čtvrtek 31. března 2011

Moravské hrany - Zdivočelé sokolíky

Léta letí jako cvoci a s nimi i malé velké radosti. Na úvod vřele gratuluji Pokoviblogovi k nastávajícímu malému.(A pak, že před mateřstvím mají výkony jen ženy alá Neumanová.)Jen méně dekadentní hudby a slohu mu pumpuj do hlavy, ať neskončí jak můj starší bratr Asu.




Je příjemné i na těch drobných, moravských píscích narazit na něco lezecky komplexně zajímavého. Nechci se nikoho dotknout, ale míním tím cestu, která vypovídá o lezci, že umí lézt. Jednou z nich jsou "Zdivočelé sokolíky" za 7 na neprávem opomíjené skále Malá Budačina ve Chřibech.


Je to oblá hrana, krásně ozdobená jedním kroužkem. Chytů jen tak akorát, jak to umí vytvořit jen Matka příroda. Už nástupový boulder prověří vaši vůli k přelezu. Technická lahůdka, jako by z oka vypadla svým starším prachovským kolegyním. Ať už jsi zažil "Kosmonauta" na Orlovi, nebo "Decháče", nic obdobného Tě na stěně asi nepotká.


Kroužek cvakneš z pozice jedna báseň a potom tu číhají dvě možnosti - buď rovně, nebo lehce zprava, potažmo lze zvolit i prefikanou a delikátní variantu zleva plotnou přes tři mělké jednoprdy (tak za 8-). Všude to šimrá stejně a věřte, že radost z vrcholu si chvíli zapamatujete. A tak to má sakra být.


Mauglího eifelbucharv cruxu.


Za poslední čtyři roky jsem v cestě jistil spočet kámošů, co pokoušeli svoji OŠtěstěnu.Každý to zvládl, ale zároveň si to každý náramně užil, že Jarečku :) Jak vidno z fotky níže, do pravé varianty se dá nalézt i cestou "Berla Mrazilka" 9-/9 od Sviště - morfologický eifelbuchar je si myslím to správné slovo.


Pocit jako když objímáš Matku ve Sloupu je nezapomenutelný. Přeji i vám ulovit Táááááákovouhle lezeckou rybu. Nebo kachnu? Čaj

pondělí 28. března 2011

Teorie hodnot aneb od slov ke skutkům

Vlno osm potopí pouze, vln osm překočí. Vln osm vesele bije do prsou, do očí. Vln osm nemá zlé moci, vln osm laškuje jen. Vln osm nemůže zmoci, devátá však vezme tě v plen!

dnes je to na hovno, měl sem rači zůstat doma

Zabušit s KáKáčkem na Kotelně je jistě jen ku prospěchu věci. Tělo sílí a navíc si užívá i ladných pohybů v přemádžované atmosféře. Hold dyž má někdo talent na vymýšlení problémů a druhý na jejich víc technické než silové řešení, není důvod váhat a čemus se také přiučit. Častokrát sem byl sice druhý den ráno překvapen, že nezvednu ni dvoudecku s vodou, natož orosený půllitr, v duši však hřál pocit, že je člověk zas blíž některému z cílů… Vše má ale své meze, to sem se nechal jednou ukecat a pak belhajíc dom akorát uvažoval o konci sezóny, naštěstí však nepropad Petříčkově pesimismu a po pár dnech přesvědčil tělo, že není co řešit a tedy hurá opět do skal. Jediné co jsem nakonec musel zavrhnout byl akorát výlet za questem na Kozla, přeci jen lepší být na někeré věci zcela fit, žeš?…

Janis pořád provokuje - je jasné, že to pude, otazné však kdy...

Leonova Vosa nakonec dává pokouřit víc, než by se člověku mohlo zdát, o kapku víc vytrvalostní je snad jen Šípkáč, navíc v žádné podobné cestě nepotkáte samovypadávací nýty, nož dyž po každém pádu aspoň rukou matky opět dotáhnete, není třeba se čeho bát…. Že sou všici ňák silnější než obvykle prokazuje Martina v Sítích, keré navíc Stračes flešuje a nejen to, přidává Fiestu, pokus v super kombinaci Růženky, Medůzy a Fiesty, čili Tanec Chrlických brojlerů a nakonec dne RPé Kombinace Epity na Vaňousech. By mě zajímalo kde má ten hoch maximum!

Martina v Prázdných sítích, již není co řešit...

Já po Labutěnce marně bojuji v Epitě a zdá se, že mi v tomto případě bohové moc naklonění nebudou, ale což, dyby šlo vše snadno, nebyly by pytle a na co vzpomínat. Tímto Epitu řadím mezi věčné pytle ala Modrý expres na Stránské, Zdenu, či Zloprásk.

