pondělí 30. listopadu 2009

Kotelna- prosinec

Update: Video a fotky z kotelny http://www.vimeo.com/7906061

Čau, jelikož nejsou ještě aktualizované web stránky lezecké stěny Kotelna, tak píši drobné dodatky o stěně na blog. Jde o to, že systém pernamentek na kotelně funguje na principu "kdo dřív platí, ten dřív chodí" a na prosinec má zatím volný vstup zatím jen 12 lidí. Tzn. že pokud budete mít zájem začít trénovat na kotelně, měly by být ještě volná místa. V případě zájmu mi zavolejte na mob. 737882918. Dodávám že permice na měsíc stojí 400Kč, na 3 měsíce pak 1000Kč. Navíc prosinec začíná už zítra a pokud se nepřihlásíte nebude vaše jméno na prosincovém seznamu lidí, který je na vrátnici, tudiž vás vrátní nepustí na stěnu bez doprovodu někoho ze seznamu.

Jinak co se týče novinek:

Do spodní místnosti byla dodána lavička na benč-press a sedy-lehy.
Postupně se začíná stěna decentně vymalovávat.
Pro kotelníky jsou připraveny nějaké lezecké dvd od Toma Roubala.
Bylo nakoupeno asi 60 řezek od firmy Kameny + dalších mých 30 chytů z domu.
Na přidělání na stěnu čekají destičky od Kamenů, jeden překližkový trojúhelník a tento týden by se měly dodělat chybějící profily na stěně.

Btw. Předpokládal větší zájem od členů Tesly Brno chodit na Kotelnu a rezervoval jsem pro ně na listopad...místo v seznamu. jelikož žádný zájem není, je zde ještě celkem dost volných míst pro jiné zájemce, s kapacitními problémy by zde neměl být žádný problém.

Na přelomu ledna-února by se na Kotelně měl uskutečnit 3.ročník boulderových závodů Bad Ass boulder session, doufám že jako v minulých letech nezklamete zůčastníte se.

S pozdravem Čaj.

Pár fotek z kotelny:














sobota 28. listopadu 2009

Nová boulderová oblast v Krase?



Nevím jestli sledujete webové stránky našeho reprezentanta Tomáše Mrázka http://www.tomasmrazek.cz/ , ale v minulých článcích se vyjímal jeden, který by mnohé brněnské lezce mohl zajímat. Jedná se o nalezení nové boulderové oblasti cca 5km od Sloupu kolem obce Kuničky. Materiál je stejný jako na Blanenských bouldrech- ostrá vyvřelina a obtížnost boulderů stoupá až 7C+ Fb. Zatím je prý očištěno kolem 15 kamenů a budou prý přibývat. Více info na http://www.tomasmrazek.cz/clanek.php?id=321# Potenciál oblasti zdá se býti mnohem vyšší. Že by tip na krátké zimní odpoledne?
Pár fotek z oblasti. foto:

http://www.kras.horomaterial.cz/index.htm

Mějte se. Zdraví Čaj.

pátek 27. listopadu 2009

Banány a rajčata

A ještě ke všemu se mi stýská. A ještě ke všemu déšť za okny plýská. Tma je tam a tma je tady a to všechno dohromady nedává moc naděje, jestli vůbec ňáka je!

Nevím esli se vám to někdy podařilo, ale moc naděje tomu nedávám, že vám prostě uprostřed cesty upadnou brýle na zem. Já su bez brýlí, jak ten s holí, taže sem měl o zábavu postaráno. Jediná cesta nahoru a ještě poslepu a tak vůbec…Dyž sem se pak nahoře kochal rudickými šmouhanci barev kolem sebe, netušil sem, že taškařice bude po sestupu pokračovat, příslovečným hledání jehly v kupce sena, nu což, náhoda tomu asi tak chtěla….Ale co tady melu, zpět k tématu:

Dnes se opět tak trochu ohlédnu za ma(i)lou vzpomínkou zpřed pár měsíců zpátky…Asi každý znáte Prachov. Kdo aspoň jednou zavítal do centrálu, určitě prostoupil Modré džíny na Krakonoše, nebo alespoň často zvlhlou Prdel Marie Terezie na Malýho Kapucína... Já bych se však zastavil tak trochu na okraji onoho centra dění a sice na Krákorce.

voštiny pod Pjótrovým drobnohledem


Je to taková malá věžka hned za Rektorkama (pod údolkou vede i turistická stezka). A proč zrovna ona? No lezení je pestré a jakožto začátečníci tu můžete zabít nejeden den. My sme se k této věžce dostali přes nenápadné sdělení průvodce, že v údolce najdem krom banánů i rajčata. Lezecky tato cesta nápadně připomíná Labák. Skoro pořád lezete po voštinách a mírně vám chčije z ruky. Sice jeden kruh, ale i pamlsek v obchodě musíte něčím zaplatit. Mňo erpé asi VIIc. Cesta se pak ve vrchní části napojuje do asi nejlezenější cesta - Havlíkovy západní klasiky za VIIa. Ještě víc vlevo je pak novější hrana Day Day. Bouldr kolem prvního převísku a pak jen vydržet. No krása pohledět. Kam se s vytrvalostí hrabou Rorejsy. Dále v severce dvě těžší, nebo chcete-li vostřejší cestičky ohraničené zleva širočinou od starých sasíků. Dokonce se dá hodit bambule a na V-tkovou šukačku, nečekaně pohodová lezba. Než dojdete k staré cestě, potkáte Klystýr, docela náročný technický rajbuňk, jo a budete děkovat, že kruh byl po výměně navrtán níž. Věřtě, že by vás paty hodně bolely. Pětková hrana od východu, je tak trochu pajchl a sice v tom, že to pořád vypadá na založení a pak zjistíte, že ne a že vlastně smyčky ani nepotřebujete. Mockovu JV hranu sme sice nelezli, ale vedlejší 8béčkovou Převrtanou si taky dejte. Vytvalost, bouldr, vytrvalost, bouldr, konec. Ani nemusíte shybovat na pyči v tělocvičně. No a nakonec odvážnější spára a sme zase u Banánů… Jeden z lezeckých dnů jsme pak ukončili na malé věžičce na vrcholu Krákorky a se zapadajícím sluncem sme bafali z doutníku a jen tak každý přemýšleli o okamžicích již minulých…Přeji vám příjemné zážitky a co nejvíc kruhů, nejen na Prachově!

v dolezu Opileckých nejistot, jak jinak než s ranní kocovinou


A aby se neřeklo, tak trochu rozptýlení v avantgarním umění:

Hvozdíku temný květ, rozkvetlý potaji,

sbírá se, schoulena skromňounce v hebké chmýří

jež, láskou provlhlé, se vějířovitě šíří

od hýždí bělostných k jejímu okraji.

