Náš prázdninový výlet na Švýcarsko-Francouzské pohraničí byl zajímavý nejen zjištěním, že Liškut je schopen v opilosti cucat můj palec u nohy i přes zjevné higienické riziko spojené s mým střídmým mytím a dlouhodobém pobytu v těsných a smradlavých lezečkách. No byl zajímavý kupodivu i po lezecké stránce. Byl jsem u toho jak se ve Švýcarské oblasti Gastlhosenu Lucka Brešová poprala se svojí nejtěžší vylezenou cestou v obtížnosti 7a+. Do té chvíle se jí podařily přelezy "pouze" 6c+ , takže zlepšení jak blázen. Že to nebyla žádná zadarmo cesta svědčí mimojiné fakt, že se mni ji nepovedlo osovat a i ostatní borci se v ní trochu potrápili. Další "kloubouksmekající" fakt je i to, že Lucka cestu vylezla poté co se jí ve spodní hodně silové pasáži v předcházejícím pokuse šmýkla ruka a jebla se hlavou o skálu. Video z přelezu je : http://www.vimeo.com/7485082
Chtěl bych vzkázat všem darebákům, kteří mi nevěřili když jsem mluvil onehdá v hospodě o tom jak se loví anakondy na lidskou nohu, ať se pořádně podívají na následující odkaz. Víte tož stanete se terčem posměchu, máte z teho komplex méněcenosti a lidi vám potem budou věřit asi tolik jak Švihymu jeho onsajty :) a to je špatné.
To ještě ani není konec týdne a mě připadne jakoby se ten věčný kolotoč ani nedal zastavit. Je to na snadě - chlast nebo lezení??
modelky neměli ani chvilku pokoje (všechna fota Leošák)
Marně sem se na Šlehu snažil Šviháka seznámit s co nejvíc slečnama. Nevím, asi „horolezec“ už není v našem okruhu spolužáků, to co bývalo...(Máro, nevíš o tom něco?). Spousta z nich se jen skepticky podívala, ale jakmile se přešlo na jiné téma, vše bylo naštěstí v pohodě, aspoň na jednu stranu. Na druhou, záminka se slečnama nezabrala a tak sem nakonec jel do Sloupu sám. Přivítal mě sice ostřejší vítr a padající vločky, ale v teple Starých skal to bylo jak v jiném světě. Adámkovy bouldry, co jiného mi vlastně zbývalo, sou hodně přísné a tak sem skotačil z jednoho ke druhému a byl sem rád, že už v tamtom udělám krok a v tom dalším aspoň odlepím prdel z valounků...Nakonec aj jeden padl, ale až večer sem zjistil, že je to jen půlka problému, taže zase nic. Ale dyby ste měli chuť, tak doporučuji Překvapení SD....
squadra azura
Večer další večírek, tenkokrát dlouho očekávaná ožíračka v podkroví Skleněnky. Měl sem tu čest se zúčastnit a rozhodně sem nelitoval. Byl sem dost pobaven hokejistou s bříškem, jak poskakuje po lištách v divokých hvozdech Rudice, ale i Leontýnou, která svou sílu utápěla v démonovi Alkoholovi. Konečně sem poznal všechny děvčata žlebový (nebo Pokovy?) a mohl nezávazně s některými z nich konzervovat (jaká to čest!). Navíc žádná se nezdráhala počmárat svou stranu měsíce svým avtogramem (taky dík!)....Kolouše se opět snažilo o kérku, ale obsah alkoholu v krvy, byl u mě pouze přímo úměrný nedostatku peněz v peněžence, a tak na zkrášlení vnitřní strany stehen nedošlo. Na druhou stranu se tento nešvar rozmohl na tolik, že na muži mnoha jmen zůstalo pouze málo míst volných a to si dávám za důvod pouze nedostatku odhodlání u mnohých okouzlených žen, nebo jeho vnitřního soucitu se skalama, které už jen málo z nich zachoval stařík, s vrtačkou proklatě nízko u pasu, panenskými. Sečteno podtrženo, menší škody v řádu tisíců, zato jistě komerční úspěch akce (údajně již zítra bude kalendář představen v Colorádu, kam byla zaslána asi polovina nákladu – o tom ale ví víc Pok, pokud si to pamatuje) a spokojenost v mnoha dětských srdcích....
pohled do nikam
Na další den sem opět nikoho nesehnal, a tak byl mou záchranou jeden z postarších přihlížejících, jež se na večírku téměř porval (ach ta agrese..). Za toto odhodlání, strávit v jeho společnosti pár hodin, bych měl sice dostat aspoň tři hnusáky, ale to by mi mí rádobykamarádi jistě neuznali! A tak zatímco se Švíhák musel bát v Salvéčku, já si opět užíval skály skoro teplé, i když Staré. Dodávám, že to až na zmrzlé prsty na začátku a plácání po tupých hranách v Ponorných vodách nebylo vůbec špatné a ruce tak k mé spokojenosti před třetí odpolední vypověděly službu.
