středa 31. března 2010

The End

Je to mé klíčové rozhodnutí v této pohnuté době, ale rozhodl jsem se, že se na to taky vykašlu jako Pokáč. Peníze ani sláva mi z toho nekápla, sponzory mi všechny vyžral Švihy a mně nezbývá nic jiného než prodat matroš a zkusit štěstí ve stolním fotbálku.

Bylo to s vámi krásné, děkuji za přízeň a podporu kamarádi - tak třeba zase někdy, v nějaké hospůdce s fotbálkem. Kdyby vám chyběl Asu, tak si založil svůj nový blog www.javaaneese.blogspot.com


S pozdravem a poděkováním váš Čaj.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.



úterý 30. března 2010

Čertovský výlet


Pro jednou to zase všechno pěkně vyšlo.
Počasí zdalo se býti hezké, předpověď počasí nehezká. Každý se plánoval válet přes víkend v Krase a já jelikož na mne přišlo volání divočiny začal jsem obligátně obvolávat kamarády a šmelit výlet na východ. Haluz volá Kolomajzna (Závoda), že nemá spolulezce...jsme dva. Petříček si nechává chvíli vše projít hlavou a souhlasí, Bertík po domluvě se ženou též. Takže vůz smrti. Nekončící vyprávění a gegy Závody nás navnadily při cestě , parta zdá se býti povedená a výlet může začít.
U Pana Jelínka.
První cesta-Maturita 6.
Cíl Čertovky v Lidečku, rozlézt se na písku, užívat Valašské království plnými doušky. Jedinou zastávku jsme prubli u pana Jelínka ve Vsetíně, ale ty blafy z krámu opravdu nepiju - čekali jsme něco víc, to radši skočím za nějakým strécem Laďou a poptám se po domacím všeléku. V cílové stanici pak šup tam kyselicu v penzionu u příjemňoučkého a miloučkého pana obsluhujícího.
Trochu jemnějšího lezení k 1.Q
POZOR! Když někdo řekne, že leze na rybáře- znamená to tento styl.
Lezení velí kolomajzna jelikož má vplánu zpleňit kobercovým náletem všechny šestky na Čerťákách. Různě se vekslujeme na lezení a užíváme si naprosté samoty v této prosluněné krásné oblasti. Bolí mne trochu prst, tak hecuji borce do výkonů...vymýšlím program cesty "Porucha mozku 9-" - pěkná, lezitelná a lehčí 9- s boulderem po malých dvouprstovkách a skoku. Vhodná pro první prolomení hranice 9-. Peťan podá maximální výkon a cestu flešuje. Bertík si vyladí kroky a myslím na druhej pokus se taky projde - Ha a dva panáky jsou moje.
Ondra před úspěšným pokusem v "Poruše mozku 9-"
A Peťan se soustředí v úspěšném pokusu v "Depeche mode 9-".
Kuci mají radost, já z nich taky. Rajbásky příjemné, raduji se v nich jako malé dítě - čistá radost z lezení! To mám rád, pro to lezu. Cítím se pěkně, rozlezeně, v morálových místech příjemná koncentrace. Třeba ten ve "Vítězném únoru" dole trochu šimrá. Vyhrávám od Kolomajzny škopek za sázku, že vylezu "Klobúckou" bez hrany přímo - vypečené a to hodně. Nakouknu do "Hurtíkove" abych zjistil, že je to velice pěkné. V "Manínské 9" nedávám klíčový zved, pro mne tak 7A+/7B Fb boulder - budu muset papat více síly. Všichni divočí a po devíti cestách velíme hospůdka, cháles a šupajdá do Pulčína pařnout.

Po parádním flámu chrápáme v trempském tábořišti, ráno oheň, Závodovy čabajky s pivem a zpět divočit na Čerťáky. Závodův černý kůň cesta " Velký padák" mne jenom nasrala, hodil jsem od toho pilu pryč. Závoda divočil jak Bůh...viz toto video: spárařská škola magie v širočinách http://www.vimeo.com/10519899 celkem sranda. Peťan si zkrokuje pěkný rajbásek "Depeche mode 9-" a hned prvním ostrým posílá - jo daří se mu práskačovi a to je dobře. Já prubnul "Hurtíkovu" z čehož jsem měl velkou radost. Líbí se mi tento styl lezení.
Po ránu.

Všichni zadivočili a zalezli jak bejci. Pánskou jídzu si přístě musíme zopakovat a to platí i o výletu do těchto líbezných krajů. Ptačí hrana a oblá hrana od Sviště "Sado maso bondage" 9+ je quest. I pro vás...v Čertovkách si každý najde to své.

