Života radost

Vzdušné mé vidiny, nádherná těla, zuřivým kvapíkem zardělá čela, vzdušné mé vidiny, skvostná to těla, která z vás touhu mou ubít by chtěla?

Já jsem student zhýralý a ztrhaly mě flámy. Do vaších sfér nevnikl pokřik lůzy. Já bouřlivý jak Vilém jsem debatér anarchistických schůzí. Má řeč je hrubá jak můj smích a jako moji známí. A alkohol (to myslil bych!) jemnosti nepřidá mi.

Ať se co dobrého, či zlého při lezení ten den stalo, bylo to vždy jen plané bláznění, co onen projev vyprovokovalo. A tu nastala nám tuším vážná jízda. Před sebou samým v dálku utíkám. Mé srdce, to si bezstarostně hvízdá, a rozum ptá se kudy kam.

Odpůldne dřepěli jsme vesele v Prumce při plné sklence. Se mnou seděli přátelé, ztracené existence. Kouřili tabák lacíny, tuším že Jávu, z úst kouř vypouštěli líně, ve vzduchu navíc cítit bylo i trávu.

Pak bláznění vjelo do kompaněrů a v hudby potrhlou notu. Průmka byla plna kouře a výparů, piva a lidského potu. A kdos děl: Ožeň se brachu! Chci zase pít, ostatně je mi jedno s kým! Chci se zas opít šampaňským!!! Javaanu pod stůl hází nám osud, ostatní vše je nicota. Alkohol ještě je! Holky jsou posud! Jsou ještě radosti života! Šetřiti léty, jež měly by smysl, v tom velká moudrost nevězí. Dobré je opium, alkohol, ženy, scházi-li schopnost k askezi.

Občané řádní v ložích svých spali, mír tichý vanul nad nimi. V putyce my ještě politizovali, lidé se zájmy všeobecnými. Řek bych, že všechno je ztraceno v žití, žití je však tak záhadné! Klidný tehdy jsem, mohu-li s kumpány pivo své píti. Propil jsem peníze, na dluh píti budu. Štasten, kdo propije boty své! Zřím oknem krčmy ven v promrzlou půdu, sníh opět na silnici se rve.

A krčma nebyla ještě prázdná. Jen já už měl spaní. V svých očích nejistých Janis měl pohled blázna a hlavu těžkou jistě klopil by v dlaních. Ten dal si znova nalít ještě jednu. Počkej Martino, Asu, až se napiju. Rozum jsem ubil, však brzy se zvednu, jen ještě co své srdce ubiju.

Slova jsou slova a mladost je mladost, genitálie si přejí svou radost. Ve zraku holek plá nemilá tklivost, hostinských již zmáhá se netrpělivost.

Jak za tmy se klátě k autu nezapomenu, já hýřival jsem často nocí. Za večeři však nemusel koupit si ženu s nádavkem venerických nemocí. No těla žen jsou rozkošná a sladká, když mládí bouři v krvi bezcitné, a cesta k nim je snadná tak a hladká - a náhle srdce ze sna procitne.

Jízda v Sloup nocí temnou pak nastala, by squadra naše v povyražení neustala. Kluziště dopřálo nám pohybu, Feličita pak hudební dydžinu. Děkuji všem a hlavně čertu za plaché chvíle prchalavý dar. Života číši naklonili my ke rtu, však nepili ni smutek ni bolest ni zmar bez cejchu.

Nebude ze mne nic, co tulák bez profese, budu se s Čajem o závod prohánět po Krase. Za ženu vemu si rumu plnou butilku, myslím, že shodneme se. Má srdce divoké jako já a též je bez konfese.

Děkuji FrantiškoviG za inspiraci a kompanii za parádní den!