neděle 26. prosince 2010

MetoDicka - Motivace

Je to chvílema jak na houpačce a proto se vlastně není třeba čemuž divit… Docela ale zamrzí, když tak mimoděk pak kámoš řekne: už na to kašlu, nemám důvod proč v tom všem dál pokračovat. Někdy je sice dobré se otočit v půli cesty, ale k čemu je pak předchozí snaha, když nám v postupu dál brání většinou jen naše vědomí, které akorát nenachází motivacu. Je zvlaštní, že s většími možnostmi současného světa, klesá ve všeobecném měřítku i onen drajv, hec a touha po překonávání se. Užít si a rychle změnit lokál, by člověk co nejmíň přišel o „zbytečné“ sekundy prohýřené v nudě, či čekání.

Spíše pro lezbce s záchvěvy nejistoty.

Člověk vždy v sobě něco tutlá, snaží se to uchopit, někdy sám, jindy za pomoci kohos jiného. Málo lidí si aleš uvědomuje, žeš stačí udělat jen něco jinak a najednou dojde k rozčísnutí problému. Prostě nebránit se změně, kerá vás vesměs svede na novou cestu. Stejně jak gdysi mluvil Pjetříček, žeš v Jesu by neměl co lézt a že ho tam nedostanou ni párem volů. A heleďme se, nejen žeš už ty téměř polské roviny navštívil, ale hned plánuje i další výjezdy. Podobně i starý karsopard Vlkodav, nejenže shazoval bouldering jakož naprosto nepochopitelnou disciplínu, ale ani by si ve snu nepomyslil, žeš kdy své bolavé záda ohne do SDčka. Nož a už má, ta stará vojna, doma macatou bouldrmámu a je jasné, že cílem bude získat silné prsty! Proč žeš to vše? Borci pochopili, že sice sou přesvedčení, ale vlak nečeká a může uject. Zbytečné sou pak pózy a sebevědomé řečičky (P. by ztrácel v mixech víc než by chtěl a V. by na vysněné 10tky nemusel dosáhnout). Každopádně toto je světlejší příklad prozření, bohužel znám i takové, keří se spíš obrací v druhou stranu a může to dopadnout i takž, žeš lezky skončí na hřebíku, či hlava v rozlitém panáku, v soft případě pak ve věčném plácání v sedmách, beztak pečlivě nachozených na topinku…..

Čímž to, žeš člověk ztrácí motivaci?? Siž tím, žeš ta jde ruku v ruce s hecem a ten, pokud člověk nemá pevnou vůli k rozhodnutím, se nemusí dostávat. Je-li člověk odvislí na sobě samotném a řekněmě na další dvou třech kumpánech, často dochází k jakémus stereotypu a velice často nelze i přes společné úsilí překonat určitou mez, překročit hranici. Mně se osvědčilo se stýkat se spoustou různých lidí, keří mají i rozdílný přístup k samotnému lezení. Jsem řekněme dost flexibilní a dokážu se podřídit, nož jde-li o snahu o progres, musím si vybírat, či spíš hledat. Příjemní lidé, keří umocňují atmosféru a dokážou úpřímně hecovat, vedou mimoděk i vaše vnitřní úsilí dál. Toto se mi líbí na části Brněnské squadry lezbců (za sebe beru Jarka, Čajíka), v keré se teď tak ňák z dlouhé chvíle mezi večírky poflakuji. Nejenžeš lezem podobně, co do výkonu, ale máme chuť vše táhnout dál. I přes odlišnou techniku a předpoklady se štengrujem dál, a dyž někdo něco prolomí a vyleze, tak je jasné, žeš ten druhej na to má též. (zas si vemu do huby Pjetříčka – Cože? Asu to vylez? Tak to musím dát též…. – a ono jakoby se stalo!) Navíc soutěže v podobě Hnusa a teď připravovaných RP hitů, ukazují i tak trochu směr rozvoje mimo hlavní proud nastolený v minulosti. Tak nějak dochází k prolamování ledů, získavání ostruh a řekněme i určitého bezrespektu (toho zdravého). Tady se o5 vrátím z5 k úvodním pasážím: Snaha něco pozměnit a navíc se štengrovat dodala jistou motivaci. Proto abych však daný quest zvládl musím něco potrénovat ať už hlavou, třebaž na morálovku (srovnat si v hlavě zda mám na Haleluju!), či fyzicky, třeba sílu v prstech (dýl s Burilem, než se pustím opět do Epity musím vylézt nejdřív Sloňák a helemes, prsty už drží, z výmrdu je lezitelnost a čeká se na vhodnou podmínku). Rázem tu je vlastně několikerá motivace, nejenžeš se zlepšit a dostat se k vysněným cestám, ale navíc ze štengru ukázat druhým, žeš to de a tím třebaž inspirovat i ty, keří se ještě neodhodlali, či nepřesvědčili hlavu, žeš změníli-li postoj, či přístup, můžou být také za vodou... Sem rád, žeš v tomto ohledu sme se šizuňgem, právě kůli hecu rozčísli téměř vše cos se dalo. Navíc ke všemu sme přišli poměrně snadno, až sme málem s hrůzou konstatovali, jak lehce lze slíznout smetanu!.... Dále se mi líbilo odprostění se od pohledu na čísla, devět nebo deset… je to vylezené, tak to musí jít. Najednou mi vše přišlo snažší! (Klingoš si kůli tomu musel zrušit deníček, bychom ho nepředběhli rychleji, než by bylo záhodno)…