Za pomoci Klingoše lehce flirtuji s Barbarou, nož sonce v skále a slabé prsty nepřejí víc než jen zlehka pošimrat. Jediné co seznávám, že direkt varinata vypadá na pohled estetičtějí, než uhnout kamsi do nouhendu ve Starcích… Na druhou stranu pro Petříčka, či Janise se tváří ženská přívětivě. Já su přeci jen na dlouhodobější vztahy a letmá známost v laškovním stylu s dajnou Barbarou by mě asi nenaplnila.

Petříček a Barbara - to je dneska ale krásně a pohoda!

Podobně to vypadá u Mladší sestry, je sice prokouknutelná, ale ani šarmem člověk mělkou jamku neudolá, navíc dle Čokina trojitý cuk následuje až po sekvenci dalších třech přešahů, taže je člověk pěkně uondanej, ale co by člověk od těch ženských čekal, žeš? Klingon mě ještě lanaří do Zákazu vstupu, že prej mám ideální výšku, ale mé fialové prsty sotva chtěj cos slyšet o zalomení, levé koleno o ohýbání v konvexní úhly a hlava o čemkoliv co obsahuje v názvu slovo Epita, keré navíc ani nevím co značí, jestli je v tom totiž ženská, tak to ji rači čert sebou v peklo vem, nomen omen…..

Epita - je jasné, že to nepude a tedy i marné se snažit

Zpřelámané prsty je třeba mírnit v oblinách a tak člověk končí v Indii. Nebýt Tomase, kerý opět pestřil atmosféru, jistě bych zústal u tupého civění na nápis Bangladéš a jištění Klingona. Už nevím jaxme došli k tomu, že to kdysi borec počítal a Epita ho vyšla na 3500,-. Je to zvláštní, nikdy mě nenapadlo přepočítávat radost z úspěchu na měnu, kerá se každým dnem nejistě houpe hore dole jak kocábka na moři. Cvaknutí řetězu je přeci k nezaplacení, je-li navíc za tím opravdové úsilí, pocity se vryjí do paměti a člověk vychutnává jen sladké poblouznění mysli. To mě ale vzápětí schladil Tomas, že takový 7C bouldr za pětikilo, to je věc! Rozhodně neváhat a brát! Na jednu stranu má borec pravdu, nož záleží i jestli daný problém sedne, štěstí bude a Aštaršeran nebude zrovna projíždět s hvězdnou flotilou kolem. To to ještě Svišť klasicky rozvinul v jinou stranu a sic, je-li větší radost z 8A, či ze dvou 7C, když navíc vím, žeš třeba jedno z těch Cé nemusím znovu nikdy zopakovat??? Objektivně vzato mám dvě jedničky proti jedné a tudíž z tržního hlediska víc. ….No po pravdě, rači se budu probírat obtížemi čísel, než zhodnocováním a přepočtem na ekonomicko-tržní statky. Jak však již jakás bába řekla: Každému dle jeho gusta….

Klingoš v Bangladéši - je jasné, že to pude, je jen otazné kdy

Nevím, čím to je, ale k Bangladéši sem měl jakous nechuť, možná to je tím, že sou tam často povodně, možná to, že se země již za dávných časů separovala od Indie a vůbec tak kolem a kolem, prostě se mi do ní nechtělo…..Rozbolavělé prsty, zateklé Staré skály a Lidumorna, přežranost z Prudice nedávali mi jinou šanci, než tam však za cizáky nahlédnout. Se Stračesem vymýšlíme betelnej program, ten chrlickej chobot navíc vynechává šest kroků z Klingonova průstupu a degraduje obtíže na hubičku, hm, kéž bych byl tak dlouhej, jak on. Do všeho se připlétá typická krasová omezenost v podobě velkého bočáku, kerý na první pohled do cesty patří. Po krátkém telefonátu s Tomasem je však vše vyřešeno a není jak problému, tak omezení. Borec navíc dodává, že kdys v nejtěžším místě ještě býval seklej chyt, ale ten je dávno mázlej a tak člověk může opravdu jen vychtnávat ladnost typických krasově mýdlo-vybluto oblejch skorochytů a kluzišťáckých nohou, keré dodávaj při dostatečném slunečním osvětlení pocit jistoty, jak Janzenovy snubní prstýnky na jištění… No abych to neprodlužoval, Stračen to druhý den poslal a já si dal ještě den k dobru, přece jen se nebudu po něm opičit, než?... Wilda pak ještě Čajaldovi vymyslil přeskok z Indie na Evropu a jinak se už krom pár, věřím žeš nadějných pokusů jižanských borců v Destrukci nic nedělo…

jaký otec, takový syn, či dcera... pokolení Janzenů stále tvoří krasocesty

Na Hřebenáči sem s Petříčkem doplňoval po večeru vzdělání a měl tu čest prolézt Brekův nářek, kde sem v prvním pokusu skončil v potoce, a třeba Západní, jakožto klasické línie odkazu generací z dnešního pohledu prehistorických. S tetou Ditou sem pak měl tu čest prolézt krasový sqost Východní, aneb jak umět bruslit ve vertikálách.