Jak mléčných slzí tok, praménky stékají,

když bouře ustala, a spějí ke krunýři

zarudlích ssedlinek, jež jejich cestu kříží,

než svahem do hloubi pozvolna spadají.

K ní jako pijavice se přissává mé snění,

má duše, žárlivá na hmotné souložení,

v ní mívá schránku slz a skrýši vzlykotů.

Toť zralá oliva a flétna hýčkající,

kornoutek sladkostí, nebeskou manu dštící,

a ženský Kanaan, zakletý do potu.

No a nakonec menší soutěž:

1.- Uhodnete interpreta, jehož část písně sem zneužil v úvodu? (výhra – panák rumu)

2.- Uhodnete alespoň autora básně, případně i název? Trochu pomůžu: báseň byla také vytištěna v jedné z revue redigované Jindřichem Štýrským (výhra – panák rumu)

3.- Která cesta je na Krákorce přímo pod slaněním? (sice žádná výhra za odpověď, ale zodpoví-li někdo všechny tři otázky, aníž by byla kterákoliv již zodpovězena, může si odnést půlčika tuzemské plachetnice, což už je myslím solidní záležitost, hlavně při pitkách s přátely)

neděle 22. listopadu 2009

Fatalita okamžiku

Den první – Pádím na Čerty. Pod stěnou už zevlí místní sebranka a tak není problém zkusit můj věčný projekt – Rovnici. Hned z fleku padá, a tak nezbývá, než se pověsit do Kováře. Vždy už to je skoro tam, ale furt nic. Zkouší Zuza a ta je taky blízko... tak tedy Pjótr a kupodivu z prvního ostrého to dává, čímž mi kazí radost, pač po přelezu Rovnice, kterou on smlaskl už dávno, se musím teď snažit i v jesenické legendě.

První noc – Pire konečně dotáh do Nádraha zdravku, tedy aspoň rychle, stručně, výstižně a hlavně přehledně. Dál se věnujem omamním nápojům...


Den druhý – Na Šafářovi čekají parádní projekty včetně Šafářčina alkoholového excesu, což je narovnání jedné z nejhezčích jesenických cest a Očistec, který očistí nejen vaše tělo, ale i duši, pač na 35 metrech potkáte jen dvě očka a za sedm to taky není...Pjótr po včerejšku nahecován, ale tupý pokus chci dát ještě před ním. Dovazuji se, ale...Žuch!!..Kouknu a vedle leží na zemi borec z vedlejší cesty. Poskytujem v rámci možnosti první pomoc a řešíme transport, pač nejbližší signál, je až 10 km daleko. Borec měl setsakra štěstí, dopadl na víceméně rovnou plochu a s páteří to vypadá „dobře“. Jenom kouknu hore a s údivem zjišťuji, že v borháku není preso, a to jen tak leží cvaklé v laně. Zachvíli předávka a večer zjištění, že to odnesly obratle a trochu plíce. Borec má však tuhý kořínek a doufáme, že se z toho vylíže bez následků....

Druhá noc – Trochu víc se vžívám do prošlé situace a se smíšenými pocity du na chvíli spát a pak opět konzumovat hořké pití. V duchu stále fandím, a doufám, že vše bude ok....


Třetí den – Došlo i na Kováře, ale spíš abych zapomněl, borec už leží v Brně....


V některých chvílích si člověk připadne absolutně bezradný, i kdyby chtěl nezmůže nic. Někdy si říkám dobře ti tak, někdy: teď bys zasloužil..., jindy jen: uf! to sem měl štěstí...Za to všechno si ale můžu sám, jsem sám sobě za vše odpovědný. Když se ale něco stane někomu jinému? A navíc z čistě debilní souhry náhod, které téměř nejde předejít? Tehdy bych rači byl na onom místě a trpěl a odskákal si to za něj, přeci, stejně bych zasloužil pětadvacet a napříště byl třeba pokornější....

pátek 20. listopadu 2009

Direcióne aus! skrz šedavě modrou stěnavu. Jen bílým prachem pocukrované výstupky a výš i zdusaná hlína. Slunce vytlačuje krůpěje potu a ty pak stékají po zaprášené tváři. Cesta je jak bič, je zlá, jen zašlé rezavé nýtky, vzpomínky časů dávno minulých, ji prostupují. Tou cestou dál jsme s Jenem šli. Však jen z očí chtíč plál, no sval již svou sílu postrádal... Kde jsou ty bílá oblaka, ty děsná oblaka, jež nakonec i slunce zastíní? Nezbude jiná a snad již příště kupředu půjdem, kupředu půjdem tou karavanou mraků. Hlavu před sluncem schovanou pod stetsnem děravým a pak jen kousek popojdem, ale jen chvíli, do soumraku, až tam, kde svítí borhák, borhák bělavý...

středa 18. listopadu 2009

O rorýsech a holubech, zastavení druhé

Come on! Come on! Come on! Come on! Now touch me, baby. Can´t you see, that I am not afraid? What was that promise that you made? Will you still love me, if I came?

Konečně zas s Jarkem! Pádíme to na Macochu a testujem repráky, keré Jarouš k.r. nově domontoval. Libozvučný pank se vlní i ven, kde je skoro parádní počasí. Rychle přebalit plenky, ňáky žraso a po vlčích stopách k lanovkovi….Rorejsy jdou skoro vidět a mi jsme za chvíli skoro ready k přelezu. Vlkodav chytl ňákou dětskou náladu a věnuje se bylinkám, a až ho omrzí, začne kefrat ňáky senilní řeči. Prej o lezení. Jen občas pokouknu po Adamovi, on pokrčí rameny a dál povzbuzuji Jarka, k.r., aby už vzal borhák k postupu a nesnažil se Skoronáskok lézt AF, dyž čas je tak drahý a navíc za chvíli maj prej přijít „ti dva“, tak abychom je nemuseli potkat...

