pátek 24. července 2009

Hibernal- výběr z hroznů.


Chřiby v létě? Magořina, ve stínu 30 stupňů, obliny nelepí, člověk se potí jak Leošák na rande. Ale v případě, že cítíte volání přírody a chcete strávit pěkný večer u vínka a ohně uprostěd lesů neznám moc pěknějších míst než jsou Osvětimanské skály - moje srdcová záležitost.

Volání přírody mne zastihlo doma nepřipraveného. Díky tomu, že kamarádka Ála je pro každou špatnost a Mára už měl taky asi sezení doma plné zuby, vyjeli jsme ve třech směr Kyjov a pak tradá směr skály.

Zastavení první však bylo u známého, který má pěkná sklípek přímo v Osvětimanech a u něj skromná koštovačka bílých perel Moravy. Ze sklípku jsem si krom dobré nálady a nějakého moudra o vínech odnesl ještě petku Mulleru, Muškátku a k tomu vysomroval flašku Hibernalu- výběr z hroznů. Byl fakt prvotřídní! Jestli jste o této odrůdě slyšeli poprvé jako já, tak na konci článku přidám drobné info.

Zastavení druhé bylo u rybálu v údolí směrem na Koryčany, neboť vedro bylo nesnesitelné a pěkné koupaliště v Osvětimanech vypuštěné. Je zde pěkné molo na skoky do vody a celkově návštvu rybálku rozhodně doporučuji. Po cestě zpět do Brna jsme spolu s Mrndovci museli toto místo navštívit eště raz a každý borec si sebou dotlačil dva orosené Radky pro umocnění požitku.
Zastavení třetí bylo až na Osvětimanech - lezení klasika, žádné divočení. Mára tam smahl "Kantu" a já poznával krásy dávnolezených lehčích cest. Velice pěkně nás provětral i skokanský boulder za 6A přímo u ohniště, kdy mne k výkonu motivovalo pivečko zastrčené v topovém madle. Takhle se na mne musí! Připomnělo mi to historku jak Jerry Moffat s Davesem dávali opicím v indické boulderové oblasti "Hampi" do boulderů banány aby zjistili jak těžké kousky vylezou. Dostali se až na 7B+. (do těžších boulderů buď nenalezli nebo tam banány nedržely)
video
Večer strávený u vína a špekáčků neměl chybu. Kdo se chtěl napít musel říct kouzelnou větu "Hibernal - výběr z hroznů" a teprve pak mohl svlažit vyprahlé hrdlo lahodným mokem. Trochu jsme to přepískli, neboť po druhé vypité flašce jsme se vydali na trestnou výpravu k autu pro poslední "Muller-Leštidlo na parkety" a cestou zpět jsme šlápli na bludný kořen a Osvětimanky nikde. Z odrazového bodu "Trpasličí město" jsme snad až na počtvrté trefili náš bivak ve skalním hnízdě.

Ráno nás probudili mrndovci a to jsem teda čuměl jak puk, neboť Kolouch smahla na flash celkem morfo "Jížní stěnu" 7-/7 (klobouk dolů), po lehkém polezení jsme vyrazili na zastavení čtvrté, kterým byla oblast "Čertova plotna" asi kilák západně lesem přes údolí.

Výška a sklon skály je na Chřibské poměry parádní, ale ta kvalita je fakt humus. Shnilý a zarostlý jak to prase, opravdu to nestojí za návštěvu, ale pro úplnost dodávám seznam cest.

HODINOVÝ HOTEL, 7+ RP (UIAA), 2003, M.Zavřel, M.Rožek.
KLÍČOVÝ STUP, NA KTERÝ NEVIDÍŠ, 7- RP (UIAA), 2003, M.Zavřel, M.Rožek.
DUNIVÁ KLOAKA, 7+ RP (UIAA), 2003, M.Zavřel, M.Rožek.
VEN Z KLOAKY, 7+/8- RP (UIAA), 2003, M.Zavřel, M.Rožek.
STRELOVOD, 7+ RP (UIAA), 2003, M.Zavřel, M.Rožek.
NA SMETIŠTI DĚJIN, 7 RP (UIAA), 2003, M.Zavřel, M.Rožek.
ZPORNÁ, 6 RP (UIAA), 2003, M.Zavřel, M.Rožek.