miláček ženských srdcí v pozici na punk
Velice zábavné (nebo poučné?) bylo vidět starce plácat se v bouldru Sofie a SD startu Runwaye. Asi hold bude muset na stará kolena začít bouldrovat a naučit se lámat kolena v nízkých sitdaunech.... Návrat do slunného Jesu byl autem spíš za odměnu a teď už jen očakávám příchod velkého Pělikáněte a společně se pak těšit na několik, veřím tomu, strašlivých večírků, nejen v Nádrahu, ale i v místním CHKO ochranářům navzdory! Lezbě po sklenicích a posilováni s lahváči čest! A místním amatérům přeji v Brně prochcaný víkend a studený vítr v zádech, na Rorejsech samozřejmě též!!!
Tak příští pondělí by se měla otevřít konečně už Kotelna. Kdo by si býval byl pomyslel, že celé září a půlku října budu kdesi v gébišu klepat krupicu a nebudu mít čas stěnu dostavět. Inu prekérka, nehledě na fakt, že nájem něco pod 5000,- se platí již od října, he.
Ještě o něco víc mne mrzí, že díky průtahům se stavbou stěny, střídavě já a Jarek Dražan jsme se moc nesehráli s volným časem a sólo tam člověk nic neudělá, se nebudu moci zůčastnit Asuovy "Kotý" budu smrdět na stěně a modlit se aby byla fertig.
Jinak detaily ke stěně a systému vstupného atd: Kotelna je klubovna, na kterou se budou kotelníky platit příspěvky pro možný provoz stěny. Není to komereční stěna!!!
Kotelna se staví pro tréninkové účely, nečekejte zde dlouhé kolmé profily, ale celkem výživné převisy. Jinak rozmístění chytů a typ chytů bude uspůsoben profilu tak, aby si zalezli sedmičkoví lezci a silnější- prostě bude to tvrdé, ale věřím tomu, že i šestkového lezce to vystřelí silově úplně do jiného levelu :-)) Je to totiž boulderovka, né pískoviště.
Celá stěna se také překopává, jednat proto, že za původními profily bylo neúnosné množství prachu a bordelu (cca 2cm prachu), jednak že dlouhý strop mi připadal z tréninkového hlediska dost úzkoprsý a zbytečný. Jsou-li nové profily pro vás příjemnější můžete posoudit v pondělí. Také vyměňování stávajících chytů či otáčení bude možné pouze po domluvě.
Počet Kotelníků bude omezen, kvůli kapacitě cca na 20lidí. Vstupné se platí pouze jako měsíční permice za 400Kč ( za listopad 300), chodit můžeš od rána od 6:00 do 22:00 kolikrát chceš 7dnů v týdnu. Budu upřednostňovat dlouhodobější permicu 1000,- (900,-) na tři metry nebo 1800,-(1700,-) na 6 měsíců. Stěna je otevřená od listopadu do dubna, v případě zájmu do května.
Jelikož opravdu jsem správcovství nebral jako výdělečnou činnost či co, tak v případě, že se vybere měsíčně více než je nájem budu z toho kupovat nové chyty od Aixu, Lapisu atd, a postupně je přidávat a vyměňovat za ty staré CTHáčka a Salewy.
V případě, že bude o stěnu větší zájem než je zmiňovaná kapacita, budu logicky upřednostňovat lezce z blízkého okruhu lidí a ty kteří si přeplatí stěnu dlouhodoběji. Za prvé je zde celkem dost cenných věcí a proto bych zde viděl radši lidi, které znám a můžu jim věřit, za druhé bude potřeba trochu vysávat, aby zde nevznikala podobně neúnosná situace s prachem jako ve staré kotelně. Kdyby každý člen jednou týdně 5min. vyluxoval, bylo by to fajn. (děláme to pro sebe)
Do konce tohoto kalendářního roku bych chtěl také ve spodní místnosti vybudovat tzv. tréninkovou místnost, kde budou bachary, campusboardy, shybovací desky, systemboardy, závaží, pár činek a jiné tréninkové lezecké pekelné stroje. Až se zde uklidí, šla by zde také občas dělat posezení a promítat nějaké nové lezecké filmy.