Odprostění se od určitých předsudků pomáhá opravdu hodně, člověk se jakoby zbavuje závaží. Vzpomínám si jaxem v mladých létech prostě naběhl do skal bez spřewoda, vybral si linky, vylez a večer čeknul co to bylo zač. Kolikrát sem byl překvapen, že sem vylez cestu ve svém maximu a přitom ji měl bezprostředně po přelezu za tři krát lehčí…. Kolikrát z důvodu odpoutání se od stereotypu zkouším věci jinak, experimentuji, často to je sice slepá ulička, ale aspoň mám vědomí toho, kudy to nevede. A v konečne důsledku to jen podporuje vědomí toho, že se jinak držím správné cesty.

Co se týka hecu jako takového, je to snad jasné. Musí tam být Někdo, kdož ve vás dokáže probudit onu touhu to dokázat. Opět si vzpomínám na Jarka, jak sme asi půl hoďky vymýšleli naši první 9-ku, pak to Jarek střeli prvním ostrým a já i přes absolutní fyzickou nemožnost, ale neuvěřitelně před přelezem díky atmosféře srovnán, to vylez aniž bych měl z topinky spojeny všechny kroky….Pro mně chvílema nepochopitelné, ale jen je vidět což hec dokáže….Vzpomenu ještě nedávný Hilfův hec o Rybu, do kerého bych se rozumově pustil až řekněme za další dva tři roky. Vědomí sázky teď, však nějak vnitřně nutí z člověka vydat maximum, navíc je-li za tím i pytel srandy!

Mrzí mě však, že je pořád dost lezbců (pro mě dost takových, na kerých mi záleží), keří se nedokážou odpoutat od stereotypu, či ztrácejí naději a motivaci jako takovou. Je mi jasné, že né každý žije lezením, tak jako my, ale přesto, dyž sem tomu už spoustu času obětoval, pročž bych toho nevyužil. S partou brých kámošů, nejenžeš člověk zažije spoustu šílených prožitků, ale squěle se i fyzický vydá, prostě je spokojen! Dělá-li někdo tento sport (a ostatně kerýkoliv sport) jen protoč, aby tupě a bezdůvodně zhuntoval tělo, pak ho tak nějak lituju. Omezí se o krásnou četvjortu dimenzi a jako by jen bez duše proplouval životem samotným. Někdy seznávám, žeš pes bude zakopán jinde, ztráta motivace je jen jakous omluvou za vzrůstající lenost daného jedince a ztrátu chuti dále se tužiti. V případě ujetého vlaku je pak vše jasné….

S podivem mi však je nemožnost najít si motivaci jako takovou. V tomto případě opravdu doporučuji se začlenit do KČT a na dlouhých pochodech, třebaž čelavěk na něco dojde!

Nož tedy souhrně: Je to snadné! 1. Zkusit věci jinak (zbavit se strachu, to zkusit) 2. Najít si důvod proč vlastně (může se i vyvýjet, tak nebýt zaskočen) 3. Začlenit se do dobré party lidí (třeba dojdi za Čajaldínem a pozvi ho na panáka, nadhoď pár lichotek a pak se vnuť) 4. Nechat se poddat nejen atmosféře, nož i lidem (pokud cítíš, žeš si dobře zvolil – třeba s takovým Jarkem, nad tím člověk ani nemusí přemýšlet) 5. No a pakž si jen užívej a lez!!!

Spoustu příjemných nepřízemních zážitků v novém hávitu nadcházejícího góda Vám fšem přeje mameluk asu…

sobota 25. prosince 2010

Zikmundova skála

Bloudíš po světě jak blázen, aby jsi nakonec kousek od domova našel ty nejhezčí krásy přírody.
foto:toulky Chřiby
V případě, že Ti Chřiby příjdou krásné, tak věz, že Zikmundka je právě ta šťavňatá třešnička na Chřibském bukovém dortu.

Díky tomu, že v okolí hojně lovil majitel Buchlovského panství Zikmund 2.Berchtold, tak dne 7.11.1821 nechal do skály vytesat nápis SIKMUND FELSEN a plánoval zde postavit zámeček. Naštěstí svůj záměr neuskutečnil a tak mají Zikmundky svůj půvab v tom, že sem nevede turistická značka a budete zde pravděpodobně osamotě. Legenda však praví, že skály nesou jméno zbloudilého knížete, který zde nocoval.

Zikmundky tvoří na trávě roztroušené kameny pod závojem košatých buků. Výhled na Hrad Buchlov je prostě užasný a celý tento plácek připomínající keltské obřadiště lemuje pás hustějšího lesa, který jej odstříhuje od okolní přírody. Hlavní skála s vytesaným nápisem utváří celkem pohodlnou jeskyni na přespání v případě nepříznivého počasí a nějaké to ohniště opodál zas potěší trempíky lačnící po opečeném buřtu.

Pro radost si zde můžete i parádně zabouldrovat, zábava na celý den lezení tu určitě je. Kameny nejsou největší a směry jsou spíše lehčí, ale pár 7C boulderů zde Svišť a spol přelezli. Vadou na kráse je zase jen nesmyslná sika hyzdící jeden z kamenů.