Po cestě domů jsme navšívili i Skalku ve Skalce, o které napíši snad později nějaký samostatný článek. Nemám moc času, neboť za dvě hodiny valím lézt do Švajcu a musím se trochu sbalit. Bohužel díky tomuto výletu můj blog na dva týdny bude zet prázdnotou.

Na podzim musím uspořádat s Pokem "Osvětimanka rock trip" spojený s řízenou degustací u známého ve sklípku. Mohla by to být celkem povedená taškařice. Užívejte léta. Zdraví Čaj.

Hibernal
Zkratka: Hi
Synonyma: Gm 322-58
Podíl vinic v ČR: pouze zkušební výsadby
Tradiční oblasti: Německo (asi 100 ha), Švýcarsko

Staří a původ: mladá odrůda, Německo; Vyšlechtil ji Helmut Becker křížením (Seibel 7053 x Ryzlink rýnský klon 239 Gm) F 2 generace ve Šlechtitelském ústavu pro révu vinnou v Geisenheimu v Německu

Rok zápisu do Státní odrůdové knihy: 2004

Období sklizně: zraje pozdě, ale každoročně se docílí víno s přívlastkem.

Barva: zelenožlutá Vůně: intenzivní, příjemně ovocné tóny Chuť: plná, velmi extraktivní, vyšší obsah kyselin, ve výběrech jemná harmonie Ve vůni a chuti můžeme hledat: černý rybíz, ananas, broskev, grapefruit
Vhodnost ke skladování: dobrá

Stolování: Hibernal můžeme podávat k předkrmům, rybám nebo k mořským plodům. Sladké výběry se dobře hodí k dezertům

Víno: Charakterem připomíná vína Ryzlinku rýnského nebo Sauvignonu, vhodné pro technologii sur lie. Odrůda je vhodná pro tvorbu výběrů z hroznů i z bobulí. Je velmi odolný proti silným mrazům. Je to odrůda křížená s americkou révou, proto se jedná o odrůdu interspecifickou. Díky tomu, že je velmi odolná proti houbovým chorobám, je vhodná k integrované produkci nebo k výrobě biovína

úterý 21. července 2009

Kupředu prává zpátky ni krok!!

Mám momentálně popromoční životní období plné prekérního zewlení, chlastání, nicnedělání a velké neznámé ve všech směrech. Spíše než vyrazit někam na skalku si jdu zaběhat nebo sedím doma na prdeli u počítače či pod Petrovem u vínka s přáteli.

Avšak s teorií životního vývoje prostřednictvím změn se plně ztotožnuji a zanedlouho vylétnu jako motýl z kukly "nový a lepší" pln síly ztrestat Adršpašské širočiny, spáry a jiné životní překážky.

Je však jedna pozitivní věc, kvůli které tento pseudointelektuální příspěvek píši. Díky tomuto ležernímu přístupu jsem si našel čas sestříhat jedno pěkné video z nedávného "Štatl cupu".

Velice zapeklitý boulder "Kupředu pravá" 6C zde zkoušejí dokonce tři odvážní práskači a dalších zepár flinků jim sekunduje a kibicuje.

Borci na videu byli snad odvážnější než tento pes!!!

Tak hurá na odkaz: http://www.vimeo.com/5693980

čtvrtek 16. července 2009

Lagada - lezení v Řecku

Do minulé Montany jsem napsal drobné info o jedné méně známe lezecké oblasti na Peloponesu. Vzhledem k tomu, že ne každý z vás je čtenářem tohoto lezeckého časopisu, s časovým odstupem prezentuji článek i zde.

Není to nádhera? Sektor Aloni. foto: www.rockclimbing.com
Lagada climbing park

Že jste o ni nikdy neslyšeli? Většina lezců si pod nálepkou řecké lezení vybaví Meteoru případně Kalymnos, ale to by bylo trochu málo na tento skalnatý kraj, kde potenciál pro lezení je obrovský. Důvodem, proč zbytek Evropy o mnohých Řeckém lezení moc neslyšel je fakt, že i přes možnosti skvělých nových oblastí je zde Sportovní lezení ještě v plenkách. Nechci to samozřejmě paušalizovat, ale v Itálii, Francii a u nás by již odhodlaní divočáci žhavili vrtačky na prostupování nových směrů a tady furt nic.
Stejně je na tom i Lagada climbing park.
Lehké plotny versus těžké dachy- sektor Petsanés. foto: www.rockclimbing.com

