Forza Cechi!

I preservativi gentilmente portali ##### a casa !!!

Taloši sou temperamentní a divočáčtí od přírody, taže se není čemu divit, že vpodstatě celou dobu (doslova každou noc) nás provázeli jejich šprcky, které si odmítli laskavě vzít domů….

Celkově se to nezdá, ale cesta tam trvá kolem 13-14 hodin a to člověka opravdu vyčerpá. Navíc počásí prvního dne působilo spíše nevlídně a tak nás šťastnou náhodou zahnalo z pláže do místní grotti, kerá je opravdu parádní! Řekl bych láska na první pohled, škoda jen, že Kououchovi trvalo 10 dnů, než se ji začala trochu líbit, mohlo tak padnout víc questů v příjemně převislých (až stropových) dardách….. Přišlo mi to vždy stejné, lezeš vcelku lehkým s občasným bouldrem a pak jen výmrd bouldr krok před slaňákem. Nutno uznat, že to trochu ničí morálku lezce, ale vzhledem k parádnímu lezení, se to dá jednou za život oželet…. Řekl bych, že aspoň u mě byl lezecky nejzásadnější první den (i dyž poslední k tomu taky neměl daleko). Dařilo se OSovat a díky vyhecování Poláky padlo i první sjem bé. Uznávám, že jsem se musel značně odlehčit (Kolouch chtěla vidět svaly a Jen prý žádné nemá) a tak sme se nakonec pobavili snad všeci….

Další dny sme věnovali poznávaním nových oblastí. Většinou kolmých a mírně převislých ploten. Lezení v kolmém bylo samozřejmě víc do prstů a kůže, taže pro většinu z nás to byla „sada“. Sám si cením asi tří cest, dvou OSů, kdy to každou chvíli vypadalo bledě, ale vůle zvítězila a parádního Principu revoluce, kerou objevil Jen. Zajímavý bouldr s ukončením v zákeřné dvojprdě a následném vytrvalostním dolezu…. Bohužel jsem musel vylézt i jeden humus a to když Vláďa zapoměl ve slaňáku preso a já i přesto, že jsem byl více méně rozhodnutý ten den nelízt, musel okusit ostny místních keřů. Vláďa za svou chybu pak dostal jeden low-landrovskej bod.

Kolouch sice do jeskyně pořád nechtěla, ale počasí bylo proti, taže sme tam ještě dvakrát skončili. Škoda, že se to nedopracovalo tak daleko, aby mi pučila na celý den i Jena a mi tak mohli společně dardit stropy a krapasy. Taže z toho mála co sme s Jenem spolu hrotili vzniklo ještě jedno sjem bé a jedno ladné áplus, keré sem nakonec vylezl až o pár dnů později erpé s Láďou….

Jojo deset dnů je deset dnů a některým už docházela trpělivost a sebevědomí začalo pokulhávat. Na druhou stranu, to mělo i jiné efekty, Vláďa takto poslední den doslova vykosil v jeskyni jednu cestu za druhou a tak zatím co já nemohl docvaknout slaňák bé pluska a pár krát nalítal i půl jeskyně vzduchem (bylo nutné vynechávat i dvě presy po sobě a dyž necvaknete třetí, tak ….), on měl v kapse téměř vše na co sáhl!

A co Kolouch? (jo prej mám být na ní hodnej)….Tak té holce ušaté to lezlo jedna báseň, ostaně mít takovou oporu ve „svatém muži“ jako je Jen, lezl bych už dávno osm áčka….Líbil se mi dokonale promyšlený systém v lezení těžších cest: Jen předlzl cestu, zčekoval klíčový bouldr, vyradil chyty, nechal nacvakané presy a doslova donutil Olu cestu vylízt….ach jak jí to závidím, krásně to má holka zařízené! Nutno ještě dodat, že Jen měl jít zcela určitě studovat vysokou kulinářskou, pač to co se dělo večer! Sem aj docela koukal, speciality, keré bych si snad ani doma neudělal!!! …..Jo a abych nezapoměl díky Kolouše za zpestření stravy některými igrediencemi (takové domácí uzené, opravdu jídlo zdokonalí!)….

Zajímavé bylo i setkání s Poláky první a poslední den. První partička byla na Šóny až nezvykle pohodová a nehlučná. Druhá skupinka si navíc sebou přivezla i Jacka, starého známeho skorosouseda s kerým sem si na Čertech vylezl jednu z prvních méně osmiček, hold svět je malý…

Co dodat? Snad jen nebuďtě nikdy drzejší než Kolouch, jinak máte o problém postaráno! Lezbě zdar a hurá zimní questy (jo a prej Rorejsy sou teď ideální)!!!