Nemám v plánu pojmout tento článek jako boulder foto průvodce, byla by to neúcta k tomuto kouzelnému plácku. Hlavní směry jsou logické, je zde i dvojkový přeskok. Já se zde učil na maturitu, popolézal, přemýšlel, prostě genius loci vychutnal vrchovatě.

Cestu si sem však musí najít každý z vás sám. S děvčetem přes noc, nebo jen tak sám, neuděláte chybu pakliže máte alespoň trochu srdce romantika. Zkuste se však vyhnout procesí alá turistický tábor, všechno kouzlo by bylo rázem pryč a to přeci nemůžete chtít.
Přeji všem občasným čtenářům tohoto bláznivého blogu krásné svátky a šťastný, zdravý lezecký rok 2011.
foto:toulky Chřiby
Čau Čaj.

středa 22. prosince 2010

O chytech, anabázi a hecu

B: Chyt to je druh pokušení horolezcova. Tak jako z dálky viděná hora, či stěna. Tak pokud se někde v blízkosti vyskytuje jakákoli podoba chytu, horolezec je pokoušen a i nevědomky jej musí vyzkoušet (co třeba takové zalamování mezer u stolu v hospodě, zkoušení lištiček nade dveřmi na snad každém domácím večírku...)

Vrátím se ještě o týden a něco zpátky. Jak sem už naznačil v pátek sme to táhli se šizuňgem z jedněch dveří do druhých a to byla jakás předzvěst všeho co nás o víkendu potká…. Ráno razímež do Josefovského na teslácké poslední slanění. Né žeš bychom potřebovali cvičit Dülfra, ale setkat se se spoustou dobrých kámošů, není přeci jednou za čas od věci….. Na Pýčině už si to v žebříčkách štráduje Kolomajzna skrz Reakci a Pornovztahy. Nevím esli k smíchu, či pláči sou jeho fajnové háčky, vypadající jakož svařené kusy železa s odrbaným kusem piklu, váha kolem půl kila…To já si rači potrpím na ty fajnovější od cassina, ale proti gustu žádná…. S Čajem pokračujem na Kostelík a žeš jako něco prubnem. Vymýšlíme jakýs traverz a po domyšlení ojebů, sázíme ostré… Je vidět, že na mého mladšího bratra už doléhá únava a tak přelez nechává zkušenějšímu… Po obsáhle debatě na téma směřování a vyrovnávání se zkouším i traverz zpět. Po té co se zeptám: Definuj chyt! (samozřejmě ve smyslu kde nastoupit) je mi překvapením nečekaná odpověď: Chyt jest velký stup! A hned je zrozena i myšlenka chobotská…. Zpátky mě traverz nepouští, ale aspoň sou questy na příště…. Vracíme se zpět a vnutíme se rozsáhlé skupině Tesláků. Mrzí mě, žeš mi není dovoleno občerstvovat se (zatracené cáromobily), ale aspoň se můžu bavit na úkor ostatních… Hilfák s Banánem máj očividně dost ale vzhledově ani zdaleka nesahaj po paty Švihákovi v oldskůl pumpkách, kroužkovému brnění beztak z mithrilu a svářečských brýlích. Hudba se line údolím a je navíc čas něco ztropit…. Banán neváhá a i přes značné podroušení se mě snaží knokautovat k zemi. To ještě netuší, že se budu bavit více a tak si „bitku“ vychutnávám i přes chladivý sníh. Navíc po nadhození Definování chytu se z něj za vydatné pomoci Hilfa vysouká: to jest lezecký bod G…. Kromě slanění to chce i ňáký výstup a tak s Čajíkem volíme spárokout za cedulí u chatky. Navázat na kšandičky, samozřejmě na statiku, a vzlínat hore. Brat zabojuje a po douhoukání se do dardy pouštím na konci pro slečinky. Jakýs postarší pikl je mi ku pomoci, ale výlezové obliny je potřeba drtit prackama. O to víc pak trpím při promrzání, keré mi snad už nikdy nedá pokoje… Začíná se stmívat a tudíž přesun do Křtin.

P: Velmi složitá otázka. Přírodní nesekaný chyt je nepřeberné množství variací za různých podmínek. Jedinečný díky rozmanitosti schopností všech lezců. Viz třeba spára, pro jednoho madlo a nejlepší chyt, pro druhého hrůzostrašná bezchytovatá necesta vzhůru. Lišty na Vaňousech, krystaly v Jizerkách, kořen stromu ve Žlebech, kruh v Sasku, oblina na Kozlovi, oklouzaná kostka na Stránské, krápníky na jihu, lokr na Rorejsech. Chyt je asi všechno, co udrží Adam. Vnímání chytu je ovlivněno i vzdáleností nad jištěním, zpocenosti, maglajzem, psychickém stavu...

O: Při lezení velmi pozitivní věc, která nám umožňuje udržet se pomocí rukou na skále.

P: Madlo nebo lišta.