Pěkná hranka za 6+/7-.
Čaj
PS: Kdo pozná z jakého zvířete má Kolomajzna pochvu na kinžál, má u mne dva bludišťáky.

neděle 28. března 2010

Hurtíkova 8-

Byl to zase víkend jak prase. Volba oblasti byla povedená, počasí nám přálo a sestava lidí jedna báseň. Článek dám do kupy čo skoro, teď jen malý medailonek o jedné vypečené cestě. Čertovky zná skoro každý lezec, kdo ale z váš všech co jste zde byli lezl cestu "Hurtíkova" 8-?

Za tímto nevinným názvem a číslem se schovává lezení přímo božské, technické patování, výkuly, stále nohama na tření (bohužel to někde i trochu solí) a kroky jsou parádně do zad a do těla. Asi něco jako mnou opěvované "Ubohé Benátky" na Lukově.


Cesta vede v levé části věže, nesmí se odšlapávat za komín.

Slyšel jsem jak se v ní vytrápilo mnoho kamarádů a na komenty na lezci naznačili, že ji budu muset zkusit. Chyty jsou oblé, nezalamuje se a to pro mne s bolavým prstem byla značka ideál.

Lezec.cz:

Název: Hurtíkova Sektor: Nálevka
Zapsal: tah-sha-tunga, 08.10.2007 11:07:42
-------------------------------------------------------------------------------
Tak tuhle cestu sem tam snad nikdy nikoho neviděl lézt.... mně to přišlo v té klase na Lidečku jako velmi těžké!
Zapsal: Marek, 05.05.2009 16:20:13
--------------------------------------------------------------------------------
To taky je...je to určitě min. za 8.
Zapsal: Em, 05.05.2009 18:35:07

Specifičnost této cesty z ní činí ne zrovna ideální cíl pro širokou masu lezců. Třeba se mi podaří ji tímto článkem zpopularizovat. Dva bouldery, dole lehčí po oblém pilíři do police, nahoře pak kroky do zad, udržet vrata, srovnat nohy na osolené tření, rudlovat po oblé hraně a neposrat to ve vrcholových křídlech. Toť vše. Prostě paráda. Klasifikace pro mne tak 8/8+.
video

Video je bohužel z prvního neúspěšného pokusu v neděli, kde jsem si špatně vymyslel nohy na tření. Hned poté to padlo.

Rozhodně doporučuji. Hoj Čaj

pátek 26. března 2010

Touha po uznání

Dobrý den.
Chtěl bych se pochlubit a uveřejnit náš přelez jedné pekelné cesty, vyprsařit se zveřejněným videem z přelezu a tím očekávám, že padnete na prdel a budete mi s Asuem onikat jakožto práskačům Krasovým. Rád bych kdyby se rozvinula debata na téma klasifikace této 8-, jestli je vůbec možné ji špičkovat či jinak brát hranu a obecně nad regulerností našeho přelezu. Kdoví jestli jsme nelezli úplně jinou cestu, jelikož jsme to lezli neúnosně zleva a když se tak nad tím zamýšlím možná jsme vylezli Superposlední nebo Megaposlední, v koutku jsme našli i jednu starou skobu (ale v průvodci cesta není). Inu šizungové!!

Btw pro fanynky: Kalhotky s telefoním číslem a fotkou pošlete poštou na adresu Tomáše Klingera, jelikož my jsme s Asuem zadaní a věrní chlapci. Tomáš se včera uvolil, že by dělal za nás záskok, záleží na množství fanynek.
Čau Čaj

PS: ČHS by měl příjmou sponzora třeba Cementárnu Mokrá a pořádně celé Rudice zašpricovat, bude to méně klouzat a navíc se nebudou lámat chyty jak na inkriminováné fotce ze včerejší návštěvy Anarchie.

Odkaz na video: http://www.vimeo.com/10459707 ( doufám, že se Pokovi bude líbit hudba)
Čágo Čaj

čtvrtek 25. března 2010

Supercrack

No není to krása?
Kdo by neznal "nejkrásnější spáru světa" - Supercrack v oblasti Indian Creek Canyon ve státě Utah. Tuto oblast - Mekku spárových lezců objevili legendární lezci jako byl Harvey Carter, Eric Bjørnstad, Jimmy Dunn, Ed Webster, John Gill a Earl Wiggins a hned mnohé zaujala na první pohled ideální spárová línie. Jenže, žaba na skoby široká, friendy nebyly, ufa taky ne a heleďme se najednou je tu problém.