Jedna z podvečerních seancí v Holštejnské putyce, pak dodala samotnému lezení a pachtění se po přelezech ještě novou dimenzi, kdy v rozvernosti sme si odkývali krásný lezecký plán v podobě různých postupek a velkých očí v pokusu o ony vyzívající linky. Jakmile se totiž skoncuje s Bangladéši a než bude podmínka nakloněna v Hradní spáře, bude se škádlit Via Sacra, či Sněhurka a až ona Spára pustí k řetězu nejen Wildu a Pokáče, sem na Prumce zaslech, že je nutné progres zakončit Evolucí. … No nakonec si myslím budem rádi za Tlusté chlapce a Weissbier, nož slova, idee a putyka, to už je klasika - co na to skutky??? Si myslím za pár měsíců povíme. Vím jistě jen jedno, jakmile se opět začne pít pude forma hore a hin se jistě ukáže!!!…

gdo pozná cestu?

Závěrem velká gratulace Čajíkovi k Dýchánku, Jenuštíkovi k Rekonstrukci (ale prsty by měl prodat minimálně v Barbaře!!!), Koloušeti k Robinovi (zjistili sme, žeš holka má navíc delší rozpětí než my s Jenem a tudíž se už nevymluví, že kams nedošáhne), Bačovi se Stoupou za parádní zimní quest v Galérce (su zvědaf, kdo si troufne na Dlouhý kout v Rumaňáku) a Adamovi za posouvání limitů, doufám, že nejen ve Špáňu, a sic že se hardcore přelezama bude psát další lezbecká historie i u nás v republice, z Lidumorny, či Pýčiny je to přeci jen k Pepkovi blíž….. A Janisu!!! Duben je za chvíli za dveřmi a bude nutné stočit oči k novým questům….


sobota 26. března 2011

RedRum vol.4

Měl jsem sice za lubem jinou osobu, ale okolnost ještě nepřeje, aby došel jeho rámeček naplnění a jelikož většinou si to ladně naskáčem v hračkářově holobytě po tahu z pod Nebí, je tudíž logické, abych se tedy nejdřív odvděčil tomuto sqostnému buřiči, malíři a asi již věčnému dítěti plamenů menší vzpomínkou na víkendový seanc. Ono ostatně na každého dojde, žeš...

středa 23. března 2011

ČASUnačaj zumba efekt

Jelikož uzkoprsá orientace na jedno zájmové pole může nepříznivě ovlivnit psychický stav člověka ba i lezce, tak já a můj bratr přinášíme něco mnoho z kultury.

Abych to podal z té tréninkové stránky. (Na tu totiž mnoho lidí jinak hluchých, slyší.)Lezci, jak ostatně potvrdí šéf z Fritu, zanedbávají trénink dolní části těla spolu s dolní částí zad. Ač s podivem, může se to neblaze projevit na Vaších lezeckých výkonech!! Běhat se nikomu nechce a tak přicházíme s tzv. ČASUnačaj zumba efektem.

O co jde? Dlouhodobou studií a vyhodnocováním jsme zjistili, že jisté kapely splňují ideální hudebně - taneční předpoklad pro trénink dolních končetin (kvadiceps femoris, hamstringy aj.)
V případě, že ještě nervosvalovou koordinaci při daném tanci nemáte zažitou, tak první lekci za doprovodu školených instruktorů - Čaje, Petříčka, Stračeny, Asua (pokud se vyléčí) atd. budeme konat ve středu 30.3. 2011 večer při poslechu folkové kapely Pipes and Pints v nekuřácké kavárně Melodka.

Zápisné bude jeden pěnivý, hojivý balsám pro bratry blogísky. (Asu nepije:) Děvčata zapomeňte na to nám nabízet jiné provianty a služby náhražkou za tekutou valutu. Já a Asu jsme silní muži odolávající pokušení prostopášných a hříšných lákadel a uvedenými prostředky (tanec, namáčení ohanbí do vlažné vody) překonáváme dáblovy léčky jak Mrnda morfologické kroky.

Abyste si mohli pohybový program pěkně nacvičit a nastudovat doma, přikládám celé cvičení ke stažení. Prosím potrénujte to doma v obýváku před rodiči, kteří vám budou dělat zpětnou vazbu, co že děláte při cvičení špatně.


Čaj.
Čeho se můžete bát/těšit.

pondělí 21. března 2011

...ne, raději knihu!