Když jsme letos měli před sebou tradiční dilema kam zajet za teplem, situace se komplikovala. Znáte to, domluvíte auto, kamarády,ejhle auto není, kámoši nemůžou-práce, škola, peníze, volný čas….tak jsme na káru hodili bobek a obšéfovali jsme si přes Click4Sky let do Atén za pár kaček. Teď jen zbývalo vygooglovat nějaké info o zdejším lezení- bohužel bída, bída- upoutala mne až fotka parádní stěny s komentářem ve smyslu: Nejhezčí, nejlepší, neolezený, bez lidí…zasekl jsme se-třeba si popletli fotku. Popis přesně seděl na foto hřebenáče v Moravském krase. Avšak po pár mailech s daným fotografem jsme měl v ruce úplný výpis cest v Lagadě a příslib kvalitní polezenice.
Mapa- oblast je značená vlevo nahoře.

Oblast se nachází 10km západně od města Sparta na Peloponesu. Hned za Spartou se zvedají mohutné hory a jediná možnost jak se dostat nejkratší cestou k západnímu pobřeží (respektive k městu Kalamata), je projet jediným nádherným kaňonem zařízlým v těchto horách. Asi po 5km jízdy po serpentinách uvidíte kolem sebe podezřele pěkně vypadající skalní útvary po obou stranách kaňonu- znamení, že jste správně. Zaparkujete na výrazném parkovišti a hnedle můžete jít sondovat a vyhlížet směry.
8a+, Petsanés. foto: www.8a.nu

První nejbližší sektor má název Aloni- asi 100metrů nad silnicí je pěkný palouček s chatou
(Prý Climbing informations, ale měli zavřeno) a suchým záchodem a u něj 30metrů vysoký pás skal s asi 20 pěknými cestami v obtížnosti 5a až 7b+.Lehčí cesty vedou v položeném členitém vápně, u těžších je charakter lezení kolmé až mírně převislé žluté vápno, kde je o chyty často nouze. Cesty samozřejmě vybírají jen logické směry, žádná tlačenice jedné cesty vedle druhé- názvy cest bývají zpravidla napsané u nástupu.

Druhý sportovnější sektor Petsanés je asi 200m výše. Na lezce zde čeká rozmanité lezení po hadech a kapsách. Zvláště ty 35metrové linie těch 8a+ vypadají božsky, ale nezkoušel jsem. Kousek od převisů jsou i plotničky pro pohodové popolízání. Okolo sektoru je mnoho jeskyní a skalních oken, kde ovšem cesty nevedou. Čert ví proč. Co zde ale vede jsou stezky všudypřítomných kozenek a jejich všudypřítomná kokinka-člověk si ale zvykne na vše, ne?
Sektor Petsanés. foto: www.rockclimbing.com
Na druhé straně údolí kousek od čistého potoku, ve které jsme mimochodem bez následků brali vodu, je třetí sektor-Tourlitsa. Z dálky rozhodně vypadá dobře. Z blízky je to o dost horší, ale zase lepší než drátem do oka. Je zde výhoda lezení na slunci v ranních hodinách. Čtvrtý nejmenší sektor jsme nenašli, avšak potenciál na nové cesty je zde obrovský. Přitom skály nejsou daleko, přístupné autem- inu záhada. Se spaním jsme neměli žádný problém, přímo v Lagada climbing park není žádná obytná budova- stan se dá rozdělat všude. V případě hledaní teplého bydla- je alternativa Sparta či horské městečko Mystras. Zde také stojí za návštěvu hrad- ideální volba na rest day.


Sektor Aloni ,7a+.foto: www.rockclimbing.com

Co se týče dopravy, tak z letiště jezdí expresbusy přímo na autobusové nádraží v Athénách, odkud se dostanete za další 2 a půl hodiny do Sparty. Přímo ze Sparty do této oblasti doporučuji zajet taxíkem, autobus jezdí dvakrát denně a stop je bídný, neboť cesta není moc frekventovaná.
Oblast bych doporučil lezcům, kteří nemají přehnané sportovní ambice a chtějí například se svými protějšky poznávat nové kraje a přitom si pěkně zalézt. Samozřejmě uloupnout skalp nějakého 8a+ zde také není k zahození, ale jak říkám cest zde zatím nejsou žádná kvanta.
Ideální roční období bych viděl Jaro a Podzim- musíte počítat s tím, že se jedná o horský průsmyk.

