zprávy? Musí umřít i borec bodrý? Bude se člověk kát? Bude pieta? Bude se dál mysl v duši bát? … Je Mára turista? Neskončí jako ragbista? Zná každý každýho? Každej xicht tupce provinilýho? Je Hary silný? Bude mít Čáp brzy papíry? Nezůstane spíš u chlastu? Nauči Toma pít jen tak z balastu? Má cenu se křečovat představou? Vyleze Hary na starou? Miluje víc Stračes Sofii? Vieru? Martinu? Či dá přednost jinému klínu? Vleze se do džbánku dost piv? Hostinský bude dobrotiv? A na Holštejnské putyce? Je lepší topinka, fazole, či z moku opice? A budou mít vždy dost nivy? Je Papež osobnost, či charakter prohnilý? Nebo se jen vnucuje? O bouldrmámu s hosty bojuje? Je vůbec tolerantní? Či jen příliš úderný a razantní? Dělá Stračen dobrá vejce jen tak na oko? Jeden by z toho jistě zůstal na měkko? Byla Marína opravdu zamilovaná? Či spíš vodkou prošpikovaná? Bude to někomu k něčemu? A byla vůbec co k čemu?

Je dobré restovat? Neměl by spíš clověk fetovat? Zvýší se tím vůbec technika? Ojebe se silová ztráta proutnika? Bude to hradní tolerovat? Nebudem si spíš jen koledovat? Má budoucnost smysl v plénu? Je bidlo co k čemu? A Dlouhé Bidlo? A dobré bydlo? Dá se spára lézt jen žabou? Hlasitou vřavou? A kohoutky? A kolínky? Značí převislost vytrvalost? Projeví bouldry svou náklonnost? Umíme my vůbec lézt? Není lepší se s ženama plést? Je vše jen záminkou jak se večerem opít? Budou i pak nad námi ženský bdít? Je dobré nechat si radit? Otravné komáry a mušky hanit? Je pět borců víc než jeden Synek? A co na to starosta, huba jak malej kefrmlýnek? Zakáže lezení? Lidé budou zpruzení? Přeleze Janzen desítku? Nevytluče ji Vlk do posledního nýtku? Je to vůbec k něčemu? Či je jen další tupý budižkničemu?

Umí Dita vařit? Je rýži lepší spařit? Umývat si jen nohy, nebo i záda? Je v tom schovaná ňáka zrada? Sou staří pankáči? A není už punk v plecháči? Čertůff punk? NVU? SPS? Sere pes? Pije Klingoš rád? Má Burila hnát? Baví se Tom alkoholem? Vyhraje Fil i příště nad matadorem? Není Linda? Skutečností je pouze Vilma? Ví kterého kluka z ní večer bolí ruka? Odpoví na cokoliv? Komukoliv? Hraje se na čest? Na rozjezdy? Na um? Tuzemský? Havanský? Rozezná je Klingoš od sebe sebevíc na sračky? Bude mít to štěstí? Zaplatí, či nezaflastří? Dopřává mladost genitáliim radost? Sekáč vylíže pekáč? Vymele jej jak starej decháč? Je pod lékarnou dost piv a umu? Vyleze někdy Buril co k čemu? Zná bráchova učně? Poleze i pod možnosti cesty ladně a sličně? K nirváně? Ňáky OSy vyleze? Bude mu pak dopřáno extáze?

Je dobré spát? Má se regenerací mysl zabívat? Je den delší než noc? Má lež tu magickou moc? Bude v autě více pák? Základní slovo není mrak? Začne Strač pravidleně pít? Má vítr nad vším bdít? Má se vůbec čeho bát? Je dobré z Průmky do Podnebí pokračovat? Je to změna k lepšímu? Objeví se někdy týpka s kérkou v krepdešínu? Bude potřeba vazelínu? Je oslovitelná? A sólovatelná? Bude k Stračesovi zžvatlaná, či umumlaná? Jela Martina do Parisu za kultúrou? Očistí krom ducha i tělo ňákou pitkou? Bude spát na Montmartru? Bude tam s černochy v kontaktu? Musí umět člověk hokej hrát? Nebo stačí fotbal sledovat? Budou kompaněři píti? Doplňováním tekutin se baviti? A minerálů? Projede jízda králů? Bude to tělu k něčemu? I když bude Stračes k ničemu?

