Letní Tatry v zimě

Na Stoupově neoficiálním blogu bylo psáno, že tento víkend se prý bude konat muhehe na Brnčálovic prcboudě. Tak já si řekla, že když mě doprovodí kamarád a vzor Asu, kterému kamarádi ze Slovenska a Španělska neřeknou jinak než "Šavle", tak ten když mě doprovodí spolu s kamarádkou Táňou, která mimochodem šlape do kopce jak Godzilla na tripu, tak s nimi že bych tedy jela.

Kamarád a kamarádka mě vyzvedli znenadání u nás doma a já kráva pitomá si zapomněla zabalit ty cvočky na boty, aby to na kluzkém ledu neklouzalo a k tomu taky jsem si zapomněla zabalit jídlo. Sem taková kráva - klouzalo to jak důchodky na kluzišti. A navíc to bylo poprvé, co jsem jela do fakt krutě vysokých hor.

Popradská tma nás pohltila tak, že by ses dala krájet. Ještě že nás v té hmle potkalo štěstí, potkal nás Tanin čumáček Péťa. Byl prostě užasnej, začali jsme mu říkat s holkama Kovboj z Vídně. Byl opálenej a taky už byl v Tatrách dost dlouho. Myslím, že má hodně zkušeností, je to takovej světák, ale co je přece Tánin a kámošky si přeci nezávidí, hihi.

K Chatě to bylo dost daleko, tak na tři přestávky a tak. Ráno mi Šavla řekl, že musím lézt s ním, byla jsem tuze ráda, půjčil mi střevíce s cvočky. Byly mi trochu větší, jedenáctky, ale prý to nevadí. Ten kámen na který jsme měli prý lézt nevypadal tak daleko. Ale byl daleko. Šavla mi sliboval, že tam sluníčku polezeme jen tak nahoře bez, já tedy v bolerku a on ve svetříku. Už mi ale raubíř neřekl, že tam nejede zubačka ani nic takového. Plazila jsem se rovně do kopce jak zmije nažraná viagrou a bylo to tak únavné. Proto Blanko raději lež když máš krátké nohy a do Tater nejezdi.

Roztomilé byly takové ty rampouchové skluzavky nahoře - měla jsem motyčky a lezla jsem po tom jak kominík. Prý bych byla kráva kdybych spadla, tak jsem raději nespadla, a on mě pochválil, protože jsem nebyla přivázaná na šňůře. Potom jsem si sundala cvočky, šplhala na tokových starých šňůrách kolem kopce a hrozně se bála. Myslím, že jsem si ty cvočky neměla sundávat. Byla to chyba, už jsem trochu na Šavlu ostražitá. Je sice pěkný a svalnatý, ale ty cvočky jsem si sundávat neměla.

První trať se jmenovala prý "Pochylého plotna". Bratři Pochylý? Přišly na mě pochyby, jestli to ti kluci s tím fetem nepřeháněli. Četla jsem ve Vildově naučném slovníku, že plotna je rovná stěna a tak. Ale ona byla taková převislá ta plotna, fakt asi tajtrdlíci ti Pochylí. Šak jsem se taky bála jak skauti v noci, když jsem měla popolézt a lana mít pod sebou. Šavla mi říkal, že dvě lana jsou lepší, protože když nebudu moct, tak za mnou po tom druhém vyleze a pomůže mi. Vůbec jsem nemohla a on i Lukáš Ajt byl trochu ztopopropocený. Smrděl trochu, ale Táni to prý voní. Prý jen do opravdičtí horolezci a černoši mají to pravé pižmo. Já nevím, i když se mezi kámoškama říka, že holka která neměla cikána a horolezce neví co je strach. Tedy teď nevím -Buď se říká strach nebo kvalitní orgasmus, nebo obojí, ještě se zeptám holek.

Nakonec jsme to vyšplhali, prý je to horší když odpočineš u skob, ale zase prý ne každý si to počítá a že prý někteří horalové to ani nepočítají. Já si to nepočítám, Šavlec jo - je to Rebel!

Večer jsem usnula jak tlustej po klepačce, dole v baru prý byla veselka do sedmi. To bych si dala já kráva pitomá, dybych se ožrala, ještě že jsem zalehla do pelíšku. Naposled jsem byla takhle unavená jen když mě jeden sportovní lezec přemlouval na rande.

V sobotu jsem zase s motyčkama šplhala po velkým rampouchu a byl to fakt úlet holky. Dole jsem šroubovala tokový zubatý rourky a bylo to takový divný. To nahoře jsem už nic nemusela, protože ty rourky šly zastčit do ledu jenom rukou. Bylo to měkký a tekl pod tím potůček, Šavlec říkal, že to je prý dobře, že se neunavím. Já se zase hrozně bála.

Potom jsme šli na tůru jménem "Červené převisy" asi už se kluci Pochylí poučili, byl to fakt převis. Já šplhala jak pavouk a musím říct, že jsem asi fakt dost dobrá. Ani potom Šavlej neváhal a mumlal o vanách a umyvadlech. Já pitomá myslela, že na chatě se vykoupeme a ony prý jen ty chňapy na skále vypadají jak umyvadla. Ach ten poeta.

Nahoře mi ani pusu nedal. Prý, že to je za to, že mu škaredě mluvím o kalhotách a svetru. Večer na chatě bylo veselo. Dokonce jsme s holkama dostaly i najíst. V pátek nám totiž dali jen polskou polopenzi - pivo s polévkou. Musím uznat, že ti východnári jsou živelní tanečníci a taky pěkně hráli ...od Tater k Dunají, sirotci si hrají...moje oblíbená. Chyběly mi tady trochu kámošky - Šavlejec nepil a Kovboj byl zase takovej divenej, prý zamilovanej. Ale pssst, já myslím, že už je usedlý a plánuje založit rodinu nebo požár.

A to je taková pěkná tečky za tím naším rošťáckým výletem. Koukněte na fotky. Pa.