V poklidném tempu

Tentokrát o zewlingu a pohodě, obrázky „pučené“ z 8a.nu.

Po delší době sem konečně prožil poklidnější týden. Ono není vůbec od věci občas zvolnit tempo, vydechnout a vlastně jen tak zevlit s přáteli. V týdnu sem s Jenem zavítal konečně i jinam než do Prudice a sic ve Sloup a odpytlovávali starší, či novější pytle. Sonce do Indie svítí až po obědě a tak než první paprsky osvítili skálu, pracky bolely, zmrzaly, rozmrzaly, promrzali a furt dokola. To sem aspoň pochopil, proč furt vlastně zevlíme na tom rudickém palouku…. Další dny tedy opět ve znamení prudy. Po delší době opět s Pokem, kerý se s tím nehodlá mazlit a nekompromisně Ztopořil větev. Hore sice váhal, ale Pjetříčkův program naštěstí nevyužil… Pesemista zkusil Sítě a na nástupu děl ještě cosi o krásách přírody a pohodě lezení a odsuzoval naše údajné pohnutky pro lezení na čísla a pro deníčky. Nož pád v bouldru ho lehce rozhodil a začal halekat cosi o ženských a pánských genitáliích, prodejných ženách a proklínal chvíli kdy se onen den rozhodl ujet z tepla domova ven a nakonec došlo i na to, že to už dávno mělo být na Lezci v databázi s jeho jménem. Ještě seznal, že to zajisté také bude tím, že nocí dováděl v pelechu a že pouze askeze v onom ohledu mu dodá vytoužené síly a energie na přelezy. No kdoví, kde je pravda, ale zdá se mi, že často kdo nejvíc řve, tomu možná na oněch deníčkách nejvíc záleží… ale třeba se pletu…

Na víkend přibývá lidí, ale pořád se dá lézt a když dorazí i veselá squadra kdes od západu a Mr. Ukecanej, tak je o zábavu postaráno. Guru sice převykládá na jeden metr lezení asi 50 stran textu, ale čas od času pronese i myšlenku, kerá pobaví a často i poučí… Pod Bicepsy, či Provokací se střídaj borci jeden za druhým, nož borec nabádá k prosezení si cesty pořádně, přelez se pak údajně vyklube sám. No nevím, do někerých cest by možná nestačila ni postel, ni tupá chrlická síla, ni parádní rada zkušeného lezbce…..

Při Čokově nadějném průstupu Samovkou sme zas ale uzemněni do rudé hlíny, když neprojde náš parádní ne víc než sedmičkový program na druhou půlku cesty. Z jakéhos principu je nám vnucován sice těžší, as 9-, nož nejistější a rozhodně ne tak na kroky ladný program po vyblutých skorolištách… A já už pomalu zapomínal, že sme v karsu…. Škoda, že nahoře nebyla udělána tenká červená linka, aby náhodou nedošlo k takovýmto faux pas. Osobně myslím, že má každý možnost volby si zvolit, zda poleze kolem nýtu zleva, či zprava, navíc když se chleba láme jinde. Každopádně dobré vědět, aby člověk nebyl při osočení zaskočen… Sou věcí, keré zaskočí, ale svět se nezboří. Záhadou jak pro Čoka, tak i Svišťa je však cvakací sikamadýlko, keré původně u třetího nebylo. Tomas při pokusu před téměř 20ti lety seznal, že ona cesta není lezitelná a tak zůstala otevřená pro nové generace a vlastně tisíciletí. Čoko pak dodává, že dyž to zkoušeli s Uhřou, tak v onom místě byla pouze jakás oblinka s hrankou. A přes ní to i borec přelezl. Takže následná uzda fantazie pana umělce, kerý oblinku přemodeloval na madýlko byla jistě volně popuštěna. Na druhou stranu se dnes pro mnohé jedná o zajímavou a lezitelnou cestu, a tak těžko onen čin soudit. Z mého né uplně zasvěceného pohledu mi příde zbytečné zvětšovat chyt, když to šlo přes něj přelézt, ale třebaž došlo ještě k jakémus výlomu…no kdoví…….

Nálet v Provokaci nakonec způsobil, to co se dalo očekávat, cvakací chyt upadl. Janis mi skončil mezi nohama v pozici ležícího býka a jen s podivem šutr nezasáhl kohos z mateřské školky pobíhající kolem a kolem. Program zůstal stejný, akorát je při nátahu do palce delší trajektorie a původní program ala Buril-Čoko a spol již není reálný. Poslední přelez před výlomem tak o den dřív uzmul Martin Zedek… FanTomas ještě dodal cosi o tom, že prapůvodně lezli pouze plotnou a bouldr končili skokem do madla, keré Čokovi zůstalo v rukou ňáky rok zpátky a že původně nahozená klasa 10-/10, se dnes drží více méně už jen kolem lehčí desítky….

Dyž už sme zabředli hovor, poptal sem se i na Rekonstrukci a ta byla původně myšlena s oním Janisovským poskokem a „variant“, kerým sme to ošmelili my kluci, co spolu chodíme, se objevil údajně až později. Každopádně je tolerován, ale jistě lehčí, než původní záměr…

Taky konečně Leontýn dokončil projekt vlevo od Vosího rojení. I přesto, že to na pohled vypadá jako chujovina, jedná se o výdatné silověvytrvalostní lezení s horšíma nohama. Je tolerováno odšlapování do kouta, což logice moc nepřidá, ale v krase sou i horší věci, třeba Dotek medůzy, že? Každopádně doporučenihodné a jen bacha na nýty, matky se odšroubovávaj, ale jinak drží (dyž sem sedl u třetího, druhý nýt mi zůstal v ruce)… Co se týká obtíží, tak 7b asi sedí a osobně bych pro „vedlejší“ Wobenzym a Přikázání navrhoval minimálně klasu stejnou….

Čus bus, někdy ve skalách, či putyce!