apus apus

Skála je krásně vlhká, jak ta mladá děvka, což některým nevadí, pač sou zvyklí. Nejsu ale zvyklý na vulgární projev starého senili a rači mizím k drahé polovičce na štand v Puse. Bardzo fajné, ladné, vzdušné kroky, až se i na zádech orosím. Jen vždy, dyž slyším blbé kecy zdola, hodím kamenem. Bez viny sice nejsu, ale někdo musel začít! Dál už běžím já, teda aspoň v tom želvím slova smyslu. Pouští volně a dyby skála nebyla tak nadržená, pustila by až k hraně střechy…Nezbývá, než přemýšlet a trochu se bát, hniloby drží a stoppery kupodivu též. A tam de se dá něco vzít, tak je to posrané od těch uřvanejch rorejsů. (Všimněte si jak nám milý ptáčci připomínaj ty městské holuby). Zatím lalá a tak občas prohodím slovo i s podstěnoustojícím Márou, kerý tuto onanii zvládl již pár dnů před náma. Pak mi ale došlo. Luxusní madlo, keré používal Mára posílám jemu dolů na památku a marně se snažím zhypnotizovat a přiblížit spárku do keré bych snad něco dal. No čarovat neumím, to bych asi musel začit hulit, a tak posílám do poslední třetiny Jarouše, k.r., kerý očividně rád rozhýbe své ztuhlé údy…

columba livia

Za chvíli je tam a čaruje, jó, to sou ti džankeři, cosi mele do vzduchu, ale já furt slyším jen keyc starého ješity, taže mu moc pozornosti nevěnuji. Zabývám se čistě praktickými věcmi, zkoumám prázdnou flašku od posilňovacího nápoje s parádně řešeným uzávěrem s dodanou repkou, škoda že prázdnou. Kouknu dolů a Adam klepe o ruku, že je jako čas. Jen pokyvuju hlavou a přitakávám, že čas je jako dobrý... Jo a Jarouš, ta k.r.? Řve že de, ale netuším esli hore, nebo dole, taže povolím lana a čekám, aspoň to bude do měkýho…Jo tak hore, a zas, a pak dvacet minut ticho, už mě i flacha omrzela, poslední lanovka odjela a „ti dva“ se blíží, nebo tři?...sere pes….Tak Jarouš, k.r., že prej štand a ja valím seč mi síly a rozpětí stačí. Ještě pošlu sviňu na zem a pak pln soustředění, řeším přecvakávání jakožtu v tu chvíli nejposvátnější činnost pln ohně a odhodlání. Štand je na cajk, nad náma ještě kousek skály, sice položené, ale skoro zadarmo…V odlezech nad sebou bych dnes dle Aštaršerana dosáhl osvícení a následné nirvány a já přeci jen rači to lezení. Taže nechávám na příště a hlavně pro původní drogu, jež tamtudy prostoupila. To už ale přišli „ti tři“ a po rozřešení gordického scucku pálíme lany na ostřílenou zem….Co dodat ? Jarouš, k.r. je džanker a takové chobotiny mu sednou…A Jiří, jo to je borec, nechal nám na konec jako správný umělec i v cestě překvapení trochec…. No nic sme dole, hore chčije a ze svině kupodivu též, asi se celá z toho pádu rozbrečela, nebo né? Jo, tak nakonec to byla kola, to je poznat, že ty amícký šméčka stejně nic nevydrží, ale což, sere pes….Zpět valíme cárou i s Márou a při Doorsech, naší hákovací hymně valíme hmlou vštříc městu plného nových nadějí a šťastných zítřků…

nu což sere i pes a jiné zvěř též...

A jak to viděl Mára před pár dny??? Lidé bděte a čtětě: Jako nástupovou cestu do Holubího domu jsme zvolili Hýskovi Rorejsi 8+/9-. Z druhého štandu Hýskáčů v malé jeskyňce se odpojuje první délka Holubího domu. Při čistě technickém lezení mohou být problémem poměrně dlouhé přešahy. Volně bych to oklasifikoval nejspíš někde mezi 6 a 7 a napříště už bych do toho nejpíš nešel s dvacetikilovým závažím u pasu, především závěrečný odlez od skoby do štandu, cca nějakých 6 metrů není příjemnou záležitostí i když ne nějak výrazně nebezpečnou. Kvůli tahu lana je poměrně výhodné štandovat ve slaňáku cesty Dej pusu dědečkovi. Odtud volně přes, "Holubí dům", k jeskyni a velmi špatným nýtům (pozn. už je to vyměněné za solidní štand, ale lepší je rovnou pokračovat traverzem, než uhýbat do jeskyně). Tady bych řekl že je těžký technický krok možná jeden z klíčových. Hodí se prusík na provázání nýtu. Odtud opět "polovolne" přes vajíčko. Ve vajíčku to chce všecko důkladně prodloužit nejméně 120cm smycema. Dál následuje opět série řekl bych opravdu těžkých nátahů po 3 skobách, možná klíč č. 2. V těchto místech by mělo být podle pruvodce misto styku Holubího domu a nýtovačky Noví Rorejsi a štand. Ve skutečnosti se tyto dvě cesty stýkají až o několik metrů výš a misto na štand jsem nenašel :-)) (pozn. štand je asi na úrovni posledního štandu Klasiky - nýt se skobou, provázán smycí). Po spojení těchto dvou cest následuje ještě pár skob a nýtků a potom volný odlez tak za 4 do posledního nýtu, očividne už něco zažil. Odtud opět těžký nátah do "spoďákové" skoby pak ješte jedna skoba a výlez travkama ke stromu. Očekavali jsme více rozbitou skálu, ve skutečnosti je v pohodě. Co se týče nebezpečnosi cesty, nehrozí podle mě žadné objektivní nebezpečí, vždy po pár špatných věcech přijde tutová. Obtížemi mohou být: tah lana (pozn. možná se spíš hodí dvě) a dlouhé nátahy. Jinak cesta je parádní, neni ani tak strašidelná jak by se možná mohlo zdát. má kolem 90 metrů a Já se Švihym jsme ji lezli 7 hodin při poměru volného lezení a hákování 50 na 50. Čas se dá samozřejmě redukovat tím že polezete víc volně, ale to si musíte holt počkat na spravnou vlhkost, tedy ne 100%-ní, a trošku potrenovat morál. Co se týče vybavení stačil nám prusík na provázání nýtu, čoky, smyčky, žebříčky a hromada expresek.

Zinscenoval a vyčutal bléé wotrapa jasu z yesu….brou

pondělí 16. listopadu 2009

Salve Walley aneb vysoká sázka

No dyž sem Šviháka poprosil o menší odstavec o Salvéčku, kerý sem chtěl "někdy" použít, netušil sem, že se toho zhostí s takovou bravurou. Úvodem mi taky sebral námět na úvahu kerou sem měl v plánu, ale vzheledem k tomu, že se vším naprosto souhlasím a sám bych to líp nenapsal, tak tedy čtětě, přemýšlějte a sázejte!!!

Nedávno jsme se s Asuáčem bavili o morálových cestách, jak k nim přistupujeme, proč je občas máme chuť lézt a hlavně co nám dávají. Asu se na tomto tenkém ledě pohybuje prakticky neustále, já na něj vstupuji zpravidla spíše přes zimu při lezení mixovém a hákování (to jen pro vysvětlení, aby za chvíli někdo neryl, co to tady plácám, když žádné morálovky nelezu).