Druhý listopadový víkend roku 1976, Earl Wiggins ( skvělý morálový a atletický lezec) spolu s haldou šestkových hexentriků a parťákem Edem Websterem prostoupili jako první tuto parádní línii. Tento vynikající prváč považovali ve skalním lezení přelomový tím, že na hexech tato stále stejně široká spára může být celkem vzrůšo, lépe řečeno vražda.
Supercrack Butress.
Potom to šlo ráz na ráz, tato kultovní cesta se stala nejznámějším spárovou lahůdkou na světě.
Tutová žaba, takže sóliko...no zní to pěkně. Třeba se tam někdy podívám.

Na tomto odkaze cestu leze sólo fenomenální Catherine Destivelle z Francie. Pěkné pokoukání.
http://www.youtube.com/watch?v=UDPl-aplqoU&NR=1

A zde tuto pekelnou cestu leze fenomenální plemenný býk Jan Stračena z České Republiky. Také pěkné pokoukání.
http://www.vimeo.com/10389156

Klobouk dolů pánové a dámy.

pondělí 22. března 2010

Kniha džunglí aneb slunce v piči

Lepší pivo píti, než s Buřilem se vaditi.
Ufff! sem si řek, dyž sem se dnes s ránem domotal dom. Víkend byl opravdu náročný po všech stránkách, řekněme takový menší survival:
Ze začátku pohoda jarního Holštejna, kdy občas promrzly pracky a jinak nic. Stračes chtěl osedlat Phára, tak sme se tam v okolí chvíli plácali, ale možná chyběl pořádný drive a mě navíc asi centimetr do jakési přídrže….Chtělo to teda trochu zadivočit a tak Přes ten les sme skončili v Knize džunglí. Na topinku, to docela šlo a tedy chtělo i pokoušet pjekně z vostra. Já byl ale marný v přešahu do madla a Stračes v úvodním spoďákovníku. Pole sme tak naoko vyklidili silnějším – hlavně Filovi, kerý cestu až na poslední dvě tempa flešl a pak nám ukázal jak se lítá hlavou napřed. Trochu rozhozen pak ještě zbytečně párkrát pad, ale prvním opravdovým protestpokusem to vyběhl jak Pokáč z putyky a bylo posekáno….
Mezitím Sindibád s Klingošem a spol hypnotizovali South párka. SnímVilibád to nakonec na třesavku vylez, ale nebylo to tolik přesvědčivé jak potom jeho slova o vykutálené lehoučké devítce. Tom bohužel padal, aby měl aspoň důvod proč druhý den lézt (a dyby to neposralo počasí, tak jistě i vylez). Pro Wilhelmína to byl ale jen rozlez před hlavním questem dne, kdy pak v Zákazu parkování před Epitem s Burilem bojovali doslova o každý centimetr. Prvně jmenovaný měl i našláplo k přelezu, ale závěřečné osmičkové kroky ho natolik rozhodili, že dal přednost putyce a pokračování příště….
Nihilman, Klingoš, Buril a přes příliš zlý
Tedy přesun na fazole a menší pitku do obžerstvovny Pod hradem. Sešla se nás pěkná squadra, ale bohužel slabší povahy se sklony k tréningu, pitkoviště velice brzo opustili, což budu mít minimálně Stračesovi za zlé a Čajovi, jež se nezůčastnil za přespříliš zlé!... Někteří jako Fil, kerý chtěl vyčistit hlavu, nasadil zběsilé tempo a k půlnoci mohl čistit i střeva a břich (může děkovat za podporu mamince Klingošové). Ale zbuřili se i jiní, keří měli na starosti panákový kolotoč výčepních lihovin občas míchnutých zelenou a rumem. Padli i nekonečné diskuze o ničem jako sou čísla a hlody blobů a nakonec sme tak spokojeně téměř všichni až na Vymydlibábu, kerý odmítal doplňovat tekutin s vyššími obsahy etylénu a ropy, a Plantážnikovic přítelkyni (pro níž to musel být jistě skvostný zážitek) upadli do alkoholového deliria svědků Jehonohých…
To že nikdo nespal pod skalami je snad každému jasné (vyhláška se četla povinně před půlnocí a pak co 38 minut až do vyhoštění z Pod hradní kavárny). A proto mě překvapilo, že jsem se ráno probudil pod nápisem Volání divočiny, čemuž sem přisoudil znamení vyšší moci a po menších peripetiích i v brzkých ranních hodinách (přes značný odpor mysli a těla) vylezl….Noc ale nebyla tak jednoduchá. Po té co mi mysl upadla do komatu nás všechny zbudil Buril a prošacoval spacáky a stany s tím, že sme mu čorli jeho spacák (kerý ráno ležel asi 5 metrů od jeho noční štace.)…
prej budou i takové topinky
Navíc to že se tropili hlouposti sem si uvědomil hned z rána, kdy naprostý puch piva čpěl z mých kalhot, keré byly nejednou a v nemalém množství potřísněny lahodným mokem zlatavé barvy (díky File! díky Burile!). Taky mě překvapilo, že i přesto, že hlavní část alkoholové podpory pocházela z výčepní lihoviny za 7 ká, tak útrata činila téměř tři tisíce. Nadruhou stranu, možná je lepší na některé otázky neznat odpověď.
Pak začalo chcáti a mi se opět musili uchýlit do místní putyky. Tou dobou se opět objevili Honzík s Péťou a kumpány a vesele se mohlo dál popíjet. Jelikož a bohužel skála nakonec nasála veškerou zbylou okolní vlhkost, tak padlo definitivní rozhodnutí, že polezem aspoň na Fritu. Pokorných Petr toto slyšel velice nerad a tak stáhl sebou nejen Janise, ale i Radka, čímž sme s Honzou Stračenových zůstali sami pro sebe a Frit a mezitím co druhá část pokračovala v Průmce, my trápili prsty na chytech…. Nic ale člověk nevydrží věčně a tak v područí démona alkohola sme z Fritu sebou stáhli i my střetnuvšího Petříčka a mohli pomoci národu alkoholiků konzumovat zpěněné nápoje a vylepšovat statistiky….Večírek se opravdu rozjel a tak pokračujíc přes A jedničku sme skončili v Alterně nómer zwei a ničili se a ničili….Zajímavé bylo energetické cvičení, kdy každý přítomný si musel nechat podle pořadí ve směru hodinových ručiček popálit levou, či pravou bradavku, čímž uvolňoval energii Arunčáli a po dokončení kruhu ji všichni mohli ve zvýšené koncentraci nasát zpět. Bohužel vše se seklo na Ivě, kerá svou energii uvolnit nechtěla a tak sme byli projednou ušetřeni ezoterického zážitku….Co dál předváděl bůh Pokáč s Davidem Bowiem a Prodigy je v konečném důsledku nepublikovatelné a tedy jenom dodám, že jsem rád, že všechno dobře dopadlo a nikdo si nic dalšího (rači) nepamatuje…blééé
PS: můžete se těšit na parádní Pokův článek o postelích a dubech...