Po zajištění kyvadlové dopravy Feličitou se konečně můžu taky posilnit zlatým mokem. Nálada všech pořád stoupá a Hilfák začne s hecingem. Po drobné debatě o Moderních časech nás přesvědčuje, že bychom měli prubnout Rybu. S Čajíkem sice na sebe pomrkáváme, ale ideu necháme uplavat… Hilf se však přeci nevzdává a vnucuje nám po případném AF přelezu a líp italskou noc plnou zřádla, pití a slíčných děv. To už vypadá líp, ale jakmile přidá, žeš si nechá navíc vytetovat na záda Asu je Bůh!, tak neváháme. Prvně ještě čekujem, zda Fil není už v delíriu a nemele nesmysly, ale nakonec nás v plném vědomí upozorňuje, že vše myslí vážně. Tedy deal! V případě našeho neúspěchu pak zajišťujem bečku plzně a lednový žúr kdes v Brünu…. Vše v nejlepším pokračuje a při vzpomínce na Rybu se všichni krásně smějem… Kolem deváté (již značně nalomení) měníme lokála a pokračujem na zpěvoakci ke konkurenci naproti. Opět povedená taškařice. Občas mi jen příde, žeš si mě Hilfák plete s ženskou, ale po Petříčkovi jsem už zvyklí na dost… Jelikož je spaní domluveno až ve školce v Březině, bere na sebe zodpovědnost odvozu Hary. Místo to je pjekné, ale takovou squadru, navíc lezců, bych si do výchovného zařízení nepozval…. V ranních hodinách se už jen dopíjí lihoviny a můžem jakožeš spát….

O: Chyt (fyzikálně)- pokud budete na chyt působit opačným vektorem síly jste schopni se udržet, (chemicky)- působením kyseliny na chyt začne být klouzavý, (biologicky) podél časové osy se stávají některé chyty pevnější (strom) a některé méně stabilní (mech).

M: Ta chobotina roztodivného tvaru, velmi často nepasující do uchopovátek lezčíků a lezčic.

L: Chyt je úsekl skály, kde se můžu vlastní silou udržet.

K: Výstupek na skále za který sme schoni se udržet.

Ráno si vychutnáváme krásu kocky a s bratem laškujem natolik, že tím sebe bavíme víc než obvykle. Tesláci sou navíc i pečující a upgradevované čajíky nám nosí až do pelechu. Jak krásné! Po pár takových, ale nezbývá než vypadnout a tak pokračujem do doupěte v Mariánském údolí. Tréningový plán spočívá v rozehřátí třemi sadami fotbálku (opět sem prohrál 2:1), visy, visy, visy, cviky, namáháním svalů a třemi dalšími zápasy (kurňa, zas 2:1). Jakmile je splněno, ještě skouknout ňákou inspirativní kartinku a hurá dom….

Asiž to bude lidma, ale takové intenzivně prožité dny se opravdu vpisujou pod kůži….Jo a Hilfe dík za quest, teď to pouze vylézt…..

J: Chyt je obecná výkladová forma, která byla zavedena pro popis stejnorodých látek, které mají částicovou strukturu. O takové látce pak tvrdíme, že má látkové množství jeden mol právě když obsahuje stejné množství částic jako je atomů ve 12g nuklidů C12. V takovém případě můžeme mluvit o přibližně obecné formě jednoho normochytu, ovšem bez ohledu na jeho prostorovou rozprostraněnost.

PS- mám něcí termosku, dotyčný ať mi napíše na mail!

pondělí 20. prosince 2010

O zkušenostech a neustálých žúrech

A tak poďme, a poďme, bojuj, zbav sa svojho strachu.! A tak poďme, neboj sa, vyjdi prvý z radu! A tak poď a tak mu daj, tak mu daj, to čo potrebuje!

Jakožeš nebyl moc venku počás, no přituhlo a tudíž, že prej Stračen osedlá Phárlapa a já budu chobotit. Víceméně to šlo a nebýt zbytečného cvakání, tak by borec mohl pokračovat divokou jízdou lesy. To já po jákems bouldru do Menzesu hecuji Slona a nebýt zledovatělého chytu na koci bouldru, byl bych sázel ostré. Hold Čajo-Můnův tréning dodává síly v prstech dosti! …Večer Podneb, Skleněnka, Věra, no prostě pořád stejná písnička. V hlavě však navíc plán zkusít něco hecnout a tudíž zdrhám dřív než by bylo v jiné situaci záhodno….

Berny v nástupu (phs by Majda)

Nejasnost kolem povolení do pana M., Jarouš na pozorování v nemocnicu a vůbec fše z hodiny na hodinu, dokonale zamotalo situaci natolik, žeš končím na Skalním mlýně téměř samotný se sviňou a slečnou s exotickým ménem – Grigri…. Na dně potkávám Bidla s Bínem, keří po pár nepříjemných pádech v Dlouhých nožích seznali, že dovolená se přeciž užívá a jali se už druhým dnem popíjet ze skromných zásob. Já se setměním nastupuju do Království a zjišťuji v čemžeš sou hlavní nevýhody lezení s neznámou a nesehranou dívkou. Při volném lezení musíš odhadnout vzdálenost, ponabírat si lana a pak doufat, že to stačí do nouhendu, či ňákého jištění…V technických pasážích je vše na cajk. Obřadně pohladit GG, povolit pojišťujících prusíka a hore stoupat. Hned ze začátku další délky navíc vylamuji jeden nýt, taže testuji i pozornost drahé polovičky a ač nestihnu ani jen ceknout, cítím v hlavě spokojenost, žeš souhra začíná fungovat. Příde mi, že vzlínám docela dlouho, ale možná to je i nekonečností délky. Ke konci už si se sebou rozmlouvám, pročež se na štandu rozhoduji slanit a pokračovat až po spánku… Spolu s celou squadrou Olomoučáků popíjíme a pojídáme. Parádní sou Binovi jabka s křenem a cukrem, keré dodávaj dost energie….Čekám, žeš spánek bude vysvobozující, nož moc se ho i přes deficit nedostává.