Sekrot Aloni, 7a+. foto: www.rockclimbing.com
Přímo na Peloponesu leží ještě dvě známější oblasti sportovní Chatouri a rozlehlý Argolis. Tyto oblasti jsme však nenavštívili. Asi půl hodiny severně od Athén se nedávno otevřel bývalý secret spot oblast Mavrosouvala. Jedná se asi o 40metrovou stalaktitovou jeskyni ve které vedou cesty od 6c až po 8c. Před třemi lety ji navštívily takové lezecké hvězdy jako Steve McClure a Chris Sharma, který zde vylezl na flash cestu Alien 8a+, rovnou ji prodloužil a Alien Versus Predator F8b+/8c byl na světě.
Tak třeba jsem někoho trochu navnadil a přijede se sem podívat.

úterý 14. července 2009

Legenda se vrací

Možná z této události nebudete tak u vytržení jako já, ale britský skalní lezec Johny Dawes se vrací po několikaleté odmlce zpátky k lezení.

foto: www.johnnydawes.com/

Většina z nás jej může znát z knihy "Rock stars" od Heinze Zaka kde po bohu Jerryho Moffata, Bena Moona atd. zastupuje tzv. britskou školu ve které jde fyzická složka výstupů ruku v ruce s tou psychickou - v Johnyho podání až na hranici jeho lidských možností.


foto: www.johnnydawes.com/

V roce 1978 kdy bylo Johnymu 14 let se seznámil s lezením. (Jeho lezecké začátky jsou ztvárněné v jednom z nejlegendárnějších lezeckých filmů - Stone Monkey http://www.youtube.com/watch?v=fOz5VKMp3CY -dnes sice lehce úsměvný dobový film, který však v době svého vzniku ovlivnil velkou řadu lezců a právem sesbíral velkou řadu filmových ocenění.

Už o čtyři roky později začal Johny řádit na poklidném anglickém venkově v Peak District jako běs. Nebezpečné cesty stupně E5 na OS. O rok později řada výstupů ve stupni E6 6b-6c (nejedná se franc.stupnici, tento stupeň značící nejtěžší místo cesty může v sobě skrývat i boulder v obtížnosti 7A-7B Fb!!)



Jerry Moffat v cestě Ulysses, foto:Heinz Zak


V roce 1984 udělal první přelez cesty Braille Trail http://www.youtube.com/watch?v=8z4Cz4R7N7Q
a dokonce OS Moffatovy cesty Ulysses E6 6b, což bylo první opakování a ve stejný den ji ztrestal ještě jednou. Nechápu nic. Tato cesta ve skutečnosti nevypadá tak divoce jako na fotce
od Heinze Zaka, ale v praxi se jedná o rajbasovou hranu v obtížnosti pískařských IXc! čím výš, tím méně jistou a bez šance na zajištění. Ve stejný rok začal posunovat laťku obtížnosti až na stupněň E7.

foto: www.johnnydawes.com/

Což trvalo jen jediný rok, protože v roce 1986 se mu povedl majsterštyk prvním přelezem cesty Gaia E8 6c- notoricky známá a vážená cesta (první cesta ve stupni E8) zejména díky filmu Hard Grit kdy se dost často padá v cruxu už nějaký ten metr nad založenými friendy - koukněte sami, není potřeba komentáře.
http://www.youtube.com/watch?v=Gcg0AOiCBE8&feature=PlayList&p=A7EF92B5CA1E0508&playnext=1&playnext_from=PL&index=24



Gaia, foto: www.johnnydawes.com/

Aby toho v daný rok nebylo málo nasázel tam tento ďábel přelez cesty The Indiana Face- 1.E9 6c která se nachází v nádherné přírodě Welšského Clogwyn d'ur Arddu. O serióznosti této pekelně dlouhé plotny vypovídá fakt, že za 23let existence má pouze 2 opakování a to se o ni pokoušel třeba i morálový superlezec Dave MacLeod!!

The Indiana face

MacLeod nacvičuje Indiánskou tvář.

Jedná se sice "pouze" o devítkové lezení v plotně, ale cesta se dá odlistit pouze pár minivklíněnci a nějakým rurpem. Dost bída na stometrovou plotnu ve které John Readhead (britská lezecká legenda) hodil 28 metrovou tlamu, než šel o tohoto questu pryč.( v době kdy to lezl neexistovaly ještě lezečky a Readhead nemohl nahoru ani dolů) - celý tento fascinující příběh lze vidět ve filmu The Story of Indiana face, kde se prolínají dobové snímky s těmi novými a Dawesovými komentáři. Něco málo k této cestě si můžete přečíst na
http://www.johnnydawes.com/Indian_Face.htm nebo si poslechnout komentáře lezců k této cestě na
http://www.vimeo.com/2395966

The Quarryman.