Pač sme se s mladším bratem shodli, že náš lezecký blog nejen o chlastu je potřeba pestřit kultúrou, přináším rádoby jeden malý střípek, kerý ladně navazuje na události popsané v nižším příspěvku, nož dost souvisí s dva měsíce starou událostí, která to tak trochu vše (a to doslova) začala:

I. Po večírku: Z Holštýnské akce sme se se squadrou přesunuli do Sloupu a vše by akorát skončilo marným Chrlickým pokusem uzmout mou duši pouze pro sebe tíhou své lásky, kdežtu však náhle Martina vyrukujíc s menším překvapením zastřihla Stračenovic úmysly a jeho snaha tak zůstala nenaplněna.

jai guru Janzenovi za pózu s kníškou

II. Kníška: To že člověk čas od času dostane knihu, ještě není nic zvláštního, ale je-li tato naprosto speciální a originální, jistě vyrazí dech nejednomu sebevíc marnotratnému chobotovi… Mé překvapení by jistě s časem opadlo a zůstalo pouze u hrdosti z vlastníctví onoho sqostného daru, nož při shledávání příčin, proč a jak sem si onen dar vysloužil, začalo na povrch vyplouvat, že vše je trochu složitější….. Začalo to večerem, kdy sme po delší procházce se Stračesem navštívili výčep pod Neby (viz článek Jai Guru Dev). Zde jsem údajně čmáranicí odpověděl na ne jednoduchý dotaz a sic Kdo je Boss…. Za tuto laskavost mi byl přislíben výtvor, kerý sem tímto pokřtil….v mé mysli však ona drobná událost upadla v zapomnění onoho parádního a na zážitky téměř nekonečného dne…..

Sloup - No Future

III. Obsah: Onen výtvor, lépe řečeno kníška je sestavena z několika stránek kopírující prolezené lezky a obsahují postupně čtyři základní oblasti Karsu, krom Žlebů, táto stránka je pak nahrazena již zmíněnou odpovědí na bossovskou otázku. Každá oblast skýtá základní mapku oblasti dle průvodce a vybranou cestu. Jednotlivé stránky pak májí svou záložku v podobě evoluce praopa k chobotu fixatorovi….

Holštejn - Francouzská nevěra

IV. Guru: Zde by vše skončilo, kdyby mě ona událost nepřivedla ke vzpomínce na prozření, že vlastně kdybych si před začátkem sezóny nezvolil svého gurua (kerému je již výše zmíněný článek JGD věnovaný) nepřelezl bych Slona a tím pádem neprožil tak lukcusní vjěčúrek…. Jak říkala Šára, nemáš-li svého gurua, nic nevylezeš! (sotva dořekla, hned přelezla Páku…) Tedy doporučuji i ostatním, osobní mistr není jistě od věci…

Who is the Boss?

V. Naček: No a v souvislosti s darem sem nahlédl do poznámek a odhodlal sem se rozluštit i pár střepů z několikahodinového dialogu se Stračesem z onoho slono-večera, keré sem průběžně zachycoval:

S: Ten měsíc je jak ženská, co si s tebou hraje, a taky je tak nevěrná a nevděčná, zároveň do tebe vnořená...

A: To je neskutečný, co ty oči dokáží vytvořit, aniž by to byla skutečnost. To já jedu ňáky excesy a pak se do toho položím.

S: Nevěř nikomu, komu je nad 30, kromě Janise.

A: Vodkud na tebe koukaj, ty slíčný děvy koukaj, vodkud na tebe koukaj, ty slíčný děvy, Stračeno? Je čas svádět…

S: Ta už to neschová, že je prostopášná! Jo nechá se, nechá, je to stará děvka, nezdá se. Co se těch mařek týče (píče), v krasu naček* nachmelený. Co je Viera? Ja vím jen co je nevěra… *použito z původní fráze naczek truskawkovi, neboli jahodový krápník

Rudice - Ztopořený král

VI. Z čehož plyne: No a protože se nám ten podvečer zrodila i myšlenka na čtyř-rozhovor s lezbkyněma (mezi poznámkami sem objevil i dost otázek), keré více méně mezi sebou potkáváme, přikládam i hodně předběžnou upoutávku na tento otázkomor, kerého se zúčastní Vilma, Táňa, Bára a Kristýna a jak dodal onen večer mistr tečky: Ty nebudou vědět, ale budou muset odpovědět! No a tímto se nám kruh a odkaz onoho večera opět aspoň na oko uzavřel…..Čau pipi a Martině ješjo adin raz balšoj spasiba!

Josefovské údolí - Slyším očima

neděle 20. března 2011

Jaro po Holštejnsku

Dobře se rozhlédni. Při této orgii hladový sytí se, žíznivý opíjí, cos přec však zůstane, co nikdo jasně neví. Stěny vzdálené, v nichž kouzlo volnosti laská, a hory především, ty hory, mužů láska, jež vraždí rychleji než víno, frej a děvy.