Dále v podnělí vytvořím seznam lidí, kteří budou chodit na Kotelnu - dostanou kartičku na prokázaní se u vrátnice. Každý Kotelník si s sebou bude moci vzít na stěnu někoho za koho ručí a ten dotyčný pak hodí do železné kasy 50,- za vstup v obálce s podpisem hned po příchodu na stěnu a zapíše se do deníčku. Nechci totiž na stěně vysírky, kteří nic nezaplatí a když je někdo nachytá tak tvrdí, že platit chtěli při odchodu. I přesto, že mnohé věci mohou působit zbytečně, mám k tomu své důvody. Vím jak stěna fungovala už za správcovství Davida Jaroše.
Postupně budu, přidávat fotky Kotelny k tomuto článku, připomínky a návrhy ke stěně mi pište do komentů. Přihlášky pak na mail: cajj@post.cz V neděli večer asi dám sraz s kotelníky v hospodě, půjdeme se kouknout na stěnu a pořešíme peníze. Zak zatím čau.
Všichni to už cítite v kostech sotva vyjdete z pelechu ven. Pomalu vám zmrzají tváře a konečky prstů ne a né se prokrvit. Lézt by ste aj šli, ale Rorejsy sou zavřené, pač tam pobíhají nějací vzteklí šakali. Nalijete si z termosky kalíšek čaje a vzápětí se vám rozjasní! Však Kars není vše, v Jesu nás přeci čeká velkolepá pře!
Mrazivého počasí se opravdu nezalekněte, je to objednáno ze Sibiře a sic proto, by se vám prstíky z oblin nezklouzávaly a kolečka třením držely. Doufám, že si takové vstřícnosti vážíte a nenecháte se zvyklat čajovým keříkem na nějaký pochybný žúr v teple u Poštolky, či co….
Tedy k věci (pár info již dřív u Poka na blobu – viz tedy tam): v sobotu sešna začne v 10.00 na Sedmi skalách (viz mapka), je možné se po domluvě setkat dřív někde v Jesu nebo Lipové. Průvodce na tuto oblast najdete tady: http://lk-javaanes.ic.cz/index.php?link=pruvodce&area=sedm_skal ten si tedy můžete vytisknout a vzít sebou. Jak už sem řek dřív, klasa je orientační, může trochu lítat. Rozhodně se ale máte na co těšit. Díky dobře vypadajícímu počasí se možná dočká i prvního opakování Pivní pes, který už dva roky marně atakují místní bouchači. Samozřejmě je zde i pár panennských směrů, ale to by teplota musela ještě klesnout……Večer nás čeká kulturně společenská akce s panem UMem, jenž rozbystří mysl každého. Spí se v okolí, taže aspoň nějaký spacáček, případně pro neotužilce stan a pro hc-káře ještě záložního UMa.Druhý den se přesunem na Kótu, kde je spousta i lehčích směrů, čekajících na vaše zmzlé a z předchozího dnezkrvavené ruce. Je tu trochu problém s mágem, ale to dořešíme až na místě. Spřewoda vám zúčastněným vytisknu a dotáhnu. Zde už klasa snad sedí, taže ji snad jen potvrdíte.No jen dodávám – matky se hodí, tejpka téměř určitě, plachetnice povinná! Slabé odvary v podobě vody se zkvašenýmy hrozny, byť z Pálavy, nejsou tolerovány a budou zabaveny při prohlídce u registrace. Pivo je tolerováno, pouze v dopoledních hodinách a pouze jako vyprošťovák….
Jo a pro ty co maj zájem o jeskyni, tak sraz v pátek v 17.00 na parkovišti u jeskyní Na Pomezí (viz mapka). Bordel hadry a klasické věci do jeskyně samozřejmostí! Večer možná prohlídka nádražky a společná schůze s Džavánou.
Akce se koná za jakéhokoliv počasí kromě vyloženého deště. Tak a předběžní zájemci se hlaste níže, ať vím kolikrát nakopulovat průvodce a případně sehnat dostatečný počet námořnických čepic. Další info v diskuzi nebo na mailu: peak@seznam.cz
Je podzim, lezci zahajují znovu a znovu zimní tažení za maximální silou na domácích bouldrovkách, shybovacích deskách, lištách, žebřících a campus boardech. Právě poslední zmiňovaný kousek je považován za nejefektivnější způsob pro získání maximální kontaktní síly prstů, naneštěstí je také znám jako velice častá příčina zranění prstů a lezecky zatěžovaných svalů a šlach. Inu je to dobrý sluha v případě,že cvičíš odpočatě a střídmě a máš dobrý silový základ na lištách, ale zlý pán, když se to s cvičením přehání a nabíhá se do něj nerozehřátě, s únavou a nedostatečným silovým základem. I přes zmíněné "vedlejší účinky" určitě stojí za to věnovat této tréninkové pomůcce malý článek. První campus board z dílny Wolfganga Gullicha.