No, zpět k jádru pudla. K čemu že jsme se tedy dobrali? Shodli jsme se prakticky ihned. Občas zkrátka je potřeba si takříkajíc ,,vsadit“, jít do určitého únosného objektivního rizika. V případě rozlámané skály věřit nejen sobě, ale i té skále, v případě špatného jištění uvěřit aspoň trošku i tomu jištění, v zimě uvěřit sněhu v lavinovém svahu a tak bych mohl pokračovat. V zimních mixech, hákovačkách a rozchrastech typu Kocovina je tahle ,,sázka“ nezbytností. Bez ní by člověk tyto cesty jednoduše nemohl lézt… V dnešní době se člověk snaží mít (a prakticky má) vše pod kontrolou, stále hledá absolutní jistotu, i lezení se vyvinulo tímto směrem. Důkazem jest, že sportovní lezení je zdaleka nejpopulárnější disciplínou. Co se ale stane, ztratí-li člověk tuto jistotu? Díky lezení je možné si to vyzkoušet. Vyzkoušet, jaké to je, když úplně vše pod kontrolou mít nemůžete, protože to jednoduše ani nejde. A jak ví každý, kdo si někdy na něco vsadil, je to vzrušující, a navíc toho můžete v případě výhry spoustu získat. Jde prostě o to si zvyknout a smířit se s faktem, že v určitých cestách jistota prostě neexistuje. 

O co se tedy hraje? Vyzkoušíte si ten jedinečný pocit, jaké to je nemít vše pod kontrolou. Jen v takových cestách můžete zažít tu obrovskou úlevu, že to dobře dopadlo a můžete se jít ožrat.  Prostě ucítíte život až v morku kostí. Ucítíte ho, znovu uchopíte a opět s ním nějak naložíte. Abstraktně řečeno, vyšlete sondu do vlastní duše. Přináší uvědomění si sebe sama, své hodnoty. Všední problémy a strasti se stanou malichernými, protože se naučíte vážit si sebe sama a svého okolí. Zjistíte, co je pro vás skutečně důležité. Budete zase o kousek blíž k přírodě, ucítíte k ní vděk, protože ten lokrovatej chyt vás zase zázračně udržel, lavina zas nespadla a i ta bouřka Vás skoro:o) minula. V neposlední řadě je to čistá euforie po přelezu, kterou stojí za to zažít. Je Vám to snad málo?

Hodně lidí, co si na tento způsob duševní očisty zvykli, už život bez ní ani nepovažují za plnohodnotný. Jak zaznělo v The Sharp End, radši 20 let tohoto, než 80 let nudy. No, těžko říct, jestli je to úvaha správná, nemůže říct asi nikdo na sto procent, ale něco na tom bude. Protože chvíle, kdy skutečně žijeme, přece jistě stojí za nějakou tu sázku.

OK, úvodník do problematiky máme, ať více či méně srozumitelný a pochopitelný. Chtěl bych se s Vámi totiž dnes krátce podělit o zážitky z jedné takovéto cesty. Tou cestou je hákovačka Salve Walley na Jáchymce, která snad nejvíce ze všech cest, co jsem v Krase lezl, vystihuje výše řečené. Stručně bych ji charakterizoval jako hrůznost, která jednou někoho zabije. Bohužel (nebo bohudík?) je totiž u ní nutné vsadit do banku poměrně mnoho. Prastaré nýtky s utrhanými očky, některé zpola povytažené ze skály, nedovolují žádnou chybu, jakékoliv větší zatížení některé z těchto rakovin by totiž s největší pravděpodobností skončilo velmi nebezpečným přistáním prvolezce až hluboko na zemi. A i když chybu neuděláte, stále je tady ta železná jistota, že jednou se to s někým vytrhá celé. Jen se čeká, kdy a komu se to stane…

Cesta se leze nejlépe na dvě délky, kdy první délka je právě tou vrcholně delikátní. Bohužel, při losu vyšla právě na mě. Krom výše zmíněných důvodů, proč takovou blbost lézt, nás táhlo také to, že bychom rádi s Márou přelezli všechny hákovačky v Krase, a u cest tohoto typu se nevyplatí čekat, rok od roku se stav nýtků zhoršuje. Navíc je to prostě legenda (prý se tam někdo zabil, ale nevím), nešlo tomu odolat.

Pod Jáchymku jsme přišli ještě ve veselé náladě, ale jakmile jsem začal nabírat výšku nad jediným dobrým nýtem, a jakmile jsem překonal hranici, odkud je to jasná zem (tak z deseti metrů), nálada byla v tahu. Fakt jsem se dost bál, a několikrát vážně uvažoval o tom, že se na to vyseru. Když se třeba v horách dost bojím, začínám si zpívat, jen tak, potichu, pro sebe. Po chvilce to na mě přišlo i tady. Jenže s dalšími a dalšími kroky přes snad stále horší nýtky jsem se dostal do nového stadia. Už jsem zpívat přestal, a několik nekonečných minut mlčel jako zařezaný, což u mě tedy zvykem skutečně nebýváJ. Po nějaké době jsem se dostal k nýtu, který neměl očko, ale ani dřík nešel obhodit čokem či repkou. Krve by se ve mně nedořezal. Naštěstí se zde naskytla první možnost založení vlastního jištění. Tutový čok šel založit po hodně dlouhém (pro mě ultramegadlouhém) nátahu z posledních příček žebříčků. Bohužel, z lezecké pozice není vidět, jak je vlastně založený. No, naštěstí byl založený dobře, protože ta spárka je fakt dobrá. Potom ještě krok přes frend za odštípený kámen (ale asi je to kompakt), hurá do nýtku s poloroztrženým očkem ze zinkového plechu (rozhodně nezatěžovat plnou váhou, ale vyšmelit nějak jinak!) a bylo to za mnou. Štand je tutová skoba a obří hodiny erárně provázané. Odměnou je ještě vrcholovka vložená u štandu hluboko v jeskyňce.

Závěrem bych ale přece jen upozornil, tohleto sázení má i svá úskalí. Když člověk sází příliš často a moc, stává se z něj gambler, a s nimi to obvykle nedopadá dobře. I sázet se musí střízlivě, a toto sázkařské opojení si dopřávat jen občas, v omezeném množství.

Spoustu štěstí při Vašich sázkách přeje Švihy.

neděle 15. listopadu 2009

Kotelna

Jelikož je Čaj na chvíli ve Skopči, budou aktuální informace o (ke) Kotelně k dispozici na náčelnikově blogýsku: http://tah-sha-tunga.blogspot.com/ Případně taky na oficiálních stránkách Kotelny (hlavne její diskuzy) http://kotelna.borec.cz/ ... Lezení zdar!

pátek 13. listopadu 2009

Pan Rorejs, zastavení první

Každy člověk má někdy strach. Kdo ho nemá, je tak trochu blázen. Strach pomáhá člověku zůstat na živu a bez strachu by také člověk přišel o spoustu zážitků, život by jen tak proplynul kolem něj. Mít strach je dobré a já se bojím rád.