pátek 19. března 2010

Slunce v duši


Oskar začíná požírat sněhovou nadílku paní Zimy a tak to začíná vypadat, že se bude dát déle zevlit ve skalách a začít pořádně hrotiti…

Původně sme měli se Švihákem ject v Ta3. Počasí však bylo razantně proti a tak sme to stočili aspoň k vývěrům Jedovnického potoka. Mrzuté, že už je Pýčina zavřená a tak aspoň čekujem jižní svahy Kostelíku... Musím uznat, že cesty sou krásné. Škoda jen toho tření, keré není jak v Reichu, to by pak cesty jistě měli horský charakter lezení alá Kalkenalpen. Prubujem Otázku času a až na bouldr u třetího, kerý je, vzhledem ke špatným nohám (nebo slabým rukoum?), spíš otázkou štěstí a času pokračujem všude kolem….

Další dny padá volba jednoznačně na Sloup a především pak na námi opomíjenou Indii. Konečně sem tak měl čest poznat parádní Brazílii, bouldr v Číně a Schíze, klasiku pro Černé a podívat se na zajímavou linku Fjůčra a tak vůbec… Až na poslední den, kdy jeden nejmenovaný překypoval agresí vlka samotáře dva roky neznajícího kopulaci a na aprílové počasí sesílající chvíli sněhovou vánici a chvíli pětatřicet na slunci, to bylo v klidu.

Naopak přínosné (aspoň pro mě) bylo setkání první den se Zdenálem, kerý mi aspoň trochu víc osvětlilo to jeho „janzenovství“. Borec má pravdu v tom, že pokud se chce člověk nějak dostat nahoru, tak si to může vylézt klasikou, nebo oblézt jinudy. Pokud chce však posouvat hranice svých možností musí začít nejen makat, ale naučit tělo mnohdy nezvyklým akrobaciiím, keré sou v cestách vyšší obtížnosti mnohdy samozřejmostí.

Své cesty (keré mají bohužel často mnoho omezení) se snaží dělat především jako možnost konfrontovat se s určitým problémem, kde se možná i zámerně omezuje pouze na některé chyty a tedy i na specifické pohyby (které by pak mohl po nacvičení aplikovat v problémech dalších – chválihodné, neliž?). Problém demonstruje na cestě Překvapeníčko, kde klíčový bouldr nemohl stále udělat a poté co to přeci jen po jedné z gymnastických kreací zvládl, se objevil někdo jiný, v cestě „vyhrabal, vylámal“ další chyt a bouldr degradoval na pouhé cvičení po chytech….