Prej jaro! Prsty sic svrbí, nož déšť se sněhem vnucuje jedinou možnost, prubnout Kostelík. Ten je sice také dost proteklý, ale odděláme si tak aspoň černou práci na kerou by stejně muselo dojít. S Čajem sme totiž již minulý rok vyhlídli dva směry vlevo od Tunelové a vrtání se jevilo náročněji, než samotné lezení. První borhák v levé cestě, pracovně nazvané Snesitelná lehkost blití, vychází na mě. Víc než pět metrů nad zem mě to nepustí a rozhoduji se pro odsed do dvou hrotů, keré nevypadaj na to, že by chtěli držet jak přibetonované, nezbývá však než zatnout půlky a věřit. Vše ještě pojišťuji dvěma háčky a pochybnou skobou v lokru, ale nemužů se zbavit pocitu jako bych visel v pochybném štandu A6tky, kde sebemenší chyba v postupu skončí přistáním na zemi….Dál vrtá Čaj, a i přesto, že nad borhákem dělá jen jeden krok za háček, má prdel sevřenější než já a jen čekáme kdy mu háček vybije zuby…Takto, navíc ještě se Stračesem, připravíme pravou linku pracovně nazvanou Sirotek. Určitě dojde i na prodloužení přes závěrečný strop, ale toto extension, neboli Sirotčinec, bude žádat nejméně desítkové síly…..Nevím, zda to ta díra přitahuje, bo co, ale zase skončíme u nekonečné diskuze na téma ženšiny, Čaj nás však ujišťuje, že ještě žádnou nikdy nesbalil, maximálně akorát svačinu do práce. Bratru věřít musím a se tmou tak balíme a valíme k Pepkovi na Holštýn popít s přáteli a trochu povyrazit z kopýtka….

Následující část není příliš vhodná pro kojící a zodpovědné matky, dorost a mládež do 18 let……… Nebo-li můžete zahynout rukou poety*?

I přesto, že na večírek došlo víc než dvacet lidí, můžu s objektivitou sobě vlastní říct, že je všechny převýšila jediná osoba…. Cos tomu chtělo, as entropie, aby bylo jasné, že ona osoba byla ušroubována, nož zcela nejistá kým. Říka se, že matka vždy jistá a jen otec nejistý, nož zde jsme seznali, že i výjimka potvrzuje pravidlo a v této nejistotě našli pouze jedinou pravdu, že Buril je těhotnej zcela určitě (jen nevíme s kým…)

Mládí bývá někdy náročnější než se komus může zdát a tak i osoba prožila nejpohodlnější léta, trochu jinak. Po smrti údajné matky se údajný otec rozhod pro vzdání holdu nad onou událostí jedním z Hitlerových projevů v gestapáckém oblečku. Osoba pak byla tužena se sestrou po všech stránkách, jak fyzicky - obědy vařeny již z rána, místo kondičně-tanečních lekcí v Rytmu, pak boxování v pytel, tak i kulturně - nesprávná odpověd na vzdělanou tezi v řečtine, či latině byla okamžitě schlazena a pokárána českou reakcí ve smylu bandy čuráků…. (nevím jak vy, ale já v 8 letech maximálně ovládal prvních pět písmen řecké abecedy…) Tuhá výchova pana akademika, podléhajícího pouze démonovi, pak vychovala zcela samostatné a lojaální občany, kterých se nám v dnešní době moc nedostává. K lezení pak osoba dospěla jakožto zcela ošklivá a tlustá existence, o kerou by ani rómský občan neopřel své kolo. Samotné prozření nastalo při hvězdicovém pochodu po Fatře s asi 13ti šontáky a ňákymi dámičkami a při následných výjezdech na Pálavu apod…

Určitá svéraznost, této mladé osoby, která se jen dřív narodila (to prej v lezení nebyli ještě žádné éterické víly, ale jen rajdy a skoromuži), ji zůstala. Donutit v pracovní době svou drahou polovičku v uniformě po kolenou přejít chodbu tam a zpět kvůli odpuštění, ukončit vztah na základě výhry v páce, seznávat za důležitější, krásnější bicák (mmj. o dva a půl cáku větší obvod, než Wilibald) a napečenou buchtu než kozy, v izolaci na závodech místo meditací a rozcvičky vyhulovat mezi futry špinky, či seznat lepší nerodit děcka, keré lezou do pěněz víc než kořalky a navíc nejsou tak dobré, je jistě poněkud extravagantnější než zaběhlý přístup zodpovědných občanů nasáčkovaných ve středním proudu… Jediné, v čem se jistě shodne se širokým spektrem lidí je fakt, že jistič, by neměl být piča

Svou lehce nacionalistickou povahu osoba vztahovala nejen na státní příslušnost, kdy chtěla dát přes držku Tašunkovi, za údajnou asiatskou vychcanost a kerý má navíc slyšet i to, co se na Ukrajině šeptne (nezachránili ho ani parádní makomuffiny, keré by naopak zabraly jak na zralé ženy, tak i vyzobané slunečnice…), tak i místo rodiště, či bydliště, kdy jako zarytá Tuřaňanka, chtěla navíc zmlátit i Stračenu za to, že je z Chrlic (musím seznat, že dybych zmlátil Stračesa, začal bych se sám sebe bát….).