PS: Fotos by Jen a víc (i lezeckých) jich snad bude na Lezbě

Turecko-2

Tak se nam po týdnu pěkného počasí v Geyikbayri udělalo zase škaredě. Aby nevyzněly tyto drobné komenty moc negativně, tak musím uznat, že je tu fakt parádně. Lezení boží-chtělo by to sice tak tři měsíce tréinku vytrvalosti abych si dokázal užít místní pecky v převisech,ale i tak si zde zaleze opravdu každý. Lezu stále raději metry, takže Pokáčovu hozenou rukavici s 8a opravdu nezvednu. Jsme ubytováni v drobném kempíku Climbersgarden, kde je s námi dalších asi 10 čechu-což znamená, že po večerech opravdu není nuda-ještě mne trochu bolí hlava po noční pitce. Přibyla i kytara a další češi v Josito kempu-máme se asi na co těšit.

Mám takový dotaz pro znalce- je dobrá vodní dýmka s více šlauchy nebo je lepší jenom s jedním ...chtěl bych si nějakou přivést, stará dýmka doma dosluhuje a trochu při výběru tápu.

Zkusím sem ještě přihodit nějaké fotky, doufám že se to povede.

Zatím čau- proklínám tureckou klávesnici.

Turecko1

Zdar bazar- u vas zıma- u nas dest- stop- zatım jen trı posrany dny lezenı- stop- prvnich par dnu jsme byli na Olymposu-paradni zazemi- celkem slo i lezeni-padly nejake osy bo lezu jen jak Zoban OS nebo smrd- bplus cico- ale jinak cekame az se prejde allahova pomsta a bude lépe-jsme jiz Gejikbajriii a je tu fajne-lezeni nevim ale ten pstruh byl dobry-lezou se jen suche demoverze cest-prvni pulka-stop-kurna fsude take routy a mne boli bedra jak cip a trpim ve stanu jak sirotek-stop-fotky ni nahravat nebudu bo by ste se mi smali-ze su chuj jak vemeno-

Btw-we vodarne nebyl nikotin-je to vubec mozne?-cau caj

ale je tu pekne- lepsi nez balalajka na fritu-aloha

Drobty doby

Tak Pokovi se podařilo sehnat od Hýska již postarší diplomku Pedra Bednaříka a vzheledem k tomu, že se ještě chvilku budem točit ve Sloupu, tak obého zneužiju k menšímu povšimnutí…

Vzheldem k tomu, že se to ve sloupské diskuzi stočilo opět k Velkému traverzu Hřebenáče, vzpoměl jsem si na drobné info, keré sem si povšim v Janzenově spřewodu. A sice, je zde uváděno, že Hýsek se spolulezcem pouze prostoupili (technicky) hladkou stěnu z Východní do Cimy. Byl bych na to zapoměl, ale to by Pok nesměl vytáhnout tuto omšelou práci, kde je tato skutečnocnost uváděná také. Až v průvodcích novějších (Weisser a spol a mladší) je v popisech uváděna tato cesta ne jako varianta, ale jako Traverz kolem.

č.20 je zmíněný Hýskův traverz (Bednařík)

Z informací, lze tedy odhadnout, že Hýsek celý Velký traverz asi nepřelez (což by nám mohl jistě sdělit i on sám), ale že byl tento přelezen až pozdějí (a tedy v novějších spřewodech uváděn, jako celý kolem), anebo se pouze jedná o chybu a my jsme tak přišli k atrakci, tak trochu jak slepý k houslím!

Druhá záležitost se týká cesty Závlačka. Jak to s ní bylo jsem se zeptal přímo Pawla… Vzhledem k tomu, že bouldr ve Zdenině cestě ještě nebyl tehdy volně přelezen, byl spodek překonán klasickým stavěním. Dál cesta pokračovala vlevo až do rozporu mezi světadíly a vylízala v Dešťovce. Volný přelez této cesty, bude patrně stejně těžký jako samotná Zdena. Mě je jen trochu líto, že jsem Závlačku nezařadil místo samotné Zdeny do hnusu a pokud by jste nebyli proti (a i vzhledem k tomu, že Zdenu zatím nikdo z přihlášených nepřelez), že by byly tyto cesty v Hnusu vyměněny. Což???