Uznávám, že adaptací těla na určité problémy bouldrového charakteru tělo sílí, ale také si myslím, že by se tak nemělo dít na úkor linie, kerá tak vznikla. Tedy, aby to nebylo se zakazováním. Jak má člověk poznat, že to může a tamto ne? Zakazování možná prospěje místním matadorům, kdy si budou zakazovat chyty a omezovat linie, ale pro širokou veřejnost toto nemá smysl. Takové linky by se ve spřewodech objevovat neměli! A pokud teda ano, tak bez zákazů…. Hold Janzen se měl stát spíš bouldristou než skalním lezcem.

Janzen - I am still firmly committed to the virtues of blending, but I have been tempted to produce Cabernet Sauvignon in its purest form. The quality of the parsimonious crop of our Estate Vineyard in 2004 surpassed my expectations and the 'purist' in me insisted that we bottle it as a vineyard -designate Cabernet Sauvignon, appropriately entitled 'Cloudy's Vineyard'.
In the past, we have used most of our 'Beckstoffer To Kalon' fruit in our Bacio Divino blend. In 2004, I was sufficiently impressed with the individuality and 'terroir' of the fruit that we decided to create another single–vineyard designate Cabernet from a portion of our yield. Our customers' positive reactions to the above vineyard Cabernets motivated us to release a 2005 Napa Valley Cabernet Sauvignon, composed of selected lots from our best Cabernet vineyards.


Zajímavý je i pohled na momentálně diskutovaný Madrid. Potom co sem se po přelezu dozvěděl, že se to leze zase jaxi striktně (přitom, ještě den předtím sme všichni přelezci měli naprosto čisté svědomí, že se nic neojebalo, i dyž uznávám, že sem se čajovi poddal při diskuzi o obtížnost cesty), sem nemohl jinak, než cestu nadhodit i u autora. Ten jen mávl rukou a řek cosi ve smyslu, že je to každého boj! Velice mě teda překvapuje, že ačkoliv autorovi samotnému je věc ukradená. Jeho nohsledi naopak brojí a bojují vůči ostatním, aby danou věc řešili také lege artis! Aspoň mě tato věc příde zabavná. Žeby trochu pokrytectví??? S odkazem na autora hlásat (slabé slovo, tedy:) diktovat (!) jak co lézt a osočovat nejen špatné přelezy, ale i lezce samotné v disciplíně kerá nezná pravidel? Jestliže někdo přistoupil na „hru“ alá janzen, prosím, hrejte si dle „pravidel“, ale své problémy si nechte pro sebe! Lezete přeci hlavně pro sebe ne??? (nebo si jenom na to hrajete?)


Slunce (Pokáče) v srdci přeje Asu.

čtvrtek 18. března 2010

Změna plánu - Tisá

foto:lezec.cz
Něco na na tem bude, že na Český ráj je brzo. Navíc se prozatím se mnou domluvilo něco +- 10 lidí a to není moc na zaplnění kapacity hájenky. Vyvstavá tu logicky náhradní plán: TISÁ.

foto:lezec.cz
Tato parádní oblast v bezprostřední blízkosti Labáku je tvořena tvrdým černým pískovcem, který se nahřeje za pár hodin - něco jako na andezitovém Vtáčníku. Navíc se zde leze ze všech světových stran a na sluníčku to je bez trička lalá. Znalci jedou na velikonoce právě sem...a tak dávam na jejich tip. Je zde Labák, Ostrov, Sasko, Rákec, Tisá a je zde nádherně.
foto:lezec.cz
Takže měním rezervaci buď na kemp v Tisé nebo v Ostrově Pod Císařem. Doufám, že to nikomu nebude vadit- ten Prachov by byl fakt na hraně. Rezervuji za tím dvě chaty. Kdyby se mi někdo ozval s navýšením počtu účastníků, můžu jich ošéfovat více.

Zatím čágo Čaj.

neděle 14. března 2010

Chřiby bouldering - Bradlo

Jsem trochem nemocný, flákám se doma a jelikož by bylo nerozumné v tomto stavu někam vyrážet ven - napíšu zase něco o Chřibech - začíná jaro a už se sem děsně těším.

Bradlo

Dva roky nazpět mne kluci z Brna tak usilovně uháněli k výpravě do Chřibů za panenskými bouldery až jsme vyrazili směr Bradlo - je to 543metrů vrch tvořen protáhlým hřebenem ležící v jihozápadní časti Chřibů. Lezci jej mohou znát díky severně položené lezecké oblastičce "Zlobivá skála"- je tu cca 15cest do osmého stupně UIAA. Většina z nich lze pěkně lézt i s bouldermatkou, jsou to pěkné highboaly po dírách a oblinách.