Ráno onanie vzhůru a navíc čištění, keré se mi v noci moc nedařilo, chlácholím se žeš ne předsevzetí, ale činy vedou člověka dál a tak se nutím vzlínat…Další v celku lalá délka mněž dovádí do jeskyně z Plška. Při čištění mě navíc dohání Pawel s Jankem, taže volím sečkaní v díře a konečně mám i chvilku na přemýšlení. Jak sem totiž čekal, že budu mít na tuto kreativní záležitost ve stěně dost času, tak na úkor soustředění se na práci, se ho nedostávalo….Borci sou rychlejší než starý čorkař a tak jen na chvíli zabředávám do rozhovoru s Jankem….Pak přidávám do tempa a sotva dolézám na štand, už ze zdola otravuje Berny s Majdou. Nejsou však jen dotěrní, ale i přátelští. Vyčistí mi právě vylezenou délku a po menší seanci s Majdou na štandu a drobným uplacením Marskou od Janka, mě berou na záverečný kousek sebou, čímž mi šetří nervy…. Koutek je jak napsán pro Bernýho, vypadá to jako Normálka na Zpyči roh, ale delikátnější. Z půlky se hodně rychle borec vrací k nám na štand a z úleku nás probouzí rozverným: Ahoj hoši! Bere si navíc i pětku a šetku frenda…Druhý pokus dopadá podobně, ale to Hnusák zbrzdí už o strom a nadává cosi na mé frendy. Já na oplátku láteřím něco o jeho pomalém postupu a navíc žeš povídat si můžem i na dalším štandu. Do třetice volí trhlinku vpravo a místo kamarádů skoby a seč bys vyjmenoval seznám RP hitů, už je u topového tisu. Bernyho lano nebudí sice důvěru, ale skoba zabitá v zmrzlé hlíně, či štand na dvou repkách už vůbec ne. Nebýt dobré nálady čišící z obou kumpánů, asi bych pojal do duše strach! Po jedenácti hodinách ve stěně končí dobrodružství…

Berny v poslední délce....a potom co se "vrátil" na štand

Cesta dolů na cajk a už se těším na čaj a jídlo, pač moje termosa vypadla hned první noc z báglu (samozřejmě dar bohům macošským) a zbyla mi jen petka s ledem a vzhledem k tomu, že sem počítal s asketickou nocí ve stěně, tak mi ve svini zůstal jen zbytek chleba s krásně promrzlou šunkou…..Gde sou ty časy, kdy sme do Macochy brali s Jarkem bednu žrádla a dvě lahve vína + ňákou kořalu…chjo,chjo…..

topový tis

No celkově seznávám, že sóling je pičovina a divím se jak Šmíďákovi, Pavoukovi, tak Mauglímu a Dodovi a vůbec fšem těm chobotům, co na tom tak krásně ujížděli….. Frísólo smysl má, ale ochuzovat se o parťáka v delších cestách na úkor jakési slečinky aspoň mě za to nestojí (jedinou výhodou je permanentní pohyb na úkor mrznutí a nepotřebnost sedačky)….

na tenhle nejtek toho bylo až moc.... (jaxe ale mohla ztratit fifina??)

Hřebem večera je však jistě křestopřísnoholštejnžúr v kuturní pobočce jakéhos podhradí. Jde to ladně a rychle, je vidět, že nejen Vláďa chce pít aspoň tak intenzivně, jak nad tím pracně vysedával. Tomu říkám přístup! Žádné sraní s mladou paní…. Některé pozdější okamžiky se mi sice vybavují, ale sou tak mlhavé, že spíš odhaduji…. rozhovory… rutika s Čajem… pár polibků…. rozhovory…. majonéza v uchu…. tetování… rozhovory…... zas pár polibků… rozhovory… .no a pak sme prej usli definitívně…… Ráno mě šizuňg budí Pusou dědečkovi a dyž podobně oplácím Pokovi, či Jenovi, začne už Kolouše šílet. Inu dobrá, někeří nemaj asi to pochopení. Překvapuje mě Vildovo parádně podbarvené oko s natrženým obočím, ale jen do té doby než se dovím, žeš sem ty stíny spravil já. Bitka byla sice ve čtvrtek domluvena s Pjetříčkem, ale ne vždy se povede.…. Vzhledem k nemožnosti řídít, volíme procházku Pustým žlebem, ale tato varianta se nejeví jako správná a definitívní rozčísnutí mezi krásou kocoviny a krásou vědomí přichází až na detox večírku u Leona a Vilmuty. Stylové ukončení těch pár dnů! Nebýt téměř mrtvý a nedospalí jistě bychom to opět táhli do pozdních hodin i bez toho démona z láhve…..Nož ladně nám ta sezóna skončila! Hurá do nové a navíc s čistým štítem!!!!

PS: ak splaším ňáky fota, tak dodám...

pátek 17. prosince 2010

Lezecká KPZ

Milí zlatí pojídači cukroví.

Kápezetkou nemyslím Burilovy Davidoffky, ani kouzelnou šňupací krabičku mistra Chobota. Tato krabička plná zbytečností se nenosí pouze ve skautu a jiskrách, ale i v lezení.