Rok 1986 byl pro Dawese opravdu plodný -
End of the Affair E8 6c- http://www.vimeo.com/2352255
The Quarryman E8 6c 6b 6c 7a/b - také ve filmu Stone Monkey.
Fire Escape E7 6c (stále bez opakování)
Come to Mother E7 6a 6a - zde s kamarádem Paulem Pritchardem trochu přestřelili, protože tato rozchrastaná stěna Gogartského útesu se zřítila tři měsíce poté co na ni tito lezci bojovali o holej život bez možnosti návratu na zem.
Aby jste si udělali obrázek jak vypadá skála na Gogarthu, tak na fotce níže je vyfocen Johny při přelezu cesty Conan the Librarian: E7 6c, kterou také daný rok vylezl.

Conan the Librarian, foto: www.johnnydawes.com/

Po přelezu cesty The Indiana face začal svérázný Johny trochu chlastat a i když následující rok přelezl nějaké ty dosud minimálně zopakované é sedmičky, ale na svoje fenomenální přelezy návázal až v roce 1990 výstupy zaměřenými na maximální obtížnost

The Very Big and the Very Small (8c)
Mauvais Sang 8b (2nd), Uncarved Block E7 7a
Hardback Thesaurus E8 6b/c OS, FA


Pro změnu v roce 1995 další nášup.

The Angel's Share E9 7b (nezopakované), Avoiding the Traitors E7 6c, Smoked Salmon E8 7b, Warmlove E7 7b (nezopakované)


foto: www.johnnydawes.com/

Svůj vyhlášený cit pro rovnováhu a techniku ukázal přelezem vyhlášené cesty
Master's Edge E7 6c za pomocí pouze pravé ruky!!
http://www.youtube.com/watch?v=N7LvpE_AhF0

A dokonce nechutný rajbas s nechutným názvem Obsession Fatale E8 6c vylezl bez použití rukou!! http://www.youtube.com/watch?v=ONRdofz1SOo

Nevím jak vy ale já si to dost nedokážu představit. Zkuste kouknout na toto fucking amazing video: http://www.youtube.com/watch?v=03Cow7sn5w4

foto: www.johnnydawes.com/

V současnosti Johny vede různé lezecké přednášky a v těchto kurzech lidem předává své letité zkušenosti.

Jo a co já blbec vám chtěl vlastně říct na úvod? No, že nezmar Dawes se i v pozdním věku vrátil k lezení a vylezl hned E6 prváč na OS - to je panečku styl jak má být. Lezení se asi fakt nezapomíná.

"I love climbing, but I hate the sport!" Johny Dawes

pondělí 13. července 2009

Adršpach pro neznalé - úvod

V poslední době se na mne množí dotazy a tipy na doporučené cesty v Adršpachu i pro méně znalé a zdatné lezce a tak se zkusím podělit o pár desítek cest, do kterých bych vás mohl bez výčitek svědomí poslat. Jsem moc rád, že vidím chuť navštevovat tuto oblast z řad mých kamarádů z okruhu brněnských spřátelených oddílů atd.

Je to už nějaký ten čas co jsem napsal na stránky HO Tesly pár tipů pro lezce prahnoucí zažít magii Adršpašského lezení. Většina lezců, kteří sem zavítají poprvé si vystačí s návštěvou Křižáku a s procházkou po Adršpaškém turistickém okruhu spojené s okouknutím lezitelných směrů, kdy se povětšinou vracejí s pocity silnými, ale né úplně pozitivními. Ono se taky není čemu divit.

Pár slov k pochopení dobových poměrů.

Kolem turistických okruhů a na nejvíce viditelné věže se logicky upíral prvotní zájem prvovýstupců v této specifické oblasti - dá se teda paušálně shrnout, že turista procházející Adršpašským okruhem spíše potká klasické starší směry než moderní (celkem) odjištěné cesty-ty jsou často schované mimo oko turistovo. Jelikož hlavním znakem zdejšího lezení jsou hladké stěny protkané různě širokými spárami a komíny, jsou zde kruhy vytažené poměrně vysoko - pro neznalého Krasaře dosti strašidelný pohled. Avšak spáry a komíny nejsou zas až tak technicky těžké pro lezce kteří je denně lezou a právě v dřívějších dobách se lezly v Ádru mnohem více než výstupy stěnové.
Prckova porucha- spára za IXa.