Pomáhá alkáč regeneraci? Bude všem pak dobře v práci? Má smysl si vymýšlet? Má cenu to zkoušet? A ženský, budou se vzpouzet? Je rigor mortis kombinací křeče a smrti? Vyleze to Leon po návratu z pouti? A bude to rychlý nebo krátký? Nebude to krok zpátky? Doskočí dřív Martin, či Tom? Bude jen hormon, nebo i syndrom? Buril nebo Hormon? Dá Dita Marijce nevěrnici do držky? A Tonce Šibenici zkásá jenom ponožky? Je zde dobré Podnebí? A až se změně klimatu každý podrobí? Bude se Klingoš pořád ptát? Vzpomínky ho nenechaj klidným spát? Je hodně vztahovačný? Sebestředný? Bude platit, zdrhat, pykat? Budou se v tom všichni pitvat? Pozastaví se i jiní nad svými činy? Je hříchu bez příčiny? Je Viera magická? Ezoterická? Či průzračně fatalistická? Budou se dát v jukeboxu mazat písně? Nebude se pak každý dívat přísně? A kdo pak bude pět? A v pět? Lze pít vodku jako vodu? Budou ukrajinci stíhat? Nahoní si dost bodů? Zbude víc síly než peněz? Je výhra lepší neřest? A smilstvo, než nevěra? Milosrdnost pátera? Je to vůbec k něčemu? Budu za ničemu? Není vše jen póza? Nežere přeci trávu každá koza? Je klidný ten, kdo nic neví? A gdo ví, ten odpoví mi???

úterý 10. května 2011

Sächsische Anschluss

Na dně lidských duší žije strašný Dybbuk černá zmije, kroutí nám zmučená těla, třikrát běda přeběda. Trap se až ti uschne srdce, s Jávou vzpínej, chlašči více. Dybbuk jásá, slintá blahem, sráží tě na tvrdou zem…

Předstartovka v podobě Stránské sešny, byla povedenou taškařicí. Všichni se v tom vedru snažili vylézt pokud možno vše, ale jen rozumní sečkali až do setmění a v posledních paprscích si tak posvítili na své questy. Na Supercracu sme si to užili nejen s Ondrou, ale nakonec i s heclým Maximem. Na Patičku sem však už nikoho nepřesvědčil a tak děkuji hlavně chytačům, keří morálně podpořili víc, než by snad i člověk potřeboval ….Jediný problém sešny byla bečka, kerá došla už v jednu ráno a pak otázka dopravy, kdy sem vytěsněn Papežem byl donucen zasednout Stračatelu, kerý to vehemntně odmítal, a rozpláclí o přední sklo vrávoral celou Líšní mezi volantem a Chrlickýma tlapama…Toto drobné bruněnské povyražení však nakonec bylo jen předzvěstí dalších událostí….

Jo, že se prej jede anektovat Sasko a vona ta Džáva, že prej chce taky svůj kus žvance. Nakonec dvě cáry a lidí víc, než samotných členů, luksus! Peripetie s nalezením chrápaní za hranicema nás sice vrací na Labskou (aspoň se taky člověk potká s Opaváky), ale druhý den již neváháme…. Pjetříčkovo auto je naším majákem a na pas blind dokonce dočtveráme pod Falkec, což je prej místní oblíbená hrouda písku. Je to takový přerostlejší Konšel, taže člověk se cítí skoro jako doma. Na první pohled s Pjótrem o závod, ale ten je přeci jen s Kristou sehranější a já krom Markét beru sebou i rozvážného Dalimila, kerý akorát zapomíná stáhnout sebou škopky…