Poslední záležitost je již jen takovým výkřikem a sice překvapilo mě kolik starších cest má v dnešní době oproti zmíněné práci jiný název. Ale to už je snad na autorovi nového, jak se s tím popere…Lezbě zdar a zas někdy čiá!

To be or not to be (alone)

Nevím, nevím, ale poslední dobou je to čím dál častěji. Podmínky sou. Matroš je. Chuť, či hec – též se najde. Auto je. Trocha benálu taky. Aj na domluvu občas dojde. Ale výsledek, hm, tak půl napůl....

Podobné situace mě čím dál častěji dovádějí do jiných, pro mě dřív nemyslitelných. Tedy trochu kaše k tomu masu:

dávno v pravěku, gdesi v Branné

Problém prvý – s pikly to de špatně

Zima patří rozhodně mezi mé nejslabší stránky. Hold jakmile to člověk nemá pod vlastníma rukama, ale pod pádly,už se tomu nedá tolik věřit, nebo aspoň od určité výšky mi to hlava furt nechce sežrat....Dyž se řekne zima, spousta lezců i přitaká, že jako dobrý a že je to baví, ale většinou se to vztahuje pouze na jeden obor a sice ledy....Dyž už tedy zima, tak u většiny dnešních lezců hlavně ledy, aspoň tak mi to teď příde, prostě taková více méně jistota zimního úspěchu. Ale co ty zatracené mixy, v ledu dyž chceš tak zašroubuješ (nebo sedneš do piklu a zašroubuješ), v mixu je to ale jinej level, hraješ si na zahradníka a ještě nesmíš přemýšlet jak by ses proletěl a přemlouváš hroty, ať se ještě trochu víc kousnou, dyž ty už zkousáváš dost. Mno rozdíl jasnej jak Rorejsy centrál a Rorejsy pravobok....Co z toho plyne pro mne? V ledu něco málo dáš, v mixu něco málo dáš (ale leda, že zajistíš) a v mixu hodně málo dáš, dyž starou belu zajistíš.....

Leňa TR bojuje v převisu Šibenice

Problém druhý – spolulezbec

Většina mladší generace preferuje letní lezení v psychicky nenáročných destinacích – zbývá nám tedy každý 8-9tý lezec. Většina mladších pokud se do zimy odhodlá, tak pouze v případě boulderingu – zbývá nám každý 18tý. Většina z mladých pokud vezme pikl do rukou, de akorát na zimní procházku v Alpách a v pár případech i na ten led – zbývá každý 36tý, resp. 70tý. A tak bych šel dál až bych k tomu zatracenému zahradničení došel....Kupodivu mám to štěstí, že znám dost takových co nemaj s prokypřování zimní půdy problém. Otazné však zůstáva, kolik z nich to chce trochu hecnout, ať se práši za kočárem.....Co z toho plyne? I dyž bych na zimní zahrádku někoho sehnal, tak buď poběžíme po lalá drnech, nebo se roztřískám v prvním serióznějším výšvihu. Malá pestrost (či rozptyl) a k tomu dané zastoupení mě tak trochu nechává na holičkách.

Problém třetí – tréning, či zvyk

Z předchozího problému plyne další. Naučit se šlapat v ledu je otázka pár výjezdů, či výstupů, prostě jakmile si člověk zvykne, je to více méně stejné (musí dávat pozor jen na kvalitu ledu a případně sebezajištění). Co ale ty mixy??? Každý rok znovu a znovu nabíhám nejen do místních stěn, ale i za pár šedivýma vlasama na Brnčálu, či Popradské. A výsledek? Více šedin, než skalpů....Člověk si řekne: šak je to otázka zvyku! Ale tady nejsme na ledech a tamten kout i dyž je skoro stejný jak ten vedle, ale nedá se dojistit, tak je rozhodně těžší (a jak vůbec člověk zjistí, že tam někde, třeba v klíči, to dojistit pude a nezvolil-li špatně)....A zpět k zvyku – dobře, bude se „trénovat“, prostě si zvyknout na tu „nejistotu“ a poznat, kdy to bude, i dyž špatně, ale držet a dy se na to rovnout vysr..t.