Lze proto pochopit, že lidé kteří tyto kruhy tloukli nebyli (povětšinou) duševně choří bez pudu sebezáchovy ale s přihlédnutím na dobové poměry (sociální mikroklima místních lezců za bolševika, touha po opakování prvovýstupů, hec a politicky debilní dobu) si také musíte uvědomit, že tito lezci bravůrně zvládali spárařskou a komínovou techniku a techto směrech byli velice jistí v kornflejcích.
Dále tito práskači něměli možnost navrtávat kruhy z tzv. navrtáváků, což velmi usnadňuje nabouchání kruhu v nepříjemných místech. Kruhy se buď tloukly z volné pozice (vis za koleno...),nebo ze smyčky, fichtle (skobka) či dřevěného klínu, což zrovna nebyla velká motivace pro osazování velkého počtu kruhů v těchto cestách. Železa moc nebylo, hodně spár se dalo odsmyčkovat a člověk který si neokusil dřinu nabouchávání kruhu, asi nepochopí proč se na to mohli tito pašáci celkem vysrat.

Jo bez navrtáváku by to bylo jiné kafe.

Vidět na vlastní oči lézt legendárního spáraře Stanislava "Cikána" Lukavského, který má letos 63 let jak stále leze lehce spáry bez znatelného pocitu námahy stojí opravdu za to. Tito borci ve své době opravdu kruhy moc nepotřebovali (raději hodinu šroubovali do spáry smyčku :))
Bohužel kdo spáry neumí si do nich ani moc netroufne a tím pádem se je ani nenaučí. Místní borci to v začátcích dělali tak, že si vylezli spárou 5metrů a poté zase slezli na zem a tak stále dokola(prstovky, kohoutci, žáby, pěsti, klíče, širočiny, komíny atd.)
Trénink lezení na sokola.
Ale všechny tyto zdánlivě odpuzující skutečnosti vám nemusí bránit v tom abyste si zkusili přelézt pár doporučených cest a postupně pak sami objevovali krásy Adršpachu a jeho utajené tváře a nové odkrývající se lezitelné směry.
Adršpašká magická aura vás možná také jako mne pohltí a přidáte se ke stovkám lezců, kteří se rok co rok těší na návštevu tohoto lezeckého svatostánku.
Více o cestách v dalším příspěvku.

čtvrtek 9. července 2009

Zelený čtvrtek


Hlavu mám jak střep, vzpomínky jsou ale stále jasné. Ty čtvrtky jsou opravdu pekelné. Jelikož mne a smečku dalších rytířů světla vyhodili z "Podnebí" a po drobných ex tempóre i z hospody "Nad lékárnou" museli jsme se spokojit s pohledem na potulné kejklíře, kteří před námi provedli divadlo ve stylu "Limonadová Joe". Pro dotvoření správné atmosféry si můžete k této atmosféře přičichnout http://www.youtube.com/watch?v=wtAVCVMKpD0

Kuci se prali jako by je na vidle brali: Petr "Pokáč" Balboa versus "Mrnda Drago Sergejevič".
Jak už jste z mých článků postřehli, mám smůlu jako málokterý chlapec kdy měl v mém věku. Nedopatřením jsem se dostal mezi bojovou vřavu těchto divokých králíků a byl jsem odměněn šipkou do křa. Jenže oprašujíc se u inkriminované kolize mě něco ulpělo na nohavici. Ne jak asi dobře tušíte nebylo to bláto. Batikované kalhoty, né drobně potřísněné - jak se říká celé "Lincolnovo polínko" na nich zůstalo jsem musel maskovat v rozjezdech jak to šlo. No, bohužel to moc nešlo, ale sváděl jsem ten smrad na jednoho starého psa - fouska.

Z tohoto článku vychází poučení: Nikdy nepít, nikdy, sic bude váš šat zprzněn a zaneřáděn a lidé Vás budou vyhazovat z hospody a jiných náleven a možná dokonce si od Vás v rozjezdu odsednou. Já se snad samou ostudou propadnu.