Nož na onu osobu sakra bacha i lezecky, nejenže během pár týdnů hodlá Ztopořit větěv, ale ještě nám pry sakra ukáže, to i Vlk bude v žlutých elasťákách zarytě výt na záchodě… Jediným problémem tak zůstává dilema, zda se u této osoby jedná o ženu, či o muže, Ani při výkladu karet nebylo kartářkou zcela jasně určeno ni tak, ni tak. Nutno dodat, že z mého pohledu, hlavně při objasňování, kvůli čemu a proč osoba leze, mi i přes spíš ženský výraz ve tváři přišlo, že vše vypráví chlap. Nejasná tak zůstáva i otázka případné homo, či heterosexuality: Je obdivování polonahých mužných těl v úterní odpůldne kdes v Rudici kocháním ženských očí, či tajnou touhou chlípného muže???

To mi pak Stračes řek, že akorát pouštím stavidla a su moc přísnej, pač su negr, ale já myslím, že ho stejně jak Čoka chytl jen jakýs stihomam… No a mě tak nezbývá, než se s váma rozloučit myšlenkou týdne: One flower is enough a pak mi polib prdel!

*poznámka určena editorovi myšlenek onen večer vyřčených (zcela subjektivní názor neztotožňující se s názorem editora)

Konec části ne příliš vhodné pro kojící a zodpovědné matky, dorost a mládež do 18 let…

sobota 19. března 2011

Rudice - slunné odpoledne.

Rudice, ostatně jako každý rok, se stávají šlágrem časného jara. Chlapci konečně ztratily zábrany ze zkoušení těžkých cest a tak to zde vypadá jak na výjezdu polských lezců do Ospu - všude rozvěšené lana, víc sezení než lezení metrů a tak. Inu typicky lezecký progres.
Já jakožto lama krpatá, mám hlavě místo jen na kokotinky a kloudného lezení aby člověk pohledal. Přistihl jsem se při toužebném čekání na Adršpach a hele ho - z prvotně utopické švandy se stala parádní a seriózní záležitost pro borce, kteří neserou v koutě u borháku.

No, jedná se o pravděpodobně první seriózní přeskok v Moravském Krase. Z předskalí náskokem do díry nad prvním bórkem cesty E 55. Je to, myslím si, poctivý trojkový skok do jedné ruky. Když máš dobrého jističe, tak je riziko zranění malé. Skok má už první opakování, od koho jiného než od mého hecuňk kemoša Stračesa. Tak Hary, Čápe ostatní...výzva jménem "Runway to E 55" 7/3 čeká na vás.

Ještě pro pořádek, jak jsem tak pro rozptýlení šaškoval v mnohých cestách stokrát lezených, nakoukl jsem i do málo lezených "Prázných sítí" 9- od Zdenála. Jedná se o moc pěkné lezené, avšak v dost povinně definované línii. Video napoví jak na to. Fotky z článku jsou z cesty "Ultimo" 8- a je to fakt pecka. Líbí se mi to víc než "Jasná páka". Hopsání po bočácích, radost posedět.

Hola hej, projekt "Sirotek" přišel na svět.

Čau Čaj.


čtvrtek 17. března 2011

Vítáni jara

Pozvánka z diskuze na Holštejnskou páteční rutiku:
V patek je U PEPY VITANI JARA!!! Dondite vseci horolezci aj nehorolezci, obzvlaste pak pokud jste zenskyho pohlavi:-) Klingos

Těšit se samozřejmě můžete i na Wilibalda, slabší šálek Čaje, Chrlickou tupou sílu a možná i nějakou tu šavli....

středa 16. března 2011

Jevišovice

Víkendovou oslavu 50. narozenin dobrého vinaře ve vinařském kraji, to prostě nešlo odmítnout. Abych spojil příjemné s příjemnějším, po cestě jsem provedl s milou malé dejavu v méně známé lezecké oblasti Jevišovice kousek od Znojma.

Přijížděl jsem do Jevišovic se smíšenými dojmy - pár let nazpět, jsem zde byl na Vlkovo doporučení, že je zde super lezení na 14dní. Já měl však první den přelezené vše ve starší oblasti u Žaludovy skály. Na druhý den mi nezbylo nic než (se svolením jednoho z autorů) poškádlit TR projekty v sektoru Převislá, z čehož vznikla nehezká rozepře s druhým z autorů projektů.
Žaludova skála.
Tak k lezení. Hlavní sektory se nalézají buď u Starého hradu, nebo u řeky. Jako topovku doporučenihodnou všem bych vyzdvihnul Žaludovu skálu - skoro 20m kolmá granulitová hradba skýtá parádní cesty kolem obtížnosti 6,7. (dohromady 17 cest) Celkem zde natéká, prostě sranda technicko - silové polezení.