Cesta Turnerů, nebo Pařát na Ještěra sou zatím nad mé síly na ostrém konci linajky

Problém čtvrtý, plynoucí ze třetího

Nejsem člověk, kerý se dokáže jen tak hecnout, nebo něčemu důvěřovat, jen tak. Jakože v lednu vemu pikle, zajedu na Kežmarák vezmu borca, řeknu mu tady se to drží a takto tím mlátiš a vyběhnem Weberovku jedná radost, protože vypnu hlavu a prostě jen tak na haluz to (i vcelku rychle) vyběhnem....Prostě potřebuji jistotu (!), na kerou se můžu obrátit. Jako dyž nesmíš spadnout a zkoušíš to nějak dobojovat a přitom výš, že sílu maš jen tak a tak a prostě nalízáš, slízáš, odpočíváš a zkoušíš až víš, že to s jistotou dáš a budeš se moci soustředit na následující problém opět s dostatečným množstvím energie....A sme u problému v zimě nejzásadnějšího – jistota. Zima je přeci celá o nejistotě, než? Teda pokud netrávíš zimu v Drylandu, nebo Petráči. Jojo, s nejistotou se počítá, ale taky s tím, že máš jistotu v zbrani a neomylné ruce. A zas sme zpět u toho, kdy a jak tuto jistotu získáš. A tedy:

Závěr

Prostě budeš lízt, dokud tu jistotu nezískáš. Jak snadné!! Ale je tu háček a sice problém č. 2. A tedy možnost balancování na velice ostré hraně (což mě sice netěší, ale situace nutí):

v nástupu Centrálního žlabu

Ve středu sem byl jako už mnohokrát jindy před tím domluven s borcem, že dem lízt. Ráno se dozvídám, že to padá a vzhledem k tomu, že poslední dva, tři měsíce padá něco pořád. Tak sem opět jako i v měsících minulých šel nakonec sám....Na rozlez Dětský koutek, ale více než pikle klíním ve spáře žabu. Na rozlez budiž...Pokračuji dál nějakou spárou, vyklube se z toho širočina a řeknu vám, že klínit skeletu v širočině, taky není žádný med, nakonec však drny, taže dobrý....Dál hec a sic Zimní hrana. Chvílema dost bojuji a přistihuji se, že se ohlížím na dopad. Pár shybů vše řeší a nakonec musí i ruce z rukavic a prolomit vrcholovou lištu, pak zas drny a z terasy docela pjekný kout....Už se mi moc nechce, ale přece jen mi ještě padne do oka jeden dlouhý kout s drny. De to dobře, ale těsně před koncem opět dojde na rajbuňk a žabování ve spáře.... uff....a je to za mnou......

v cestě Toulec

Druhý den už ne sám, ale s Dalou prubujem další kout - Toulec, stromek, pár skob a ukázková spára do dachu, kerá de dojisti frendy. Vše dost trvá, ale oproti včerejšku přituhlo a nemůžu si prokrvit pracky...Dála, ladně přebojuje a tak ještě hurá na Centrálni žlab. V létě jisto jistě vysypaný marastem, v zímě hlína drží, jako led, jen na koneček hrotu, jak u piklů, tak maček. Převis se dá opět dojisti, nad ním však přituhuje. Hlíny ubývá a stabilních poloh též, navíc dojištění žádné. Zrychlený dech, zrychlený tep, hodně špatný frend, pro okrasu, pár shybů a je to v cajku.....rozhodně radosti dosti....Co z toho plyne?

Ještě pořešit ty spolulezbce, chuť do kosy a vše bude oky doky! Lezbě čest!

Zdoňovská Hejda

Mnohdy se ve stínu velkých lezeckých oblastí skrývají i nenápadná místa mající jedinečnou atmosféru. Málokdo z lezců zavítal na opuštěný "Suchý vrch" v Broumovkách, kde se běžně stává, že jsi po 40 letech druhý člověk na věži a zdolal jsi dávnou cestu z pera Franty Čepelky nebo "Pískoře" Housera. Najdete zde klid, osamělost a nepoznamenanou přírodu... A propos: Kdo z vás zná zapadlý "Nový svět" v Teplických skalách a blízkou schovanou trampskou osadu? Nádherné Janovické skály? Tajné vchody do jeskyní s amulety na Klokočských skálách? Těch míst je spousta.

Vím však, že někteří z Vás jak se nedá jistit přímo z parkoviště, tak hážou na danou oblast kakáč. Nedej Bože dlouhý výšlap nebo kvakoidní cesty jak na Zdoňovské Hejdě.

