Moravské hrany - Zdivočelé sokolíky

Léta letí jako cvoci a s nimi i malé velké radosti. Na úvod vřele gratuluji Pokoviblogovi k nastávajícímu malému.(A pak, že před mateřstvím mají výkony jen ženy alá Neumanová.)Jen méně dekadentní hudby a slohu mu pumpuj do hlavy, ať neskončí jak můj starší bratr Asu.

Je příjemné i na těch drobných, moravských píscích narazit na něco lezecky komplexně zajímavého. Nechci se nikoho dotknout, ale míním tím cestu, která vypovídá o lezci, že umí lézt. Jednou z nich jsou "Zdivočelé sokolíky" za 7 na neprávem opomíjené skále Malá Budačina ve Chřibech.

Je to oblá hrana, krásně ozdobená jedním kroužkem. Chytů jen tak akorát, jak to umí vytvořit jen Matka příroda. Už nástupový boulder prověří vaši vůli k přelezu. Technická lahůdka, jako by z oka vypadla svým starším prachovským kolegyním. Ať už jsi zažil "Kosmonauta" na Orlovi, nebo "Decháče", nic obdobného Tě na stěně asi nepotká.

Kroužek cvakneš z pozice jedna báseň a potom tu číhají dvě možnosti - buď rovně, nebo lehce zprava, potažmo lze zvolit i prefikanou a delikátní variantu zleva plotnou přes tři mělké jednoprdy (tak za 8-). Všude to šimrá stejně a věřte, že radost z vrcholu si chvíli zapamatujete. A tak to má sakra být.

Mauglího eifelbucharv cruxu.

Za poslední čtyři roky jsem v cestě jistil spočet kámošů, co pokoušeli svoji OŠtěstěnu.Každý to zvládl, ale zároveň si to každý náramně užil, že Jarečku :) Jak vidno z fotky níže, do pravé varianty se dá nalézt i cestou "Berla Mrazilka" 9-/9 od Sviště - morfologický eifelbuchar je si myslím to správné slovo.

Pocit jako když objímáš Matku ve Sloupu je nezapomenutelný. Přeji i vám ulovit Táááááákovouhle lezeckou rybu. Nebo kachnu? Čaj