Nejvíc se mi líbily cesty: "Vítr z H.D" 7, "Shell V - Power" 8 a "Půlměsíční" 7- Od průkopníku místního lezení M. Mezníka a V. Kociána.
Pod El Ninem.

Kousek vedle stojí dvojvěží Malých skal s desítkou lehčích cest ( od 4 do 7) a jedním pěkným přeskokem od Kolomajzny za 3. Já jej skočil až napodruhé - není jednoduchý, ale dá se odjistit za strom. Na druhé straně od "Žaludovky" jsou stěnky, Prcek, Pohádka, Parník a Zapomenutá. Na Pohádku vede pár pěkných cest jako je "Křemílek" 5+ a "Pat a Mat" 5.
Skály u řeky.
Skály u řeky jsou na pohled monumentálnější. Skoro vše zde přelezli a přejistili Vlk s Iljou Březinou. Je zde plno cest u kterých je vhodné počkat na sucho, jinak vás šlemy a bordel při lezení asi nemine. Moc pěkná je cesta "El Nino" 7-. První půlka je hvězdičková, natékací, prostě boží. Pak už se to nějak prapodivně klikatí a nevíš jestli lézt vpravo, vlevo, bez odšlapu, bez hrany - no raději to zabalte v půlce na polici jako já.
Sektor Převislá.
Sektor Převislá mě fakt bavil. Kopie Fritu milión pekel zloprásk. Jak říká Koty: Rychle, tvrdě, fér! Už nejjasnější linka "Novomanželé" 7 dokáže potrápit, vypluté sokoly s blbýma nohama do kopce, éňo ňůňo. "Svatební hostina" 8 je echt frit - moc pěkné kroky.
Nejtěžší cestu "Slabý Šálek Čaje" 9- bych doporučil jako 9- prvničku pro ty, co disponují nadprůměrnou rozpážkou a nadprůměrnou silou. Jedná se o tři nátahy a fajn nohama, ale je to daleko a do zad. Mně to sedlo náramně, takže koloběžka za 5minut posekáno.


Slabý Šálek Čaje 9- (omluvte nakokot kvalitu)

Btw: S bouldermatkama by zde byly i pěkné bouldery a travezr v římse zleva doprava, vypadá obzvláště vypečeně.

Další zajímavé cesty asi určitě stojí za zmínku, ale nebyl čas ani moc chuť dočišťovat špinavé výlezy. Upoutaly mě fakt dachy "Deratizace" 9+/10- a "Jebem ti hrob" 10-. Pro stropaře a převisníky dobré výzvy. Abych nezapomněl, je zde plno morálovějších cest, kde kamarádi a oříšky jsou nutností. Prý "Pomsta kamarádům" 7- od Vlka dostává pojmu nomen omen. Zajímalo by mně, zda se dá například uskutečnit u stěn u vody i nějaké shallow water sóla.
Skály u řeky - Deratizace 9+/10-.
Tak ve shrnutí. Kdo rád navštíví něco nového a vystačí si s cestami do osmiček, ten si zde víkend pravděpodobně užije. Je zde pěkně, výhled na zámek, potok, to nezní špatně. Nesmíte, ale moc hledět na vizuální stránku v průvodcích, ne vše je tak čisté, dlouhé a pěkné jak to vypadá na papíře. Je lepší počkat na sucha a ideál Jaro, Podzim.

PS: Nahoře nad skalama se rády pasou kozenky. Už jsme jednu zachraňovali a podle kostí pod nástupy lze soudit, že né všechny měly to štěstí. Svině rohaté shazují i občas nějaký ten gryml, tak pozor SAFETY THIRD!.

Zde je odkaz na Vlkův článek o oblasti: http://cs.euroclimbing.com/?p=2334
Zdraví vás věčně vylitý slabý Šálek Čaj.

neděle 13. března 2011

V poklidném tempu


Tentokrát o zewlingu a pohodě, obrázky „pučené“ z 8a.nu.

Po delší době sem konečně prožil poklidnější týden. Ono není vůbec od věci občas zvolnit tempo, vydechnout a vlastně jen tak zevlit s přáteli. V týdnu sem s Jenem zavítal konečně i jinam než do Prudice a sic ve Sloup a odpytlovávali starší, či novější pytle. Sonce do Indie svítí až po obědě a tak než první paprsky osvítili skálu, pracky bolely, zmrzaly, rozmrzaly, promrzali a furt dokola. To sem aspoň pochopil, proč furt vlastně zevlíme na tom rudickém palouku…. Další dny tedy opět ve znamení prudy. Po delší době opět s Pokem, kerý se s tím nehodlá mazlit a nekompromisně Ztopořil větev. Hore sice váhal, ale Pjetříčkův program naštěstí nevyužil… Pesemista zkusil Sítě a na nástupu děl ještě cosi o krásách přírody a pohodě lezení a odsuzoval naše údajné pohnutky pro lezení na čísla a pro deníčky. Nož pád v bouldru ho lehce rozhodil a začal halekat cosi o ženských a pánských genitáliích, prodejných ženách a proklínal chvíli kdy se onen den rozhodl ujet z tepla domova ven a nakonec došlo i na to, že to už dávno mělo být na Lezci v databázi s jeho jménem. Ještě seznal, že to zajisté také bude tím, že nocí dováděl v pelechu a že pouze askeze v onom ohledu mu dodá vytoužené síly a energie na přelezy. No kdoví, kde je pravda, ale zdá se mi, že často kdo nejvíc řve, tomu možná na oněch deníčkách nejvíc záleží… ale třeba se pletu