Riziko, to je potrava pro duši. Vybát se a fyzicky se vydat… Pak jsem hodný a docela příjemný člověk. Pak se všechno srovná, získá to správne proporce a já jsem zase normální. -mš- 


Minulý rok sme s Džávou přijeli na Blatiny, pač sme jako chtěli ukázat, že dyž se Brno neodváží za náma na naší první sešnu, tak se aspoň my ukážem v lepším světle. Na večírku se Pjótr jen tak mezi řečí s Vildou zmínil, že jako asi pudem druhý den na Rorejsy. Vilda má odhad a tak výstup, který ho první napadl, tipl i na nás. Zkonstatoval jen, že doufá, že ho nebude muset nikdy lézt….. My se pak s pokročilou hodinou začali přemisťovat do blízké putyky na vyhlášené Kadovánky a ňáký ten žúr. Toho se s bravurou zhostil Jarouš k.r. a během ¾ hodiny do nás nalil asi 12 těchto zlovod! Cesta k Rorejsům byla teda veselá. Horší však bylo probuzení s těžkou kocovinou. Plán je ale plán a tak si to „svištíme“ Klasikou do kopce (sám sem měl na druhém dost problémů a to sem to asi týden předtím lezl se dvěma děvčaty) na společný štand u malé jeskyňky. Koukám na Pjótra a tomu je jasné, že dnes těžko něco natáhnu a tak dává pokus on. U staré skoby, kerá se mu očividně nelíbí, to zkouší přebouchat, ale suše konstatuje, že se rači zabije v něčem pjekném, nebo na písku…..Holt proti gustu žádná a tak dolízáme jenom Klasiku a já pak ještě tu zatracenou opici vláčím v Diretce a Skoronáskoku…. 


                              že by paralela s královnou J.?


Dnes to vypadalo po večerní domluvě na Pýčinu, ale zatím co se vláčím do kopce na Kravák nad hlavou se rozjasňuje a tak nějak mě napadá, že ve Žlebech to marné nebude a možná by to chtělo pošimrat i nějakým vostřejším kořením. (Taky se říká do roka a do dne, a mě napadá, že..) Lehce opálený stařík nemá proti nápadu námitky a už pomalu taky tuší….Den je opravdu krásný, nejlíp na příjemně strávené zážitky s poddajnou slečnou…. ale to by už byla moc velká idyla, realita je trošku jinde. Parkujem u Macochy a zneužíváme lanovku, stěna Rorejsů se tak otevře v celé svojí kráse. Rozlez Klasikou, kde s hrůzou zjišťuji, že starý pard cestu ještě nelez a později se navíc dovídám, že další klasickou linku v podobě Policejní také ne!!!! (Poku několikrát navíc vytisknout leden a únor z kalendáře a zaslat nejlíp doporučeně na jeho adresu.)


Slunce se střídá s mraky a navíc i lekce profukuje, nad štandem se klimbe ve staré skobě šlinga a já už se pomalu sunu vzhůru, začátek si trochu pamatuju z Pjótrova pokusu a tak za chvíli už stepuju pod bouldrem. Člověk se asi musí poddat charakteru skály a až pak ho snad i nechá prostoupit. Chtěl bych si odsednout, ale skoba opravdu nebudí důvěru, a tak až po menším hecu a radě stařešiny se konečně vyhoupávám i nad ní. Kupodivu vše pevné a dokonce i s nohama. Dolézám na malou lištu a jen tak z nudy provazuji sice výrazné, ale o to víc důvěrunebudící hodiny a hledám kudy dál. Po dvaceti minutách začínám být zoufalý (navíc lýtka už mám zapálené z věčného přeslapování), chvíli uvažuji o vrtuly, ale pak konečně vysoko nade mnou spatřím skobu (až tam budete taky stát, tak je přímo nad váma, ale téměř dokonale splývá se skálou). Ještou kousek traverz a pak docela ladným pilířkem s vytečenými chyty, jak někde na jihu dolízám k ní. Tutovka jak chceš a rázem je sebevědomí výš. Dále lekhé, ale zarostlé a navíc v hlavě ochuzené o přemýšlením nad chyty, to začne šrotovat z jiné stránky. Přemýšlím nad výstupem a docházím k tomu, že Mauglí (a možná i jiní, keré neznám) museli mít vytříbený cit na výběr směru výstupu. Traverzovat v cestě o metr dál, skončil bych v rozchrastu, lezl-li bych před traverzem o metr výš, skončily by chyty. Navíc jsem udiven i drzostí s jakou onen borec podobné cesty vybouchal. Nikdy bych si netroufl podobnou cestu vylézt pouze s jednou zajišťovací skobou a druhou pouze k určení směru výstupu, hold stará škola, jiná liga, mohu jen tiše závidět a smekám! Respekt borci!!!

 

pondělí 9. listopadu 2009

Kotelna

Bohužel asi za 10minut odljíždím zase na dva týdny do Německa. nějak se mi nepodařilo vše stihnout jak jsem si plánoval, ale na stěně se již lézt dá. Na vrátnici bude sešit do kterého se každý příchozí zapíše, seznam lidí co zatím zaplatili na listopad bude k sešitu přiložen a vrátný dá klíč jen lidem na seznamu. Zatím zaplatili:

Tomáš Goč
František Bukovský
Jiří Švihálek
Honza Kolorz
Ondra Demjan
Martin Uřídil
Petr Handlíř
Jan Zámečník
Filip Halas
Martin Foltánek
Mirek Hron
Michal Struk
+
Jan Šálek
Jarek Dražan
Adam Ondra
Michal Makuša

Kontakty ohledně nového členství na kotelně volejte nebo pište Jarovi Dražanovi 604462615 nebo Michalu Makušovi 776135966, bohužel já budu pryč. Jestli bude volné místo, budete dopsáni do seznamu na vrátnici a peníze vhoďte v oblálce se jménem do kasy.

Jinak malým nedopatřením jsem přinesl krom svých domácích chytů i některé na se skládali členové oddílu HO Tesly Brno, takže s největší pravděpodobností si některý den příjde Jiří Švihálek tyto chyty odmontovat (asi 30).

S pozdravem Jan "Čaj" Šálek.

neděle 8. listopadu 2009

6c/c+

Neříkám ani tak, ani tak, ale na má slova dojde!