s Pjótrem o závod

Až na poslední třetí délku de vše na cajk. Na rtech mi hořkost žhne, jak po kořalce odporné, jak bych se byl pustě zpíjel, hospodama s Dybbukem čest propíjel. Slyšte co Dybbučí píseň zpívá, jak je těžká, uhrančivá, můj pláč je vám pro potěchu, v rajbuňku chvěji se jako voda v mechu. To sem se jen málem zbláznil v dvojkovém rajbáku na konci, ale božská maradonnova ruka mě vyvádí z tunelu poblouznění a tak jen užívám zrychlenej tep, zrychlenej dech….

Koněf a Dalimil se snaží zbavit obtížného hmyzu

Na závěr dne jakási Arnoldova hrana s Jupičem a hurá na Březňáka s panem Kozlem….Ač sem čekal, že po onom čtyřicetidenním alko-drogovém půstu budu po dvou kozlících jak beránek po porážce, hrubě sem se zmýlil. Koněv, prostý, mluví z vroucna, o nečekání do budoucna. Dybbuk jej jak vítr honí, co skrytá hvězda pravdu cloní. Asi v pozapomnění, že KoHeB a Dála sou zdatní pijáci a že s Jávou se pije krom Janise nejlíp, překlenujem dlouhou pauzu mezi posledními a prvními paprsky sonca, výdatným sebemrskáním pěněnou vodou. Skočil po mně, tma je rázem, v zoufalství se vrhám na zem, důtkama mě Dybbuk žene, marně křičím ne ne ne!!! …..

Pjotr s Kristýnou v Jížní spáře

A opravdu bylo nám dopřáno. Po žúru Pjótr bez umdlení, potí údy do omrzení. Však náhle bere za smyčku, křičí táhni Dybbuku. Ráno valím jakýms sokolem a sotva dolezu pod druhý kruh, začne mnou procházet takový třes, že se divím, že se ta bábovička nesesypala. Po různých dalších pokusech a anabázích se pouštím s Jupou do na pohled krásné stěny. Jupa, duše trpělivá, mocnou silou hore vzlíná. Lezecká zná umění, pročež Dybbuk vypění. K prvnímu prej milion smyc, ale věřit těm papírákům a vůbec sobě, je otázka dlouhých minut. Borec má však v hlavě jasno a dál běží jak laň, občas se sice vrátí, či chlamstne kruh, no já pak i výdatně někěré fleky přetáhnu linajkou. Jediné co nechápu, jak jedno místo moh ten chobot přelézt bez spadnuvší lezečky…Jo, asi fakt skillař!

S Jupou probojováváme ňákou Arnoldovinu

Krista lupne sokolíka, Dybbuk se ji prej netýká. To já už žeru lezečky, s Pjótrem dardy běhaj jak lasičky. Já se cítím rozbitý, ale jen a pouze do večera, kdy nás nabohatí příjezdem Pire s Annou.

krása Kohefova břicha a Pjótr v sokolíku

Dybbuk tu byl i dnes večer, dupal, vřískal, strašně ječel. Rumu jsme se napili, a tak jsem se ho zbavili. Večer sem sice odsuzován za buržouský přístup (sem si jen našel pohodlné místo v kufru auta a měl přehled nad vším co se děje) a tudíž mi je upírán rum, ale nakonec tajné okénko a spolupráce s Dálou vše vyřeší. Březňák s Umem slabě míchám, v panice si náhle říkám, nepil by to ni Dalimil, to mě Dybbuk podrazil. S Annou se navíc dá mluvit i jinak než s Koněffem, a tak můžu tříštit svou mysl mezi všema… Butylek notně ubylo, um nezůstal žádný a tak ulehám vedle Kači s důvěrou v tuhý spánek a jistoty, že mě nešežere jakás lasička…