Na víkend přibývá lidí, ale pořád se dá lézt a když dorazí i veselá squadra kdes od západu a Mr. Ukecanej, tak je o zábavu postaráno. Guru sice převykládá na jeden metr lezení asi 50 stran textu, ale čas od času pronese i myšlenku, kerá pobaví a často i poučí… Pod Bicepsy, či Provokací se střídaj borci jeden za druhým, nož borec nabádá k prosezení si cesty pořádně, přelez se pak údajně vyklube sám. No nevím, do někerých cest by možná nestačila ni postel, ni tupá chrlická síla, ni parádní rada zkušeného lezbce…..

Při Čokově nadějném průstupu Samovkou sme zas ale uzemněni do rudé hlíny, když neprojde náš parádní ne víc než sedmičkový program na druhou půlku cesty. Z jakéhos principu je nám vnucován sice těžší, as 9-, nož nejistější a rozhodně ne tak na kroky ladný program po vyblutých skorolištách… A já už pomalu zapomínal, že sme v karsu…. Škoda, že nahoře nebyla udělána tenká červená linka, aby náhodou nedošlo k takovýmto faux pas. Osobně myslím, že má každý možnost volby si zvolit, zda poleze kolem nýtu zleva, či zprava, navíc když se chleba láme jinde. Každopádně dobré vědět, aby člověk nebyl při osočení zaskočen… Sou věcí, keré zaskočí, ale svět se nezboří. Záhadou jak pro Čoka, tak i Svišťa je však cvakací sikamadýlko, keré původně u třetího nebylo. Tomas při pokusu před téměř 20ti lety seznal, že ona cesta není lezitelná a tak zůstala otevřená pro nové generace a vlastně tisíciletí. Čoko pak dodává, že dyž to zkoušeli s Uhřou, tak v onom místě byla pouze jakás oblinka s hrankou. A přes ní to i borec přelezl. Takže následná uzda fantazie pana umělce, kerý oblinku přemodeloval na madýlko byla jistě volně popuštěna. Na druhou stranu se dnes pro mnohé jedná o zajímavou a lezitelnou cestu, a tak těžko onen čin soudit. Z mého né uplně zasvěceného pohledu mi příde zbytečné zvětšovat chyt, když to šlo přes něj přelézt, ale třebaž došlo ještě k jakémus výlomu…no kdoví…….

Nálet v Provokaci nakonec způsobil, to co se dalo očekávat, cvakací chyt upadl. Janis mi skončil mezi nohama v pozici ležícího býka a jen s podivem šutr nezasáhl kohos z mateřské školky pobíhající kolem a kolem. Program zůstal stejný, akorát je při nátahu do palce delší trajektorie a původní program ala Buril-Čoko a spol již není reálný. Poslední přelez před výlomem tak o den dřív uzmul Martin Zedek… FanTomas ještě dodal cosi o tom, že prapůvodně lezli pouze plotnou a bouldr končili skokem do madla, keré Čokovi zůstalo v rukou ňáky rok zpátky a že původně nahozená klasa 10-/10, se dnes drží více méně už jen kolem lehčí desítky….

Dyž už sme zabředli hovor, poptal sem se i na Rekonstrukci a ta byla původně myšlena s oním Janisovským poskokem a „variant“, kerým sme to ošmelili my kluci, co spolu chodíme, se objevil údajně až později. Každopádně je tolerován, ale jistě lehčí, než původní záměr…

Taky konečně Leontýn dokončil projekt vlevo od Vosího rojení. I přesto, že to na pohled vypadá jako chujovina, jedná se o výdatné silověvytrvalostní lezení s horšíma nohama. Je tolerováno odšlapování do kouta, což logice moc nepřidá, ale v krase sou i horší věci, třeba Dotek medůzy, že? Každopádně doporučenihodné a jen bacha na nýty, matky se odšroubovávaj, ale jinak drží (dyž sem sedl u třetího, druhý nýt mi zůstal v ruce)… Co se týká obtíží, tak 7b asi sedí a osobně bych pro „vedlejší“ Wobenzym a Přikázání navrhoval minimálně klasu stejnou….

Čus bus, někdy ve skalách, či putyce!