Ono když lezete více, je vhodné o své ruce pečovat - dělá to každý špičkový lezec, i já. Bohužel mi krabičku někdo zcizil nebo jsem ji vytrousil, když jsem se ochomýtal zpitý jak hovado kolem Viery. Tímto článkem bych chtěl poctivého nálezce poprosit o vrácení. V krabičce ležela i smotaná stokoruna, věř mi nálezče, že ji potřebuji víc než ty. Díky předem.

Co v ní bylo?
Brusná houbička - Lezeš-li na boulderu častěji, vytvářejí se ti pravděpodobně mozoly. Problém nastává ve chvíli, kdy je tvrdá kůže tak silná, že se má tendenci celá urvat třebas v madle. Taky nedělá dobrotu mít tvrdou kůži ve ohybu prstů - kůže zde může prasknout až do masa a to se pěkně pomalu hojí.

Proto si kdekdo po lezení zabrušuje mozoly šmirgl papírem nebo brusnou houbičkou (používám hrubost 100), takový šprým stojí do 15korun a může to být pěkný dárek třeba pro vašeho tatínka. (v případě že leze, jistě to ocení)

Climb on - Naštěstí se nejedná o reklamu na Zobanovu horoškolu. Climb on je užitečné potíradlo na prolezené prsty na bázi vosku. V tomto skupenství dlouho vydrží a taky krásně voní . Do ČR to dealoval Monroe z PureBoulderingu, ale můžete jej koupit ve velkém balení v Flashbaru za něco kolem 290korun.
Btw: Česnek stejně nic nepřekoná.

Hydratační krém: Tady asi je vcelku jedno co použijete na kompenzaci vysušené pokožky od Magnésia. Já dlouho používal Neutrogenu, Kalciovka je na můj vkus moc mastná, teď mám konopnou mast z Londýna, která dost smrdí :) V Anglii byl šlágr kokosový krém na ruce - to je frajeřina, když ti u piva před holkama voní ruce po kokosu a né jak Stračesovi po kose.

Tejpovačka - Jasná věc, která tu nesmí chybět. Čím víc jseš zatejpovanej, tím jseš větší borec. Pozor, v Ádru je to naopak. Doporučuju nekupovat kobercovky zn.výhodně, ale opravdovou sportpásku - nasere tě, když v klíčovém kroku ti začne sjíždět z prstu. O tejpování ale napíšu jindy.

Stříhátko na nehty - Taky tak nemáte rádi skřípání nehtů při lezení na boulderovce, když jsi si zapomněl okousat nehty? Ono když baštíte kloubní výživu, zpravidla i nehty vám rostou jak o závod. Kleštičky na nehty se opravdu hodí mít po ruce.


Vteřinové lepidlo - Ve vašem okolí se dá jistě zakoupit zdravotně nezávadné sekundové lepidlo - nejlepší řešení na různá natržení kůže atd. Samosebou nekupujte vteřiňák za 50halířů i s Vietnamcem - tam něco nehraje, dostanete prasečí mor a máte po lezení. Nebo jak myslím Aleš na všechny prolezené prsty nanesl sekunďák a potom se divil, proč nemá žádný tření na chytech.

Tak to bylo vše, co jsem ve své KPZ nosil já. Máte-li nějaký další tip - šup s tím do komentů. Nic ze jmenovaných věcí není moc drahé, tak můžete svého miláčka nebo svůj lezecký vzor (myslete i na mě) podarovat pěknou novou Krabičkou Práskačů Zodpovědných.

Přání pro všechny nejmenované choboty, co si k vánocům přáli sex :D

Ať se práší mágo za kočárem, který vám už jistě jako mně ujíždí......................................................................................
.....................................................................................................čaj.
PS: Tajné udělátko ze Švajcu, co mi poradil Adam Ondra prozradím přístě.

úterý 14. prosince 2010

Náš Péťa



Obličej tvůj, kde rozrůstá se vrásčité strniště,
zavřená ústa davajíc Ti dětský výraz hocha,
a poctivé,hnědé, průhledné oči vidím obzvláště,
jež prozrazují klidné paprsky jasného ducha.

pondělí 13. prosince 2010

Tesla Minibouldercup

Než rozjedem se, ten na onu, ten na tu stranu, napijme se medoviny! Studenti, každý z nás je jiný! Ne každý stejně vypije. Pij i ty svatoušku a nebuď líný, ó Čaji, ó Petříčku!

V převečer závodů se naskýtá možnost pořádně se rozhicovat na koncertě pankáčů. Moc neváhám a sice sám, ale vyrážím. Překvapením mi je lekhce nachmelený Leošák a tak jen ze sebe vychrlím: Buď zdráv, čím víc kdo užije! Jsou předsevzetí, jsou však činy a žádný hřích není bez příčiny. A už rázně pokračuji k výčepu. Squadra se rozrůstá a kromě Petříčka přibývá i Čajík se Stračiatelem. Leontýn si sice neodpustí kázáni: Nebuďte, hoši, jako třtiny! Přesto však ať žije krása kocoviny! Ale hudba volá a tak na pití stejně už nezbývá čas…Pogo je přísnější než su zvyklej (jednou si dám sám pěstí přes držku a pocuchám si pravý loket). Než Visáči zahrajou Traktora, už ze sebe málem vypouštím duši. Nož ale povinost je povinost.