IXa na Torsteinu

Další den zkoušíme Rathen a vlastně takový menší roadtrip po okolí. Jedná část squadry končí pod Lokomotivou a my u Turecké hlavy. Pod stěnou je náhle ticho, mě se strachem svírá břicho, Kača odpověď mi nedá, třikrát běda přeběda. Stádo prasat čeká marně, Dybbuk zasedl si na mě, snažím vztáhnout svou ruku, avšak marně šahám po kruhu! Po jedné delikátnosti v naprosto sypkém písku, kdy jen marně vzpomínám na jistotu skály v Mauglího dardách, toho začínám mít dost. Nebo mě jen takové cesty přitahují??

Kača v nástupu lámavé chobotiny

Vyhecuju aspoň Koheva, aby se proběh jedním VIIIáčkem, což je jistě pro borca přelomový stupínek. A nakonec zabojují i ženšiny: Kača proběhla na klid lámavou chujovinou a Anna s notnou dávkou různých alternativních výrazů, keré by ve skopčině neměli uplatnění, vyvrcholí též…

Dalův praktický vynález

Annin hlas náhle praví, že nás Dybbuk nezastaví. Že je dobro, co nás živí a ne zášť a hněv závistivý. Poslední večer ještě dopijem cos ze zásob a spíš diskuzním večerem se proderem do svátečního rána. Během deště marná snaha, Pire s Markét, lesní vřava, v očích zvolna rozžíhány, Dybbuk kruhy nezahání. Poslední trip už jen na Hellhunda a do okolí. Tam hlavně Jupič s Petrem řádí jak prase v kukuřici, uzmou několik Arnoldovin a nakonec se tak nabaží do sytosti, by měli čeho vzpomínat!....

potkali sme i jednu milou paní, das ist aber kuschenhenne...

A to bylo tak vše, co se na ony Velikonoce léta páně dvacet jedenáct stalo v područí zlého ducha Dybbuka, provázejícího nás celým tripem…. Sen své siesty Dybbuk hýčká, jdeš, piješ a zavřeš víčka. V očistci snad sneseš tresty, to máš za ty pozdní fiesty!

neděle 8. května 2011

Skákat jak kdo píská

Musí to štěstí, umříti? Ať spíše trudný život mře a míjí! Laskaví bozi, kéž nezřítí se ta krásná chvíle, věčně střežte mi ji!

Téměř celá squadra lezbců odjela na dvoutýdenní poznávácí zájezd do Parisu a tak sme si s Jenem a Stračesem zůstali pro sebe sami. Oproti závěru minulého týdne počás setsakra obrátil. V naivní představě blafujícího brněnského sonca opomíjím krom bikiny ostatní svršky oděvu a tak mi pak Sloup dává mega sadu… Volíme slunnou stranu Hřebenáče a Z piči krok (se divím, že při návratu k původním názvům v novém průvodovi tento nebyl navrácen), to je však tak z piči chujovina, že jen rozhicujem prsty a dem rači mrznout k jeskyni. Volím Strach a nejlíp seslat z první, úvodní bouldr ňák klapl, ale nad druhým bórem nedávám poslední blbý krok, hold někdy i dva cáky hrají roli, mno, séře psisko a mne jen může hřát příjemný pocit, že sem do toho dal fše… Jenuštík vymýšlí No name, kerý zkouším aspoň na retroflash, nož čachry s nohama, mě v druhé půlce nechávají na holičkách. Že je borec mega silný v prstech a ještě furt to nechce někde prodat, mě opět a znovu zaráží! Každopádně jeho boj!!! Poslední krok Mrduštíkovím stylem nemůžu ani kroknout, a nezbývá než zvolit jiný program…. Borec pak prvním ostrým sesílá a zároveň utíká pryč, a to den teprv začal!

