Adršpach pro neznalé - úvod

V poslední době se na mne množí dotazy a tipy na doporučené cesty v Adršpachu i pro méně znalé a zdatné lezce a tak se zkusím podělit o pár desítek cest, do kterých bych vás mohl bez výčitek svědomí poslat. Jsem moc rád, že vidím chuť navštevovat tuto oblast z řad mých kamarádů z okruhu brněnských spřátelených oddílů atd.

Je to už nějaký ten čas co jsem napsal na stránky HO Tesly pár tipů pro lezce prahnoucí zažít magii Adršpašského lezení. Většina lezců, kteří sem zavítají poprvé si vystačí s návštěvou Křižáku a s procházkou po Adršpaškém turistickém okruhu spojené s okouknutím lezitelných směrů, kdy se povětšinou vracejí s pocity silnými, ale né úplně pozitivními. Ono se taky není čemu divit.

Pár slov k pochopení dobových poměrů.

Kolem turistických okruhů a na nejvíce viditelné věže se logicky upíral prvotní zájem prvovýstupců v této specifické oblasti - dá se teda paušálně shrnout, že turista procházející Adršpašským okruhem spíše potká klasické starší směry než moderní (celkem) odjištěné cesty-ty jsou často schované mimo oko turistovo. Jelikož hlavním znakem zdejšího lezení jsou hladké stěny protkané různě širokými spárami a komíny, jsou zde kruhy vytažené poměrně vysoko - pro neznalého Krasaře dosti strašidelný pohled. Avšak spáry a komíny nejsou zas až tak technicky těžké pro lezce kteří je denně lezou a právě v dřívějších dobách se lezly v Ádru mnohem více než výstupy stěnové.

Prckova porucha- spára za IXa.

Lze proto pochopit, že lidé kteří tyto kruhy tloukli nebyli (povětšinou) duševně choří bez pudu sebezáchovy ale s přihlédnutím na dobové poměry (sociální mikroklima místních lezců za bolševika, touha po opakování prvovýstupů, hec a politicky debilní dobu) si také musíte uvědomit, že tito lezci bravůrně zvládali spárařskou a komínovou techniku a techto směrech byli velice jistí v kornflejcích.

www.piskari.cz

Dále tito práskači něměli možnost navrtávat kruhy z tzv. navrtáváků, což velmi usnadňuje nabouchání kruhu v nepříjemných místech. Kruhy se buď tloukly z volné pozice (vis za koleno...),nebo ze smyčky, fichtle (skobka) či dřevěného klínu, což zrovna nebyla velká motivace pro osazování velkého počtu kruhů v těchto cestách. Železa moc nebylo, hodně spár se dalo odsmyčkovat a člověk který si neokusil dřinu nabouchávání kruhu, asi nepochopí proč se na to mohli tito pašáci celkem vysrat.

Jo bez navrtáváku by to bylo jiné kafe.

Vidět na vlastní oči lézt legendárního spáraře Stanislava "Cikána" Lukavského, který má letos 63 let jak stále leze lehce spáry bez znatelného pocitu námahy stojí opravdu za to. Tito borci ve své době opravdu kruhy moc nepotřebovali (raději hodinu šroubovali do spáry smyčku :))

Bohužel kdo spáry neumí si do nich ani moc netroufne a tím pádem se je ani nenaučí. Místní borci to v začátcích dělali tak, že si vylezli spárou 5metrů a poté zase slezli na zem a tak stále dokola(prstovky, kohoutci, žáby, pěsti, klíče, širočiny, komíny atd.)

Trénink lezení na sokola.

Ale všechny tyto zdánlivě odpuzující skutečnosti vám nemusí bránit v tom abyste si zkusili přelézt pár doporučených cest a postupně pak sami objevovali krásy Adršpachu a jeho utajené tváře a nové odkrývající se lezitelné směry.

Adršpašká magická aura vás možná také jako mne pohltí a přidáte se ke stovkám lezců, kteří se rok co rok těší na návštevu tohoto lezeckého svatostánku.

Více o cestách v dalším příspěvku.