No bavit se budem, pokud budete chtít, o čísílkách. Je to sice takové věčné téma, ale není špatné si jednou za čas násobilku zopakovat….Neměl jsem původně v zájmu psát o tomto nešvaru, ale aktuální situace mě k tomu, tak trochu dohnala. Spíš než o můj názor, kerý vám níže snad nastíním, jde i o pohled váš, prostě pokud budete mít zájem se vyjádřit a povede-li to třeba i k nějaké diskuzi, třeba to bude k něčemu prospěšné, a pokud ne, tak místo sledování amerických seriálů, nebo nudné práce v teple své kanceláře, aspoň použijete své závity k přemýšlení….

Tak mi přišel mail od jednoho typa, že prý jak to, že sem zhodil klasu ňáky cesty. Obvykle mám pro svůj čin aspoň subjektivní argument a tak i v tom případě sem se obhajoval a později jsme dospěli k tomu, že typovi je konec konců jedno za kolik to je, taže proč tolik emocí???

Lezení je v podstatě dost emotivní sport a on výkon a s tím spajeté emoce se „musí“ měřit čísly, to už jen proto, aby si ten druhý dokázal udělat obrázek – aha, to je pro mě fraška….ty pičo, v tom bych se posral…..a tak…To je ale asi každému jasné.

Pro někoho sou ty čísla zábava, někdo se nimi řídí a nedá na ně dopustit, jiný s němi čachruje, někdo se je snaží neřešit (i dyž to snad skoro nejde)…Osobně si myslím, že je dost důležité (!) pro tento systém, by fungoval, aby v něm byl pořádek (aspoň částečný). Proto, vycházeje ze svých osobních zkušeností a hlavně (!) srovnání se snažím k onomu stupni výkonu, či emoce vyjádřit, většinou jakožto „nezávislý“ pozorovatel. Dělám to proto, že mám rád ve věci jasno a navíc, pokud se takto vyjádří více lidí, bude časem jejich průměr snad i objektivním (!) názorem o který se lze opřít! (viz třeba Fontáč)... Pachtění za „lehkými“ čísly přece k zásádnímu výkonu nepovede a navíc člověk tak lže hlavně sobě…..Nejsem si jistý proč zrovna u nás jsou takové konfrontace největší, ale možná to souvisí i s rádoby snahou o tvrdou klasu a pozdější zapojení evropské klasy, ví bůh, nebo líp – sere pes?

Osobně mi je jedno, jak se kdo do tohoto názorového střetu zapojuje, ale jednu věc moc nemusím a sice odsuzování jedné skupiny názorů skupinou zastánců opačného, vše by měl být v konečném důsledku kompromis. A pokud si někdo myslí, že je toto vše o ničem, tak mu na tom záleží ještě víc, protože to mohl po pár větách zabalit a věnovat se něčemu jinému, taky se sadím, že zrovna takový mají nejvíc keců, budou též nejvíc rýpat a rozdmychávat většinou nevyřešitelné konfrontace, protože vlastně jim o nic nejde, že.

Jestli máte tedy co k tomu říct, tak sem s tím, rád se přiučím! Lezbě zdar!!!!

P.S. na závěr i snad malé zpestření, které vzešlo, tak trochu z omylu a hlavně názorové konfrontace s mojí sesetrou, tedy: http://cokovoko.cz/hudba/08.cokovoko-L.E.O.S.mp3

sobota 7. listopadu 2009

Le Coin De La Rue 7a+

Náš prázdninový výlet na Švýcarsko-Francouzské pohraničí byl zajímavý nejen zjištěním, že Liškut je schopen v opilosti cucat můj palec u nohy i přes zjevné higienické riziko spojené s mým střídmým mytím a dlouhodobém pobytu v těsných a smradlavých lezečkách. No byl zajímavý kupodivu i po lezecké stránce.

Byl jsem u toho jak se ve Švýcarské oblasti Gastlhosenu Lucka Brešová poprala se svojí nejtěžší vylezenou cestou v obtížnosti 7a+. Do té chvíle se jí podařily přelezy "pouze" 6c+ , takže zlepšení jak blázen.

Že to nebyla žádná zadarmo cesta svědčí mimojiné fakt, že se mni ji nepovedlo osovat a i ostatní borci se v ní trochu potrápili. Další "kloubouksmekající" fakt je i to, že Lucka cestu vylezla poté co se jí ve spodní hodně silové pasáži v předcházejícím pokuse šmýkla ruka a jebla se hlavou o skálu. Video z přelezu je : http://www.vimeo.com/7485082

Takže klobouk dolů pánové.

Užovka

Chtěl bych vzkázat všem darebákům, kteří mi nevěřili když jsem mluvil onehdá v hospodě o tom jak se loví anakondy na lidskou nohu, ať se pořádně podívají na následující odkaz. Víte tož stanete se terčem posměchu, máte z teho komplex méněcenosti a lidi vám potem budou věřit asi tolik jak Švihymu jeho onsajty :) a to je špatné.

Takže ešce jednou: "Nevěříte, věřte."
http://www.metacafe.com/watch/1310944/snake_hunt_by_human_leg/

pátek 6. listopadu 2009

El Rutiko

To ještě ani není konec týdne a mě připadne jakoby se ten věčný kolotoč ani nedal zastavit. Je to na snadě - chlast nebo lezení??

modelky neměli ani chvilku pokoje (všechna fota Leošák)


Marně sem se na Šlehu snažil Šviháka seznámit s co nejvíc slečnama. Nevím, asi „horolezec“ už není v našem okruhu spolužáků, to co bývalo...(Máro, nevíš o tom něco?). Spousta z nich se jen skepticky podívala, ale jakmile se přešlo na jiné téma, vše bylo naštěstí v pohodě, aspoň na jednu stranu. Na druhou, záminka se slečnama nezabrala a tak sem nakonec jel do Sloupu sám. Přivítal mě sice ostřejší vítr a padající vločky, ale v teple Starých skal to bylo jak v jiném světě. Adámkovy bouldry, co jiného mi vlastně zbývalo, sou hodně přísné a tak sem skotačil z jednoho ke druhému a byl sem rád, že už v tamtom udělám krok a v tom dalším aspoň odlepím prdel z valounků...Nakonec aj jeden padl, ale až večer sem zjistil, že je to jen půlka problému, taže zase nic. Ale dyby ste měli chuť, tak doporučuji Překvapení SD....