Chřibské povinné čištění.
Hlavní kameny.
Tento vrch uprostřed protíná modrá turistická značka a určitě zde nepřehlédnete Koryčanskou kapli což je drobná stavba barokních tvarů z poloviny 19. století. Toto místo sloužilo jako zastávka pro poutníky chodících na pěší pouť do Koryčan. Hned vedle Kaple je ohniště na posezení, navíc zde lze najít na stromě zavěšenou schránku pro pamětní knihu a můžete sem něco pěkného napsat a když se budete dívat pozorně , můžete si zde všimnout hraničního patníku Buchlovského panství.
Nejtěžší boulder oblasti.
Nohy nula, krok a výlez přes jednovatou oblinu na0 kalním pupku.
Dlóhysova peklosíla v akci - tehdy to ještě nevyšlo.
Od Kapličky se odpojuje žlutá značka vedoucí k samotnému vrcholu Bradla, kde dříva stávala rozhledna a zde je také náš boulderový cíl. Jinak lze po žluté značce pokračovat přes Zubkovu studánku až do Vřesovic.

Vrchol Bradla je tvořen skalkami, nejedná se sice o žádnou oblast úrovně Pečínky , ale je tu pěkně. Navíc když se výlet spojí s Zlobivou, proč ne... O zmiňovaném výletu se známými jsem psal na http://www.lezec.cz/clanky.php?key=6682 ale kluci celkem neradi chodí do kopce, tak se jim to trochu nezdálo. Čistě ze sportovního hlediska se jedná o oblast méně zajímavou. Kolem vrcholu je poházeno asi 6 kamenů a vzniklo zde asi cca 15 boulderů a nejtěžší myslím ve stupni 7B (ale už je to dávno, takže s rezervou) Přihodím pár fotek z naší návštěvy a ostatní, jako průvodce atd, zkusím pořešit až se sem podívám přístě-po Chřibech se toulám rád a kolem Bradla mám ještě pár tipů co stojí za návštěvu.
Kámen na vrcholku-jsou zde pěkné traverzy.
Jinak pokud byste sem chtěli si zajít třeba od parkoviště u Křížků (u Kozla), tak určitě jděte přes Moravanské lúky- na jaře zde všechno krásně kvete a je zde také pohozený jeden převislý kámen alá Frankenjura.

Čau Čaj.

pátek 12. března 2010

Video z Madridu

Mám rád technické cesty. Žádné rudlování po lištách, ale pěkně se do chytů vytáčet, patovat, špičkovat, prostě si cestu pořádně užít. Proto mezi první línie do kterých se v zahraničí pouštím jsou hrany. Nejvíc padám na prdel před kouzly, které dělají desítkoví pískaři na zdánlivě nelezitelných a oblých hranách v Teplicích, Ádru, Labáku...

Hrana "Ubohé Benátky" 8 na Lukově patří mezi perly Moravských písků.

V Krase dá se najít plno pěkných hranek, technických libůstek. (pomineme-li fakt, že v Krase jsou všechny cesty technické) Zajímavé je, že tyto cesty nejsou tolik preferované mezi lezci, což je jistě škoda sic! já jsem rád. Někdo ze srdce nenávidí Depresi 9-/9 na Indii což je lahůdka, kde se patuje jak ďas - avšak Janisovi nevoní přestože tento pohledný táta má na Fritu přezdívku "Franta Pata".
Poslední pomník 8+/9- v Rudici, taky pěkná ladička nemající zrovna moc přelezů.

Abych to shrnul...namátkou jsem si vzpomněl na tyto cesty, do třetice jim dělá společnost Madrid 8+/9- na Matce, kterou jsme lezli dva dny zpátky a byl to moc pěkný zážitek. Tyto cesty jsou technické, vyladí si je i technický hráč nemající devítkovou sílu v prstech (tip pro mladého Šviháka) a přelez si doslova užijete.

Bumerang v Teplicích. Šeptal tady někdo slovo Quest?"

Navíc apeluji na vás, kteří mají Kras více v malíku jestli byste mi nedali nějaký tip na pěkné technické cesty a nemusí to být jen hrany. Mne to prostě baví. Video z přelezu je na http://www.vimeo.com/10120662 kde jsme divočili v sestavě já, Asu a Jara Dražan.
Čau Čaj.