Strach

Tu se však objevuje Tomas a s laškovním pozdravem HeiHi naznačuje, že bude veselo a já nemusím mít strach, že nebudu mít s kým lézt….Navíc se zjevuje nemocný Stračes s Martinoj a jen tak mimojiné mě přes smyčky odjistí v mém pokusu. Hodný to chlapík, jak se však zjevili, tak i zmizeli, můj přelez však dává šanci svačině a tedy i ladné změně kompanie. Svišť s Leou mají obavy o mé zdraví a tak jsem poctěn Leinou pěéřovou vestou, nož na druhou stranu, aby mě podpořili v přelezu vyžaduje už značnějšího úsilí….

Mezitím nacházím v baťohu jakous pozapomenutou bundu a novou squadrou řešíme proč by měl člověk pravidelně pít alkoholické nápoje, jak správná teplota ovlivní sportovní výkon, potažmo který měřící přístroj nám dodává oné jistoty, že je vše správné a nakonec jaké nosné jméno by měly mít vaše lezky. Jde především o to, aby onen název v každém hned evokoval pokud možno jednoznačně danou záležitost, ať už jménem, či významem. Navíc myslím, je-li jméno opravdu vážné a nosné, podrží vám noha na vožgrindu už jen tíhou závažnosti pojmu. Sám jsem se nechal inspirovat a podle již klasického sloganu: Nevím co je Viera, vím jen co je Nevěra, jsem ty svoje počmáral také. Věřím, že obě témata sou na tolik nosné, že třeba začnu lézt i nohama….

nevěra mužů, zlepšuje sexuální aktivitu žen (motto z obrázku)

To už aspoň pro mě přichází vrchol dne a sice klasická linka zombího Janzena. Ke třetímu je to pěšinka, jak by řek Vilda, ale pak se leze víc nohama a to sme my shybaři v pjerdulej, žeš… Tomas radí vskutku famózně, některé kroky by mě snad ani nenapadlo někdy vymyslet, nohy furt střílí, tělo se točí jak had a málokdy je možnost vůbec vydechnout. Další cvakání je zbytečně vyhnané a tudíž sakra nepříjemné. Fascinuje mě prupovídka o tom, že se pak mám o nic zvednout a postavit nohy na prej stupy, to už fakt vzdávám a dyby typ nehecl, ať aspoň někam skočím, tak tam visím jak pytel ještě teď. Skok do lišty sice prošel, ale pak málem přišel pád z madel, kdy mi ujeli obě nohy a dokonce i ruce, nechápu jaktože sem nespad…Hec mega, radost ještě víc a nakonec mnoho křiku pro nic….Typ si jen tak zkusí Muže s dítětem a Janzenovu pověst a já už musím zcela jistě valit dál….

Janzen

Zdánlivě den končí, nož nakonec ještě cesta domů dodává dalšího questu a sic stihnout hodinu osmou na smluveném místě v Brunnu. Všici sou plní, nebo jedou pozdě a vzhledem k tomu, že mi ujel bus volím hajk a smíření s tím, že nestihnu nic…. Zdání naštěstí klame, nějácí feťáci mě berou k Macoše, kde si chtěj užít podvečera, ve Vilémovicích stíhám zmatený bus a vlak z Blanska s pětiminutovým předstihem dává navíc naději na to, že nejenže sraz stihnu, ale dokonce včas. Šalina jako by čekala na mě a tak dobíhám opravdu těsně a doslova u konce s dechem, ostatně stejně jako borec v stejnojmenném Godárdově filmu, kerý se dostává na program večer….

večerní seanc

Už dřív sem slyšel, že to byla ve své době přelomová záležitost, no netušil sem, že až tak. Vztahová zápletka předhipís doby závěru 50. let mě hodně dostala otevřeností vyprávění a přísnými diálogy, na keré by si troufl maximálně Čajaldo v podroučení démona. Blafování, nezávazný sex, krádeže, bohémství, provokace, rádoby intelektuálství a život ze dne na den, hm, jaká to paralela s dnešní dobou. Děj se odehrává během tří dnů, ale ta rychlost života! Až se mi točí hlava, dybych neměl v určitém ohledu podobný den, téměř bych nevěřil, inu carpe diem ve své úplné dokonalosti! Jak zalehám, už jen bilancuji - téměř vše sem sice ten den zabil a nestíhal, nakonec však vše přebil a vysál pohár dne do poslední kapky, kurňa dyby to tak bývalo pořád, to by byla setsakra lavparáda jak chceš!!!