squadra azura


Večer další večírek, tenkokrát dlouho očekávaná ožíračka v podkroví Skleněnky. Měl sem tu čest se zúčastnit a rozhodně sem nelitoval. Byl sem dost pobaven hokejistou s bříškem, jak poskakuje po lištách v divokých hvozdech Rudice, ale i Leontýnou, která svou sílu utápěla v démonovi Alkoholovi. Konečně sem poznal všechny děvčata žlebový (nebo Pokovy?) a mohl nezávazně s některými z nich konzervovat (jaká to čest!). Navíc žádná se nezdráhala počmárat svou stranu měsíce svým avtogramem (taky dík!)....Kolouše se opět snažilo o kérku, ale obsah alkoholu v krvy, byl u mě pouze přímo úměrný nedostatku peněz v peněžence, a tak na zkrášlení vnitřní strany stehen nedošlo. Na druhou stranu se tento nešvar rozmohl na tolik, že na muži mnoha jmen zůstalo pouze málo míst volných a to si dávám za důvod pouze nedostatku odhodlání u mnohých okouzlených žen, nebo jeho vnitřního soucitu se skalama, které už jen málo z nich zachoval stařík, s vrtačkou proklatě nízko u pasu, panenskými. Sečteno podtrženo, menší škody v řádu tisíců, zato jistě komerční úspěch akce (údajně již zítra bude kalendář představen v Colorádu, kam byla zaslána asi polovina nákladu – o tom ale ví víc Pok, pokud si to pamatuje) a spokojenost v mnoha dětských srdcích....


pohled do nikam


Na další den sem opět nikoho nesehnal, a tak byl mou záchranou jeden z postarších přihlížejících, jež se na večírku téměř porval (ach ta agrese..). Za toto odhodlání, strávit v jeho společnosti pár hodin, bych měl sice dostat aspoň tři hnusáky, ale to by mi mí rádobykamarádi jistě neuznali! A tak zatímco se Švíhák musel bát v Salvéčku, já si opět užíval skály skoro teplé, i když Staré. Dodávám, že to až na zmrzlé prsty na začátku a plácání po tupých hranách v Ponorných vodách nebylo vůbec špatné a ruce tak k mé spokojenosti před třetí odpolední vypověděly službu.


miláček ženských srdcí v pozici na punk


Velice zábavné (nebo poučné?) bylo vidět starce plácat se v bouldru Sofie a SD startu Runwaye. Asi hold bude muset na stará kolena začít bouldrovat a naučit se lámat kolena v nízkých sitdaunech.... Návrat do slunného Jesu byl autem spíš za odměnu a teď už jen očakávám příchod velkého Pělikáněte a společně se pak těšit na několik, veřím tomu, strašlivých večírků, nejen v Nádrahu, ale i v místním CHKO ochranářům navzdory! Lezbě po sklenicích a posilováni s lahváči čest! A místním amatérům přeji v Brně prochcaný víkend a studený vítr v zádech, na Rorejsech samozřejmě též!!!

úterý 3. listopadu 2009

Kotelna

+3 fota z průběhu stavby

Tak příští pondělí by se měla otevřít konečně už Kotelna. Kdo by si býval byl pomyslel, že celé září a půlku října budu kdesi v gébišu klepat krupicu a nebudu mít čas stěnu dostavět. Inu prekérka, nehledě na fakt, že nájem něco pod 5000,- se platí již od října, he.
Ještě o něco víc mne mrzí, že díky průtahům se stavbou stěny, střídavě já a Jarek Dražan jsme se moc nesehráli s volným časem a sólo tam člověk nic neudělá, se nebudu moci zůčastnit Asuovy "Kotý" budu smrdět na stěně a modlit se aby byla fertig.

Jinak detaily ke stěně a systému vstupného atd: Kotelna je klubovna, na kterou se budou kotelníky platit příspěvky pro možný provoz stěny. Není to komereční stěna!!!

Kotelna se staví pro tréninkové účely, nečekejte zde dlouhé kolmé profily, ale celkem výživné převisy. Jinak rozmístění chytů a typ chytů bude uspůsoben profilu tak, aby si zalezli sedmičkoví lezci a silnější- prostě bude to tvrdé, ale věřím tomu, že i šestkového lezce to vystřelí silově úplně do jiného levelu :-)) Je to totiž boulderovka, né pískoviště.

Celá stěna se také překopává, jednat proto, že za původními profily bylo neúnosné množství prachu a bordelu (cca 2cm prachu), jednak že dlouhý strop mi připadal z tréninkového hlediska dost úzkoprsý a zbytečný. Jsou-li nové profily pro vás příjemnější můžete posoudit v pondělí. Také vyměňování stávajících chytů či otáčení bude možné pouze po domluvě.

Počet Kotelníků bude omezen, kvůli kapacitě cca na 20lidí. Vstupné se platí pouze jako měsíční permice za 400Kč ( za listopad 300), chodit můžeš od rána od 6:00 do 22:00 kolikrát chceš 7dnů v týdnu. Budu upřednostňovat dlouhodobější permicu 1000,- (900,-) na tři metry nebo 1800,-(1700,-) na 6 měsíců. Stěna je otevřená od listopadu do dubna, v případě zájmu do května.

Jelikož opravdu jsem správcovství nebral jako výdělečnou činnost či co, tak v případě, že se vybere měsíčně více než je nájem budu z toho kupovat nové chyty od Aixu, Lapisu atd, a postupně je přidávat a vyměňovat za ty staré CTHáčka a Salewy.

V případě, že bude o stěnu větší zájem než je zmiňovaná kapacita, budu logicky upřednostňovat lezce z blízkého okruhu lidí a ty kteří si přeplatí stěnu dlouhodoběji. Za prvé je zde celkem dost cenných věcí a proto bych zde viděl radši lidi, které znám a můžu jim věřit, za druhé bude potřeba trochu vysávat, aby zde nevznikala podobně neúnosná situace s prachem jako ve staré kotelně. Kdyby každý člen jednou týdně 5min. vyluxoval, bylo by to fajn. (děláme to pro sebe)

Do konce tohoto kalendářního roku bych chtěl také ve spodní místnosti vybudovat tzv. tréninkovou místnost, kde budou bachary, campusboardy, shybovací desky, systemboardy, závaží, pár činek a jiné tréninkové lezecké pekelné stroje. Až se zde uklidí, šla by zde také občas dělat posezení a promítat nějaké nové lezecké filmy.

Dále v podnělí vytvořím seznam lidí, kteří budou chodit na Kotelnu - dostanou kartičku na prokázaní se u vrátnice. Každý Kotelník si s sebou bude moci vzít na stěnu někoho za koho ručí a ten dotyčný pak hodí do železné kasy 50,- za vstup v obálce s podpisem hned po příchodu na stěnu a zapíše se do deníčku. Nechci totiž na stěně vysírky, kteří nic nezaplatí a když je někdo nachytá tak tvrdí, že platit chtěli při odchodu. I přesto, že mnohé věci mohou působit zbytečně, mám k tomu své důvody. Vím jak stěna fungovala už za správcovství Davida Jaroše.