čtvrtek 11. března 2010

Drobty doby - odpovědi

Je tomu už týden co v Podnebí byly Burilem vznešeny tři dotazy směřovány na Wajzříka. A jelikož si budete moci konečně přečíst i část rozhovoru s ním na Lezbě, tak přidávám i jeho odpovědí jako upoutávku na hlavní část (jako přílohu pak RP hity v MK v osmaosmdesátém roce, vypujčenou z Hotejlu - vcelku zajímavé):

Pawel v Přímé východní na Hřebenáč


Otázka sekaní je dnes doufám jednoznačně vyřešena, ale v dobách minulých se různě experimnetovalo. K sekání v Umělé ženě Barbaře řekl Pavel toto: S "Barbarou" nemám nic společného a lidi, co to zkoušeli tam něco přesekali (Pavel Štulpa , Petr Fiala atd.) To, že tehdy něco přisekli bych věřil, protože P.Fiala vysekal i chyt na Býčiněv Top Gunu a tehdy jsem se s ním kvůli tomu i chytl a potom tu cestu už dál nezkoušel.

Navíc dodává: Tady těch cest s pověstí přisekaného je víc a tak je zmíním i když ne všechny: Panychida na Býčině - tam jsem udělal první PP a potom zjistil, že tam Brt přisekl jeden chyt a to mi potvrdili i jeskyňáři. Byl to totiž původně Brtův projekt. O Brtovi jsme měli dost pochybností a tak nás tehdy netrápilo, že mu to dolézáme. Brta se musím ale i zastat, třeba kvůli Homoli cukru v Ádru, kde jsme nástup lezli bez vysekaného chytu, potom se tam objevil a byl připisován Brtovi a to nebyla pravda protože jsem ho viděl to lézt bez toho uměláka. Dále Kudlanka na Holštejně - se Svištěm se tam utrhl chyt a protože jsme neměli tehdy žádný Sikadur atd., tak jsme se shodli na vysekání chytu ve stejném místě a ten byl udělán jako menší než ten původní. Nakonec Schengen ve Sloupě - to byl můj projekt, kde jsem při nacvičování na PP ulomil chyt pod druhým nýtem a tak jsme si říkali, že drobné lišty tam jsou a tak nebudeme sekat a necháme to zatím být. Říkám my, ale myslím hlavně Pilku a Páleníčka. No a vydrželo to až na Adama.

O otázce používání hřebíků jako stupů v Provokaci říká toto: V Provokaci byly po jeskyňářích natlučené nějaké nastřelováky a potom, co jsme to přelezli PP, samozřejmě bez použití těch hřebíků, to zkoušeli jiní a nějak se rozšířilo, že se to může používat a že jsme to tak lezli i my a to není pravda. Když jsem ji dělal, bylo tam spoustu lidí včetně T. Sedláčka a všichni viděli, jak se to lezlo a kdyby nás viděli něco ojebat, tak to bylo řečeno hned.

K nejasnostem k Modrým kruhům dodává: Modré kruhy udělal Fery s Krecbachama a udělali to v době, kdy takové cesty byly už pasé a zkoušet jsem to začal proto, že jsem jim chtěl dokázat, že to jde volně. Nejdřív to vůbec nešlo a až po dost dlouhé době nacvičování jsem objevil tu možnost vpravo (tam to lezl i Adam). Při zkoušení se mi to jednou podařilo přelézt takovým divným RK, kdy byl jeden kruh cvaknut z toho dolního, protože nešlo po něm dosáhnout z volné pozice, potom jsem se spustil na polici a lezl v kuse. Při dalším zkoušení jsem potom uloupl lištu na hraně (klíčové místo) a potom jsem zhodnotil, že teď už to nepůjde vůbec a tak jsem to nechal být neboť jsem nechtěl sekat. Potom se dělal průvodce a jak to bylo vylezeno se tam nedalo i když ten příběh byl známý.

A ukončuje: Ty fámy se objevily až ty cesty začala zkoušet "generace po nás“. Je pravda, že v první vlně to přelezl jenom svišť a já (např. Provokace). To je ale stejné s Bouldrem bez hrany atd.Taky jsem slyšel, že jsem nemohl vylézt Kdyby prase mělo křídla, protože je to moc těžké a lezli jsme to údajně víc vlevo atd. Jak jsem ale řekl už v hospodě, lezl jsem si pro sebe a tak jsem ty fámy ani nějak nevyvracel, protože jsem to nepovažoval za důležité, neboť lidi co to se mnou dělali nebo u toho byli, věděli, jak tobylo skutečně. Jinak se nebráním dalšímu setkání v hospodě, kdy si můžeme říct i o jiných cestách a historkách.