V pátek po dlouhé době na Holštýn a prubnout Holštejnskou a Lidomornu. Dávám rozlez v starém pytlu Nejdelšího dne. Opět mě zachrání skok a jinak jsem spokojen s rozhicováním i přes zmrzlé prsty. Jen vymýšlí a nakonec předrtí Vlkův nářek a sem rád, že mluví o férové cestě, kdysi to byla moje první devět mína a zažil sem na ní lukcusní hec s Jarkem. Oba sme prvním pokusem cos vymysleli, ale ani jen nepomysleli na přelez. Jarek se však prošel a já se zatnutýma zubama kupodivu také. Vůbec sme nechápali, ale o to víc večer v putyce užívali…To je přesně ono, co mě na lezbě baví, ten hec se správnýma lidma a žúr, kde projdou emoce mezi všema a zážitek se hluboce vryje do paměti…..

Misák

Já mám zálusk na Misáka a na první pohled i pouští, v OSu dolezu do bouldru a vlastně stačí domyslet jen dva, tři kroky. To se stane, ale další pokus poukazuje na to, že opět zdání klame. Nakonec se z toho vyklube poctivý bouldr, jak jinak, než zakončen skokem a navíc mi pomáhaj i zmrzlé prsty, pač bolest z díry je pak dostatečně tlumena…. Pak přesun na Lidomornu. Jen prožumaruje Dolly a secvičí Extázi, já se nechám na dolez zlákat Dírou v hradbách, ale nakonec chytám paranoiu, že vše co chytám mi ujede pod rukama, nebo nohama. OS zachraňuje už obligátní skok do madla a větvička mi pak pomáhá přiblížit řetěz slaňáku, kerý lze jinak cvakat pouze při lezení hrany Toho fofru a asi i Sněhurky….Výdech a opět stíhačka busu, tentokrát v Jedovnici….Kurňa, ten Jen už ani do Brna nejezdí, že by se přestěhoval do Kotvrdovic, bo kam????

V sobotu vyhecován Tomasem, kerý vyhrožuje, že přeleze na Žulovém Vrchu SD projekt do Grizzliho, se třepatám do onoho kopce. Podmínka, tak napůl, dokonce jeden dobrý pokus, ale myslím, že je to pořád nad mé síly. Strašně těžké je zkoordinovat tělo a pořadí rukou nohou, navíc pravé levé. Najít systém je složité a nakonec i nejvíc vyčerpávající. Hold budu muset máknout, nebo jen neumím lézt??? Kdo ví… nebo přece jen vím??? Každopádně lezbě čest a co nejvíc dnů plných zážitků a piva… Ergo bibamus!!!

úterý 3. května 2011

Francie - sháňka

Peťa Orsáková mě poprosila, bych se zeptal do éteru, zda někdo neplánujete na týden od 13.5. do 22.5. výjezd na skalky do Francie. Bohužel holky (jede ještě Kája) nemaj auto, ale jinak vše, včetně strašné síly, dobré nálady a průvodce. Navíc jsou variabilní, samostatné, domluva možná skoro na vše... (koukám Ondra Bertík počítá s tím, že myši budou mít pré, což?) .... případní zájemci pište na mail: orsakova@gmail.com ......

pondělí 2. května 2011

Zalezte do děr!