Postupně budu, přidávat fotky Kotelny k tomuto článku, připomínky a návrhy ke stěně mi pište do komentů. Přihlášky pak na mail: cajj@post.cz V neděli večer asi dám sraz s kotelníky v hospodě, půjdeme se kouknout na stěnu a pořešíme peníze. Zak zatím čau.

pondělí 2. listopadu 2009

Jesenní sešna v Jesu

Všichni to už cítite v kostech sotva vyjdete z pelechu ven. Pomalu vám zmrzají tváře a konečky prstů ne a né se prokrvit. Lézt by ste aj šli, ale Rorejsy sou zavřené, pač tam pobíhají nějací vzteklí šakali. Nalijete si z termosky kalíšek čaje a vzápětí se vám rozjasní! Však Kars není vše, v Jesu nás přeci čeká velkolepá pře! 


Mrazivého počasí se opravdu nezalekněte, je to objednáno ze Sibiře a sic proto, by se vám prstíky z oblin nezklouzávaly a kolečka třením držely. Doufám, že si takové vstřícnosti vážíte a nenecháte se zvyklat čajovým keříkem na nějaký pochybný žúr v teple u Poštolky, či co….

Tedy k věci (pár info již dřív u Poka na blobu – viz tedy tam): v sobotu sešna začne v 10.00 na Sedmi skalách (viz mapka), je možné se po domluvě setkat dřív někde v Jesu nebo Lipové. Průvodce na tuto oblast najdete tady: http://lk-javaanes.ic.cz/index.php?link=pruvodce&area=sedm_skal ten si tedy můžete vytisknout a vzít sebou. Jak už sem řek dřív, klasa je orientační, může trochu lítat. Rozhodně se ale máte na co těšit. Díky dobře vypadajícímu počasí se možná dočká i prvního opakování Pivní pes, který už dva roky marně atakují místní bouchači. Samozřejmě je zde i pár panennských směrů, ale to by teplota musela ještě klesnout……Večer nás čeká kulturně společenská akce s panem UMem, jenž rozbystří mysl každého. Spí se v okolí, taže aspoň nějaký spacáček, případně pro neotužilce stan a pro hc-káře ještě záložního UMa.Druhý den se přesunem na Kótu, kde je spousta i lehčích směrů, čekajících na vaše zmzlé a z předchozího dne  zkrvavené ruce. Je tu trochu problém s mágem, ale to dořešíme až na místě. Spřewoda vám zúčastněným vytisknu a dotáhnu. Zde už klasa snad sedí, taže ji snad jen potvrdíte.No jen dodávám – matky se hodí, tejpka téměř určitě, plachetnice povinná! Slabé odvary v podobě vody se zkvašenýmy hrozny, byť z Pálavy, nejsou tolerovány a budou zabaveny při prohlídce u registrace. Pivo je tolerováno, pouze v dopoledních hodinách a pouze jako vyprošťovák….

Jo a pro ty co maj zájem o jeskyni, tak sraz v pátek v 17.00 na parkovišti u jeskyní Na Pomezí (viz mapka). Bordel hadry a klasické věci do jeskyně samozřejmostí! Večer možná prohlídka nádražky a společná schůze s Džavánou.

Akce se koná za jakéhokoliv počasí kromě vyloženého deště. Tak a předběžní zájemci se hlaste níže, ať vím kolikrát nakopulovat průvodce a případně sehnat dostatečný počet námořnických čepic. Další info v diskuzi nebo na mailu: peak@seznam.cz     

neděle 1. listopadu 2009

Campus board

Je podzim, lezci zahajují znovu a znovu zimní tažení za maximální silou na domácích bouldrovkách, shybovacích deskách, lištách, žebřících a campus boardech. Právě poslední zmiňovaný kousek je považován za nejefektivnější způsob pro získání maximální kontaktní síly prstů, naneštěstí je také znám jako velice častá příčina zranění prstů a lezecky zatěžovaných svalů a šlach.

Inu je to dobrý sluha v případě,že cvičíš odpočatě a střídmě a máš dobrý silový základ na lištách, ale zlý pán, když se to s cvičením přehání a nabíhá se do něj nerozehřátě, s únavou a nedostatečným silovým základem. I přes zmíněné "vedlejší účinky" určitě stojí za to věnovat této tréninkové pomůcce malý článek.

První campus board z dílny Wolfganga Gullicha.

Historie
V roce 1988 hledal jeden z nejlepších sportovních lezců dané doby Wolfgang Güllich způsob jak natrénovat extrémní dynamickou a kontaktní sílu prstů potřebnou pro zlezení jeho projektu, který nese název "Action Directe" 9a (první cesta této obtížnosti). Řešení našel v mírně převislé desce s pravidelně rozmístěnýma lištama nad sebou a pomocí různých typů přešahů nabral potřebnou sílu na zdolání této kultovní cesty. Název "campus board" je odvozený od názvu tréninkové místnosti na univerzitě kde první campus board stál.

foto:moonclimbing.com

Rich Simpson v cestě "Action directe" - pěkný film o jeho přípravě najdete na http://www.vimeo.com/6848413

Včera jsem si řekl, že si také malý campus doma vyrobím, samozřejmě pro okrasu, nechci se jako blázen zranit, nehledě na to, že doma se přece člověk k žádnému tréninku nedokáže vybičovat. (tedy mluvím za sebe) Tašunka prý říkal, že na takový pěkný domací kampus se pěkně balí holky, zvláště lezkyně:) Tak nevím, když to říká i pan doktor láska...

foto:blog.rockrun.com
Návod k sestrojení: Dle svého gusta, ale jsou mnohé recepty na správný sklon, vzdálenost lišt atd. Já těm pohodlnějším předkládám na podnose osvědčenou striktně danou verzi, kterou úspěšně používají takový lezci jako Ben Moon, Rich Simpson, Jerry Moffat a další. Kostru kampusu je vhodné si setrojit pod úhlem nejlépe mezi 10 až 20 stupni, práskači používají 12,5 stupně.

Na dřevěnou kostru se připevní překližková deska na které je 22cm nad sebou (od horní hrany lišty k horní hraně další lišty) rozmístněno 8-9 dřevěných lišt minimálně 60cm dlouhých. Deska tedy bývá delší než 176cm.

foto:blog.rockrun.com

U lišt volíme velikost od 1 do 3,5 centimetru. ty menší spíše pro 8áčkové lezce. Do devětplusek si vystačíte v pohodě s třiapůlkama. Sklon lišty je vhodný tak aby se ideálně uchopoval na otevřený či polouzavřený úchop, zalamováním ostrých lišt dostavájí klouby co proto, tak bacha.

Metod cvičení je spousta, vice najdete na odkazu:http://www.moonclimbing.com/campus-boarding-c-334_351.html, http://blog.rockrun.com/2008/09/article-campus-board-training.html

Tak panáčci držím vám palce při výrobě takovýchto novodobých vymožeností, ať vám vydrží trénikové nadšení a motivace - to budu muset ještě někde pohledat. Málo zranění a tak všelijak.
Čau Čaj.