Po skotačení chvílkové doplňování tekutin, testování ZETORU, Stračenovi Chrlický polibek, Petříčkovi oplatit okousané břicho a už je tu Šára nesouhlasíc s kýmsi, že se my nejednou v životě spálíme, pro malé svůdné nic, jež se vždy v dešti rozplyne…. Pak druhá vlna musiky a pogo de stranou na úkor taneční kreativity….Čtvrtek vypadá, že minem díky závodům Podnebí, ale zdáni jen klame, žeš Vilmute? Po šesté je teslácká bouldrovka plná a fšici se snaží seč můžou. Bouldry sou více technické, ale najde se i pár silových kousků, člověk hned pozná rukopis OndryŠ a OndryB. Dobře ste to hoši postavili! Dyž to vemu za sebe, tak dva nej bouldry bych bez té atmosféry nevylez. V prvním hec s Bárou kerá vedle bojuje s nějakou chobotinou a jen zbytečně překombinovává. Dyž ale příde správná hudba a chladná hlava posílá to tam. Mně nezbývá jiná a nakonec fix v patičce zvládám a i přes vyzutou lezečku už také nepouštím….Druhý ještě intenzivnější pocit prožívám na „vratovém“ bouldru. Sem v hlavě přesvědčen, že to určitě de, ale tělo už nechce. Hecuju Honzu z Jaroměře a jakmile to pošle, podpoří zas on mě i přesto, že vzhledem k počtu pokusů si už nejsu jistý esli to i přes vnitřní přesvědčení fyzicky ještě dnes pude….Všechno ale de, žeš? Někdy jen hůř. Radost z přelezu je veliká a jediné štěstí pro něj je, že není ženská, pač jakmile sem mu skočil do náruče, jistě bych polibky nešetřil…..No na Čajíka mně sice chybělo jen 15 bodů za pokusy, ale musel sem se šetřit i na večír a navíc poslouchat jak sem dobrý by mě za chvíli přestalo bavit, taže si to odskáče on….

Vyhrála zkušená Vilma před silnou Peťou a Killy před VojtouV, keří sice vylezli kromě nejtěžšího bouldru vše, ale rozhodl počet pokusů…..Do pořadí by mohl promluvit i Petříček, ale jen zkonstatoval: Jsem citlivý, jsem něžný, vnitřně bohatý. Mně se vždy smůla lepila na paty. Nepoznal sem nikdy, co je nuda. Je však lehko být ctnostný, když chybí ti k životu síla. Jeden by skoro řek, že se mi sutana zalíbila…..Vyhlášení, šampáňo a hurá kam jinam než pod Neby. Auto je dost nafukovací a tak v kufru s Honzou vcelku pohodlně popíjíme pivo….Energie jako by nekončila a dyž Čajík hecuje: Proč sváděl bych vás ke zbožnosti, já který znám pouze kouzlo bezbožnosti. Já, jenž jsem žal kopřivy svou cnosti, nezbývá než válet dál. To já navíc nevím, co je pevná vůle. Jdu za nimi prostě, jdu za nimi rád. Nemusíte se o mě bát. K tomu trio smyčců a zas jen žasnu, že i na lidovku se dá skotačit, ruce sice bolí, ale nohy i hlasivky vše zvládaj….

Pokračování na Sklo je samozřejmostí. Killyho ani nemusím nutit pít, strácí ostych a je mi ctí si nejen s ním vypít něco z plachetnice. Pak si ještě parádně užívám rozhovoru a než nad ránem zmizí, jsem téměř spokojen. Zůstává jen ta, jenž někdy smutně, někdy vesele, natáčí víno, chmelí pivo, je většinou odkázána na strávníky, které tam přivážejí taxíky. Přesto, že nemůže si naříkat, vzpomíná často a ráda na čas, kdy ještě před chvíli byla pinglicí, teď už ale svým očím nevěřící. Dále onen večný pesimista a ta u níž snad můžeš se spolehnout na svou čest a na upřímnost…. Zabřednem všichni do diskuze a já dostávám od lazebníka veřím, že úpřimné mravokárné kázání. Ale byla-li to vše jen „hra“ a má-li vskutku lež tu zničující moc, měl by brzy po kráse, byl by brzy ošklivý jak noc. Lež je totiž účes, který nesvědčí. Ať podívá se do zrcadla lhář, ať sám se o tom přesvědčí!

Po takovém dnu je jistě na místě restart, ale večer je za dveřmi a tentokrát se starým šizuňgem procházíme od výčepu k báru, vždyť bylo by přeci fňukavé, když by hráč jako on nechtěl si nechat další karty rozdávat, kdo jiný by pak mohl plašit děvčata? Člověk moudří a prozřívá, tou nocí však nic nekončí. Druhý den vše nabírá obrátek a v Josefově se začnou dít věci, ale to je tím, že krev je přeci krev. Jednou ti proběhne přes cestu kočka a dáš celý život za úsměv….

Krásné to bylo a jak se vše vyvinulo dál? To se čtenář zas někdy příště doví. Má-li však pochybnosti, či je snad pobouřen, pak věz, že stihne spravedlivý trest všechny na této zemi, kteří by nejen nám byť jen stéblo přes cestu rádi přeložili…..

Blablablabla asu obecný….

P.S.: Výsledky asi u Tesláků na stránkách, ale ty důležité sou, že Čaj byl pátý a Petříček třináctý. Fotky od Seba zde: http://sebastian2.rajce.idnes.cz/ a další dodá Hary

Metodýka - Max. visy na lištách část 3.