Že já kráva sem se včera tak vožrala
To bylo naposled co jsem se dotknul alkoholu!

středa 8. července 2009

Čajův experiment

Dobrý den, jelikož můj a pokáčův blog z velké většiny sledují kamarádi vysokoškolsky vzdělaní, řekl jsem si, že by bylo záhodné sem také přesunout nějakou pseudointelektuální studii, ke které se budou moci posléze ti všichni inženýři, doktoranti a magistři vyjádřit.

Jelikož nějaké podrobnější studie by přesáhly rámec tohoto blogu a s největší pravděpodobností bych v nich ztroskotal jako pablb, přišel jsem na jeden experiment, který by se mi mohlo podařit zrealizovat.

Jde o to, že v dnešním světě se čím dál více střetáváme s profesionálními lezeckými videi a mne by zajímalo do jaké míry je pro vás důležitá jejich zvuková stránka.
Z vizuálního hlediska je lezení pohybová činnost ve které by průměrnému divákovi stačilo ke štěstí sledovat pouze obraz bez zvuku. Samozřejmě, že zvuková stránka pomáhá utvářet celkový dojem z videa a mne by zajímalo do jaké míry. Tato míra je sice velice těžko měřitelná ale i přesto bych vás požádal na subjektivní názor, který si můžete udělat z následujícího drobného videa, které se skládá ze zdánlivě nesouvislé vizuální a zvukové stopy. Svůj subjektivní názor mi můžete napsat do komentářů ať můžu vytvářet databázi učinit následné závěry.

Video může obsahovat i drobné vulgarismy, prosím nepouštět před dětmi a domácími zvířaty. Díky
Magistr Kelly Čaj


video

PS: Libil by se vám Sharma bez řevu?

pondělí 6. července 2009

Nejvíc největší zloprásk!- 1.den výpravy

EXTRA: Hospodář ulovil na své louce dvoumetrovou "Kobylku zelenou"!!

Bylo nebylo, že se proti jednomu milému chlapci spolčila matka příroda (jenž deštěm ztrestala celou Střední Evropu) spolu s línými a nemocnými kamarády, kteří toho nebohého chlapce nechali napospas dvoum šizuňgům a starému autobusu značky Karosa uhánějícímu do kraje, kde se chlapcům říká "ogaři" a děvčatům "cérečky".

Po vínem zpestřené jízdě směr Gotwaldov se jali chasníci nakupovat tekuté antigravitační cloumáky a nějaký ten drobný žvanec, který se pod skálou vždycky hodí. Cesta kočárem k Lukovskému domovu důchodců byla o poznání kratší a i ten samotný krpál ogaři vyběhli jak mladé laňky. Nevím jestli k tomu přispěl i fakt, že dozvěděli od místních štěňátek, že se večer bude konat něco velikého, opravdu velikého.

"Pojďte za mnou , já to tady znám!" Pověděl svým druhům nejzkušenější člen výpravy momentálně zvaný "Slabý Šálek Čaje". A už už za ním pohopsával krajánek " Princ Krasoň" a s ním i šibal "Gejza Fikejza" k 10metrové hradbě skal, kterou měli v daný den potrestat.

Čaj jim u této skalní hradby, kde v dávných časech na vytesaných sedátkách zasedalo takzvané."valašské lovčí právo" pravil: " Strčte si své sedáky a expresky do samotné prdele" a k tomu dodal: " V tento den budou vaše krásná vypracovaná těla hyzdit pouze lezecké polotopánky a pytel "střčprst", bez kterého se žádný opravdový lezec neobejde.

Snad ani "Rosťa Malášťára" nedokáže na vertikální skále ležet jako na fotce Gejza Fikejza a ještě k tomu bez jištění a považte - 8metrů nad zemí.

"Ogar bez strčprstpytle je jako Fikejza bez sexu - smutný a lezecky ochablý."

Avšak Fikejza s pytlíčkem a podporován princem Krasoňem drtil takové divočárny v čistém stylu, že se z toho Čaj začal potit jako by jej hnal kaučukový dědek přes samotné peklo. Takový to byl pohled: čtverky, pětky, nejisté rajbasové šestky - to bylo lezení, že to svět neviděl.

Krasoň vybuzen takovými výkony Gejzy-gorilího samce, za ním všechny cesty vybíhal, jako by se nejednalo o extrémní hazard, který mnohdy smrděl hřbitovem.