Tak dem, tak dem, reprezentujem. Se Synkem Sloupem provalíme a pak se zas zdekujem. Tak my dem, tak dem, reprezentujem…

Po Saských extempóre s Džávou (člověk by málem zabil, jak to ti Seveřani dokážou roztočit), sem prožíval až nezdravě nabytý týden v Bruněnském okolí v područí všech squader, s kerýma sem ještě jakš-takš v kontaktu…. Je-li podmíka ne zcela ideální, a padne-li člověk v posledním těžkém kroku projektu je jistě rozumné změnit program a podívat se třeba na nové cesty. Takto sem s Jenem a Tomem byl poctěn objevováním Starých skal, kde krom vylezené UNRRY a plácání v Kdyby praseti to pro mě byla doslova tabula rasa… Jen mi radí Moonlight, ale v jeho podání je to tak 8+ a su ráth, že hec je minimálně stejně velký jak síla a prsty nepustí ani za boha jediný chyt. Jeden bod do mě a pochavala do hecíře. Jenuštík se akorát podivá Jinam a už myslí na Budoucnost. Ačkoliv je druhý snažší, pro Jena není budoucnost hned tak růžová. Tom se projde čímkoliv na co šáhne. S převahou flešovka Rekonstrukce (druhej den Dud málem fleš též a navíc pobrukování cosi o lezitelné 9 míně), Náladovka z druhého pokusu toho dne a ještě cosi ve Starých. Jojo, to už není jen tupá síla Chrlic.To sou ti překližkáři, dyby aspoň nežrali ty bobule, žeš?... Já ještě konečně vymyslím Zadávačku a šlehnu Jedno malý vínko a pokračuji vstříc v seanci večera…

pohled do budoucna

Vráti-li se však člověk v sedm ráno dom, je jasné, žeš brzká ranní lezba nepude jan tak od ruky. Zcela jistě za to může i nedostatek alka, které by naopak přispělo k jistě lepčím pokusům v projektech. Jedem se Synkem a je jasné, že bude o zábavu postaráno. Jak dím, tak bylo. Hned z rána se bavím jakous taškařicí, o které mi borec vypráví, že probíhá na netu v ohledu s obměnu naší repre. Už jen z vyprávění mi je jasné, že je to zábava jistě velkolepá. Společně pak vymýšlíme, že pro vstupenku mezi vyvolené je nutné přelézt 40x Čínu v jednom dnu a max. s jedním bivakem a taky 40x obkroužit Hřebenáč, zde už je povoleno bivakování na polici v Ditě v hamace a sraní v Duralovém koutu, ale to pouze v případě, že budou zcela jisté jarní povodně. Povoleno je občerstvování lahváči z bufetu a podpůrné družstvo hostesech libovolně sebraných po bárech. Jako kvalitní zimní výstup se pak počítá onsajtovka La Sraly, Helenčiny zahrádky, Neznámé a Pastvin kozy Terezy, braných samozřejmě jako řetězovku v jednom dnu….No nevím jak vy, ale já rači zůstanu u questu osobních, které mě naplní bez jakéhokoliv tlaku k jedinečnosti výkonů a tíhy cti k naší republice, obzvlášť v době zglobalizovaného světa. Dnes se přece již nehraje čestně a málokdo je hrdý, že patří k té simulantenbande, jak o nás mluví naší milý skopčáci….

Večer nakonec padá sázka o bečku lahodného moku a sic, že prej útočné družstvo HovnOlezci Česká-Lelekovice, zcela jistě udolá onu Čínu i za cenu osamostatnění Tibetu. Jooo, jejich boj, to já si Petříčkem onu antimaoistickou taškařici rádi vychutnáme s lahvinkou v ruce a Vlčím nářkem za zády… Léňa přidává ještě flachu tequili a to že prej za den zvládne na kole doject z Brna do Labské stráně. Snadné body se počítaj a tak se těším na bodyshoty! Večer dál pokračuje smrtelným tempem a já hledám poslední zbytky sil na rozhovory s Bárou a Táňou, které musím neustále držet v šachu, aby mi nezamluvili původní idee. Nakonec užiju i kousek atmosféry Viery, kdy mi Janis asi hoďku cosi vypráví a se svítáním již zcela zničen ulehám po osmačtyřiceti hodinách konečně v postel!