"Skály v této malé oblasti v sousedství Křížového vrchu jsou rozesety po svazích a hřebenech členitého kopce (623 m.n.m.) nad soutokem Metuje a Zdoňovského potoka. Z lezeckého hlediska je Zdoňovská hejda málo významnou oblastí. za jeden den zde asi vylezete všechny pěkné cesty. Na první věže zde vystoupil Ivan Vojtek už v roce 1964. V údolní stěně Robinsona osadil kruh, ale cestu tehdy nedokončil. Další věž přidali až o 15 let později bratři Jupnerovi. Teprve Zdeněk Brabec tady v poslední době přelezl většinu zajímavých věží a otevřel i nové cesty v masivech. " *Křižák-Horolezecký průvodce, P.Lisák, Juko, 2001.

Vlevo Robinson s přeskoky.

Byl to takový silvestrovský rest day s Barčou. Na lezení nebylo ani pomyšlení a tak náš cíl bylo prozkoumat Zdoňovskou Hejdu- členitý kopec u rozcestí Teplice nad Metují-Zdoňov. Ihned po odbočení do lesa na lezce čekají roztomilé skalky zajímavých tvarů, bohužel vhodné spíše pro bouldering než pro tvorbu nových cest. O možnostech zdejšího boulderingu + názvy boulderů a klasa se rozepíšu jindy, ale ty možnosti tu jsou a nebude to vůbec nuda. Kdyžtak dodám bližší info.

Údolní strana Robinsona. Na konci spáry vpravo je kruh od cesty "Odskok".

Po výstupu na "Dlouhý hřeben", který kopíruje lesní cestu vedoucí na západním úbočí jsme se drželi severním směrem a po pár minutách chůze v pěkném březo-borovico-smrkovém lese narazili na první malé věžičky. Hupsuli jsme si pěkný jedničkový přeskok na "Mecháčka"(doporučuji) a poté tradá až k "Robinsonovi"-místní dominanta. Zde mi Barunka díkybohu rozmluvila (byl zde sníh, led a pěkná šluchta pod dopadem) jiný, hůře vyhlížející přeskok z vyššího předskálí na Robinsona. Je to Quest zejména pro Aleše s Tatušem- možná ani ještě není skočený, v průvodci je zatím jen skok z nižšího předskalí za 1.

Přeskok pod závojem borovic.

Z údolní strany vedou na Robinsona pěkné stěnovky lehkých obtíží. Pěkně vypadá cesta "Odskok" za VIIa přes jedno ringo. Okolní krajovky na mne působili trochu shnilým dojmem a tak jsme se vydali na jihovýchod do srdce Hejdy. Bivaky, rokle, mech, lišejník a moře kamenů- tady spíše té nevalné kvality nám dělaly společnost téměř po celou dobu výletu. Na jížním okraji v oblasti u "Kašpárkárny" na jsme v domnění že máme vrcholovku objevili i Geokéšku a pěkný výhled na protější monumentální oblast "Nad pískovnou" v Adršpachu- byly by tu snad i možnosti na prváče pro nějaké romantické duše, ale kvůli lezení sem Východní Němci asi jezdit nebudou !o)

Divočina.

Na odpočinkové odpoledne v Ádru by to mohl být pro někoho celkem dobrý tip.

Skalka ve Skalce - doplněk

Do článku o oblasti "Skalka ve Skalce" viz. http://casnacaj.blogspot.com/search?q=skalka+ve+skalce jsem zapomněl dodat slibované fotky oblasti a tak jsou tu dodatečně. Jak lze z fotek vyčíst, jedná se celkem o "poctivý" kámen na Chřibské poměry a svojí strukturou je zde také unikátní.

Klasifikace se mi zdála spíše lehčí, což může nabudit k návštěvě zejména zapřísahlé sběrače bodů do deníčků. Pravděpodobně se v některých cestách bude i měnit. Zbyvá zde i pár projektíků o kterých ví více infa (volnost směrů, zda jsou již přelezené...)objevitel oblasti Michal Giláni "Pogáni" či správce této oblasti Michal Rožek - kontakt na ně najdete na stránkách HO Uherské Hradiště.

Btw: Po půlročním šaškecu pracovně v Mnichově, jsem už konečně doma, třeba stihnu i nějakou tu pozdní zimní lezeckou přípravu, jelikož jsem doteď na lezení házel bobek. V pátek jedu na tři týdny do Turecka, tak doufám, že se tam mi podaří připojit na net a třeba něco napsat.