Natahuju to sice jako šušeň, ale teda poslední kousek do mozaiky maximálních visů je zde.

Princip tréninku maximální síly spočívá v upřednostnění kvality nad kvantitou - mnohem důležitější je to jak intenzivně trénuješ, než jak dlouho vykecáváš na boulderovce.

Jsem zastáncem variabilnější metody 3 druhů visů v jednom tréninku (otevřený, polozavřený úchop a visy na 1 ruce) než pouze klasické visy stále na stejné liště jedním druhem úchopu. Otevřený úchop je nejzdravější, některé chyty se nedají zalomit (opravdu) a zajména při doskakování vzdálených chytů při deadpointu je napřed trefíme otevřeným a potom až zalomíme.

Polouzavřený úchopem (prsty v 2 a 3 článku svírají pravý úhel) oproti tomu trénujeme celkem bezpečně i zalamovaní. Řeči o tom, že je to nebezpečné a dělat se to nemá mi přijdou vtipné, když každý na skalách naskakuje a zalamuje prsty naruby jak blázen. Tento druh tréninku je dobrou prevencí před zraněním a ve větších lištách na skalách uvidíte, že se naučíte polozavřeným zabírat s minimálním úsilím - velice úsporně.

Visy na jedné ruce jsou z biomechanického hlediska úplně odlišné od visů na obou tlapách - zatěžovaní pohybového aparátu je jiné a v lezení je vis na 1 ruce nutností. Když máte jako já pocit, že na jedné ruce uvisnete tak maximálně hrazdu, bylo by dobré je začít cvičit. Klidně na velkých chytech nebo s pomocí gumicuků pro druhou ruku a uvidíte, že to přinese ovoce. Po zimním tréninku možná nebudete dělat shyby na jedné ruce na centimetrové liště jak svatý Jerry Moffatt, ale i tak vydržajte.

Před tím než nastíním možnou skladbu tréninku, buďte soudní, každý má své limity síly prstů. Stejně tak je velice důležité postupovat pomalu, nikam se nahnat a zbytečně rychle si zvyšovat zátěž. Jak říkal Peťa Dumpík: "Na shyby na pravítkách natrénuješ v pohodě, ale chce to zmenšovat lišty pomalu a nikam se nehnat." Je to maratón ne 60m sprint. Šlachy se trénují pomalu ale oproti svalům je to zase celkem permanentní záležitost. Všimněte si jak někteří starší lezci se sportovní minulostí stále lezou jak bohové, přestože už skoro netrénují.

Tak k tréninku:

1. Rozehřát se - používám gumicuk alá Ron Kauk - pěkné si promazat kolečka, zadýchat se (třeba švihadlo, běh), kliky , shyby, visy na velkých chytech (20 - 30s)3x.

2.Otevřený úchop - první série po třech visech (8s) je připravovací ( větší chyty) 1,30s rest.
Druhá série - (6-8s) 3x, 1,30 - 2min rest mezi sériemi.
Třetí maximum (3-6,8s) 3x, 2 min rest. 3-5minut rest po tréninku
Závaží do 10% hmotnosti těla, nebo snižovat lišty.
Cvičíme na třech prstech, někdo doporučuje i dva prsty, ale já osobně jsem si tím přetěžoval prsteníček a jak říka MacLeod - je lepší viset raději na třech, minimálně za začátku.

3. Visy na 1 ruce - 6-10sec P,L ruka střídavě 3x. Někdo upřenostňuje po minutě střídání zatěžované ruky ( 1min - 8s pravá - 1min 8s levá...), někdo zase raději P,L a dvě minuty pauza. Záleží to na vás. 3-5minut rest po tréninku.
Jelikož opravdu visy na jedné ruce jsou pro mne divočina, klidně dělám visy 8 - 12sec a přecházím tak trochu do tréninku vytrvalosti klidně i 5sérií - je dobré si na větších chytech vytvořit základ a potom třebas na jaře zmenšit lištu a dobu visu.

4. Polouzavřený úchop - Zabírají 4 prsty, palec nepřidávám. Je dobré se na způsob
úchopu připravit visem na větším chytu jednou připravovací sérií.

Trénink je stejný jako při otevřeném úchopu - avšak při tomto druhu úchopu si nepřidávám nikdy závaží - raději volím menší lištu. Je také vhodné dbát zvýšenou pozornost na únavu prstů, někdo už může mít unavené prsty po předcházejících visech - klidně tak vynechte třetí maximální sérii.

5. Po tréninku - není na škodu trochu povisech na madlech nebo se nějakou AE aktivitou dowarmdownovat. Hned po tréninku sprcha + gainer je nejlepší možnost jak si zkrátit regeneraci
a nezranit se. Avšak na toto téma se rozepíšu zase třeba příště.
Ještě bych chtěl podotknout, že neexistuje žádný univerzální návod jak cvičit statickou maximální sílu prstů, stejně jako já si potom musíte trénink přizpůsobit na sebe. Je nespočet tipů jak trénovat visy na lištách - tento mně přinesal největší přínos a slyším od okolí, že v tom nejsem sám. Vše záleží jak dokážete poslouchat své tělo. No třeba tato série článků někomu pomůže vyhecovat se k tréninku a zvyšovat své lezecké maximum. Držím palce a motivaci.

Ramon Čajolán.