středa 10. března 2010

Fištróni na skalách

Modrá obloha, na sonci pomalu pětatřicet, co víc si v úterý odpo přát. Se starým šizuňkem se potkávám na Bajerovi. Skála je chladná a tak slibuje aspoň dobré tření. Chyba lávky! Pokoušíme Dumpíkovic Hranku, ale ne a ne se odlepit z oblin kolem prvního, Čajík dáva v šanc svou piskařskou čest, ale není mu to nic platné, a já? Su rád že vůbec trefím matku…Na sjem plus dobrý vtip, ale možná si jen někdo spletl čísla…Pokračujem k Podzimní, mému věčnému projektu, zvládám už o krok víc než za poslední dva roky, ale třetí krok je zas nad mé síly. Šizuňk to jen suše přechčije svou silou…. No nic aspoň hodit atempt v Slavnostech, keré sou nehorázně okartáčované.
S drátěným kartáčem si vytřete prdel, ale neberte jej na vápno!
Vše vcelku vymýšlíme, ale doskok do madla je v té kose unreal. Tak to začíná vypadat na pořádné fiasko. Tedy přesun buď k Jelenovi, nebo výš na Poslední. Ukecávám borca pulkem kohlu a už vzlínáme vzhůru. Dobrá volba! Slunko, žádná kosa a kvaky, co víc si dva fištróni můžou přát!
Vzpomínka... - dárek pro děvčata nucené lézt v údolí Říčky.
Zatímco já pokoukávám po Poslední, Mr. Té už koumá jak by šla lízt plotna vlevo. A vskutku, ne že by jen šla, ale sám nemám nic proti tomu a pomáhám s vystižením prstokladu. Lezení pjekně bosky, bez mága, a abychom nepohoršovali okolní hmyz, tak rači né uplně nazí. Nakonec ještě zjištění, že máme skoro stejné treny a nezávislí pozorovatel by si mohl myslet že sme dvě buzny….No ale k věci, cesta ladná, neoklouzaná, z lehčích a vůbec jedna z nej na Bajerce, gdo nezkusil, nepochopí! Cestu věnujeme Františku Wolfovi.
Přestaňe slintat na monitor a taky si ji holky běžte vylézt.
A že nevíte gdo to je? Tedy: František se narodil v Olmȕtzu nějaký ten pátek zpátky, vystudoval klasicky univerzitu a začal se věnovat své oblíbené trigonometrii. Na základě jeho výpočtů a měření in situ byla poprvé změřena hloubka Macochy s přesností na +/- 2cm. Při sestupu na dno dokonce použil dřevěného klínu, kerý je dodnes patrný v pravé části hlavní stěny vedle malé jeskyňky. (Proč neslaňoval o stromy, není jasné.) Dále zaměřil v okolí několik významných kót a to nejen od Adriatiku, ale i od Baltu. Měl tři syny: Herberta, Vladimíra a Kryšpína. Nejstarší šel v otcových šlépějích, prostředního strhl alkohol a hazardní hry (prý vymyslel dekadentní hru čertovy růžky, na které promrhal mnoho peněz svého otce) a nejmladší umřel v 13 letech po té co ho Vladimír prodal jako fackovacího panáka svým kumpánům. Toliko k historii….
Výlezový bouldřík pošimrá morálek.
Po této zhovadilosti ve Vzpomínce sme ještě zabejčili v oné Poslední, kde ten starý práskač z vůle boží vymyslel parádni fintu, kerá dělá cestu opravdu lezitelnou. Po zkušenosti z rpéčka, tak přichází na řadu sóličko, kde Čaj opět, aby mě vystrašil padá z posledního kroku. To se ale holobrádkovi nepovedlo a s naprostým stračenovským přehledem vybíhám jak ta laň nahoru do lesíka. Čaj pak neváhá a smlaskne nejen Poslední, ale i vedlejší Stěnku, kde mu do lesíka pomůže francouzský styl přes řeťaz…Taže paráda, z načatého fiaska parádni záležitost, kerá končí až někdy mým odchodem z čajovny v podkroví jednoho z baráků v Mariánském údolí…..
Asu s Otcem a Matkou.
Další den Sloup, navíc i s Jarkem, takže pohoda zaručena. Plácání na Matce, kerá svým chladným postojem k naším končetinám, nám několikrát dá pokouřit. My se však nebojíme a nakonec i přes zmrzlé konečky pracek všici vybíháme ňákej Madrid po Janzenových prstýncích, no prostě na klid (já až pak na histeráka v madlech, pač sem nevěděl, esli je držím, nebo už nemám prsty…hold asi su slabší šálek čaje…)ča!
Madrid vede v levé části fotky- skvělá, technická cesta.