Jó kdyby jim horský svůdce Čaj neporučil ať toho lehkomyslného konání nechají, možná by tam skálu trestali dodnes. Fikejza však s narůstajícím večerem zavětřil po větru a zvolal: "Dneska bude rutika!", "Dneska bude takové mecheche, že možná i Čaj ukáže předvede svůj tajný tanec - "Běží liška k táboru" a to se budou místní balíci divit, zač je toho v Brně pogo."

7 čili 7 panáků

Místo kožených lezeckých polotopánek si obuli lesklé lakýrky a vydali se vstříc novým dobrodružstvím. Při dlouhé cestě potemnělými hvozdy a lučinami jim v nouzi pomohl "lektvar neviditelnosti" jenž si každý desatý kilometr umíchali, v nouzi jim také pomohli Švestky - ale POZOR! né žádný trapně slabý nápoj ale číhající ochránci zákona je nasměrovali k cíli se slovy o nějakém hvantu mladých žabiček. Jelikož mne ještě Čoko nenaučil klingonsky, netušil jsem o čem, že to ti příslušníci mluví. Ale i přesto jsme šli dál vstříc svému osudu.

S mimikry jako chameleón jsme dobyli vše.

Po cestě začal Gejza větřit, ano cítil syrový pach rutiky promíchané se špetkou žůru a to vše epesně protřepáno, nemícháno. Těsně před cílem "rytíři krásy a pravdy" zaváhali neboť netušili zdalipak je nešálí vlčí hmla. Zjevili se totiž před monstrem, které se mělo toulat v jiné části Českého království a které se jmenovalo "Rok fór Pípl". Vlčí mlha je ale opravdu poblouznila, neboť jmenované monstrum by tomuto svému kamarádovi nesahalo ani po lezečku.

Vstupné 70,- dukátů slibovalo něco nesmírně nesmírného. I bez polibku se žabičky proměnily ve stovky pohledných céreček, které svým množstvím mnohonásobně převyšovaly místní ogary. Jejich věkový průměr se dal hádat na nějakých přísných 18let, což rytíře uklidnilo, jelikož to snižovalo pravděpodobnost intelektuální havárie a fyzické katastofy při střetu s nějakým urostlým šuhajem. ( zatímco 18letých průhledných řízků, střízlíků a jednoranek jsme se nabáli)

Karambol žádný nebyl. Podepsal se na tom zejména fakt, že cudní rytíři svoji pozornost směřovali k tanečnímu poli aby světu ukázali svou léty strávené odříkáním vybroušenou techniku tance elektrikbugíepogo, které dokonce rytíř "Čaj Dobromysl Šálek" zkombinoval s hříšným tancem, který kdysi před léty naučil i svého kamaráda Páťu Švejzíka. Z tohodle "tanga života", které rytíři předvedli všichni ostatní ogaři (ať nezveličuji) doslova padli na zadek.

Nemluvě o cérkách, které jsme sic od nás odháněli pendreky a halouzkami, ale i přesto jsem musel některé neodbytné ctitelky doslova hráběmi stahovat z Prince Krasoňa, který i když mající sílu vola, neuměl je ze sebe sám setřást.

Po dlouhém vysvětlování konečně cérky pochopili, že jsme "rytíři pravdy, světla a víry" odmítající všechny nízké pudy a jiné bludy, které nám v naší náročné pouti životem sám strážce levé stezky Bafomet, padlý anděl Azazel a mocný vládce Lucifer hází pod a mezi nohy. Inu - "Život je totiž řehole a odříkání" jak říká Svatý Jan Zlatoústý. A to je svatá pravda.

"Královská" 8 na Králkách leze Princi Krasoň.

Když už se na nohách v bojišti neudržel žádný ze soků obrátili jsme se zpět. Po cestě mechové v slzavém údolí jsme spolu s Fikejzou zprznili 30metrovou strážní věž, nám stojící v cestě. I když před námi mnozí druzí podlehli- Don Kyklop i Sančo Panda. My se však nevzdali - i přes boží oko hlídající prvních 10metrů této věže jsme s ladností sobě vlastní pokořili tento cíl. Cestu domů se nám pokusila ještě zkřížit jedna 15letá žabička, která opravdu skákala dosti nakřivo a přitom nás lákala do pelíšku u svých rodičů.

Po předchozích střetech s fanatickou valašskou mládeží se nám tato překážka zdála dosti směšně malicherná, a tak jsme jali po opuštění žabky násosky vplížit do područí tmy v hustém lese, kde loupežníci dávají dobrou noc.

Zde jsme usnuli spánkem světců.