Historie V roce 1988 hledal jeden z nejlepších sportovních lezců dané doby Wolfgang Güllich způsob jak natrénovat extrémní dynamickou a kontaktní sílu prstů potřebnou pro zlezení jeho projektu, který nese název "Action Directe" 9a(první cesta této obtížnosti). Řešení našel v mírně převislé desce s pravidelně rozmístěnýma lištama nad sebou a pomocí různých typů přešahů nabral potřebnou sílu na zdolání této kultovní cesty. Název "campus board" je odvozený od názvu tréninkové místnosti na univerzitě kde první campus board stál.
Včera jsem si řekl, že si také malý campus doma vyrobím, samozřejmě pro okrasu, nechci se jako blázen zranit, nehledě na to, že doma se přece člověk k žádnému tréninku nedokáže vybičovat. (tedy mluvím za sebe) Tašunka prý říkal, že na takový pěkný domací kampus se pěkně balí holky, zvláště lezkyně:) Tak nevím, když to říká i pan doktor láska... foto:blog.rockrun.com
Návod k sestrojení: Dle svého gusta, ale jsou mnohé recepty na správný sklon, vzdálenost lišt atd. Já těm pohodlnějším předkládám na podnose osvědčenou striktně danou verzi, kterou úspěšně používají takový lezci jako Ben Moon, Rich Simpson, Jerry Moffat a další. Kostru kampusu je vhodné si setrojit pod úhlem nejlépe mezi 10 až 20 stupni, práskači používají 12,5 stupně.
Na dřevěnou kostru se připevní překližková deska na které je 22cm nad sebou (od horní hrany lišty k horní hraně další lišty) rozmístněno 8-9 dřevěných lišt minimálně 60cm dlouhých. Deska tedy bývá delší než 176cm.
foto:blog.rockrun.com
U lišt volíme velikost od 1 do 3,5 centimetru. ty menší spíše pro 8áčkové lezce. Do devětplusek si vystačíte v pohodě s třiapůlkama. Sklon lišty je vhodný tak aby se ideálně uchopoval na otevřený či polouzavřený úchop, zalamováním ostrých lišt dostavájí klouby co proto, tak bacha.
Tak panáčci držím vám palce při výrobě takovýchto novodobých vymožeností, ať vám vydrží trénikové nadšení a motivace - to budu muset ještě někde pohledat. Málo zranění a tak všelijak.
Jsou tu a stojím pri vás. Nepřekvapilo mne s jakou bravůrou se Asu za dobu mé pracovní nepřítomnosti zhostil správy nad tímto blogem. Velice mu dodatečně děkuji a těším se na další spolupráci. Stejně tak se těším i na středeční mecheche a křest a věřím tomu, že se tam bude řádit až budou zůstávat chlupy za obrazama - doufám že dojde i na nějaký ten chrochtec a pogo s divočáky Petříčkem a Leošákem.
Prekérní volba ale nastavá další víkend (7.-8.11) Nevím sice jak vypadá avizovaný výlet a závody v Jesenickém kraji, ale určitě se v sobotu bude konat u Puštíka Orientační běh a žůr paralelně s konáním Světového poháru v lezení na obtížnost na brněnském výstavišti. Právě začíná Chřibská sezóna - teplota klesá lehce nad nulu, což znamená ideální tření na písku. Smíšené chřibské lesy se zabarvují do oražova a vytvářejí skvělou podzimní atmosféru. Na Chřibech je však i jedna lezecká oblast ležící tak trochu stranou těchto lesnatých vrchů. Obec Skalka leží asi 2km jižně od Vřesovic na JZ úpatí Chřibů. Uprostřed této dědiny se ve svahu tyčí místní skála dosahující 10m výšky. Jelikož je to místní dominanta, bývá nasvícená i v noci - tip pro lezce fajnšmekry. V minulých lezech zde vzniklo pár cest z dílny Michala Gilániho, Kuby Nováka a Tomáše Pilky -všechny cesty jsou stylově odjištěné pískařskými kruhy. Charakter lezení připomíná spíše české písky, hornina je kompaktní a návštěvu této oblasti mohu pouze odporučit, nejlépe třeba v kombinaci s návštěvou Osvětimských skal.
Cesty: 1) Santa Maria 9- 2) Reklama Na Ticho 8+ 3) Kryštof Kolumbus 8 4) Hrana 1492 7+ 5) Hudba Pre Nepočujúcích 7+ 6) Rajbospárohranař 7-
+ dva projekty
Klasifikace je orientační, bude se nejspíše ještě upřesňovat.