hormon buranin

Rest a výdech a hurá roztáčet nová hvězdná kola! Zase Starý a tentokrát s cílem kosit. Na pohled neestetické procítění seismických otřesů zdánlivě nedává šanci, ale realita jde vstříc plánu. Dud i já přelézáme tři těžší cesty a jediný kdo i přes největší počet pokusů nedává nic je optimista Petříček, nutno seznat, že najtěžší zvlád, ale madla nejsou jeho silná stránka a tak pasé prasé a nač se zbytečně Psychovat, žeš?. Nájezduje se i Hormon Buranin, ale závěrečný poskok se zatím jeví jako hlavní problém bránicí přelezu…. Nesčetné svatby vybízejí jednoho ze straších účastníků k idei zvěčnit jedno ženské přirození do Okna v Hřebenáči. No stejně jako to reflexní z Pochybky nedochází naplnění. Zato ve Vzpomínce na Mauglího již aspoň jedno méně nápadné, dvoumetrové, zkrašluje skálu. Kdoví, třeba budou mít budoucí generace radost, že nejen pravěcí lidé, ale i rádoby moderní a uvědomělé generace se věnovaly kresbě. Navíc pro případné adepty obmněnivší repre čeká při dlouhých večer na portalledgi aspoň milá vzpomínka, třeba na Mauglici….

pocasanova

Sotva večer váhám, kam se Stračesem na pivo, zjeví se opět squadra Džavány, čímž mi nejen vyráží dech, ale jednoznačně překopávaj další plány. Hold takový žúr se přeci neodmítá. Občerstvování u Kovaříků je pouze záminkou jak dodat odvahy na noční výstup Hřebenáčem, no samotné provední pak pokulhává na motorice… Volím metodu - uzel kočičák a na bosko a pokuď možno co nejsnažší túru. Přesvědčit ruce pokládat na sklo v místa, kde nesjede, je opravdu náročné, ale jak už to bývá, kde je vůle je i volba a tudíž krom té možnosti volby, pak i cesta a dokonce za míň než 8á... Lokry nahoře člověk neřeší, přeci jen strach je hluboce utlumen kdesi dole pod lanem, či ještě kulhá od Kovaříků, dyž sme mu zdrhli…. Dál večer pokračuje v kompanii s tuzemským umem, pač jen ten dovede řešit problémy včerejškem nastolené a ladně se z nich vymotat a uvést na pravou míru. Nutno seznat, že na slovo došel opět i legendární fix a čmáralo se nejen po pleších, nož i po kdejakém břichu, záhadou mi jen zůstavaj dva kosočtverce na stehně a lýtku, ke kerým je nemožné se dostat jinak, než že by ze mne někdo strhnul oděv, což bych si i přes tu křivohubo-sladkou pachuť kořaly pamatoval. Zázraky se však dějí a aspoň bude moci být pak někdo blahořečen, jak ten starej papež… Nakonec si nás vzalo do spárů pohodlí školy a po pár hodinách spánku zas batalion táhl dál do Prudice a já do stínu pínií před Indii. Tentokrát toho na mě bylo už opravdu moc a tak sem zůstal pouze u jedno ze starších řemesel a dělal běhnu na vše, než si i ostatní uvědomili, že topinka či fazol na Holštýně budou přeci jen lepší… Samotný večer už nebyl tak náročný a s půlnocí sem ukončil ten šílený koloběh ještě pekelnějšího týdne s téměř neposkvrněnou ctí, což je vlastně jedno, pač o tu už taky nik nestojí, že? Tak jo děti běžte reprezentovat a svý názory hájit, já se pudu rači za obžerstvením podívat, ven vyběhnout a se svým já se nadále výdatně bavit! (na váš účet samozřejmě)…. Papalalulu!!!!